Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Dobrý den paní doktorko, mému přiteli je 28 let, je hodný, pracovitý, ale na můj vkus trochu moc závislý na svých rodičích. Každý den telefonuje s rodiči+ s mamkou si celý den i píše, nějak mi to nevadilo do té doby než jsme byli u něj doma a celá rodina (jeho mamka, tata, on a já) jsme seděli na gauči, on tak trochu polehával a jeho matka si položila jeho nohy na sebe a začala ho hladit. Docela jsem se zarazila protože mi to přišlo zvláštní kord v jeho věku. Na Vánoce neexistuje abychom byli spolu, musí být se svojí rodinnou, nemůžeme k nim jet např. 25.12. Tak bych se ráda zeptala jestli je to v pořádku a jsem divná já, že mi to přijde zvláštní nebo je prostě mamánek a asi to nikdy nebude jinak.
Děkuji za odpověď

Dobrý den paní Jitko,
mám dotaz jak postupovat dál ve vztahu s manželem. S manželem jsme spolu už 19 let toho 13 let jako manželé. Můj problém je v tom, že můj muž hodně času tráví se svou matkou. Podotýkám ,že tchýně před deseti lety ovdověla. Bydlíme v jedné vesnici a tchýně od nás bydlí asi 500m. My máme vytvořený půdní byt. Dále máme polnosti a nějaký dobytek, prase atd. Tchýně když jsme se vzaly nám řekla že se bude starat o prase , když budeme chtít. Tehdy jsme se dohodli, že jo a že ji s tím pomůžeme. Od té doby kdykoli jsem se jí zeptala jestli chce s něčím pomoci, tak mi odpověděla že si to udělá sama. Mezitím umřel tchán a manžel začal být pořád u ní bud´ v obchodě nebo u ní nebo na poli. Já když jsem od něj něco chtěla, tak na mě nemá čas a musím počkat. Většinou jsem se pomoci nedočkala jedině tehdy, když jsem to řekla tchyni.Kdykoli jsem řekla manželovi, že mi vadí že je pořád u matky, tak jsem byla odbytá co bych chtěla, že to dělá pro nás. V poslední době jsem se neudržela a už jsem se se zmínila i před tchyní, že se moc mezi nás plete a že manžel je s ní. To byl oheň na střeše. Že já jsem nevděčná, že to všechno dělá pro nás. Manžel se vždycky staví na její stranu tak jsem na to sama.Včera jsem, zase neudržela pusu a utrousila jsem poznámku od tom že manžel je pořád u ní. A samozřejmě jsem ta špatná. Dá se říct, že s manželem vůbec nejsme, když chci u nás něco dělat, tak tchyně děla s námi ,že nám pomůže. Po včerejšku mě došlo, že když nám tchyně nebude pomáhat, tak nebudeme mít nic. Co mám dělat, to jsem tak špatná, že chci aby jsme byly mi rodina já, manžel a děti.

Dobrý den, je mi 30 a s manželem žijeme u mých rodičů v horním patře. Podotýkám, že dům není vyloženě dvougenerační, ale bytová jednotka by se nějak vybudovat dala. Rodiče jsou skvělí, vycházíme,nemáme sebemenší problém, i přesto si chceme s manželem splnit sen a odstěhovat se do vlastního domečku. Jelikož jsem však na rozdíl od manžela v podstatě nikdy tak úplně nebyla z domu, jsem na rodiče hodně fixovaná a nevím jak se vyrovnat s tím, že je tady nechám ve velkém domě samotné. Z té představy je mi smutno. I z toho, že tu bude spousta prázdného a nevyužitého prostoru. Ale kdybych se měla rozhodovat bez ohlížení, určitě bych chtěla jít do vlastního. Třeba mi ukážete jiný pohled na věc. Děkuji.

