Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

archiv|nejistota ve vztahu|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| bývalí partneři| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| nešťastná láska| děti partnerů| problémy v komunikaci| deprese a vztah| Rodič a dítě| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| zamilovanost| sexualita| osamělost| problematické vztahy s rodiči| fáze "namlouvání"| psychické poruchy| otázky početí, těhotenství| vztahové problénmy v širší rodině| věkový rozdíl mezi partnery| spolupráce s psychologem/psychiatrem| rozvod a děti| alkohol u jednoho z partnerů| stres| vlastní právo na život podle sebe| agresivita a vztah| pauza ve vztahu| ekonomické problémy ve vztahu| nenaplněná láska| vztahy na pracovišti| první láska| svatba-důležitost manželství| vztah na dálku| smrt blízkého člověka| generační soužití| psychický teror ve vztahu| partner odmítá dítě| prevence problémů ve vztahu| nemoc partnera| separace dospělého dítěte od rodiny| závislost partnera na jednom z rodičů| snižování sexuálního apetitu v manželství| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| výchova| umění projevovat city| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| alkohol v rámci širší rodiny| problém navázat vztah| neimponující muž| ekonomicky silnější žena| problematické manželství rodičů| manželovy kamarádky| sourozenecké vztahy| kamarádi partnera...| poruchy příjmu potravy| životní nezdary| osudová láska| seznamování| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| sny| ženské přátelství| krize středního věku u mužů| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| podezření na vedlejší vztah| vliv osoby rodiče na výběr partnera| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| problémy se spánkem| vliv alkoholu | "pauza" ve vztahu| společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

separace dospělého dítěte od rodiny
Dobrý den paní doktorko,
zažívám hrozné stavy a vůbec nevím, co s nimi. Mám přítele už pátým rokem, máme spolu krásný vztah,který funguje. Poslední rok se bavíme o tom, že bychom spolu mohli začít bydlet. Hrozně moc bych si chtěla vyzkoušet společné bydlení a víím, že by to náš vztah určitě zase posunulo o krok dále, ale vždy mě začnou stahovat mé pocity, že opustím rodiče a dostanu strach. Když jsem sama doma a mám čas o tom přemýšlet, tak se ve výsledku těším. Ale pokud se o tom začnu bavit s přítelem, vženou se mi slzy do očí, jako bych dělala něco strašně zlého. Nevím jak se s těmito pocity vypořádat,, připadám si jako blázen, většina mých kamarádek již se svým přítelem bydlí a žádná se za svými rodiči neohlédla(začali si přeci budovat svůj život což úplně chápu). Jen já nevím, co dělat a jak se s tím vším vypořádat.
Děkuji Vám za odpověď.
Dominika
PhDr. Jitka Douchová
Přeji vám dobrý den, Dominiko. Z čeho máte strach? Co bude pro vás jinak, jestliže byste přestala žít s rodiči, ale začala žít s vaším partnerem, s nímž jste v kvalitním vztahu již 5 let? Bojíte se o sebe, nebo o opuštěné rodiče? Já vám nedokážu dát žádnou jasnou a zřetelnou odpověď, potřebovaly bychom o tom spolu mluvit více. Objednejte se aspoň na jedno sezení u psychologa, abyste si mohla v rámci dialogu vše více vyjasňovat a porozumět tomu :-)
separace dospělého dítěte od rodiny
Dobrý den,jsem s partnerem dva roky.Měli jsme plány a plánovali budoucnost s tím že si zařídíme společné bydlení,děti,pejska...V loni mu našli rakovinu varlete a tak ještě před podstoupením chemo jsme se rozhodli pro miminko.ted máme pomalu rok starého syna.partner se mnou pomalu půl riku nekomunikuje,neplánuje se mnou budoucnost prostě vůbec nic.Při otázce jak si naší budoucnost představuje řekne,že si vidí jak náš syn jde popvé do školky a tím to hasne.Bydlíme pořád u jeho rodičů kteří jsou skvělí ale jako každá žena chci mít svou domácnost a své soukromí.O bydlení se mnou nemluví protože podle něho na to nemáme(ale jako žena to mám spocítané a vím že máme).Další výmluvy pak jsou že by se v paneláku nudil,neodstěhuje se kvůli rodičům,zdědí tento barák(samozřejmě i s rodiči a bratrem).Po zdravotní stránce už je vyléčen ale neřeší nic.Už nevím jak mu mám vysvětlit že chci aby jsme byly rodina jen my tři.
Katuš
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Katuš. Těžko mohu odtušit, proč s vámi partner půl roku téměř nekomunikuje a neplánuje s vámi další budoucnost, proč se nehodlá odstěhovat od svých rodičů a začít žít v rámci vámi vytvořené rodiny. Zdá se mi, že nebyl na otcvovství ještě zralý, že nemoc uspíšila něco, co by jej normálně nenapadlo. Je v něm určitě stávající strach z diagnózy, cítí pro sebe důležitost péče rodičů a zázemí, které v nich má. Vy pečujete nyní víc o syna, než o něj - zákonitě, samozřejmě. Řekla bych, že je zahleděný do svých problémů. Nevím, jestli je on vhodný partner do společného života ve třech. Ale nevím, neznám jej, vycházím z vašich řádků, on by to vše nejspíš popsal úplně jinak.
separace dospělého dítěte od rodiny
Dospělý syn (VŠ 28 let) s námi stále žije v bytě. Má cca 4 roky přítelkyni, se kterou však zatím neplánuje společně žít. Doma pomáhá minimálně, přispívá na společnou domácnost minimálně a s upomínkami. Protože na poslední 2 dovolené odjel vždy s kamarádem, jeho přítelkyně se u nás ukáže tak 1x za 2-3 měsíce na chvilku, nikam moc nechodí a z našeho pohledu je syn stále velmi nervózní a nespokojený (zatím nemá práci, která by ho uspokojovala, ale pracuje), přemýšleli jsme, zda není například problém v jeho sexuální orientaci. Zeptali jsme se ho na to v soukromí, zcela klidně i s tím, že pokud to tak je, nevadilo by nám to, hlavně aby by on spokojený v životě. Reakce byla překvapující. Urazil se a druhý den nám sdělil, že to byl takový nonsens, na který do konce života nezapomene. Jeho přítelkyně k nám prý nechodí, protože se k ní chováme povýšeně a nebavíme se s ní. Od té doby s námi již téměř nekomunikuje. Žít sám a za své taky nechce. Je to náročné pro všechny, co dělat?
Slávka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Slávko. Myslím, že je na čase, aby se syn mohl odstěhovat a abyste opravdu žili odděleně. Zpočátku třeba s váší dílčí finanční výpomocí. Vaše otázka na jeho sexuální orientaci byla z mého ohledu opravdu velmi necitlivý nonsens a věřím tomu, že si to v sobě syn ponese dlouho. Co máte nyní dělat? Asi byste se měla synovi omluvit a vysvětlit mu, že jste se snažila o pomoc v jeho otevřenosti vůči vám a cítitla jste nejistotu. On potřebuje slyšet omluvu, ale vy nemůžete v současnosti očekávat, že se vztahy nastaví tak, jak bývaly dříve. On k tomu bude potřebovat čas.
separace dospělého dítěte od rodiny
Vážená paní doktorko,
s přítelem jsem skoro rok a on pořád vše, ale naprosto vše (včetně našeho intimního života) probírá s matkou, protože se ho na to ptá tak jí odpoví. Už bydlí sám, ale dost věcí musí pro ni zařizovat, i když s ní bydlí jeho sestra (otec se od matky odstěhoval před x lety). Matka mě evidentně moc nemusí a cpe mu, že ho chci ovládat, že není svobodný a tak podobně. Než jsme se poznali trávil s ní docela dost času a dokonce mu nabídla, že ho zasvětí do sexuálního života (čehož nevyužil). Navíc on má potřebu se jí se vším svěřovat (říká tomu, že se chlubí a že se chlubit potřebuje) a nepřipouští si, že by se nás snažila rozeštvat protože "ona to s ním myslí dobře". Co s tím můžu dělat, ztratila by na něj vliv kdybychom se v budoucnu odstěhovali do jiného města? - otázka upravena poradcem
Věra
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Věro. Její vliv nezmírníte ani přestěhováním do jiného města, a to do té doby, než přítel SÁM uzná, že se potřebuje od matky odseparovat. Jestliže žila sama s dvěma dětmi, on jí v mnoha věcech nahrazoval partnera, suploval jedinou mužskou roli v životě rodiny. Ona si na to zvykla a bere to jako samozřejmost, díky tomu jej k sobě poutá, pokud se on začne vnitřně vzdalovat, dovedu si představit, jaké nasadí páky prostřednictvím citového vydírání. Je to na něm a bude to těžký úkol. Její ne/nadšení z vás si neberte osobně. Každá jeho partnerka bude pro ni konkurence. Ale přestěhováním by se snížílo množství času, kdy jí zařizuje věci O to víc si budou volat, s tím počítejte.
separace dospělého dítěte od rodiny
Vazena pani doktorko,
jiz 4. rokem pracuji v zahranici. V srpnu lonskeho roku jsem se zamilovala do mladsiho partnera nez jsem ja. Je mi 27 a partnerovi 23 let. Rodice v Cechach vidam jen jednou v roce. Mame k sobe daleko. Pritelovi rodice bydli hodinu autem. Nevim zda nejak neskodim nasemu vztahu,protoze pritelova rodina je velmi pratelska,ale on chce byt stale s nimi. To by mi nevadilo,ale on chce,abych tam s nimi byla i ja.Pritom mame svuj byt.Kdyz ma dovolenou,chce tam byt treba tyden,pak se vratime na den do bytu,ja peru a uklizim,a pak chce jet znovu.Nekolikrat denne si volaji.Kdyz on delsi dobu nezavola,volaji mu a rikaji,ze je nema rad.Vzdy,kdyz jsme u nich,ptaji se,proc nezustaneme pres noc do zitra,cela rodina se na me podiva a ceka co reknu.Chci mit svuj klid a soukromi, take nemam s sebou ciste pradlo na vic dni.Jeho mama bezi do loznice a da mi svoje obleceni,jen at tam zustaneme.Me to uz zacina dost vadit,chci zit s nim, ne s jeho rodinou.Pritel to ale nevidi.Co s tim?
