Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

archiv|nejistota ve vztahu|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| diskusní příspěvek| rozchody| bývalí partneři| žárlivost| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| děti partnerů| nešťastná láska| problémy v komunikaci| deprese a vztah| Rodič a dítě| zamilovanost| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| osamělost| sexualita| problematické vztahy s rodiči| fáze "namlouvání"| psychické poruchy| vztahové problénmy v širší rodině| otázky početí, těhotenství| věkový rozdíl mezi partnery| spolupráce s psychologem/psychiatrem| rozvod a děti| stres| alkohol u jednoho z partnerů| vlastní právo na život podle sebe| agresivita a vztah| pauza ve vztahu| vztahy na pracovišti| ekonomické problémy ve vztahu| nenaplněná láska| svatba-důležitost manželství| vztah na dálku| první láska| smrt blízkého člověka| generační soužití| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nemoc partnera| separace dospělého dítěte od rodiny| závislost partnera na jednom z rodičů| snižování sexuálního apetitu v manželství| výchova| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| umění projevovat city| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| alkohol v rámci širší rodiny| problém navázat vztah| neimponující muž| manželovy kamarádky| ekonomicky silnější žena| problematické manželství rodičů| kamarádi partnera...| sourozenecké vztahy| osudová láska| poruchy příjmu potravy| životní nezdary| seznamování| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| sny| ženské přátelství| krize středního věku u mužů| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| podezření na vedlejší vztah| vliv osoby rodiče na výběr partnera| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| problémy se spánkem| vliv alkoholu | "pauza" ve vztahu| společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

výchova
Dobrý den, v poslední době se velice zhoršily vztahy mezi 14tiletou dcerou a manželem. Oba jsou stejní - přecitlivělí na kritiku, lítají jim emoce, neradi ustupují. manžel dceru ovládá přes společnou zálibu, když není po jeho anebo při jiné doslova zámince, tak jí vyhrožuje, že jí tu zálibu zamezí - bohužel to jde, protože to financuje on a nějaké, že je to společné a že by to mělo být společné rozhodnutí odmítá. Možná to i trochu souvisí s tím, že si v hlavě rozdělil všechny peníze na moje a naše (naše= můj příjem a jeho platba do domácnosti), přičemž to jeho je o mnoho vyšší.
Dcera na to velmi reaguje, až skoro dětinsky. Snažím se situaci klidnit, někdy řešit, jenže se pak dostaneme do začarovaného kolečka - když bráním dceru, manžel to vnímá jako jeho omezení, pak jde za ní a vyčítá jí to, říká, že je to její vina, ona si tu vinu vyčítá a příště mi nechce nic říct, přičemž to v sobě dusí a trápí se tím. A mně manžel vyčítá taky, že ji bráním, že dcera někdy dost impulzivně reaguje, to je někdy pravda, jenže ti dva si bohužel namejí co vyčítat. Dcera začala chodit k psycholožce, která ji učí, jak s tím naložit, protože říká, že manžela nezměníme (on nechce, vždycky se diví, proč by na terapii měl jít i on). Nějak tedy tuto situaci rovnám, ale v poseldní době mám pocit, že se to zhoršuje a že se doma všichni odcizujeme. A to bych nechtěla. Paní doktorko, co byste mi doporučila? U psychologa jsem byla sama, manžel nechtěl. Asi jsem si nevybrala dobře, moc rad mi nedal anebo možná nevím, jak s tím naložit. Děkuji.
Dana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Dano. Radu vám nedám, musela bych do vašich rodinných vztahů víc vidět a znát jejich vývoj. Jak to měli manžel s dcerou dříve spolu, jak spolu vycházeli, jaký byl výchovný trend na jeho straně, jak jste si vy dva v názorech na výchovu seděli, jak jste uměli na toto téma komunikovat a slaďovat se tam, kde byly vaše názory odlišné. Dcera je v pubertě, samozřejmě se teď chová jinak, než když byla malá holka. Že ji všechno rozcitliví, nebo je v opozici, je nasnadě. Každopádně byste neměli své rozdílné názory vy dva říkat nahlas před dcerou - vy jste její rodiče, vy si vše musíte vykomunikovat mezi sebou. Další aspekt, který zmiňujete, neboli finanční asymetrie v příjmech, jde už trochu mimo kontext vašeho dotazu, směřuje spíše k vašim partnerským problémům v oblasti finančního hospodaření. Je moc fajn, že dcera k psycholožce chodí, tam si může plno věcí vyjasnit u profesionála, který má odstup.
výchova
Dobrý den,prosím máme problém s 10ti letou dcerou.Dostává bohužel i na zadek ,křičím fort po dobrám nic nejde.Už ani po zlém.Má povinně číst nechce ,křičím začne brečet ,že má špatný život a chce jít bydlet jinam.Když jí připravíme svačinu nejí ,najdu ji pak někde plesnivou.Nechce si ani uklízet,Tak má ve skříni nepořádek ,Když ji řeknu že je to její ostuda když jde zmačkaná ,řekne že se nechovám jak máma.Když ji třeba navrhnu udělej si ukoly a něco přečti pak můžeš na kroužek a nic kašle na to a pak jen brečí že nic nemůže,jak má krušný život.Prosím jak na ni děkuji Hanka
Hanka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Hanko. Chtělo by to spolupráci s dětským psychologem. Více vám jistě doporučí Markéta Klingerová, která má na idnes poradnu ohledně dětí.
výchova
Dobrý den, paní Douchová, děkuji za možnost zeptat se na názor.
Žiji s přítelem a máme spolu dceru,která nedávno oslavila 3. narozeniny.Je živá,umanutá,občas neposlouchá,občas se vzteká.Můj problém je v tom, že přítel je z toho všeho věčně naštvaný.Všimla jsem si,že když ji pěkně poprosím,vysvětlím důvod,proč po ni co chci,poté poděkuju,většinou poslechne.Přítel však dává příkazy "sedni si,nedělej to,spadneš,nelez tam atd",a ona ho má v paži.Když náhodou spadne,začne ji říkat,že je nána pitomá,že je fracek rozcapený a ona mu odvětí, že pitomý je on.Načež ji dá na zadek a já pak poslouchám,že neumím vychovávat,přičemž nesdílím názor,že by neposlouchala nějak extrémně.Prostě je živější,ale když potřebuji,uposlechne. Spolu se pak hádáme, začne být uštěpačný,vztahovačný,posmívá se mi,že vím vše nejlépe a že mám vše naštudované atd. Trápí mě to.Má ji rád,o tom bezpochyby,ale kde je nějaká hranice? Je to už moc? - otázka upravena poradcem
Jana L.
