Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

archiv|nejistota ve vztahu|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| bývalí partneři| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| nešťastná láska| děti partnerů| problémy v komunikaci| deprese a vztah| Rodič a dítě| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| zamilovanost| osamělost| sexualita| problematické vztahy s rodiči| fáze "namlouvání"| psychické poruchy| vztahové problénmy v širší rodině| otázky početí, těhotenství| věkový rozdíl mezi partnery| spolupráce s psychologem/psychiatrem| rozvod a děti| alkohol u jednoho z partnerů| stres| vlastní právo na život podle sebe| agresivita a vztah| pauza ve vztahu| ekonomické problémy ve vztahu| nenaplněná láska| vztahy na pracovišti| první láska| svatba-důležitost manželství| vztah na dálku| smrt blízkého člověka| generační soužití| psychický teror ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| partner odmítá dítě| nemoc partnera| separace dospělého dítěte od rodiny| závislost partnera na jednom z rodičů| snižování sexuálního apetitu v manželství| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| výchova| umění projevovat city| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| alkohol v rámci širší rodiny| problém navázat vztah| neimponující muž| ekonomicky silnější žena| problematické manželství rodičů| manželovy kamarádky| sourozenecké vztahy| kamarádi partnera...| poruchy příjmu potravy| životní nezdary| osudová láska| seznamování| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| sny| ženské přátelství| krize středního věku u mužů| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| podezření na vedlejší vztah| vliv osoby rodiče na výběr partnera| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| problémy se spánkem| vliv alkoholu | "pauza" ve vztahu| společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu
Dobrý den,jsem s přítelem 6 let a máme spolu 2 letého syna a jsme oba povahově skoro stejní.Jsme hysterický - hlavně co se týká lékařů,neustále sami na sobě hledáme nějaké smrtelné nemoci a ještě si je navzájem vnutíme.Když máme jít na složitější vyšetření,tak propadáme depresi a nevíme jak se navzájem utěšit.Také jsme velmi úskostlivý rodiče,neustále kontrolujeme našeho syna a nikomu ho nesvěříme.On je dost rozdivočený a hyperaktivní.Jak se máme k sobě chovat aby jsme tzv. nedepkařili a nehysterčili.Doprovodili se navzájem k lékaři bez toho aniž bychom se utvrzovali v tom,že z narkozy nás neprobudí,že trpíme rakovinou a kdesi cosi?Děkuji .....vyzní to docela směšně :-D
------
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den. Nezní to až směšně, naopak. Úzkostnost se u dvou lidí vzájemně potencuje, přesně tak, jak jste to popsala...A vlastně jakobyste nemohli vykročit z bludného kruhu ven. Důležité ale je, že na to máte náhled. To je přeci první dobrý krok k možnosti uskutečnit změnu. Trpíte v tom všichni tři, vy a přítel, váš malý syn. Ke změně dojít musíte, ale budete k tomu potřebovat psychoterapii - bude pro vás oba užitečnější, než věčné společné chození po doktorech. Věřte, že se vám velmi uleví, až najdete ve spolupráci s odborníkem prazáklad toho, proč to v sobě máte takto udělané. Držím palce...
vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu
Dobrý den, je mi 14 a už přes rok jsem zamilovaná do svého 30letého učitele. Vždycky jsem měla sklony milovat starší, chci se zeptat, jestlj je normální moje "orientace" a taky co dělat, když vztah s učitelem by byl trestný - otázka upravena poradcem
Jana
PhDr. Jitka Douchová
Ahoj Jano. Zamilovat se do učitele není nic tak divného. Těžko ale můžeš vztah pustit dál jinak, než přes své sny. Takže přemýšlet o tom, jestli vztah s ním by byl trestný, je asi zbytečné. A tvoje "orientace" na starší muže? Něco za tím bude, nejspíš z dětství, ale nemůžu fantazírovat, co konkrétně :-)
vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu
Dobrý den, je to asi tisíckrát položená otázka, ale trochu jsem se v tom ztratil, tak ji položím. Je mi 27 let, pracuji jako učitel na střední škole, jsme přátelská škola, studenti si normálně s učiteli povídají na chodbě (netykají si), to je v jakém prostředí trávím velkou část svého dne. Seznámil jsem se s jednou dívkou (17 let), není z mé školy, dokonce je i z jiného města a je to pro mě děsivé. Je stará jako studentky které učím a o nich jsem nikdy neuvažoval jinak než jako o studentkách, držím se striktně pravidla, že se studentu ani studentek nedotýkám, neflirtuji, nedělám žádné návrhy a teď se mi líbí někdo kdo je o 11 let mladší. Takže nastává krize, ona je jistě panna, s nikým nikdy nechodila a cítí ke mě něco co doposud nezažila a já ji nechci ublížit. Mám ji hodně rád, mentálně víš než je její věk, ale rozhodně ne v mém věku. Známe se už rok, povídáme si, dlouho platonicky, teď chce víc a já se bojím, nezaslouží si někoho v jejím věku? Co okolí? (její přátele,moji přátelé..)
Tomáš
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Tomáši. Zkuste si sám pro sebe přeformulovat vaši otázku ve smyslu - " Z čeho mám já, Tomáš, strach". To je asi to nejpodstatnější. Dívka není vaše studentka, udržujete spolu rok přátelský vztah, ona je do vás platonicky zamilovaná, rozumíte si, je mentálně vyspělejší, než je její fyzický věk. Proč ji slučujete do věkové kategorie studentek, které učíte? Co vás v tom ohrožuje? Vždyť jde o ni, ne o studentky ve škole, kde učíte. Slučujete tam více věcí dohromady, nebo ne? Přeci jste i musel vědět, že pokud se rok stýkáte a dlouze si povídáte, že tam něco vznikne. Ale nejen na její straně. I na vaší. Bojíte se ublížit jí, nebo sobě?...
vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu
Dobrý den,
Potřebovala bych od vás radu. V poslední době nemáme s rodiči zrovna dvakrát kladný vztah. To způsobuje to, že často nebývám doma a čas trávím s kamarády, jelikož tak nějak "utíkám". Potom je to mrzí, tichá domácnost a já se zase zvednu a vyrazim za někým z mých kamaradu. Je mi to vážně líto a ráda bych to nějak vysvětlila, jenže mám obrovský komunikační problém v rámci rodiny. U jiných známých bývam hodně empatická, bývam většinou prvni, kdo se omlouvá, jenže doma toho nějak nejsem schopna. Snažím se třeba dat najevo, že je mi to líto tím, že něco navíc uklidim a pod., ale v tom naší žádnou omluvu nevidi, a s komunikaci jsem na tom fakt bidne. Když už spolu mluvime, tak zvyšuju hlas a podobně. To, co na tom absolutně nechapu, je ten fakt, že v prostředí kamarádů i partnerů sem absolutně nekonfliktní typ, kdykoliv mi něco vadí, chci to řešit a tak. Takže problém nemůže být primárně v komunikaci..
Je mi 20.
Díky! - otázka upravena poradcem
Nelly
PhDr. Jitka Douchová
Milá Nelly. Na to, že je vám 20, se vyjadřujete velmi zrale a dospěle. Možná, že právě vaše dospělost vám brání v tom, abyste mohla mít pohodový vztah s rodiči, kteří se stále potřebují cítit těmi rodiči, co určují směr života svým dětem, cítí za ně zodpovědnost, a tak je i kontrolují. Potřebujete se cítit rovnoprávně, jak to máte s přáteli. Řekla bych, že by vám pomohlo se od rodičů odstěhovat do podnájmu, abyste se obě strany mohly cítit jako rovnocenné :-)
vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu
Dobrý den,
je mi 18 let a mému příteli je 20 let. Jsme spolu 2 roky a už si nerozumíme, tak jako na začátku. Já byla jeho první v sexu a on byl také můj první a toho si oba vážíme. Téměř rok a půl jsme se vídali každý den, jenže teď má novou práci a bydlí dál, takže ne mě nemá tolik času. Moc mi na něm záleží, strávili jsme spolu spoustu času. Je pravda, že mi vadí jeho nezodpovědnost, neumí hospodařit s penězmi a zbytečně se zadlužuje, také mi lže, ale stejně ho mám moc ráda, možná ho i miluju. Jde o to, že jsem poznala kluka, který o mě má zájem a já s ním šla ven a trochu se to zvrtlo. Nespala jsem s ním, ale svého přítele jsem podvedla. Nejhorší na tom je, že v tom chci pokračovat. Problém je, že se se svým přítelem nedokážu rozejít, jsem na něj zvyklá a navíc si našeho vztahu vážím, protože je můj první a bojím se, že až se vyspím s tím jiným klukem, stanu se jednou z těch holek, které spaly s 20 klukama a taková já nechci být. Navíc si dělám hrozné výčitky kvůli mému příteli.
