Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

PremiumPoradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| děti partnerů| závislost ve vztahu| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| problematické vztahy s rodiči| deprese a vztah| zamilovanost| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| vztahy na pracovišti| otázky početí, těhotenství| alkohol u jednoho z partnerů| psychické poruchy| stres| spolupráce s psychologem/psychiatrem| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| ekonomické problémy ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nenaplněná láska| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| generační soužití| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| ženské přátelství| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| sourozenecké vztahy| přetažený vztah| manželovy kamarádky| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| kamarádi partnera...| alkohol v rámci širší rodiny| problematické manželství rodičů| osudová láska| problém navázat vztah| sny| ekonomicky silnější žena| seznamování| neimponující muž| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy
vlastní právo na život podle sebe
Prosim poradte mi, jak se dohodnout, aniz bych se vyhla neustalemu presvedcovani z jeho strany-jemu to totiz takhle vyhovuje. Mam zmizet po anglicku a pak vse vysvetlit? Nebo porad diskutovat, pak mizet? Je to pro me totiz dost narocne psychicky. Jeste mam jeden dotaz-musim se obratit na soud kvuli svereni dcery do vlastni pece, kdyz nejsme svoji? Dekuji za Vas cas a hezky vecer.
Lenka
vlastní právo na život podle sebe
Dobrý vecer, potrebovala bych od Vas slyset podporu. Po 11letém vztahu jsem nabrala odvahu a chci neco jineho, neb me muj partner podvadi, zije svuj zivot, vlastne na nas krom financi moc casu nema. Mame spolu malou dceru a rekla jsem mu, ze mu ve vidani nebranim a branit nebudu, ackoli se o ni moc nestara, jen chci jit dal a ne cekat na zazrak a jeho slibum neverim. Jenze si asi mysli, ze kdyz plati penize, ja budu doma a starat se o dite, on se zatim bude bavit. Vim, ze jsem taky udelala spousu chyb, ale chtela bych svobodu. On me najednou nechce nechat odejit. Je to pro me moc tezke, protoze jsem myslela, ze ma uz svuj zivot, tak to zkusime kazdy separe. Jak mam co nejlepe postupovat? Nasla jsem si svuj byt a chci odejit z naseho bytu spolecneho, jen mu to uz ani ted nechci rikat, mam pocit, ze prijde zase vlna, jak nas ma rad, ale chova se jinak a je s milenkou. Vite, chci byt jen zase stastna, ja nebudu jen porad neco zehlit a hrat si na divny rodinny zivot. Delam to i pro dceru.
Lenka
vlastní právo na život podle sebe
Dobrý den, s manželem žijeme 23 let, máme 2 syny 23 a 21 let, Manžel mě několik let nemiluje, asi mě má rád, asi mě potřebuje jako zázemí, to opravdu nevím. Já ho mám ráda, cítím určitou tzv. sociální jistotu, že vím, že se mám kam vracet. I když i oni musí cítit, že to nefunguje tak, jaky by měla rodina fungovat. Nemáme společné zájmy, Manžel má kamarády v hospodě, já sport, který mi zazlívá. 8 let mám přítele. Je moc hodný, má, ho ráda, ale nemiluji ho. Občas ho vífdám, je pozorný, to jsem nikdy nezažila. Před rokem jsem poznala někoho, koho miluji, má stejné zájmy, je rozvedený. Zažívám krásné období, které jsem nikdy nepoznala. Nevím, jak z toho ven. Na jednu stranu nechci opustit rodinu, protože je všechny mám moc ráda. Vím, že přítel mě miluje. ale předchozí vztah, který skončil díky nového vztahu jeho manželky, který nesl dost těžce, nechce si připustit další vážný vztah, v případě, že žiju s rodinou. Oba o tom mluvíme, ale záleži na mě, jak se rozhodnu. Děkuji za radu.
Leona
vlastní právo na život podle sebe
Dobrý den paní doktorko, ráda bych se poradila. Jsme s přítelem 20let, žijeme spolu od roku 14, máme 2děti(6 a 3roky). Pracujeme spolu. Ale nekomunikujeme spolu. Řešíme jen děti a provozní záležitosti. Sexuální oblast je pro oba neuspokojivá. Partner mne po porodu bohužel neumí uspokojit, proto tyto aktivity s ním moc nevyhledávám a on je nespokojený, protože nemá sex, resp.má ho málo... Zahleděla jsem se do jednoho staršího muže, krásně se s ním o čemkoliv povídá(je to vzájemné) a on mne přitahuje i fyzicky... Vůbec nevím, jak z toho ven... Nechat se unést? Nikdy jsem nebyla nevěrná. Přítel je můj první sexuální partner...
Martina
vlastní právo na život podle sebe
Dobrý den, stojím před těžkým rozhodnutím. Dostala jsem nabídku dlouhodobé práce v zahraničí, v místě, kde jsem již 2 roky pracovala a byla skutečně šťastná. Samotná práce je zajímavá a extrémně výhodná finančně i co se týče volného času a místo je pro mne rájem na zemi. Na druhé straně mám v Čechách přítele, s nímž máme již 4 roky skvělý vztah, jsem s ním šťastná a oba bychom spolu rádi strávili zbytek života. Bohužel přítel odmítá odjet se mnou, nedivím se mu, byl by tam na mně zcela závislý, šance, že by si i on tam našel práci, je za daných okolností nulová. Již nějaký čas analyzuji situaci ze všech stran, byla jsem již i rozhodnutá odjet a rozejít se s přítelem, ale nakonec jsem nedokázala nevrátit se k němu. Mám strach, že když tu kvůli němu zůstanu, budu mu to podvědomě vyčítat a nakonec se náš vztah třeba kvůli tomu i zničí.
Mirka
vlastní právo na život podle sebe
Dobrý den, chtěla bych poradit. S přítelem jsme skoro 5 let. V předešlých vztazích byl zvyklý trávit většinu času s přítelkyněmi, jak přes den, tak večer, a to i když se scházel se svými přáteli. Takže pokud si šel večer někam sednout třeba na sklenici piva, tak šli buď sami, nebo s kamarády a s jejich partnerkami. Žádné pánské jízdy se nekonaly, byl zvyklý pouze společně. Já ale zastávám ten názor, tak jsem byla i zvyklá, že si mají oba partneři udělat občas pánskou a dámskou jízdu se svými přáteli stejného pohlaví. Přítel je však silně proti tomu a je v tomhle dost nekompromisní. Nechce se nijak domluvit, nechce, abych večer chodila někam s kamarádkama sama, ani jednou za čas, jelikož, jak říká, má o mě strach. Že by takhle nedokázal žít. Párkrát jsem večer s kamarádkou za těch 5 let někde byla, byla pak šílená hádka. Mám pocit silného omezování. Myslím si, že bychom měli najít společný kompromis, ale pro něj v tomhle žádný společný není. Co si o tom myslíte? Děkuji za odpověď.