Hanka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Hanko. Vy vašemu vztahu neškodíte tím, že chcete vaše vzájemné soukromí. Za danou situaci nemůže de facto nikdo. Oni jsou zvyklůí na totální vzájemnou semknutost,která je pro ně přirozeností, nerozumí vašemu modelu v tom, že potřebujete soukromí. Nedokáží to pochopit, když vás přeci tak perfektně přijali do rodiny :-) Narážíte na rozdílné kulturní vzorce i na rozdílná rodinná zázemí. Měli byste o tom spolu mluvit. Mluvit o vašich rodinách, jak to máte vy doma, jak to má on. Měli byste mluvit o svých očekáváních od sebe a od vztahu. Rozdíl mezi vámi je nejen ve věku, ale i v tom, že je pořád hodinu od své rodiny, vy žijete dlouho sama, jste solitér, jste samostatná. Pokud byste toto nepřekonali, myslím, že se nejspíš rozejdete.
separace dospělého dítěte od rodiny
vešla do pokoje. Samozřejmě, jsem to řekla příteli, aby to mámě řekl. Pak byla pauza, v těhotenství jsem byla v nemocnici, jeho máma se občas náhodně zastavila, že nám něco nese.Jsem spíš samotář a ráda si plánuji návštěvy sama, ale tenkrát mi to nevadilo. Po narození dcery, jsme ji párkrát pozvali, párkrát jela jako okolo, ale nikdy jsem jí neodmítla. Pak nastal zlom. Jeho maminka je mě ptala na majetkové poměry mé matky a bratra, zkoumala, kde máme chatu a to se mi začalo nelíbit, nemluvě o tom, že když chci návštěvu, tak jí pozvu. Ona přes partnera říkala, že by si malou chtěla povozit sama (tenkrát 5 měs), ale já jí tak malé dítě nepůjčím. Pak jsem 2x z vážných důvodů odmítla náhodnou návštěvu, nešla na povinný oběd jejich rodiny a jsem černá ovce. Naposledy u nás byli povinně na Vánoce, pak jsem poslouchala, že jsem se netvářila-.Kdy by se tvářil, chtějí malou vidět často, já jsem unavená a nemám náladu, oni to nerespektují.Partner se mě nezastane, hádáme se. Přemýšlím o rozchodu.
adriana 1 - pokračování
PhDr. Jitka Douchová
Ale to by přeci byla velká škoda, zabalit vztah kvůli tomu, že jsou u nich doma jinak nastaveny hranice soukromí, nemyslíte? Je vidět, že procházíte vy sama za sebe vztahově osobní krizí. O partnerovi jste jedním dechem napsala jak, jako o partnerovi, tak jako o kolegovi... Vy jste více solitér a individualista, u nich je to ale úplně jinak. Přítel nerozumí tomu, co vám vadí, protože je na to  zvyklý a vnímá vše jako samozřejmost. Před vámi stojí úkol, vytvořit si na základě důkladné komunikace na téma vašich očekávání od sebe navzájem, svá vlastní rodinná a partnerská pravidla :-) Pokud by se vám to nedařilo ve dvou v soukromí, vřele doporučuji partnerskou poradnu :-) Hodně štěstí!
separace dospělého dítěte od rodiny
Dobrý den paní doktorko, moc váš obdivuji, ráda bych také požádala o radu. Jsem s přítelem 2 roky a máme 9-ti měsíční dceru. Manželi jsme se nestali, protože přítel se nevyjádřil a já zase tak o manželství nestojím (stála bych,ale musela bych ho doslova dokopat, ale to by bylo pod mojí úroveň).Vše bylo ze začátku celkem fajn. Seznámili jsme se v práci, já v té době měla vztah, ale partner měl sexuální problémy a já již ve svých 32 letech chtěla děti a on pořád promýšlel.Současný partner je o 5 let mladší... Pak jsem s kolegou začala chodit ven, bylo mi fajn, ale věděl o tom, že mám již přítele. Dali jsme se dohromady, začali spolu žít. Poté jsem poznala jeho rodiče, nebyli nejhorší-máma hodně aktivní, táta v pohodě, občas se napije, ale šlo to. Občas jsme byli pozvaní na oběd k nim, ale dost mě překvapilo, že jejich syn musí mamince např. o naší společné dovolené každý den psát, co tam děláme, nebo když jsme byli s rodiči na dovolené, tak si k nám do pokoje dala máma tašku a v 6 ráno bez zaklepání pak vešla.
Adriana 1
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Adriano, intuitivně jsem váš dotaz zařadila do dané kategorie a jdu číst druhou část vašeho vyprávění.
separace dospělého dítěte od rodiny
Dobrý den,prosím o radu,jak odpoutat přítele nejen od maminky,jak bývá časté ale od obou rodičů.Jemu vyhovuje každodenní servis v podobě obědů od maminky, jede tam i když vařím já(přeci jede odvézt psa na barák-my máme byt).Oni jsou citový vyděrači, každý den potřebuji s něčím pomoct, barák, zahrada,vidět nás dva,psa apod.,slibují mu že zdědí barák,který v 70ti beztak max.předá dětem, pokud si nějaké pořídíme. Zatím mu ale nedovolili ani prodat byt který dostal po babičce ale otec ho má stále napsaný na sebe i když ho přítel za bezmála půl milionu zrekonstruoval. Drží ho v šachu a on to nevidí. Kde žijeme není práce, já každý den dojíždím, oni jsou v důchodu ale mluví do toho, že byt na něj nenechají přepsat, protože je to přeci hloupost. Kam byjsme chodili, já mluvím hlouposti, nevím co chci apod. Chci vlastní rodinu, děti, náš život především. Oni ho ale musí mít co nejblíž aby se o ně staral a on to nevidí:((. Už mi dochází síly a nevím si rady, jak dál aby otevřel oči. Děkuji.
Aneta
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Aneto.Záleží na tom, co vás k sobě poutá, co je základem vašeho vztahu. Pak záleží i na tom, jestli umíte v rámci vašeho vztahu fungovat jako symetrický pár dvou dospělých lidí, kteří vytvářejí něco za sebe. Není zapotřebí žárlivost na rodinu, je důležité umět o tom všem společně mluvit tak, abyste oba pochopili argumenty toho druhého.Jestli je v tom problém, tak podle mne nejste zralí na to, vytvořit společnou nezávislou rodinnou a partnerskou jednotku...
separace dospělého dítěte od rodiny
Ze je taky chapu, ale ze jim neni prednejsi stesti a skvely vztah se super chlapem, ktereho meli celkem radi? Jaky je prosim Vas nazor na celou situaci? Je mozne se vratit k priteli,pokud bych se opravdu uz hodlala nastehovat? Jenze jsem na dennim studiu VS a nevydelavam (je mi 21 let),takze jsem na prisunu penez zavisla a ani si je stejne nechci rozhadat, s rodici to proste nema cenu...spis bych volila nejakou diplomatictejsi cestu. Ale jakou? Penize na spolecne bydleni jsem chtela resit prestoupenim na dalkove studium a zezacatku soucasnymi brigadami co mam, pozdeji snad i nejakou trvalou praci. Opravdu o navrat moc stojim, kor kdyz vim, jaka je skoda, ze duvod rozchodu byl "jen" takovy... Kdyz mam nyni otevrene oci a vidim, kolik mych stejne starych znamych a kamaradu take spolecne bydli se svym protejskem a nekteri dokonce uz pkanuji i svadbu...je mi ze sebe fakt na nic. Dekuji moc za pomoc a nazor!
- otázka upravena poradcem
Rebecca
PhDr. Jitka Douchová
Je zbytečné se obviňovat, Rebecco. Asi to na vás bylo vše příliš rychlé - byť jste spolu 3,5 roku. Myslím, že byste měla vše probrat jak s rodiči - ale jako dospělá, ne jako dítě, tak s přítelem. Dohodnout se na tom, co jim vadí a proč. Jeden z nich na vás bude brát příspěvky v rámci úlev na daních do vašich 26 let. Mohou je nabídnout vám v případě přestěhování. Brigády dnes  dělá každý student i na SŠ, denní studium VŠ by nemělo být překážkou, je to běžný usus. Je to více o tom, jak připravit rodiče na to, že pokud byste začala žít svůj život s přítelem, kterého milujete, není to nic o tom, že by vás ztratili jako dceru. Je to pouze nějaký další posun ve vašem životě. Oni asi zatím nedokázali přetnout pupeční šňůru mezi sebou a vámi, ale stejně je to jednou čeká. Nebojte se té diskuse :-)
separace dospělého dítěte od rodiny
Tyto problemy ve me opravdu vrely, diky tomu jsem ze strany rodicu citila opravdu velky tlak... nechtela jsem ublizit ani jim a ani priteli ale zaroven jsem nevedela jak z toho ven...takze jsem od toho reseni tak nejak utikala. Jenze pritel pred par dny (daval mi cas nekolik mesicu) prisel cely uplakany s tim, ze nas vztah se nema jak posunout, ze me moc miluje, moc to boli ale ze hlava mu radi to ukoncit. Ze je mu pry prece jen 27 let a ze nechce v 35 zjistit ze nema zadne "jistoty", jestli mi rozumite. Ze me moc miluje, Kdyz tak nad tim premyslim, ma pravdu a chapu ho. Je pravda ze jsme spolu byli dost dlouho na to, abychom to vyzkouseli...zkusili ze spolu muzem nejen chodit, ale i zit. Silene me to ubiji a mrzi, ze jsme se rozesli kvuli takove blbosti! Vlastne jen kvuli mym rodicum.... sama pro sebe v hlave jim mam ted moc za zle. - otázka upravena poradcem
Rebecca
PhDr. Jitka Douchová
Jdu dál... Důležité je, že jste nechtěla ublížit ani jedné straně. Víte, čím byste ublížila rodičům, kdybyste se na zkoušku spolu s přítelem sestěhovali? Jde jim o to, že by zůstali sami, nebo mají něco proti vašemu příteli?
separace dospělého dítěte od rodiny
Dobry den, prosim Vas o nazor. S pritelem jsme spolu byli vice, nez 3,5 roku. Po celou dobu jsme byli velmi stastni, tak nejak uz jsme predpokladali i to, ze jsme posledni partner toho druheho a obcas si to i davali hezky najevo. Pritel vsak skoncil VS a rozhodl se od rodicu osamostatnit... Dostal od rodicu krasny moderni byt a samozrejme ze zanedlouho doslo i na prani nastehovani se k nemu. Moc jsem chtela ale, v dobe kolem jeho stehovani do bytu jsem od svych rodicu (sama jsem jeste studentka) dost pocitovala to, ze tusi, ze bych se mohla prestehovat a taky znacne pocitovat, ze delaji vse pro to, abych to neudelala.Byla-li jsem u nej o vikendu dyl jak den v kuse - byl problem. Pres noc - problem. Varili jsme si spolecne obed - problem. Pomahala jsem mu s uklidem - problem. Proste problem u jakehokoli naznaku spolecneho bydleni. Jsem jedinacek, tak zrejme nechteji doma zustat sami.
