Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

PremiumPoradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| děti partnerů| závislost ve vztahu| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| problematické vztahy s rodiči| deprese a vztah| zamilovanost| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| vztahy na pracovišti| otázky početí, těhotenství| alkohol u jednoho z partnerů| psychické poruchy| stres| spolupráce s psychologem/psychiatrem| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| ekonomické problémy ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nenaplněná láska| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| generační soužití| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| ženské přátelství| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| sourozenecké vztahy| přetažený vztah| manželovy kamarádky| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| kamarádi partnera...| alkohol v rámci širší rodiny| problematické manželství rodičů| osudová láska| problém navázat vztah| sny| ekonomicky silnější žena| seznamování| neimponující muž| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy
neimponující muž
Dobrý den, s přítelem jsme spolu 9 let a donedávna jsme plánovali společnou budoucnost. Poslední 4 roky přítel kvůli pracovní vytíženosti (která mu ovšem vůbec nevadí), nedostatku pohybu a špatnému stravování dost přibral. Celou dobu jsem ho na to nenápadně upozorňovala, ale nic se neměnilo. Loni na podzim jsem mu otevřeně řekla, že mě jeho tělo nepřitahuje, a přiznala tak, proč z mé strany nepřichází už žádná iniciativa k sexu. Máme sex max. jednou za měsíc. Dřív to bylo mnohem víc. Řekla jsem mu i, že se ve svých 29 letech cítím příliš mladá na to, abych se s tím smiřovala, a že vedle sebe nechci obtloustlého páprdu. Přítel mi řekl, že si toho je vědom a že mě nechce ztratit. Začal se mnou chodit do fitnes a upravil jídelníček. Aspoň oficiálně. V realitě se nic nezměnilo. Kvůli práci na sport nemá čas, jí pozdě večer... Nezhubl snad ani gram. Jako by mu to bylo jedno. Už nevím, jak na to reagovat. Máme sice hodně společných zájmů, ale žijeme vedle sebe jako kamarádi... Děkuji za radu
Alena
Pro zobrazení odpovědi se přihlaste k iDNES Premium
neimponující muž
(dokončení) Zároveň ovšem zůstávám nohama pevně na zemi, velmi ostře vidím jeho nedostatky a jako partner je pro mě naprosto nemyslitelný a nepředstavitelný. Naopak mám pocit, že na náš manželský život má tento virtuální vztah pozitivní vliv, mj. i po sexuální stránce, ale hlavně srovnáním obou mužů jasně vidím, jaký mám doma poklad. Racionálně v tom mám jasno, ale zároveň stále více toužím dotáhnout virtuální nevěru do konce. Vím, že mě nic takového už nikdy nepotká. O jednorázovky jsem nikdy neměla a nemám zájem, ale tento vztah je krásný a cítím, že bych jeho nenaplnění vždycky litovala. Sobecky to beru jako nečekaný dárek od života, který bych neměla odmítat, ale zároveň nechci ublížit nikomu ze svých blízkých. Možnosti odhalení ani eskalace do nějakých ztřeštěností se příliš nebojím, jsme velmi opatrní, bydlíme 200 kilometrů od sebe a přítel je se situací naprosto srozuměn, i když určité nebezpečí hrozí asi vždycky... Jak moje dilema vidíte jako odborník?
Romana
neimponující muž
Paní doktorko, je mi 43 let a po 20 letech spokojeného manželství se 2 dětmi a celkem 25 letech bezkrizového vztahu stojím před rozhodnutím, zda dotáhnout do reality virtuální nevěru. Manžel je můj první partner, o 12 let starší, velmi spolehlivý a obětavý, vždy jsem si ho vážila a stále ho miluji. Ale zřejmě z důvodu jeho nadváhy a léčby vysokého tlaku pro mě už není fyzicky tak atraktivní jako dříve a v sexu mi nedokáže dát to, co bych ráda. Mluvit o těchto problémech odmítá a ani na něj nechci tlačit, protože za vším je hlavně vysoký pracovní stres. Už déle než rok si píši s o 15 let mladším přítelem, který je na rozdíl od manžela romanticky založený, dobře si rozumíme a trávíme spolu na dálku poměrně dost času. V posledních měsících si nepíšeme už jen jako kamarádi. Také jsme se dvakrát setkali a zafungovala chemie, i když k sexu nedošlo. Zatím si jen užívám lásku mladého muže, kterou jsem vůbec nečekala, že ještě někdy zažiji. (pokrač.)