Míša
PhDr. Jitka Douchová
Milá Míšo. První láska je váš přítel, váš život ale v partnerském slova smyslu bude pokračovat dál, asi byste se tomu neměla bránit. Pokud chcete, aby bylo vše čisté, dejte si s přítelem krátkou pauzu, abyste zjistila, ke komu patříte.
vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu
Dobrý den potřebovala bych poradit sama ze sebou už si nevím rady děkuju za odpověd mám přítele skvělého hodného stará se o mě snaží se mi ve všem vyhovět opravdu si ho vážím ale snadno vybuchnu i kvůli maličkostem mu nadávám a vylívám si na něm ztek už za minutu mě to mrzí a jdu se omluvit jenže v tu chvíli se nedokážu ovládnout mám rudo před očima vše jde země ven nemůžu ani napočítat do deseti nebo myslet na něco jiného prostě to absolutně neovládám a opravdu mě to moc trápí on to všechno snáší snaží se bejt klidnej jenže jak dlouho ho to může bavit taky každé slovo se nedá zapomenout on věří že se to zlepší ale já mám strach že ne jsme spolu 2 roky a jeto horší už sem takhle přítele stratila nechci aby seto opakovalo ... coby mi pomohlo nějaké léky ? nebo psycholog prosím poradte mi sem ze sebe nešťastná a pokaždé si věřím žeto zvládnu ale pak jeto zas stejný
Markéta
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Markéto. Bez společného dialogu, kde bychom spolu hledaly červené nitky, kde to vzniklo, se neobejdu. Proto vám doporučuji přímou spolupráci s psychologem, stojí to určitě za to. Máte cholerický temperament, jste prchlivá a nedokžete jej ovládnout. Čím rychleji vše ze sebe dostanete, tím dříve se vám uleví a můžete být zase normální a v klidu. Je fajn, že se dokážete omlouvat, ale jak říkáte sama, některá slova se těžko berou zpět, byť byla vyslovena v prudkém afektu.
vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu
Dobrý den, paní Douchová. Můj otec před pár dny skončil nečekaně v nemocnici a nyní je v bezvědomí a nevíme, jestli se vůbec probudí. Prognózy nejsou vůbec pozitivní. Nechci po Vás radu, jak se s tím vyrovnat, ale jelikož je toto partnerská poradna, obracím se na Vás s jiným problémem. Jsem teprve krátce (3 měsíce) s přítelem a vídáme se tak 2x týdně. Moc mi na něm záleží, ale ještě asi nejsme ve fázi "vážný vztah", spíš se poznáváme a zatím je to moc fajn. Byla bych nerada, aby situace s mým otcem náš vztah ovlivnila. Přítel je mi oporou, ale zároveň ho tím nechci moc zatěžovat a chci pro něj být stále ta fajn veselá holka. Chápu, že to ale nejde a nejspíš to ještě nějaký čas potrvá, že budu smutná a ubrečená. Co mám dělat, abych náš vztah nepokazila? Předem děkuji za odpověď. - otázka upravena poradcem
Agáta
PhDr. Jitka Douchová
Přeji vám hezký den, Agáto.Chápu. Ale nejde být někdy neautentická a nevyjadřovat své obavy i smutek. Je jasné, že to nemůže být pořád, ale v tom vám snad právě může pomoci rande s přítelem, že můžete na chvíli starosti odložit a radovat se ze společné přítomnosti. Dejte to na chvíli vedle sebe a vydechněte. V práci asi také nemůžete stále mluvit o tom, co vás zaskočilo a trápí, ale musíte pracovat. Tak s přítelem nemusíte pracovat, můžete se spolu smát. Přeji vše dobré jak v začínajícím vztahu, tak s tatínkem!
vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu
Dobrý den,s manželkou jsem 6 let a máme dvou leté dítě. Problém není u manželky, ale u mě. Už skoro rok ji podle ní psychicky terorizuji a má vlastně pravdu. Byl jsem s tím u psycholožky u které se vždy vyvzpovídám a je mi dobře. Ale jinak nemám pocit, že by se něco zlepšilo. Nejdřívě jsem ji přes telefon sledoval, postupně jsem se dostal na email, začalo mi vadit, že chodí s kamarádkami ven a už vůbec jsem nesnesl přítomnost jakéhokoliv muže, kontroloval jsem ji postupně věci a pořád něco hledal, ikdyž nic nebylo. Vše jsem vždy přiznal. Mám pořád strach, že si najde někoho jiného a opustí mě . Ona mi dávala pořád šance, ale teď se to vyhrotilo tak, že už se mnou nemluví a tím víc se to ve mě vaří. Rád bych s těmito věcmi přestal, ale nejde to, pořád si něco vsugerovávám ikdyž vím, že to není pravda. Já sám mám pocit, že se chovám jak dítě. Velký problém u mě je, že mám malé sebevědomí. Hodně se lituji, mám velkou úzkost a vadí mi samota.Potřeboval bych poradit, co je s tím možné dělat. Moc Vám děkuji, T.
Tomáš
PhDr. Jitka Douchová
Tomáši, dobrý den. Určitě jste se oba vybrali pro společný život proto, že vám to spolu ladilo. Až později asi došlo k nevyrovnanosti vašeho vztahu, vaší závislosti a na ní napojené žárlivosti na manželku. Na jejím základě si postupně uvědomujete, že máte nízké sebevědomí. Spolupráce s psychologem, kde se jen vypovídáte, ale jinak nic neřešíte, nemá velký smysl. Má to opravdu velmi krátkodobý účinek. Chtělo by to, abyste si našel do individuální terapie někoho, kdo bude interaktivní, bude se jednat o vzájemný inspirativní dialog. Jen tak vás to může posunout dál. Jděte do toho, našlápnuto již máte!
vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu
Dobrý den, chtěla jsem se zeptat co mám dělat když začínám být agresivní na rodiče myslím tím utíkání z baráku a tak... nemám chuť žít a newim co stim mám dělat nejde to zastavit vždycky plácnu ňákou kravinu. jako třeba že uz nejsou moje rodiče a tak .. prosim vás řekla by jste mi co mám dělat ?
veronika
PhDr. Jitka Douchová
Milá veroniko. Uhánějte co nejdříve k psychologovi. Nevím, kolik vám je, a kde žijete, ale určitě si najdete na netu vhodného psychologa přes pojišťovnu. Pro začátek se můžete o všem domlouvat i na lince důvěry. Např. pražská do krizového centra v Bohnicích má číslo 284016666
vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu
4/1 Bojím se, že to nezvládnu, abych tomu nechal čas, a hlavně nevím, jestli o to stojí ona a třeba se to vrátilo tam, kde jsme byli na začátku. Vím, že to není na krátkou dobu, ale chci to podstoupit, stojí mi opravdu za to. Myslíte, paní doktorko, že to může třeba dojít i do fáze, že budeme zase na začátku a třeba budeme po dlouhé době spolu. Je to asi věštění, ale třeba něco poznáte z mého psaní. Děkuji a hezký Nový rok. Petr P.
Petr P.
PhDr. Jitka Douchová
Petře P. Nevím, věštění dělat nechci. Ale to, jak jste vše popsal, vypadá docela jasně. Vaše přítelkyně nad vámi ještě zdaleka hůl nezlomila. Ale čeká právě na váš boj. Vaše maminka je příliš mateřský tolerantní, což vám nemůže moc prospět...
vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu
3/1 Mám ji pořád moc rád, chybí mi a mrzí mě to vůči ní. Snažila se mi hodně pomáhat a já ji zklamal. Když jsme se včera viděli naposledy, kdy mě dokonce pozvala na návštěvu a nabídla kávu, normálně jsme si popovídali o všedních věcech. Při loučení se nechala i obejmou a nechala si dát i pusinky. Bylo vidět, že má v očích trochu slzičky, tak asi jako i já. Nechce se mi to definitivně ukončit. Chci s tím vším bojovat a dokázat, že to zvládnu a stojí mi všichni Ti, kteří o mém problému vědí a nezanevřeli na mě, že mi za to stojí. Ale hlavně mojí přítelkyni Jarmilce. Nevidím do její hlavy, není mi lhostejná, chybí mi větší kontakt s ní, ne jen krátké obejmutí nebo pusa. Velký fyzický a se vším všudy kontakt mi chybí.
