Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

PremiumPoradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| děti partnerů| závislost ve vztahu| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| problematické vztahy s rodiči| deprese a vztah| zamilovanost| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| vztahy na pracovišti| otázky početí, těhotenství| alkohol u jednoho z partnerů| psychické poruchy| stres| spolupráce s psychologem/psychiatrem| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| ekonomické problémy ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nenaplněná láska| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| generační soužití| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| ženské přátelství| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| sourozenecké vztahy| přetažený vztah| manželovy kamarádky| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| kamarádi partnera...| alkohol v rámci širší rodiny| problematické manželství rodičů| osudová láska| problém navázat vztah| sny| ekonomicky silnější žena| seznamování| neimponující muž| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy
separace dospělého dítěte od rodiny
Dobrý den, mám velkou potřebu reagovat na vaši odpověď na moji otázku, zda li je vztah syna s matkou, tak jak ho popisuji běžný? Chci je napsat, ne já nejsem tím synem. Naopak já jsem partnerem té matky, a musím přiznat že jsem často v rozpacích nad jejich vztahem. Potřeboval jsem jen radu, jestli mám v tomto směru něco dělat. to je vše. Děkuji za pochopení.
Tomáš
Pro zobrazení odpovědi se přihlaste k iDNES Premium
separace dospělého dítěte od rodiny
Mám dotaz, zda-li je normální když matka jezdí se svým 35 letým synem na víkendy, týdenní dovolené, koncerty a jiné aktivity. Vždy mají jeden pokoj, jednu postel, chodí před sebou ve spodním prádle, spí společně v jedné posteli, používají jednu koupelnu. Je to běžný vztah?
Tomáš
separace dospělého dítěte od rodiny
Prosim poradne.Je mi 34 let,bydlim v Anglii 12let.Mam dve deti, manzel je Angican.V Anglii jsem spokojena,coz moji rodice neberou dobre.Velmi casto mi vycitaji,ze jsem jim “utekla” a zklamala, ze bydlim takhle daleko.Moje setra je navstevuje tydne,drive jsme se kontaktovali jednou tydne (telefon/zpravy) – nez se nas vztah vyhrotit (nevydrzela jsem poslouchat vycitky, pohadali jsme se).Do Cech jezdim tak dvakrat rocne.Nas vztah je plny napeti.Kdyz prijedu, vyzaduji,abychom spolu byli 24h denne,coz neni ralisticke(i plne napeti),protoze ja musim svoji pozornost rozdelit mezi deti a manzela (cesky neumi,deti ano).Kdyz se vidime,rodice mi deti okrikuji,rikaji,co delam spatne - ja jsem uz dospela a zvykla na svuj vlastni zivot.Tez hodne predemnou breci,abych videla jak jim ublizuji.Kdyz je vidim jednou za cas,moc me boli jejich vybuchy hnevu a jejich pocit me stale vychovavat.Nevim co delat,vysvetlit se jim to neda,jelikoz stale mluvi o tom,ze doufaji, ze i moje deti mi jednou utecou a ja se budu trapit.Dekuji
Lenka
separace dospělého dítěte od rodiny
Dobrý den, můj přítel má velmi zámožné rodiče, se kterými 29 let žil. Rodiče si neustále nárokují jeho pomoc a drží ho svými penězi pořád jako v klepetech. On to bere jako samozřejmost, protože jsou to jeho rodiče, ale oni mu tím pádem nedovolují svobodně žít, samostatně se rozhodovat. Máme se brát a rodiče nesouhlasí s naší svatbou, protože ji plánujeme dle našich představ, ne jejich. Žádné peníze po nich nechceme, ale bydlíme u nich ve velkém domě, kde máme svůj (i když pořád jejich) byt. Celý život mu diktovali co má dělat a on jim nikdy neodporoval, naopak, se vším se jim svěřoval a teď neví jak z toho ven. "Tchýně" se v tuto chvíli snaži organizovat život i mě, ale já nejsem tento typ. Přítel by to nejraději nechal všechno vyšumět, ale je na mé straně, kdyby byl problém, rodiče by opustil, to mi ale přijde jako moc razantní řešení, jak se mám zachovat, abych udržela jeho rodinu kompletní, ale dala jim najevo, že jsme ted my 2 nová rodina? Předem moc děkuji za radu.. - otázka upravena poradcem
Tereza
separace dospělého dítěte od rodiny
Dobrý den,partnera jsem poznala před víc jak rokem,láska na první pohled,bylo to krásné,velmi brzy jsem se s ním nastěhovala k jeho mamince(otce nema),abych neplatila kolej(jsem studentka) a hledali jsme vlastni bydleni,jeho maminka je general a on uz si nechtel nechat od ni rozkazovat.Po roce jsme se konecne prestehovali a bylo to bajecne,alespon ja byla opravdu stastna,on nikdy nepusobil,ze by to citil jinak.Jeho maminka se vsak strasne snazila porad nam ridit zivot,snazila jsem se to nejak ukocirovat,ale po ctrnacti dnech v novem(pred tydnem),prisel se svymi kamarady,ze konci,ze mu matka napsala,ze ho nechce rodina uz nikdy videt,protoze je se mnou.Sbalil se a rekl,at se vystehuji,sam odjel asi zpatky k mamince,nevim.Nechapu to,vzdycky jsem s jeho rodinou vychazela a verila,ze on si za me bude bojovat.Ted nevim,co mam delat.Snazim se prijmout rozchod,ale porad nemuzu prestat doufat,miluji ho.Muze jeste dospet,kdyz v 27 letech utika pod mamincinu sukni? Ma smysl na neho cekat? Dekuji
Bety
separace dospělého dítěte od rodiny
Dobrý deň. Mám problém ktorý nie je môj, ale je predsa aj môj. Týka sa môjho 28-ročného syna. Má trojročnú známosť, pred rokom začali plánovať spoločnú budúcnosť, ale priateľka ochorela na lymfóm. Jej choroba nemá zatiaľ dobrý priebeh, nedošlo k vyliečeniu. Tč. je po transplantácii kostnej drene. Je velmi statocna, dobre to vsetko znasa. Lekári jej povedali, že nebude môcť mať dieťa. Syn sa s tým nevie zmieriť, jeho vzťah od začiatku nebol celkom presvedčivý, že ona je ta pravá. Celý rok stál pri nej, pomáhal jej. A teraz rozmýšľa o rozchode. Dievča je sympatické, silná osobnosť. Na jednej strane je mi luto, aby sa rozišiel, na druhej strane by som mu dopriala zdravú zenu. Čo mu poradiť? Je typ, ktorý nevie jednoducho len tak zbaliť dievča, možno bude dlho hľadat....a možno ani nenájde už také dobré dievča .. trápim sa pre nich oboch
Elena
separace dospělého dítěte od rodiny
Dobrý den,
cca před 8 měsíci jsem si našla prvního "opravdového přítele", byli jsme dlouholetí kamarádi a najednou jsme se dali dohromady, bohužel moje rodina (mamka, babička, děda) přítele moc dobře nesnášejí, vždy je v místnosti taková napnutá atmosféra a u obou žen je vidět přetvařování, že to tolerují jen kvůli mě, ale například když jsme sami, tak mi neustále podsouvají jeho špatnosti. Bohužel ačkoliv já přítele miluji, začínám mít strach, že to bude náš konec, on s mojí rodinou nechce trávit skoro žádný čas, má žaludeční nevolnosti atd.. Můžete mi prosím poradit co s tím? - otázka upravena poradcem
Ella
separace dospělého dítěte od rodiny
Dobrý den,
s přítelem jsme spolu už skoro rok a poslední dobou jsme se pořád hádali, až to došlo k tomu, že jsem si museli sednout a promluvit si, jestli má náš vztah smysl. Nakonec jsme se shodli, že spolu chceme být. Rozdíl mezi námi je 9 let. A někdy mi přijde, že není připraven na rodinu a rodinný život, ačkoliv je mu 30. Neustále jezdí za rodičemi. A když se ho zeptám, proč nemůžem strávit více času spolu, tak odpoví, že musí pomáhat. Vánoce chce strávit u rodičů. Nevím, co mám dělat. Jak mu říct, že je na čase, aby začal budovat svou rodinu a byl se mnou o víkendech.? Přece na tom není nic špatného, když člověk chce strávit čas se svým partnerem.