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jano. Váš dotaz jsem sice zařadila do kategoie výchova, ale je to více o vaší schopnosti partnerské komunikace. V čem je problém, si popsat různé mechanismy, které by mohly fungovat ve výchově hyperaktivní dcery? Každý z vás používá jiný postup, jinou metodu, to vychází mj. i z modelu výchovy ve vašich původních rodinách- Zkuste si to připomenout celé - jak se k čemu u vás doma stavěli otec, matka. Záleží hodně i na sourozenecké konstelaci, vaše dcera je prvorozená, jiné to bude, pokud byste spolu měli druhé dítě. Měli byste si spolu na toto téma hodně povídat, nekonfrontačně, bez kritiky a výčitek, ale tak, abyste se snažili na prvním místě postupu toho druhého porozumět, a pak tak, že byste z toho vytáhli spolu to nejužitečnější.  Můžete si jako rodiče rozdělit také role ( jeden přísnější, druhý vstřícnější ). Ale pokud jste před dcerou rodičovský tým, musíte být zajedno ve chvíli, kdy se něco děje.
výchova
Dobry den potřebovala bych rada jak na vychovu deti. Mame s manželem tři krasne deti.ale vychova je spise na me a jsem na deti hodna.manzel je takovy ten tata ktery se vubec odetinestara ma svoje veci pokud neni v praci tak je doma, ale zavreny v pokojiaby ho deti nerusily.nekdy ho napadne se o ne starat tak jim zacne prikazovat zakazovat atd.deti s nim moc komunikovat nechcou a ja se jim nedivim.on potom pˇíjde ke mne ze za to muzu ja. Ale ja jim opravdu nic nerikam.to ty deti vidi sami.on je ma rad ale vubec s nimy neumi komunikovat,kdyz mu řeknu,aby jim vic naslouchal.tak mi rekne ze on je rodic a oni ho budou poslouchat a nema s nima co diskutovat.ze on je autorita a ja ne to ma pravdu.jak mam donutit manzela k vetsi komunikaci a traveni vice casu s detmi. Pokud s nima travi nejaky ten cas tak si hrajou na to ze po nem skacou a bijou ho a taky kdyz s nim musi chodit behat coz je hrozne nebavi.s pozdravem Š
Šarka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Šárko. Váš muž nejspíš vyrostl v rodině, kde fungoval identický vzorec výchovy, jaký uplatňuje on. Otec je autorita, neprojevuje žádné velké city, s dětmi si nehraje - základní rolí je prostě ta autorita.Děti jsou zvyklé především na vás, na vaši laskavost a mateřskou péči. Oboje přijímají děti jako samozřejmost - vyrůstají v tom a budou to opět přenášet v následných generacích dál - pokud se něco nezmění. To je na vás dvou - jste nejen rodiče, jste partneři, kteří mají spolu vytvářet model společného života. Zdá se mi, že jak schází manželovi komunikace s dětmi, tak schází komunikace vám dvěma spolu, jakožto partnerům. V tomto ohledu byste měli něco změnit.
výchova
Dobrý den,
měla bych, snad dobrou, radu pro Danu s 15-letým synem, který by chtěl jezdit na koncerty. Zjistěte od syna, kteří jeho kamarádi takto jezdí, a zkonzultujte to s jeho rodiči - jsem přesvědčená, že zjistíte, že buď si Váš syn vymýšlí ("ale kamarád může" je častý lživý argument), nebo že jsou rodiče kamaráda jinak nastaveni a/nebo moc se o aktivity svých dětí nezajímají. Myslím si, že jsem ve výchově svých dětí dost benevolentní (sama jsem v tomto měla úžasnou maminku), ale tak, jak píšete, bych syna v tomto věku nepustila. Jestli chce na koncert, možná, ale přijedete pro něj, z toho bych neslevila. Také můžete zjistit, s kým na koncert jede, a chtít kontakt na tyto kamarády. Mě máma v 16-17 pustila téměř všude, ale musela jsem jí dát celé jméno a tel. číslo lidí, se kterými jsem, musela znát kde přesně se budu v který den pohybovat a já vesele protrajdala republiku :-) Držím palce :-) - otázka upravena poradcem
Annie
PhDr. Jitka Douchová
Milá Annie, moc děkuji za velmi moudrá a rozumná slova! Spojuji :-)
výchova
Paní doktorko, máme 15letého syna, který po nás požaduje, abychom ho pouštěli na noční koncerty do jiných měst. Domů by chodil prakticky až k ránu, nehledě na to, že by se v noci někde přesouval sám. Jsme z toho úplně špatní. Máme totiž ještě dva starší syny 26 a 24 let, kteří jsou ještě doma a studují. Jim jsme v tomto věku nedovolili, aby se takto v noci bavili a nyní bychom to měli dovolit nejmladšímu? Nevím co máme dělat. Syn říká, že kluci ze třídy takto chodí a rodičům to nevadí, že je to normální v noci cestovat vlakem atd. Syn nepřipouští ani to, že by manžel pro něho jezdil. Synovi důvěřujeme, ale přece jenom je to nezletilé dítě za které zodpovídáme a máme o něho strach. Vše jsme společně probrali, snažili jsme se mu vysvětlit jaká nebezpečí na něho číhají atd., ale on pořád argumentuje, že kluci ze třídy tak chodí a rodiče je pouštějí. Máme strach, aby si prostě nepostavil hlavu a nešel bez našeho svolení.
Dana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Dano. K tomu se můžete nějak postavit jen vy dva s manželem. Je dobře, že jste s nejmladším synem vše probrali. Odmítá vám ale rozumět, jestliže má příklad v tom, že to jde u jiných spolužáků. Přesto je to hodně na vaší společné domluvě. Netuším, jaké výchovné metody  jste u vaše "benjamínka" uplatňovali předtím, neboli, jaký způsob argumentace by nyní byl účinný.
výchova
Pani doktorko,mam doba 4 letou dceru ,neni den aby kvuli neceho neplakala a nevztekala se,vim ze to je i ma a partnerova chyba nebot my na ni kricime.napriklad dneska kdyz se chystala do skoly :chtela si oblect sukni snazili jsme se ji vysvetlit ze kasle a proto si ji oblect nemuze ,jenze porad na tom trvala a plakala ,vztekala se ze tu sukni chce,nakonec jsme ji pod tlakem oblekli do kalhot,bylo mi ji lito,tak se ptam jak resit takove situace kdyz diteti nevysvetlite ze neco nemuze a i tak se vzteka ,vzdoruje a place..nebo se stava ze po ni chci at ji a ona ze ne ze ji mam krmit,nemyslim ze v jejim veku bych ji mela krmit..dekuji
- otázka upravena poradcem
pavla
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, pavlo. Nejsem dětský psycholog, tento dotaz měl být možná směřován na poradnu Markéty Klingerové. Ale důležité pro vás je, ustát i vzdor dcery a zůstat důsledněji rodičovskou autoritou - pokud víte, že to, co jí nabízíte, je opravdu jediná varianta. Dávejte dceři nějaké příklady ze života, k potvrzení svých představ můžete používat různé příběhy, které ji pobaví a zajmou a vezme si je za své.
výchova
Dobrý večer,mám syna(8 let) má ADHD a poslední týden za mnou chodí s tím,že když je sám slyší v hlavě hlas který na něj křičí a nadává mu.Jsem tím poměrně znepokojená a nepřipadá mi to úplně v pořádku,můžete mi to prosím nějak vysvětlit.Děkuji.
Týna
PhDr. Jitka Douchová
Milá Týno, zdravím vás. Bude lepší nasměrovat vaši otázku do poradny Mgr. Klingerové, která se specializuje na baše problémy :-)
výchova
Paní doktorko, trápí mě situacve u nás doma, kdy já jsem prý většinou příčinou hádek, protože často křičím na děti (4 a 12 let), ale já to cítím jinak. Zvyšuji hlas proto, že mě děti nevnímají a neudělají to , co po nich požaduji. Partner prý ale nechce dále toto snášet, že rpý za to můžu sama, že nemám u dětí autoritu. Kde mám začít s nápravou a jak dát partnerovi najevo, že nesjem zlá, ale jen unavená z věčného kolotoče drobných neshod v rodině ? Děkuji.