Petr P.
PhDr. Jitka Douchová
Tak to vybojujte, Petře. Ale hlavně kvůli sobě samotnému! Jděte do toho a řekněte si, že si to zasloužíte, a zároveň, že je to nutnost :-)
vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu
1/2 Při poslední schůzce 26.12 jsme s přítelkyní mluvili o tom, že zůstaneme přáteli, což nabídla hlavně ona. Já jí řekl, že souhlasím, ale že mi stojí za to, o ni bojovat i když to bude běh na dlouhou trať. Chceme spolu jít třeba do kina, na kávu nebo vyjet i někam na výlet. Řekli jsme si, že o minulosti nebudeme mluvit a že budeme spolu vytvářet nové zážitky a na ty staré a hlavně špatné se musí zapomenout. Ona hlavně poukazuje na to, že musíme respektovat soukromí a život toho druhého, že přátelství není k zahození a aspoň člověk ví, že někdo existuje na blízku. A to i přesto, že se do toho vložila moje maminka, které volala přítelkyně na Nový rok, aby jí jen popřála. Maminka s ní začala probírat to, že abych se netrápil, bylo by lepší to ukončit. Nepsat si ani si nevolat. Přítelkyně nevěděla, co si o tom myslet a já taky nebyl nadšený. Nakonec jsme si to mezi sebou vysvětlili, a že to bude tak, jak jsme si řekli, ať maminka má jakýkoliv názor.
Petr P.
PhDr. Jitka Douchová
Petře, moc se v tom neorientuji. Bezpochyby jste okouzlující muž. Umíte přesvědčit druhé, rád byste přesvědčil i sám sebe. To je těžší, navíc máte na sobě nálož očekvání od 2 důležitých žen vašeho života - matka, přítelkyně.Nechcete zklamat ani jednu. Ale - jak to máte sám se sebou?...A teď mám na mysli váš boj se závislostí ...
vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu
1/1 Dobrý den, před měsícem jsem se rozešel s přítelkyní, kterou jsem ranil tím, že zjistila, že hraji automaty. Než jsme se poznali, před třemi roky, měl jsem už více než půl roku za sebou, kdy jsem už jednou automaty delší dobu hrál, vše přiznal a léčil se. Věděla, jak na tom jsem a že mám dluhy a snažila se mi pomoci. Tím, že jsem ji poznal, myslel jsem si, že to zvládnu a už na terapie nemusím chodit a ukončil jsem to. Řekl jsem jí, že to zvládnu a víc jsme to neřešili. Ale byla to chyba. Na jaře tohoto roku jsem do toho znovu padnul. Nikomu jsem však nic neřekl, motal se do toho víc a víc. Lhal jsem, snažil se to skrýt. Poznala, že není něco v pořádku. Až to prasklo. Musel jsem se odstěhovat, bydlím teď u maminky, která mi chce naposledy pomoci. Vše jsem mamince přiznal a snažím se s její pomocí dluhy splácet.
Petr P.
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Petře P.Půjdu na další část vašeho vyprávění, než budu reagovat...
vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu
Dobrý den. S přítelem už jsem 5 let (mně je 23, jemu 25) a pro nás oba je to první dlouhodobý vztah. Vím, že to bude znít hloupě, ale nedokážu se smířit s tím, že měl přítel přede mnou ještě jinou sexuální partnerku. Ještě k tomu modelku, jejíž všemožné fotky (i ty nahé) jsem našla u něho v počítači, vysvětlil mi to tak, že je bordelář a zapomněl je smazat. Ona byla asi trošku do větru a přítele připravila o panictví, údajně spolu ještě několikrát spali, on chtěl zřejmě vztah, ale ona ne. Nakonec zůstali přáteli, ale snad se ani nevídají. Mně to, ale neuvěřitelně užírá. Na delší dobu to vždy potlačím, ale tu a tam si na to vzpomenu a jsem z toho skleslá, přítelovi se s tím nesvěřím, takže pak nechápe proč jsem odtažitá. Neporadíte jak se s tím vyrovnat?
Lari
PhDr. Jitka Douchová
Milá Lari. Musíte si prvotně odpovědět na otázku, proč vás to tolik užírá, nač vlastně žárlíte. Chtěla byste raději do vztahu muže bez jakýchkoli zkušeností? Co bylo, bylo, v tu dobu vás neznal, nemluvíte přeci o nevěře. Dohání vás jeho minulost, na kterou žárlíte, ale ve 23 letech byste asi těžko potkala v budoucnu někoho, kdo bude jen a jen váš. Je ve vás nějaká nejistota, potřeba vlastnit toho druhého se vším všudy? Bylo by pro vás opravdu moc užitečné se k sobě víc vrátit a najít příčiny. Když to nezvládnete sama, doporučuji pomoc vztahového psychologa :-)
vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu
Dobry den, zaujala me diskuze a Vase odpovedi, proto bych Vas take rada poprosila o radu. Jsem vztahovacna a zarliva, takze po roce a pul jinak prekrasneho vztahu vztahu se se mnou pred tremi dny pritel rozesel. Bydlime spolu a pred dvema nedavnem jsme se zasnoubili. Kvuli teto skutecnosti, ze jsem jaka jsem chodim k psychologovi a na meditace abych se sveho problemu zbavila. Presto to nepomahalo a tak jsem vztah znicila. Rika, ze uz mi nemuze dat ani ruku, ze by to nebylo uprimne a ze uz nic neciti. Ptala jsem se jestli mi da sanci a rekl ze mi nebude slibovat nic. Od te doby mam vycitky svedomi ze jsem mu ubilzila, navic s nim chci byt. Od te doby rozchodu jsme cely den spolu, byli jsme na prochazce, vcera jsem byla az do dnes u kamaradky. Dneska mame jit na vystavu,pak na koncert.On charakterni clovek, vim ze mi nikdy nelhal. Proto se bojim, ze uz se to nevrati zpet. A ze ho ztratim.Chovame se k sobe hezky. Rekl mi ze tu muzu bydlet klidne i porad, ale bez vztahu nemuzu.Coted?Dekuji
Hanka
PhDr. Jitka Douchová
Hanko, nic moc o vás nevím. Jen to, že se sama obviňujete z rozpadu vztahu a nemůžete ho přijmout. Přítel se s vámi úpně nerozešel - nabízí vám nadále možnost být spolu, ale už v jiné podobě. Něco se v něm zlomilo, nečeho se zalekl a uvědomil si před zásnubami, že by to chtěl ve vztahu jinak? . Nevím a ani nechci spekulovat, k ničemu by vám to nebylo. On vám nechce nic slibovat - v tom je jeho velká férovost a zodpovědnost vůči vám. Potřebuje si to v sobě srovnat - horší je, když někdo neumí říct do očí, že je konec, ale udržuje dál ze strachu z emocí "těšínská jablíčka", nechává vztah do ztracena.Vy máte svého psychoterapeuta - to je přeci to hodně důležité. Můžete s ním spoustu věcí odžít, nechat se doprovázet, dělat spolu analýzu toho, co je čeho příčina. Tak to je skvělé! Dejte tomu čas a já vám hlavně přeji, ať je výsledek psychoterapie opravdu užitečný:-))
vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu
Vážená paní doktorko, asi jsem svým způsobem masochista. naplnění nacházím ve vztazích s muži, kteří mě nemilují tak jako já je. Musím je dobývat a bojovat o ně. Vždy já jsem první, kdo začíná vztah. Nyní mám úžasného, upřímného, hodného a pozorného muže, jenže mě miluje víc než já jeho. Tím mě dusí, a já se ze vztahu snažím utéct. Přitom je to pravděpodobně nejlepší muž pro život a pro rodinu. Jak z toho ven? Děkuji, Marie
Marie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Marie.A o čem je pro vás nejspíš psychický ( nebo spíš vztahový ) masochismus? Napadá mne plno variant, jak byste to mohla mít, co asi stojí za tím, že potřebujete být vy tou, kdo dobývá, a je-li dobyto, chce jít dál, protože ... A teď si právě vy musíte dávat odpovědi na otázku PROČ. Může zatím stát zdánlivě na první pohled nelogická věc - váš nedostatek sebedůvěry, může to být strach ze stabilního vztahu, nedůvěra v možnost existence trvale hodnotného a zajímavého, jiskřivého vztahu, spousta věcí. Ale také vše může být úplně jinak. Vy chcete vyrovnaný vztah, jaký jste ještě ve svém životě nepoznala? Bojíte se toho, když někdo miluje víc, dává víc. Tím se asi ve vašich očích znevažuje a má nevýhodnou pozici. Ale ona jde i "demokracie". Vy vlastně jakoby potřebujete soupeře. No, já bych si o tom všem na vašem místě spíš s psychologem povídala v přímém dialogu, to by bylo lepší a výživnější. A pak také doufám, že sem dostanete reakce těch, kteří to mají podobně. Budu dávat pozor, abych je ve frontě dotazů nepřehlédla a hned přeposlala :-)
vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu
Dobrý den, paní doktorko, před cca 3-mi týdny jsem Vám psal ohledně mé situace v rodině a roli tchýně, ke které se u mě rozvinula široká citová vazba související s určitým rovněž i sexuálním pozadím. Vím, že jde celkově o dost asi "strašnou" věc, ale potřeboval bych vědět, jestli mi odpovíte nebo ne. Klidně jen napište "nebudu odpovídat" a je to. Budu to pak muset řešit asi nějak jinak, než způsobím celorodinnou katastrofu nebo osobní absolutní diskreditaci... Děkuji Vám předem a přeji co nejméně takovýchto případů... Petr 28
Petr
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Petře. V odpovědích mívám někdy zpoždění, ale už jsem na váš dotaz stihla reagovat. Není důvod, proč neodpovídat,nedělám žádnou selekci v dotazech, tu bych dělala jen v případě agresivity nebo vulgarity v dotazu. Vaše situace je těžká především pro vás. Takové věci se ale stávají, a ne zase až tak vyjímečně.Mám z formulace vašeho dotazu pocit, že se hodně trápíte pocity viny, což může svým zvláštním způsobem i posilovat rozšiřování touhy po sblížení s tchyní - možná to spěje až do jakési "posedlosti"? V předchozí odpovědi jsem vám napsala, že by vaše touha měla být ponechána v podobě virtuálních sexuálních představ, ale dovedu si představit, že je to pro vás těžké. Navíc to může komplikovat vztah k manželce. Nemyslím si, že je to tak snadné na krátké "řešení" na těchto stránkách. Velmi bych vám doporučovala osobní setkání s psycholgem, abyste o všem mohl otevřeněji hovořit a získal konkrétnější reflexe z jeho strany.
vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu
Mila Katerino, mela jsem uplne stejny problem. Bylo mi 33, ziji v zahranici, jsem atraktivni, profesne a financne uspesna.Presto se mi dlouho nedarilo najit partnera pro zivot, nekoho, kdy mi by byl taky oporou..vdycky to bylo naopak.. Ja se o chlapa starala,udelala bych, co jsem mu na ocich videla a on me pak opustil..Jako bych se ve Vas videla, kdyz se popisujete.Po dalsim nevydarenem vztahu jsem se rozhodla vzdat sve hledani.Jen si uzivat, nevazat se...a hned jsem mela kolem sebe zajemce na rozptyleni:-)nasla jsem si mladeho milence, na kterem jsem si "vybila" frustrace z mych predchozich vztahu...a kdyz jsem byla konecne v pohode a smirena sama se sebou,prisel ten pravy..kdyz jsem to nejmin cekala..zajimave je,ze mi necim pripominal a stale pripomina meho otce..dnes cekam baby a za mesic se vdavam.Katerino,neveste hlavu!zacnete si nezavazne uzivat,na vsechno mate cas.Ten pravy pro zivot prijde,to poznate velmi rychle:-)
Stella: pro Katerinu-vedomi vlastni problematinosti ve vztahu
PhDr. Jitka Douchová
Stello, díky, přeposílám - určitě nejen Katerině. V tom, co říkáte, je hodně pravdy. Přeji vám hodně štěstí v nových rolích manželky a maminky :-)
vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu
Dobry den pani doktorko. Je mi 31, jsem relativne uspesna, atraktivni a zivotem ponaucena zena. Presto je oblast kde je to spatne a to jsou partnerske vztahy. Vsechny Me vztahy jsou vesmes kratkodobe a pokud to byl vztah delsi, rekneme rok, pak to bylo jen proto ze jsem trpela a pristoupila na vztah bez zavazku. Vsichni mi partneri mi utekli prestoze temer pokazde mi na zacatku vztahu lezeli u nohou. Vzdy se jakoby role obrati a ja jsem ta ktera se snazi vztah tahnout, udrzet. Nejvic ze vseho si preju byt v obycejnem harmonickem a vaznem vztahu, ale jakoby mi chybela jista vlastnost nebo znalost urciteho tajemstvi jak takovy vztah ziskat a udrzet.Nemusim asi ani rikat, ze vsechny tyto zkusenosti zpusobily ze jsem ve vztahu nejista a potrebuju neustale aby mi partner dokazoval ze to se mnou mysli vazne. Rada bych prisla na kloub mym problemum. Nevite jaky specialista by mohl pomoci a neporadila byste nekoho kdo pracuje pres skype? Ziji v zahranici. Dekuji moc.
Katerina
PhDr. Jitka Douchová
Milá Katerino. Touha po závaznosti vztahu je vašem případě "smrtícím nástrojem" pro šanci na jeho perspektivu. Dokud se o vás partneři snaží, jste nedobytná, leží vám u nohou. Jamile uvěříte tomu, že to stojí za to, obrátíte o 180 a více stupňů a začínají se vás bát. Nepoznávají tu zprvu tajemnou citovou nedostupnou "cizinku". Vaše touha žít v "obyčejném harmonickém a vážném vztahu" ve vás asi akceleruje v nějakém bodu zlomu vaše druhé já, které není slučitelné pro ně s tím prvním, jímž jste je získala. Chyba bude jak v opakovaně kontroverzní partnerské volbě a odhadu,tak v něčem, co se týká bytostně vás, původ to bude mít ve vaší minulosti ( rodina, dětství, dospívání, ... )To, že se vám daří mít úspěchy v práci, že jste atraktivní, je pro vaše okolí matoucí - představují si vás jinak, než jakou jste. A pro vás, jakožto úspěšnou, musí být velmi znejisťující každá další prohra v osobním životě. To je vše nasnadě, ale já bych to u vás viděla na intenzivnější individuální psychoterapii. Skype není ideální, nejlepší by byla přímá spolupráce face to face. Ale pokud vnímáte jako optimální variantu pracovat s českým terapeutem, určitě na internetu najdete nabídku spolupráce touto fornmou - já o nikom konkrétním nevím.
vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu
Žárlím na něho, když jsme pak někde s nimi a on se jim věnuje, bývám často uražená, pak si ten večer ani neužijeme. Nechci být taková a žárlit, ale nejde mi to. Pak je to zase pár týdnů dobré. Co mám dělat?
Dana
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Dano.Nedoputovala ke mně první, ta zásadní, část vašeho vyprávění. Tak to zkuste zopakovat :-))
vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu
Dobrý den paní doktorko, před 10 lety se se mnou rozešel přítel po rok a půl trvajícím vztahu. Přítel o mně neměl moc zájem, ale byl to můj první vztah já jsem do něj byla velmi zamilovaná a hodně jsem tehdy někoho potřebovala a tak jsem ho neustále uháněla a přemlouvala ke schůzkám a každý den jsem mu telefonovala a tak podobně. Zašla jsem dost daleko za hranice své důstojnosti. Po té co přítel vztah ukončil, jsem si po pár měsících našla nového přítele, nynějšího manžela. Má mně moc rád a já jeho, ale mám problém na něj šahat. Není to v jeho vzhledu protože se mi moc líbí a jeho doteky jsou mi velmi příjemné, ale když ho mám sama jakkoliv pohladit, nemůžu to udělat, protože bych se cítila hrozně poníženě, jako že někomu zase nadbíhám. Ráda bych to změnila, protože vím, že si to manžel nezaslouží, ale nemohu si pomoct. Mohla by jste mi prosím něco poradit? Ještě chci podotknout, že na toho bývalého přítele, jsem bez jakýchkoli zábran šahala až moc.
