Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Dobrý den, mám dvě dcery z předchozího vztahu 8,13 let. Nového partnera mám 1rok a ten má také dvě děti 8,12 let. Moje dcera žárlí na nového partnera a má občas výkyvy nálad, když jsme všichni pohromadě hlavně ve večerních hodinách tak říká dcera 8 let že zkočí z okna , nebo že se dostatečně něvěnuji a dostává se do stavu kdy s ní není řeč. Partnerovi se to nelíbí a začne ji promlouvat do duše ,že to není pravda co říká, ta s ním nechce už mluvit ,on se urazí a jsme pak všichni z toho na nervy. nevím jak s tím naložit , jak psotupovat ? Jediné co jsme navrhla a´t s ní promluví když je v klidu , když je ve špatném stavu tak ho prosím at ji nechá být a nemluví s ní , to on nechce moc připustit a chce to řešit. Nebydlíme spolu. partnera miluji ale svoji dceru víc. děkuji

Někdy si říkám, jestli to nějak špatně nevnímám, a že bych měla být ráda za dobrý vztah, jaký spolu mají. Jen je té blízkosti na mě nějak moc. Nejsem si jistá, zda je to za hranou (jak to řešit, abych někoho neurazila) a co nejlépe bych měla dělat?

Dobrý den, před dvěma měsíci jsem začala chodit s mužem (svým bývalým spolužákem ze střední školy, je nám oběma 33 let) se kterým jsme se po letech sešli. On má z býválého partnerství 2 děti (ve střídavé péči), já žádné.
Partner má již od mládí má velmi dobrý vztah se svou matkou a já ji také znala a rozuměla si s ní. Od doby, co jsme ale s parterem spolu vnímám, jak moc blízko si s matkou jsou. Partner k ní chodí na obědy, matka mu i pere. (bydlí ve stejném městě). Povídají si dlouze a často. Když přijedeme ke mě (do jiného města) zavolají si. Hodně s ní sdílí. Někdy když mu řeknu něco co je pro mě citlivé, sídlí to také s matkou.
Já osobně si se svou matkou taktéž hodně rozumím,je moje nejlepší kamarádka, jen nejsem zvyklá mít někoho dalšího tak blízko ve vztahu. Když jsem u něj, jdeme k jeho máme třeba třikrát do týdne na návštěvu a do toho ji ještě nabídne, že jí uvaříme, tak ji ještě uvaříme. Na mě je to moc. Mám vztah s ním, ne s jeho mámou.
(pokračování další zpráva)

Ahojky je mi 13 let a mám problémy s rodiči hlavně s matkou. Rodiče jsou rozvedení a každý z nich má nového partnera s těmi se snáším dobře. Problém je v tom že máma na mě často křičí i za věci za které nemohu. Taky mi často říká že jsem její největší chyba a shazuje mě dolů. To co mě ale vadí asi nejvíce je to že mi říká že jsem divná. Je pravda že moc nemusím chodit mezi lidi a mám ráda vlastní soukromí i ve škole jsem spíše tišší. Nejvíce mě trápí že to nemám komu říct...nevíte o někom kdo by mi pomohl?

Dobrý den, máme 20 letého syna. Před půlrokem se náhle rozešel se svou přítelkyní, kterou jsme měli rádi. Odmaturoval a jeho nová přítelkyně je sedmnáctiletá dívka, která má doma špatné zázemí a tak je neustále u nás doma. Soužití v 3+1 v paneláku je obtížné a já nemůžu najít se synem společnou řeč. Jsem podrážděná a všechno mi vadí, zejména to, že jsou oba líní a neberou na nikoho ohledy.
Bylo by fajn, kdyby se mohli osamostatnit a bydlet sami, to ale nelze. Dívka se ještě učí, nemá žádný příjem, syn pracuje, ale bydlení zatím nemůže sám ufinancovat. Syn se ode mě hrozně odklonil, pořád se kvůli něčemu dohadujeme. Při tom jsme byli opravdu fajn parťáci a dobře jsme spolu vycházeli. Nevím už, co mám dělat, aby se situace neustále tak nevyostřovala. Asi je chyba i ve mě, nejspíš i trochu žárlím. Ale s jeho předchozí dívkou jsem byla naprosto v pohodě a měla jsem jí ráda. Snažila jsem se nastavit pravidla,ale oni se neustále snaží je ignorovat. Asi bych je nejraději vyhodila, což nejde.

