„Emočně nestabilní osobnosti mají potřebu být milováni a cítit se bezpečně, ale velmi malou schopnost udržovat a rozvíjet zdravé vztahy,“ píše o nich v knize Nebezpečné osobnosti Joe Navarro a dodává, že vstoupíme-li do vztahu s takovým člověkem, musíme se připravit na život plný extrémů a vyčerpání.
Často navíc dokážou svou pravou povahu maskovat, což jim umožňuje lépe fungovat ve společnosti. „Oni, stejně jako jejich oběti, potřebují odbornou pomoc,“ tvrdí Navarro ve své příručce bývalého agenta FBI.
Co s tím?
|
Podle partnerského psychologa Petra Šmolky souvisí emoční stabilita člověka s temperamentem a mírou neuroticismu.
„Někdo se hroutí kvůli každé hlouposti, jiný mívá kvůli témuž záchvaty zlosti. Částí je na vině dědičnost, i sociální,“ tvrdí a uvádí příklad: „Budeme-li mít za sebou dětskou zkušenost se životem v kapku „italské“ rodině, můžeme její zvyklosti napodobovat, případně se jim naopak snažíme vyhýbat – hlavně nebýt jako oni.“
Náladový, podrážděný nebo úzkostný je občas každý člověk, ale emočně nestabilní osobnosti zažívají takové pocity příliš často. V zásadě na svět reagují vypjatými emočními projevy a rtuťovitými výbuchy. Žít s nimi je něco jako jízda na toboganu.
„Vedle emočně nadměrně labilního partnera míváme zpravidla jedinou jistotu: že se s ním nebudeme nudit,“ tvrdí Šmolka, což se dříve či později obrátí proti nám. „Jeho reakce jsou hrubě nepřiměřené podnětům, které je vyvolaly,“ popisuje psycholog a dodává, že kombinuje-li se emoční labilita se zvýšenou agresivitou (což není žádnou výjimkou), pak bychom si pro jistotu měli od partnera stále udržovat bezpečnou vzdálenost minimálně na délku natažené paže.
1. Hypersenzitivita
Velmi špatně snáší kritiku, budou mít pocit, že je napadáte a ihned prudce zareagují. Často se stavějí do role ukřivděných a očerňují ostatní. Chtějí, aby se k nim ostatní chovali jako ke králům (královnám), nebo se staví do rolí obětí a vyvrhelů a v pocitech ublížení si libují. „Neodpouštějí běžné lidské slabosti,“ píše Navarro.
Čím dřív odhalíte takovou osobnost, tím lépe. „Pro poznání emoční nestability je důležité poznávat partnera v psychicky náročných situacích,“ nabádá psycholog Šmolka. „Čtrnáct propršených dní a nocí pod stanem nám o něm řekne jistě víc než třeba dva roky chození po barech, kde nám hrozí maximálně tak ošlehanost barovými větráky.“
2. Vyžadují pozornost, jsou nároční, neznají hranice
Tito lidé mívají až dětinskou potřebu cítit se výjimeční. Jejich potřeba získat si vaši přízeň je tak velká, že se nezdráhají podlézat nebo si vás infantilně idealizují jako nejúžasnější milenku - milence, nejlepší šéfovou, sekretářku, lékařku, nejtalentovanější odbornici, nejskvělejší přítelkyni... Jakmile je však zklamete, přestanete se o ně zajímat, začnou vás démonizovat. Zbožňování plynule přechází v doutnající nenávist.
Často od sebe odpuzují ty, o jejichž pozornost usilují, neboť příliš intrikaří, jsou příliš nároční, osobní, příliš se „navěšují“ nebo vyžadují příliš mnoho pozornosti. Jestliže se emočně nestabilní osobnost dostane do ráže, ať už s kladným, či záporným nábojem, nic není zakázané. Nebere ohledy ani na zákony.
3. Jsou manipulativní
Emočně nestabilní člověk pláče, zuří, zahrnuje druhé výčitkami, předstírá nemoc, svádí, „převléká kabát“, rychle mění názory na různé problémy nebo se uchyluje k riskantnímu chování ve snaze získat lásku či pozornost nebo si prosadit svou. Při snaze dosáhnout svého nefunguje nic dramatičtěji než vyhrožování sebevraždou. „V takovém případě byste měli takovému člověku říct, že zavoláte na policii, a bez váhání příslušné číslo vytočit,“ radí Joe Navarro. „Jednání s těmito lidmi vyžaduje rozsáhlé odborné zkušenosti, proto nechte řešení na expertech. Ze svých zkušeností mohu potvrdit, že jakmile vytočíte číslo policie, emočně nestabilní osobnosti často změní své chování.“
Když takoví jedinci nedostanou to, co chtějí, a vyčerpají všechny možnosti manipulace, jsou v krajním případě schopni svůj objekt touhy i zabít.
4. Uvažují iracionálně typu všechno, nebo nic
Jsou-li ve stresu nebo kritizováni, mají tito lidé sklon reagovat spíše emocionálně než logicky. Jejich uvažování je binární: všechno, nebo nic; dobře, nebo špatně; černá nebo bílá. Neexistují pro ně odstíny šedé, jste buď s nimi, nebo proti nim, uvádí Joe Navarro. Rádi si také vaši loajalitu ověřují na veřejnosti, například otázkami: „Souhlasíš se mnou, nebo s ní? Na čí straně jsi? Jejich chování je stejně nepředvídatelné jako jejich myšlení. Někteří mohou být důvěřiví, snadno se nechají strhnout davem, vyhledávají různé guruy nebo vůdce sekt, kteří jsou jim schopni nabídnout pevný systém víry a kde se dočkají bezpodmínečného přijetí.
5. Jsou prudcí, impulzivní, vyhledávají senzace
Emočně nestabilní lidé mohou být nesvědomití a impulzivní, z rozmaru se rozhodnou riskovat a vystavit sebe i ostatní nebezpečí... to vše proto, že chtějí mít pocit, že žijí naplno, nebo proto, že se chtějí vyhnout nepříjemným pocitům.
Takové osobnosti vnímají sex jako báječný elixír a tíhnou k rizikovému chování. Někdy se nudí a mají pocit trvalé prázdnoty, jindy rádi rozčilují ostatní, vyvolávají hádky a rvačky, provokování ostatních jim přináší potěšení.
Ideálem pro vztah by podle Petra Šmolky neměl být ani jeden z možných extrémů. Ani partner emočně nestabilní, ani ten, s nímž doslova nic nehne. „Takový nám bude záhy připadat jako dobře fungující komputer. Pokud si na stabilitě navíc zakládá a mentorsky se domáhá podobného přístupu i od okolí, pak se nemůže divit, když se jej jeho životní souputník či souputnice snaží vyprovokovat alespoň k nějaké emoční reakci. Nejlépe zlobením a provokacemi,“ upřesňuje psycholog.