Pavla
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Pavlo. Měli byste si o tom s vaším partnerem v klidu promluvit a dohodnout se na tom, v čem vám může pomoci on sám. Měl by vědět, že potřebujete před dětmi jeho podporu, abyste si postupně svou autoritu u nich opět obnovila. Pokud jste z dětí vyčerpaná a křik je důsledek vaší únavy z atmosféry doma, měla byste častěji chodit i ven mezi přátele, věnovat se svým zájmům, abyste získávala více pozitivní energie, kterou pak můžete doma rozdávat ostatním :-)
výchova
co mám dělat se sousedkou ,která vychovává své děti ,tak ,že na ně neustále řve, nesmějí chodit doma ,kam chtějí ani do obyváku, kuchyně atd,na zahradě si nemohou hrát dětské hry,skovávačky,místa na fotbal,hrají si na cestě,vše jim určuje matka co mohou a co ne, jsou bez her,fantazie,kamarádů a jen s uřvanou matkou a otcem.
anna holáňková
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den. To nevím.
výchova
dobrý den,18 letý syn začal vše přepočítávat na peníze,co mám venku dělat když nemám peníze,všichni kamarádi chodí na snídaně do Mc Don.já nemohu nemám peníze...platíme mu soukr.školu za 18.tis.ročně.na brigádě byl v létě,kopal na stavbě a vše utratil za oblečení.Kapesné má 1000kč na měsíc,ale vše je málo 2,3,den nemá nic.Je nekomunikativní,nemá holku,protože dle jeho slov nepojede se zoufalcem v metru když jí kámoš muže odvést autem.je to pěkný sportovní kluk,ale sportovat přestal ,nabízeli jsme mu zaplatit posilovnu čí karate jez navštěvoval od 1 třídy,vzsmál se nám a chová se arogantně.nikam s námi nechce jezdit ani jít,jsme prý trapní.pusobí to na mě,že jeho žebříček hodnot je zmatený ,k psych.nepujde...nevím jak mu pomoci vidím,že je neštastný,ale už nám s manželem dochází trpělivost.Bojím se ,že ho manřel vyhodí z bytu,neučí se v polol.dostal 3 pětky nepřítomnost si omlouvá sám ...je mi přeci 18! dochází mi argumenty i vysvětlování.Prosím o radu a názor .děkuji pěkně Svobodová A.
alexandrasvobodova@seznam.cz
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den,Alexandro. Vydržte. Váš syn je konfrontován realitou jeho vrstevníků, tu bere jako správnou, vnímá ji jako normu. Přehání, když říká, že "všichni"...Chtěl by více, než má a trápí se tím. Chtěl by být v rámci ostatních na špici, a není.Máte pravdu v tom, že jeho hodnotový žebříček se proměnil, ale to je spojeno s věkem a s partou lidí, s nimiž se setkává. V 18 letech už těžko např. bude chtít být s rodiči ve svém volném čase. Domov je pro něj základní kotviště,ale sám si ani neuvědomuje, co vše pro něj domov znamená. V rámci hledání své identity má přeci jiné priority -ty jsou odvislé především od srovnávání se s těmi, kteří mají vrcholnou pozici mezi ostatními. Teď je to prostě tak, že jsou pro něj zdánlivě důležité materiální hodnoty - možnost předvést se.Ještě ke všemu studuje na soukromé škole - pohybuje se mezi specifickými spolužáky...Myslím, že to vše musíte vydržet a nepropadat hlavně zoufalství. Tím budete vy tou slabou. Zachovejte si svou autoritu a své nároky na něj, ale buďte zároveň flexibilní. Nechte mu jeho volnost, po níž volá, ale zároveň mu nechte i jeho zodpovědnost za sebe sama. Je mu přeci 18, je plnoletý... :-)
výchova
Dobrý den, chtěla bych se vás zeptat na věc, která mě velmi trápí. Manžel tvrdí, že pokud ho někdo naštve, tak po něm může cokoli hodit, praštit ho apod. Že má na to právo a je to v pořádku. Tento názor vštěpuje i synovi (9), který má s tímto nemalé potíže ve škole. Manžel je jinak pracovitý, vzdělaný člověk Prosím o vaše mínění, a jak k tomu mám přistupovat já. Předem velmi děkuji Veronika
Veronika
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Veroniko. Manžel je člověk s cholerickým temperamentem a potřebuje si obhájit před vámi právo na to, být autentický ve svých emočních projevech. I vy ale můžete být autentická a vysvětlit mu, co vám na tom vadí a proč. A při své argumentaci musíte rozlišit oba aspekty - partnerský a rodičovský...
výchova
Máme doma zamilovaného 15letého syna. Každý den randí /už 7 měsíců/, otec to těžce nese. Příchody syna jsou pozdější než je domluveno, ve škole se zhoršil /učil se výborně/. Pokud se proviní, čehož je si vědom, a otec mu hubuje a zakazuje, je na zákazy schopen reagovat nepřiměřeně /chtěl si i podřezat žíly/. Nejsem schopna donutit syna, ať dodržuje stanovená pravidla, ani převychovat manžela, ať po něm stále neřve a nesnaží se silou toto změnit. K synovi mám hezký vztah, jsme k sobě upřímní /aspoň v tom žiji/, s otcem, který ho má moc rád, vždy "bojoval". Máme ještě 19letého syna, ale s tím vše proběhlo hladce. Měla bych syna poslat do poradny? Dívenku známe i její rodiče. Mluvila jsem s matkou a požádala ji, ať taky dohlédne na odchody našeho syna z jejich domu. Co mi poradíte? Mockrát děkuji.
Mirka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Mirko. Zkuste si doma udělat "kulatý stůl" a dohodnout pravidla, která budou akceptovatelná pro všechny. Syn musí mít od vás nějaké jasně dané mantinely, je mu 15, ale měl by také mít právo říct si své.Manžel je asi hodně autoritativní a syn je proti tátovi ve vzdoru z principu. Místo řevu by pak měly následovat za nedodržení pravidel nějaké předem domluvené sankce. On bude vědět, co bude následovat, když se opozdí oproti domluvě a nebude muset jít automaticky do opozice. Je zamilovaný, denní realita a povinnosti ve škole teď nejsou pro něj tou největší prioritou, to je pochopitelné, ale měl by být korigován, to je jasné.Jde však o míru korekcí a formu jejich podání. Myslím, že do poradny byste mohli jít s manželem zatím vy dva a podat vše jako problém vás jakožto rodičů. Dále by mohla následovat rodinná terapie, ale podmínkou její úspěšnosti je synova ochota ke spolupráci. Takže nic silou a donucováním :-)
výchova
Dobrý den, mám 2 děti (4 a 1 rok). Byla jsem na ně zlá, křičela na ně, občas dostali i na zadek. Nevěnovala jsem jim dostatek času. Byla jsem sobecká, chtěla jsem víc času pro sebe. Jsem zmatená, nevyznám se v sobě. Mám strach, že nezvládnu výchovu dětí, že jim mužu ublížit do budoucího života :-(( . Půjde ten vztah k dětem napravit? Pokud ano jak? Prosím poraďte! Děkuji za odpověď
Martina
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Martino. Nebojte se, samozřejmě, že půjde vztah mezi vámi a dětmi napravit. Kde se vzaly vaše pocity viny? Proč se právě nyní obviňujete a máte strach z toho, jestli jste dobrá matka ? To musí mít nějaké příčiny. Nejdříve si pro sebe rozuzlujte, co se to teď takového děje, že máte strach, a pak zkuste přemýšlet o tom, jaký způsob výchovy dětí by vám konvenoval. Většinou vycházíme z toho, co jsme zažívali ve svém vlastním životě jako děti od svých rodičů. Buď to chceme opakovat, nebo naopak. Do přístupu k dětem kromě toho přistupuje i naše osobní spokojenost, vniřní harmonie...Pokud teď nemáte úplně šťastné období, mohla byste vyhledat i psychoterapeutickou pomoc. Máte-li na to kapacitu, zkuste to, určitě nebudete litovat, když si budete moci o svých starostech povídat s nezávislým profesionálem:-)
výchova
Prosím Vás, myslíte si, že je normální, když se otec koupe s 12,5 letou dcerou společně ve vaně? Děkuji
Kateřina
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den. Nemyslím si, že je to normální.
