Ona
Pavla Topolánková

Pavla Topolánková | foto: MF DNES

Pavla Topolánková: Vyhrožovali mi, proto mám ochranku

  • 224
Málokdo tak váží každou větu jako ona. Když padnou slova jako "manžel" nebo "Topolánek", rozmýšlí si odpověď ještě dvakrát tak dlouho. Je to dva a půl roku, co od ní premiér odešel. Ona sama loni začala znovu pracovat. Ve školství.

Co s vámi dělá, když v novinách vidíte jméno Topolánek? Máte radost, když se mu něco povede? Třeba když vyjedná smír kolem dodávek plynu?

Jedno mi to není, reprezentuje přece republiku, Evropskou unii. Pokud se mu to všechno podaří, budu ráda.

Držíte mu palce?

Ale no tak... Nikdy jsem nikomu nedržela palce, maximálně dcerám před maturitou. Tohle je jeho práce, mně taky asi nikdo v práci nedrží palce.

Přece jen jste s ním strávila třicet let.

Ale to přece nijak nesouvisí s jednáním o plynu.

To samozřejmě ne. Ale když čtete v zahraničních novinách, že se mu něco povedlo?

To je potřeba brát s rezervou.

Ale je to lepší, než kdyby Sarkozy řekl, že Topolánek je jako první muž Evropské unie k ničemu. Nebo ne?

Ono kdyby nebylo plynu a Gazy... Něco vám řeknu. Když Francie před půl rokem přebírala předsednictví, stáli jsme s dcerou a synem shodou okolností u Eiffelovy věže. Zářila modře, byly na ní žluté hvězdy a my si pořád říkali, co asi Francouzi mají za svátek. Před nimi vedli Evropskou unii Slovinci, což jsme netušili vůbec. Objektivně vzato, význam předsednictví by se neměl přeceňovat.

Thajsko, Laos, Kambodža s batohem

Na vaší vizitce stojí: Ing. Pavla Topolánková, kancléřka Vysoké školy finanční a správní. Co to znamená?

Kancléř vede kancelář, v mém případě tedy rektorát. Starám se o činnosti školy, o vztahy s našimi partnery, už teď připravujeme harmonogram akcí na rok 2010. Naše škola má zhruba 5 200 studentů a několik poboček.

Proč jste tu práci přijala? Bylo vám doma smutno? Potřebovala jste peníze?

Ještě v roce 2007 mě nenapadlo, že bych začala takhle pracovat. Cestovala jsem, starala se o vnučku, byla jsem osoba samostatně výdělečně činná. V létě mě ale oslovila rektorka a já o tom několik měsíců přemýšlela. Školství mě vždycky lákalo. Už na vysoké škole jsem pracovala jako pomocná vědecká síla, a kdyby se mi nenarodila dcera, zůstala bych tam.

A nebyl tím důvodem i stálý příjem? Abyste si vydělala na své oblíbené cestování?

Naopak, teď mám daleko méně volného času. Co se týká cestování, tak už to, bohužel, takové nebude. Možná až v důchodu. Loni jsem byla jen krátce, vždy po týdnu po Evropě a pak týden ve Vietnamu. Letos na jaře pojedeme s dcerou Janou do jihovýchodní Asie znovu - Thajsko, Laos, Kambodža. S batohem a dopravními prostředky všeho druhu.

Jana Topolánková
Podzim 2007: s dcerou Janou na africkém treku u Viktoriiných vodopádů

A peníze ze školy se na to hodí.

Samozřejmě. Jak se to říká? Méně je někdy více, jen u peněz to neplatí.

Pořád jsem se za něco styděla

Dřív se váš život točil kolem politiky. Čím, tedy kromě práce ve škole, žijete teď?

Dětmi, vnoučaty, sportem. Loni jsem naběhala tisíc kilometrů na běžkách a další dva tisíce najezdila na kole. Začínám jezdit, hned jak povolí mrazy, většinou už v únoru. Třeba se rozhodneme a s přáteli vyrazíme z Prahy do Drážďan.

To je daleko.

Přesně 193 kilometrů.

Slušné. Co ta politika?

Sleduju ji pořád, ale dřív to pro mě bylo zajímavější. Dnes už z toho pro mě nic neplyne. Nikomu doma neradím, politika nezasahuje do mého osobního života, nemusím si podle ní plánovat den po dni.

Na druhou stranu už nevidíte do zákulisí.

To je pravda, dřív jsem ty informace od manžela měla. Věděla jsem, co přijde, zatímco teď jsem překvapená. Jednu věc jsem si ale odnesla: každý krok má nějaký důvod, nějaké zákulisí. Naučila jsem se, že politika jsou tahy dopředu. Občan je seznamován s těmi tahy teď, nechápe, proč přišly, protože nezná ty, které budou následovat. V politice se vždy dělají tahy s tím, že jsou další dva promyšleny.

Takže když premiér nedávno vyměnil čtyři ministry, tak jste byla překvapená, zatímco dřív byste věděla, proč to udělal a co bude de dál.

