Prý rád jódluješ.
Vojta D.: "Ani ne. Jen jsem slyšel písničku Jirky Korna ‚Můj dědeček mě učíval jódlovat‘, a to jódlování je přitom strašně těžký, když se má zpívat čistě, protože je to neustálé střídání hlasových rejstříků. No a nějak jsem si to jednou zazpíval a od té doby se s tím tak bavím."
Kolik těch kapel vlastně máš?
Vojta D.: "Oficiálně jsou dvě. Nightwork a T.O.P. Dream Company.
A pak se ještě bavíme s Honzou Maxiánem a Kubou Prachařem, naší neoficiální formací Tros Discotequos. Děláme remaky písniček počínaje Michalem Davidem nebo Haničkou Zagorovou. Ovšem formou improvizace."
Nebo zpíváš Pilarku oblečen do ženských šatiček. A hned nato písnička Globální oteplování – Já jsem gay. Slyšela jsem, že tě český gayové chtějí udělat svým králem.
Vojta D.: "Tak to mě moc těší. Ale nebyl to můj nápad. Vzniklo to tak, že kluci chtěli k moři, ale nějak nemohli. Řekli si, že je to nefér, že to moře není v Čechách, a že by se to globální oteplování mělo urychlit, aby ty kry začaly tát, a tím by se světový oceán zvětšil a moře se tak dostalo až k nám."
Kudykam?
Vojta D.: "Bude to ojedinělý projekt svého druhu ve Státní opeře. Napsal ho Michal Horáček a o hudbu se postaral Petr Hapka. Není to muzikál, je to veršovaná hra. Jsou to převážně starší věci z jejich dílny a k tomu asi čtyři nové písničky."
A kým tam budeš ty?
Vojta D.: "Kudykamem."
Aha?
Vojta D.: "Budu hrát Kudykama."
A kudykam?
Vojta D.: "Poprvé, když mi položili tuto otázku, tak jsem byl v divadle Hybernia. Odpověděl jsem, že co nejrychleji ven z této budovy."
A právě teď máš ten samý pocit?
Vojta D.: "A teď je to samý, protože se nacházím v budově České televize."
Ty tady trávíš asi hodně času…
Vojta D.: "Točím tady film ‚Malá pražská Matahára‘ s režisérkou Andreou Sedláčkovou a pohádku ‚O kouzelné tetě Valentýně‘ s režisérkou Zuzkou Zemanovou. Do toho točím ‚VKV‘ a nový seriál ‚Dokonalý svět‘. Do toho hraju v Národním dovadle, kde začínáme zkoušet hru ‚Radúz a Mahulena‘. No a ještě se těším na přípravy ‚Salome‘ v divadle Rubín."
Není toho málo. Mimochodem, netušila jsem, že vzniklo představení na základě mojí srdcovky ‚Velký sešit‘ od Agoty Kristofové a ty si v něm hrál.
Vojta D.: "Když jsem si to přečetl, tak mě to totálně rozsekalo. Výborný text. Takže jsem se na představení hodně těšil. Ale na přípravu bylo málo času, nebyly peníze, klasická situace… Původně se to mělo hrát s Dětskou operou Praha, která odehrála jenom premiéru, pak se to přesunulo do Divadla Na prádle… No, sám tomu nerozumím, co se stalo, ale už se to nehraje."
A ty jsi hrál ty dva kluky, ty dvojčata, o kterých se pak v knížce dozvíme, že jsou jeden?
Vojta D.: "Ne ne, ty hlavní dvě postavy hrály děti z dětské opery a my dva, já a ještě Dana Marková jsme hráli všechny ty postavy okolo. Tak jak všechno v té knížce bylo zvrácený, tak i ta forma naší inscenace měla takovou být."
Už tě nebudu zdržovat, vypadáš hodně unaveně…
Vojta D.: "Dneska jsme přijeli z Písku, kde jsme včera měli s Nightworkama koncert. Bylo tam tři sta třináctiletých děvčat a dalších jejich o tři roky starších kamarádek. Takže to bylo vtipný. Jo, jsem hrozně unavený. Čtyři měsíce jsem už neměl volný den."
A stojí ti to všechno za to?
Vojta D.: "Právě že moc ne, ale lidi furt něco chtěj."
Neumíš říct ne?
Vojta D.: "Moc ne, ale už se to učím. Ale lidi tady se hned urážej. A když já řeknu ne…"
…tak si u nás už neškrtneš!
Vojta D.: "No právě, a přitom se snažím dělat věci pořádně, dobře a soustředit se na práci."
Paradoxy, paradoxy…i to je paradoxní, že tě lidé znají spíš z ‚VKVček‘, než z Národního divadla, a že se snažíš nebýt hercem ze seriálů a zpěvákem, kterého mají holčičky v pokojíčku na stěně.
Vojta D.: "No to je právě ono. Samozřejmě, že člověk je známý podle toho, kde je víc vidět. A dobré věci moc vidět není."