Romana
neimponující muž
Dobrý den, s přítelem jsem skoro 5 let (je mi 28), všechno nám klape až na to, že přítel skončil školu a už si asi 3 roky hledá práci. No, spíš nehledá... Sice ho naštěstí nemusím živit, ale i tak je to pro mě už vyčerpávající a přemýšlím o rozchodu. I když ho miluji, a ráda bych ho v tom podpořila. Jenže on je tak tvrdohlavý, nechce jen tak nějakou práci, má moc vysoké nároky..a než aby dělal "podřadnou" práci, tak se válí doma... Co mám dělat?Jak ho povzbudit a motivovat? Děkuji.
Alička
neimponující muž
Ale aby chlap neměl pocit,že by měl přispívat na bydlení?Sex,ten neexistuje.Naposled,když jsem byla v 5.měsíci.Vysvětlil mi,že mu narostl pupík a nemá ze sebe dobrý pocit.Ujistila jsem ho,že mi to nevadí,že se aspoň pohoupu.Prý musí shodit.Zatím shazuje tak,že si dá porci kachny k večeři a prý příští měsíc.Po pravdě,ani se mi do sexu s ním už nechce,po tolika marných pokusech.Vše ho šimrá a nakonec radši uteče něco dělat.Na chlapský práce si musím sehnat řemeslníky,dokáže sice poradit, ale kdyby udělal aspoň půlku toho,co poradí.Jsem teď na něj taková nazlobená.Věřím,že kdyby ten sexík fungoval,tak bych nad ostatním mávla rukou.Ale čistě pragmaticky vzato,na co ho teď mám?Věřím,že je to jinak spolehlivý chlap.Malého miluje.Intimně jsme spolu vlastně žili jen 2 měsíce.Má vůbec takový vztah smysl?Kdybych si měla po 20-l. manželství pořídit milence,tak jo, ale takhle?Řekla jsem mu,že nehodlám ve 40 složit zbraně.Odpověď byla..tak mne vyměň.Díky za radu.A pěkné Vánoce Vám přeju.
Pepina_pokrač
neimponující muž
Dobrý den paní doktorko. Potřebovala bych Váš náhled na věc. Co tady čtu, radíte krásně s nadhledem a citem. Mám partnera, 45l., mně je 42. Mám malé mimčo, 8 měs., poznali jsme se, když jsem byla těhotná, on není biologickým taťkou. Nechtěla jsem si „komplikovat“ život začínáním dalšího vztahu, chtěla jsem konečně donosit miminko, vypiplat ho z nejhoršího a pak si společně najít taťku. Nějak má talent si vybírat nepravé partnery a do toho moje ženské problémy, tak jsem zvolila opačný postup  Byla jsem i u Vás v poradně, ale ani se nebudu připomínat, nemůžete si pamatovat všechny klienty. Jenže můj přítel se nenechal odehnat a jsme spolu. Je to na jednu stranu úžasný chlap, byl mi v těhu velkou oporou. Na druhou stranu přestávám mít pocit, že žiju s mužem. Bydlí u mne, občas dojde nakoupit, ale to já taky. Chod domácnosti, malého a sebe zajišťuji já. Pracuji doma, i když podstatně méně než dřív. Nestěžuji si, stejně jsem to tak plánovala.