Lucka
vlastní právo na život podle sebe
Dobrý den, mám takový problém. Chodím se ženatým mužem ( má 10 a 13 let staré děti) a jak to se ženatými chodí ,nikam spolu nemůžeme protože se bojí, že nás někdo uvidí ,o plesech ani nemluvě.Mám ale známého, který by se mnou vše rád podnikal, ale to já neudělám kvůli svému ženáči. Můj známí o mně moc stojí, dokonce ví, že chodím se ženatým občas se ptá, jak to s ním mám. Když jsem se s tím ženatým chtěla rozejít, tak dělal scény, dokonce plakal. Na druhou stranu mně rozmazluje, dělá co mi na očích vidí.. Je to ještě o to horší, že se potkáváme v zaměstnání. Vím, že mu rozchodem moc ublížím, ale chtěla bych zkusit něco jiného. Já sama jsem rozvedená . Je to těžké ani jednomu neublížit. Díky za Váš čas.
Milada
vlastní právo na život podle sebe
ještě dodatek k problému nevěry příteli jirkovi s bratrancem.je mi 33 let,příteli také.bratranec je svobodný a bez závazků.vážně si nevím rady,máám špatné svědomí,ale na druhou starnu také mpocit,že si to zasloužím.neštastná jsem byla dlouho a domluvy jirkovi nepomáhají.jen sliby a sliby.a tak by to bylo pořád.děkuji.
martina
vlastní právo na život podle sebe
dobrý den,pomůžete mi?žiju ve vztahu s přítelem(jirka)6 let a máme dítě 17měsíců.ten vztah vůbec není ideáln,jirka,když se hodně napije je hrubý,cítím z něho malé sebevědomí,které si vybíjí na ostatních a nevíce na mně.přesto vím,že mě má rád.mně už ale došla trpělivost,několikrát jsem ho varovala,že vztah ukončím,nepochopil nikdy to závažnost situace.pokaždé jsem nakonec odpoustila-chyba.mám ho ráda,ale jinak,spíš jako kamaráda.jako partner se mi zošklivil,nevěřím mu už nic,nepřitahuje mě,zkrátka konec.dítě má ale velmi rád.našla jsem si milence.vyplynulo to tak nějak samo.hrozné je,že je to jeho bratranec.sex je úžasný,ale ted pro mně vedlejší,rozumím si s ním prostě jako s člověkem.lituji,že jsme se nepoznali dřív.co mám dělat?když zůstanu s jirkou zničím si život,protože vm že se nezmnění a mé city už zůstanou chladné.když ho opustím ublížím jeho rodičům,svým a dítěti hlavně.ale mám právo na svůj život nebo ne?ve styku s dítětem bych nebránila.bojím se jirkovi pomstychtivosti atd..
martina
vlastní právo na život podle sebe
Dobrý den, potřebuji poradit..jsem vdaná 18 let a vzala jsem si jedináčka, který bydlí jen s maminkou. Máme spolu dvě téměř dospělé děti. Celou dobu manželství jsme měli každý jen své peníze a manžel téměř vždy upřednostňoval svou matku. Já jsem se dostala do dluhů, domácnost se z jednoho příjmu špatně zvládá a letos jsem se rozhodla od manžela i dětí odstěhovat. Hned po mém odstěhování manžel otočil, stojí o mně, více spolu mluvíme a říká mi, že mě nechce ztratit. Mám ze všeho smíšené pocity, ale bydlet sama se mi líbí. Jezdím "domů" alespoň na víkendy, na tom jsme se domluvili, že to zkusíme znovu, ale nevím jestli dělám dobře. Je fakt, že se manžel snaží, hodně spolu mluvíme, pomáhá mi a řešili jsme i finance, ale já se cítím ne úplně v pohodě a hodně přemýšlím co mám dělat dál. Odstěhování byl pro mě hodně psychicky náročný krok a pomalu se z toho rozhodnutí vzpamatovávám. je fak, že je mi samotné dobře. Co dál?? Moc děkuji Jana
Jana
vlastní právo na život podle sebe
Dobry den ,chtel jsem se zeptat jestli je normalni ze mi ex pritelkyne nerekla ze je semnou tehotna a rekla mi to az se dite narodilo a to uz jsm mnel jinou pritelkyni ted po mne pozaduje alimenty a vsak jsem se ani nemohl rozhodovat za sebe to dite bych nechtel ale rozhodovat jsem nemohl chci poradit co s tim nemam zajem na tom platit za dite o kterem jsem pomalu ani nevedel dekuji za odpoved Lukas omlouvam se za chyby nejsem ceske narodnosti..:)
Lukas
vlastní právo na život podle sebe
S partnerem jsme spolu rok a půl, máme celkem bezproblémový vztah. Já (26let) právě dokončuji VŠ, partner je o 5 let starší. Myslela jsem si, že až dostuduji, tak mi nějak automaticky nabídne, že bychom spolu mohli bydlet. Má velký byt a já se teď musím odstěhovat z koleje. Místo společného bydlení si ale asi budu muset zařídit vlastní byt jen pro sebe. Když přišla řeč na společné bydlení, tak mi přítel řekl, že třeba někdy časem ano, ale teď se na to ještě necítí, vyčetl mi, že na něj tlačím a do něčeho ho nutím, i když jsem se snažila, aby to tak nevyznělo. Má tohle vůbec smysl? Když budeme mít každý svůj byt a zvykneme si žít odděleně, tak asi bude pak dost těžké zvyknout si na společný život. Partner mi doslova řekl, že ho mám nechat, aby si sám uvědomil, že chce se mnou bydlet a do ničeho ho netlačit. Jenže co mám dělat? Tohle byla pro mě docela studená sprcha...navíc on žije sám 10 let, tak pro něj asi bude čím dál těžší zvyknout si na přítomnost někoho druhého. Díky za radu!
Stepanka
vlastní právo na život podle sebe
. Další věcí je, že pokud už si horko těžko prosadím nějaký únik, je to za cenu manželova kyselého obličeje a žárlivých a jiných poznámek z jeho strany, takže si odpočinek a odreagování vlastně neužiji. Někdy mám pocit, že mne musí mít pod stálou kontrolou a pod stálým vlivem. Výsledkem toho všeho je, že je ze mne unavená, protivná, frustrovaná a nespokojená matka a uklízečka, což se velmi negativně odráží i na našem sexuálním životě, z mé strany je chuť do milování téměř nulová. Co byste radila? Velmi děkuji!
