Koho volí vaši rodiče?
Jsou to socialisti. Odjakživa.
Tak to jste je svým novým přítelem Jiřím Paroubkem musela potěšit.
To nevím. Spíš jim záleží na tom, jestli s ním budu spokojená, než to, jestli je to pravičák, nebo levičák.
A co na to tedy říkali?
Dozvěděli se to až z novin. Byli asi překvapení. Nevím.
Vy jste o tom spolu ještě nemluvili?
Zatím jsme se neviděli. Když to v novinách vyšlo, byli jsme zrovna s Jiřím na dovolené. Prohodila jsem s nimi jen pár slov po telefonu. Řeknu vám to asi takhle: rodiče mě znají třiatřicet let a vědí, že když něco udělám, mám k tomu důvody. A oni to respektují.
Komu jste se svěřila jako prvnímu se svým tajemstvím o novém příteli?
O tom bych nerada mluvila.
To je to pro vás tak důvěrné?
Je to jeden blízký člověk, ale nebudu ho jmenovat. Lidé, kteří mě znají, mě nebudou hodnotit podle toho, s kým chodím, ale jaká jsem.
Dobře, tak jak zareagovali vaši známí, když se v novinách objevila ta novinka?
Dorazila spousta esemesek. Od kamarádů, kolegů, ozvali se i někteří velvyslanci. A všechny ty zprávy byly povzbuzující. Mnohokrát tam stálo: Petro, držíme ti palce, budeš to potřebovat.
To se nenašel ani jeden člověk, který by vám to vyčetl?
Proč by mi to někdo vyčítal?
Třeba proto, že by volil ODS a Jiřího Paroubka by nesnášel.
Mám spoustu kamarádů pravičáků a oni vědí, že jsem levičák. A vedeme úžasné ohnivé debaty. Ale moji přátelé pravičáci mě vždycky budou posuzovat jako Petru-levičačku, a ne Petru-přítelkyni Jiřího Paroubka.
Co jste si pomyslela, když se v novinách poprvé objevila vaše fotka?
Byla to služební cesta, kterou jsem si tvrdě odpracovala. A v těch novinách stálo, že jsme byli přistiženi. Mám tolik klientů, se kterými létám po Evropě, že by to o mně mohli psát neustále a s kýmkoliv. Připadalo mi to divné.
Nicméně pak se ukázalo, že novináři se trefili. Váš vztah už pár měsíců fungoval.
Dobře, ale já na téhle konkrétní akci opravdu pracovala. Přišlo mi ubohé, že vás na letišti někdo vyfotí. Snažím se odlišit práci a soukromý život.
Radil vám Jiří Paroubek, jak máte jednat s novináři?
Jako že by přišel, aby řekl: dělej přesně tohle!? Aby to jako měl pod kontrolou? To v žádném případě. O to se postarám sama. Ale vadí mi, že se musím zpovídat, jako kdybych udělala něco špatného.
Tušíte hlavní důvod?
Tuším.
Zkusím si tipnout: Jiří Paroubek.
Ať vedle něj stojí kdokoliv, vždycky se do toho člověka budou navážet. Naváželi se do paní Zuzany, nejspíš se budou navážet i do toho, kdo vedle něj bude stát dál.
Když už jste zmínila paní Zuzanu, přemýšlíte o tom, co asi prožívá?
Samozřejmě. Přemýšlím. Lhala bych, kdybych řekla, že se necítím trapně a provinile a je mi to příjemné. Nemůžu říct, že rozumím tomu, co cítí, protože nejsem v její situaci, ale myslím na to.
Co si o tom všem myslíte?
Je to těžké. A je to těžké pro všechny tři, ale pro každého jinak.
Co na něm vidí?
Doteď jste na jednáních seděla nenápadně vzadu. Teď se může stát, že jako přítelkyně důležitého politika budete kamery zajímat víc než ti, komu budete tlumočit.
To asi ne, spíše mi díky tomu práce ubude. Stálí klienti, pro které pracuji léta, mi asi neutečou, ale zakázek přes agentury bude méně.
Proč byste měla přijít o zakázky?
A vy byste mě nechal tlumočit politické jednání dvou pravicových stran?
Chápu to správně, že by se klienti mohli bát, že vynesete důvěrné informace?