Pepina
neimponující muž
Dobrý den, je mi 27 let a manželovi 33. Letos jsme spolu 9 let a v manželství 2 roky. Muž žil do 30 let s rodiči, kde neměl žádné povinnosti - mama hotel. Já studovala a trávili jsme spolu víkendy. Před svatbou se choval hezky. Dnes, dva roky po svatbě nemáme ani vymalovaný byt - kde jsou 40 let staré tapety, vše v bytě jsem řešila já - co bude s pozůstalostí po jeho dědečkovi..atd. Muž vynáší pouze odpadky a chodí do práce..na ostatních pracech se nechce podílet, začně až po histerické scéně. Sobotu tráví celou před televizí..tvrdí, že na vymalování nemáme peníze - nechce se mu, peněz máme dostačujíce. Nechce se o tom bavit, vedu monolog.. Děti nemáme. Dřív takový nebýval. Odstěhovala jsem se, ale o rozvod nepožádala. Ted se probudil...chce abych se vrátila. Moje i jeho rodina mne nutí se vrátit. Já ale vím, že za dva měsíce to bude to stejné. Může jít o psychickou poruchu a nebo je to jeho vlastnost? Jde s takovým člověkem mít rodinu? Opravilo by to dítě?
Zuzana
neimponující muž
Prostě za těch 5 let, co jsme spolu, mám pocit, že jsme se nikam nepohnuli, že jsme si jen oba vystudovali a našli si práci. To je asi tak celé, co jsme zatím dokázali. Spousta mých i jeho spolužáků má děti (což jim nezávidím ani trochu) nebo přinejmenším mají aspoň svoje soukromí, vlastní byt. Já jsem díky domku s babičkou pořád bez peněz, takže si nemůžu dovolit ani jet někam k moři. I když bez rekontrukce bych si to mohla dovolit:-( Mám také problémy v práci, kdy nevím, zda mě za pár měsíců neukončí smlouvu, takže se rekonstrukce bude zase protahovat. A tím i moje trápení a životní tápání. Navíc nemám skoro žádné volno a čas na přítele a rodinu vůbec. Takže mi teď i vyčítá, že jsem jen v práci a tím, že je žárlivý (což se mi za dobu našeho vztahu podařilo o 90% snížit) mě také podezřívá, jestli jsem vůbec v práci nebo jestli náhodou někoho nemám. Nevím, jestli toho na 23-letého člověka není trochu moc a neměl bych chodit k nějakému odborníkovi?? Děkuji za Váš čas a odpověď.
Berenika 2
neimponující muž
Když mu řeknu, že mi vadí to neustálé stěžování si, tak mě odpálkuje s tím, že si přece nestěžuje pořád... Také z něj mám pocit, že nějak neví, co by vlastně v životě chtěl. Já nejsem vdávací a mateřský typ, takže minimálně do třiceti tohle vůbec řešit nehodlám. Ačkolis i uvědomuji, že pak už třeba může být pozdě. To je také další kámen úrazu - přítel se chce ženit a plodit děti. Ale když mu řeknu, že si ho vezmu a děcka budeme mít jedině za podmínky, že budeme mít vlastní bydlení a finanční prostředky na uživení celé rodiny, tak odvětí, že vlastní bydlení není až tak důležité, že se u rodičů máme dobře a peníze bude mít.To mě vždycky hrozně rozčílí. A kolikrát pak spolu pár dní ani nemluvíme. Já mám ještě domek, ve kterém bydlí moje babička a cpu do něj všechny peníze, co vydělám, aby se trochu zvelebil a mohli bychom tam případně bydlet. Přítel tam ale nechce jít a ani mi tam moc nepomáhá. Takže se práce moc nehýbou.