Petra
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Petro. Máte v sobě v této podobě blok jako reziduum z předchozího vztahu a své pozice v něm.Říkáte, že si to nezaslouží váš manžel, ale nezasloužíte si to ani VY! Máte fyzické doteky spojené s ponižováním,a je to někde na nevědomé úrovni. Na racionální rovině si můžete stokrát říkat, že je to nesmysl, ale ty hlubší vrstvy vás nepustějí dál. Chtělo by to spolupráci s psychologem, kde by se tolik nepracovalo verbálně,jako spíše s vašimi tělesnými pocity a vjemy.
vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu
Mila pani Evo,sice nevim jestli mi muzete nejak pomoci,ale aspon se sverim.Myslim,ze jsem manipulator se vsim vsudy ,ale kdyz jsem v klidu tak mne to strasne mrzi,protoze se vybijim na svych nejblizsich ,a to i na svych malych detech.Problem je v tom,ze ziji v zahranici a s psychology nemam zkusenosti ,hlavne nikomu a nicemu neverim(hlavne sobe).Nikdy jsem nemela potrebu brat na neco leky a ted jeste kojim.Nevite jestli existuje nejaka prirodni utlumovadla?Jsem nejvice vztekla kdyz jsem unavena a nebo nemocna a nemuzu vse zvladnout podle predstav.Vztah mi drzi jen silou vule.Prosim o pomoc potrebuju zklidnit!Jsem ze sebe moc otravena a unavena.Chtela bych se zmenit,ale nevim za ktery spravny konec to vzit a taky se bojim,ze jsem ublizila svym detem(nechci ,aby byli jako ja)Dekuji za odpoved. Jana
Jana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jano. Tento dotaz jste určitě psala ve chvíli, kdy jste zase zklamala sebe samu a nějak jste vybouchla. Máte to se sebou těžké - jste prudký temperament, umíte se spoléhat jen sama na sebe, ale sama ve svých očích někdy selháváte. Nemáte zodpovědnost jen vůči sobě samé, ale i vůči druhým, vůči dětem na prvním místě. Já myslím, že první velký krok už máte za sebou tím, že si to dokážete sebekriticky přiznat. To další by mělo spočívat i v tom, že se budete umět omluvit těm, na něž sprcha vašeho vzteku a netrpělivosti spadla.Další krok by měl spočívat v tom, že budete trénovat způsoby sebeovládání. U emocí je to sice těžké, ale jde to.Říkáte, že nejhůře reagujete tehdy, kdy jste oslabena stresem. Asi byste si měla vytvořit v klidové fázi jasný scénář kroků, které v té které situaci použijete. Mějte tento "návod k použití" při sobě po ruce, aby byl prvním pomocníkem.Co se týče "utlumovadel" na přírodní bázi, existuje jich celá řada, najdete to na netu:-) Přeji více klidu a pohody, Jitka
vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu
Vážená paní doktorko, už si vážně nevím rady, nejspíše napíšu víc problémů dohromady. Je mi 23 let a 2 roky mám přítele, je na mě moc hodný, nejlepší přítel po nevydařených vztazích. Problém je, že pochází z kraje kde se hodně pije a jeho otec je alkoholik. Vytáčí mě každá situace kdy je byť jen trošku připitý a mluví nesmysly, tváří se hloupě... Vždy se strašně pohádáme a zase usmiřujeme a mě už to takhle nebaví... Pro jeho kamarády musím být hysterka a on je chudák pod pantoflem. Já nechci být zlá, ale už nemůžu ani kontrolovat svůj hněv, dřív jsem bývala taková klidnější i tolerantnější. My si totiž jinak hodně rozumíme, dává mi najevo že mě má rád takovou jakou jsem. Mám 1,5 roku tetanii a někdy mám pocit, že se ve mně bijí dvě osobnosti, jedna zlá a druhá dobrá, často také pláču a vše mě dojímá. Nevím jestli je problém ve mě, nebo v nás obou, jestli to má cenu, ale říkám si, že to nechci vzdát, miluji ho celým srdcem. Paní doktorko co na to říkáte. Moc Vám děkuji za odpověď.
Markéta
PhDr. Jitka Douchová
Milá Markéto. Já si nemyslím, že jste zlá. Spíš máte strach z něčeho, co jste si již dopředu vytvořila jako nebezpečí ( strašák ) - alkohol a jeho důsledky. Začínáte být prostě na některé jeho projevy alergická, proto ztrácíte předchozí toleranci a klid. Do určité míry v tom může hrát roli i vaše zdraví, protože potřebujete mít pocit větší jistoty a bezpečí. Jste více emotivní, cítíte se být více ohrožená. Nic si z toho nedělejte, berte se taková, jaká jste. Přítel vás má rád i tak, má vás prostě rád se vším. Nikdo nejsme dokonalý, stoprocentní. Přijde mi důležité, že si to uvědomujete, že to začínáte vnímat jako problém - to je přeci první krok ke změně. Jestli zvládnete své emoce sama, nebo budete spolupracovat s psychologem, to se uvidí:-))Ale jste hodně citlivá bytost, to je z vašeho psaní poznat, tak byste se možná mohla někdy ve svých citech "ztratit" Možná by pár sezení s psychoterapeutem pro vás mohlo být posilou a povzbuzením a navedením. Co vy na to? :-)
vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu
Dobrý den paní doktorko, před 3 týdny jsem se vdala, jsou v našem vztahu drobné problémy již od začátku, ale nyní se ve mě vše nahromadilo a udělala jsem něco, za co nevím jak se partnerovi omluvit a odprosit. Strašně jsme se pohádali, partner se napil, já nepiji, nebo´t plánujeme miminko a on mi vše vyčetl. odjela jsem do svého bytu ještě v noci po hádce, krvácela jsem, tak jsem navštívila ještě v noci pohotovost a byla ošetřena, nic vážného, byla jsem příliš rozrušena. Partnerovi jsem ale řekla, že jsem v nemocnici a že jsem přišla o dítě, měla jsem strašný vztek na něj, jak se ke mě choval ten večer před tím.Přišel na to, aže je to lež, vůbec mu nevěří a nevím jak teď mám jeho získat zpět, miluji ho a nechci ho ztratit, je opravdu to nejlepší co mě v životě potkalo.Omluvila jsem se mu, vše mu vysvětlila a nyní čekám na to, jak se rozhodne. prosím o radu, nevím si rady, nespím, nemohu jíst a soustředit se na práci. prosím pomozte, lituji toho opravdu velmi. děkuji Máta.
Máta
PhDr. Jitka Douchová
Milá Máto. Neprovedla jste nic tak strašného, myslím, že se obviňujete úplně zbytečně. A tím se nikam nedostanete dál:-) Prostě jste v rozrušení udělala "revanš".Cítila jste se bezmocně, ukřivděně, potřebovala jste se pomstít a zároveň mu ukázat, jak vám ublížil. To se spraví, až emoce opadnou, vše si můžete v klidu vysvětlit a bude to poučení i výzva pro změnu přístupu v rámci řešení problémů v budoucnosti. Přeji hodně štěstí, Máto :-)
vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu
dobry den,potrebovala bych poradit,neumim se ovladat,hrozne sproste nadavam i detem,proste to nedokazu udrzet a kdyz uz je nadavka venku moc me to mrzi.nejhorsi je,ze syn zacina po mne opakovat,hlavne ty moje nadavky a ja trnu kde to z nej vypadne.dekuji helena
helena
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Heleno. Neumíte ovládat svůj temperament a své emoce, máte problém se svojí agresí, která potřebuje být vyventilována ven. Zkusila jste nalézt náhradní mechanismy "vyvětrání" vnitřní agrese, které by byly společensky přijatelnější? Vždy se jedná o emoční pnutí, o adrenalin. Ten můžete dostat ven i prostřednictvím rychlých pohybů, prostě skrze fyzické projevy vašeho těla - zaběhat si, mít k dispozici boxovací pytel a do něj si zabušit, cokoliv. Formy ventilace máme individuální. Pokud budete déledoběji zůstávat u verbální agrese , a to i před dětmi, hrozí vám postupně ztráta úcty od druhých. A ještě něco - pokud vám něco ulítne, měla byste se umět zpětně vždy těm druhým omluvit:-)
vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu
dobry den,mam obrovitansky problem s pervitinem a od toho odvijejice problem s manzelkou,vlastne celou moji rodinou. Poradte,prosim pomozte mi nejak.Tahne se to uz radu let a ja do toho vzdy nejek spadnu a prakticky nikdo mi uz neveri,ze se to nebude opakovat.Ja sam sobe prestavam verit a to je pro mne to posledni stadium.