Rebecca
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Rebecco. Jste nejen jedináček, na něhož jsou rodiče hodně fixovaní. Jste s nimi i parťák a oni jsou vašimi důvěrníky. Jak jinak by věděli, že jste vařili společný oběd, že jste mu pomáhala s úklidem, atd.? Ta fixace je oboustranná, ne? Ale jdu číst dál :-)
separace dospělého dítěte od rodiny
Dobrý den,mám dotz..mam 25letou přítelkyni nezijeme spolu.zije jen s maminkou a mladsi sestrou.Jeji mminka se rozvedla s tatinkejm kdyz moji pritelkyni bylo 19let.Vypravela mi jak to meli tezke jen s mamou a sestrou.zacinat od nuly a vse si vybudovat.chapu je tam mezi nima silne pouto jejich mladsi sestr je jejich mzlicek bude ji 18.moje pritelkyne je povazovana za tu zodpovednou z vsechno.i z sestru i za mtku tak to i citi..má nasobe velike bremeno dluhy splatky atd.Maji 2 byty v tom jednom spolu travíme vikendy..protoze prez tyden pracuje bydlime od sebe asi 45km.obcas we vidame i v tydnu jen na par hodin a jedu domu.Jeji maminka pracuje,mladsi sestra dela skolu a ma pritelkyne take pracuje.Je mozne aby si chybeli??aby meli pocit ze se potrebuji???proc se ptam..uz nekolikrtt se stlo ze jsem chtel prijet treba ve sttni svátek..kdy mela volno.a pochopitelne jsem chtel byt s ni..ona me odmitlas tim ze citi ze ji mama a sestra potrebuji.Kazdy tn viknd co jsme spolu n tom byte se neobejdfe bez toho aby chom nemuseli jit k nim nbo nvzali s sebou jeji mladsi sestru nebo proste nestrvili vetsinu csu spolecne..Kdyz se ozvu a namitam tak se citi dotcena.chápu ze to meli tezke a maji pevne pouto..ale kdyz uz jsme s ni o vikendu tak ji chci pochopitelne jen pro sebe a travit ho jen s ni..jenze j mam pocit ze ten vikend travime spolecne.Stle mi rika ze pro mamu sestru dýchá tak jako oni pro ni a ze se nemuzu zlobit za to ze s nima chce byt..ze se prez tyden jen doma mihnou a schzeji se vecer po praci a ze si proste tke chybeji atd.ano chapu..snazim se do nich vzit..poradte mi prosim co mam delat jak ji to vysvetlit by ji to neranilo.Kdyz ji napadne nejaky plan jak treba strvit nedeli..tak ale s tim planem oslovi zbytek rodiny. uz to neni o nas dvou ale o nas a jeji mamince sestre.Mama ji ma porad jako malou..mazlii ji..mazlej se navzajem.jsou na sebe moc fixovaní.rekla mi ze jeste neni priprven na ziti spolecne.atd.Jsme spolu 10mesicu.Me je 37.prosim o nejaky vas nazor úripdne radu.je mozne ze treba ja to beru zle a jen ja mam ten problem.dekuji vam
Milan
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Milane. Podle vašeho popisu to nevypadá nijak nadějně. Přítelkyně vás má jako partnera, ale s velkými limity, které zatím nevypadají jako překročitelné. Rodina a zodpovědnost vůči ní je prioritou, vy jste radost navíc. Buď s rodinou splynete, nebo "máte smůlu". Zkuste si víc povídat o vašich partnerských očekáváních, ale tak, aby to nebylo konfrontačně vyčítavé. Jen tak by mohla partnerka vašim přáním a potřebám porozumět.
separace dospělého dítěte od rodiny
Dobrý den.Mám báječného přítele,se kterým se stýkám asi rok a půl. Přítel však bydlí se svými rodiči, kteří mají tendecne k otázkám:"Už jsi vzhůru, nezaspal jsi do práce? vzal sis léky?máš peníze?.." je mu 30 a mně to leze na nervy,ačkoliv mám oba rodiče ráda. Přítel to komentuje tak, že to přece myslí dobře, (když jej objednala maminka k zubaři)
I když finanční zajištění pro stavbu domu máme, přítel se nechce od rodičů dostěhovat, prý by život bez něj nezvládli, a je pravdou, že jsou před důchodem. Je rozumné rekonstruovat patro domu, když v přízemí budou rodiče bydlet? děkuji - otázka upravena poradcem
Marcela
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Marcelo. Podle vašeho popisu to rozumné není. Měli byste být samostatná jednotka, od přítelových rodičů vzdálená. Jinak si ho za chvíli přestanete vážit a jeho rodičů budete mít plné zuby - platforma pro vznik nepřátelských vztahů. Argument přítele, že by rodiče život bez něj nezvládli, je největším důkazem vzájemné závislostní provázanosti, kam byste se vešla vy?...
separace dospělého dítěte od rodiny
Dobrý deň, chela by som sa iba podeliť o skúsenosti. Mám 3,5 ročný vzťah s 27 ročným mužom. Nie je jedináčik má ďalších 3-och súrodencov. Ich rodičia nikdy nemali pekný vzťah, bolo to manželstvo z rozumu. Preto môjho (zatial ešte stále) priateľa a jeho súrodencov vychovávala matka tak, aby boli na nej citovo zavislé. Citovo ich vydierala a vyvolávala v nich pocity viny (to funguje dodnes). Osočovala pred nimi ich otca (svojho manžela) a vykreslovala ho v tom najhoršom svetle. Akoby sa snažila otca vyseparovať zo života detí aspoň po tej citovej stránke. Ona sama mi príde ako veľké nedospelé dieťa, ktoré núti svoje deti aby boli od nej závislé (citovo) a naopak ona je citovo závislá na nich. Začala môjmu priateľovi rozprávať nezmysli, že ho určite podvádzam, manipuluje ním a stále mu vyvoláva.Chce vedieť kde je, s kým je, čo robí a kedy príde domov. Raz mu volal aj brat, že ak nepríde domov spácha samovraždu. Mňa osobne to už prestáva baviť a čím ďalej tým viac rozmýšľam o rozchode.
Kristína
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Kristina. Ano, nedáváte mi žádnou otázku, spíš popisujete průběh přítelova životního příběhu s matkou. Nevím, co na to mohu říct. Je to hodně složitá situace, ale nejen pro vás, i pro přítele. Je manipulován matkou i jeho rodinou, je zmatený, asi stále hledá svou vlastní mužskou identitu. Potřebuje vyzrát v dospělého muže, který si v sobě vše ujasní. Buď mu dáte čas, nebo se rozejdete.
separace dospělého dítěte od rodiny
Dobrý den, v současné době mě trápí jedna věc. Přítel má už dlouho rozvedené rodiče a i když mu je 24, pořád žije s maminkou a o 4 roky starší sestrou. Pokaždé, když se chystají někam jet, jejich máma to obrečí, dokonce jim několikrát udělala scénu, že nikam nepojedou a chtěla jim v odjezdu zabránit. Od rozvodového řízení je na tom s psychikou celkem špatně. Jelikož se budu v dohledné době muset přestěhovat ze současného bydliště, navrhla jsem partnerovi, že bychom mohli zkusit žít společně. Nicméně on za svou matku cítí zodpovědnost a nechce ji ve velkém bytě nechat samotnou (z finanční i emoční stránky), i když se neustále spolu jen hádají a on tvrdí, jak by se rád odstěhoval. Mám z něj pocit, že mu matčina péče vyhovuje a jsem z celé situace zoufalá. S jeho maminkou si vůbec nerozumím, má pocit, že jí syna "kradu" a dává mi to najevo. Partner teď přišel s tím, že bychom tam mohli bydlet všichni a nechápe, že nechcižít s jeho matkou, ale jen s ním. Opravdu nevím, co teď dělat.Děkuji
Hela
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Helo. Zkuste o tom spolu mluvit tak, aby to nebylo vyčítavě konfrontační, aby přítel porozuměl tomu, co říkáte. Jeho matka neustála rozvod, je psychicky labilní a potřebuje náhradní oporu v podobě syna. Přítel to bere vážně, i když mu to překáží v normálním vývoji života. Zodpovědnost vůči slabému člověku cítí jako zásadní. Měli byste spolu najít řešení, které bude všestranně výhodné. Jen on musí přijmout to, že ačkoliv bude žít jinde, bude pro matku oporou. Ona ho tím nijak neztratí. Ale je dospělý a potřebuje žít i svůj život. Pokud to on takto vezme, bude to jistě umět předat i své matce. 