Dobrý den. Mám problém se synem. Je mu 17.Ale nerespektuje mne už od nějakých 8let.S jeho otcem nežiju 15let.Pri synovo návštěvách u něj mne vždy před synem urážel a ponižoval a znevazoval. Syn byl ve 14 letech dokonce hospitalizován na psychiatrii. Protože má hraniční poruchu chování. Byl tam tři měsíce. Otec hodil veškerou vinu za tento stav pouze na mně. A já si to v sobě nesu navždy. Syn bydlí se mnou u moji mámy. Chová se neomaleně. Nadává nám oběma, že jsme pí...., řve na nás sprostě, s otcem nekomunikuje. Ten by ho stějně u sebe ani nechtěl. Syn odmítá školu i případně zaměstnání. Odmítá spolupráci s odborníky (terapeut i psychiatr). Nás doma ohrožuje svým chováním. A sociálka mi "pomohla" jen tím, že mi odebrala mladšího syna, dala ho otci do výchovy a omezila nám styk, aby nebyl ohrožen svým starším bratrem. Co dál mužů dělat? - otázka upravena poradcem

Dob. den, opustil mě partner o 19 let starší, nenávidí ne samostatnost 19leteho jeho nevlastního syna, mého syna. Fet, zhnilost, využívání, Fin. Psychické a já to nezvládla, ve smyslu, že od malá co syn pisknul měl. Vyhodila ho má matka, kde chvíli bydlel, vlast. Otci rozbil vztah a mě v závěru také.vzali jsme ho, resp. před domem partnera, který už tehdy že dveří řval, že ho tu nechce. První jako vždy děkuje, je hodný, asi 4.den začal po mě rvat-kdyz jsem vytírala brzy ráno, že jde do prác, v tu chvíli jsem cítila jak mi narušuje vnitřní klid a naši domácnost co jsme měli. Odvezli jsme mu věci v ten do mého bytu volného. Tam mě začal atakovat Tel., že co jsem za matku, že ho nechám hladem, nepřijedonepřijedu atd, přijela jsem začal vyhrožovat, že neumí žít sám, že ho nic nebaví i 2 hodiny psycholog. Výjevů a vydírání, přijížděla jsem vyčerpaná, na partnera jsem už neměla náladu, jindy ikdyž je starší jsem jej respektovala, syn začal lítat co 2.den k nám, provokoval, vydíral, že dovnitř nejdu a já skákala venku s ním, vždy pro peníze, cig. Atd., zařídila jsem mu práci, byt a nájem neplatil, chodil jen pro peníze a jídlo, neustále nazýval partnera starým cipem ze sklepa, co nikde nebyl nic nedokázal, starým odporným čumákem. Klid mezi námi mizel s partnerem, viděl jak lítám jak syn pískne, dávám peníze a bez oznámení odešel. Posl.i já vyčítala mu neschopnost ničeho, atd ani nevím, jakoby to syn na mě přenesl. Zjistila jsem, že je u dcery v Praze, jela jsem za ním s omluvou, než našla to místo, s omluvou, že chci s ním mluvit, že ho mám ráda, že syna vyhodím i z bytu svého, že se omlouvám, zažila jsem peklo v tu chvíli po 6 hod. cesty za ním. Nepustili mě, přeskočila jsem plot, a prosila na kolejích o 2min.hovoru s ním. Choval se jinak, začal ne před dcerou a jejím frajera vyhazovat, omluvil syna a vše, začali vyhazovat z pozemku, násilím, zavolali i policii, tam to partner zamluvil, že je to nedorozumění, nicméně, kvůli mě nabral kdysi dluhy a viděl jak CPU peníze i synovi, mu samotnému vyšplhaly dluhy a chtěli jsme spolu prodávat dům. On v té Praze mě vypakoval,ponizil, řval, že mám vyklidit dům, dcera je prodává, řval, že se tam nevrátí, že mě má rád, ale svého syna se nikdy nezbavím, že zůstává v Praze, dcera vypočítává mu tam vedle sebe za 2dny zajistila pronájem, oznámila mi vyklizení domu u něho, a on před ní stal, třeba se z ní a na mě řval sprostě jak bychom 4 roky spolu nežili. Sedla jsem do auta jela jsem 6h zpě, sedím v jeho domě, balí