Lucie
separace dospělého dítěte od rodiny
Dobrý den paní doktorko,
zažívám hrozné stavy a vůbec nevím, co s nimi. Mám přítele už pátým rokem, máme spolu krásný vztah,který funguje. Poslední rok se bavíme o tom, že bychom spolu mohli začít bydlet. Hrozně moc bych si chtěla vyzkoušet společné bydlení a víím, že by to náš vztah určitě zase posunulo o krok dále, ale vždy mě začnou stahovat mé pocity, že opustím rodiče a dostanu strach. Když jsem sama doma a mám čas o tom přemýšlet, tak se ve výsledku těším. Ale pokud se o tom začnu bavit s přítelem, vženou se mi slzy do očí, jako bych dělala něco strašně zlého. Nevím jak se s těmito pocity vypořádat,, připadám si jako blázen, většina mých kamarádek již se svým přítelem bydlí a žádná se za svými rodiči neohlédla(začali si přeci budovat svůj život což úplně chápu). Jen já nevím, co dělat a jak se s tím vším vypořádat.
Děkuji Vám za odpověď.
Dominika
separace dospělého dítěte od rodiny
Dobrý den,jsem s partnerem dva roky.Měli jsme plány a plánovali budoucnost s tím že si zařídíme společné bydlení,děti,pejska...V loni mu našli rakovinu varlete a tak ještě před podstoupením chemo jsme se rozhodli pro miminko.ted máme pomalu rok starého syna.partner se mnou pomalu půl riku nekomunikuje,neplánuje se mnou budoucnost prostě vůbec nic.Při otázce jak si naší budoucnost představuje řekne,že si vidí jak náš syn jde popvé do školky a tím to hasne.Bydlíme pořád u jeho rodičů kteří jsou skvělí ale jako každá žena chci mít svou domácnost a své soukromí.O bydlení se mnou nemluví protože podle něho na to nemáme(ale jako žena to mám spocítané a vím že máme).Další výmluvy pak jsou že by se v paneláku nudil,neodstěhuje se kvůli rodičům,zdědí tento barák(samozřejmě i s rodiči a bratrem).Po zdravotní stránce už je vyléčen ale neřeší nic.Už nevím jak mu mám vysvětlit že chci aby jsme byly rodina jen my tři.
Katuš
separace dospělého dítěte od rodiny
Dospělý syn (VŠ 28 let) s námi stále žije v bytě. Má cca 4 roky přítelkyni, se kterou však zatím neplánuje společně žít. Doma pomáhá minimálně, přispívá na společnou domácnost minimálně a s upomínkami. Protože na poslední 2 dovolené odjel vždy s kamarádem, jeho přítelkyně se u nás ukáže tak 1x za 2-3 měsíce na chvilku, nikam moc nechodí a z našeho pohledu je syn stále velmi nervózní a nespokojený (zatím nemá práci, která by ho uspokojovala, ale pracuje), přemýšleli jsme, zda není například problém v jeho sexuální orientaci. Zeptali jsme se ho na to v soukromí, zcela klidně i s tím, že pokud to tak je, nevadilo by nám to, hlavně aby by on spokojený v životě. Reakce byla překvapující. Urazil se a druhý den nám sdělil, že to byl takový nonsens, na který do konce života nezapomene. Jeho přítelkyně k nám prý nechodí, protože se k ní chováme povýšeně a nebavíme se s ní. Od té doby s námi již téměř nekomunikuje. Žít sám a za své taky nechce. Je to náročné pro všechny, co dělat?
Slávka
separace dospělého dítěte od rodiny
Vážená paní doktorko,
s přítelem jsem skoro rok a on pořád vše, ale naprosto vše (včetně našeho intimního života) probírá s matkou, protože se ho na to ptá tak jí odpoví. Už bydlí sám, ale dost věcí musí pro ni zařizovat, i když s ní bydlí jeho sestra (otec se od matky odstěhoval před x lety). Matka mě evidentně moc nemusí a cpe mu, že ho chci ovládat, že není svobodný a tak podobně. Než jsme se poznali trávil s ní docela dost času a dokonce mu nabídla, že ho zasvětí do sexuálního života (čehož nevyužil). Navíc on má potřebu se jí se vším svěřovat (říká tomu, že se chlubí a že se chlubit potřebuje) a nepřipouští si, že by se nás snažila rozeštvat protože "ona to s ním myslí dobře". Co s tím můžu dělat, ztratila by na něj vliv kdybychom se v budoucnu odstěhovali do jiného města? - otázka upravena poradcem
Věra
separace dospělého dítěte od rodiny
Vazena pani doktorko,
jiz 4. rokem pracuji v zahranici. V srpnu lonskeho roku jsem se zamilovala do mladsiho partnera nez jsem ja. Je mi 27 a partnerovi 23 let. Rodice v Cechach vidam jen jednou v roce. Mame k sobe daleko. Pritelovi rodice bydli hodinu autem. Nevim zda nejak neskodim nasemu vztahu,protoze pritelova rodina je velmi pratelska,ale on chce byt stale s nimi. To by mi nevadilo,ale on chce,abych tam s nimi byla i ja.Pritom mame svuj byt.Kdyz ma dovolenou,chce tam byt treba tyden,pak se vratime na den do bytu,ja peru a uklizim,a pak chce jet znovu.Nekolikrat denne si volaji.Kdyz on delsi dobu nezavola,volaji mu a rikaji,ze je nema rad.Vzdy,kdyz jsme u nich,ptaji se,proc nezustaneme pres noc do zitra,cela rodina se na me podiva a ceka co reknu.Chci mit svuj klid a soukromi, take nemam s sebou ciste pradlo na vic dni.Jeho mama bezi do loznice a da mi svoje obleceni,jen at tam zustaneme.Me to uz zacina dost vadit,chci zit s nim, ne s jeho rodinou.Pritel to ale nevidi.Co s tim?