separace dospělého dítěte od rodiny
Dobrý den,potřebuji pomoci.Bydlím v rodinném domě už třetím rokem s rodiči.Před tím jsme bydleli v paneláku.Moje přítelkyně je se mnou 2,5 roku.Stále se hádají.Furt o ní říká,že kouří,je tlustá,ale jen mě, že ze sebou nic nedělá,že má štítnou žlázu.Nedávno se stal konfilikt, kdy se moje máma hrabala drze do její tašky a tam našla nutelu. Okamžitě ji vzala a řekla: "Proč to nedáš do společnýho?" Jako přítelkyně jsem se zastal,ale neměla si to kupovat, na druhou stranu jí neměla máma lézt do věcí, což je hodně drzé podle mého. Z toho plyne, chceme bydlet u nás v domě, ale přítelknyě nechce, máme najitý byt, jsme od sebe asi cca 70 km. Tak se budu stěhovat. Nevím co mám opravdu dělat, je pro mne vším moje Ivet:-)Moje máma je strašně vztahovačná, nepřipustí chybu, a často rýpe.Zkuste mi prosím nějak odpovědět děkuji Vám Milan
Milan
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Milane. Je dobře, že vším je pro vás Ivet. Je pro vás tedy číslo jedna a měli byste spolu vytvořit vlastní separátní jednotku, kterou budou ostatní respektovat. Zásahy vaší matky jsou necitlivé a nemístné, ale vypovídají jak o její potřebě vše dirigovat, tak o jejím pocitu ohrožení, že vás ztrácí. Čím dále budete od vašeho domova, tím to bude lepší pro váš vztah. To Ivet určitě ví, ale měl byste si to uvědomit hlavně vy.
separace dospělého dítěte od rodiny
Dobrý den, od mých 10 let je má matka sama. Mám dva stařší sourozence. Je mi už 23 s partnerkou máme 5 letý vztah a je ji 21. Oba studujeme VŠ. Před 4 roky se odstěhovala nejstarší sestra. Jezdí někdy na víkendy. S bratrem jsme měli od mala rozepře nakonec se minulý rok odstěhoval. V té době jsem já nastoupil na VŠ. Od té doby je to doma s matkou horší a horší. Jezdím domů každých 14 dnů s partnerkou chceme mít některé víkendy jen pro sebe. Moje matka nemá skoro žádné kamarády má naprostý sterotyp, nikam nechodí, koníčků také moc nemá. Bydlíme ve velkém RD na samém konci vesnice. Přez těch 14 dnů je tam sama. Myslím, že se na mě strašně upnutá neustále mi volá i když ja nemám co si pořád vykládat. Když jedu s partnerkou na večeři je nepříjemná, že ona muže uvařit proč pořát nekam jezdím a tak dále. Nevím co s tím dělat. Neustále chce aby jsem byl sní doma. Pokud řeknu, že mi to vadí brečí. Chci se osamostatnit ale nevím jak slušne to udělat. Můžu s tím něco dělat? Děkuji za daru.
Honza
PhDr. Jitka Douchová
Milý Honzo. Vaši sourozenci si s matčinou fixací na sebe poradili po svém a umějí si vymezit mantinely. Vám se to zatím nedaří - i právě proto, že jste nejmladší, asi mámin miláček , jakožto benjamínek. Nahrazoval jste jí partnera, byl jste pro ni vším. To nikdy není dobře ani pro jednu stranu. Vy tak cítíte svou zodpovědnost vůči matce - ta ale přeci má své hranice. Pokud byste jí nahrával, nepomohl byste ani jí, nebyla by donucena k vlastní samostatnosti a aktivitě. Ona si musí uvědomit, že jste dospělý, máte svůj vlastní život, že musí odstřihnout pupeční šňůru a dát vám volnost. Můžete jí pomáhat v lecčems - ale měli byste se o to podělit všichni. A maminka bude nucena si hledat své vlastní zájmy. S čistým svědomím se pusťte do změn, jsou nutné. Držím palce :-)
separace dospělého dítěte od rodiny
Pro Janku Je mi vás velmi líto...Váš přítel je zachycen a ukotven v jakýchsi problematických rodinných vztazích, které mu diktují, jak se chovat, co dělat a jak reagovat. Nevím, jestli stojí za to jmenovat jednotlivé osoby, sama je dobře znáte a jmenujete. Matka vašeho přítele mi připadá jako sebestředná osoba s hysterickými rysy se sklony manipulovat s okolím prostřednictvím citového vydírání. Je na to zvyklá. přináší jí to žádaný efekt. Nevím, nejsem odborník, ale myslím, že osoba tohoto typu nebude ochotna slevit ze svých nároků a požadavků. Myslíte, že vám stojí za to angažovat se v těchto vztahových propletencích s osobou přítele, který na mě rozhodně nepůsobí dojmem, že by chtěl směřovat k samostatnému životu a být partnerce oporou? Je to, co se děje v souladu s tím, co si představujete v partnerskjém životě do budoucna ?
Laura
PhDr. Jitka Douchová
Díky, Lauro, posílám Jance i ostatním s podobnými problémy...
separace dospělého dítěte od rodiny
Nevydržela jsem to a utekla odtamtud, on se mi ozval až večer...přijel pak s mýma věcma... Snažila jsem se mu vysvětlit, co jsem měla jiného dělat...on tvrdil, že se chce rozejít hlavně kvůli tomu, že se poslední dobou hádáme pořád. Podařilo se mi mu vysvětlit, že to byly spíš nedorozumění, že to zkusíme, že je důležitý bojovat za vztah, kde se máme fakt rádi. Vím, že by bylo nejjednodušší nechat ho napospas jeho rodině, ale to zatím nedokážu, příliš moc ho na to miluju. Navrhla jsem, že to uděláme tak, že on prostě bude trávit víc dní s jeho mamkou, ať si nepřijde sama. Pro mě to ale není přijatelná metoda, spíš jakási taktika, při níž doufám, že když bude moc často se svou mamkou, začne mu to konečně lízt na nervy. Ale nevím, může to fungovat? Je ještě nějaká jiná metoda, jak tohle překonat?
Janka
PhDr. Jitka Douchová
Spřátelit se s jeho matkou a dát jí pak hranice. Vy potřebujete, aby vás přijala, a ne, aby ve vás měla konkurenci. Jinak to budete mít těžké.
separace dospělého dítěte od rodiny
No a v takových nepříjemných situacích vybouchnu, vyčítám mu to všechno (přitom on - ano, může za to, že se té matce nepostaví, ale za její chování tolik nemůže) a nakonec jsem já za tu špatnou. Vím, že by bylo lepší si o tom promluvit v klidu, ale svýma scénama jsem myslím tuhle příležitost už aspoň proteď zabila. Vím, že taky by bylo řešení odstěhovat se co nejdál, přítel ovšem do jiného města moc nechce, protože tady sežene lepší práci - a má tu kamarády..a rodinu.. A společné bydlení ve stejném městě...sice o tom padlo pár slov, ale momentálně já studuju v jiném městě, takže by to bylo spíš na pátky až neděle..a navíc by to platil on, takže rozhodnutí je jen na něm. Včera to celé vyvrcholilo tím, že jsem slyšela, jak mu matka ve vedlejší místnosti dělá sebelítostnou scénu, že jí vůbec nepomáhá a že si s ní vůbec nepovídá, že je jenom se mnou a ona se musí stáhnout...
Janka
PhDr. Jitka Douchová
No, to je k naštvání, ale jak z toho ven? Přecházím na poslední část vašeho dotazu. Pro jeho matku jste velká rivalka a ona bojuje po svém. Vy byste měla zatím být zdrženlivá a moc nebojovat, rozhodně ne takto viditelně a manipulativně...
separace dospělého dítěte od rodiny
(protože matka ho sice nevyhodí, ale dělá ze sebe chudinku, jak je smutná, že on tam pořád je, takže si s ní přítel i po jeho odjezdu musí další čas povídat...). No..a po tom všem mu zbyde čas na mě. Když je toho času se mnou moc, jeho matka zahájí ještě těžší taktiky, stáhne se, dělá nešťastnou a vymýšlí si, že jí můj přítel s ničím nepomůže, jak je na všechno sama (přitom on se jí každý den ptá, s čím jí může pomoct) a podobně. Ještě nikdy ale neudělala nic takového, čím by mi nějak viditelně ublížila nebo něco tak nepřijatelného, aby se můj přítel vzpamatoval, pořád to jen drží na té ublížené úrovni. Můj problém ještě k tomu je, že já se v těchto situacích neudržím, přijde mi to hrozně nefér, jak ona se k němu chová a navíc si uvědomuju, že takhle to nejde, že on má zatím vztah se svou matkou, ne se mnou.
Janka
PhDr. Jitka Douchová
No, v mnohém máte pravdu, ale je vidět, že jste prudká, a že budete potřebovat získávat postupně více diplomacie.
separace dospělého dítěte od rodiny
On jako hodný syn si s ní rád popovídá, ohlásí se jí kde je, kam půjde, v kolik přijde... Telefonáty mi lezou na nervy, ale jsem schopná je ještě zvládnout, horší to je u nich doma. Naprosto chápu, když jeho matka potřebuje pomoct s jakoukoliv mužskou prací, když jí pomůže s úklidem a podobně, jenže ona - aby měla neustálou jeho pozornost - je schopná ho několikrát zavolat, aby jí nalil víno, přihodil polínko do krbu a podobně. Aby ona se prý nemusela zvedat. Potřebuje si s ním nutně vykládat o každém problému, svěřovat mu svoje věci a tak, když tam přijdu s přítelem, celý hovor se točí ohledně jeho a jí, moje slova jsou hned umlčena. Stejně tak musí přítel pravidelně dvakrát až třikrát týdně navštěvovat babičku, jednou týdně s ní jet ještě na chalupu a pracovat tam. Do toho za nimi bez ohlášení jezdí otec, jehož ještě nikdo z nich nevyhodil a tomu se přítel taky musí věnovat
Janka
PhDr. Jitka Douchová
Přítel je v tlaku všech, je prostředníkem, parťákem, lítá mezi matkou, babičkou, vámi a otcem. Je hlava rodiny, matka ho tak bere, nahrazuje jí partnera. On za to získává benefity v podobě servisu finančního, i jiného. Chápejte, že když spolu bydlí ve dvou od jeho 20 let, že takovýto model nastal. Druhá věc samozřejmě je, jestli to budete schopná snášet dlouho dál...
separace dospělého dítěte od rodiny
Dobrý den, jsem s přítelem teprve něco přes rok, samozřejmě máme spolu určité občasné neshody, ale vím, že se oba máme hodně rádi, rozumíme si, on je pozorný, milý atd. Problém je, že ačkoliv mu bylo nedávno 25 let, žije pořád se svou matkou (jeho hlavním argumentem je to, že si dělá doktorát a moc peněz při tom nevydělává, tak je to finančně výhodnější), která je na něj hodně psychicky vázaná. Pět let zpátky se rozvedla s manželem, co jsem ale pochopila, on se k ní choval dost škaredě celý život a ona se nehorázně upnula na svého syna (jedináčka). Problém je, že můj přítel to nevidí, vyrůstá v tomhle už od mala (stejně tak je na jeho matku upnutá jeho babička), zároveň spíš od mala viděl, jak jeho otec kašle na rodinu a snažil se té matce v tomhle pomoct..a taky je to člověk, který se vyhýbá jakémukoliv konfliktu. Jeho matka je schopná mu volat několikrát denně, vždycky kvůli nějakému zástupnému problému, ale vlastně, aby ho slyšela.