výchova
Dobrý den, odkdy si myslíte, že je vhodné nosit boty na podpatku? Mám dceru, které bude za pár týdnů 14 let, ráda se parádí a už by chtěla nosit i boty na podpatku. Nerada jí něco zakazuji, ale nezdá se mi to ještě vhodné, pár let bych počkala. Vím, že se chce líbit, také chodím ráda hezky oblékaná a nosím boty na podpatku, ale pro ni se mi to zdá brzo.
Jitka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jitko.Říkáte, že své dceři nerada něco zakazujete?...Obávám se, že ji limitjete zcela zásadně...
výchova
Dobrý den, jsem několik let vdaná a s manželem máme 15 dceru. Oba ji máme moc rádi, ale manžel ji podle mě moc rozmazluje, všechno jí dovolí, koupí jí na co si ukáže... Jinak dcera je hodná, skvěle se učí, nejsou s ní žádné problémy, ale nevím, jak manželovi vysvětlit, že by měl občas také říci "ne".
Julie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Julie. Jste na mne příliš stručná, nemohu mít konkrétní a jasnou radu na to,jak byste mohla zamezit manželovi v dalším rozmazlování dcery. Chtělo by to více si o tom všem povídat spolu s ním, sladit své přístupy k výchově. Omlouvám se za obecnost, ale co mohu říct více?:-))
výchova
dobrý den,mám problém z výchovou 15leté dcery...je to již druhá dcera a problémy jsou podobné i když ne tak moc.mám dvě teorie o ženách matkách...1/matka která žije pouze svůj život a její děti stojí jaksi stranou a mnohdy i trpí nedostatkem a to i lásky.Tyto děti prakt. bez vyjímek svoje matky milují a potřebují.2/matka která se objetuje a žije pouze život svého dítěte a podřídí mu vše.....toto dítě ji ale opouští ..odmítá a ani nemiluje spíš naopak.Jsem typem č.2 a bohužel neumím své děti vychovávat jinak.Je tohle ten problém,který mi opět ukazuje,že dělám něco špatně?...dcera mi sama řekla..kdybych nepotřebovala tvoje peníze,tak už tě vlastne nepotřebuju....děkuji za odpověď.Evelína matka 3dětí -samoživitelka-evelina@svi.cz
Evelina
PhDr. Jitka Douchová
Milá Evelíno. Vaše pojetí vztahu k dětem je příliš polarizováno do extrémních poloh - jakoby nebylo nic mezi tím.Ale každý extrém má v sobě nevyváženost - vyváženost je ale ve vztazích třeba. Absence lásky a péče o děti, neboli pocit vzácnosti rodičovské lásky, vede v dlouhodobém časovém horizontu k citové deprivaci u dětí a potřeby hledat přijetí jinde. Přílišná péče a láska, jednostranně zaměřená jen na děti, vytváří ve svém důsledku pocit těsné emoční klece, z níž není úniku, ale nedá se v ní dýchat. Každý dospívající potřebuje jak lásku, tak svobodu a prostor , aby mohl hledat sebe sama. To vám asi, Evelíno, moc nejde.Píšete, že jste na děti sama - to ale neznamená, že byste měla přetrvávat pouze v mateřské roli. Nepomůžete tím nikomu - ani sobě, ani dcerám. K dospívání patří postupné odstřihávání pupeční šňůry rodiče a dítěte. Žijte víc svůj vlastní život, a nechte je žít také svůj život. To přeci není nic o tom že byste je zanedbávala...
výchova
Dobrý den paní doktorko, jsem svobodná matka tříleté holčičky, s otcem dítěte nejsem v kontaktu , ani jsem jej neuvedla v rodném listě. Nyní mám problém, co říci malé, až se bude ptát po tátovi. Děkuji za odpověď. Alena
Alena
PhDr. Jitka Douchová
Milá Aleno. Záleží na vás, jaký příběh pro svoji dceru vytvoříte:-) Měl by být pozitivní, měl by tam být kus pravdy. Bude se možná ptát na tátu teď, až začne chodit do školky a bude se setkávat s dětmi z úplných rodin -začne ji zajímat, KDO je její táta, a KDE je. Ale nebude pro ni v tomto věku nijak bolestné, když řeknete, že jste se měli s jejím tatínkem rádi, proto se narodila, ale pak vás život zase nějak rozdělil.Pro ni bude důležité hlavně to, aby věděla, že svého tátu má... To další vám takto od počítače neřeknu, potřebovala bych toho o vás vědět více. Zatím držím palce a myslím, že by vám byla docela užitečná konzultace s psychologem na toto téma, který by mohl vycházet z konkrétních faktů:-)
výchova
Pro Lenku - výchova. Milá Lenko, jsem také pediatrička a rada Vaší paní doktorky se mi VŮBEC! nezamlouvá. Odložte proutek a nenechte se odradit - zajděte za dětským psychologem i za neurologem. Hodně štěstí.