Mám podepsané smlouvy až na sedmiletou mlčenlivost. Někdy ani nemusíte nic podepisovat, prostě se automaticky předpokládá, že nic nevynesete. Seděla jsem třeba u jednání firmy Procter and Gamble, kde se řešilo míchání pracích prášků, kterými pak získali téměř šedesát procent trhu. Firmy jednají o citlivých informacích: rozpočtech, dluzích...
Nezačínáte toho litovat?
Ne. Projela jsem díky tlumočení kus světa. Každý týden jsem někam letěla. Cesty autem nepočítám. Evropu znám celou, něco v Asii. Byla jsem v USA.
Víte, jakou otázku si lidé v souvislosti s vámi teď kladou nejčastěji?
Jak to už chvíli naznačujete... Co ona na něm vidí?
Přesně. Jak to, že tak atraktivní mladou šikovnou ženu zaujme člověk, který není právě symbolem mužské krásy?
Pro mě je na muži nejdůležitější intelekt. Pokud ho nemá, budu si s ním klidně povídat v kavárně, ale nemíním s ním trávit celý svůj volný čas. Na tohle jsem náročná. Nejvíc sexy na muži je mozek.
Kdy jste poprvé zaregistrovala, že existuje jakýsi Jiří Paroubek? Když se stal jedním z hlavních postav pražského magistrátu a objevil se na billboardech?
Až když byl ministrem pro místní rozvoj. Já se vždy orientovala spíš na zahraniční politiku. Protože jsem cestovala po světě, četla jsem hlavně The Guardian a The Economist. A tam se toho o pražském magistrátu moc nedočtete.
Když jste ho zahlédla v televizi, jaký na vás dělal dojem?
Já nemám dojem z lidí, kteří jsou občas v televizi. Dávám na osobní setkání. Názor na něj jsem si udělala, až když jsem ho poznala.
A to přišlo kdy?
To byl ještě ministrem. A byl mi velmi nesympatický.
Čím?
Prostě mi byl nesympatický. (smích) Působil stroze, přísně.
Co jste si říkala?
Ježíši, to bude klient! Ale choval se korektně a slušně.
Jiří Paroubek potřebuje tlumočníky? On se bez nich nedomluví?
Umí velmi dobře anglicky a německy. Dost na to, aby si sám zajistil běžnou agendu. Ale je profesionál, a proto si najímá tlumočníky. To dělají i ti, kteří umějí anglicky skvěle.
Proč?
Například aby měli víc času rozmyslet si správnou odpověď.
Mezi lidmi teď běhá spousta dohadů, proč se šéfem ČSSD žijete. Jste s ním kvůli jeho moci a penězům?
Myslím, že kdybych s někým chtěla být kvůli moci a penězům, tak bych asi nečekala do svých třiatřiceti let a dávno bych si našla někoho bohatšího.
Přemýšlela jste nad tím, jestli by vás zaujal, kdyby nebyl bývalý premiér, ale třeba jen skladník?
Za totality dělala řada mých profesorů skladníky.
Dobře, ale kdyby v supermarketu doplňoval zboží, asi by tak atraktivní nebyl.
On mě zaujal svým intelektem. A u člověka, který doplňuje zboží, velký hovor nejspíš nezapředete. Toho se maximálně zeptáte, kde jsou housky.
V čem vám váš nový přítel imponuje kromě toho zmíněného intelektu?
Smyslem pro humor. Má úžasný smysl pro humor. Mně osobně se třeba líbí, že používá taková staropražská slova, která já jako Slovenka neznám. Třeba o někom řekne, že je mrťafa, a já se začnu strašně smát, protože mi to zní úplně jinak, zvláštně.
Neznám moc kolegů, kteří by se s ním kdovíjak nasmáli...
Myslím, že i mnozí politici by mohli dosvědčit, že mám pravdu. Oba máme rádi ten suchý britský humor. Já osobně miluju seriály City nebo Absolutely Fabulous. Nebo Borata - ale ne ten film, jeho původní skeče, které tady zatím lidé moc neznají.
V devět doma!
Vzpomínáte na moment, kdy jste si řekla, že se vám Jiří Paroubek asi líbí?
Nerada bych na to odpovídala. To je pro mě velmi osobní.
Tak mě netrapte a řekněte mi to.