Janka
PhDr. Jitka Douchová
Janko, hezký den, jdu číst dál.
separace dospělého dítěte od rodiny
Dobrý den , Vážená paní Douchová 5 let chodím s přítelem, který trpěl epileptickými záchvaty, míval je každý měsíc týden v tahu, takže to bylo opravdu těžké...později jsme vyhledali léčitele, který jej začal léčit akupunkturou a změnili životní styl ( bez alkoholu). Vše se zlepšilo, dokonce byl 2 roky bez záchvatu. Byli jsme naprosto šťastni a jediné rozpory jsme měli v bydlení a později s tchýní, po jeho uzdravení na mne začala být nepříjemná. On vyrůstal jen se svou mámou a dojížděli za prarodiči na velký RD k nám na ves, já jsem vždy věděla, že chci něco dokázat a tak jsem se dala na studia a s přítelem jsme bydleli v Brně, kde si našel práci. Myslela jsem si, že budeme dále ve městě a uspořádáme si život .Od března 2013 se mu opět objevily záchvaty z ničeho nic.. a začal mne tlačit na bydlení s jeho mámou, nezastal se mě , když na mě byla škaredá. Řekla jsem, že končím a on s lehkým srdcem souhlasil...Nechápu jak tak snadno, když ještě minulý týden byl štastný a tolik zamilovaný.
Magda
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Magdo. Vypadá to na přítelovu velkou fixaci na matku a na to, že frekvence záchvatů je podmíněna hodně psychogenně. Matka jej potřebuje mít jako toho slabšího a mít nad ním vládu, jestliže nemá sama harmonický partnerský vztah. On je v trojúhelníku a v tlaku mezi matkou a vámi. Nevnímám jej do budoucna jako perspektivního partnera...Chápu, že toto jste slyšet asi nechtěla, ale nic jiného vám nenabídnu jako reakci za sebe sama.
separace dospělého dítěte od rodiny
Zdravím Vás potřetí, asi nepřišlo. Mám velmi rád svou přítelkyni ale nemohu vadí mi pár věcí. Jednou z nich je že ona je 10 let vdova, hezká 50 letá a velmi vzrušivá a má 30 let syna, který je bez děvčete. Přítelkyně s ním jezdí na zahraniční dovolené a spí s ním v manželské posteli. I doma mluví stále jenom o něm, všemožně se ho zastává i proti druhému synovi. Chápu sice že syn převzal úlohu ochrany i péče o ni i o domácnost po otci, přítelkyně je na něj fixována, společně vedou domacnost a starají se o dva baráky ale o vztahu matky a syna se mluvit nedá, snad ani o kamrádském vztahu ale spíše o vztahu mileneckém. Nestydí se ani před ním převlíkat a tak podobně. Když jsem s přítelkyní stále mluví jenom o synovi a vůbec ne o nás, co s ním dělala, a co s ním plánuje ne se mnou a tak podobně. Na mého syna se neptá a společný život plánuji přdevším jen já. Mám ji moc rád ale má takový vztah cenu a budoucnost? Dá se poznat incest? Děkuji mockrát za odpověď.
Zdenda
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Zdendo. Zabývala jem se vaší otázkou již 2x, naposledy včera, k tomu jsem vám přeposílala reakci čtenářky.
separace dospělého dítěte od rodiny
Pro Zdendu Čtu váš příběh a je mi vás dost líto.Na vašem místě bych byla taky nespokojená.Mluvit jen o žárlení mi přijde zjednodušující.Vztah vaší partnerky a jejího staršího syna se jeví velmi nestandardně a taky mám z něj divný pocit.Spát ve 30 letech s matkou v posteli?Měl vůbec někdy nějaký intimní vztah?Pomoc matce je hezká věc ,ale všechno má své meze,přitom si těžko dokážu představit něco,co by mohlo danou a vžitou situaci změnit.Účastníkům to asi připadá normální,vyhovuje jim to a zásah zvenčí ponesou nelibě.Zajímá vaši partnerku váš problém?Skoro mám dojem,že nijak zvlášť.Měla po ovdovění vůbec nějaký vztah?Určitě máte plno pochybností a právem.Řešila bych to s ní bez dlouhých odkladů.Mám zkušenost ze vztahů,že co se neřeší hned,přejde do chronické fáze a pak se s tím těžko co udělá.Co vám tento vztah dává dobrého?
Alex
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Alex a Zdendo - přeposílám...Jinak, Alex - souhlasím s vámi v mnoha věcech, nejvíce možná v otazníku nad smyslem vztahu a radosti z něj...
separace dospělého dítěte od rodiny
Zdravím Vás podruhé, poprvé asi nepřišlo. Mám velmi rád svou přítelkyni ale nemohu se přenést přes pár věcí. Jednou z nich je že ona je 10 let vdova, hezká 50 letá a dost vzrušivá a má 30 let syna, který je bez děvčete. Přítelkyně s ním jezdí na zahraniční dovolené a spí s ním v manželské posteli. I doma mluví stále jenom o něm, všemožně se ho zastává i proti druhému synovi. Chápu sice že syn převzal úlohu ochrany i péče o domácnost po otci, přítelkyně je na něj fixována, společně vedou domacnost a starají se o dva baráky ale o vztahu matky a syna se mluvit nedá, snad ani o kamrádském vztahu ale spíše o vztahu mileneckém. Nestydí se ani před ním převlíkat a tak podobně. Když jsem s přítelkyní stále mluví jenom o synovi - ne co my budeme dělat ale co ona dělala s ním a co s ním plánuje, ne co já mám rád za jídla ale co syn. Na mého syna se moc neptá a společný život plánuji přdevším jen já. Mám ji moc rád ale má takový vztah cenu a budoucnost? Děkuji mockrát za odpověď.
Zdenda
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Zdendo. Odpovídala jsem vám 27.3., tj. před 3 dny. Systém v nalézání odpovědí je složitý, nejsou tam vidět data dotazu a odpovědi :-) Odpověď najdete v kategorii dotazů, kde je to zařazeno i nyní. Co ještě dodat. Zajímalo by mě, jak by popsala váš vztah přítelkyně, jestli i ona vidí problém v tom, že jste najednou po dlouhé době vy dva jako partneři, a syn je na dalším místě. Někdy je zvyk železná košile a přeměna vztahů je obtížná. Vy na jejího syna žárlíte - podle vašeho popisu oprávněně. Ale ona to vše asi vidí jinak? Vy s jejím synem nejste konkurenti, jste vedle sebe. Jestliže po ní toužíte a máte ji rád, dělejte vše to, abyste pro ni byl muž č.1. Nežárlete, buďte jí oporou, kamarádem, důvěrníkem, a milencem.
separace dospělého dítěte od rodiny
Vážená paní Douchová, asi zde není zvykem aby psal dotaz muž, přesto se pokusím poprosit Vás o radu. Jde o moji přítelkyni již 10 let vdovu 51 let, se kterou se docela intenzivně navštěvuji necelého půl roku. To co mi vadí a nezdá se je její vztah s 31 letým synem, který je dle mého spíše milenecký než vztah syn - matka, i když chápu že se došlo po smrti manžela k jistému upnutí se na děti, syn že převzal úlohu a starost a ochranu matky po otci, společně vedou domácnost atd. To ale jak se přítelkyně k němu chová, jak se ho zastává proti dalšímu synovi bydlícímu v témže domě, jak o něm mluví a jak se synem jezdí na společné dovolené a spí tam s ním v jedné posteli (při tom jede i s kamarádkami) to se mi prostě víc než nezdá. Přítelkyni také nenavštěvuje ani její sestra ani sestra zemřelého manžela, má hlavně kamarádky a přátele. Prosím Vás o radu a Váš názor.
Zdenda
PhDr. Jitka Douchová
Zdendo, dobrý den. Mohu vás ujistit, že sem píší i muži :-) Přítelkyně se po smrti manžela potřebovala ve svém vzduchoprázdnu upnout k muži, který jí byl nejblíž - k synovi. Podle věku předpokládám, že se jedná o prvorozeného syna, kterého měla již ve 20 letech. Jejich vzájemná vazba se v průběhu let proměňovala, když bylo synovi 21, otec mu zemřel. Cítil povinnost zastat ochranu matce a mladšímu bratrovi, ale nějak se to tam přesmyklo do bližších podpůrných vazeb.Kromě toho, že se vám to nezdá, na něj možná i žárlíte. Na vaší straně bude nyní potřeba velké citlivosti v tom, jak bourat dosavadní vazby, bude to užitečné pro všechny zúčastněné. Jestli na to máte sílu, jděte do toho - převezměte něco z toho, co doposud dělal syn, uvolníte mu tím ruce k vlastnímu osobnímu životu.
separace dospělého dítěte od rodiny
sí jí umývat. chodí před ním nahatá. dělá ze sebe velkého lazara, ale přitom já ji vidím, když je přítel v práci jak si to rychle vykračuje na nákupy atd. Se vším se můj přítel dělí nejdřív s jeho matkou, pak semnou a nakonec naše dcera. Veškeré peníze co vydělá dá své matce. Vím, že je zbytečné mu říkat pojd bydlet ke me a budeme rodina. on nechce. nenechá přece svou invalidní mámu samotnou! hci být rodina moc si to přeji, ale nejde to. A nevím co mám dělat. už takto dál nevydržím. přece není normální aby matka nechala svého syna masírovat vnitřní stehna?? nebo aby mu šahala neustále na přirození? Oni to berou jako legraci, ale u mě to je nenormální. nemohu se svěřit mé matce nebo nějaké kamarádce jelikož se za to stydím. již x krát se mě ptali proč spolu nežijeme?