Hanka
separace dospělého dítěte od rodiny
vešla do pokoje. Samozřejmě, jsem to řekla příteli, aby to mámě řekl. Pak byla pauza, v těhotenství jsem byla v nemocnici, jeho máma se občas náhodně zastavila, že nám něco nese.Jsem spíš samotář a ráda si plánuji návštěvy sama, ale tenkrát mi to nevadilo. Po narození dcery, jsme ji párkrát pozvali, párkrát jela jako okolo, ale nikdy jsem jí neodmítla. Pak nastal zlom. Jeho maminka je mě ptala na majetkové poměry mé matky a bratra, zkoumala, kde máme chatu a to se mi začalo nelíbit, nemluvě o tom, že když chci návštěvu, tak jí pozvu. Ona přes partnera říkala, že by si malou chtěla povozit sama (tenkrát 5 měs), ale já jí tak malé dítě nepůjčím. Pak jsem 2x z vážných důvodů odmítla náhodnou návštěvu, nešla na povinný oběd jejich rodiny a jsem černá ovce. Naposledy u nás byli povinně na Vánoce, pak jsem poslouchala, že jsem se netvářila-.Kdy by se tvářil, chtějí malou vidět často, já jsem unavená a nemám náladu, oni to nerespektují.Partner se mě nezastane, hádáme se. Přemýšlím o rozchodu.
adriana 1 - pokračování
separace dospělého dítěte od rodiny
Dobrý den paní doktorko, moc váš obdivuji, ráda bych také požádala o radu. Jsem s přítelem 2 roky a máme 9-ti měsíční dceru. Manželi jsme se nestali, protože přítel se nevyjádřil a já zase tak o manželství nestojím (stála bych,ale musela bych ho doslova dokopat, ale to by bylo pod mojí úroveň).Vše bylo ze začátku celkem fajn. Seznámili jsme se v práci, já v té době měla vztah, ale partner měl sexuální problémy a já již ve svých 32 letech chtěla děti a on pořád promýšlel.Současný partner je o 5 let mladší... Pak jsem s kolegou začala chodit ven, bylo mi fajn, ale věděl o tom, že mám již přítele. Dali jsme se dohromady, začali spolu žít. Poté jsem poznala jeho rodiče, nebyli nejhorší-máma hodně aktivní, táta v pohodě, občas se napije, ale šlo to. Občas jsme byli pozvaní na oběd k nim, ale dost mě překvapilo, že jejich syn musí mamince např. o naší společné dovolené každý den psát, co tam děláme, nebo když jsme byli s rodiči na dovolené, tak si k nám do pokoje dala máma tašku a v 6 ráno bez zaklepání pak vešla.
Adriana 1
separace dospělého dítěte od rodiny
Dobrý den,prosím o radu,jak odpoutat přítele nejen od maminky,jak bývá časté ale od obou rodičů.Jemu vyhovuje každodenní servis v podobě obědů od maminky, jede tam i když vařím já(přeci jede odvézt psa na barák-my máme byt).Oni jsou citový vyděrači, každý den potřebuji s něčím pomoct, barák, zahrada,vidět nás dva,psa apod.,slibují mu že zdědí barák,který v 70ti beztak max.předá dětem, pokud si nějaké pořídíme. Zatím mu ale nedovolili ani prodat byt který dostal po babičce ale otec ho má stále napsaný na sebe i když ho přítel za bezmála půl milionu zrekonstruoval. Drží ho v šachu a on to nevidí. Kde žijeme není práce, já každý den dojíždím, oni jsou v důchodu ale mluví do toho, že byt na něj nenechají přepsat, protože je to přeci hloupost. Kam byjsme chodili, já mluvím hlouposti, nevím co chci apod. Chci vlastní rodinu, děti, náš život především. Oni ho ale musí mít co nejblíž aby se o ně staral a on to nevidí:((. Už mi dochází síly a nevím si rady, jak dál aby otevřel oči. Děkuji.
Aneta
separace dospělého dítěte od rodiny
Ze je taky chapu, ale ze jim neni prednejsi stesti a skvely vztah se super chlapem, ktereho meli celkem radi? Jaky je prosim Vas nazor na celou situaci? Je mozne se vratit k priteli,pokud bych se opravdu uz hodlala nastehovat? Jenze jsem na dennim studiu VS a nevydelavam (je mi 21 let),takze jsem na prisunu penez zavisla a ani si je stejne nechci rozhadat, s rodici to proste nema cenu...spis bych volila nejakou diplomatictejsi cestu. Ale jakou? Penize na spolecne bydleni jsem chtela resit prestoupenim na dalkove studium a zezacatku soucasnymi brigadami co mam, pozdeji snad i nejakou trvalou praci. Opravdu o navrat moc stojim, kor kdyz vim, jaka je skoda, ze duvod rozchodu byl "jen" takovy... Kdyz mam nyni otevrene oci a vidim, kolik mych stejne starych znamych a kamaradu take spolecne bydli se svym protejskem a nekteri dokonce uz pkanuji i svadbu...je mi ze sebe fakt na nic. Dekuji moc za pomoc a nazor!
- otázka upravena poradcem
Rebecca
separace dospělého dítěte od rodiny
Tyto problemy ve me opravdu vrely, diky tomu jsem ze strany rodicu citila opravdu velky tlak... nechtela jsem ublizit ani jim a ani priteli ale zaroven jsem nevedela jak z toho ven...takze jsem od toho reseni tak nejak utikala. Jenze pritel pred par dny (daval mi cas nekolik mesicu) prisel cely uplakany s tim, ze nas vztah se nema jak posunout, ze me moc miluje, moc to boli ale ze hlava mu radi to ukoncit. Ze je mu pry prece jen 27 let a ze nechce v 35 zjistit ze nema zadne "jistoty", jestli mi rozumite. Ze me moc miluje, Kdyz tak nad tim premyslim, ma pravdu a chapu ho. Je pravda ze jsme spolu byli dost dlouho na to, abychom to vyzkouseli...zkusili ze spolu muzem nejen chodit, ale i zit. Silene me to ubiji a mrzi, ze jsme se rozesli kvuli takove blbosti! Vlastne jen kvuli mym rodicum.... sama pro sebe v hlave jim mam ted moc za zle. - otázka upravena poradcem
Rebecca
separace dospělého dítěte od rodiny
Dobry den, prosim Vas o nazor. S pritelem jsme spolu byli vice, nez 3,5 roku. Po celou dobu jsme byli velmi stastni, tak nejak uz jsme predpokladali i to, ze jsme posledni partner toho druheho a obcas si to i davali hezky najevo. Pritel vsak skoncil VS a rozhodl se od rodicu osamostatnit... Dostal od rodicu krasny moderni byt a samozrejme ze zanedlouho doslo i na prani nastehovani se k nemu. Moc jsem chtela ale, v dobe kolem jeho stehovani do bytu jsem od svych rodicu (sama jsem jeste studentka) dost pocitovala to, ze tusi, ze bych se mohla prestehovat a taky znacne pocitovat, ze delaji vse pro to, abych to neudelala.Byla-li jsem u nej o vikendu dyl jak den v kuse - byl problem. Pres noc - problem. Varili jsme si spolecne obed - problem. Pomahala jsem mu s uklidem - problem. Proste problem u jakehokoli naznaku spolecneho bydleni. Jsem jedinacek, tak zrejme nechteji doma zustat sami.
