Vztah k nevinné činnosti, která nám dělá dobře, je zkraje výlučně libý. Našli jsme něco, co nám pomůže se odreagovat, udělá nám radost, cítíme se lépe. Že nám čokoláda nebo kafe spraví náladu? Maličkost. Můžeme si je přece vždycky dopřát.
Jenomže co když už si časem nejste jista, zda byste dokázala fungovat i bez svého "léku" a touha po něm vám mění priority? Máte své malé závislosti ještě pod kontrolou?
Čokoládová Kamila
Kdykoliv například Kamila viděla čokoládu, musela ji sníst. Dokonce prý už v dětství před ní rodiče bonboniéry ukrývali do skříně mezi prádlo. "Stejně jsem ale bonbóny našla a vyjedla, takže tam zůstala prázdná krabice," vzpomíná dnes čtyřicetiletá Kamila. Se svou "malou závislostí" se prý v dospělosti ještě nikomu nechlubila, až nedávno na jednom dámském dýchánku.
"Přišla náhodou řeč na čokoládu, tak jsem se zmínila a rozpovídaly jsme se všechny. Najednou vyšlo najevo, že každá máme něco," vzpomíná Kamila. "Docela se mi ulevilo, když jsem zjistila, že v tom nejsem sama." Jedna z přítomných přiznala, že měla období, kdy musela postupně vyzkoušet všechny návody na zdravý způsob života od makrobiotiky přes veganství, třetí nemohla žít bez fitka, další "miluje" kabelky...
"I ta nejtišší z nás se přiznala, že nemůže do knihkupectví, protože si vždycky něco koupí a už má doma plnou knihovnu," konstatuje Kamila. K dobru přidá i to, že se jednou kvůli čokoládě dobouchala na už zavřenou cukrárnu a uprosila prodavačku, aby se slitovala a jednu tabulku jí ještě prodala.
Lenka se za svůj život potýkala se závislostí na módních ženských časopisech. "Prostě jsem je všechny musela mít každý měsíc, ačkoliv nebyly zrovna nejlevnější a psalo se tam skoro stále o tom samém. Pak jsem se vrhla do nakupování přes katalog. Oblečení jsem měla plné skříně, ale kupovala jsem stále dál a dál. Nakonec jsem si začala i brát úvěry, vše ale dopadlo naštěstí dobře. V rámci možností jsem se vždy zarazila sama, dluhy doplatila a vrhla se na další závislost. Vždy jsem zkrátka na něčem ulítávala. Poslední dobou to jsou knížky a před tím to byly tašky a kabelky," rozpovídala se dvaatřicetiletá účetní.
Hlídat si hranici
Malé radosti nám v životě pomáhají a měli bychom si je pěstovat. Jenže si musíme ohlídat hranici, aby nám radost ze "závislosti" nepřerostla ve starost. "Pravidelná sklenička alkoholu už například zavání značným rizikem, že se z naší libůstky stane problém," říká psycholožka Marta Boučková.
Ve chvíli, kdy jsme nad věcí a o své malé závislosti mluvíme a děláme si z toho legraci, máme ji nejspíš stále pod kontrolou a prospívá nám, myslí si Boučková. "V situaci, kdy si však potrpíme pravidelně na něco, co už nám škodí, určuje nám to životní priority, pociťujeme těžko ovladatelnou touhu a před ostatními lidmi náš návyk tajíme, ocitáme se na pověstném tenkém ledě," říká psycholožka.
To, na co si v průběhu našeho života potrpíme, je užitečné si v rozumné míře pěstovat, schvaluje Boučková. I ona se ke své libůstce hlásí: "Ulítávám na žvýkačkách nebo větrových bonbónech. Jsem spokojená, když mám něco z toho u sebe a kamkoliv přijdu a jsou tam nějaké nové žvýkačky nebo bonbóny, prostě je musím vyzkoušet."
Máte nějakou tu svou "malou závislost"?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 úterý 6. dubna 2010. Anketa je uzavřena.