Zapomínáte na to, že jsem Slovenka. Tam projdou dívky konzervativnější výchovou než v Čechách.
V kolik jste musela být doma, když vám bylo patnáct?
Spíš je otázka, do kolika jsem mohla být venku. (smích) Že bych se někde tahala po nocích, to neexistovalo. Do tmy doma! Když mi bylo sedmnáct, mohla jsem jít na diskotéku s lidmi, které moji rodiče znali, a táta pak pro mě ve čtvrt na dvanáct přijel autem. Pokud nevěděli, kde jsem, musela jsem mít doprovod. A nejpozději v devět doma!
Mimochodem, v novinách se objevilo, že jste byla premiantka.
Ale jděte! To se moje maminka potřebovala pochlubit. (smích)
Teď vážně.
Tak dobře. Asi jsem premiantka byla. Až do maturity jsem měla samé jedničky. (zarazí se) No to zní hrozně. Já jsem ale vážně nikdy neseděla nad učením. Spíš jsem to předstírala. Měla jsem otevřenou matematiku a pod tím potají knížky.
A proč jste je schovávala?
Vždy jsem určitý druh literatury četla dva tři roky před vrstevníky. Maminka neviděla zrovna ráda, když jsem v patnácti četla lechtivější italské renesanční povídky nebo Moraviu.
Jak jste se dostala k práci překladatelky?
Po gymnáziu v Nitře jsem šla na vysokou. Chtěla jsem studovat mat-fyz, ale naši mě přesvědčili, abych nedělala matematiku, ať zkusím jazyky. Lákala mě japonština, ale ten rok se právě na Univerzitě Karlově neotvírala. A tak jsem vzala angličtinu-ruštinu.
Jak vzpomínáte na příjezd do Čech?
Bylo to úžasné. Lidi tu víc čtou, mají ve všem větší přehled. Nitru mám dodnes ráda, ale Praha mě stále fascinuje a baví mnohem víc. To je asi podobné, jako kdyby člověk z Prahy přijel do Paříže.
Studovala jste tedy tlumočnictví a...
Nestudovala jsem tlumočnictví, ale filologii. Už ve druhém ročníku jsem začala učit angličtinu a pár měsíců potom jsem u jedné indické firmy dělala sekretářku. Vždycky jsem si musela vydělávat a starat se sama o sebe.
Kolik jste na vysoké přečetla knížek?
Ke každé zkoušce z literatury tak sto padesát. Denně jsem měla přesně spočítané limity. V angličtině a v ruštině vycházelo, že musím přečíst třicet stran za hodinu, v češtině šedesát. Bohužel u některých knih to byla spíš taková strojová konzumace.
Lichotník Berlusconi
Pro mě by byl průšvih, kdybych si omylem z diktafonu smazal tenhle rozhovor. Jak vypadá noční můra tlumočníka?
Stačí, když má někdo špatnou výslovnost. Ale nejhorší je, když neslyšíte vůbec. Stála jsem jednou na pódiu v pardubické Duhové aréně, šest tisíc lidí, šéf velké firmy začíná projev k vánočnímu večírku a já ho vůbec neslyšela. Naštěstí jsem ten projev předtím letmo zahlédla, takže naprosto instinktivně jsem tam něco řekla. Mám ale kolegu, který tlumočil ještě za Gustáva Husáka, ten si prý jednou celý rozhovor doslova musel vymyslet.
Byla jste hodně nervózní, když jste nedávno tlumočila mezi Jiřím Paroubkem a prezidentem Bushem?
Nebyla. Nastala jiná zajímavá situace, americký protokol nebyl zcela dotažený. Když odřečnil tlumočník Bushe do češtiny, bylo dlouho ticho, protože mi nikdo neřekl, že mám já tlumočit do angličtiny. Normálně je to běžná rutina, ale americký protokol chtěl celý překlad od svého tlumočníka. Ale dopadlo to dobře. Když jsme končili, Bush za mnou přišel a řekl: Děkuji, rozuměl jsem vám každé slovo. Víc nervózní jsem byla, když jsem byla poprvé u Tonyho Blaira v Downing Street.
Jaké to bylo?
