Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Zdravm žiji ve společné domácnosti s rodiči otec je v pohodě ale matka po přepisu baráku se hodně změnila k horšímu už od mládí jen řve když není po jejím když ji urazím tak ZAMYKÁ DVEŘE v baráku a neotevře třeba půl dne je to hrozná honora a pokud neudělám to co ona chce tak je to uplná hrůza s takovou matkou se nedá žít i když ji pomáhám dost.Zdá se mi že je čím dál víc nenažraná nenechá na nic sáhnout prosím o odpověd jestli se mám odstěhovat protože s takovým člověkem jako je ona se nedá žít souvisí to s tím že má určitý zdravotní problemy a že by se to u ní zhoršovalo nemá moc kamarádek Vaculik tel 776785316

Žijeme ve společné domácnosti se starším otcem (otčím partnerky). Otce si k sobě vzala do domu dobrovolně, před 10-ti lety, má ho ráda, nemá problém se o něj starat, ale .... Otec je vážně nemocný-invalidní a v důsledku nemoci tak nějak "rezignoval na život". Přestal se umývat (do koupelny jde tak 1x za měsíc), nepřevléká se, neuklízí po sobě, nesplachuje po sobě, nezavírá se na WC, přestal používat talíře a příbory, používá jen hrnce a naběračku, často odmítá námi uvařenou stravu a pokaždé má jinou výmluvu (plané, slané, málo kořeněné, málo masa, moc masa, tuhé maso, toto nejím, nebo na to zrovna nemá chuť, uvařte mi rajskou, pak ji nechce, že na ni nemá chuť....), to vše neustále dokola. Celé dny prospí, pak si stěžuje, že nemůže spát v noci, neustále vyžaduje nějaké prášky... Snažíme se vyhýbat jakýmkoli střetům, spíše to v sobě dusíme. Bohužel, partnerka už to nedává, přestává to zvládat, otec se k ní chová jako ke služce. Co se s tím dá dělat, jak se chovat, jak postupovat ? - otázka upravena poradcem

Dobrý den, mám velmi komplikovaný vztah se svojí matkou. Je mi 47 let, mám vystudovanou VŠ, jsem spokojeně vdaná 25 let, 2 děti na VŠ, normální rodinný život, nežijeme si nijak špatně. Mého manžela naši nikdy moc nezkousli, je jim dobrý akorát, když potřebují pomoc na chalupě. Naše děti mají rodiče rádi, ale občas jsem ledacos vyslechla ohledně hlídání. A pak mám mladšího bratra, který byl už od mala protěžován zvláště u mámy. Je jí vzhledem hodně podobný, umí to s ní, dokáže lichotit, hladit ji po srsti. Ale to je asi tak vše. Dodávám, že já jsem jeho opak. Největší zrada pro matku je, že vypadám jako moje babi - její tchyně, neumím jí lichotit, jsem rázná, podle ní prý drzá a hubatá. Bratrův život je otřesný, má za sebou drogovou i kriminální minulost, nemanželské dítě žijící v cizině, o kterém se rodiče dozvěděli až když „vnučce“ bylo 17 let. Brácha nasekal dluhy zřejmě do konce života, ale pořád je hvězda. Jako dítě jsem na bratra celkem pochopitelně žárlila, ubližovala jsem mu. Dostávala jsem za to. V dospělosti, když jsem mámě občas řekla, co brácha vyvádí, tak nejen, že tomu nevěřila, ale byla jsem špatná, že na něj házím špínu. V té době brácha vydělával spoustu peněz (to se matce líbilo), které ještě rychleji roztáčel. Já jsem v mládí chvíli žila v USA, ale pořád jsem měla nějakou intuici, že brácha nedopadne dobře, že bych měla být našim nablízku. Usadila jsme se v rodném městě, naivně jsem si myslela, že to naši ocení. Nicméně několikrát jsem si vyslechla, že jsem tam měla zůstat, alespoň by mohli jezdit do Ameriky. Nyní, díky pandemii, se bratr ve svých 45 letech se vrátil z jeho tisíce podnájmů v Čechách i v zahraničí k rodičům do pokojíku. Máma je vlastně šťastná, že je doma. Táta asi také, ale ten to nedává tolik najevo. Ráda bych také věřila tomu, že se brácha změní, ale moje intuice opět říká, že je nyní doma a seká chvíli latinu, ale nebude to mít dlouhého trvání. On nevypadá jako nějaký grázl, má kultivované chování, ale zase si bude dělat co bude chtít, bez ohledu na ostatní a na nějaké morální hodnoty. Nejraději bych s mámou zatřásla, aby se konečně probrala, ale v 73 letech to je asi zbytečné. Brácha se o ně na staré kolena nepostará. Teď mi prosím poraďte, jestli je vůbec vhodné matce něco vysvětlovat a jak s ní mám vůbec komunikovat. Když jsem měla malé děti a dodělala jsem VŠ, strašně jsem toužila po nějakém uznání, docenění, ale to se nikdy nekonalo. Teď už nic takového neočekávám, ale poraďte prosím, jak mám s mámou na prahu 50-tky jednat. Děkuji Jana

Snad se bojí pod tíhou pravdivých argumentů hovořit a nechce být raněna svým vlastním dítětem. Rád bych o tom mluvil ale v rodině nikdo není. V celé naší rodině chybí empatie, láska, přátelství, nepodporujeme se. Matka na mě dlouho žárlila zřejmě mi i závidí, poštvává na mě ostatní členy rodiny. Jsou v tom zřejmě peníze a majetek. Mám slušné zaměstnání jsem pracovitý, šikovný. Přítelkyně zná celý můj příběh a radí ať u přerušených kontaktů zůstanu protože všechny možnosti se zdají být vyčerpány. Děkuji předem za vaši reakci Sam 78.