ovečka
PhDr. Jitka Douchová
Děkuji za zprávu pro Lenku, přeposílám, a naprosto souhlasím:-)
výchova
Milá paní psycholožko,píšu Vám už ze zoufalství.Mám dvouletého syna,kterého vychovávám sama a 11 ti letou dceru.Můj syn je malý tyran,ktery niči vše kolem sebe,Má dcera se odemne již odstěhovala k babičce,protože to s ním nemůže vydržet.chlapec reaguje jinak než ostatní děti,nemůžu se s nikým stýkat,pokud se s někým bavím,strhává na sebe pozornost tím,že se válí po zemi,bije mně i dceru a i děti.Když upadne,tak vstane a jde do mně kopat,kouše mně,začne být agresivní.Má i takové záchvaty,že se začne třepat,ztuhne mu tvářička.Byla jsem se poradit u své pediatričky,jestli mně nepošle na neurologii,ale poradila mi,že mám chlapečka bít vrbovým proutkem přes ruce,aby si uvědomil kde jsou hranice.Paní doktorko poraďte mi prosím.S přáním hezkého dne Lenka
Lenka
PhDr. Jitka Douchová
Milá Lenko, váš dotaz patří spíše do rodičovské poradny Markéty Klingerové na stránkách Ona idnes - je zaměřená na děti a její poradna je moc hezká. U vašeho syna bych to viděla v budoucnu rozhodně na spolupráci s dětským psychitrem a psychologem, ale v tomto věku, to moc nevím. Mgr. Klingerová si ale určitě bude vědět rady:-)
výchova
Dobrý den, vím že se specializujete spíše na problematiku partnerkých vztahu ale snad mi poradíte i v jiné oblasti. Jedná se o nedostatek trpělivosti především ve vztahu k synovi (20 měs). On je šikovné a velmi živé dítě. Problém je v tom, že já brzy ztrácím trpělivost pokud něco nejde tak jak očekávám (jsem hodně "akční" člověk takže všechno dělám v rychlosti) Např. on svačí a začne u toho dělat hlouposti, někdy jen tak pofňukává a já protože nevím co je důvodem tak na něj začnu zvyšovat hlas a úplně vidím jak na mě s hrůzou kouká. Prostě mám v sobě nalajnované že by teď měl být přece v pohodě když se mu věnuju atd. a on zrovna není a to mě vyvede z rovnováhy. Jako bych si tím dávala za vinu že nejsem dokonalá když on není spokojený a štve mě to. Přitom je mi jasné že každý má své nálady a že ani já nejsem kolikrát zodpovědná za to jak on se cítí ale nedokážu si to uvědomit včas a pak je pozdě. Moc mě to mrzí protože nechci aby ze mě měl strach. Předem děkuji za odpověď Anna
Anna
PhDr. Jitka Douchová
Milá Anno, dobrý den. Máte pravdu, že se více specializuji na práci s dospělými. Rodičovská poradna na idnes je ale skvěle vedená, mohla byste se obrátit spíše tam. Z mého úhlu pohledu : vy vlastně úplně všechno víte, jste velice empatická, umíte si pojmenovat, že vaše nároky na druhé jsou dány vaší akčností a netrpělivostí, že to není tolik chyba vyšeho syna,ale problém bude ve vás. Neumíte ovládnout svůj temperament - chápu to, je to docela těžké. Určitě pro vás bude vše snazší, až bude syn více komunikativní a budete se s ním moci více cítit jako komunikační partner. Vy se na něj vlastně podvědomě zlobíte za to, že není celý unešený z toho, že jste právě s ním, u něj. A sama racionálně víte, že nemůžete být automatickou zárukou jeho pohody.Je pro vás důležité, abyste jeho nepohodě mohla ROZUMĚT. Zkuste si tedy vždy, když bude syn reagovat jinak než podle vašeho přání, toto vše uvědomit a zastavte to včas - stačí, když si pro sebe vytvoříte nějaké signální slovo, které bude symbolizovat váš klid, zastavení vzteku a vaší nespokojenosti:-). Možná by vám mohlo pomoci vědomí i toho, že je syn je po vás, že také bude akční, s výbušnějším temperamentem (?)
výchova
Dobrý den. Jsme rodina se dvěma kluky (13 a 15 roků). Oba mají pubertální výkyvy nálad a vzdoru, což je občas náročné, ale zatím jsme to zvládali. Nyní však nastal problém s dovolenou. S manželem jsme v únoru objednali a zaplatili týdenní dovolenou v Chorvatsku. Klukům jsme termín a místo oznámili až v květnu. Jenže oni se vzepřeli, že do Chorvatska nepojedou. Co byste radila? Dovolenou stornovat (a přijít o polovinu zaplacené částky), přinutit je jet s námi (dovedu si představit to napětí po celou cestu) nebo odjet bez nich (což mi vzhledem k jejich věku nepřijde rozumné)?
Zuzana Š.
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Zuzano Š.:-) Omlouvám se, k odpovědi na vaši otázku se dostávám v době, kdy již asi není aktuální...Avízovaný limit odpovědi do 10 dní nejsem schopna splnit vzhledem k množství otázek.Ale přesto - myslím, že má vaše dilema velmi nadčasový přesah.V budoucnu byste se měli při plánování rodinných akcí domlouvat na všech důležitých věcech vy všichni. Smysl bude nejen v tom, že předejdete zbytečným tahanicím, v nichž si jako rodiče nebudete úplně jisti, ale potvrdíte tím synům i jejich důležitost v rámci domluv na tom, co se jich týká. Jsou ve věku, kdy jste vy s manželem rodičovské autority a o téměř všem rozhodujete. Ale měla by v tom všem být i nějaká demokracie - např. dohoda na termínu, na místě, na délce pobytu, atd. A tím nemám na mysli opravdu jen volbu dovolené - na tom to jen ilustruji:-)
výchova
Dobrý den, paní doktorko chci se zeptat zda-li je výchovně vhodné. Dcera 15 let ztratila včera mobil, který měla nový 9 měsíců stál 2.200 Kč (400 Kč si přidala z kapesného). Jsem s ní sama a byl to pro mne velký výdaj. Je hodná a nikdy nebyla tipem díěte co by ztrácelo věci. Sama je na sebe dost za tu ztrátu naštvaná. Peníze nemám a tak dostane zpět svůj starý nemoderní mobil. Je mi velmi líto těch pro mě velkých peněz které vlastně ztratila, jsem na ni naštvaná a rozčílená (I když vím, že ona sama je z toho špatná). Uvažuji zda je výchovně vhodné snížit ji za to ještě i na nějakou dobu kapesné? Dostává měsíčně 250,- kč. Nebo už nic neřešit. Děkuji za odpověď. Soňa
Soňa
PhDr. Jitka Douchová
Milá Soňo.Myslím si, že největším trestem je pro ni ztráta sama - je v tom nevinně, sama říkáte, že je zodpovědná a není to pro ni typické. To se přeci může stát každému z nás. Určitě NEvidím jako výchovně vhodné jí ještě snížit kapesné. Ona se jen díky jemu může učit hospodařit s penězi. S čím by mohla hospodařit, co by mohla ušetřit, kdyby je měla snížené? Už se k tomu nevracejte,nic neřešte :-)
výchova
DOBRY DEN, RADA BY SOM SA SPYTALA ODBORNIKA NA NAZOR, MAM BRATRANCA KTORY MA 17 ROKOV A V POSLEDNYCH 2 ROKOCH SA ZAUJIMA O ZVLASTNY DRUH METALOVEJ MUZIKY, GOTHIKU, SATANIZMUS.... OBLIEKA SA DO CIERNYCH VECI S VULGARNYMI ANGLICKYMI NAZVAMI, PENTAGRAMMI, NECHAL SI NARAST DLHE VLASY KTORE SI ZAFARBIL NA CIERNO.... ZACINAM MAT OBAVY LEBO HO ZAUJIMAJU CLANKY O VYPALOVANI KOSTOLOV NA INTERNETE SA VYJADRUJE O KRESTANSTVE VULGARNYM SPOSOBOM. NASA CELA RODINA JE KRESTANSKA. VYRASTA V KLUDNOM RODEINNOM PROSTREDI NA DEDINE.JE UZATVORENY DOST CASTO DO SEBA, NECHODI SKORO VOBEC VON MEDZI ROVESTNIKOV, NA INTERNETE MA PRIATELOV ROVNAKEHO SMERU.JE TO MLADY, SYMPATICKY CHALAN, KTORY PRI NORMALNOM OBLECENI BY ZAPADOL MEDZI ROVESNIKOV. RADA BY SOM SA SPYTALA AJ V MENE JEHO MATKY AKO ZACAT ODKLANAT HO OD TYCHTO NAM NEPOCHOPITELNYCH SMEROV.NEVIEME CI MU TO RADIKALNE ZAKAZAT AJ OBLECENIE, VLASY, INTERNET.NEVIEME SI DAT RADY. DAKUJEM SILVIA
SILVIA
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, SILVIA. Bohužel asi nejsem ten správný člověk, který vám může pomoci, nemám v tomto směru zkušenosti. Ale je jasné, že se jedná o jeho hledání sebe sama, vymezování se oproti rodině a jejím hodnotám. Bratranec bude hodně křehký, vnitřně osamělý a hledá oporu v něčem jiném, co jakoby symbolizuje moc. "Přátelé" přes internet jsou jeho spojenci, vyznávají něco podobného, také potřebují být v opozici. Opozice je vlastně vymezování sebe sama a své důležitosti. Rozhodně mu nemůžete nic zakazovat, tím byste tomu nepomohli. Spíš byste se mohli více zajímat o to, co mu to dává. Zájem a snaha o porozumění je rozhodně lepší cestou, než zákazy a restrikce!