Rebecca
separace dospělého dítěte od rodiny
Dobrý den,mám dotz..mam 25letou přítelkyni nezijeme spolu.zije jen s maminkou a mladsi sestrou.Jeji mminka se rozvedla s tatinkejm kdyz moji pritelkyni bylo 19let.Vypravela mi jak to meli tezke jen s mamou a sestrou.zacinat od nuly a vse si vybudovat.chapu je tam mezi nima silne pouto jejich mladsi sestr je jejich mzlicek bude ji 18.moje pritelkyne je povazovana za tu zodpovednou z vsechno.i z sestru i za mtku tak to i citi..má nasobe velike bremeno dluhy splatky atd.Maji 2 byty v tom jednom spolu travíme vikendy..protoze prez tyden pracuje bydlime od sebe asi 45km.obcas we vidame i v tydnu jen na par hodin a jedu domu.Jeji maminka pracuje,mladsi sestra dela skolu a ma pritelkyne take pracuje.Je mozne aby si chybeli??aby meli pocit ze se potrebuji???proc se ptam..uz nekolikrtt se stlo ze jsem chtel prijet treba ve sttni svátek..kdy mela volno.a pochopitelne jsem chtel byt s ni..ona me odmitlas tim ze citi ze ji mama a sestra potrebuji.Kazdy tn viknd co jsme spolu n tom byte se neobejdfe bez toho aby chom nemuseli jit k nim nbo nvzali s sebou jeji mladsi sestru nebo proste nestrvili vetsinu csu spolecne..Kdyz se ozvu a namitam tak se citi dotcena.chápu ze to meli tezke a maji pevne pouto..ale kdyz uz jsme s ni o vikendu tak ji chci pochopitelne jen pro sebe a travit ho jen s ni..jenze j mam pocit ze ten vikend travime spolecne.Stle mi rika ze pro mamu sestru dýchá tak jako oni pro ni a ze se nemuzu zlobit za to ze s nima chce byt..ze se prez tyden jen doma mihnou a schzeji se vecer po praci a ze si proste tke chybeji atd.ano chapu..snazim se do nich vzit..poradte mi prosim co mam delat jak ji to vysvetlit by ji to neranilo.Kdyz ji napadne nejaky plan jak treba strvit nedeli..tak ale s tim planem oslovi zbytek rodiny. uz to neni o nas dvou ale o nas a jeji mamince sestre.Mama ji ma porad jako malou..mazlii ji..mazlej se navzajem.jsou na sebe moc fixovaní.rekla mi ze jeste neni priprven na ziti spolecne.atd.Jsme spolu 10mesicu.Me je 37.prosim o nejaky vas nazor úripdne radu.je mozne ze treba ja to beru zle a jen ja mam ten problem.dekuji vam
Milan
separace dospělého dítěte od rodiny
Dobrý den.Mám báječného přítele,se kterým se stýkám asi rok a půl. Přítel však bydlí se svými rodiči, kteří mají tendecne k otázkám:"Už jsi vzhůru, nezaspal jsi do práce? vzal sis léky?máš peníze?.." je mu 30 a mně to leze na nervy,ačkoliv mám oba rodiče ráda. Přítel to komentuje tak, že to přece myslí dobře, (když jej objednala maminka k zubaři)
I když finanční zajištění pro stavbu domu máme, přítel se nechce od rodičů dostěhovat, prý by život bez něj nezvládli, a je pravdou, že jsou před důchodem. Je rozumné rekonstruovat patro domu, když v přízemí budou rodiče bydlet? děkuji - otázka upravena poradcem
Marcela
separace dospělého dítěte od rodiny
Dobrý deň, chela by som sa iba podeliť o skúsenosti. Mám 3,5 ročný vzťah s 27 ročným mužom. Nie je jedináčik má ďalších 3-och súrodencov. Ich rodičia nikdy nemali pekný vzťah, bolo to manželstvo z rozumu. Preto môjho (zatial ešte stále) priateľa a jeho súrodencov vychovávala matka tak, aby boli na nej citovo zavislé. Citovo ich vydierala a vyvolávala v nich pocity viny (to funguje dodnes). Osočovala pred nimi ich otca (svojho manžela) a vykreslovala ho v tom najhoršom svetle. Akoby sa snažila otca vyseparovať zo života detí aspoň po tej citovej stránke. Ona sama mi príde ako veľké nedospelé dieťa, ktoré núti svoje deti aby boli od nej závislé (citovo) a naopak ona je citovo závislá na nich. Začala môjmu priateľovi rozprávať nezmysli, že ho určite podvádzam, manipuluje ním a stále mu vyvoláva.Chce vedieť kde je, s kým je, čo robí a kedy príde domov. Raz mu volal aj brat, že ak nepríde domov spácha samovraždu. Mňa osobne to už prestáva baviť a čím ďalej tým viac rozmýšľam o rozchode.
Kristína
separace dospělého dítěte od rodiny
Dobrý den, v současné době mě trápí jedna věc. Přítel má už dlouho rozvedené rodiče a i když mu je 24, pořád žije s maminkou a o 4 roky starší sestrou. Pokaždé, když se chystají někam jet, jejich máma to obrečí, dokonce jim několikrát udělala scénu, že nikam nepojedou a chtěla jim v odjezdu zabránit. Od rozvodového řízení je na tom s psychikou celkem špatně. Jelikož se budu v dohledné době muset přestěhovat ze současného bydliště, navrhla jsem partnerovi, že bychom mohli zkusit žít společně. Nicméně on za svou matku cítí zodpovědnost a nechce ji ve velkém bytě nechat samotnou (z finanční i emoční stránky), i když se neustále spolu jen hádají a on tvrdí, jak by se rád odstěhoval. Mám z něj pocit, že mu matčina péče vyhovuje a jsem z celé situace zoufalá. S jeho maminkou si vůbec nerozumím, má pocit, že jí syna "kradu" a dává mi to najevo. Partner teď přišel s tím, že bychom tam mohli bydlet všichni a nechápe, že nechcižít s jeho matkou, ale jen s ním. Opravdu nevím, co teď dělat.Děkuji
Hela
separace dospělého dítěte od rodiny
Dobrý den,potřebuji pomoci.Bydlím v rodinném domě už třetím rokem s rodiči.Před tím jsme bydleli v paneláku.Moje přítelkyně je se mnou 2,5 roku.Stále se hádají.Furt o ní říká,že kouří,je tlustá,ale jen mě, že ze sebou nic nedělá,že má štítnou žlázu.Nedávno se stal konfilikt, kdy se moje máma hrabala drze do její tašky a tam našla nutelu. Okamžitě ji vzala a řekla: "Proč to nedáš do společnýho?" Jako přítelkyně jsem se zastal,ale neměla si to kupovat, na druhou stranu jí neměla máma lézt do věcí, což je hodně drzé podle mého. Z toho plyne, chceme bydlet u nás v domě, ale přítelknyě nechce, máme najitý byt, jsme od sebe asi cca 70 km. Tak se budu stěhovat. Nevím co mám opravdu dělat, je pro mne vším moje Ivet:-)Moje máma je strašně vztahovačná, nepřipustí chybu, a často rýpe.Zkuste mi prosím nějak odpovědět děkuji Vám Milan
Milan
separace dospělého dítěte od rodiny
Dobrý den, od mých 10 let je má matka sama. Mám dva stařší sourozence. Je mi už 23 s partnerkou máme 5 letý vztah a je ji 21. Oba studujeme VŠ. Před 4 roky se odstěhovala nejstarší sestra. Jezdí někdy na víkendy. S bratrem jsme měli od mala rozepře nakonec se minulý rok odstěhoval. V té době jsem já nastoupil na VŠ. Od té doby je to doma s matkou horší a horší. Jezdím domů každých 14 dnů s partnerkou chceme mít některé víkendy jen pro sebe. Moje matka nemá skoro žádné kamarády má naprostý sterotyp, nikam nechodí, koníčků také moc nemá. Bydlíme ve velkém RD na samém konci vesnice. Přez těch 14 dnů je tam sama. Myslím, že se na mě strašně upnutá neustále mi volá i když ja nemám co si pořád vykládat. Když jedu s partnerkou na večeři je nepříjemná, že ona muže uvařit proč pořát nekam jezdím a tak dále. Nevím co s tím dělat. Neustále chce aby jsem byl sní doma. Pokud řeknu, že mi to vadí brečí. Chci se osamostatnit ale nevím jak slušne to udělat. Můžu s tím něco dělat? Děkuji za daru.