Kopretina
vlastní právo na život podle sebe
Pokud si ve svém volnu vezme na starost dceru, já ten čas většinou strávím nutnou starostí o domácnost, úklidem atd. Před narozením dcery jsem dost sportovala, četla, trávila čas s přáteli. Nyní k tomu nemám téměř žádný prostor. Odstěhovali jsme se navíc mimo Prahu do města, kde má můj manžel kořeny, ale já tu téměř nikoho neznám. Takže kontakt s přáteli mám omezený, navíc manžel mi nedává téměř šanci provozovat jiné aktivity, za kterými bych musela dojíždět. Auto mám, tím nijak omezená nejsem, ale jednoduše nemám kdy. Když to začneme řešit, většinou to skončí hádkou a manželovým závěrem „máme dítě, tak nevím, jak by sis to představovala“. “. Jeho koníčky mu omezovat nechci, stačilo by mi jedno odpoledne či večer v týdnu, kdy bych mohla být sama sebou, odreagovat se a odpočinout si od toho kolotoče. Manžel má bohužel tu představu, že zbývající volný čas bychom měli trávit jako rodina pohromadě a ne si, cituji jeho slova, „jen předávat dítě“.
Kopretina
vlastní právo na život podle sebe
Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou o radu. S manželem jsme spolu tři roky, vzali jsme se po roční známosti a máme 1,5 roku starou dcerku. Oba jsme již jednou rozvedení. Před seznámením s ním jsem tři roky žila sama. Zvykla jsem si být samostatná a soběstačná (po rozvodu nic jiného nezbývalo). I nyní si při rodičovské dovolené velmi slušně přivydělávám a přispívám nemalou částkou do rodinného rozpočtu. Manžel je také velmi schopný, chová se ke mně i k dcerce moc hezky, snaží se o ni starat, jak to jde, je ochotný leccos zařídit. Oba jsme silné osobnosti, oba máme na věci jasné názory a ne vždy stejné. Oba jsme také dost emotivní, takže výměny názorů jsou na denním pořádku. To, co mne trápí, je nevyrovnanost, co se týče využití volného času. Já téměř žádný nemám, přes den se na 100% věnuji dceři a cca 4-5 večerů v týdnu pracuji (z domova na PC). Manžel 2-3 večery v týdnu věnuje svým koníčkům, v tom nemá z mé strany žádné omezení.
Kopretina
vlastní právo na život podle sebe
Dobrý den,jsem s partnerem 2 roky a přestože si velmi dobře rozumíme v životních postojích , zájmech a jsme si hodně blízcí,hrozně mě začíná vytáčet jeho vlastnost( i když musím přiznat že se vůči mě snaží ovládat)- rád lidi poučuje a snaží se je přivést na "správnou cestu". Já jsem zvyklá na volnost a nevměšování a začínám na to už být předem nastražená a při sebemenším náznaku reaguji velmi podrážděně.Začínám se obávat, že už to nezvládnu, a v podstatě kvůli "prkotině" vztah ukončím.Vlastně už od samého začátku jsem cítila a měla obavy, že mě bude předělávat, a já opravdu nechci být v pozici dítěte, za které rodič rozhoduje( to je můj pohled)On to bere tak, že je to vlastně vzájemný růst, snažit se s vzájemnou pomocí ze sebe vydolovat to nejlepší.Je z toho nějaká cesta ven? Katka
Katka
vlastní právo na život podle sebe
Dobrý den paní doktorko, ráda pročítám vaši poradnu a děkuji za vaši práci, ve spoustě otázek a vašich odpovědích jsem se našla. Na můj ,,problém" jsem však odpověd nenašla - velmi často se mně stává, že pokud potkám nové přátele nebo pracovní kolektiv, a pořádá se nějaká akce, vůbec se mně tam nechce jít, zúčastnit se společných např. večeří, sportovních setkání atd. Vyhovuje mně spíše schůzka s jedním člověkem než se skupinou lidí..narážím tak na neustálé překonávání se, nucení se do toho, abych tam vůbec šla..nakonec je třeba to setkání fajn,ale téměř vždy si přeju, aby ta schůzka padla, zrušila se, a já nemusela nikam jít...Narážím pak na konflikt s partnerem,který na takové akce chodit chce..Děkuji
Iveta
vlastní právo na život podle sebe
Dobrý den paní doktorko, jsem vdaná a můj partner, se kterým plánuji nový život, je ženatý. Obě manželství jsou bezproblémová, nikde žádná patologie, všechny děti dospělé, partnerův syn ještě studuje VŠ. My i naši manželé jsme ve věku 45-50 let. Jsme dva roky zamilovaní, doma protivní a dospěli jsme do stádia odhodlání opustit pro lásku své jistoty. Dá se to ustát? Jak se s tím vypořádá široká rodina a blízké okolí? Dá se to vysvětlit dětem a jak? Má smysl po 25 letech z manželství odcházet jen kvůli vyhoření? Ale co když máme dalších 25 krásných let před sebou? Litovat můžeme toho co uděláme i opačně. Co by mělo být pro rozhodnutí rozhodující? Dokáže někdo poradit nebo je to stejné jako si hodit korunou? Marie
Marie
vlastní právo na život podle sebe
Je mi 52 let.Od 18 let se starám o manžela a rodinu, děti, teď i vnoučata.Už toho mám dost. Chtěla bych žít sama, všechny jen navštěvovat. Chtěla bych být svobodná a sama sebou.
Hanka
vlastní právo na život podle sebe
Dobrý den, paní doktorko. Prosím o Váš pohled na následující situaci, protože já mám pocit, že jsem tak trochu v pasti. Je nám s přítelem přes třicet, jsme spolu 3 roky, oba dva chceme děti, rodinu. Problémem je společné bydlení. Přítel mě zatím navštěvoval v mém bytě, ovšem trvá na tom, že trvale bydlet budeme u něj v rodinném domě, což je pro rodinu samozřejmě výhodnější. Ovšem problém je, že tam bydlí také jeho otec - je to dvougenerační dům. Každý tam má své patro. Oba dva tam spolu žijí už asi 15 let, oba dva jsou bordeláři, že to tak řeknu natvrdo, všude je opravdu velký chaos, zahrada odkladiště zbytečných krámů. Hlavní problém vidím v jeho otci - nic nevyhodí, je totální chaotik. Já si svoje hnízdo chci budovat útulné, chci si to vybudovat, abych se ve svém domově cítila útulně, mám ráda pořádek. Přítel si myslí, že vše přeháním, že se mi nic neděje, že si zvyknu. Pár drobných úprav sice provádí, ale to je pořád málo.Tahle záležitost s bydlením náš vztah poškozuje. Co s tím?
