Ona
těhotná

těhotná | foto: Profimedia.cz

Podruhé jsem si ani nestačila sundat brýle

  • 9
Můj první porod před třemi lety byl opravdu příšerný. V první řadě jsem byla šokována mírou bolesti, protože na to mě opravdu nikdo nepřipravil.

Všechny kamarádky, které už rodily, mě optimisticky utěšovaly "to zvládneš, to vydržíš, všechny to zvládly, nějak to z tebe dostanou, neboj,..."

VŠECHNY VAŠE PŘÍBĚHY ČTĚTE ZDE 

A nakonec jsem to opravdu přežila. Po 22 hodinách porodních bolestí se narodil náš starší syn. Od té doby jsem nemohla nikdy bez povšimnutí minout "naši" porodnici a vždy jsem jen pokývovala hlavou, ve smyslu "hm... to teda bylo něco".

Ale po třech letech jsem přece jen pozapomněla a touha po druhém miminku byla větší než strach z opětovných bolestí. V druhém těhotenství jsem se cítila fajn, jen s rostoucím bříškem rostla i nervozita, jak to zvládnu
tentokrát. Asi měsíc před porodem jsem začala uvažovat o epidurálu, ale po přečtení všech pro a proti jsem tuto variantu zavrhla.

A můj porod? Nemohla bych si snad přát rychlejší a pohodovější. V první řadě jsem si umínila, že se nenechám tou bolestí převálcovat, že bolesti jednou pominou a že musím zabrat!

A do pěti hodin od prvních bolestí byl náš druhý synáček na světě. Bylo to skvělé, bolest byla sice stejně velká, ale ta rychlost, s jakou to šlo, to bylo to nejlepší, vždyť jsem si ani nestačila sundat brýle. Opravdu!

JAK JSEM RODILA? Napište nám. Vybrané příběhy oceníme knihou z nakladatelství Zoner Press z edice Encyklopedie ženy.