výchova
Dobrý den, Mám poslední dobou problém se svým 19-ti letým synem .- udělal úspěšně přijímací zkoušky na vysokou školu a byl přijat, - úspěšně udělal písemné maturitní zkoušky a projekt, čekala ho už jen ústní maturita. Před maturitou mi sdělil, že nebyl připustěn k maturitě - 2 měsíce se vyhýbal 3 dny v týdnu škole..A to byl začátek velkých problémů!Chytl se kamarádů se kterými flámuje, ale neopíjí se. A jak se zmíním o škole, je to horší Než přijdu odpoledne z práce, tak už není doma,nebere mi telefon , v noci přijde domů až spíme !Jak má začít s učením, tak chodí pořád dokola jíst, pít, na WC a nakonec uteče za kamarády.Dokážete mi poradit, jak ho správně motivovat k učení a zodpovědnosti ? Když to spolu probíráme, tak říká, že chce dokončit maturitu, studovat , dělat design, ...ale jen do té doby, než se začne učit . Potom začně být neklidný, nesoustředěný, a nakonec od toho uteče. Bojím se , aby l od teď všechno jen nevzdával, od všeho neutíkal !! Děkuji.
Zdenka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Zdenko. Nejsem si zcela jista,zda vám dokáži dobře poradit, ale vašim obavám velmi dobře rozumím. Neznám osobnost vašeho syna, nevím, jak jste to spolu měli dříve, jaký jste na něj měla vliv, proto nedokáži odhadnout, jak ho motivovat. Asi bych k tomu více potřebovala osobní rozhovor, abych mohla být adresnější. Obecněji mohu říct jen to, že nyní nemá smysl do ničeho jej tak moc tlačit, spíš by bylo dobré v atmosféře důvěry mluvit o tom, co se děje, jaký má problém, jestli mu v tom můžete nějak pomoci. Pokud to nezvládl, pak musí být veden zatím k zodpovědnosti v tom, že na VŠ, kam byl přijat, vše řádně ohlásí, a nebude-li studovat,bude muset vydělávat a přispívat na domácnost. To vše do té doby, než maturitu zvládne a bude moci pokračovat ve vzdělávání v jeho vysněném oboru
výchova
Dobrý den,mám 14,5 letou dceru,ktera se během posledních 4 měsíců paprosto změnila.Ve šloke z 2 má 4 ,2 z chování,doma neposlouchá a když jí slovně a to né nijak vulgárně vyčiním je schopná nejít spát domů,ale ke kamarádce!Tresty typu zákazu počítače,telefonu,chození ven,po dobrém či i v afektu jsem jí fyzicky potrestala nic nezabírá.Oklepe se a vše se opakuje.Když nepřijde domů a ja jí nahaním píše mě sms,že když na ní křičím nebude doma!!!Vím,že je to vydírání,ale už si skutečně nevím rady a poslední kapka byla,že po posledním utěku jsem jí odchytla na zástavce,když jsem jí řekla ,ať nastoupí odvětila ne nikam nejdu,tak jsem jí čapla za bundu a začala cpát do auta!Ovšem ona mě začala na obranu mlatit ...!Jsem zoufala a nechapu co se stalo z bezproblemové,poslušné holky během pár měsíců.Děkuji moc
Tereza
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Terezo. Buď jsou to projevy velmi intenzivní a prudké puberty, nebo je to varovný signál o tom, že se něco děje, že má závažnjší problémy, o nichž doma nemluví, ale jejich dopad je patrný v prospěchu ve škole. Mluvila jste s její třídní, zda ona něco neví? Chtělo by to vaši spolupráci. Zároveň bych vám doporučovala konzultovat vše s dětským psychologem. Jediné, co vám mohu nyní říct je, že křikem opravdu nic nespravíte, nyní asi ani zákazy ne. Afekt, v němž se dopouštíte zákazů, je ve svém důsledku kontraproduktivní, protože oslabuje vaši autoritu a neumožňuje následnou důslednost na vaší straně. Ona takto ví, že je silnější než vy ,a ze zákazů si nic nedělá. Ale, Terezo. Jako varovný signál tam vidím ten ohraničený předěl před 4 měsíci. Nemělo to pomalejší vývoj, tu změnu si uvědomujete jako náhlou a radikální. Z vašeho popisu mám pocit, že jste na dceru sama, že otec tam nefiguruje, o to máte samozřejmě vše těžší, potřebovala byste mužskou oporu za zády.Než navštívíte dětského psychologa, poradím vám ještě to, abyste se s tímto dotazem obrátila i na poradnu idnes kolegyně Mgr. Markéty Klingerové, která je moc krásně a citlivě vedená:-)
výchova
Dobrý den, mám problém s 15-ti letou dcerou. Dcera nemá žádné kamarádky, ve škole si s nikým moc nerozumí a vlastně do kolektivu nezapadla hned od 1.třídy (přistěhovali jsme se a většina děti se již znala od školky). Všichni jsou podle ní nemožní a baví se o hloupostech, což jí nebaví. Ve škole jí to celkem jde, byla přijata na gymnázium, ale mám strach, že na střední škole se bude situace opakovat. Nyní má problém se spolužákem, který se jí posmívá, že je silnější postavy (podle mě to není tak hrozné) a ona si s touto situací neví rady. Před 17 měsíci mi zemřel manžel (na rakovinu) a netuším, zda i tato životní situace nenese vinu na jejím problému. Poraďte mi, prosím, jak dceři pomoci. K paní psycholožce již chodí, ale bez větších výsledků. Děkuji mnohokrát za odpověď.
Ilona G.