Dobrý den, vím že na toto je brzo ale náš vztah s přítelkyní se nejspíš brzy rozpadne ( jsme spolu 7 měsíců, mě je 21 a jí je 19 ) S přítelkyní jsem si pořídili podnájem, abychom viděli jak spolu dokážeme vycházet v malém bytě. Jsem IT tech. a je pro mě normální sedět celé dny za PC což pro mou přítelkyni normální není. Snažím se vymyslet co budem dělat o víkendu, nějaké výlety o dovolenou, ale problém je ten že, vždy s námi musí cestovat i maminka. Já jsem se odstěhoval 150Km od místa bydliště, přítelkyně se odstěhovala 20Km od místa bydliště, ale furt musí mít maminku za zadkem. To je jeden ale asi nekonečný boj.
Druhý boj:
který mě štve je ten že : když něco chci po ní já, tak na to má dostatek času ( někdy i týden ), ale když ona chce něco po mě, tak to musí být hned teď. Už nevím co s tím mám dělat.....
Třetí problém : Dohodly jsme se že mi bude dávat 1/2 nájmu ( přijde mi to fér ) a vím že jako brigádník ke škole, si vydělá skoro 2x tolik, ale pro ní je asi lepší jet na koncert nějaké skupiny, než trávit čas se mnou a zaplatit to, na čem jsme se dohodli.
4. problém : když jsem si spočítal kolik platim za pronájem a spočítal si hypotéku, tak by mě to vyšlo nastejno a tak jsem si řekl že, to proberu s přítelkyní a uvidim jak se ona rozhodne. První její slova byla : a nějaký 2patrový, a%t může dole bydlet maminka.....
Prosím vás o radu, jak a jestli vůbec nějak změnit to, jak se chová, nebo jestli to hodit za hlavu a jít dál.... už jsem v koncích a vážně si s tím nevím rady

Dobrý deň, mám 57 rokov a žijem desať rokov s priateľkou - je o rok mladšia. Už keď sme sa spoznali všimol som si silnú závislosť na matke, resp. matky na nej. Má brata, ktorý si žije svoj život, je solventný a hlavne vypomáha ich rodine finančne, aj priateľke. Predpokladal som, že keď začneme spolu žiť, že si uvedomí priority vzťahu a hodnotu spoločného žitia... aj sa to tak ukazovalo, hlavne keď nebola dlhšie v priamom kontakte s matkou. No všetko sa vrátilo k ešte horšiemu ... priateľka denne telefonuje s matkou min. pol hodinu (zreferuje celý deň), za deň si pošlú 10-20 SMSiek. Pritom jej matka má manžela a nie je odkázaná na ňu. K tomu som si neraz všimol ako sa negatívne vyjadruje o mojej osobe. Všimol som si tiež, že matka je taký uzurpator.... chce mat pri sebe obe deti, ale bez ich partnerov. Nikdy sa nevyjadrí o nás oboch, ale len o nej. Vidím tam mizivú empatiu a silný egoizmus, ktorý sa žiaľ prejavuje vzhľadom na silný vplyv aj u partnerky a vedie to k zániku nášho vzťahu.

Já 42 let, vztah 8 měsíců, chceme se vzít, máme se rádi. Problémy nastaly teď, kdy chceme stavět domek. Zjišťuji ale, že pořizovat si ho bude partner s rodiči (on 46 let s nimi žije). Plánují to tak, že budou mít u nás svůj pokoj kdykoliv k dispozici. Měli bydlet sami na současné chalupě, tam se jim ale natrvalo nechce. Navrhla jsem tedy i k jejich staršímu věku, že se postaví dvě bytové jednotky - v přízemí oni a v patře my, tím budou v blízkosti, ale budeme mít každý své soukromí. To se jim zdá zbytečné. Finančně mu budou pomáhat, tím si vynucují svoje podmínky. Partner je pro, abychom se všichni domluvili, ale domlouvat to mám já. Jsem z domova od svých cca 22 let, mám menší byt na hypotéku. K rodičům jezdím na návštěvy. Než se postaví dům, byli bychom my dva v mém bytě, do toho se mu ale nechce a i se založením rodiny otálí. Mám obavu, že se rozejdeme a že mám partnera neodděleného od svých rodičů. Děkuji za odpověď.

