Co vás baví na kriminální psychologii?
Tohle povolání je samá výzva. Je napínavé a nesmírně tvůrčí, když se pokoušíte z dostupných stop odhadnout dopředu pachatele, rekonstruovat jeho povahu a pak už jen zvědavě čekáte, zda jste se s profilem strefila.
Jakou máte úspěšnost?
Nevedu si statistiku, ale myslím, že mé profily pachatelů celkem seděly. Někdy však úvaha z poloviny nesedí, protože se nás pachatel snaží zmást.
Dopadli někdy kolegové pachatele hlavně díky vám?
Takovou mají lidé představu z filmů. Myslí, že skupina zoufalých detektivů tápe a neví a pak se na scéně objeví policejní psycholog a jen tak mimochodem z rukávu vysype, kam si mají pro pachatele dojít. Tak takhle to rozhodně nefunguje. Psycholog je součást týmu. Nedá se říct, že by byl někdo odhalen jen na základě mého profilu. Když kolegové přijdou a chtějí po mně pachatelovu adresu a číslo občanského průkazu, z legrace říkám, že zatím ještě nemám věšteckou kouli.
Umíte odhadnout, kdo napsal dopis údajné Aničky?
Nečetla jsem ho. Čtu teď jiné dopisy, které musím vyhodnotit.
Dokáže vás ještě nějaký případ šokovat?
Stále znovu mě šokuje krutost, rafinovanost a bezohlednost pachatelů týrajících své oběti. Zaráží mě případy inspirované filmy nebo počítačovými hrami i fakt, že existují zločiny jenom pro pobavení.
Jak je možné, že oběti domácího násilí si něco takového nechávají kolikrát dlouhé roky líbit?
Násilník svou agresi dávkuje a stupňuje. Zkraje se i omluví, že už se to nebude opakovat. Jenomže ono se to opakuje a člověk nedokáže snadno rozpoznat bod zlomu a říct si: tak a teď je to vážné, jde mi už nejen o lidskou důstojnost, ale i o zdraví a možná i o život. Můžeme to přirovnat k příběhu o žábě. Když ji hodíte do hrnce s vařící vodou, vyskočí, ale dáte-li ji do vlažné vody a pomalu ohříváte, nepozná, kdy už jde o život. A vy ji uvaříte.
"Znám klientku, která není schopna pokračovat dál ve své práci kadeřnice, protože když šla ráno do práce, tak ji někdo přepadl a znásilnil. Teď se jí klepou ruce a neudrží nůžky. Následky takových trestných činů jsou různé." |
Ovlivnila práce vaše soukromí?
Určitě. Nebudu zakrývat, že mě napadají různé souvislosti, zejména teď, když je dcera ve věku, kdy chodí s kamarádkama večer za zábavou a vrací se noční Prahou. Nejsem úplně klidná. Snažím se jí vštěpovat určité zásady bezpečného chování a vím, že už jsem jí s tím docela protivná. Zrovna včera jsme řešily, jestli má s sebou bezpečnostní sprej. Zřejmě jsem vypadala dost naléhavě, protože se pro něj vrátila.
Jste psycholožka i doma?
Nevím jestli bohužel, nebo bohudík, ale ne. Často se pozdě přistihnu, že třeba s dcerou vedu rozhovor přesně tak, jak se vést nemá. Ale ani když si pak svůj chybný postoj uvědomím, nevede mě to k tomu, abych se z vlastích chyb příště poučila.
Vybrala byste si tuhle práci znova?
Ano. Zažívám ohromná setkání, když do poradny přijde oběť, která by už třeba vůbec nemusela, a řekne vám, že jste jí tehdy moc pomohla a že má úžasného partnera, chystají svatbu a plánují děti. Také je dobré, podaří-li se dopadnout pachatele, který někomu zkazil život. Těší mě, když dobře poradím policistům, kteří se ocitnou ve složité situaci, například nedávno kolegovi, který dlouho pracuje na úseku vyšetřování závažné trestné činnosti a teď k vraždě došlo v jeho blízkém okolí. Oběť znal odmala a neví si teď rady, protože se mu kříží osobní život s profesním.
Máte mezi oběťmi přátele?