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den,Ilono. Těžko vám mohu poradit nějaké konkrétní kroky, které by vedly ke zlepšení situace. Vy máte starost o svou dceru, zároveň máte starosti i sama ve svém životě - zemřel vám manžel, vyrovnáváte se s jeho odchodem - on jako partner, on jako otec dcery. Určitě schází vám oběma, každé jinak. Možná jste na to každá sama.Dcera má celkově problém s adaptabilitou, není extravert, neumí hned zapadnout do nového kolektivu, nedokáže se prosadit. Snaží se fungovat dobře přes výkony, přes úspěch v prospěchu. To ale může být jen těžko ohodnoceno jejími vrstevníky - ti hledají pro možnost přijetí spolužačky něco jiného - a tak se to vše nějak stále více "cyklí" do začarovaného kruhu. Jestliže dcera chodí k psycholožce, je to skvělé! Vy sama, jako matka, máte pocit, že nedochází k žádnému posunu, že jejich spolupráce je bez efektu - ale tomu se mi nechce až tolik věřit. Zkuste si s dcerou více povídat o tom, co by potřebovala. Nemusíte jí vstupovat do jejích soukromých teritorií, jen jí dejte najevo podporu, zájem o ni, ale i respekt k ní, jakožto ke svébytné osobnosti. Ilono, ona vás potřebuje, ale nedokáže vám to nyní dát jasně najevo, protože s vámi zároveň svým způsobem bojuje. Myslím, že byste jí měla poskytnout především uznání a satisfakci, kterou nenachází jinde. Ale tak, aby ji přijala:-)
výchova
Dobrý den, ráda bych se zeptala, jak postupovat s vysvětlením u dítěte, které začíná pociťovat sociální rozdíly ve třídě v souvislosti s jeho osobou - konkrétně:když mi 9-ti letá dcera vyčítá, že nemáme tolik peněz, aby si mohla kupovat nové věci, moderní a takové:"jako mají všichni ostatní", přestože mé reakce, že konkrétně u oblečení stále roste a nevyužije to, je samozřejmě zbytečná..... Děkuji
Helena
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Heleno. Ano, je to docela těžké. Děti mezi sebou soutěží v lecčems, oblečení prestižnějších značek je jednou z věcí, na jejímž základě se děti porovnávají. Je-li dcera v tomto ohledu na chvostu, je terčem negativní pozornosti druhých dětí a musí jí to dělat problém i v tom, jak získat nějakou pozici ve třídě. Je důležité, abyste si toto dokázala uvědomit a přijmout to jako fakt. Hodnotový systém dětí nemá nic společného s tím, co je opravdová životní hodnota...Vaše vysvětlování je opravdu zbytečné a ještě ji tím budete jen více zatvrzovat a uvádět do pocitů nepochopení ani na jedné straně. Ale od toho tu přeci máme k dispozici např. second handy. Vyjděte jí vstříc - u holky v jejím věku je to zvlášť důležité, aby si nepřipadala jako popelka:-)
výchova
výchova dítěte: Pěkný den. Chtěla bych se zeptat na Váš názor. Jsme manželé 16 let. Máme 15-ti letého syna a 7 letou dceru. Jsme v pohodě až na rozdílný názor ve výchově syna. Manžel je dle mého názoru, už od malička na syna příliš přísný, pořád ho kontroluje, uděluje zákazy, málo ho oceňuje, a jak já říkám ve všem buzeruje. Vždy se pohádáme, že to přehání. Kvůli jiným věcem se nehádáme. Na dceru je hodný. Nevíte jak by se dala naše situace vyřešit? Manžel je jedináček a nikdy na něho nikdo nebyl tak přísný. Moc mě to trápí a nevím jak moc to ubližuje mému synovi. Děkuji za odpověď
Vlaďka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Vlaďko. Všimla jste si vaší poslední věty, "...nevím, jak to ubližuje MÉMU synovi"...? Svou přísností k VAŠEMU synovi manžel vyprovokoval vaše obranářské pečovatelské tendence a vaše rodina se možná rozdělila na dva tábory - vy a syn, manžel a dcera a tak vyvažujete rovnováhu sil. Není to trochu tak? Já nedokážu takto na dálku posoudit, jak moc adekvátní je přísnost k synovi na straně manžela, ale určitě je to vedeno láskou a jeho nejčistšími úmysly. Chce z něj vychovat chlapa a má v sobě nějak zakódováno, jak má výchova chlapa vypadat. Pro holčičky, zvlášť, když jsou druhé v pořadí, mívají tatínkové většinou slabost a chovají se k nim jinak, než k synům - chovají se k nim od začátku jemněji, jako k ženě. Proto ty rozdíly u vašeho muže. Pokud nic nepomohou rozhovory mezi vámi dvěma a hádáte se o tom, mohli byste zkusit absolvovat návštěvu dětského psychologa, abysdte si ověřili, v čem je třeba riziko, a co je naopak dobře:-)
výchova
Dobrý den, paní doktorko, chci se s Vámi poradit. Jde o moji neteř, které bylo 9 let, ale do dnešního dne se nenaučila zdravit. Všichni dospělí členové rodiny ji na to neustále upozorňujeme, rodiče to zkouší po dobrém i po zlém, ale ona do dnes zdravit neumí. Ve škole prospívá dobře. Děkuji Nováková
Hana Nováková
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Hano. Možná byste mohla zkusit napsat svůj dotaz i do poradny kolegyně Tamary Cenkové, která je specializovaná na výchovu a problémy s dětmi. Já si jen kladu otázku, o čem všem může neochota 9leté třeťačky ke zdravení druhých vypovídat. Čím více je na to upozorňována, je to na ní vyžadováno - po dobrém i po zlém - tím více je to pro ni něco, kde může uplatňovat svůj vzdor vůči něčemu. Vlastně má v ruce jakousi zbraň vůči dospělým. Viděla bych pozadí v problémech na vztahové rovině.S intelektem to samozřejmě nijak nesouvisí ( tím chci říct, že není pravda, že zdravit neumí, jak píšete, ale že zdravit NECHCE ). Ale nemohu vám poradit žádný konkrétní postup, pokud neznám to pozadí. Nevím ani, co vše již bylo vyzkoušeno ze strany rodiny. Chtělo by to asi přímý pohovor, protože takto mohu mít jen různé fantazie. Už bylo např. vyzkoušeno to, že byste jí to předvedli z druhé strany? Nepozdravit ji, dát jí možnost prožít si ten pocit.Ale těch možností, jak s tím pracovat, je samozřejmě hodně.
výchova
Dobrý den,můj muž po dobu když jsme byli svobodný 11let spolu nesl názor ,že děti se mají vychovávat v respektu k rodičům,v podstatě autoratitivní výchovu,v manželství jsme 4 roky a máme 4 klučíka,po jeho narození se vše obrátilo,je pravda ,že manžel onemocněl ve věku malého 1,5 a byl snámi doma rok.Náš problém je v komunikaci ohledně malého rozmazluje ho,nenechá ho samostatnosti/když fnuká že mu nejde se obléct tak mu jde pomoc ,přitom on to ani nezkusil/.Díky tomu máme rozbroje mezi sebou,není to každý den ale určitý intervali v roce ,samozřejmě to oslabuje náš vztah,a nemluvě když to řešíme točíme se pořád na tom samém a nikam to moc nevede.Pro něho je na prvním místě dítě ,už další nemuže mít jedině tak si to vždycky vysvětlím ,že to proto dělá ,ale nejsem v tomto vztahu spokojená,Děkuji za radu
Pavla
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Pavlo. Víte, jedna věc je představování si toho, jak jednou budeme něco dělat, druhá věc je pak konfrontace s realitou. Tisíckrát si můžeme snít o tom, jaký budeme mít partnerský vztah, jaké bude naše dítě, jakým budeme rodičem. Ale je to akademický sen o něčem, co neexistuje. Když to nastane, můžeme být v té roli velmi odlišní od původních plánů. Do všeho navíc ještě vstoupila manželova nemoc a jednoznačný mantinel v tom, že další dítě již mít nemůže.Představuji si to tak, že syn je pro manžela vším, zároveň s vámi byl od jeho 1,5 do 2,5 roku doma, nemocný. To vše jej velmi poznamenalo, ovlivnilo, výsledkem je maximální láska k synovi bez hranic. On si není schopen uvědomit, že tím vlastně synovi ubližuje. A není asi schopen ani přijmout vaší kritiku jeho výchovného přístupu.Můj dojem je, že mu nejde tolik o výchovu, jako o projevy lásky, usnadnění synovi všech cestiček. Měli byste o všem mluvit, ale pokud na to manžel neslyší, vřele bych vám oběma doporučovala vyhledat odbornou psychologickou pomoc:-)
výchova
DOSPĚLÝ SYN DOMA KRADE PENÍZE,CHODÍ JEŠTĚ DO ŠKOLY,KRADE TAK , ŽE ŠMEJDÍ PO BYTĚ AŽ NĚCO NAJDE.MÁM PŘÍTELE A STYDÍM SE ZA NĚJ.MÁM OBAVU, ŽE TO PŘÍTEL NEVYDRŽÍ. NEVÍM JAK Z TOHO VEN. MÁM OBAVY NECHAT NĚKDE LEŽET KABELKU NEBO PODOBNĚ.