Berenika 2
neimponující muž
1. Dobrý den paní doktorko, moje dotazy asi budou směřovat do několika kategorií této poradny. Jsme s přítelem už 5 let, mě je 23 let, jemu 26 let. Oba chodíme do práce, já déle než on, neb studoval VŠ, kterou dokončil 6/2011. Bydlíme v domě u jeho rodičů, máme společnou domácnost, samostatnou jen ložnici. Rodiče jsou skvělí, vycházíme spolu velmi dobře, žádné spory nemáme. Také přítele moje rodina přijala dobře. Podle okolí jsme ideální pár, ale... Poslední rok, co přítel začal chodit do zaměstnání, se z něj stal tak trochu "pan důležitý". O všem stále dokola jen mele - co by se mělo udělat, co se udělá (na zahradě, na domě apod.), jenže když má dojít na činy, tak většinou vycouvá. Vymlouvá se na nedostatek času, únavu. Za ten praocvní rok přibral více jak 10 kg a okolí už se také diví, jak je to možné:-) Takže jeho hlavním problémem je nepřekonatelná lenost. A když už se k něčemu rozhoupe, tak pak týden fňuká, že ho všechno bolí a že už nic dělat nebude.
Berenika
neimponující muž
2/2 Jsem nešťastná, cítím se hodně sama a nevím co udělat, abych se cítila lépe. Ano, mohu si svůj volný čas trávit s kamarádkami, což mi řekl že by mu vyhovovalo, jenže já to tak nechci. Hledala jsem člověka, který bude se mnou chtít občas aktivně trávit čas. Jsem v takovém stádiu, že ikdyž navrhne procházku, tak jsem otrávená a nechci s ním nikam jít. Bojím se společné dovolené, jsem na něj strašně rozlobená a nevím, kde se to ve mě bere?! Pak mu vyčítám i blbosti, rozčiluje mě vše co dělá i nedělá...je to začarovaný kruh. Nejvíce žárlím paradoxně na počítač, u kterého jak sám říká se nejlépe pobaví, tráví u něj každý večer cca 4 hodiny. Když řeknu že bych chtěla aby byl aktivní a vymyslel společný program ,tak se urazí s tím, že ještě musí něco vymýšlet. Prý se cítí smutný že mě nezajímá, že když má radost třeba ze hry, že nemám za něj radost. On prý když já se vrátím z výletu, tak má za mě radost, je fakt že má. Asi chci své radosti prožívat hlavně s ním:( on to má jinak.Co s tím?
Deneb
neimponující muž
1/2 Dobrý den, paní doktorko, jsem se svým mužem 10 let z toho 2 roky v manželství, žijeme spolu cca 8 let. Dlouhou dobu řeším co k němu cítím, neumím to definovat, ale opravdová hluboká láska dle mého vypadá jinak. Mám ho hrozně moc ráda, je hodný, citlivý a velmi zranitelný, dost často se uzavírá do sebe, má problém s komunikací s lidmi, díky své citlivosti má pocit, že o něj nikdo netojí a proto se raději ostatních straní, nevyhledává společnost lidí. Problém je ten, že mi přestal imponovat, přestal pro mě být přitažlivým - má nadváhu a rád se přejídá:(, ikdyž ho mám hluboce ráda..občas se přistihnu, že mám k němu spíše mateřské city. jsme z toho velmi nešťastná, protože se takto vůbec necítím dobře. Jeho společnost mě začala už před svatbou trochu nudit. Je pasivní, nejraději má počítač, necítím z něj žádnou energii. Já mám ráda procházky, on na ně odmítá chodit, protože ho nudí. Mám ráda nové podněty, objevování nových míst, ruch.