Řídím se zásadou, že není dobré směšovat profesionální a osobní kontakty. Jsem už na vážkách, když se na mě s problémem obrátí kamarádka. Fandím jí, mám své soukromé hypotézy a říkám jí: dobře, radím ti jako kamarádka, ale doporučuji se ještě obrátit na mého kolegu. Jakmile totiž nemáte odstup, můžete v dobré víře poradit špatně anebo přehlédnout nebezpečí.
Podařilo se vám vždy zachovat profesní nadhled?
Jednou ne. Překročila jsem limity odborné pomoci. Šlo tehdy o oběť-policistku a já ztratila distanc. Má angažovanost byla za hranicí a ani dotyčné to nepomohlo. Ten případ mi dal za vyučenou.
Je těžké si zachovat odstup? Třeba když posloucháte případy týraných dětí?
Snažím se velmi soustředěně klienta poslouchat a hledat body, kde můžu poradit. Je to jako bych svou paměť rozdělila na dvě části. Jednu se soubory s odbornými znalostmi a druhou s osobními životními příběhy. Snažím se ty osobní příběhy zablokovat a využívat jen tu profesní část.
Co si myslíte o případu týraného Ondry?
Znám ho jen z médií a neorientuji se v něm. Jde nepochybně o velmi drastické týrání chlapce. Podstatné je tedy volit takové kroky, aby mu společnost pomohla se co nejsnáze zapojit do normálního života.
Nedeptají vás ty srdcervoucí příběhy?
I lidé v jiných profesích, například lékaři na onkologických odděleních nebo záchranáři, řeší spoustu smutných příběhů. Pokud vás profese baví, je to krůček k tomu, aby si každý našel vlastní způsob jak dobít baterky. Já mám docela dobré "mazací" mechanismy. Dovedu případy mazat a nevleču si je dál jako kouli. Ani by nebyl prostor pro ty další.
Kde sama berete sílu dál pomáhat?
Energii čerpám, když si se svým časem můžu dělat, co chci. Čeká mě volný víkend a já si můžu vybrat, co budu číst, jestli půjdu do kina, nebo pojedu na chatu, nebo si budu hrát s kočkami. Dobíjí mě posezení s kamarádkama. Ale že bych chodila do fitness nebo se systematicky věnovala nějakým doporučovaným metodám? To ne.
"Vybavuji si klientku, která přišla 30 let poté, co byla v dětství, ve věku od 8 do 12 let, sexuálně zneužívána ve vlastní dobře situované rodině. Byla jedináček a v sobotu a v neděli ráno se chodila k rodičům do postele mazlit. Matka vstávala dříve a připravovala snídani. Zhruba od 8 let, když matka odešla, začlo být to mazlení jiné, otec se jí začal dotýkat zvláštním způsobem. Nikdy jí k žádným aktivitám na něm nenutil, nikdy nedošlo ke kontaktním podobám sexuálních aktivit. Zhruba ve 12 letech přišla matka nečekaně do ložnice. Viděla, co viděla, otočila se a neřekla ani slovo. V té rodině o tom nikdo nikdy nepromluvil a klientka přišla po 30 letech, protože už nebyla schopna s tím příběhem dál žít." |
Kamarádky chtějí určitě také poradit.
To je ale úplně jiná situace, protože se můžu spravedlivě rozčílit! Cože ten její manžel udělal? Spolu probíráme, jak na něj, vymýšlíme, jak zařídit, aby děti kamarádek našly uspokojivější vztah, protože když už si partner teď dovolil to a to, tak co z toho bude? Většinou jde o ryzí, a právě proto velmi relaxační teoretizování.
Před námi je víkend. Máte volno?
V sobotu je na pořadu velké setkání s rodinou. Budu vařit oběd pro hodně lidí, ale já u toho relaxuji.
Vaříte ráda?
Vařím docela dobře a kvůli tomu i ráda. Ne že bych to vyhledávala a četla kuchařky, ale mám asi takovou sestavu deseti jídel, které neustále točím dokola a ostatní si pochutnávají.
Co bude tentokrát?
