Dobrý den, paní doktorko. Lze si užít přiznanou oboustrannou platonickou lásku v mém případě? Jsem asi dva roky platonicky zamilovaná do kolegy z práce. On také. I když asi ne tolik, jako já. Připadá mi víc nad věcí, on své city neumí dávat tolik najevo jako já, nevím, co přesně v sobě prožívá, ale jsme oba ve šťastných manželstvích. Vysvětlili jsme si, že tento platonický vztah zůstane čistě jen mezi námi jen na této úrovni, že přes jeho hranici v žádném případě není možné zajít, že s ním musíme umět zacházet. Že z něho můžeme čerpat pozitiva ve smyslu toho, že se rádi vidíme, že si velice rádi spolu povídáme, je nám takto spolu fajn, že je to svým způsobem koření života, zdroj energie a inspirace pro stávající manželství apod.Rozumem je nám to naprosto jasné. Lze toto ale citově dlouhodobě udržet? Lze si takového typu lásky opravdu bez trápení užít, když je to láska nenaplnitelná? Já se tímto vztahem trochu trápím (už téměř dva roky).V době, kdy se nevidíme, mi je po něm smutno a mám ho docela plnou hlavu, jednou jsem na obláčku, jindy na zemi.Jsem před ním teď po přiznání trochu nervózní apod.
Musím však podotknout, že mi to nezasahuje do vztahu s manželem, kterého miluji a máme mezi sebou i po téměř dvaceti letech náboj. Lze se naučit této platonické lásky užívat, nějak ty city v sobě urovnat, zklidnit se? Jak se v ní mám ke kolegovi chovat? Mohu mu ji dávat i trochu v rámci hranic najevo? Přiznali jsme si ji cca před týdnem, je to pro mě tak trochu zase něco nového, tento vztah se tímto jaksi posunul dopředu (něco jiného je, když člověk platonicky miluje a druhá strana to neví, nebo je to oboustranné, ale nepřiznané, tajné). Kolegu mám jako člověka velice ráda, je v mém životě důležitý...Je mi 40 let, jemu 50 let. Vidíváme se cca 3x do týdne asi 15 minut v práci, občas na firemních akcích. Co si o tom myslíte, paní doktorko? Přeji pěkný den.
Lada