Dobrý den paní doktorko,
prosím poraďte. Je mi 41 let svobodný bez závazků. V mých 13 letech se rodiče rozvedli sestře 11 let ( matka si našla nového partnera) žije s ním dodnes. Táta zůstal sám 30 let nešťasten a stále matku milující já se na to musel celá ta léta dívat. Táta 2/2020 zemřel. Bohužel jako dítě jsem byl svědkem jejího nezřízeného partnerského života a střídání x mužů táta věděl ale neměl na to aby zasáhnul. Po rozvodu nám matka nevytvořila lásky plný domov já utíkal k jejím rodičům kde jsem měl azyl sestra taková nebyla a chytla se party kde měla problémy s drogami. Otčímovi bylo tehdy 22 let byl pro mě vetřelcem. Když přišlo na dělení majetku u babičky s dědou byl jsem obdarován v podstatě já. Dnes je mi vše vyčítáno že jsem dary přijal i širší rodinou. Můj problém je moje matka. Až letos jsem zjistil že je i manipulátor z 15 bodů shoda ve 14. Při smrti táty jsme zažíval neuvěřitelní věci otočila proti mě i mojí sestru. Nemluvíme spolu odmítá na daná témata snad se

Dobrý den paní doktorko,je mi 36, od 23 žiju s partnerem a mám ml. a st. bratra. Trpím domněnkou, že mě rodiče neuznávají a manipulují se mnou. Chybí mi jejich uznání, objetí a lžou mi. Vidím, jak nadržují tomu nejmladšímu, idyž se mi to pokaždé snaží nějak vymluvit. S partnerem oba podnikáme a žijeme si vcelku šťastně, ale pořád mám pocit méněcennosti vůči rodičům. Vůbec je nezajímám. Když mluvím s mamkou, tak mluví jen o sobě, co si koupila, co mají všechno nového. Doslova mi řekla "jak neví co s penězma". Mluví jen o sobě a pak už nic nechce slyšet. Ani se nezeptala jak se máme. Můj o 4 roky ml. bratr bydlí a pracuje celou dobu s našima. Neustále slyším, jak je pracovitej, jak je v práci až do noci. Všechno mu kupují a platí a on se tváří, že je to tak správně, a že si na všechno vydělal sám. Já jim musela platit nájem v plné výši, když jsme začínali. Později jsme si vzali úvěr a šli do "vlastního".Otec na to zareagoval - vyměnil zámek, abych se tam už nedostala. Je toto normální? - otázka upravena poradcem

Dodatek:
Zvláštní je že můj partner a jeho máma jsou ve vzájemné symbioze. Opravdu se mají rádi. Partner má stejné záliby jako jeho máma, zahrádku, kytičky, stará se o všechno s láskou. V poslední době na sebe křičí. Stačí, aby partner promluvil, jeho máma už nervozně ječía hádá se. Je na něj alergická. Nechápeme. Děkuji za radu. Bára

Pardon odeslalo se mi to dřív.
Otec partnera je 20 let invalida. Partnerova máma ho nerespektuje, před námi ho shazuje a pomlouvá. Partner proto nechce domů už jezdit. Máma na něj jen křičí, očekává od něj udělanou práci na domě. Partner si s ní chce sednout a chvíli si povídat. To ona neumí. Nesedne si, nezastaví se. Poraďte nám, co máme dělat. Děkuji moc.

Poraďte mi prosím, můj partner nevychází se svou mámou. Je proti němu vysazená, ať řekne cokoliv, začnou na sebe křičet a hádat se. Máma mu říká, že jí pořád poučuje a že nestojí o jeho rady. Pomoc ale potřebuje, je sama na celý dům a zahradu. Jejich tatínek je 2o let

Poradte mi mám špatný vztah z mamou s tatou neziju a je mi 16 a prostě z mamou se furt hádám a tak už jsem z toho zmatená a psychicky špatně. Občas mi vycita a říká blbosti nepravdivy když se sni hadam,a pak se cejtim spatne. A tak to je každý den jednou je super a po druhý strašná,mám kluka a on bydli dál ode mě a už jsme se několikrát videli a on řekl jestli bych nechtěla k nim na jednu noc k jeho segře ale máma řekla že až se všechny budeme znát jo to chápu to má pravdu ale vše ji vadí chápu sem její jediná dcera a má o mě strach ale nemá ve mě důvěru a mysli furt na špatný věci skoro furt říká na vše ne" a já se sni nudim nebaví mě už nic cejtim se jak jeptiska a nemám to lehky..
Chci poznat jiný věci ale ona mě trochu brani..prej dělám peklo ale nic ji nedělám vůbec ani spolu už moc nemluvime potrebuju poradit...je to vše ja dlouho ale už si nevím rady... - otázka upravena poradcem