muj pritel a matka 3
PhDr. Jitka Douchová
Myslím, že vaše tchyně se nezmění, může to být s pokročilým věkem spíš stále horší. Počítejte s prohlubující se demencí. Pro vašeho přítele je to těžké, nedokáže se od matky oddělit, když je invalidní a on je jediný, který zůstal v její blízkosti. Nevím, co vám mohu v dané situaci poradit. Přítel je v tlacích od dvou žen - matky a vás. Bezpochyby má rád vaši společnou dceru, takže to máme další ženu v řadě. Ale u vás by se to mohlo vyřešit tak, když budete diplomatická. O tchyni budete mluvit hezky, útok na její adresu by byl absolutně kontraproduktivní, ale jinak jej budete více připoutávat k vaší rodině a k tomu, jak moc ho potřebujete. Na to přítel slyší. Navíc mi to nepřipadá beznadějné i díky existence jeho dalších sourozenců. Kdyby byl jedináček, bylo by to horší...
separace dospělého dítěte od rodiny
časem zjistila, že se bude muset semnou udobřit. slovo dalo slovo a my spolu mluvíme. Ona mě neustále nenápadně s žertem ponižuje, kolik mám kg atd. mému přítelovi dokonce řekla,, ŽE SI ZKOUŠELA MOJE KALHOTY A ŽE JSOU MOC VELKÉ I NA NÍ A JAK SE MU MŮŽU LÍBIT? jednoho večera slyšíme jak ho opět volá do jejího pokoje. at ji udělá masaž vnitřních stehen, že tam má křeč. Roztáhla nohy a přítel ji masíroval stehna přímo kousek od přirození! ednoho večera slyšíme jak ho opět volá do jejího pokoje. at ji udělá masaž vnitřních stehen, že tam má křeč. Roztáhla nohy a přítel ji masíroval stehna přímo kousek od přirození! Já byla vedle v pokoji a slyšela jak vzdychá asi bolestí. já abych opět nebyla ta špatná jen odpověděla. chudák máma. vid? a on souhlasil.také ho jako ze srandy bouchá mezi nohy a když má nějaky flíček na tričku tak podotkne. to máš od semena? A začne se smát.
muj pritel a matka 2
PhDr. Jitka Douchová
Přečtu si dokončení vašeho psaní.
separace dospělého dítěte od rodiny
. Je mi 35 let a před 6 lety jsem se zamilovala. , byli jsme spolu velmi krátce a ja jsem otěhotněla, ale znali se od malička, protože je to můj soused, Dohromady nás dala jeho MÁMA! No takže jsme to zkusili.S jeho mámou jsem byla za dobře, byla to pro mě super ženská do té doby než se odstěhovali sourozenci mého přítele. Jelikož byla 4 roky nechodící. po operaci páteře nemohla již chodit ale nakonec to zvladla s choditkem. Je to již 8 let co chodí dělala víc takových schválností a nemluvila o mě pěkně. Já to už nevydržela a vybuchla sem. začala jsem mu jeho mámu vyčítat a nadávat na ní. A to jsem neměla dělat! Odešel a skoro celý rok jsme byli pouze kamarádi.V září lonského roku jsme se opět dali dohromady s tím, že ke mě chodí jen na návštěvu a žije s matkou. Máme 5 letou dceru, mohli jsme už dávno žít jako rodina. ale on je upjatý na jeho mámě. chodili mu sms stylem: JSI OPET S NI? A JAKO PROC? JAK CHCES!Když přišel ode mě domů tak mu brečela, že má deprese, a že se cítí moc sama
muj pritel a matka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, přecházím na vaše pokračování.
separace dospělého dítěte od rodiny
Dobrý den, paní doktorko.Přítel jedináček, od dětství s matkou sám.Jsme spolu 2 roky a koupili si byt.Vím, že jeho matka to těžce nese a zbrojí proti mě za mými zády.Vyčítá synovi,že se o něj starala a on jí oplácí nevděk.Manipuluje s ním a citově ho vydírá.Mám pocit,že on to nevidí,protože s ní od malička vyrůstal.Přitom je vnitřně nešťastný.Balancuje mezi mnou a "tchýní".Bojím se,že nás rozdělí,nabádá přítele,aby si mě nebral,že svatba stojí peníze apod.Nidky mě neměla ráda a dělá vše proto,aby přítele dostala na svou stranu.Máme krásný vztah,který ničí jeho matka.Necítím se kvůli ní štastná,stále se bojím,že přítele ztratím,protože je pod vlivem její výchovy a ona s ním umí manipulovat a ovládat ho,např.chce abychom tam na víkendy jezdily,vymýšlí si odvozy na hřbitov,přitom tam může jet autobusem.Mám toho plné zuby,jsem zoufalá a nevím,jak dál.Prosím poraďte,co mám dělat a jak si přítele udržet a dostat ho na svou stranu.Mám pocit,že mezi mnou a svou matkou balancuje.
Inka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Inko. Jejich vzájemná vazba na sebe je hodně silná a pevná, jestliže spolu žili jen oni dva od přtelových 2 let. Žijete vlastně v trojúhelníku, kde se matka snaží o svou vítěznou pozici. Pokud přítel pochopí, že pokud bude hájit vaši pozici ve svém životě, nebude to nic PROTI jeho matce, pak se někam posunute dál. Je-li ale manipulovatelný do pocitů viny, nebude tak úplně jednoduché. Každopádně ale není matce až tak oddaný - koupili jste si byt, proti tomu jeho matka bezpochyby bojovala, žijete spolu :-) Přítel se bude muset naučit postupně odbourávat plnění všech jejích požadvků, neboli si bude muset umět vytvořit hranice. Ale nebuďte vůči ní kritická, tím byste si nepomohla. Budete muset dávat do vaší komunikace na toto téma více zdravé diplomacie. Ale protože jste chytrý analytický typ ( vycházím z vašeho pojmenování všeho, čeho jste účastná ), tak to nebude až tak těžký úkol. Držím palce :-)
separace dospělého dítěte od rodiny
Dobrý den. Mám přítele 2 roky a zatím spolu nebydlíme. Každá jsme z jiného okresu,ovšem vzdálenost není velká cca 30 km. V poslední době jsme plánovali společné bydlení u mě,dokonce přítel už podal výpověď z nájemního bytů. Ted ovšem změnil názor,že kvůli mamce se ke mě nemůže nastěhovat,jelikož mamka má skoro 80 let a nechce aby byl tak daleko. Tím jsem ztratila veškerou naději na budování našeho společného života. Nemám si to vykládat zle. Nejsem proti každý týden ji navštívit,ale to je málo,ona ho chce mít při sobě kdykoliv potřebuje. Zavolá a on přijde. Chápu,že nechce být sama,ale na druhou stranu má i vnuky už velké a druhého syna. Ti jí však moc nenavštěvují,je závislá na něm. Moc mě to trápí,protože jsem se těšila na společné bydlení netušila jsem že ho matka tak ovlivní a on změní názor. Nevím jak dál, doteď jsme měli hezký vztah,ale teď se bojím že se to vše narušilo. Mám obavy z budoucnosti,nemůžu nic s ním plánovat,jsem z toho špatná. Snad mi něco poradíte. Děkují. Jana
Jana
PhDr. Jitka Douchová
Milá Jano. Vypadá to na virtuální trojúhelník, že? Přítel se nechává maminkou manipulovat, asi je "obětí" jejího citového vydírání, v jehož rámci z něj dělá viníka, kdyby se o ni nepostaral podle jejích představ. Neměla bych to za zlé ani jednomu z nich, ale změna bude nutná. On si zatím neuvědomil, že pokud bude poslouchat ve všem potřebám své matky a nevymezí si hranice, pak bude mít těžko jakýkoliv stabilní a hodnotný partnerský vztah - s vámi, nebo jinou ženou. Své priority si musí umět přeskupit, zatím k tomu asi ještě nebyl okolnostmi donucen. Jako pozitivní ale vidím to, že s vámi přestěhování plánoval, takže on si to vše dokáže představit bez problémů - zpanikařila jeho matka. Dejte tomu trochu času a zkuste si o všem rozumně popovídat. Nic nevzdávejte, jen mu ale také nic nevyčítejte. On je nyní mezi 2 mlýnskými kameny - proto bych mu dala nějaký čas...
separace dospělého dítěte od rodiny
Dobrý den, je mi 27 a jsem z Prahy. Po smrti otce žiji s matkou v jejím bytě. Je jí kolem 70 a je v důchodu. Před 10 měsící jsme se domluvili s přítelkyní (25), kterou znám již 7 let, že budeme bydlet společně u mé matky. Máme své dva pokoje a společnou kuchyňa koupelnu. Z počátku to jakž takž šlo, ale přítelkyni vadí, že nemá možnost se plně starat o domácnost. Například vaření a úklid máme tak nějak napůl. Navíc přítelkyně matku nemá úplně moc v oblibě. Mě přijde vidina vlastního bydlení s přítelkyní docela příjemná, ale mám starost o matku. Když se odstěhuji, tak si tento byt nebude moci dovolit kvůli velké výměře a poplatkům a nevím kam by mohla jít. Nechci k ní být takovým způsobem nevděčný. Můžete prosím nastínit nějaké postupy, které by vedly ke spokojenosti všech zůčastněných? Předem děkuji, Petr.