Daniel Moravec
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Danieli. Nemohu vám poradit nijak konkrétně, protože nevím žádné podrobnosti. Ale mohu vám předat doporučení na opravdu skvělou odbornici přes závislosti : PhDr. Ilona Preslová. Číslo na ni si můžete najít na netu :-)
vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu
Dobrý den,23.4.jste mi odpovídala na dotaz ohledně krize.Byli jsme spolu na dovolené a týden po ní,včera,se semnou rozešel.Že jsme jiní,že myslel,že na dovolené se zas nahodí,ale že to nešlo.Že mě má rád,ale je přesvědčený,že by to neklapalo a že si se mnou nedokáže představit život.Vím,jak jsem to moc pokazila já,že jsem byla sebestředná a pořád čekala,jak se bude snažit.Přitom sama nic dobrého do vztahu nepřinesla,viděla jsem ho ve špatném světle a jenom chyby,přesvědčila jsem se,že je lhář. Jenže měsíc ho to přestalo bavit a i když jsem se teď chovala normálně,tak už to bylo k ničemu.Teď spolu ještě měsíc budeme bydlet než se mi uvolní byt.Mám pocit,že se z toho nedostanu,je to už můj 4.vztah,který dopadl špatně,vždy jsem po čase viděla na druhém jen chyby.Asi s tím má souvislost vztah k otci,s kterým jsem ve 14ti zůstala po rozvodu a pak se o mě přestal zajímat, protože si našel novou rodinu.Myslíte,že mám ještě šanci?Jak bych měla postupovat?A jak to nejlépe přežít. Díky.
Saša 26
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Sašo. Pokud je to tak, jak píšete, mám pocit, že byste měla začít navštěvovat individuální psychoterapii. Nejde jen o vztah s vaším přítelem - jde o vás a o vaše šance si muže nejen získat, ale i udržet. Vaše problémy budou mít kořeny pravděpodobně v nedostatku vlastní ženské sebedůvěry a kompenzace této nedůvěry přehnanou sebestředností. Každý máme chyby - vy i ti, kteří se dotkli vašeho života. Je užitečné hledat a chtít vidět hlavně to dobré, to oceňovat, na tom stavět. Vy si nevěříte, důsledkem toho je vaše vztahovačnost a kritičnost k tomu druhému, což opravdu dlouhodobě nemůže nikdo unést - musel by být masochista. Zkuste s pomocí psychoterapie hledat pozitivní cestu k sobě samé...:-)
vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu
Dobry den pani doktorko, je mi 25 let, jsem podle mych kamaradu udajne inteligentni a hezka slecna, rada bych jiz mela nejaky dele trvajici vztah, ale pokazde se opakuje stejny scenar. Nekoho potkam, on je ze me nadseny, prvni tyden je to jak v pohadce a pak ten dotycny couvne. Prestane se ozyvat, pokud se ozvu ja, tak se zacne vykrucovat nebo dela "mrtveho brouka" Nevim, kde delam chybu, ze to pokazde dopadne uplne stejne. Neni preci mozne, ze bych stale narazela na stejne typy muzu, kteri nevedi, co chteji.. Pokazde kdyz dam najevo sve city, tak dostanu pres prsty a pak me to hodne boli, o to vic, ze historie se opakuje... Verim, ze vy mi poradite. Dekuji
pavla
PhDr. Jitka Douchová
Milá Pavlo :-)No, to je otázka... Inteligentní a hezká slečna, z které je každý nejdříve nadšený, ale po poměrně krátké době ze vztahu začne utíkat. Co vás k tomu napadá? Já mám jen málo konkrétních informací o průběhu vašich začátků vztahu,abych mohla mít "správnou trefu", můžu se jen domýšlet, a třeba úplně mylně.Říkáte, že pokaždé, když začnete dávat najevo své city, dostanete přes prsty. Tak si říkám, jak váš projev citů vypadá, když se váš protějšek "vyděsí", místo aby cítil příjemno a touhu po pokračování ve vztahu s vámi. Jakou na to jdete silou, Pavlo? Mám fantazii, že se velmi rychle na druhého navěsíte tak, že se lekne, protože je vás prostě moc.Že se velmi rychle stanete závislou na vztahu a muž vás nemůže dobývat dál, považovat si toho, že má šanci být s vámi... Z této mé hypotézy vyplývá i mé doporučení - pokud je to tak, že se příliš rychle stáváte závislou, zkoušejte být delší dobu nedostupná, zůstávejte sama sebou a nestávejte se okamžitě majetkem toho druhého, bez vlastní autenticity. Dejte všemu volnější průběh, ale tak, aby se prostě více musel snažit ON...
vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu
Dobry den,mela jsem jiz nekolik vztahu ale vsechny mely naprosto stejny prubeh-zamilovala jsem se,vse bylo v poradku ale vzdy tak ani ne po roce jsem dostala ke svemu priteli dalo by se rict skoro i odpor,ktery se projevoval tim,ze jsem se s nim jiz nedokazala ani normalne bavit,o sexu ani nemluve-to bylo na bodu nula,apk prisla nevera a vyustilo to v to,ze jsem priteli o sve nevere rekla a na vztah se vykaslala.Melo to pokazde naprosto stejny prubeh a ja se vzdy sama sebe ptam jak je to mozne???Posledni nevera mela naprosto tragicky prubeh -zamilvoanost,krasny vztah,ale pak prisel potrat iky partnerovo vine,ktery si pral,abych na nej sla.Jsem do nej stale zamilvoana,ale rikam si-kdybych s nim byla ,dopadlo by to stejne jako s temi predchozimi.V cem je tedy problem?Dekuji
Anabel
PhDr. Jitka Douchová
Milá Anabel.Do celkového obrazu mi chybí informace o tom, kolik vám je let, a kolik vztahů s tímže průběhem jste prožila:-). Berte moje pokusy o interpretaci jako letmé nápady, možná se vůbec netrefím...Ale - přemýšlím nad tím, co od vztahu očekáváte. Mám pocit, že když přejde fáze zamilovanosti, která je spojená s novostí, vášní, touhou, začínáte partnerský vztah vnímat jako stereotyp, který vás mírně unavuje, a potřebujete jít dál, do nových vzruchů, dobrodružství. Prvotní fáze vztahu bývá často z jistého úhlu pohledu tou nejkrásnější.Na toho druhého pořád myslíme, jsme natěšeni na každý další kontakt. Je v tom nedočkavost, jiskřivost. V této době ze sebe vydáváme všechno to nejlepší, co v nás je. Když přejde vztah do fáze, kdy se již partneři znají, dokáží odhadnout své vzájemné myšlenky, pocity, rekace, může to mít své velké kouzlo, nebo to může začít být prožíváno jako všednodennost. Jak to máte u sebe vy?...:-) Další důvod může být opakovaná problematická partnerská volba. Nemáte náhodnou "univerzálnější" tip muže, který vás přitahuje? Zpočátku přitahuje, pak díky ne optimální volbě nudí? Možná je to i tak, že umíte na začátku vztahu dávat najevo svou lásku příteli natolik intenzivně, že se na vás postupně stane závislým, a závislost je přesně to, co vás odrazuje. V tom momentě přestává být pro vás takový muž přitažlivý, a potřebujete jít dál. Dál dobývat. Anabel - nevím, jestli je ve vás neklid a neustálá potřeba pohybu - něco jako jízda v expresním rychlíku,nebo je to o něčem jiném. Vzpomínám si, jak mi kdysi jeden muž řekl,že se těší na každou další ženu stejně, jako na další nové auto.Ženy se zase těší na každé další nové boty - např. Zkuste přemýšlet sama, co by pro vás znamenalo delší zakotvení ve vztahu - co by vám dalo, co by vám mohlo vzít:-)))
vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu
Dobrý den,je mi 22 let a 5 let mám přítele.Zhruba před půl rokem jsme měli problémové období.Přítel se se mnou nechtěl milovat a choval se jakoby bez zájmu.Moc mě to trápilo,mluvili jsem o tom ale bez velkých výsledků.V té době jsem udělala velkou chybu,líbalajsemse s kamarádem,který byl do mě zamilovaný.Potom jsem měla špatné svědomí a s kamarádem jsem se okamžitě přestala scházet.S přítelem se vše zlepšilo a máme hezčí vztah než kdy dřív,víc si ho vážím a vím, že bych už podobnou chybu nikdy neudělala.Plánujeme společnou budoucnost.Přesto se pořád nemůžu zbavit špatného svědomí, nemůžu se ani na sebe podívat do zrcadla a velkou část dne nad tím přemýšlím.Vím,že by byla hlouposto svém"úletu"příteli říkat,ale pořád se bojím,aby se to nedozvěděl.Nejspíš nemá odkud,ale stejně se bojím.Děkuji moc za radu.Lenka H. le.nkax@sezanm.cz
Lenka H.