Honza
separace dospělého dítěte od rodiny
Pro Janku Je mi vás velmi líto...Váš přítel je zachycen a ukotven v jakýchsi problematických rodinných vztazích, které mu diktují, jak se chovat, co dělat a jak reagovat. Nevím, jestli stojí za to jmenovat jednotlivé osoby, sama je dobře znáte a jmenujete. Matka vašeho přítele mi připadá jako sebestředná osoba s hysterickými rysy se sklony manipulovat s okolím prostřednictvím citového vydírání. Je na to zvyklá. přináší jí to žádaný efekt. Nevím, nejsem odborník, ale myslím, že osoba tohoto typu nebude ochotna slevit ze svých nároků a požadavků. Myslíte, že vám stojí za to angažovat se v těchto vztahových propletencích s osobou přítele, který na mě rozhodně nepůsobí dojmem, že by chtěl směřovat k samostatnému životu a být partnerce oporou? Je to, co se děje v souladu s tím, co si představujete v partnerskjém životě do budoucna ?
Laura
separace dospělého dítěte od rodiny
Nevydržela jsem to a utekla odtamtud, on se mi ozval až večer...přijel pak s mýma věcma... Snažila jsem se mu vysvětlit, co jsem měla jiného dělat...on tvrdil, že se chce rozejít hlavně kvůli tomu, že se poslední dobou hádáme pořád. Podařilo se mi mu vysvětlit, že to byly spíš nedorozumění, že to zkusíme, že je důležitý bojovat za vztah, kde se máme fakt rádi. Vím, že by bylo nejjednodušší nechat ho napospas jeho rodině, ale to zatím nedokážu, příliš moc ho na to miluju. Navrhla jsem, že to uděláme tak, že on prostě bude trávit víc dní s jeho mamkou, ať si nepřijde sama. Pro mě to ale není přijatelná metoda, spíš jakási taktika, při níž doufám, že když bude moc často se svou mamkou, začne mu to konečně lízt na nervy. Ale nevím, může to fungovat? Je ještě nějaká jiná metoda, jak tohle překonat?
Janka
separace dospělého dítěte od rodiny
No a v takových nepříjemných situacích vybouchnu, vyčítám mu to všechno (přitom on - ano, může za to, že se té matce nepostaví, ale za její chování tolik nemůže) a nakonec jsem já za tu špatnou. Vím, že by bylo lepší si o tom promluvit v klidu, ale svýma scénama jsem myslím tuhle příležitost už aspoň proteď zabila. Vím, že taky by bylo řešení odstěhovat se co nejdál, přítel ovšem do jiného města moc nechce, protože tady sežene lepší práci - a má tu kamarády..a rodinu.. A společné bydlení ve stejném městě...sice o tom padlo pár slov, ale momentálně já studuju v jiném městě, takže by to bylo spíš na pátky až neděle..a navíc by to platil on, takže rozhodnutí je jen na něm. Včera to celé vyvrcholilo tím, že jsem slyšela, jak mu matka ve vedlejší místnosti dělá sebelítostnou scénu, že jí vůbec nepomáhá a že si s ní vůbec nepovídá, že je jenom se mnou a ona se musí stáhnout...
Janka
separace dospělého dítěte od rodiny
(protože matka ho sice nevyhodí, ale dělá ze sebe chudinku, jak je smutná, že on tam pořád je, takže si s ní přítel i po jeho odjezdu musí další čas povídat...). No..a po tom všem mu zbyde čas na mě. Když je toho času se mnou moc, jeho matka zahájí ještě těžší taktiky, stáhne se, dělá nešťastnou a vymýšlí si, že jí můj přítel s ničím nepomůže, jak je na všechno sama (přitom on se jí každý den ptá, s čím jí může pomoct) a podobně. Ještě nikdy ale neudělala nic takového, čím by mi nějak viditelně ublížila nebo něco tak nepřijatelného, aby se můj přítel vzpamatoval, pořád to jen drží na té ublížené úrovni. Můj problém ještě k tomu je, že já se v těchto situacích neudržím, přijde mi to hrozně nefér, jak ona se k němu chová a navíc si uvědomuju, že takhle to nejde, že on má zatím vztah se svou matkou, ne se mnou.
Janka
separace dospělého dítěte od rodiny
On jako hodný syn si s ní rád popovídá, ohlásí se jí kde je, kam půjde, v kolik přijde... Telefonáty mi lezou na nervy, ale jsem schopná je ještě zvládnout, horší to je u nich doma. Naprosto chápu, když jeho matka potřebuje pomoct s jakoukoliv mužskou prací, když jí pomůže s úklidem a podobně, jenže ona - aby měla neustálou jeho pozornost - je schopná ho několikrát zavolat, aby jí nalil víno, přihodil polínko do krbu a podobně. Aby ona se prý nemusela zvedat. Potřebuje si s ním nutně vykládat o každém problému, svěřovat mu svoje věci a tak, když tam přijdu s přítelem, celý hovor se točí ohledně jeho a jí, moje slova jsou hned umlčena. Stejně tak musí přítel pravidelně dvakrát až třikrát týdně navštěvovat babičku, jednou týdně s ní jet ještě na chalupu a pracovat tam. Do toho za nimi bez ohlášení jezdí otec, jehož ještě nikdo z nich nevyhodil a tomu se přítel taky musí věnovat
Janka
separace dospělého dítěte od rodiny
Dobrý den, jsem s přítelem teprve něco přes rok, samozřejmě máme spolu určité občasné neshody, ale vím, že se oba máme hodně rádi, rozumíme si, on je pozorný, milý atd. Problém je, že ačkoliv mu bylo nedávno 25 let, žije pořád se svou matkou (jeho hlavním argumentem je to, že si dělá doktorát a moc peněz při tom nevydělává, tak je to finančně výhodnější), která je na něj hodně psychicky vázaná. Pět let zpátky se rozvedla s manželem, co jsem ale pochopila, on se k ní choval dost škaredě celý život a ona se nehorázně upnula na svého syna (jedináčka). Problém je, že můj přítel to nevidí, vyrůstá v tomhle už od mala (stejně tak je na jeho matku upnutá jeho babička), zároveň spíš od mala viděl, jak jeho otec kašle na rodinu a snažil se té matce v tomhle pomoct..a taky je to člověk, který se vyhýbá jakémukoliv konfliktu. Jeho matka je schopná mu volat několikrát denně, vždycky kvůli nějakému zástupnému problému, ale vlastně, aby ho slyšela.
