Paní doktorko, zkuste, prosím, aspoň trochu poradit, i když to asi bude těžké, vím. Manžel má potřebu stále kácet či doslova zohyzďovat stromy. Přestěhovali jsme se do stašího domu se zahradou, okamžitě pokácel vzrotlou krásnou a zdravou borovice a krásnou višeň. Když jsem stromy bránila, říkal, že překážejí a stíní a on to všude vybetonuje, aby se nemuselo sekat. K betonování naštěstí nakonec nedošlo. V objektu, který mu darovali rodiče a v kterém podniká, zase pokácel tři krásné ( a výborné) švestky, že prý mu překážejí ve výhledu do kraje (ne, byly bokem). A vpodstatě do louky vysázel tůje z hypermarketu, které jsou tam nevhodné, nejsou pěkné a zpoloviny uschly. Ovocné stromy v zahradě ořezal tak, že z nich zbyly pahýly. Obrovskou lípu, která byla zasená pod stavbou, aby ji držela v kopci (moudrost předků) pokácel též. Stejně jako vysoké jilmy, které zase držely svah nad budovami (od té doby se pravidlně voda z polí na jaře dostane až k budovám, dřív to zadržely tyto stromy). Pak jsme koupili řadový dům, kde na zahradě byl vzrostlý smrk - šel dolů taky. Kácení stromů je zdrojem našich dohadů, protože já je bráním, neboť v nich vidím účel jejich vysazení anebo třeba i příjemné klima na zahradě. A stromy i vysazuji - na rozdíl od něj. Jde o nějakou nemoc, nějaký komplex? Vůbec si s tím nevím rady. nějaké psychické poruchy v manželově rodině jsou, tchýně je hysterická, má takové svérázné přístupy ke zvířatům - jsou to pro ni věci, k nimž nemá vůbec žádný citový vztah (jak můžeš brečet kvůli psovi, vždyť je to jen pes). A jak komunikovat s manželem. Některé stromy se mi podařilo "zachránit", ale je to na sílu.... děkuji - otázka upravena poradcem
Marcela