Píše se rok 2004 a tenistka Venus Williamsová právě vyhrála French Open a dosáhla tak svého sedmnáctého vítězství v sezóně. Na tiskové konferenci po svém vítězství však šokovaným novinářům řekne: "Ne, nejsem se sebou spokojená. Nepracovala jsem dost tvrdě a přála bych si, abych trénovala mnohem víc. Občas jsem neposlouchala rady svého trenéra a občas jsem neposlouchala ani sama sebe a povolila jsem. Nenávidím jakékoli chyby, ale svoje nejvíc."
Dokonalý život
Připadá vám to šílené? Podle psychologů jde o typický příklad perfekcionismu v praxi. Určitě někoho takového znáte i ve svém okolí. Perfekcionista je člověk, který neodpustí ani tu nejmenší chybu, všechno v jeho životě musí být naprosto dokonalé a běžet jako po drátkách. Je jasné, že perfekcionismus je otravný pro okolí takto postiženého člověka, ale mnohem víc vyčerpávající a zraňující je pro perfekcionistu samotného.
Výzkumy na toto téma provedené za poslední desetiletí mluví za vše. Ačkoli perfekcionisté dosahují mnohdy mimořádných výsledků, také mnohem častěji trpí poruchami příjmu potravy, sexuálními dysfunkcemi, obsedantně kompulzivní neurózou a depresemi, uvádí magazín Psychology Today. Významně častěji se také u nich objevují deprese, rozvody a sebevraždy. Jejich život je naplněn nepřetržitou úzkostí a strachem ze selhání. A i v případě, že uspějí, stejně jako Venus Williamsová, stejně nejsou nikdy spokojeni.
Typy perfekcionismuPerfekcionismus se objevuje v mnoha formách. Tady jsou nejčastější z nich: - obsesivní zabývání se možnými chybami |
Perfekcionista, pohroma firmy
Ačkoli se může na první pohled zdát, že perfekcionista je výhrou pro každého zaměstnavatele, opak je pravdou. Psycholog J. Clayton Lafferty zkoumal životní styl a osobnost 9211 managerů a pracovníků na vysokých pozicích. Dospěl k jednoznačnému závěru, že perfekcionisté jsou skutečnou katastrofou nejen pro své kolegy a podřízené, ale i pro firmu samotnou.
"Perfekcionismus nemá co dělat s tím, když se člověk snaží být v něčem perfektní nebo vyniknout," říká Lafferty. "Jde o iluzi a nezměrnou touhu jevit se druhým dokonale." Perfekcionisté se například zaměřují na nepodstatné detaily a na projektech tak stráví mnohem víc času než ostatní a než je zapotřebí. Tím samozřejmě trpí produktivita práce.
Dalším velkým problémem je to, že perfekcionisté nedokáží přiznat své chyby a snaží se je naopak maskovat, aby tak co nejvíc podpořili svou bezchybnou image. Proto jsou také například naprosto nevhodní pro práci v rizikových prostředích, jako jsou elektrárny, letiště a podobně, kde se naopak chyby musí okamžitě řešit, jinak hrozí riziko obrovské katastrofy.
V ohrožení života
Psycholog Gordon Flett z York University v Torontu zase uvádí, že perfekcionismus je nebezpečný zejména pro profesionální i amatérské sportovce. Velmi častým úkazem jsou úrazy z přetrénování i naprostá neschopnost odhadnout své vlastní tělesné limity.
Perfekcionismus však zasahuje do všech oblastí života. Perfekcionisté chtějí mít perfektní tělo a jsou schopni pro něj podstoupit i martyrium poruch příjmu potravy. Pokud mají pocit, že jejich manželství není dokonalé, bleskově se rozvádějí a velmi rychle jsou za sebou schopni spálit všechny mosty. Stejným principem vysvětlují psychologové i vysoký počet sebevražd, které perfekcionisté páchají. Jakmile totiž nastane jakýkoli větší problém, nedokáží jej řešit, ale na druhou stranu s vědomím jeho existence nedokáží ani žít.
Ačkoli je život s perfekcionistou mimořádně obtížný, největší břímě nese on sám. Vnitřní stres, ve kterém neustále žijí, jim způsobuje celou řadu zdravotních problémů. Velmi časté jsou tak u perfekcionistů bolesti hlavy, bolest a tlak na hrudi, deprese, impotence i žaludeční vředy.
