Bylo mi pouhých 22 let, když mi vážná nemoc změnila celý život. Přišla nevinně a bez varování. Před tím jsem byla zdravá a šťastná.
Měla jsem krásné a bezstarostné dětství. Ještě dnes, když zavřu oči, vidím živě a jasně například svůj poslední školní den v první třídě. Nesu si vysvědčení, je krásný, letní den. Na sobě mám zeleno-hnědou sukýnku se srdíčky a tu samou vestičku, v ní bílou halenku.
"Dobrá" zpráva: Už víme, co vám je
Co jsou lymfomyLymfomy jsou zhoubné nádory mízních uzlin a lymfatické tkáně v okolí sleziny, jater, střev a velkých krevních cév. Příčina není známa. V raných stádiích nemá nemoc žádné příznaky, ale jak postupuje, začíná se objevovat zejména únava, ztráta energie, ztráta chuti k jídlu a především hubnutí. Pacient zjistí, že se mu znenadání zvětšily uzliny. Dalším příznakem je horečka zvláštního charakteru: má typické večerní vzestupy, přičemž se období horeček střídají s obdobími zcela normální teploty, které mohou trvat několik dnů ale i týdnů. Dalším neobvyklým příznakem je svědění kůže a tupá bolest ve zvětšených uzlinách, která se objevuje několik minut po vypití alkoholu. V pozdějších fázích nemoci se objevují abnormality v krvi, ponejvíce anémie (chudokrevnost), dále lymfocyty T, mění se jejich vzhled. Zdroj: Wikipedie |
Asi nikdy nezapomenu na větu lékaře: "Mám pro vás dvě zprávy. Dobrá je, že už víme, co to je." A ta špatná byla, že mám lymfom, nádorové onemocnění mízních neboli lymfatických uzlin.
Dnes už vím, co znamená fráze, že se vám svět začne hroutit jak domeček z karet... Proč právě já?! Dnes už také vím, že mě tahle trpká zkušenost měla někam posunout, měla jsem zcela přehodnotit dosavadní život a hlavně hodnoty v něm...
Sedm dávek chemoterapie
Následovalo sedm dávek chemoterapií. Bylo mi příšerně zle. Vlasy mě opustily. Ale s každou další dávkou jsem to nesla o poznání líp.
Ještě týdenní intenzivní léčba na klinice v Praze a pak skoro 2 roky 3krát týdně na injekcích.
Sled událostí mě doslova semlel. Cítila jsem se mizerně, odporně, tak nějak nečistě, chtěla jsem to vzdát, ale díky velké podpoře v rodině jsem tam někde hluboko uvnitř našla sílu bojovat a nevzdávat se. Chtěla jsem žít.
Vlastně byla ještě jedna věc, která se mi stala motorem mého tehdy ubohého života. Někdy v šestnácti letech jsem ze zvědavosti navštívila astrologa. Snad opravdu bude něco mezi nebem a zemí, ale už tehdy mi řekl, že budu mít problémy s krví.
"U vás to bude probíhat skrytě, desetkrát vám vezmou krev a nic, ale potom bude skoro pozdě. Dejte si na to pozor. Ale nebojte se, vy tady budete smrdět hodně dlouho." A tahle poslední věta mě celou tu dobu držela. Ať to byla pravda, nebo jen soucitná fráze.
Díky za každé nové ráno
Je to už 10 let a chodím na pravidelné kontroly. Našla jsem si partnera, mám dvě krásné a zdravé děti. Občas mě sice přepadnou chmury z minulosti a strach z budoucnosti, jaká bude, jestli uvidím své děti vyrůstat.
Ale tu jistotu nemá nikdo, věřím, že náš osud byl předem dán. Důležité je se sebou počítat teď a tady, plánovat a těšit se ze života i všech malých krásných drobností, které přináší a my je často přehlížíme.
Takže se ráno na sebe usměju v zrcadle a pomyslím si: "Díky za každé nové ráno."
|
Vážení čtenáři, článek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 Kč. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci. |