Petr
PhDr. Jitka Douchová
Petře, dobrý den. Nastává čas, kdy se budete mnuset rozhodnout, kdo je pro vás žena č. 1. Matka a partnerka - jsou to důležité osobnosti ve vašem životě, ale každá jinak. Vy, i matka, se potřebujete od sebe separovat a najít pro sebe novou polohu ve vztahu. Jinak by mohl vzniknout mezi oběma ženami pocit nepříjemného a nepřehledného trojúhelníku...O matku se můžete v budoucnu samozřejmě starat i nadále - finančně, provozně, vztahově. Ale jestliže budete žít se svou přítelkyní, které dáte přednost, není to nevděčnost. Je to samozřejmost
separace dospělého dítěte od rodiny
Vazena pani doktorko, chtela bych znat Vas nazor na muj problem se skorotchyni. Jsme s pritelem uz vice nez osm let. Tchyne ma dva syny /oba pres 30 let/.. Oba dva jsou dle meho nazoru ovlivneni jeji vychovou k nesamostatnosti a ocekavaji takzvane servis all inclusive. Matka je o vice nez deset let starsi nez moje a otec uz nezije. Matka je zvykla vsechno delat podle sveho a ridit celou rodinu-svoje dva syny.. Kazdy vikend jezdi spolecne na chatu a tam hospodari. Kdyz tam jedu s nimi, necitim se tam dobre, protoze ona ma vsechno pod palcem a plne tam tomu kraluje. Prestala jsem tam jezdit, ale zaroven pritel tam porad jezdit chce, protoze ma spatne svedomi, ze matka je sama a je tam hodne prace, co se musi udelat. Uz jsme to spolu mockrat probirali, protoze mi to neprijde normalni, abychom travili vikendy oddelene, ale vzdycky se to po urcite dobe opet vrati k tomu, ze se nastvu a jedu na vikend ke svym rodicum, abych nebyla sama. Dekuji za odpoved.
Nikol
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Nikol. Chcete znát názor na skorotchyni, nebo na přítele? :-)Jeho matka je, jaká je a byla a asi se nezmění. S tím počítejte. Důležité je, jestli bude schopen změny v postoji k trávení volného času přítel. Jste spolu dlouho - 8 let, už má tedy vše asi zaběhnuté. Přesto byste se měli pokusit o změnu. Nějaké víkendy společně, některé každý zvlášť - ale ne vždy jen s rodinou, i s vlastními přáteli ( tím narážím na to, že jezdíte ke svým rodičům proto, abyste nebyla sama... )
separace dospělého dítěte od rodiny
Přestal brát telefon, přestal odpovídat na maily a já teď nevím, co si vlastně myslet, ale bolí to až nepřirozeně, dokážu se vyrovnat s rozchodem, ale ne s tím, že jen tak bez důvodu a bez vysvětlení najednou přestane komunikovat. Navíc, chodíme spolu do školy, takže se určitě budeme muset potkávat. Nevím, jak se s tím srovnat, protože vlastně nemám s čím, sama nevím, co se stalo. Asi mi neporadíte, jak ho přinutit zvednout telefon, ale budu vděčná za jakoukoliv radu, jak se smířit s něčím, co se vlastně nestalo. Děkuju, Petra
Petra 2/2
PhDr. Jitka Douchová
Neporozumění je to nejhorší v případě rozchodu. Ale tady asi o rozchod nejde tolik, jako o to, že je přítel ve dvou tlacích a potřebuje si v sobě udělat jasno? Dejte mu čas a neozývejte se. Jestliže nebere telefony, dává tím jasně najevo, že teď komunikovat nechce.
separace dospělého dítěte od rodiny
Hezký den, byli jsme - nebo jsme - s přítelem devět měsíců a opakovaně řešili jeho "neschopnost" odpoutat se z domova, neumím to pořádně vysvětlit, protože tomu sama nerozumím. Oba studujeme v Praze, ale primárně je doma a když nemá oficiální důvod, zůstane tam. Podle mě mají jeho rodiče problém s tím, že by mohl mít vztah, ale netroufám si to soudit. Pro pořádek, je mu 22, což mi už přijde až dost. Několikrát jsme se kvůli tomu pohádali, zvlášť když rušil předem dohodnuté schůzky jen proto, že nedokázal říct, že jde za mnou. Ale jinak je to dokonalý vztah, nedokážu si představit lepšího muže. Když je se mnou, připadám si opravdu jako princezna. Ale takhle to nejde zvládnout. Před pár dny, po další takové schůzce, ze které nutně musel domů, jsem mu řekla, že je to absurdní, že si přece sám může vybrat, s kým chce být. Nic na to neřekl, prostě šel pryč...
Petra 1/2
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Petro. Chápu, že to je tedy opravdu těžké a moc ani nevím, co s tím můžete VY udělat. Řešení je totiž na něm...
separace dospělého dítěte od rodiny
Pro Katku II - ještě mě napadlo - jasné rozhodnutí odejít bylo v okamžiku, kdy se mi ho podařilo v rámci rozhovoru přivést do stavu, kdy odhodil obranné mechanismy a přiznal, že maminka je pro něj nejdůležitější osoba na světě, protože by ho nikdy neopustila, i kdyby třeba někoho zabil. Tak jsem mu obrazně řečeno poděkovala a odešla.
Julie
PhDr. Jitka Douchová
Předávám do éteru...
separace dospělého dítěte od rodiny
Pro Katku - milá Katko, tak tohle jsem taky zažila - maminka a můj bývalý vzájemně na sobě závislí, navíc spolu vychovávali malé dítě - delší příběh. Maminka mě měla hodně ráda, rozdala by se pro všechny. Nejdřív mi to nedocházelo - přítel byl k ní hodně kritický, tak jsem to neprohlídla. Ale když i moje tělo začalo dlouhodobě zdravotně stávkovat, pochopila jsem, jakou hru to vlastně hrají a kde je moje místo - rozhodně mimo tenhle trojúhelník. A jsem sakra ráda, že jsem se takhle rozhodla. Zkoušela jsem si vymezit hranice různě, ale nefungovalo to. A nejdestruktivnější bylo, že to všechno vypadalo na první pohled ideálně a ani moje rodina nechápala, co mám pořád za problém. Radím - zvažte si, za koho přítel vlastně "kope" a podle toho jednejte. Držím Vám moc palce! A mimochodem - bez psychoterapie bych se z toho asi kroutila ještě teď.
Julie
PhDr. Jitka Douchová
Julie, díky, přeposílám pro Katku. A určitě nejen pro ni... Doufala jsem, že odezva bude, protože je to TÉMA!A vůbec ne lehké, těžko řešitelné a zpočátku velmi těžko i rozklíčovatelné. Ale myslím, že někdy přesto vyřešitelné :-)
separace dospělého dítěte od rodiny
Dobrý den, s přítelem jedináčkem 31 let mám již 4-letý vztah. Já se před 6 měsíci přestěhovala za ním do velkého města. Vadí mi jeho vztah s matkou. Má pocit, že se mně i ji musí věnovat téměř stejně. Pohladí mě, pohladí ji. Utrhneme mi kytku, utrhne ji. Chytne mě za ruku, chytne i ji. Jeho dárky pro mámu spočívaly v poukazech na koncert, do sushi baru kde ji vždy doprovázel on. Jeho matka plánuje společné vánoce na horách i silvestra jsme s ní trávili 2X. Jeho matka má manžela se kterým žije, ale někdy mi přijde, že ho odstrkuje. Občas ponižuje. Ona vydělává peníze. Ale někdy se k sobě s manželem mají. Můj přítel s mámou jezdí občas na dovolenou. Asi 2x. Když neměl přítelkyni a jednou to jsme byli spolu. Dává mu to jako dárek. Plánují společné aktivity. Příteli to tak prý vyhovuje. Ona je na mě strašně hodná a rozdala by se. Říká, že má jen jeho a mě. Ale má kolem sebe spousty lidí, na kterých ji prý ale nezáleží. Tvrdí, že nesnáší chlapi. O jaký vztah syna s matkou se jednaá ?
Katka
PhDr. Jitka Douchová
No, Katko, tak to není nic záviděníhodného. Syn jedináček se závislou milující matkou, která by bez syna byla "ztracená" a osamělá. Nemá šťastné manželství, má nejspíš vnitřní psychické problémy, nevěří si moc. Má potřebu předvést své emoce, které jsou polarizovány do lásky a nenávisti, neumí nic moc mezitím. Bude nejspíš obratná manipulátorka. Je to navenek hodná a přející žena, kdo by ji neměl rád?...Zní to ode mne jako velký sarkasmus, ale nemyslím to tak.Moc nevím, Katko, co vám mohu poradit, protože jejich vazba je opravdu silná, ona ho k sobě poutá nezdravou láskou, kterou hned tak nepustí. A umí si lidi kupovat. Deklaruje, že nemá ráda muže. Tak má ráda jen toho jednoho jediného...Věci jsem pojmenovala, ale co s tím? Nejlépe utéct do světa co nejdál. A jinak - vy byste si měla stavět hranice a vymezovat si svá teritoria. Příteli někdy trochu otevřít oči, ale velmi šetrně a decentně, vždy s plnou náručí přízně pro "tchyni", ale postupně si berte víc a víc :-)
separace dospělého dítěte od rodiny
Dobrý den,paní doktorko. (já 36 ona 28 jsme spolu 5 let) Bydlíme odděleně a nikdy tomu nebylo jinak.Přítelkyně bydlí se svým 9 letým synem a se svou pochybově postiženou maminkou která chodí o dvou francouzských holých v domku,který je "de facto" v příšerném stavu,kde kolabuje často i elektřina.Na moje pokusy společného soužití,třeba i s její matkou u mne, kde obývám 3 místnosti z 11,reaguje odmítavě,uvádí důvod svojí maminku,nevyhovující schody, zábradlí,atd. jsou to jen výmluvné a absurdní důvody které časem uznala, protože dům má bezbarierový přístup a proto našla jiný důvod opět zcestný.Sama o sobě tvrdí, že je citově závislá na matce a ta pro změnu na jakýkoliv podnět přítelkyně ohledně nějaké nespokojenosti,reaguje hysterickými záchvaty a fiktivními zdravotními kolapsy.Podotýkám,že přítelkyně žije se synem v jedné místnosti a matka žije v druhé.V jeho 9 letech ho musí doprovázet věčer i na WC.Vzdálenost mezi domy je cca 10 min.pěšky.Prosím poraďte,kde je problém?