Eva
vlastní právo na život podle sebe
Dobrý den,je mi už padesát let a mám pocit, že se chovám celý život stejně. Občas se v noci probudím, mám z toho pocit zoufalství a zdá se mi, že musím skočit z okna, abych se sama sebe zbavila.Mám hodného, tichého, pracovitého muže. Žiji s ním od svých osmnácti let. Vychovali jsme dvě děti, snad docela v pohodě, možná jen velký stereotyp a nuda. Během života jsem měla několi vztahů s jinými muži. Dva z nich byly pouze platonické, dobří kamarádi s jiskřením, dva vztahy byly se vším všudy a uvažovala jsem o odchodu. Svého hodného a pracovitého muže jsem ale nikdy opustit nedokázala. moc si ty vztahy vyčítám, vlastně se mu nemohu podívat do očí, nemyslím si, že jsem do větru, vždycky jsem to cítila jako velmi hluboký vztah.Nevím, co se sebou, abych se uklidnila a byla šťastná. Někdy mi připadá, že by se mi moc ulevilo, kdyby můj manžel nebyl tak obětavě hodný, kdyby se dokázal také byvit, byl veselejší, společenštější a nevisel tolik na mé přítomnosti.Co mám se sebou dělat?
marta
vlastní právo na život podle sebe
Dobrý den, jsem prakticky celý svůj život bez stálého partnera, když nepočítám jeden "vážný" vztah na střední škole, který trval asi rok. Mám VŠ vzdělání, pracuji v oboru, který mě baví, jsem atraktivní, nic mi nechybí...jen okolí mi neustále předhazuje, že už bych si konečně měla někoho najít. Jsem nenormální já, nebo ti okolo? Jsem takhle maximálně spokojená a nic mi nechybí, mám své zájmy, přátele...z dětství ani okolí žádné negativní zkušenosti s muži nemám, jen nikoho ve svém životě prostě nepotřebuji. Většina mých přátel a kolegů z práce jsou muži a to mi tak nějak stačí. Nejsem kariéristka, co by nikdy nechtěla rodinu a děti, nikdy jsem neměla problémy v komunikaci a mezilidských vztazích, jsem spíše extrovert a nejsem typ, co by řikal - chlapa do bytu? nikdy! Jen prostě nemám vůbec potřebu mít s někým partnerský vztah....je to normální?
Lindaa (28)
vlastní právo na život podle sebe
Přeji Vám hezký den paní doktorko a obracím se na vás s dotazem,protože naše situace asi nemá řešení. S manželem spolu máme dvě děti, bydlíme na vesnici,musíme všichni dojíždět,není zde školka ani škola,chtěla bych převzít dobře zavedenou firmu od mých rodičů,což by ale znamenalo odstěhovat se 300km(pro manžela velký problém)ale je zde vše,školka hned u firmy,škola nedaleko,hodně bychom si polepšili i finančně,ale manžel nechce ani slyšet,chtěla jsem si tedy aspoň doplnit vzdělání,abych měla více šancí uplatnit se po mateřské na trhu práce,i to mi ale zakázal,nemluvil se mnou i týdny,už si nevím rady,zkoušela jsem si sním i promluvit,co mu na stěhování nebo na tom,že bych chtěla zase studovat tak vadí,odpověď je ale vždy jen:Prostě ne!Musím,ale říct,že manžel je jinak velmi hodný,o rodinu se stará opravdu vzorně,ale jak začnu se stěhováním nebo se školou je zle. Já bych ale opravdu chtěla převzít firmu,zajistili bychom tím budoucnost i našim dětem.Moc děkuji za odpodověď
Lucie
vlastní právo na život podle sebe
Dobrý den, jsem s partnerem 5let, z toho 3roky na mateřské a mám pocit ,že život co žiju, vztah, který žiju, nemá smysl. a to partner chce,abysme měli druhé dítě. Partner je hodně uzavřený, připadám si na všechno sama, veškeré problémy, city, řeším sama v sobě, protože když mu je přednesu, vůbec mi neodpoví, jen mlčí.a já se pak cítím ještě hůř. Dokonce jsem mu pohrozila, že odejdu, a s ním to ani nehnulo. už nevím, co dělat, aby promluvil a řekl mi, že o mě stojí, že mě má rád. Co se týče dcerky, vím, že je báječný otec, co se týče partnerství, je to pohroma. Úzce s mým pocitem souvisí to, že nemá pražádnou chuť k sexu. Pořád mi přijde, že ho k něčemu nutím, k projevům citů, k sexu. a nějak nevím, co dál. Vím, že milenec není řešení, nicméně, mám právo zkazit dcerce život, vzít jí tátu, jen kvůli tomu, že já jsem nespokojená?Přijde mi, že se stále jen starám o druhý a už nikdo, ani já sama se nestarám o sama sebe. děkuji za odpověď Lenka
Lenka Supová
vlastní právo na život podle sebe
Dobrý den, prosím o radu, nebo alespoň o Váš názor. Náš vztah s manželem nikdy nebyl ideální - poznamenal ho už v počátku jeho problematický vztah k alkoholu - dodával si jeho pomocí sebevědomí, kterého jinak moc nemá. Jsme spolu 16 let, máme dvě dcery školního věku. Přestali jsme si úplně rozumět, velmi jsme se odcizili. Trvá to už několik let. Já jsem nyní sama v sobě došla k rozhodnutí - nebylo to nijak lehké - že s manželem již nechci žít. Nevidím žádnou perspektivu zlepšení našeho vztahu. Jako muž mě nepřitahuje, odmítám jakýkoliv fyzický kontakt. Nebylo mi to příjemné, ale odhodlala jsem se k rozhovoru s ním, vše jsme si v klidu řekli. Navrhla jsem vzhledem k dětem, společnému domu pokračování našeho manželství v ryze provozním režimu, jestli mi rozumíte. Manžel s tím s ohledem na děti - oba chceme být s nimi v každodenním kontaktu, ani jeden z nás nemá kam odejít - souhlasil. Mě se velmi ulevilo, ale manžel se chová ještě hůř, je podrážděný, vše je moje vina, já ničím rodinu.
Alena
vlastní právo na život podle sebe
V minulosti mně byly svěřeny děti do péče a v mých 50 letech se objevila žena stejného věku, které jsem chtěl pomoci z porozvodových depresí ale nezamiloval jsem se do ní. Po 2 letech známosti mám za to, že mně nejen v plném rozsahu neinformovala o svém zdravotním stavu (také silné astma, špatná imunita atd) ale i když je přemrštěně hodná a neublížila by tak vůbec není osobnost - neumí říkat ne. Se vším se mnou souhlasí, pokud nevyhoví , má pocit viny. Ve své nesmírné dobrotě je nudná. Když se jí zeptám co ji baví( kromě pečovatelských sklonů) tak ona neví. Ve společnosti převážně mlčí. Nemohu najít společné vidění světa a prožitků, kromě bavení se o rodině. V její dobrotě a pečovatelství jí nelze co vytknout. Ona mě miluje. Její rodina mě velmi přijala a já snad ani nemohu najít sílu jí ublížit rozchodem.....vždyť je tak hodná a mně ničím neublížila !!! Stále více si uvědomuji že být hodná nestačí a tak žiji v neustálem dialogu se sebou a nevím co dál...Děkuji za radu
Ladislav
vlastní právo na život podle sebe
Dobrý den, jsem deset let ve vztahu s partnerem, který je teď čtyři roky i mým manželem a máme spolu malé dítě. Už před svatbou jsem měla pochybnosti, jestli je náš vztah opravdu to, co v životě chci žít, protože nemáme toho tolik společného, jen (a to není málo) můj manžel je rovný a čestný člověk, kterých je na světě opravdu málo a doopravdy mě miluje. Každou takovouto krizi jsme vyřešili tím, že jsme si pořídili další závazek (dům, manželství, dítě...) Před dvěma roky jsem poznala někoho jiného (samozřejmě byl ženatý) a tento vztah z přátelství přerostl z obou stran v hluboké souznění. Nicméně i tento vztah nikam nevede, protože on nikdy svou ženu kvůli mě neopustí. I s tím se dokážu vyrovnat, ale stojím teď před rozhodnutím, jestli má cenu udržovat vztah s čestným, rovným člověkem, který mě miluje a umožní mi plně, abych se realizovala, a já nemiluju jeho, nebo rozbít rodinu, odejít do samoty a pokusit se najít vztah, kde se budu cítit naplněná. Můžete mi, prosím, poradit?