PhDr. Jitka Douchová
Milá Lenko. Dokud to budete vnímat jako něco, čím jste se provinila, bude krátká intimnější blízkost s kamarádem vaším vnitřním strašákem. Jakmile si to odpustíte, váš "přízrak" zmizí. Proč byste se měla vinit za něco, co se stalo letos na jaře? Hledala jste pro sebe náhradu za pocit ztráty lásky s přítelem, který vás dočasně fyzicky odmítal. Proto vás přitahovala zamilovanost kamaráda více. No, a co? To se přeci někdy stává. Nedělejte z toho tragédii. Nejdůležitější je, že vy sama víte, kam patříte, vy znáte své citové priority! :-)
vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu
Mila pani doktorko,obracim se na vas s zadosti o pomoc.s manzelem jsme 12 let(3+9)a mame 2 deti(8 a 1).pred par lety jsme resili nas spolecny odchod do zahranici.v te dobe jsem dospela k pocitu,ze sveho muze nesnasim,protoze me chce vytrhnout z meho pohodoveho zivot.byla jsem tenkrat pod silnym tlakem sveho manzela a rodicu a z obavy,ze kdyz nebudu souhlasit,tak nase manzelstvi neprezije,jsem s prestehovanim souhlasila.a prave od toho okamziku se v nasem vztahu z me strany neco zmenilo.s prestehovanim jsem se vyrovnala,ale ve vztahu k memu manzelovi neco chybi.zacala mi na nem vadit strasna spousta veci,vyhledavam malickosti jenom abych jej mohla slovne napadnout.ja ho mam rada a jsem s nim rada.na jedne strane si nedovedu zivot bez nej predstavit,ale na druhe strane pocituju v hloubi sve duse, ze chci od nej odejit.stojim zase na krizovatce a nevim,kterym smerem se vypravit.existuje neco,cim bych mohla svuj negativni postoj ke svemu manzelovi potlacit?? mokrat vam dekuji za odpoved..
marka
PhDr. Jitka Douchová
Milá Marko. Můžu jen spekulovat nad příčinami vašich tápání a nejistot v rámci vztahu s manželem, kterého máte ráda a zároveň mu docela dost důležitou věc nedokážete (nebo nechcete) ODPUSTIT.On vám dal najevo vlastně svou převahu - tím, že vy jej musíte následovat, odepřel vám respekt a právo na vaše vlastní rozhodnutí. Tak to patrně podvědomě zpracováváte. Jakoby se on na vás dopustil "násilí". Jestli mu dokážete vnitřně odpusit, budete z toho venku. Zkuste si najít především pozitiva - teď mám na mysli ne ta materiální, která z toho jistě vyplývají, ale vztahová - vás dvou. A těch se držte, Marko :-)
vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu
Nejsem nijak náročná, naopak si myslím, že jsem moc hodná, právě že asi až moc a pro druhou polovičku bych udělala cokoliv. pokrač. Ale na druhou stranu jsem typický lev, což si umíte představit. Myslím si o sobě, že jsem inteligentní, milá, normální holka, se kterou je sranda...jenže si s tím neumím poradit, což mě hrozně štve a nevím co dělat.Jak naložit s tím vším?Mám vztah s ženatým mužem ukončit? Říci zadanému klukovi, jak ho vidím? Poraďte prosím...Děkuji...PS:Omlouvám se za vzniklý tech. problém a odeslání jen druhé části...
Nikol
PhDr. Jitka Douchová
Asi byste se měla naučit být i sama se sebou, a být se sebou spokojená. Pak nebudete v takovém tlaku, budete svobodomyslnější, uvolněnější, spontánnější.Nevím, jestli máte ukončovat vztah s ženatým mužem kvůli tomu, že je na scéně někdo jiný, kdo má ale stejný "handicap". Pokud budete chtít ukončit tento vztah, mělo by to být z vašeho přesvědčení o jeho nereálnosti, neperspektivnosti, a tak.Trápíte se, ten vztah vám jak dává, tak i hodně bere. Jestli si jej neumíte selektivně užít, nemá asi moc velký smysl v něm dlouhodobě pokračovat. Ukončíte-li jej vy, nebudete mít pak problém s vyrovnáváním se s tím, že tou opouštěnou jste vy. Co se týče toho nového na obzoru -pokud si nebudete slibovat vítězství a půjdete do toho vabank, proč byste neměla dát najevo svůj zájem o něj?...:-)
vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu
Hezký den. Nevím si rady a proto Vám píšu a začnu od začátku. Je mi 21 let, před dvěma lety jsem ukončila 3letou známost. Od té doby jsem měla několik vztahů, které vždy skončily po měsíci až třech...Vloni v listopadu jsem se seznámila s mnohem starším a bohužel ženatýmmužem, do kterého jsem se zamilovala a vím, že i on ke mě něco cítí. Od tohoto "vztahu" samo nic neočekávám, ale je nám spolu krásně a já jsem šťastná. Jenže samo o sobě mě to strašně zevnitř užírá a neustále mi přichází na mysl, že to stejně jednou skončí a já budu nešťastná...Do toho jsem se nedávno seznámila s 30letým klukem, který je přesně ten typ chlapa, který by mi vyhovoval.Jenže už má asi 4 roky přítelkyni s kterou bydlí. A on ví, že se mi líbí. Můj problém je ten, že prostě celkově nevím co mám dělat, začíná mě to strašně všechno trápit...mám pocit, že si neustále vybírám špatné partnery.
