Tvrdí to vědec Masaki Yuki z univerzity v Hokkaidu v Japonsku. Ten interpretování neverbálních signálů zasvětil rozsáhlý výzkum, jehož výsledky zveřejnil magazín Science Daily.
Rozdíly může způsobit například to, že Japonci mají na rozdíl od Američanů mnohem větší tendence k potlačování a skrývání emocí. Protože se výraz očí kontroluje mnohem obtížněji než pohyby úst, jsou v Japonsku zvyklí při interpretaci spoléhat spíše na oči. Ty totiž člověka obvykle prozradí i v případě, že chce něco utajit a skrýt.
Klíč k emocím
Masaki Yuki tvrdí, že když jako dítě vyrůstal v Japonsku, zcela ho fascinovaly obrázky amerických celebrit: "Jejich úsměvy vypadaly skutečně divně. Otevírali příliš široce ústa a koutky jejich úst byly nepřirozeně zdvižené. Nikdo v Japonsku se nesmál podobným způsobem."
Japonci jsou naopak velmi ostýchaví a zdrženliví, pokud mají projevit své emoce na veřejnosti, a s otevřenými ústy se smějí naprosto výjimečně. Od dětství jsou totiž vedeni ke konformitě, pokoře, nenápadnosti a ovládání.
Yuki například upozorňuje, že preference očí či úst se projevuje i v e-mailové komunikaci, která se liší mezi americkými a japonskými studenty. Všimnout si toho údajně lze u takzvaných smajlíků, kdy Američané používají pro úsměv znak :) a pro smutek naopak :(. U těchto typů smajlíků jsou zvýrazněná ústa, oči se vůbec neliší. Oproti tomu japonští studenti se i ve smajlících více zaměřují na oči a pro znázornění štěstí používají (^_^), kdežto pro smutek (;_;).
Respondenti výzkumu dostali k prohlédnutí sadu fotografií, na nichž byli znázorněni lidé se smutným, neutrálním a veselým výrazem. Z fotografií byly vidět různě velké části obličeje, takže u některých šlo pouze o oči. Ukázalo se, že pokud jsou z obličeje vidět jen oči, Japonci i Američané měli tendenci zaměňovat smutek za štěstí a naopak.
Vědci to vysvětlují skutečností, že při mimickém vyjádření smutku i štěstí jsou zapojeny stejné skupiny mimických svalů, které se nacházejí kolem očí. Jakmile ale byla na fotografii vidět z obličeje větší část, Japonci měli mnohem přesnější odhad, jakou emoci obličej vyjadřuje. Je to údajně tím, že Japonci jsou mnohem zdatnější v interpretaci neverbálních signálů právě proto, že jsou zvyklí odečítat je z očí, které jsou jejich mnohem věrnějším ukazatelem.