Lucie
vlastní právo na život podle sebe
Musím ještě přidat pár detailů, myslím si, že jsme s manželem velmi rozdílné povahy, které si nevyhovují. On je introvert, který nejraději je doma, na dovolenou chce jet jen se mnou a s dětmi, do společnosti nechce. Já naopak jsem extrovert s hodně přáteli, stýkám se s kamarádkami, jsem členem sport. klubu, jezdím na sport. akce, beru vždy i některé dítě a manžel nechce jet, sedí doma a je naštvaný. Problém je, že my jsme takoví byli vždycky, jenom v počáteční zamilovanosti a pak když děti byly malé, tak jsem byla pořád doma a nevadilo mi to a i on byl více do světa, ale teď jsme zase takoví, jací doopravdy jsme a já nechci stále sedět doma, jen aby on byl spokojen. Navíc já pocházím z rozvedené rodiny, moje vlastní matka mě opustila, vyrůstala jsem s otcem a dodnes to cítím jako jisté trauma. Proto se tak děsím případného rozvodu, ačkoliv já děti rozhodně opustit nechci!!!! Děkuji moc za odpověď Monika
Monika - pokračování
vlastní právo na život podle sebe
Vážená paní doktorko, je mi 41 let, jsem 19 let vdaná a mám 3 děti (18,15,12). S manželem máme na pohled ideální manželství, nehádáme se, máme společný koníček a to sport. Ale v sexu nám to nikdy nešlo a dnes de facto on se mnou souloží a já držím. Bez jakýchkoli intimností. Vdávala jsem se nezkušená, pořád jsem myslela, že se to třeba nějak změní, ale nakonec jsem se zamilovala (před 3 lety)do kolegy v práci, a poznala, že nejsem až tak frigidní. Vztah trval rok a nakonec jsem se kvůli dětem rozhodla zůstat. Dnes mám milence, který je můj dobrý přítel, ale rozhodně kvůli němu odejít nehodlám. Opustit manželství chci kvůli sobě, protože mě soužití s manželem ubíjí, dovolené a svátky jsou pro mě utrpením a s radostí spěchám do práce. Musím říct, že první vztah byl vyvrcholením dlouhodobého vyhasínání našeho manželského vztahu. Také mě manžel nikdy v zásadních životních situacích nepodpořil a nechal vše na mně i ve sporech týkajících se jeho rodiny. Otázka zní: mám odejít? A co děti?
Monika
vlastní právo na život podle sebe
Dobrý den paní doktorko, zabýváte se vztahy a psychologií. Bude mi 30 let a poslední vážný (a dost drastický) vztah zkončil před 3 roky. Od té doby se nechci vázat na muže. Zklamali mne a nemůžu k nim najít cestu. "Problém" je, že mi tikají biologické hodiny. Jaký máte názor na ženu, která si pořídí dítě na základě "volání přírody", bez muže. Necítím se bez partnera méněcená, nicméně je ode mne férové pořídit si dítě "sama"? Nemyslím vůči mě, vůči dítěti. Vždyť "lásku" můžu (ale nemusím!) najít za 10, 15 let, a pak už bude, z mého pohledu na první dítě - "z lásky" pozdě. Známí si myslí, že když jsem "neschopná" udržet si partnera, nebudu ani dobrou mámou. Taky jsem slyšela nepěkný názor, že "plevel" - tedy já - by se neměl rozmnožovat ... a to docela bolí. Za Váš názor-radu děkuji a přeji úspěšný rok 2010. Pokud možno ve všech oblastech. Lin
Lin
vlastní právo na život podle sebe
Dobrý den,chci se zeptat,jak vidíte tento problém,stále se snažím nějakým způsobem se dopátrat,ale nevím si rady,žiji s partnerem 16 let,on je starší o 15 let než já,máme spolu 6 ti letého kluka,ten vztah je o ničem,už se ani nebavíme,jenže problém je v tom,že kluk je na otce dost fixovaný a já stále nevím,jestli pro dítě je lepší držet ten vztah za každou cenu,i když ten kluk vidí,že se spolu vůbec nebavíme,anebo odejít a vzít mu v uvozovkách tátu.Navíc syn najednou přišel s tím,že chce abychom se měli rádi,když jsem se ho zeptala jako proč?tak mi na to odpověděl,že chce,abychom byli rodina,to mně celkem překvapilo,je mi líto,že už to vidí i ten malej klučina,takhle jsem si nikdy nepředstavovala,že budu muset takové věci řešit,děkuji za opověd Eva
Eva 33 let
vlastní právo na život podle sebe
Dobrý den, jsme manželé 7 let, dvě děti(1+3).Na začátku jsme si užívali báječný sex, pak jsme spolu začali bydlet a zjistili, že to nefunguje,rozešli se a po 3 měsících se k sobě zase vrátili.Z mé strany to už nikdy nebylo ono a odrazilo se to v mé nechuti na sex s ním.Dnes už vím, že tyto první problémy jsme neměli přehlížet,postupem času se ještě prohloubily. Kvůli klidu jsem se do sexu s ním nutila, manžel byl náladový,nic ho nezajímalo, zodpovědnost za vše byla na mně.Bohužel jsem neměla odvahu od něho odejít,bylo mi ho líto,našla jsem si milence.Manžel se o něm nedávno dozvěděl,řekl mi,že si nedovede,představit,že by přišel o děti,že mě miluje a začal o nás jako o rodinu bojovat. Změnil se,je aktivní,dobře naladěný,prostě se snaží.Tak dlouho jsem se odhodlávala,že odejdu a jsem zase na začátku.Mám právo odejít, rozbít rodinu, vzít mu děti?Nechci odejít kvůli milenci ani za ním, chci odejít, protože jsme se velmi dlouho s manželem oba trápili.Děkuji Šarlota
Šarlota
vlastní právo na život podle sebe
Dobrý den paní doktorko,prosím o radu jak se zachovat v začarovaném rodinném kruhu.Jsme s manželem již 40 roků spolu.Nyní jsou děti dospělé a mají svoje dítka. Problém je v tom ,že manžel jim často slibuje hory,doly ale nemá se k vyplnění slibů.Také není divu...není za co.Také je stále zve k nám, když přijdou tak odchází..že si musí něco zařídit.Já je samozřejmě také moc miluji,ale už mě to zmáhá, když je to moc často ! Mají se u nás dobře , rádi k nám chodí a hlavně se to hodí jejich rodičům !Je to i finančně náročné.Je pak naštvaný že nemáme peníze.Nevnímá kolik co stojí ,slibuje....Nedá si říci. Jelikož je nemocný, nemohu jej opustit a ani nechci. Chci mít také už čas i na sebe.Když se bráním, tak říká, že jsem bezcitná. .Nevím jak z toho ven. Pořídila jsem si knihu o asertivitě,prohlásil, že to je kniha která učí být bezcitná. Je pravda, že jsem se naučila opatrně říkat NE ! Ovšem vždy mne okřikne, nechci se sním před dětmi hádat a tak se vše stále opakuje.Jsem ze všeho zničená.
