Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Dobrý den, paní doktorko. Co si myslíte o chování muže-mého kolegy z jiného úseku, který se u mě cca v průměru 3x do týdne asi na 10-20 minut staví, rád se zdrží (když mu to pracovní povinnosti dovolí), se zaujetím rád povídá a poslouchá mě, usmívá se, je tam docela důvěrný oční kontakt (někdy se až doslova pohledem do mě vpíjí, když si je jistej, že ho nikdo nevidí, tak se na mě pěkně kouká), je veselej, evidentně si tu strávenou chvilku se mnou užívá...a já taky...jsem do něj zakoukaná a nevím co s tím. Hrozně mě mate, protože na druhou stranu,když mě vidí vykládat si s jinými kolegy (mám jich kolem sebe hodně), tak mě až ignoruje, sotva pozdraví, zabručí, je protivnej, uštěpačnej....Dalo by se to shrnout tak, že když jsme sami, tak je to úplně jiný člověk,který si užívá mé přítomnosti, baví se a užívá si to, je to až flirt a když jsme mezi lidmi, téměř mě ignoruje, bavit se nechce, když ho oslovím...Musím podotknout, že sympatie jsou vzájemné, jsem do něj zakoukaná a co je nutné říct, tak on je ženatý, já vdaná, oba s dětmi,víme, že milenecký poměr není možný...Hrozně mě tyto výkyvy jeho nálad deptají, nevím, proč to tak je, co se mu honí hlavou...Napadá mě (ale nevím to jistě), že v sobě má vůči mě taktéž zamilované city a bojí se prozrazení,což bych chápala, ale co nechápu, proč mě kolikrát sotva pozdraví. Je to pozdrav neadekvátní těm pěkným chvilkám, když si spolu povídáme...Jak to vše pochopit a jak se chovat...Bohužel, pokud je do mě zamilovaný, nejsem si jista, jen intuitivně soudím z častého, hlubšího očního kontaktu a tak nějak obecně ze stylu konverzace...nemám to potvrzené, nikdy jsme si to neřekli (a tato nejistota mě taktéž deptá)... Nevím, jak takové jeho výkyvy nálad v práci zpracovávat a jak to chápat, jak se chovat...Jak celou tuto situaci v sobě "řešit" ...Jsem v tom až po uši a abych byla schopna city vůči němu korigovat, tak by mi pomohlo, kdyby se choval tak nějak stejně bez těch jeho výkyvů a taky vědění toho, co k sobě vlastně cítíme..Vím, že tuto zamilovanost k němu si zakázat nemůžu, ale musím to do určitých hranic v sobě korigovat a takto je to velmi náročné - každodenně...Děkuji a přeji příjemný den :-). - otázka upravena poradcem

Dobrý den,
je mi 30 let a před pár měsíci jsem začal pracovat s jednou kolegyní, ke které jsem začal cítit něco víc, je jí 22 let. V práci jsem s ní v neustálém kontaktu. Znal jsem jí už dŕive, ale předtím by mne nenapadlo, že by se náš vztah mohl dostat z čistě pracovních kolejí. Ona je velice pohledná a pracovitá slečna. Problém je v tom, že má přítele a že jsem její nadřízený. Neustále se na mě směje, pomrkává, má ráda, když má moji pozornost a celkově si rozumíme. I já jsem rád, když ji mám poblíž. Už jsem to nevydržel a snažil jsem se ji vytáhnout někam ven, abychom spolu strávili čas i mimo práci. Neřekla ani ne ani ano, jen, že by to radši nechala nezodpovězené. Jsem teď v rozpacích, jestli i ona cítí něco víc nebo, jestli mne jen nevyužívá, aby měla v práci větší klid a pohodu. Chtěl bych se zeptat na Váš názor, jaký by měl být můj další postup. Nechci na ni nijak tlačit, ale tahle situace je pro mne velice ubíjející. Mockrát děkuji za odpověď.

Dobrý den, je mi 34 let a zajiskřilo to mezi mnou a kamarádem 25 let z okruhu jednoho sportu kterému se věnuji a kde on se zase věnuje chodu místa kde se to koná. Většinou mi tipují 25-28 let. Máme společné zájmy, rozumíme si, jen mám obavu, zda to skousnou kolegové, rodiče a tak. Dejme tomu, že mám ještě tak 6 let na to mít dítě, ale na to si klidně počkám. Já pocházím z Prahy a mám VŠ s uměleckým zaměřením on z Chomutova a má SŠ technického zaměření. Plat má, řekla bych asi nastejno možná i vyšší než já. On poslouchá regee, techno já spíš rock, bigbeat, alternativu.
On je kozoroh v opici, já vodnář v myši.
Myslíte, že to má nějakou šanci?

