Samozřejmě výjimky existují a některé ženy se poté, co uloží svou "kojicí“ podprsenku na dno skříně, chlubí stejně pěkným poprsím jako před příchodem dítěte. Je však velmi pravděpodobné, že těhotenství a následné kojení na prsou nějaké ty stopy zanechá. A to s plastikou i bez.
Splasklé bubliny?
Prsní žláza se totiž vlivem hormonálních změn zvětší na úkor ostatních tkání, vazivo ochabuje a kůže dostává tím, jak se roztahuje a zase povoluje, zabrat. Po ukončení kojení dochází ke zmenšení objemu prsní tkáně, ovšem vazivo a kůže se do původního stavu nevrací. Ztráta původní pružnosti kůže je tedy způsobena porušením elastických vazivových vláken ve spodních vrstvách kůže při jejím rychlém vytažení, kdy se přizpůsobuje růstu prsní žlázy v průběhu těhotenství a kojení. Je tedy možné, že se po ukončení kojení rozhodnete pro zásah plastického chirurga – ať už znovu nebo poprvé.
Pokud máte plastiku za sebou, nejspíš vás spíše než dokonalý vzhled vašich vnad zajímá to, jestli vaše upravená prsa umí vyrobit dostatek mateřského mléka. Mnozí odborníci totiž upozorňují na to, že plastika prsů skutečně může mít na schopnost kojit negativní vliv.
Méně prsní žlázy, méně mléka
Plastičtí chirurgové jsou si toho vědomi. Například doktorka Andrea Musilová z Kliniky a institutu estetické medicíny Asklepion říká, že zejména pokud při operaci dojde k velké redukci prsní žlázy, může se kojení opravdu zkomplikovat. K částečnému odstranění mléčné žlázy přitom dochází tehdy, když si žena nechává prsa zmenšit. Při zvětšení (augmentaci) nebo prosté modelaci prsou se žláza neodstraňuje.
"Na kojení mohou mít rovněž vliv operace, při kterých se vede řez kolem prsního dvorce. V tomto případě může dojít k přerušení mlékovodů v těchto místech. K tomu dochází například při modelaci prsou a jejich zvětšování," upozorňuje Andrea Musilová.
Dodává však, že panika rozhodně není na místě: "Ženy mohou i přesto, že si nechaly udělat plastiku prsou, normálně kojit. Zásah by neměl vést k zásadním problémům."
Na kojení nemají vliv pouze operace zkrášlující. "Existují samozřejmě operace prsou ze zdravotních důvodů, jako je operace při benigních či maligních nádorech nebo výskytu cyst v mléčné žláze, kdy se také provádí odstranění části, nebo dokonce celé mléčné žlázy,“ doplňuje doktorka Musilová.
Chce to čas
Na rizika plynoucí z plastické operace prsů upozorňuje řada výzkumů. Například Patricia Lieberman z amerického Medicínského institutu (Institute of Medicine) ve svém článku z letošního února tvrdí, že všechny typy plastické operace prsů znamenají třikrát větší riziko, že operované ženy budou mít během kojení nedostatečnou zásobu mléka.
Australská asociace pro kojení pak uvádí, že velmi důležitá je délka mezi operací a následujícím těhotenstvím. Výzkum na toto téma ukázal, že matky budou mít dostatečnou zásobu mléka v případě, že plastickou operaci podstoupily pět nebo více let před otěhotněním. Je to možné díky hormonálním procesům během menstruací, které podporují dobrý stav prsní žlázy, a samozřejmě také díky celkové delší pauze, kdy má žláza čas, aby se dostatečně "zregenerovala."
V ideálním případě je tedy nejrozumnější počkat s prsní plastikou až po dětech – nebo děti naplánovat až pár let po ní.
Kojením ke zdraví!
Kojení se přitom považuje – reklamním jazykem řečeno – za to nejlepší, co svému dítěti můžete dát. Mateřské mléko dítěti poskytuje všechny nezbytné živiny, zlepšuje jeho imunitní systém a slouží jako výborná prevence proti infekčním onemocněním.
Kojené děti jsou méně náchylné k nemocem zažívacího ústrojí a respiračním onemocněním, astmatu, ušním infekcím a alergiím. Některé výzkumy potvrzují, že kojení zvyšuje šanci, že děti nebudou v budoucnu trpět obezitou, cukrovkou, anémií, kornatěním cév nebo celiakií, neboli nesnášenlivostí lepku.
Kojení má navíc i řadu "vedlejších efektů.“ Posiluje například citové pouto mezi matkou a dítětem a maminkám samotným pomáhá lépe se celkově zotavit z porodu a vrátit se po těhotenství na svou obvyklou váhu. Kromě toho kojení přispívá k prevenci rakoviny prsu a vaječníků, ale i osteoporózy. Odborníci doporučují kojit minimálně do půl roku věku dítěte.