V mé verzi čína, můj vlastní osvědčený recept s nudlemi a rýží. V neděli už mám povinnosti v souvislosti s pomocí dětem, obětem domácího násilí.
A kdybyste měla v neděli volno?
Jela bych na chalupu k Písku. Je úžasná v tom, že je to můj dům, můj hrad. Máme tam totální soukromí a můžeme si tam pozvat, koho chceme.
Jste chalupářka, která stále kutí na zahrádce, anebo odpočíváte na lehátku?
Druhá varianta mě vystihuje asi spíš. Nicméně kdysi dávno jsem vysadila záhon růží a teď jej ze setrvačnosti udržuji, takže musím plít a okopávat.
Jakou byste si vzala do lehátka knížku?
Čtu teď takovou útloučkou knížku, jmenuje se Muž s modrými (anebo zelenými?) kruhy. Doporučili mi ji kolegové jako dobrou detektivku. Už se na ni chystám hodně dlouho.
Čtete ráda detektivky?
Ano, protože ty vždycky skončí dopadením pachatele. Navíc se setkáváte s brilantním způsobem uvažování detektivů, kteří si poradí i s největšími padouchy. Pro mě jsou to takové pohádky.
A inspirují vás při práci?
Stane se, že mě třeba napadne - ježíšmarjá, nečetl ten pachatel právě tu a tu knížku? Jinak ne.
Neláká vás napsat detektivku?
Psala jsem scénáře k několika filmům a už vím, jak je pro mě takové psaní namáhavé. Je v něm víc linií, je třeba kombinovat, co bude v obraze a co ve zvuku... Na povídky bych si určitě netroufla, ale možná na nějakou detektivku. Ne však o nějakém konkrétním případu. Spíš by byla plná zkušeností z druhé strany, protože mám dojem, že si lidé málo uvědomují, že soudce, detektiv, psycholog jsou také lidé z masa a kostí, kteří mají své životní osudy a sami se třeba potýkají s různými problémy. Ve filmech jsou z nich většinou chladní a geniální profíci, kteří situaci vyhodnotí na první pohled.
Máte nějaké osobní přání, třeba vnouče...
Já už jedno vnouče mám. Je zatím hodně malé.
Líbí se vám role babičky?
Zpočátku mě svírala velká zodpovědnost. To už jsem překonala a dostávám se do období, kdy už si v té roli věřím. Pomalu si troufám hlásit, že bych malé pohlídala, když bude čas. Příležitostí je ale strašně málo. Bohužel. Jinak sleduji, jaké dudlíky jsou nejlepší, koukám i na hračky, které podporují rozvoj dětí, a protože psychologie dítěte nikdy nebyla mojí doménou, v mnohém jsem se poučila.
Máte pocit, že vám v životě něco chybí?
Ano. Čas. Práce mě baví, všechno mě zajímá, ale chybí mi čas. Ale možná, že kdybych ho měla víc, pak by dobíjení baterek byla jen často opakovaná a méně zábavná činnost a zjistila bych, že informace se více méně opakují. A tak je možná dobře, že je to takhle.
| Poslední výzkumy EU zkoumaly skutečný výskyt deliktů na území EU a přinesly dramatické údaje. Pokud jde o sexuální zneužívání v rodině, ukazuje se, že to, co víme, zahrnuje ve skutečnosti pouze 3 procenta tohoto jevu. U znásilnění je publikováno 8 procent případů. 28 procent lidí se v životě stane obětí trestného činu, včetně drobných krádeží apod. Předpokládá se, že ve skutečnosti vyjde najevo asi čtvrtina všech případů. |
Doc. PhDr. Ludmila Čírtková, CSc. Absolventka katedry psychologie FF UK Praha, vedoucí katedry společenských věd na Policejní akademii, přednáší soudní psychologii na Právnické fakultě, je autorkou mnoha učebnic. Specializuje se na kriminalistickou psychologii, viktimologii a psychologickou pomoc obětem trestných činů. Přes deset let pracuje pro Bílý kruh bezpečí. "Situace obětí vůči pachatelům u nás není vyvážená. Před zákonem o týrání v rodině byla neřešitelná, dokud nedošlo k trestnému činu," říká.Je vdaná, má dvě děti a jedno vnouče. |