Dobrý den,je mi 14 let.Už delší dobu pozoruji o 15 let staršího muže,kterého jsem poznala před rokem.Všimla jsem si,že k němu už nějaký čas pociťuji hlubší a upřímné city.Je užasný,milý a hodný.Bohužel mě odrazuje věkový rozdíl...Po pár přečteních ruzných článku bych mu to chtěla sdělit,ale nevím jaká bude jeho reakce vzhledem k tomu,že je o dost starší a známe se už rok.Prosím poraďte mi.Už di opravdu nevím rady.Bojím se,že když mu to sdělím,už se s ním nikdy nebudu moci vidět,natož s ním prohodit slovo.Děkuji
Fit

Dobrý den, paní doktorko. Jsem šťastně vdaná, je mi 40 let, mám skvělého manžela, se kterým nám to funguje po všech stránkách, je tam náboj i po téměř 15 letech. Máme dvě děti. Bohužel se mi v zaměstnání stalo to, že jsem se zamilovala do kolegy (taktéž muž s rodinou). Dle jeho reakcí usuzuju spíše, že je to zamilování jen z mojí strany (platonické), ale nevím, zda to on jen dobře skrývá. Občas zaznamenám ty signály, ze kterých zamilovanost vzniká, ale jistá si nimi úplně nejsem. Tu a tam se na mém pracovním úseku z pracovního důvodu staví a chvíli rád popovídá. Jsem to spíše já, která mu náklonnost dávám nenásilně najevo. Mám naprosté jasno v tom, že bych v žádném případě neodešla od své rodiny. A on by také neodešel. Vztah partnerský, milenecký není možný. A protože není možné se nepotkávat, nevím, jak se s těmi všemi pocity zamilovanosti naučit žít. Nechat je plynout? Přijmout je do života? Jedná se o pocity smutku, když ho nevidím, štěstí, když ho vidím a následné trápení, že s ním nemohu být. Tyto pocity se ale během dne zklidňují. Není to chození těla bez duše. Je to takové na houpačce (jednou veselá, jednou smutnější) a trvá to zhruba rok a něco. Je to člověk, se kterým si rozumím, máme společná témata hovoru, evidentně si máme o čem stále se zaujetím povídat a je to fajn. Nic víc od tohoto ani jeden neočekáváme a podvědomě to víme. Chtěla bych to v této rovině zachovat, pokud možno časem i mimo pracovní poměr. Je to možné? Jak s tím vším pracovat? Jak se k němu chovat? Pomůže čas? Nechci ho ze svého života smazat jen kvůli mému jakémusi platonickému zamilování. Jak to vše pojmout? Je to jen můj problém, dávání nadějí z jeho strany není patrné. Na druhou stranu, když je čas, evidentně se u mě zdrží rád a se zaujetím povídá či poslouchá mě...Nic víc (= dá se z tohoto usuzovat jeho zájem o mě? Ještě podotýkám, že jsem introvertní člověk, který si víc rozumí s muži než se ženami. Jsou mi tematicky bližší. Děkuji a přeji pěkný den.

Dobrý den, paní doktorko. Chci vás poprosit o radu, nějak jsem procházla živtoními obdobími jako každý, je mi 25let a byla jsem hodně dlouho sama, muži mi po celý život dost ublížili a já zjišťuji že mám bližší vztah k ženám. Jednu jsem dokonce potkala,je mi velice blízká a jakoby jsme i duševně splývali, říkala mi že cítí mé pocity a asi si sama nechce přiznat co cítí,Já jsem se asi zamilovala, ale nemám zkušenost se ženou. Ty představy tam byli, ale pokaždé mi vyskočí obavy. Je starší a chce aby jsme si byli rovni. Já mam poruchu osobnosti a další nějáký problémy, díky ní to překonávám, dává mi smysl života! Jsem v tom zamotaná, vídáme se jednou týdně a poznáváme pomalu už asi rok a dělá to pokroky. Ale já nemam hranice já se je učím a tak nechci přesáhnout ty její a tak ji nechávám se přiblížit první, ale nejvíc se bojím toho že to nebude myslet upřímně a vysměje se mi a odmítne mě a nechci ji ztratit, asi odmítnutí. Své city že k ní cítím něco víc jsem dala najevo,ale mam silnou touhu pořád ji být nablízku.

Dobrý den, chtěla bych se s vámi poradit co mám dělat v dané situaci, která se mi přihodila. Už je to tři čtvrtě roku, co jsem poznala jednoho muže v autobusu. Nejdříve jsme se začali pomalu poznávat, stali se z nás dobří kamarádi. A já začala pociťovat, že k němu cítím něco víc. Vím, že on to měl taky tak. Vše mi řekl jeho dobrý přítel. Dala jsem tomu čas, postupně jsme se sbližovali i fyzicky. O sex se nejednalo, ani ho po mě nechtěl. Byli jsme spolu tolikrát sami a bylo tolik příležitostí, ale nic si nedovolil. Teď už se nevídáme, občas se mi ozve, napíše mi potěšující právu, která mi zlepší den. Tohle mi bohužel nestačí. Nevím co mám dělat. Mám takový pocit, že bez něj nemůžu být a v mém životě bez něj je jedno velké prázdo.