Deneb
neimponující muž
Pokr.3: nevim tedy,zda jsem ja moc narocna nebo on nejak psychicky naruseny. Vim,ze je v tom hysterceni dost podobny matce,v te rodine vsichni jen litaji jak splaseni kolem zvirat a neumi odpocivat. Manzel dela totez,sebemensi stres neustoji a kolabuje s hysterickym vystupem. Uz skoncil i na kapackach s diagnosou latentni tetanie a s neurolem v kapse...ovsem kladu si otazku,co ja delam spatne,ze mi jen nadava,nekdy i velmi vulgarne pred synem (nastesti mu jeste nerozumi) Ja mu naopak vse klidne vysvetluji,opakuji,ale bez vysledku,nakonec se zamkne v pokoji. Pochoputelne,ze i ja mam nervy jdny a obcas vybuchnu s tim,ze me urazi jak zrovna on muze pohrdat tim,co pro nej musim delat. A hadka je na svete. Nekdy se uz i bojim,aby ta fack neprisla pro zmenu od nej. Rodina o jeho chovani vi,predvedk se i tam a rozmlouvaji mi ho. Jenze ja sama jsem vyrustala bez otce (zemrel na rakovinu) a nechci syna o tatu pripravit. Moc mi pomuzete,kdyz poradite,jak mam dal pokracovat. Predem dekuji,D.
Denisa
neimponující muž
Cast 2: Sverit mu syna na hlidani je pro me o strach,nepredvida,ze muze spadnout,maly vecne place,pripada mi,ze jsem na vse sama,nic nezaridi,neudela a v zaveru ani neoceni moji snahu a vytvalost,pod kterou ovsem jen schovavam to,jak jsem z toho nervove znicena. Vecer,kdyz dite spi a ja doslova cekam,ze se mne zepta,zda me neco netrapi,zavali me bud dalsi hystarickou stiznosti na to,ze je v byte prach,anebo mlci a pak jde spat. Je schopen ztropit hysterii i pred pribuznymi,napriklad minule synovi dal varici jidlo,aniz by jej ochutnal do pusy,po tom,co jsem pochopitelne pribehla jak silena,co se deje,jeste mi vynadal a utekl jak blesk z domu a ujel. Pred svatbou mi dokonce za jizdy zatahl rucni brzdu u auta a vyskocil z nej. A to jen skrze mensi dohadovani o tom,proc nekdy nezaridi neco sam...pokr.ve 3.zprave..
Denisa
neimponující muž
Dobry den,pani doktorko,je mi 26 let,manzelovi 27 a sest let jsme spolu zili trosku jako v Italii,sem tam hadka,dvakrat mu ode me priletla i nejaka facka (on se zachoval jako chlap a nikdy ji nevratil zpet,coz je v nejlepsim poradku),ale stale vznikaly zbytecne dohady a vycitky. Dnes mame pulrocniho syna a je to na rozvod. Cim vice nad tim premyslim,mam pocit,ze manzel je naprosty osel,ktery nic neumi a nechape. Je ze skromne rodiny,kde navic vzdy vladla matka a on ji poslouchal. Ja naopak mestacka,karieristka,materialistka,milujici luxus,ktera pri materske pracuje a organizuje domaci financni rozpocet,manzelovi zajistuji krom jineho i praci,aby si privydelaval a on neni schopen to ocenit. Vycita mi,ze planuji synovi moc dopredu budoucnost,utracim za zbytecnosti do bytu,v podstate mu vadi vsechno. Kdyz s nim chci neco probrat,obvykle zacne ihned jecet jak hystericka zenska,prestoze mu jen klidne polozim otazku tykajici se uplne malickosti.....cast 2.