Marta
vlastní právo na život podle sebe
Dobrý den paní doktorko,měla bych velikou prosbu.Jsem rok rozvedená,dva roky bez partnera.Nedávno jsem potkala muže,myslím,že je to ten pravý.Ale kde je problém.Je mi skoro 32 let, stále žiju u rodičů,mám tříletýho klučíka, se kterým mi rodiče hodně pomáhají,za což jsem jim nesmírně vděčná.Přiznám se, že už nevím jak dál.Rodiče mě od partnera odrazují,že to není muž pro mě,že žije jinak a já jsem ta obyčejná, vůbec nevím co mám dělat.Taky je problém v tom,že dotyčný muž žije asi 100 km od nás,takže do budoucna bychom se k němu zřejmě přestěhovali a to je ten kámen úrazu,rodiče to nechtějí,doma je tak napjatá atmosféra,nikdo se se mnou nebaví, všechno to namě doléhá, nesmím nic říct,mamka je hned naštvaná, co s nového partnera týče, domlouvají mi, mám si to vše promyslet, že syn si zvykl na školku,potom by si zase musel zvykat na něco nového, ale to přece nejde abych byla donekonečna na rodičích závislá, přijde mi,že se bojí, ale proč?Jsem zoufalá, nevím co s tím,děkuji za odpověď
Jana
vlastní právo na život podle sebe
Dobrý den, je mi sice teprve 17 let, ale už teď miluju takovou tu ryze ženskou (volánky, krajky) a klasickou módu, elegantní (podpatky, decentní šperky, klasická sáčka, kabátky, svetříky), jestli mi rozumíte. Ale setkala jsem se několikrát s názorem, že se to k mému věku nehodí, že bych měla nosit to, co ostatní holky - džíny, tenisky, mikiny, ale mě se to prostě nelíbí. Myslíte, že se to k mému věku hodí? Pro mě móda není povrchní záležitost, já módu i líčení mám moc ráda a je pro mě hodně důležité, to jak vypadám. Když vím, že mi to sluší, tak se cítím líp. Ale lidi kolem mě to moc nechápou, diví se, že je to pro mě tak důležité. Prý na první pohled (než mě lidé více poznají) působím nepřístupně a dokonce nafoukaně (to jsem se dozvěděla od svých kamarádek). Děkuji
Majka
vlastní právo na život podle sebe
dobry den ja by potrebovala poradit mam mazela s kterym jsem uz 12 let z toho 10 let manzele a mame 9 letou holku.Manzel se par let ke mne nechova ta kja kby mel bere mne spis jako sluzku napada mne casto ja kpsychicky tak i fyzicky a obcas je toho svedkem i dcera chci od nej odejit ale proste nemam odvahu to udelat ma ms toho silenej strach co bude pak az odejdu .Ted sem si nasla pritele kereho mame s dcerkou obe radi a pomaha mi hlavne psychicky protoze nas deli dost znacna dalka.A nejvetsi problem je ze ja sem slovenka a dcerka je ceska tak manzel my vyhrozuje ze mi ji vezme a bude s nim dcerka s nim rozhodne nechce byt.uz hodne krat se stalo ze mne vyhodil z domu ja by puvodne mohla na nejaky cas ke tchyni je na mne moc hodna ale je to jen par kilometru od manzela cos znamena ze by mne pronasledoval i tam a delal by problemy je hrozne naladovej kdyz neni jak rekne on tak je ohen na strese a je to i kvuli uplnym malickostem a ja uz nevim jak dal chtela by odejit ale nevim jak dekuji
zaneta
vlastní právo na život podle sebe
Dobrý den,posím, vaši laskavou radu.Jsem ženatý 16 let,vzal jsem si svou první lásku.Jsem velmi citově založený člověk a již od začátku jsem cítil,že u ženy jsou city až na druhém místě.Přesto jsem věřil,že ji dokáži změnit a její city nějak mobilizovat a ona mi tak dá pocit lásky,kterou jsem já očekával.Nicméně se tak nestalo a já po 15 letech manželství ve vztahu úplně vychladl a co více,našel jsem si jinou ženuse kterou jsem prožil hezký rok,plný toho o čem jsem snil.Moje žena o tomto vztahu nic neví,maximálně si jen něco domýšlí.Zvažuji co dál se svým životem.Máme dvě dcery,6 a 16 let a ony jsou mojí velkou láskou.Vím,že žena tohle ví a bude mi dělat při případném rozvodu velké problémy.Už jsme tuto variantu mezi sebou řešili.Žena ale nechce ani slyšet,ona mě přece miluje.S milenkou jsme se rozešli,protože nechtěla čekat,až se nějak rozhodnu.Přesto vím,že jsem s ní poznal život,který bych chtěl žít.Ale nemůžu se nějak odpoutat od svých dětí.Mám ještě věřit v tohle manželství?
Andy
vlastní právo na život podle sebe
- pokračuji: Já cítím zradu, cítím, že je všechny kolem sebe, tedy svou rodinu, začínám nenávidět. Je to normální? Co s tím, paní doktorko? Cítím, že nechci ani, aby mne navštívili, že jim nebudu mít co říct, protože mne v tom nechali. Vždy jsem tvrdila, že matka je můj problém, ale není to tak. Já neteři občas vemu malé děti, každý měsíc jim něco koupím. A ona ani nejde mou matku, tedy svou babičku, navštívit, natož aby mi s ní pomohla. Ani za peníze. Mám pocit viny, že chci dát mamku do domova, ale já ji neuzvednu, sama mám dosti zdravotní potíže. A jak to mám matce říct? Sice je ležák, nemluví, ale chápe. Poradíte mi?