Mám vztah k evropskému socialismu, takže znám osobně téměř všechny evropské lídry sociálnědemokratických stran. Jeho jsem však chtěla potkat nejvíc. Je to mimořádně charizmatický člověk. I Gerhard Schröder je vtipný, empatický a galantní muž. A teď jsem si vzpomněla - třeba Silvio Berlusconi má úžasný smysl pro humor. Rád hází lichotky, i když on je spíš takový lichotník-teoretik. Má kolem sebe stále spoustu žen, ale myslím to ve slušné rovině. A s Jiřím si ohromně rozumí, i když je to muž z opačného politického tábora.
Takže vrcholoví politici se takhle dobře znají s tlumočníky?
Já jsem měla to štěstí, že jsem Jiřímu Paroubkovi tlumočila mimo kabinu, takže jsem je měla možnost poznat osobně. Na zasedáních Evropské rady se politici běžně oslovují křestními jmény. Myslím, že řada z nich si mě pamatuje. Víte, je to taková uzavřená společnost. Když se protahují jednání, posedává se v kuloárech v křesílkách, je tam přátelská atmosféra a probírá se všechno možné.
Říkáte, že fandíte levici. Ale vždycky tomu tak nebylo.
Když mi bylo devatenáct, naši se přestěhovali na Moravu. To bylo v roce 1992. Tehdy šlo o rozdělení republiky a já dělala vše, aby k tomu nedošlo. Sice jsem tenkrát měla před důležitou zkouškou z angličtiny, ale obětovala jsem dva dny a odjela z Prahy volit na Moravu. Dala jsem hlas pravici.
A jak dopadla ta zkouška?
Neudělala jsem ji. A republika se stejně rozdělila. Uznávám, byla jsem tenkrát dost naivní.
Prý jste pak začala sympatizovat s levicí?
V té době jsem ještě snila, že budu úspěšná, bohatá, že budu jezdit na nejkrásnější dovolené, pořídím si dům a auto, záleželo mi na tom, abych měla na sobě jen značkové oblečení. A přitom jsem měla jedny džíny a dvě trika. Ale pak jsem odjela jako delegátka cestovní kanceláří do Řecka, kde jsem se spřátelila s jednou rodinou, která kdysi zakládala místní slavnou levicovou stranu PASOK. Během těch prázdnin se to ve mně zlomilo.
Jaký máte vztah k českým komunistům?
Kdyby tu přetrval starý režim, do KSČ bych nevstoupila. Komunismus jako myšlenka je dobrá, ale prakticky nepoužitelná. O tom není pochyb.
V penzionu v Řecku
Vyjmenujte mi pět svých nejoblíbenějších filmů.
Tak pozor, já mám totiž velice bizarní vkus na filmy i na knihy. Jeden z nejoblíbenějších je třeba Coppolův Dracula. Ale musím vám vysvětlit proč. Coppola si totiž dal tři roky práce na přípravu a dbal na všechny detaily. Takže oceňuju i třeba to, že Dracula v jeho režii se k Míně plíží jako zelený opar. Protože Coppola věděl, že ve středověku měl ďábel spíš zelené a žluté oči než červené, použil tu zelenou jako symbol.
Co dál?
Mám ráda Tarantina a Almodóvara. A film, který mě naposled zaujal, byl Na dotek. Miluju také staré filmy Juraje Jakubiska. A všechno, kde se objevil Lasica a Satinský. Na tom jsem vyrůstala.
A co když právě v kině nic nedávají?
Občas vyrazím na kolečkové brusle. Jinak jsem pasivní sportovec a velký hokejový fanoušek. Slávistka. Chodím fandit celou sezonu. Dokud jsem žila na Slovensku, fandila jsem Dukle Trenčín: tam hráli můj idol Růžička a taky třeba Beránek! Sledovala jsem je celou střední školu.
Kolik byste chtěla mít dětí?
Nevím.
Je vám třiatřicet. Biologické hodiny tikají...
Mně netikají. Mně nikdy netikaly. Neříkám, že bych děti nechtěla mít, ale dítě má mít dva rodiče.
A chtěla byste mít dítě s Jiřím?
Je předčasné o tom mluvit.
Spíš jsem měl na mysli, jestli by z vašeho pohledu byl dobrý táta.
On je skvělý táta. Svého syna má hodně rád.
Petra Kováčová (v pěti bodech)
1. Narodila se 30.srpna 1973 v Nitře |