Dobrý den,je mi 35 mám nyní roční "tajný milenecký vztah" s kamarádkou,která mne v mládí chtěla za partnera,já ji ne.Ona je v rozvod. říz.,já ženatý,ale s manželkou to nefunguje (o rozvodu se bavíme už přes rok).Moc nás vše přitahuje.Je to dokonalé,když jsme u sebe.Když ne,jsem neštastný.Já ji řekl několikrát,že ji miluji,ona mne ne.Vlastně jednou,ale to se neovládla.Mohu mít pocit,že má v hlavě bývalého manžela?On odešel,teď čekají dítě a bydlí mimo.Vždy o něm mluví,jak ji ublížil,ale často.Píšou si.Ukradl ji peníze a ona má k němu postoj pořád stejný.Jezdí k ní do původního spol. domu za malým synem.Já ji svou lásku dávám dost znát.Když jsme spolu,je vše jako v pohádce,při odchodu,cítím se nešťastně.Vím,že jsem do ni zamilovaný.Nyní jsem udělal krok,dal jsem ji najevo,že už ji nemohu vidět,že mne to vnitřně ničí,což je pravda.Když si nepíšeme,nevidím její fotku,je mi trochu lépe.Ale nedokážu ted udělat jiné rozhodnutí,i když bych chtěl. Prosím o radu, co si o tom myslíte?
Děkuji. - otázka upravena poradcem

Prosím Vás o radu. zakoukala jsem se do staršího muže a vím že i on do mě. Oba jsme ale zadaní i když jsme si párkrát psali. napsal mi že věří že až se poznáme víc že to bude určitě krásné. Měli jsme jít spolu na kávu, ale bohužel mu to časově ten den nevyšlo, ale omluvil se a domluvili jsme si další termín který je ovšem neurčitý, řekli jsme si že hned jak to vyjde po novém roce...pak mi ještě napsal že se mu o mě zdálo a že to byl krásný sen a já jsem mu ještě dvakrát psala, ale už neodepsal. dnes je to pátý den a stále nic. Chybí mi i když mezi námi k ničemu zatím nedošlo ani k polibku ani doteku...i když po tom moc toužím. trápí mě že se na tak dlouho odmlčel, nevím co se děje a psát mu třetí sms už nechci když je ted míček na jeho straně hřiště. Možná nepíše protože má doma přítelkyni, ale přece jenom mi párkrát už psal....a 5 dní mi přijde dlouho. děkuji za odpověď

Dobrý den, paní doktorko. Jsem šťastně vdaná, mám dvě děti, manžela, kterého miluju a nikdy bych mu neublížila. Je mi 40 let. Manželství nám funguje po všech stránkách, včetně sexu. Náboj mezi námi po 10-ti letech stále je. Opravdu šťastné a pohodové manželsví. Bohužel došlo k tomu, že jsem se zakoukala do kolegy, snad se dá dokonce říct, že zamilovala. Jistou náklonnost a sympatie z jeho strany cítím, ale nic víc.Mohu se mýlit. Nevím, co ke mně cítí on (jen to intuitivně cítím), ale oba víme, že by to budoucnost nemělo. Já bych v životě od své rodiny neodešla, v tom mám naprosto jasno.On zřejmě také. Ale: ta MOJE zamilovanost ke kolegovi mě trápí, neumím se nad ni povznést, nechat to plynout a do určité míry si toho pocitu užívat..Jediné řešení pro mě je, se nepotkávat, ale to není v praxi možné...Co myslíte, bylo by možným řešením si to s kolegou někde v klidu u kávy vyříkat, svěřit se mu, promluvit si o tom? Říct mu, co se ve mně vůči němu odehrává? A hlavně se dovědět, jak to vůči mě má on? Vadí mi, když nevím, na čem u něj jsem, zda to není jen můj chybný pocit (jednostranné zamilování) nebo to je opravdu vzájemné. Možná bych to pak v sobě snáz dokázala řešit, ať už to má vůči mě jakkoliv...On se mi zdá být daleko víc nad věcí (alespoň z toho, co na něm vidím v práci). Ničí mě pořád nad tím přemýšlet a z nějakých neurčitých gest si dělat své závěry, jak to asi vůči mě má on. Jednou si řeknu, že je to blbost, podruhé zase, že mu nejsem lhostejná a že ke mně něco cítí. S mými city je to jak na houpačce. Zkrátka se mi nedaří nad touto situací povznést a neřešit to v sobě tolik...Jsem introvertní povaha, mám ráda věci jasné a srozumitelné...Lépe se mi s nimi pracuje...Tento stav ve mně trvá zhruba rok...Děkuju...