ŠEST POSTNÍCH NEDĚLÍ
První byla nazývána Pučálka, někde také Pytlová či Liščí. Její název jeodvozen od pokrmu "pučálka", což byl předem naklíčený hrách, který sena suché pánvi opražil a podával sypaný pepřem, někde cukrovaný nebo polévaný medem. Proč pytlová? Název byl odvozen od režného pytlovéhoroucha postního. A liščí? - Matky pekly preclíky, které pak děti našly navěšené na barevných stužkách na vrbových proutcích nebo na ovocnýchstromech. Tyto přípravy byly konány v tajnosti a dětem se říkalo, že jim preclíky nadělila liška.
Druhá neděle byla Černá, jinde Pražná nebo Samometná. Černou se nazývala podle černého oděvu žen, kterým se připomínalo ukřižování Krista. NázevPražná byl spojen s pokrmem "pražma", připraveným z upražených naklíčených zrn. Druhá postní neděle byla také dnem úklidu, proto Samometná. Třetí neděle byla Kýchavá. Kdo v tento den třikrát za sebou kýchne, bude zdráv celý rok.
Neděle Družebná byla čtvrtá v pořadí. Chlapci a dívky se scházeli ke společným posezením, každý přinesl nějakou svačinu, kterou pak společně snědli.
Pátá postní neděle byla nazývána Smrtná. Ze vsi se vynášela smrtka a přinášelo se léto. Smrtka - Morana - Mařena jsou slovanské názvy bohyně smrti a zimy. Nejčastěji byla zhotovena ze slámy a ustrojena do ženských šatů. Morana byla připevněna na vysokou tyč a v čele průvodu vynesena za ves, kde byla vhozena do vody, nebo upálena.
Poslední ze šesti nedělí před velikonocemi je Květná. Ta byla vyhrazena svěcení kočiček a vrbových prutů.
PAŠIJOVÝ TÝDEN
Po Květné neděli následoval pašijový týden. (pašije - latinský výrazvyjadřující utrpení). Květnou neděli tak následovalo Modré (někde Žluté) pondělí, Šedivé úterý, Škaredá středa, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota, Hod boží velikonoční a Červené (Velikonoční) pondělí.
Modré pondělí a Šedivé úterý mělo pouze své názvy a mimo mše svaté se v tyto dny žádné obřady nekonaly. Název pro středu prý pochází od toho, že se Jidáš škaredil na Krista. Proto se podle lidové víry nesmí nikdo toho dne mračit, jinak by seškaredil po všechny středy v roce.
Na Zelený čtvrtek se měla jíst zelená strava (špenát, zelí), aby byl člověk celý rok zdráv. Hospodyně toho dne vstávaly časně, aby zametly dům ještě před východem slunce. Smetí se odnášelo za humna či na křižovatku cest, aby se v domě nedržely blechy. Kdo prý snědl předvýchodem slunce pečivo nebo chléb pomazaný medem, bude bezpečný před uštknutím hadů a žihadly vos a sršňů...
Z časopisu Velikonoce a knihy Církevní rok a lidové obyčeje
 Velikonoce jsou pohyblivými svátky, které připadají na neděli následující po prvním jarním úplňku. Byly vždy oslavou jarního slunovratu, zániku zimy, vítáním jara, probouzení se přírody, víry v obnovení sil a zdraví člověka i domácích zvířat. Velikonoční svátky předznamenávají postní neděle, které vystřídaly masopusty. |