Radek
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Radku. Přítelkyně je evidentně hodně fixovaná na svou původní rodinu a matka jí asi manipuluje. Ve vás vidí rivala, někoho, kdo ji obere o péči dcery, která je patrně opravdu hodně pomáhající typ a bojí se odseparovat od matky, která by ji obvinila ze sobectví. Tak si to aspoň představuji, i když netvrdím, že to musí být nutně pravda. Jste spolu 5 let, a žádná změna. Je otázkou, zda se přítelkyně neobává jít do nějaké nejistoty, jak moc je ve vztahu s vámi šťastná, jaké jsou její skutečné priority. Je otázkou, jaký má váš vztah perspektivu do budoucna? Přemýšlejte nad tím, jak bojovat jinak, než dosud, pokud usoudíte, že se jí nechcete vzdát...
separace dospělého dítěte od rodiny
Dobrý den, psala jsem již jednou, zatím bez uveřejnění Vaší reakce, už vím jistě, že přítel (33) se nehodlá stěhovat (změna práce a města) a bude dál bydlet se svou matkou - i za cenu ztráty vztahu, který byl naším okolím i mnou považován za velmi dobrý, bezproblémový. Ačkoli jsme spolu trávili jen víkendy a dovolené, vždycky mi pomáhal, psychicky mě podporoval, jezdil k mé matce a pomáhal jí s domkem a zahradou. Náš rozchod bere naprosto klidně, bez emocí, nepochybuje o svém rozhodnutí. Po dvou letech? Ještě před pár dny mi kreslil vzdušná srdíčka a psal zamilované smsky. Přijde mi, že někde jsem se musela mýlit, nebo je možné, že aby jedna osoba takhle jednala a byla vždycky upřímná? Děkuji.
vvv
PhDr. Jitka Douchová
Milá vvv. Žila jste v partnerském trojúhelníku s mužem, který se z nějakých důvodů nedokáže odseparovat od své matky s pocitem, že by jí tím ublížil ( hovořím - li o trojúhelníku, je asi jasné, že druhou ženou je jeho matka ). Vy jste zabojovala ultimátem, který nezkousl, cítil jej asi jako nepatřičný tlak. Nemyslím, že by upřednostnil matku před vámi, spíš to neumí,je asi v nějakých psychických kleštích a dle mého spoléhá na to, že váš vztah bude pokračovat v původním modu vivendi, neboli, že se "umoudříte" a ustoupíte. To jsou alespoň mé fantazie po přečtení vašeho dotazu, skutečnost se od nich může samozřejmě lišit. Nemyslím, že by vše skončilo, ale měli byste si povědet bez afektu a výčitek své představy o dalším vývoji vztahu. Rádi jste se nepřestali mít, tak teď musíte začít o sebe bojovat. Držím palce a přeji hodně štěstí :-)
separace dospělého dítěte od rodiny
Myslíte si ,že je možné,aby se 47 letý muž déle žijící u svých rodičů (80 let) rozhodl osamostatnit ? Jejich propletenost je natolik velká,že oni potřebují jeho ,jako řidiče a údržbáře domu a on bydlí v jejich domě-nemusí platit nájem apod.I když tvrdí,jak mě miluje obávám se,že nebude ochoten nic měnit.Já hledám partnera pro život ve dvou(děti žijí již samostatně.
Milena
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Mileno. Vidím to více skepticky, než naopak. Nejde jen o vzájemnou výpomoc syna k rodičům a naopak, ale i o dlouholetou neodstřiženou pupeční šňůru obou stran, vztahové předivo závislostí mezi nimi. Měla byste s ním více mluvit o svých očekáváních od vztahu, měli byste také vyzkoušet společné bydlení, než budete moci počítat se společnou životní perspektivou...
separace dospělého dítěte od rodiny
Dobrý den, paní doktorko. Bydlíme společně s naším 24 letým synem v rodiném domě. Syn na domácnost ničím nepřispívá (ani finančně, ani pomocí), ničeho si neváží, všechno zničí, umaže, sebere. Jsme s manželem už zoufalí, navrhlovali jsme mu ať si najde nějaký pronájem, ale vyhrožoval že nám to tu zapálí a že se ho chceme zbavit. Věčně se hrabe v autech, je celý špinavý od oleje - takto si sedne na novou sedačku, čeká že mu budu jeho špinavé věci prát a starat se. Když jsem odmítla, v práci si na něj stěžovali, že chodí špinavý a roztrhaný. Jako matku mě to velmi trápí, ale nevidíme s manželem žádné východisko. Co byste doporučovala Vy? Děkuji. Jarka
Jarka
PhDr. Jitka Douchová
Milá Jarko - zařadila jsem váš dotaz do kolonky, kterou byste měli vy, jako rodiče dospělého syna, podporovat a dovést do vítězného konce. Vy jste ale dospěli do opačné fáze - syna se bojíte a respektujete jeho neúnosnou expanzivitu, tudíž jej v tomto vlastně podporujete. Tak mu přechod do dospělosti, která s sebou nese plnou zodpovědnost za sebe sama, neumožňujete. Jak můžete např. brát v potaz to, že si na něj v práci stěžují? On je dospělý muž, to si stěžují vám jako matce??? Chodí snad do základní školy a vy to schytáváte od učitelky na třídní schůzce?... On je ekonomicky nezávislý, pracuje. Bydlí pod vaší střechou, ale zadarmo, ničím nepřispívá. Když něco požadujete, vyhrožuje a je ultimativní, a vy se ve strachu oba stáhnete. Nechce se mi zdát, že se syna bojí i váš manžel!Jarko, pokud mu budete ustupovat, nebude mít syn důvod se změnit. Uvědomte si, že vy s manželem již máte svůj život, on také. Buď by měl bydlet jinde a starat se o sebe kompletně sám s tím, že případně může někdy přijít na oběd, nebo mu že pomůžete ze začátku s praním, než se to naučí sám. Pokud bude bydlet s vámi, pak bude muset respektovat vaše pravdila - ta by měla být jednoznačná. Ekonomický třetinový podíl na veškeré provozní režii, včetně jídla, a to další, jako pobývat doma špinavý, to snad nebudu ani komentovat. Je jasné, že takto opravdu ne:-) Tak se ničeho nebojte a běžte do toho.
separace dospělého dítěte od rodiny
Dobrý den! Děkuji za odpověď z 23. 4. a rozvíjím: Co nás pojí s rodiči? Biologie? Bývalá (citová, psychická, fyzická) závislost? Nikdy jsem si s nimi nerozuměla (jsem velmi citlivá, oni na mě byli příliš chladní, sobečtí, ve své nekompromisnosti až zákeřní). Pamatuju si přesně okamžik, kdy jsem (v 6 letech) pochopila, že jsem dospělejší než oni. Když potkám někoho s podobným přístupem teď (40), s klidem ho opouštím (takové lidi odhadnu velice rychle). Při nutnosti s nimi např. spolupracovat jsem na ně dopředu napružená a nedovedu s nimi nebojovat :o) Rodiče ale opustit nedovedu, přestože nezmoudřeli: Nesplnila jsem jejich představy o mé budoucnosti = mluví o mé neschopnosti a neposlušnosti (a já VÍM, že je to nesmysl). Cítím, že bych si bez kontaktu s nimi zpětně dovedla odžít dětství, které mi "zakázali". Říkám si, že se hodnota biologických pout přeceňuje. Že si samotu zaslouží. Nežiju s nimi, přesto jsou první myšlenkou mého dne. (A to jsem vynechala prarodiče :) Díky!
Alex
PhDr. Jitka Douchová
Pořád se tedy vlastně snažíte dosáhnout jejich ocenění,uznání, citového přijetí. To vám tam chybí. Ale máte to hodně složité na jednu stranu je nemůžete uznat jako silné (tedy dospělé a ochraňující), jako silnější se dlouho cítíte vy, ale přesto vlastně hledáte a potřebujete pro sebe dál jejich prozření, jejich možná omluvu.Hledáte jejich lásku. Alex, to není na pár řádek na těchto stránkách. to je na psychoterapii. Budete-li chtít, objednejte se u někoho, kdo vám s tím vším pomůže alespoň tak, že v tom nebudete sama, že budete moci v rámci rozhovoru s profesionálem hledat i jiné úhly pohledu, než jaké máte nyní, a v nichž se točíte. Vaše pomyslná spirála je o potřebě odpuštění i nechtění odpusit, potřebě láskyplného přijetí, potřebě vymezení se, a plno dalších věcí, které jsou na první pohled ve své vzájemnosti obtížně kompatibilní:-)
separace dospělého dítěte od rodiny
dobrý den Mému synovi je 21 let. Do teť jsme žili v jedné domácnosti. Chhce se osamostatnit a žít v podnájmu. Moc zle to nesu. Již jedno dítě mi zemřelo. Nedokážu to, mám pocit, že jsem už zbytečná. prosím poraďte mi, jak dál, co mám dělat, abych ho úplně neztratila. Mám jenom jeho a oba jsme na sebe fixování. Dnes v noci to bylo 24 let, co by měla moje dceruška, syn měl svátek, byl s kamarády a já jsem chtěla zemřít.Něco mě ale zadrželo. Jsem moc unaavená a nevím jak dál. Děkuji
Jarica
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jarico. Rozumím vašemu strachu z pocitu osdamělosti po odstěhování syna z vašeho dosud společného domova. Rozumím tomu především proto, že vám zemřela dcera. Ale váš syn je již dospělý, potřebuje žít svůj život, aniž by to znamenalo, že by se od vás citově úplně oddělil. On vám nemůže nahrazovat dále vaši potřebu se starat o své dítě se vším všudy. On potřebuje jít svým vlastním životem dál. Vy byste si měla najít něco, co vás bude těšit, nabíjet energií. Nejste jen matka, jste žena, která by se měla soustředit i na další věci, které jsou v životě nejen důležité, ale i příjemné. Syna patrně svými city a strachem z oddělení svazujete. Má věk na separaci od matky, vy se můžete nyní dát novou cestou. Mám pocit, že trauma ze smrti dcery stále nemáte zpracované, proto tolik lpíte na potřebě společného života se synem. Zkuste, Jarico, psychoterapii, myslím, že by vám určitě pomohla. A syna vypusťte z hnízda:-)



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.