Janka
separace dospělého dítěte od rodiny
Dobrý den , Vážená paní Douchová 5 let chodím s přítelem, který trpěl epileptickými záchvaty, míval je každý měsíc týden v tahu, takže to bylo opravdu těžké...později jsme vyhledali léčitele, který jej začal léčit akupunkturou a změnili životní styl ( bez alkoholu). Vše se zlepšilo, dokonce byl 2 roky bez záchvatu. Byli jsme naprosto šťastni a jediné rozpory jsme měli v bydlení a později s tchýní, po jeho uzdravení na mne začala být nepříjemná. On vyrůstal jen se svou mámou a dojížděli za prarodiči na velký RD k nám na ves, já jsem vždy věděla, že chci něco dokázat a tak jsem se dala na studia a s přítelem jsme bydleli v Brně, kde si našel práci. Myslela jsem si, že budeme dále ve městě a uspořádáme si život .Od března 2013 se mu opět objevily záchvaty z ničeho nic.. a začal mne tlačit na bydlení s jeho mámou, nezastal se mě , když na mě byla škaredá. Řekla jsem, že končím a on s lehkým srdcem souhlasil...Nechápu jak tak snadno, když ještě minulý týden byl štastný a tolik zamilovaný.
Magda
separace dospělého dítěte od rodiny
Zdravím Vás potřetí, asi nepřišlo. Mám velmi rád svou přítelkyni ale nemohu vadí mi pár věcí. Jednou z nich je že ona je 10 let vdova, hezká 50 letá a velmi vzrušivá a má 30 let syna, který je bez děvčete. Přítelkyně s ním jezdí na zahraniční dovolené a spí s ním v manželské posteli. I doma mluví stále jenom o něm, všemožně se ho zastává i proti druhému synovi. Chápu sice že syn převzal úlohu ochrany i péče o ni i o domácnost po otci, přítelkyně je na něj fixována, společně vedou domacnost a starají se o dva baráky ale o vztahu matky a syna se mluvit nedá, snad ani o kamrádském vztahu ale spíše o vztahu mileneckém. Nestydí se ani před ním převlíkat a tak podobně. Když jsem s přítelkyní stále mluví jenom o synovi a vůbec ne o nás, co s ním dělala, a co s ním plánuje ne se mnou a tak podobně. Na mého syna se neptá a společný život plánuji přdevším jen já. Mám ji moc rád ale má takový vztah cenu a budoucnost? Dá se poznat incest? Děkuji mockrát za odpověď.
Zdenda
separace dospělého dítěte od rodiny
Pro Zdendu Čtu váš příběh a je mi vás dost líto.Na vašem místě bych byla taky nespokojená.Mluvit jen o žárlení mi přijde zjednodušující.Vztah vaší partnerky a jejího staršího syna se jeví velmi nestandardně a taky mám z něj divný pocit.Spát ve 30 letech s matkou v posteli?Měl vůbec někdy nějaký intimní vztah?Pomoc matce je hezká věc ,ale všechno má své meze,přitom si těžko dokážu představit něco,co by mohlo danou a vžitou situaci změnit.Účastníkům to asi připadá normální,vyhovuje jim to a zásah zvenčí ponesou nelibě.Zajímá vaši partnerku váš problém?Skoro mám dojem,že nijak zvlášť.Měla po ovdovění vůbec nějaký vztah?Určitě máte plno pochybností a právem.Řešila bych to s ní bez dlouhých odkladů.Mám zkušenost ze vztahů,že co se neřeší hned,přejde do chronické fáze a pak se s tím těžko co udělá.Co vám tento vztah dává dobrého?
Alex
separace dospělého dítěte od rodiny
Zdravím Vás podruhé, poprvé asi nepřišlo. Mám velmi rád svou přítelkyni ale nemohu se přenést přes pár věcí. Jednou z nich je že ona je 10 let vdova, hezká 50 letá a dost vzrušivá a má 30 let syna, který je bez děvčete. Přítelkyně s ním jezdí na zahraniční dovolené a spí s ním v manželské posteli. I doma mluví stále jenom o něm, všemožně se ho zastává i proti druhému synovi. Chápu sice že syn převzal úlohu ochrany i péče o domácnost po otci, přítelkyně je na něj fixována, společně vedou domacnost a starají se o dva baráky ale o vztahu matky a syna se mluvit nedá, snad ani o kamrádském vztahu ale spíše o vztahu mileneckém. Nestydí se ani před ním převlíkat a tak podobně. Když jsem s přítelkyní stále mluví jenom o synovi - ne co my budeme dělat ale co ona dělala s ním a co s ním plánuje, ne co já mám rád za jídla ale co syn. Na mého syna se moc neptá a společný život plánuji přdevším jen já. Mám ji moc rád ale má takový vztah cenu a budoucnost? Děkuji mockrát za odpověď.
Zdenda
separace dospělého dítěte od rodiny
Vážená paní Douchová, asi zde není zvykem aby psal dotaz muž, přesto se pokusím poprosit Vás o radu. Jde o moji přítelkyni již 10 let vdovu 51 let, se kterou se docela intenzivně navštěvuji necelého půl roku. To co mi vadí a nezdá se je její vztah s 31 letým synem, který je dle mého spíše milenecký než vztah syn - matka, i když chápu že se došlo po smrti manžela k jistému upnutí se na děti, syn že převzal úlohu a starost a ochranu matky po otci, společně vedou domácnost atd. To ale jak se přítelkyně k němu chová, jak se ho zastává proti dalšímu synovi bydlícímu v témže domě, jak o něm mluví a jak se synem jezdí na společné dovolené a spí tam s ním v jedné posteli (při tom jede i s kamarádkami) to se mi prostě víc než nezdá. Přítelkyni také nenavštěvuje ani její sestra ani sestra zemřelého manžela, má hlavně kamarádky a přátele. Prosím Vás o radu a Váš názor.