Dobrý den, je mi 19 let, mám přítele 1,5 roku (jemu je 20 let), známe se 4 roky, asi půl roku se zná s mými rodiči. Ráda bych s ním začala intimní život, ale hrozně se bojím vlastních rodičů. Toto téma je u nás doma velké tabu a bojím se jakékoli jejich reakce. Sice jsme věřící rodina, ale nijak silně (do kostela chodíme jen jednou ročně), nevím jestli to má nějakou souvislost. Když jsme spolu jednou byli u přátel a přespávali tam, hned po návratu rodiče vyzvídali, jak jsme spali (uklidnilo je až zjištění, že nás v místnosti spalo 8 a byli jsme oblečení). Kdykoli spolu někam vyrážíme, nabádají mě ke slušnosti. Přítel to respektuje a nijak na mě v ničem netlačí, ale přesto vůbec nevím, jak danou situaci řešit dál. Děkuji za odpověď.

Dobrý večer, mé dceři je 23 let, jejímu partnerovi 25 let. Chodí spolu 6 rokem. Neměli mezi sebou závažné problémy. Rozhodli se, že si postaví domek. Jenže hned ze začátku, byl problém s pozemkem. Po 2 letech se vše vyřešilo, nechali si namalovat projekt, za nemalé peníze. A v tento moment začal partner mé dcery dělat problémy. Prakticky ze dne na den, se změnil k nepoznání.Přestal jí navštěvovat, mnohdy nebral telefony a na sms také nechtěl moc odpovídat. Vymlouvá se na práci, začal navíc pracovat ještě jako brigádník v jiné práci. Mysleli jsme si, že chce šetřit, jenže jsme zjistili, že pravda je asi někde jinde. Když jsem si ho zavolala a zeptala se, v čem je problém, neustále říká, že si najednou uvědomil, že je to velký závazek. Chce jezdit s kamarády na vandry, bojí se, že dcera mu bude zakazovat různé věci. Já s ním vycházela vždy velice dobře, tak jsem si myslela, že se něco dovím. Chtěl čas na rozmyšlenou, to mu dcera vyhověla, jenže pořád říká to samé. Nakonec přišel s rozhodnutím, že dceři vypomůže finančně s hypotékou, ale že budou jako kamarádi. Tak tomu tedy nerozumím, až by se dům postavil, co by asi přišlo. Mohl by potom chtít půl domu, jak by ho potom tedy vyplatila, nebo, že by se k ní nastěhoval, jako by nic. Přijde mi, že nechce starosti a že by se než by byl dům, postavený, jak se říká vyřádil. Také je možné, že má jinou a neví, jak se s dcerou rozejít

Syn je od 18 let více méně hrál automaty, začal sázet nejdříve automaty - nyní přez sociální sítě a teď je to asi rok si začal brát přez různé nebankovní instituce brát půjčky. Pomáhala jsem mu - byl i na léčení asi tři měsíce v Kroměříži s tím gamblerstvím, ale neustále se k tomu vrací . Sice pracuje,ale pobyt má u mne v domě - prakticky nic nepříspívá,protože všechno jde nyní na splácení půjček. Nedávno jsem zjistila, že si opět vzal půjčku - ale to už nevím jak bude splácet. Když jsem se ho dnes na to zeptala , byl steklý, začal si balit věci, na ničem jsme se nedohodli a odešel. Jediný majetek co má je auto - které jsem na něj přepsala zdarma - ale mám obavi že ho chce prodat. Syn má 33 let - je svobodný , bezdětný.
Mám strach o něho - o sebe - o druhého syna který je na vozíčku, no prostě nevím kudy kam.
Pomůžete mi byť alespoň radou? Nevím co bude dál.
Korotvičková