Denisa
neimponující muž
Můj dotaz se týká manžela, který ztratil práci a moc se nenamáhá hledat si novou, podporu už taky dobral.Používá tyto 2 verze výmluv: 1. kdybych se zajímala a starala, už by si dávno něco našel (necítí podporu) 2. kdybych se tolik nezajímala a nestarala, už dávno by si něco našel (cítí nátlak) Na psychiatra jsem spíše já, manžel často argumetuje, že pokud se velice uskromníme, vyžije rodina (my + syn 12 let) z mého platu. Ale já takto žít nechci a k manželovi za jeho postoj cítím stále větší pohrdání až averzi. Navíc je to dost mizerný vzor pro syna. V domácnosti se angažuje také málo, je nešikovný a líný. I kdyby ale domácnost zvládal (v paneláku o tolik nejde), já muže v domácnosti nechci. Silně pomýšlím na rozvod. Díky za radu Daniela
Daniela - nezaměstnanost
neimponující muž
dobrý den,manžel je nespokojen v práci,stále o ní mluví a stěžuje si, pořád dokola to samé, má výbuchy vzteku, deprese, pořád doma hystericky brečí, vyhrožuje sebevraždou, dělá že omdlévá a předstírá zvracení, před lidma se dokáže dokonale přetvařovat , zakazuje mě abych toto řekla svým rodičům, hrozně mu záleží na jeho image ale já jsem psychicky vyšťavena, máme malé miminko,o nás se nestará jen si stále stěžuje na práci, teď jsem na vše sama, toto je manželova 6 práce během 2let, bojím se, že se mu v další práci zase nebude líbit, manžel chce po mně pořád nějaká rozhodnutí ať mu pomůžu, nedokáže se rozhodnout, ale vzápětí mě všechny mé rady vyčte že je to provokace z mé strany, je můj manžel hysterický? a jak se mám k němu v takových situacích chovat? a má cenu s ním žít? Přestávám si ho vážit a nemůžu se na něj spolehnout v krizových situacích, přesto ho mám moc ráda, v mých očích je dítě o které se musím starat a které potřebuje neustále poradit, když se nedaří tak je vzteklé.
martina
neimponující muž
Milá paní Jitko. Náhodou jsem narazila na Vaši poradnu a zasekla se u ní dlouho do noci.Nedá mi to se také nesvěřit. Je mi 46 let stejně jako manželovi.Máme 26 let.syna a 7 let.dceru.Manželství prošlo různými krizemi,ale nyní cítím tu největší - nevážím si svého muže.Manžel vždy méně zodpovědný,nespolehlivý,ale hodný a dávající lásku, zvyklý na servis rodičů a já z neúplné rodiny od mala se starající nejen o sebe jsem ochotně převzala veškerou zodpovědnost.Já vychovávala, studovala,pracovala on sportoval a vezl se.Před 17 lety jsem založila úspěšnou fi která nás dobře živý a manžel mi tzv. pomáhal, na mě veškerá zodpovědnost on slízával smetanu bez ochoty cokoliv měnit.Za narození dcery ve 39 letech jsem šťastná, ale situace se vyhrotila,hrábla jsem si na dno,zhroutila se,začala bilancovat.Před dvěma lety jsem omezila podnikání a manžela donutila najít si práci.Chci mít čas na dceru, na sebe,své zájmy a tvrdě narážím na odpor. Není pozdě na změny? Nemám sílu dál bojovat.
Jitka
neimponující muž
Můj muž je naprostý flegmatik.Nerozhodí ho nic.Žije si vedle nas (já a tři děti)svůj pohodlný život s veškerým servisem.Je hodný,ale až moc .Můžete říct ,že si nevážím slušného člověka,ale je to hrozná nuda.Co nezařídím,neseženu neporučím to se nekoná.Jsem vtažena do role vedoucí v rodině,ale nerada.Chci si odpočinout.Máme 2,5letá dvojčata a 15letého syna.Vystihnout program pro rodinu,aby všechny bavil,k tomu vše okolo domácnosti,vzdělání dětí,chodu domu atd...Je mi 33 a jsem tak utahaná,že mě nebaví ani číst nebo dělat něco pro sebe.Stejně nemám čas.Tak jsem si postěžovala a teď vážně.Je nějaký způsob jak donutit chlapa se nad sebou zamyslet?Dokáže usnout během návštěvy rodičů a to jak mých tak jeho.Vdobě kdy se mi konečně uspat děti už zase spí.ráno Na mé pokusy o rozhovor reaguje jak z jiného světa.Nechápe je,ale většinou ani neodpoví.Ipak je schopen usnout a tím odejít od problému.Mám chuť s ním zatřást.Jen vedle sebe stárnem a jednou bude pozdě něco měnit.asi zdržuju,ulevilose mi
Lenka