Zdenda
separace dospělého dítěte od rodiny
sí jí umývat. chodí před ním nahatá. dělá ze sebe velkého lazara, ale přitom já ji vidím, když je přítel v práci jak si to rychle vykračuje na nákupy atd. Se vším se můj přítel dělí nejdřív s jeho matkou, pak semnou a nakonec naše dcera. Veškeré peníze co vydělá dá své matce. Vím, že je zbytečné mu říkat pojd bydlet ke me a budeme rodina. on nechce. nenechá přece svou invalidní mámu samotnou! hci být rodina moc si to přeji, ale nejde to. A nevím co mám dělat. už takto dál nevydržím. přece není normální aby matka nechala svého syna masírovat vnitřní stehna?? nebo aby mu šahala neustále na přirození? Oni to berou jako legraci, ale u mě to je nenormální. nemohu se svěřit mé matce nebo nějaké kamarádce jelikož se za to stydím. již x krát se mě ptali proč spolu nežijeme?
muj pritel a matka 3
separace dospělého dítěte od rodiny
časem zjistila, že se bude muset semnou udobřit. slovo dalo slovo a my spolu mluvíme. Ona mě neustále nenápadně s žertem ponižuje, kolik mám kg atd. mému přítelovi dokonce řekla,, ŽE SI ZKOUŠELA MOJE KALHOTY A ŽE JSOU MOC VELKÉ I NA NÍ A JAK SE MU MŮŽU LÍBIT? jednoho večera slyšíme jak ho opět volá do jejího pokoje. at ji udělá masaž vnitřních stehen, že tam má křeč. Roztáhla nohy a přítel ji masíroval stehna přímo kousek od přirození! ednoho večera slyšíme jak ho opět volá do jejího pokoje. at ji udělá masaž vnitřních stehen, že tam má křeč. Roztáhla nohy a přítel ji masíroval stehna přímo kousek od přirození! Já byla vedle v pokoji a slyšela jak vzdychá asi bolestí. já abych opět nebyla ta špatná jen odpověděla. chudák máma. vid? a on souhlasil.také ho jako ze srandy bouchá mezi nohy a když má nějaky flíček na tričku tak podotkne. to máš od semena? A začne se smát.
muj pritel a matka 2
separace dospělého dítěte od rodiny
. Je mi 35 let a před 6 lety jsem se zamilovala. , byli jsme spolu velmi krátce a ja jsem otěhotněla, ale znali se od malička, protože je to můj soused, Dohromady nás dala jeho MÁMA! No takže jsme to zkusili.S jeho mámou jsem byla za dobře, byla to pro mě super ženská do té doby než se odstěhovali sourozenci mého přítele. Jelikož byla 4 roky nechodící. po operaci páteře nemohla již chodit ale nakonec to zvladla s choditkem. Je to již 8 let co chodí dělala víc takových schválností a nemluvila o mě pěkně. Já to už nevydržela a vybuchla sem. začala jsem mu jeho mámu vyčítat a nadávat na ní. A to jsem neměla dělat! Odešel a skoro celý rok jsme byli pouze kamarádi.V září lonského roku jsme se opět dali dohromady s tím, že ke mě chodí jen na návštěvu a žije s matkou. Máme 5 letou dceru, mohli jsme už dávno žít jako rodina. ale on je upjatý na jeho mámě. chodili mu sms stylem: JSI OPET S NI? A JAKO PROC? JAK CHCES!Když přišel ode mě domů tak mu brečela, že má deprese, a že se cítí moc sama
muj pritel a matka
separace dospělého dítěte od rodiny
Dobrý den, paní doktorko.Přítel jedináček, od dětství s matkou sám.Jsme spolu 2 roky a koupili si byt.Vím, že jeho matka to těžce nese a zbrojí proti mě za mými zády.Vyčítá synovi,že se o něj starala a on jí oplácí nevděk.Manipuluje s ním a citově ho vydírá.Mám pocit,že on to nevidí,protože s ní od malička vyrůstal.Přitom je vnitřně nešťastný.Balancuje mezi mnou a "tchýní".Bojím se,že nás rozdělí,nabádá přítele,aby si mě nebral,že svatba stojí peníze apod.Nidky mě neměla ráda a dělá vše proto,aby přítele dostala na svou stranu.Máme krásný vztah,který ničí jeho matka.Necítím se kvůli ní štastná,stále se bojím,že přítele ztratím,protože je pod vlivem její výchovy a ona s ním umí manipulovat a ovládat ho,např.chce abychom tam na víkendy jezdily,vymýšlí si odvozy na hřbitov,přitom tam může jet autobusem.Mám toho plné zuby,jsem zoufalá a nevím,jak dál.Prosím poraďte,co mám dělat a jak si přítele udržet a dostat ho na svou stranu.Mám pocit,že mezi mnou a svou matkou balancuje.
Inka
separace dospělého dítěte od rodiny
Dobrý den. Mám přítele 2 roky a zatím spolu nebydlíme. Každá jsme z jiného okresu,ovšem vzdálenost není velká cca 30 km. V poslední době jsme plánovali společné bydlení u mě,dokonce přítel už podal výpověď z nájemního bytů. Ted ovšem změnil názor,že kvůli mamce se ke mě nemůže nastěhovat,jelikož mamka má skoro 80 let a nechce aby byl tak daleko. Tím jsem ztratila veškerou naději na budování našeho společného života. Nemám si to vykládat zle. Nejsem proti každý týden ji navštívit,ale to je málo,ona ho chce mít při sobě kdykoliv potřebuje. Zavolá a on přijde. Chápu,že nechce být sama,ale na druhou stranu má i vnuky už velké a druhého syna. Ti jí však moc nenavštěvují,je závislá na něm. Moc mě to trápí,protože jsem se těšila na společné bydlení netušila jsem že ho matka tak ovlivní a on změní názor. Nevím jak dál, doteď jsme měli hezký vztah,ale teď se bojím že se to vše narušilo. Mám obavy z budoucnosti,nemůžu nic s ním plánovat,jsem z toho špatná. Snad mi něco poradíte. Děkují. Jana
Jana
separace dospělého dítěte od rodiny
Dobrý den, je mi 27 a jsem z Prahy. Po smrti otce žiji s matkou v jejím bytě. Je jí kolem 70 a je v důchodu. Před 10 měsící jsme se domluvili s přítelkyní (25), kterou znám již 7 let, že budeme bydlet společně u mé matky. Máme své dva pokoje a společnou kuchyňa koupelnu. Z počátku to jakž takž šlo, ale přítelkyni vadí, že nemá možnost se plně starat o domácnost. Například vaření a úklid máme tak nějak napůl. Navíc přítelkyně matku nemá úplně moc v oblibě. Mě přijde vidina vlastního bydlení s přítelkyní docela příjemná, ale mám starost o matku. Když se odstěhuji, tak si tento byt nebude moci dovolit kvůli velké výměře a poplatkům a nevím kam by mohla jít. Nechci k ní být takovým způsobem nevděčný. Můžete prosím nastínit nějaké postupy, které by vedly ke spokojenosti všech zůčastněných? Předem děkuji, Petr.
Petr
separace dospělého dítěte od rodiny
Vazena pani doktorko, chtela bych znat Vas nazor na muj problem se skorotchyni. Jsme s pritelem uz vice nez osm let. Tchyne ma dva syny /oba pres 30 let/.. Oba dva jsou dle meho nazoru ovlivneni jeji vychovou k nesamostatnosti a ocekavaji takzvane servis all inclusive. Matka je o vice nez deset let starsi nez moje a otec uz nezije. Matka je zvykla vsechno delat podle sveho a ridit celou rodinu-svoje dva syny.. Kazdy vikend jezdi spolecne na chatu a tam hospodari. Kdyz tam jedu s nimi, necitim se tam dobre, protoze ona ma vsechno pod palcem a plne tam tomu kraluje. Prestala jsem tam jezdit, ale zaroven pritel tam porad jezdit chce, protoze ma spatne svedomi, ze matka je sama a je tam hodne prace, co se musi udelat. Uz jsme to spolu mockrat probirali, protoze mi to neprijde normalni, abychom travili vikendy oddelene, ale vzdycky se to po urcite dobe opet vrati k tomu, ze se nastvu a jedu na vikend ke svym rodicum, abych nebyla sama. Dekuji za odpoved.