Ano, asi tak.

A nechybí vám, že už to nevíte?

Naopak. Byly to informace, které si dnes už ani nepamatuju. Teď se učím, vzdělávám, studuju. Zajdu si na přednášku, dozvím se něco, co mi může pomoci k životu. Tehdy to byly informace k ničemu.

Přece jen: říkala jste si o ně, nebo vás jimi manžel sám zasypával?

Asi víte, že manžel je docela mluvný. Není to introvert, který by mlčel a mlčel.

Co jste si ještě odnesla ze života s politikem?

Někdy mám pocit, že politici neříkají, co si myslí. Že se nechovají k lidem hezky, slušně. Neměli by tak okatě dávat najevo, že jim na mínění lidí záleží jen před volbami. Když už politik řekne, že ho názor lidu nezajímá, tak by to měl říct alespoň slušně.

Myslíte poplatky u lékaře? Radar?

Třeba. Vše kolem toho říkali velmi necitlivě. Jako by s opovržením.

To je zrovna jedna z věcí, které jsou vyčítány vašemu manželovi.

K tomu vám řeknu jedinou věc: jsem ráda, že už s tím nejsem spojována. Dřív jsem pořád něco a někoho omlouvala. Měla jsem pocit, že musím. Pořád jsem se za něco styděla. Teď už politiku sleduju s úlevou, že se mě netýká.

Pavla a Mirek Topolánkovi
S bývalým manželem Mirkem Topolánkem

Syna by měl vychovávat otec

Váš manžel je mnoho let členem ODS. Ale vy jste do ní nikdy nevstoupila, proč?

Vyrostla jsem v době, kdy tady vládla jedna strana. A to slovo strana se mi spojilo s něčím, přes co nejsem schopna se přenést. Takže to není jen otázka ODS, nevstoupím do žádné strany. I když nabídky byly, připouštím, nejen z ODS.

Neláká vás třeba nová strana, kterou založil Klausův spolupracovník Petr Mach? Vznikla jako opozice k ODS a má takového vzpurného berana ve znaku.

To by mě ani nenapadlo. Ta strana je až moc intelektuální, podobně, jako byly třeba Unie svobody nebo ODA.

Zůstáváte tedy voličkou ODS?

Nikdy jsem jinou stranu nevolila, tedy kromě komunistické, z donucení. Nevidím důvod to měnit. Vy ano?

Pro vás není rozdíl, jestli ODS vede Topolánek, nebo kdyby ji vedl Bém, Tošenovský?

Ne, pro vás ano?

Určitě jsou lidi, kterým na tom záleží. Taky jste asi někomu fandila.

Když se volil předseda, byla jsem zrovna na běžkách. Byl to víkend, kdy napadl sníh. Občas jsem se zastavila v nějaké chatě a podívala se na volbu v televizi. Ale byla jsem si jistá, kdo vyhraje. Vzala jsem to jako fakt, ani radost, ani smutek.

No tak. Přece nosíte stejné jméno jako vítěz.

Jméno... Na to už jsem si dávno zvykla. První zmínky v novinách jsem si vystřihávala a schovávala. Dnes už toho je tolik. Jméno Topolánek beru v politice jako každé jiné.

A ta volba předsedy?

Pavla Béma si vážím, protože vylézt na Mount Everest je obrovský výkon. Ale měla jsem pocit, že ke změně předsedy není vhodná doba. Nejásala jsem, ale bylo dobře, že předseda zůstal stejný. A když už to chcete slyšet... Kdybych měla někomu fandit, tak Evženu Tošenovskému.

Napsala jste manželovi textovku, že mu gratulujete?

Ne, to ne, nepíšu, pokud není výjimečná situace typu: "Tomáš není ještě doma, kde je?" Tedy jen když se to týká něčeho pro mne opravdu je důležitého.

Synovi Tomášovi je šestnáct. Čím žije on?

Je to typický kluk svého věku. Mluvila jsem o jeho způsobu života s kolegyněmi a pochopila jsem, že jsou ti kluci všichni stejní. Chodí do školy, což ho ukrutně nebaví. Hraje golf, což ho naopak baví nesmírně. Čte si o golfu, chodí na tréninky, handicap má 13,8.

Tomáš Topolánek
Syn Pavly a Mirka Topolánkových Tomáš

Hraje s manželem?

Moc ne, jsou v jiné výkonnostní kategorii. Syn je podstatně lepší. Ze sportů hraje ještě fotbal, občas tenis, jinak pořád sedí u počítače a všemi dostupnými prostředky komunikuje. Chat, ICQ, Skype... Abych řekla pravdu, víc nevím. Moc se se mnou nebaví. Co se jeho života týče, jsem spíš pozorovatel. Stejně jako u politiky.

Víc se tedy baví se svým otcem?

Nevím, snad ano. Bylo by to dobře. Syna by měl dospíváním provázet otec.

A dělá to?