Alena
vlastní právo na život podle sebe
Mám v současnosti velký problém. Těžce mi nemocněla matka (mozková mrtvice a následné ochrnutí a ztráta řeči, upoutaná na lůžko, 78 let, v současné době prozatím ještě v nemocnici, já pracuji, dojíždím, mám dva roky do důchodu. Práci mám dost náročnou, doma jsem nejdřív tak v půl páté, čili celý den dá se říci pryč, kromě toho jak přijdu vařím manželovi, který je doma již v důchodu, v domácnosti mi nepomáhá, dospělý syn žije s partnerkou v jiném městě. Já sama mám zdravotní problémy, mám nemocné oči a fyzicky už taky na ledasco nestačím,. Vím co bych už chtěla a jak bych chtěla žít - přijít z práce, už nemít žádné povinnosti, zajít si za kamarádkou nebo na kosmetiku nebo tak. Prostě mít čas na sebe. Za měsíc a něco mi hrozí, že mi maminku přivezou domů, v domovech není místo, pracuji na shánění místa v nějakém domově či ústavu, ale prozatím marně. No a můj problém spočívá v tom, že cítím pocit viny vůči tomu, že se nemůžu (nebo nechci?) postarat o matku doma, mi totiž nikdo s ní nepomů
Alena
vlastní právo na život podle sebe
Dobrý den, paní doktorko.I já vás prosím touto formou o radu,která by mi ulevila.Jsem s mužem od 16let,nyní 15tý rok,syn 6 let.V očích jiných idylické manželství.Muž je na veřejnosti galantní,zkrátka ideální manžel,hodný tatínek.Nicméně doma je to hrozné,je perfekcionista (2xVŠ),vše musí být dokonalé.Já jsem společenská,citlivá,VŠ,údajně velmi pohledná,baví mě práce i starost o rodinu.Poslední dva roky ale "trpím".Muž neumí relaxovat,jen tak posedět a popovídat si.Veškerý volný čas trávíme podle něho a to sportovní formou.Doma si připadám jako v práci na meetingu.Nyní jsem otevřela oči a pochopila,že takto žít nechci.Muž neumí přistoupit na kompromis,neumí se obětovat (za 15 let se omluvil cca 5x).Má kvality,kterých si velmi vážím,nicméně já už takto nemohu dál.Prosím,poradíte?Velmi vám děkuji.Alice
Alice,31
vlastní právo na život podle sebe
pocit, že nepotřebuji chlapa, jen sebeúctu a peníze, ty dokážu do urč. míry vydělat, a svítá mi šance i na získání dotace EU, ale s rizikovým těhotenstvím to všechno zvládnu těžko, a když na sebe nebudu brát ohled a zůstanu bez pomoci, kdoví zda se vlastních dětí dočkám... Je to zamotané a nevím odkud začít, měla bych něco udělat co nejdřív, než mne začne jiný stav vyčerpávat... Asi mi odpovíte, že tady je každá rada drahá, ale i toto vypsání mi trochu pomohlo, a předem děkuji. A.Lenka
Aa.lenka
vlastní právo na život podle sebe
přišel sám. Mne to urazilo, protože to vyznělo, jako kdybych ho chtěla do té doby podfouknout. Poté jsem se velmi stáhla do sebe. Tady mám v okolí práci, jakž-takž nové známé, místo jsem si zamilovala, cítím se tu dobře. Poslední měsíc jsem v jakési nové fázi, už ani na něj nežárlím, je mi jedno, co dělá, posílám ho za kamarády, na výlety, do jeho domku v jiné vesnici, ať si tam je s kým chce, já chci být sama, když stejně žijeme sami ve dvou. Jako bych nás tím připravovala na definitivní ukončení vztahu, jenže před několika dny jsem zjistila, že jsem naprosto neplánovaně těhotná. Jak jsem s láskou očekávala své dvě předchozí děti, teď naprosto nevím, co dělat. Mám strach, že opět potratím, nebo že dítě donosím a nebudu ho mít ráda, protože se mi pořád stýská po tom posledním, nejradši bych partnera vyhodila a těhotenství mu zapřela, přitom cítím, že na něco takového nemám právo, ale že případný rodinný život bude spíše parodií... Měla jsem několik vážných vztahů, ale začínám mít
Aa.lenka
vlastní právo na život podle sebe
Dobrý den paní doktorko. Je mi 23 let a chtěla bych v brzké době bydlet s přítelem, ale trápí mě jedna věc, ne přítel, ale to, že pomáhám rodičům s mou sestrou, která má tetanii v horším stupni. Nemá sice záchvaty každý den, ale když už přijde je to dost zlé. Každý den ji vozím do školy, protože kousek od její školy pracuji. Ale v poslední době cítím, že rodičům pomáhám hodně... Vyzvedávám léky, obvolávám doktory, vozím sestru, pomáhám s domácností, běžím do školy, když má sestra záchvat a odvezu ji domů. Mám výčitky svědomí, pocit, že svým spůsobem na ně kašlu ale zároveň potřebuji žít svůj život a ne se zcela obětovat. Také to není nikdy doceněno a i kolegyně z práce si myslí, že jsem jako třetí rodič. Není to tak, že by rodiče nedělali vůbec nic, ale... Co si o tom myslíte? Děkuji mnohokrát za Váš názor či radu.
Inka
vlastní právo na život podle sebe
Dobrý den p.Douchová, psala jsem vám před týdnem,dotaz KatkaxRadek.Děkuji za odpověď,vystihla jste přesně moje pocity.Teď se necítím ani jako fungující matka,jsem hrozně z celé té situace vyčerpaná a nejsem tak veselá pro své dítě jak bych chtěla.Radek se dál snaží,ale mě to nic neříká,hodně mě zklamal,ona totiž ta jeho druhá práce byl vlastně zpoplatněný koníček,průvodce na zájezdech a naše fin.situace není zas tak špatná,aby si takhle přivydělával.Celou tu dobu jsem mu to říkala,ale neslyšel na to,nechtěl nic řešit.Dokonce mi jednou řekl, jestli chci odejít,tak ať jdu.V Radkově rodině se ani teď necítím dobře,jeho sestra mě odsoudila a rodiči je komunikace špatná.V porovnání s rodinou muže, s kterým jsem se rozešla,tam jsem se cítila jako doma.Nejsem si 100%jistá,ale myslím si,že ve vztahu s druhým mužem bych byla šťastnější,ale mám výčitky kvůli dítěti a Radkovi a to mě brání v tom zásadním kroku,odejít k tomu druhému,který na mě a i dítě pořád čeká.Mám to udělat?Rozhoduji i za dítě
Katka
vlastní právo na život podle sebe
Dobry den,prosim o radu.Jsme s Radkem 8 let,byla jsem rada,ze jsem poznala nekoho s kym mam spol. zajmy.Od zacatku jsem citila,ze do vztahu davam vic a on se veze.Po 6ti letech jsme se rozhodli pro dite.Po porodu jsem byla na vsechno sama,dite,domacnost... R. si nasel k te sve druhou praci a casu nam venoval minimalne.1,5roku jsem to s vypetim snasela,i kdyz jsem mu rikala,ze potrebuji,aby se nam venoval,nic nemenil.Rezignovala jsem a rekla jsem si,ze se s tim musim naucit zit.Po par mesicich jsem ale potkala nekoho s kym mi zacalo byt dobre,odesla jsem bydlet k rodicum.Zamilovala jsem se a na druhe stransi R. uvedomil,ze se choval spatne,prisla i nabidka k snatku,co bych za ni dala pred tim... Po 2 mesicich jsem citila,ze musim dat R. sanci kvuli dceri,prerusila jsem vztah,vratila se.Ale je to tezke,R. se snazi,ale ja to nedokazu prijmout,proc to nedelal pred tim?Ublizila jsem i tomu druhemu,byl mi oporou a zivot s nim by byl jednodussi,ale citila bych se trochu jak sobec kvuli dceri.