Nikol
separace dospělého dítěte od rodiny
Přestal brát telefon, přestal odpovídat na maily a já teď nevím, co si vlastně myslet, ale bolí to až nepřirozeně, dokážu se vyrovnat s rozchodem, ale ne s tím, že jen tak bez důvodu a bez vysvětlení najednou přestane komunikovat. Navíc, chodíme spolu do školy, takže se určitě budeme muset potkávat. Nevím, jak se s tím srovnat, protože vlastně nemám s čím, sama nevím, co se stalo. Asi mi neporadíte, jak ho přinutit zvednout telefon, ale budu vděčná za jakoukoliv radu, jak se smířit s něčím, co se vlastně nestalo. Děkuju, Petra
Petra 2/2
separace dospělého dítěte od rodiny
Hezký den, byli jsme - nebo jsme - s přítelem devět měsíců a opakovaně řešili jeho "neschopnost" odpoutat se z domova, neumím to pořádně vysvětlit, protože tomu sama nerozumím. Oba studujeme v Praze, ale primárně je doma a když nemá oficiální důvod, zůstane tam. Podle mě mají jeho rodiče problém s tím, že by mohl mít vztah, ale netroufám si to soudit. Pro pořádek, je mu 22, což mi už přijde až dost. Několikrát jsme se kvůli tomu pohádali, zvlášť když rušil předem dohodnuté schůzky jen proto, že nedokázal říct, že jde za mnou. Ale jinak je to dokonalý vztah, nedokážu si představit lepšího muže. Když je se mnou, připadám si opravdu jako princezna. Ale takhle to nejde zvládnout. Před pár dny, po další takové schůzce, ze které nutně musel domů, jsem mu řekla, že je to absurdní, že si přece sám může vybrat, s kým chce být. Nic na to neřekl, prostě šel pryč...
Petra 1/2
separace dospělého dítěte od rodiny
Pro Katku II - ještě mě napadlo - jasné rozhodnutí odejít bylo v okamžiku, kdy se mi ho podařilo v rámci rozhovoru přivést do stavu, kdy odhodil obranné mechanismy a přiznal, že maminka je pro něj nejdůležitější osoba na světě, protože by ho nikdy neopustila, i kdyby třeba někoho zabil. Tak jsem mu obrazně řečeno poděkovala a odešla.
Julie
separace dospělého dítěte od rodiny
Pro Katku - milá Katko, tak tohle jsem taky zažila - maminka a můj bývalý vzájemně na sobě závislí, navíc spolu vychovávali malé dítě - delší příběh. Maminka mě měla hodně ráda, rozdala by se pro všechny. Nejdřív mi to nedocházelo - přítel byl k ní hodně kritický, tak jsem to neprohlídla. Ale když i moje tělo začalo dlouhodobě zdravotně stávkovat, pochopila jsem, jakou hru to vlastně hrají a kde je moje místo - rozhodně mimo tenhle trojúhelník. A jsem sakra ráda, že jsem se takhle rozhodla. Zkoušela jsem si vymezit hranice různě, ale nefungovalo to. A nejdestruktivnější bylo, že to všechno vypadalo na první pohled ideálně a ani moje rodina nechápala, co mám pořád za problém. Radím - zvažte si, za koho přítel vlastně "kope" a podle toho jednejte. Držím Vám moc palce! A mimochodem - bez psychoterapie bych se z toho asi kroutila ještě teď.
Julie
separace dospělého dítěte od rodiny
Dobrý den, s přítelem jedináčkem 31 let mám již 4-letý vztah. Já se před 6 měsíci přestěhovala za ním do velkého města. Vadí mi jeho vztah s matkou. Má pocit, že se mně i ji musí věnovat téměř stejně. Pohladí mě, pohladí ji. Utrhneme mi kytku, utrhne ji. Chytne mě za ruku, chytne i ji. Jeho dárky pro mámu spočívaly v poukazech na koncert, do sushi baru kde ji vždy doprovázel on. Jeho matka plánuje společné vánoce na horách i silvestra jsme s ní trávili 2X. Jeho matka má manžela se kterým žije, ale někdy mi přijde, že ho odstrkuje. Občas ponižuje. Ona vydělává peníze. Ale někdy se k sobě s manželem mají. Můj přítel s mámou jezdí občas na dovolenou. Asi 2x. Když neměl přítelkyni a jednou to jsme byli spolu. Dává mu to jako dárek. Plánují společné aktivity. Příteli to tak prý vyhovuje. Ona je na mě strašně hodná a rozdala by se. Říká, že má jen jeho a mě. Ale má kolem sebe spousty lidí, na kterých ji prý ale nezáleží. Tvrdí, že nesnáší chlapi. O jaký vztah syna s matkou se jednaá ?
Katka
separace dospělého dítěte od rodiny
Dobrý den,paní doktorko. (já 36 ona 28 jsme spolu 5 let) Bydlíme odděleně a nikdy tomu nebylo jinak.Přítelkyně bydlí se svým 9 letým synem a se svou pochybově postiženou maminkou která chodí o dvou francouzských holých v domku,který je "de facto" v příšerném stavu,kde kolabuje často i elektřina.Na moje pokusy společného soužití,třeba i s její matkou u mne, kde obývám 3 místnosti z 11,reaguje odmítavě,uvádí důvod svojí maminku,nevyhovující schody, zábradlí,atd. jsou to jen výmluvné a absurdní důvody které časem uznala, protože dům má bezbarierový přístup a proto našla jiný důvod opět zcestný.Sama o sobě tvrdí, že je citově závislá na matce a ta pro změnu na jakýkoliv podnět přítelkyně ohledně nějaké nespokojenosti,reaguje hysterickými záchvaty a fiktivními zdravotními kolapsy.Podotýkám,že přítelkyně žije se synem v jedné místnosti a matka žije v druhé.V jeho 9 letech ho musí doprovázet věčer i na WC.Vzdálenost mezi domy je cca 10 min.pěšky.Prosím poraďte,kde je problém?
Radek
separace dospělého dítěte od rodiny
Dobrý den, psala jsem již jednou, zatím bez uveřejnění Vaší reakce, už vím jistě, že přítel (33) se nehodlá stěhovat (změna práce a města) a bude dál bydlet se svou matkou - i za cenu ztráty vztahu, který byl naším okolím i mnou považován za velmi dobrý, bezproblémový. Ačkoli jsme spolu trávili jen víkendy a dovolené, vždycky mi pomáhal, psychicky mě podporoval, jezdil k mé matce a pomáhal jí s domkem a zahradou. Náš rozchod bere naprosto klidně, bez emocí, nepochybuje o svém rozhodnutí. Po dvou letech? Ještě před pár dny mi kreslil vzdušná srdíčka a psal zamilované smsky. Přijde mi, že někde jsem se musela mýlit, nebo je možné, že aby jedna osoba takhle jednala a byla vždycky upřímná? Děkuji.
vvv