Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Poradna: Manžel žárlí na můj hezký a důvěrný vztah s dcerami

aktualizováno 
Můj manžel pracuje jako řidič kamionu a je často z domu. Já jsem s roční Anetkou a dvouapůlletou Alicí na mateřské a občas chodím na brigády. Holčičky mají k tatínkovi trochu jiný vztah než ke mně a manžel je kvůli tomu naštvaný. Co mám dělat? ptá se čtenářka Zita.
ilustrační snímek

ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

S dcerami trávím většinu času a tak jsme si velmi blízké, pro mě je to splněný sen mít dvě sladké holčičky. Manžel se na obě také velmi těšil a hýčkal je, ale nyní čím dál víc žárlí na můj vztah s nimi. Mně se zdá přirozené, že mají větší pouto ke mně, když s nimi trávím většinu času a jsem jejich máma.

Rodinná poradna

Trápí vás obtíže při výchově dětí? Ocitla se vaše rodina v těžké sociální situaci a nevíte, jak z ní ven a kdo vám může pomoci? Dotazy posílejte na ona@idnes.cz s heslem Rodinná poradna. Vaše příběhy budou zpracovány redakcí a zodpovězeny. Je možné je anonymizovat.

ilustrační snímek

Manžel bývá pryč několik dnů v kuse, vídá je nepravidelně a pak je vždycky uražený, že se k němu hned nehrnou a neobjímají ho a nepusinkují. Tak se chovají, když se vrací domů třeba od babičky ke mně, a vidím přitom, jak je manžel celý napružený a naštvaný, protože o něj nejeví takový zájem.

Snažila jsem se s ním mluvit o tom, že je to jenom taková fáze, umocněná tím, že jsou holčičky a můžeme spolu dělat všechny “holčičí věci”, co jeho ani nebaví - nechce s nimi jít na hřiště, do rodinného centra, se starší do kina na animák nebo jí číst pořád dokola ty jejich oblíbené pohádky. Já to dělám, i když se u toho bůhvíjak nebavím, a dcery jsou pak vděčné.

On s nimi šel na hřiště jednou a vrátili se všichni otrávení, jako by je nakazil tou svojí nudou a otravováním se. Totéž když jsem ho poslala se starší dcerou na film pro děti v místním letním kině, kde si k tomu může dokonce dát pivo a Alice nemusí spořádaně sedět, ale může pobíhat s dalšími dětmi okolo.

Snažím se ho nechávat s holkami trochu o samotě, aby si mohli užít jeden druhého, jenže nejmladší dcera často hodně pláče a on je rozmrzelý ještě dřív, než odejdu z domu. Je mi jasné, že v takovém rozpoložení se s nimi sblíží těžko. Já se pak samozřejmě na nákupu nebo cvičení stresuju tím, jestli už jsou všichni v pořádku a manžel je na ně hodný, aby si je získal.

Poraďte mi, jak můžeme zlepšit vztah mezi dcerami a manželem?

Děkuji

Zita

Odpověď odbornice:

Dobrý den, Zito, z vašeho dopisu vyplývá, že máte více oblastí, které vás trápí, nebo jim nerozumíte.

Popisujete, jak vnímáte chování vašeho muže směrem k dcerkám a k vám, jak je „vždycky uražený“ a nepomáhá ani váš komentář, že se děvčata emocionálně projevují spíše směrem k vám. Zdá se, že toto období budete muset překlenout. Je pravděpodobné, že váš pohled na to, že to je věkem děvčat, je reálný a současně to může být dáno tím, že je s nimi ̈jejich tatínek málo času.

PhDr. Kateřina Siveková Křižáková

PhDr. Kateřina Siveková Křižáková

Pokud manžel bude ochotný, doporučuji mu vyhledat literaturu, kde se píše o tom, jak děti v různém věku potřebují jednoho z rodičů. A možná by pak bylo dobré se chvíli tomuto tématu nevěnovat a po čase se podívat, jestli se to daří nebo ne.

Další vaše starost, která je z dopisu patrná a je možné, že má souvislost i s předchozím tématem, se týká „otravováním se“ manžela, když je s dcerkami. Zde to opět může být věkem děvčat, kdy mohou vyžadovat hodně pečující přístup, což možná manžel v tuto chvíli neumí. Zvlášť u té roční to může připadat v úvahu.

Podporujte jeho i děvčata v kontaktu, který by bavil obě strany. Možná by je mohl vzít do dílny a zde přitloukat hřebíčky na dřevíčka, nebo by děvčata mohla s tatínkem chodit na automobilové závody, nebo by obě strany ocenily technické muzeum. Takováto činnost baví děti bez ohledu na to, jestli jsou to děvčata nebo hoši, prostě to musí mít v „krvi“. A opět s ohledem na věk té mladší, možná by aktivity zvládnul spíše s tou starší.

Že ale občas necháváte obě strany, ať se naučí spolu být, je moc fajn. Děti jsou vaše společné a je pro ně dobrá zkušenost, že mohou být v přítomnosti jednoho i druhého. A je to dobrá zkušenost i pro rodiče. Vy potřebujete chvíli volna pro sebe a manžel se musí naučit hledat si cestu k dětem. Zde jsem toho názoru, že rada konkrétního přístupu je přímo nevhodná. Někde jsou srozumění s tím, že ty malé děti prostě opečovává máma, jinde se rovným dílem spolupodílí otec. Někde nechají dítě „vyřvat“, jinde nechají děti s tatínkem/maminkou až tehdy, když si dostatečně zvykne. V některých rodinách matka uspí maličké dítě a poté odchází za přáteli, jinde to je celé na otci. Všechny cesty mají svá pro i proti a nejlepší cesta může být taková, která vyvolá nejvíce pohody, či naopak nejméně stresu. Ale i to může být past, protože děti občas dokáží dobře odhadnout slabé místo rodičů a řádně ho využít. To jsme ale u jiného tématu.

Pokud by komunikace na toto téma s manželem nesla hodně negativních emocí, doporučila bych navštívit párovou terapii, která může být cestou, jak se lépe domluvit, situaci pochopit. Držím vám pěsti.

Kateřina Siveková Křižáková, individuální, párová a rodinná terapie centra Modré dveře

Autor: pro iDNES.cz




Hlavní zprávy

Škoda Fabia II 1,6TDi 66kW...
Škoda Fabia II 1,6TDi 66kW...

r.v. 2012, naj. 161 001 km, diesel
174 900 Kč (s DPH)

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.