SASANDRA
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, SASANDRO.Nekladete mi žádnou konkrétní otázku, problém popisujete ve dvou větách. Nemohu vám tedy konkrétněji a obsažněji poradit, jak s tím dál nacházet. Viděla bych to na návštěvu u psychologa - nejdříve vy sama, pak rozhodně i se synem. Problém může mít mnoho příčin, jednou z nich i vztah vás dvou.
výchova
Prosím o radu ohledně syna 21let,denně navštěvuje syn hospodu ,ráno je pak cítit v mísnosti, kde spí alkohol.Má dobrou práci i výplatu,bydlí s námi, ale naše domluvy po zlém i dobrém ignoruje.Mám obavy z alkoholismu ,v hádce pak reaguje agresivně ,jsme z toho zoufalý a nevíme si už rady.Na vyhazov z domova nereaguje vůbec a dělá si co chce.
Ilona
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Ilono. Asi bude podstatná forma vašich rozhovorů na toto téma a pak i nastavení nějakých norem, týkajících se vašeho společného rodinného života.Co se týče vašich obav z alkoholismu - mohly by být oprávněné, pokud to takto praktikuje již dlouho a není ochoten cokoli změnit. Ale může to vypovídat zrovna tak jen o dočasné náklonnosti k nějaké partě, která takto tráví svůj čas a on se cítí být jejím příslušníkem, takže nemůže vybočit z jejich zvyklostí. Dennodenní popíjení v hospodě svědčí i o absenci jeho jiných zájmů v životě.Zatím je schopen pracovat, má dobré peníze, v práci neselhává. Nevím, zda jeho posedávání v hospodě je nějaký únik z reality, nebo něco jiného, vy byste se jako rodiče k tomu ale měli postavit asi jinak, než doposud. Žádné domlouvání po dobrém, nebo po zlém, ale jasně stanovené mantinely. A jinak se více zajímat o jeho život - ale přátelsky, ne vyzvědačsko - vyčítavě...
výchova
Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou o odbornou pomoc ohledně mého syna (15 let), který se "šíleně" zamiloval do 19-leté slečny, a to tak, že s nikým nekomunikuje, pomalu nejí, každého se straní, nás rodiče nenávidí a nejraději by se k té slečně odstěhoval. Nenávidí nás možná proto, že se mu snažíme vysvětlit, že by se měl vzpamatovat, neboť má před sebou střední školu, cestu do budoucna. Prý ať se nestarám. Myslím si, že i když mu je 15 let a je v pubertě, měl by trochu brát ohled na rodiče a na svoji budoucnost a ne být zaslepen o 4 roky starší a zkušenější dívkou. S námi doma nemluví, neboť nezastáváme jeho názor. Můžete mi poradit ? Děkuji.
Svobodová Jana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jano. Těžko mohu poradit, když nevím, jak se projevovala vaše rodičovská autorita u syna předtím, než se šíleně zamiloval. Normálně musí mít 15letý syn, který je na vás stále v mnohém závislý (nejen bydlením a ekonomicky) jasně stanoveny mantinely ve vztahu k rodičům, ve svých povinnostech. Ale musí mít i svá práva. Vše by mělo být přehledné. Je jasné, že v 15 letech nebude brát ohledy na vaše mentorování ohledně jeho lásky. Proto musíte být v přístupu k němu citliví a též mu vyjadřovat respekt. Jeho dívku mu nehaňte, tím byste jej od sebe odehnali, ale trvejte na jasných podmínkách ohledně jeho fungování doma. Nemělo by to být tak těžké. Doufám, že dostanete nějakou odezvu od těch, kteří prošli jako rodiče něčím podobným, nebo od těch, kteří jsou věkově bližší synovi.
výchova
Vážená paní doktorko, mám dotaz ohledně přítelkyně svého bratra. Tato paní má šestiletého syna a je rozvedená po velmi krátkém manželství. Věc je taková, že ona je velmi autoritativní, svému malému synovi neustále přikazuje "to udělej" a "to nedělej", mluví na něj velmi hlasitě a panovačně, dodnes jsem od ní neslyšela, že by svému synovi řekla milé slovo, pochválila ho, promluvila na něj pěkně a hezky. Připadá mi, že ve vztahu ke svému synovi snad umí dávat jen příkazy a zákazy, rozkazovat a panovat. Nevím, jestli je taková semetrika i ve vztahu k bratrovi, a nestarám se o to, přeci jen je to jeho věc. Co mě ale zajímá je to, jak se taková výchova projeví na dítěti? Její syn je z její strany vážně neustále jen pérován, stále něco musí nebo nesmí. Je mi malého líto, taková výchova mi přijde strašná a nikdy jsem se s tak diktátorským přístupem u nikoho nesteklala.
petra j.
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Petro j.:-)Důležité je, v čem je to vše podstatné pro vás, co vás "děsí". Říkáte, že je to bratrova věc, ale berete si to vše hodně osobně, neboli, někde vzadu se bojíte o svého bratra ? Přítelkyně bratra dělá to, co umí, patrně kopíruje model, který zažila v dětství od rodičů, nebo jej převzala někde jinde. Pokud máte blízký vztah k jejímu synovi, můžete její chování kompenzovat tím, že budete milá a pohodová "teta" Petra. Ale vám je asi spíš líto bratra a s jeho vztahem nesouhlasíte. Není to tak?... Nechte to na nich, a vy jen hledejte cesty odlehčení a toho, co můžete udělat vy, chcete-li. Vaše děti asi jednou budete vychovávat jinak...:-)))
výchova
Dobrý den, mám 17 letou dceru,která chodí půl roku s 19 letým klukem. Bohužel se dcera chová hrozně, žárlí, stále ho hlídá, zakazujeme jednou týdně jít s kamarádem na pivo, stále říká jak se má chovat. Vzhledem k tomu, že jsou často u nás doma, snáším její chování stále hůř a nevím, zda se do toho plést ale někdy mi je tak trapně. Snažím se s dcerou promluvit, ale bohužel moc mě poslouchat nechce. Bohužel kluk je takový neprůbojný, kam ho postaví tam stojí, myslím, že mu ale chování dcery také vadí. Mám ještě 14 letého syna, dříve se povýšeně chovala dcera k synovi, teď to dělá ke svýmu klukovi, představa,že by si jednou přivedl syn, takovou "semetriku"jako je moje dcera mě děsí, přitom u nás doma to vidět nemůže, chovám se k partnerovi s úctou a tolerancí. Bohužel takové chování měla a má moje starší sestra, a můj otec. Prosím poraďte jak se zachovat.Děkuji Vám
Martina
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Martino. Nemůžete asi dělat nic moc, pouze si někdy s dcerou ve chvílích vzájemné pohody povídat. Tak, o životě, o partnerských vztazích, o tom, co je v partnerství fajn, a tak. Nenásilně jí můžete sdělovat jakoby nepřímo, jak to také může vypadat ve vztahu dvou lidí, co se týče vzájemné úcty i tolerance. "Děti" v tomto věku jsou nesmírně citlivé na kritiku, takže byste neměla mířit nic přímo proti ní, nevzala by to.





mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.