Doufám, že ano. Teď s ním byl ve Špindlerově Mlýně, o čemž jsem si přečetla v novinách. O nějakém povedeném večeru. Nejstarší dcera to komentovala slovy: "Hm, to já už v jeho věku padala z barové židle." Samozřejmě se ho ptám. Ale on vždycky na všechno řekne: "Dobrý." Jak ses měl? "Dobrý." Co je nového? "Nedělej si starosti." Co bylo ve škole? "Nic."

Vyhrožovali mi, proto mám ochranku

Kolik času syn se svým otcem tráví?

Je s ním v každé možné volné chvíli. Určitě se během týdne neprocházejí po Praze, ale když můžou, odjedou spolu na hory. Tomáš se na tatínka vždycky těší, má ho rád. Celý život vlastně čeká na tatínka. Dřív v Ostravě, když byl ještě malý, se už od pondělí ptal, kdy bude pátek a přijede tatínek z Prahy. Odmala byl zvyklý, že s ním tráví jen omezenou dobu. Občas říká: "Mám pocit, že mám tři maminky a ani jednoho tatínka."

S vámi syn na hory nejezdí?

Už ne. Naposledy v Krkonoších zlomil běžku a viděla jsem na něm, jakou z toho má radost. Že už příště nemusí. Říkal: "Jezdit s mámou na hory, to ani nemůžu nikde říct."

Ani na delší cestu do zahraničí by s vámi nejel?

Na to ještě není zralý. Mně vyhovuje být na cestách na někom závislá. Jsem ta, kdo říká: "Mně je to jedno, udělej, jak myslíš, běž a zařiď to..." S Tomášem by to nešlo. To já bych musela držet tu mapu v ruce a říkat, kam půjdeme.

Takže pořád jezdíte s mladší dcerou.

Jana je ideální spolucestovatel. Mluví plynule několika jazyky, je méně plachá a po tatínkovi razantnější. Nebojí se vstoupit do dveří a nahlas říct, co chce. Já jsem taková zdrženlivější.

Kam se ještě chystáte kromě Asie?

Původně jsme letos chtěly jet do západní Afriky, ale zájezd byl před dvěma měsíci z bezpečnostních důvodů zrušen. V plánu máme Austrálii a Nový Zéland, což je cesta na pět týdnů. Láká mě Kanada, kde jsem taky nikdy nebyla. Taky Patagonie, Ohňová země... Je toho tolik. Už se těším, až budu zase méně pracovat a víc cestovat.

Dřív jste mluvila také o cestě kolem světa.

A taky jsem si hned přečetla reakci nějakého člověka: "Ona už neví, co by. A ještě se o tom nestydí mluvit." Ano, nestydím, na cestě kolem světa nevidím nic špatného. Sním o ní už od dětství, sledovala jsem všechny ty příběhy a četla třeba životopis Agathy Christie, která taky jela kolem světa. Marca Pola jsem četla. Cesty lodí, pěšky, na koních, na velbloudech... Dnes už je to samozřejmě rychlejší a doufám, že na to dojde.

Na cesty po Česku vás vozila limuzína a ochranka vlády. Ještě pořád vozí?

Ano. Je to tedy ochrana policejní, ne vlády. A limuzína... Auta jsou to různá, různých typů, ne každý den je auto stejné. Jsem s touto službou velmi spokojená.

Když je člověk s něčím spokojený, tak proč by to měnil?

Třeba proto, že na ochranku podle mnohých nemáte nárok.

Proč ji používáte?

To jsou věci, o kterých nerozhoduji. Byla mi přidělena na základě rozhodnutí Úřadu vlády a já s tím souhlasila. To je celé.

Bylo vám snad vyhrožováno? Měla jste z něčeho strach?

Ano. Dostala jsem se do situace, kdy mně i mým dětem bylo formou dopisů nebo telefonicky vyhrožováno. Bylo nám řečeno něco, z čeho jsem dostala strach. Ale není to otázka, kterou bych chtěla rozebírat. Opravdu o tom nerozhoduji.

Ale daňový poplatník si řekne: A proč mám platit ze svých daní vůz a ochranku někomu, kdo už de facto s premiérem nežije?

Stálé bydliště má manžel pořád stejné. Pošta mu chodí na adresu stálého bydliště... Ale daňový poplatník si samozřejmě tě může myslet cokoliv, to uznávám.

Myslíte, že se budete rozvádět?

Poslední věc, kterou bych udělala, je, že bych manželovi něco sdělovala přes média. Nechystám se rozvádět ani se nechystám o tom mluvit.

Pavla Topolánková

* Narodila se 7. května 1955 v Bohumíně. Je jí 53 let.
* Ve třetím ročníku strojní fakulty se seznámila s Mirkem Topolánkem.
* V roce 1999 vyhrála soutěž krásy časopisu Vlasta.
* S manželem mají dvě dcery a syna. Petra už má sama dvě děti, Jana studuje vysokou školu a Tomáš střední.
*V roce 2010 možná bude znovu kandidovat do Senátu. V roce 2006 neuspěla.