Nikol
PhDr. Jitka Douchová
Milá Nikol,omlouvám se za kolonku, do které jsem vás přiřadila, už nemám šanci vytvářet nové - asi by se jinak jmenovala : problematické partnerské volby :-). Začněme od začátku. V 19 letech jste z vlastní iniciativy vy ukončila vztah, který začal ve vašich 16. Vydržel na to, že to asi byla první láska, docela dost dlouho. Takže tam jste se žádné chyby v partnerské volbě asi nedopustila (?).Že jste pak měla několik epizod, které nedopadly, mně přijde jako docela přirozené. Je těžké najít někoho, s kým si budete úplně rozumět, a to především tehdy, kdy má člověk tendenci srovnávat s tím prvním důležitým člověkem ve svém životě. Takže jste prostě hledala. Pak jste potkala někoho, kde jste opravdu znovu cítila lásku, jen to bylo provozně náročné a komplikované. A totéž se opakuje u dalšího zadaného kluka, který by mohl být potencionálně zase tím milovaným. Nevidím na vaší straně žádnou chybu, ale jdu na druhé pokračování vašeho povídání:-)
vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu
Dobrý den, chtela bych se Vás zeptat, proc si podvedome nachazim ty same partnery. Vsechny ty vztahy dopadly stejne fiaskem. Nevim jak se z toho kolotoce dostat a najit si jineho partnera. Vim, je to asi zakorenene ve me, ale jinak nez zmenou si jineho partnera nenajdu. je to az desive, jak si byli ti 2 muzi podobni, i jejich rodinne zazemi. Dekuji za radu. S pranim pekneho dne. Petra
Petra
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Petro. Vámi položená otázka je hodně obecná, proto můžu i já odpovědět jen obecně a velmi schematicky. Vy byste si sama měla najít klíč k tomu, kdo je prapůvodním vzorem pro vaši partnerskou volbu, která se opakovaně nakonec ukazuje jako problematická. Bývá to často otec, nebo někdo jiný, hodně důležitý ,z původní rodiny. Vy opakujete (ale zatím jen 2x :-) )něco, co vás jak přitahovalo, tak "odpuzovalo".Ale ten vzor je natolik jakoby silný, že jej nedokážete opustit. Na tom pracuje vaše podvědomí. Doporučuji probrat vše podrobněji u psychologa. Kdybychom si o tom spolu my dvě povídaly, doprovázela bych vás přesně cílenými otázkami vaším životem a ten klíč bychom asi nalezly. Takto na dálku to nejde, chybí vzájemná interakce. Chcete- li, můžete se u mne objednat, tel. je 603454953
vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu
Dobrý den paní doktorko,myslela jsem si,že si pomůžu sama, ale po včerejšku jsem to vzdala.Já 31 let, syn 7 let (1.třída),soužití s partnerem stále jako v pohádce až na mé šílené změny nálad, kdy si takzvaně nevidím do pusy,říkám partnerovi ne moc hezké věci,jsem podezřívavá,no zkrátka divadlo.Dokáže mě rozčílit doslova malichernost.Přemýšlela jsem,co to způsobuje.Mám dlouhou pracovní dobu,dojíždím denně 20 km do práce,takže nemám na syna přes týden čas,jen si uděláme úlohy a jde spát.Já udělám nutné domácí práce a je pomalu konec dne.Jen mě mrzí to,že se neumím ovládat a svým vztekem ubližuji lidem,které miluji.Na druhý den se cítím pod psa.Snad bude můj problém srozumitelný,protože píšu za pracovního pochodu.Děkuji moc.
Katka
PhDr. Jitka Douchová
Milá Katko,k odpovědi se dostávám za dlouho, protože jako vy mám tolik práce, že vše nestíhám tak, jak bych chtěla, a jak bych měla - neboli, vím, jaké to je, být ve velkém pracovním vypětí a stresu z toho, že člověk věci nestíhá ... Vy se nedokážete ovládat ve svých emocích vůči těm nejbližším. Možná by bylo dobré, kdybyste si rozdělila přehledně před sebou váš rezervoár energie. Vydáváte ji, takže ji musíte někde i brát. Bilance zdrojů vaší energie by měla obsahovat plno věcí - vztahy, rodina, přátelé, koníčky, sport (přinášející endorfiny),atd. Když pracuji se svými klienty, často je nechávám namalovat džbán jejich energie, kde dělají hladiny toho kterého zdroje, dávají jim různé barvy - tak, jak je intuitivně cítí. Jestliže zjistíme, že zdrojů je málo, je zjevné, že se musí ubrat v povinnostech, a začít více hledat nějakou harmoničtější vyváženost. Váš soukromý život by měl být jednou z priorit, pokud byste si jej měla kazit jen pro přepracovanost, byla by to velká škoda, a to pro všechny okolo vás. Takže - naučte se odpočívat, dopřejte si to, neříkejte si někdy, jak ten pracovně vytížený den přežít, ale spíš se ptejte sebe sama na to, jak jej prožít... Co vy na to?:-)
vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu
Dobrý den, mám strašné výčitky svědomí. Žiju přes rok s přítelem, jsme spolu 3 roky. Mám ho ráda, ale cítím, že to uvadá. Vím, že mě to s největší pravděpodobností čeká v každém vztahu (podobné - krásné, bez problémů - mám za sebou už 4). Vždy to skončilo na tom, že vyprchala prvotní zamilovanost. Mám vážné pochybnosti o tom, jestli vůbec s někým vydržím "na celý život", protože bych si to moc přála. Chtěla bych jednou mít děti a nechci skončit jako mí rozvedení rodiče. Proto mám strach, že moje přelétavost mi tento můj sen zhatí, protože jinak jsem dá se říct toleratní a přizpůsobivá. Vždy po určité době (rok, dva tři) začnu pokukovat po někom jiném a nakonec se vždy někdo lepší najde. Jak z toho ven? Nebo myslíte, že časem dospěju a usadím se bez toho, abych si musela zakazovat myšlenky na jiné muže? Podotýkám, že nevěra není nic pro mě, nikdy jsem nevěrná nebyla. Vždy při nápor nového vztahu se rozcházím a plynule navazuju novým vztahem. Je mi 24. Děkuju a mějte se!
Danča
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Dančo. Nejsem si jistá, zda jsem zařadila váš dotaz do správné kategorie:-). Myslíte, že je to aspoň trochu výstižné?:)) ( vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu )... Já mám pocit, že ve 24 letech máte právo na to, abyste si hledala svoji správnou milostnou polohu, sebe samu v rámci partnerského vztahu. Jasně - po nějaké době většinou intenzita a prvotní vášeň ze vztahu vymizí, každý partnerský vztah se postupně dostává do dalších rovin, kvalitativně odlišných od fáze zamilovanosti. Záleží mj. i na tom,jakou intenzitu máte nastavenou v rámci probíhajícího vztahu. Čím větší vzácnost, tím větší touha a pocit zamilovanosti. Pokud jsou spolu partneři od začátku ve vašem věku natěsno tak, že se vídají den, co den, ubývá na "grádech". Vy o sobě říkáte, že jste tolerantní a přizpůsobivá, nevěra pro vás není. Asi si zapřemýšlejte nad vaší mírou tolerance a přizpůsobivosti, zda takovou opravdu chcete být, zda to není někdy na váš úkor. Další podstatnou věcí ve vašem strachu do budoucna je to, že nechcete skončit tak, jako vaši rozvedení rodiče. Asi vás rozpad vaší rodiny dost poznamenal...Nevím, myslím si, že se bojíte své emotivity, a že někde vzadu tušíte, že potřebujete mít i racionalitu. Nebojte se o sebe, přelétavá podle mne nejste, a až budete zralá na to, vytovořit něco trvalého, uděláte to. Myslím, že se nemýlím:-)
vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu
dobry den,nevim jak to rict,ale problem je v tom,ze jednou za cas,za mesic....zhruba...se pohadam a je to hlaven kvuli me,tim c´hci rict,ze mam obas obdobi kdy jsem cely den protivna,nechci mluvit a reaguju hrozne...vim o tom,ale neivm co stim a pokazde to dopadne tak,ze vecer se poham kvuli blbostem a dojde to az k tomu,ze hrozim rozchodem.Pri tom to nema vubec uroven,nechapu kde se to ve me bere...nevim co delat,kdyz vim,ze to zacina nabirat na intenzite,ale nedokazu se tomu nejak branit...nedokazu priznat pred pritelem,ze ma pravdu.dekuji
verca
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Verčo. Vaše problémy budou možná mnohem hlubší, než jak to vypadá na první pohled. Kdekdo by si řekl, no jo, hormony, měsíční intervaly.... Samozřejmě nemůžeme popírat vliv premenstruální tenze, ale z vašeho popisu mám pocit, že jde na prvním místě o problém ve vaší komunikaci, pramenící z problémů s vaší sebejistotou. Tento deficit pak kompenzujete svou neústupnou hrdostí, ta vám ale ve finále moc nepomáhá, spíš škodí, protože nemáte po ruce racionální argumenty.Hrozit rozchodem, který nechcete, je blbost. Je to zrcadlení vaší hrdosti v kombinaci s vaší nejistotou. No, asi jsem spíš intuitivně rozkryla přičiny vašeho jednání, aniž bych vám konkrétně poradila. Ale existuje nějaká rada? Vždyť ta je jakoby "nabíledni". Přemýšlet nad tím, co vyslovíte nahlas ,více, neboli vážit svá slova. Zkuste se více ovládat, odhadnout ty kritické dny, a pak se držet zpátky...:-)



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.