Katka
vlastní právo na život podle sebe
Dobrý den, určitě tady řešíte vážnější věci, přesto mne následující věc hodně trápí. Loni na dovolené jsme se s kamarádkou a jejím známým všichni spřátelili a těch 10 dní si hezky užili. Christos se mnou začal flirtovat, mně se také moc líbil, ale protože je ženatý a nebyla příležitost, nic nebylo. I já sama chci být jen jeho přítelkyně. Letos jsem přijela znova, sblížila se i s jeho ženou, bohužel kamarádka se hodně změnila. Protože u nich začala pracovat a oni se k personálu chovají jako k rodině, začala si je usurpovat jen pro sebe, nechce ani, abych znovu přijela v říjnu, když v červnu na mne vůbec neměla čas. Mám Christa i Iru moc ráda, ráda bych se s nimi také přátelila, ale pracuji v Čechách a nemohu odjet na celé léto jako ona, protože ona tu možnost má. Neumím ani tak dobře řecky, domluvím se anglicky, německy, ale řecky zatím ne plynně. Beru to od ní jako podraz, že jsem jí posloužila jen jako užitečný idiot. Má cenu se i přes její odpor pokoušet udržet jejich přátelství?
jaroslava.bruhova@vakjc.cz
vlastní právo na život podle sebe
Dobrý den paní doktorko,obracím se na vás s prosbou o radu.Nemám,kdo by mi poradil,komu se svěřit.Bude mi čtyřicet a osm let jsem byla v domácnosti a pečovala o rodiče.Původním povoláním jsem učitelka,ale již dvakrát jsem pro špatné hlasivky musela dát výpověď.Téměř neustále mě pobolívá v krku,chraptím,mám lehce unavitelný a nemocný hlas.Hledala jsem si zaměstnání a nesehnala jsem.Pouze mi bylo nabídnuto učit.Jsem z toho špatná,protože vlastně nic jiného neumím,ale když půjdu učit,vím,že do roka budu muset skončit,hlasivky to nevydrží.Po osmi letech jsem ze všeho učení vypadla,sice bych se do toho dostala,ale je mi trapně na nabídku kývnout,když vím,jak to dopadne.Nesměla bych zvýšit hlas a mluvit potichu a minimálně,což nejde,všichni víme,jaké jsou dnešní děti.Jak myslíte,že bych se měla zachovat .Předem moc děkuji.
Rena
vlastní právo na život podle sebe
dobry den. Jsem s partnerem 4roky (zenaty, ale zije se mnou, asi 2x do mesice navstevuje dite), pred rokem se se mnou rozesel (pry kvuli ditku), ale dalsi den jsme se dali opet dohromady. Ja se vsak od te doby moc bojim, ze se to bude opakovat.Mozna proto se pro nej snazim byt lepsi, nez ve skutecnosti jsem, proto se mi parkrat po tomto rozchodu stalo, ze jsem neuvedla celou pravdu (kava s prateli, na ktere partner zarli, i kdyz neni duvod).Bohuzel se to vzdy nejak dozvi a prestava mi verit:,-( Snazim se mu rikat celou pravdu, ale tu mi vycte.polopravdu si pamatuje a vytahuje ji ve vycitkach i spoustu mesicu potom...zjistila jsem, ze mi kontroluje mail...nevim co mam delat, jak to zmenit.jsem s nim stastna, miluju ho, nechci ho ztratit.ale potrebuji pomoci. rozhovoru na toto tema se vyhyba..dekuju za odpoved
slunicko
vlastní právo na život podle sebe
Manžel mě začal vyhazovat z domu uprostřed noci,pak mě už oblečenou hodil na postel a držel doma že nikam nepůjdu.Přítel mě tlačil do rozvodu.Je to měsíc co manžel odešel do práce,a odletěl zpět do ČR.Prý se víc nevrátí.Nenechal mi žádné peníze na jiný promájem, dokonce ani na jídlo.Během třech dní jsem prakticky skončila díky němu na ulici.Přítel mě vzal k sobě domů i s dětmi.Jsem velmi z toho všeho zmatená,často pláču.Manžel po mě chce abych s ním kdykoliv komunikovala,přítel si to nepřeje protože pak nespím.Podala jsem žádost o rozvod.Manžel tu udělal dluhy přes milion kč.Dala jsem manželovi snad 1000x šanci se změmit,a teď jsem špatná já.Prý jsem rozbila rodinu.Manžel mě nikdy nevzal na dovolenou,a pokud mi koupil dárek,po určité době si ho vzal zpět a prodal.Přes to vše ho mám asi stále ráda,ale dál už takhle nemůžu.Přítel je na mě hodný a rozmazluje mě.Má moc rád i děti.Mám strach že mu jeho lásku nikdy neoplatím.Mám přítele ráda,taky strach co bude dál.Jak se s tím mám vyrovnat.
Blanka H.
vlastní právo na život podle sebe
Dobrý den.Bude mi 37 let a ocitla jsem se v krizi.S manželem jsem se před 10 lety odstěhovala do Izraele.Protože měl nedořešené soudní spory ještě z doby než jsme se ho poznala.Ze začátku byl náš vztah pěkný.Postupně začal manžel lhát v maličkostech. Brala jsem to asi moc na lehkou váhu.Lež si převrátil za pravdu.Začal lhát ve všem a všude.Kdykoliv jsem mu řekla pravdu,jako třeba že si požádal o několik kreditních karet,i na moje jméno tvrdil že banka mu je dala sama.Stal se pak velmi zlý a postupně mě pořád víc a víc ponižoval.Nedovolil mi se nic nového učit,jít na žádný kurz,dokonce ani řidičský průkaz mě tady nenechal předělat.Moje seběvědomí kleslo na bod mrazu.Přestala jsem si věřit úplně ve všem.Jeho zlost se vyhrotila, když zjistil že se prakticky po telefonu učím na počítači. Potkala jsem tu v práci muže v jeho věku.Zprvu jsme si jen povídali,a on se do mě zamiloval.Nevadí mu ani že mám 2 děti(16 a 5).Sem tam jsem se ztratila z domu a začala s ním jezdit na kole nebo běhat.
Blanka H.