Dobrý den, prosím o radu. Při mojí MD jsme se kvůli manželově práci a majetku přestěhovali 200 km daleko, kde jsme nikoho neměli. Dokud jsem byla na MD, obtýden jsme jezdili za jeho rodiči a za přáteli zpět, jenže pak jsem začala chodit do práce a opravovali jsme dům, takže cest ubylo. I jsme si tu našli přátele, ale manžel byl stejně pořád nějak fixovaný na to rodné město. všichni tady byli blbí, jen ti známí z jeho rodného města jsou super. Hodně lidí si tím i naštval. Postupně o ty přátele přicházel, tak mi začal nadávat, že nemám já žádné. Já jich mám pár, jenže on je při návštěvách bud ponižoval, nebo udělal scénu a odešel anebo kamarádky zaměstnal a pak vyhodil - takže se je snažím držet spíš dál. A on se začal víc zase na ty lidi z jeho rodiště. Ti ty jeho nálady nějak líp snášejí, případně se k nim chová lépe. Takže jsme pod tlakem tam zase jezdit (jedna cesta trvá i tři hodiny), často chce i v týdnu (on sám může, děti chodí do školy, já do práce). prostě nechce žít tady, ale tam, protože tam je líp. Jenže já nechci žít rozpolceně na cestách, potřebuju i víkend na domácnost, na odpočinek, občasným cestám se ale nebráním.Dcera dostala i facku, když se ohradila, že tam nechce jet na nějakou akci. Jenže on tam koupil dům a začal tam utíkat, myslím, že tam nahání i ženy. Není jednoduché rodinu jen tak kvůli jeho rozmaru přesídlit, práci má pořád tady, ne tam. Ale to táhlo je hrozně silné. Já už nevím, co s tím, nechci se stát obětí cest mezi oběma místy. Mnou navrhované aktivity tady mu nestačí. Nudí se. nestačí mu kolo, procházky, výlety , bazén, saunu nechce, tenis neumí, knihovna, divadlo, ho nebaví, kino občas, často chodíme na večeři,. Tam je to jen o návštěvách u těch známých, případně hospoda, jinak práce u jeho rodičů. Případně si za nimi odjede sám a nás nechá u rodičů. Poradíte, paní doktorko? Děkuji.

Dobry den, rada bych se Vas zeptala, jestli myslite ze ma smysl udrzovat vztah s manzelem, ktery se me ani po dlouhodobe parove terapii nezastane pred svoji matkou. Pripadam si neustale az na druhem miste a bohuzel ani vysledky intenzivni a dlouhodobe terapie pro me nejsou uspokojujici. Vztahy v rodine maji velmi uzke a ja si pripadam jako vetrelec. Nechci se rozvadet kvuli detem ale ani si neumim predstavit jak v tomhle dal zit. A terapie pomohla jen v prakticke rovine. Je lepsi to prijmout jako fakt a zatnout zuby kvuli detem?

Ještě k předešlému dotazu ohledně vztahu mého manžela se svou matkou. Vzhledem k tomu, že se problém táhne už 8let z devítiletého manželství, prošli jsme tříletou manž.poradnou... Jsem z toho unavená a moc bych se chtěla rozvést. Manžela i tchyni už nenávidím a cítím se být pořád na druhém místě a drží mě v tom vzahu už jen děti - nechci aby měly neúplnou rodinu. Jenže ten vztah mě dlouhodobě nesytí a já se cítím zoufalá. Moc toužím po tom od něj odejít ale nemám na to odvahu. Myslíte že by to bylo dobré řešení? Co mám dělat, když je jejich pouto tak silné? Mám z toho už žaludeční vředy jak mě to sžírá a trápí..

Dobrý den, prosím Vás o radu. Jsem vdaná devět let a máme dvě děti. Mně je 30 a manžel je o 10let starší. Má velmi silný vztah ke své mamince a přiznám se že na ten vztah žárlím. V manželské poradně jsme trochu urovnali takové praktické záležitosti co se týká frekvence návštěv, respektování některých pravidel, ale cítím že manželův vztah ke mně je vratký a zatímco maminka ho vždycky očekává s otevřenou náručí a nikdy jí neřekne nic zásadního. Kdežto já mám už nějaké partnerské nároky a také svoje hranice (nenechám na sebe křičet a pod.). Mamince nikdy neublíží, aby se mě skutečně před ní zastal, na mě klidně kvůli mamince řve. Nepomáhá mi rada že vztah k matce je jiný než k partnerce a vzájemně si nekonkurují. Myslím že konkurují. Já se cítím jen jako poskytovatelka sexu, který mimochodem už dlouhá léta nefunguje, protože je to pro mě ponižující když je citově vázaný někde jinde. Manžel nemá pocit, že je někde chyba a má pocit že výsledek z manž.poradny je dostačující. Tedy že mě více respektuje po praktické stránce a tráví s námi víc času než dřív. Jenže tady jde o vztah a ten cítím, že je slabý.. Dá se někdy vůbec přetrhnout tohle silné mateřské pouto? Moc děkuji za odpověď.