Ona

Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

PremiumPoradna

Na otázky odpovídá

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

| všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

iDNES.cz je pouze zprostředkovatel, neovlivňuje obsah odpovědí a není jejich autorem. Poradny neslouží jako náhrada lékařské péče. V případě potíží navštivte lékaře.

svatba-důležitost manželství
Zdravím, během 1.vlny karantény jsem se divila, kolik lidí se rozchází. Pro mě to bylo jedno z nej období s mým partnerem, konečně jsme měli víc času pro sebe. Když už začali přicházet z jeho strany náznaky, že by mne po 8 letech požádal o ruku, já se toho asi zalekla. Moc bych chtěla svatbu, je mi 27 let. Ale když se zase vše rozvolnilo a my měli letět i na dovolenou, začala jsem mít divný stavy.Bolelo mě ráno břicho, psychicky jsem se necítila vůbec dobře a měla jsem pocit, že jsem se odmilovala. Moc mě to mrzí. Nechápu, proč se mi ze dne na den takhle z něj začalo dělat špatně. No musela jsem to po dovolené utnout, s tím, že si musíme dát pauzu a být chvíli od sebe. Už jsou to 3 měsíce, co jsme se neviděli. Je mi pořád smutno.Do teď jsem nepochopila, co se to semnou tenkrát stalo.Je možné, že jsem se s ním rozešla, protože mi podvědomí radilo, že to není ještě ten pravý? Nevím, jestli dokážu žít bez něj.Ale zároveň mám v sobě malé pokušení, že třeba na mě čeká ještě něco lepšího.
Jana
Pro zobrazení odpovědi se přihlaste k iDNES Premium
svatba-důležitost manželství
Dobrý den, přítel si mně chce vzít po 2 l. vztahu,po 3 l. svatba.Jsme oba v 1. vážném vztahu, přestože máme 28 a 29 let. Já vždy měla problém jít do vztahu, něčeho jsem se bála (nefungující otec), až u nynějšího přítele jsem si řekla, že už to musím zkusit a on byl také velmi trpělivý, takže si to vše sedlo. Máme se rádi, všechny spory spolu dokážeme vyřešit, máme stejný pohled na život. Mám jen trochu obavu, zdá se mi, že přítel by pro mně udělal vše na světě, ale já občas pochybuji. Mám pocit, že přátelé si vedle mě vždy představovali někoho lepšího, pokud to tak jde říct, zkrátka přítel není úplný bavič a do zajeté party úplně nezapadl. Většinou jsme úplně v klidu, pak je nějaká větší akce s přáteli, kde je přítel tak trochu do počtu a já uvažuji, zda je to muž, kterého chci vedle sebe mít...Na druhou stranu vím, že bude skvělý otec a manžel. Mám asi obavy, zda do toho nejdu moc brzo, zda se nezavazuji ke vztahu z pohodlnosti, či ze strachu...Jsou tyto obavy časté a vlastně zdravé?
Vendula
svatba-důležitost manželství
Dobrý den,
když jsme se s přítelem poznali domluvili jsme se, že svatba není až tak důležitá pro nás jako pár, ale jakmile začneme plánovat rodinu vezmeme se, protože v tomto ohledu chceme být úplnou rodinou. Během těch let jsme často mluvili o svatbě i o dětech a přítel se do svatby nikdy nehrnul, ale ani ji nevylučoval. Ale stalo se pár věcí, které nám oběma změnili pohled na věc. Po posledním rozhovoru na toto téma mi přítel sdělil, že se bojí, že když se vezmeme tak nám to zničí vztah. Že kolem nás není nikdo, komu by to po svatbě vyšlo, nebo byl šťastnější a že nyní nám to klape tak proč to ničit. Chci náš vztah posunout jsme spolu už přes 10 let, donutit ho ke svatbě nemá smysl, za prvé by se nenechal a za druhé kdybych ho k tomu donutila tím tuplem by se náš vztah zničil. Jenže teď stojím na rozcestí, rozejít se a zahodit 10 let života? A nebo doufat, že jeden z nás ustoupí, přítele miluju a on mě, překonali jsme spolu už hodně, ale nyní jsme se zasekli na mrtvém bodě.
Sylvie28
svatba-důležitost manželství
Nemluvíme ani o svatbě, ani o dětech… A mně už opravdu není dvacet. Už z toho šílím, trápím se každý den. Příležitostí bylo kvantum. Výročí, narozeniny, Vánoce, dovolené…. Nedávno jsem se ho opět zeptala, zda semnou počítá na celý život, protože můj šestý smysl mi říká, že je něco špatně. On mě ujistil, že semnou počítá, takže opět čekám… Už jsem si sama určila nějaký deadline, dokdy to hodlám vydržet, ale co potom? To se s ním mám rozejít, přestože si jinak rozumíme? V mém věku už si těžko budu hledat nového partnera, který je svobodný a bezdětný. Muži o mě zájem stále mají, ale většinou to opravdu není perspektivní. Víte, já jsem velmi hrdý člověk…nerada se doprošuju. Ale mám obavu, abych si demonstrativním sbalením kufru nezpackala život….
Předem velice děkuji za odpověď.
Renáta2
svatba-důležitost manželství
Dobrý den,
je mi 33 let. Můj partner je o rok mladší a jsme spolu 5 let, žijeme spolu. Máme se rádi, téměř se nehádáme. Jsme oba sportovní a pracovně poměrně dost vytížení. Donedávna mě práce i sport naplňovali natolik, že jsem nepociťovala chuť zakládat rodinu, ale před rokem se vše změnilo a já od té doby čekám na zásnubní prsten. Můj partner je však dobrodruh. Aktivně se věnuje adrenalinovým sportům, a i když to nepřizná, tak já jsem opravdu racionálně smířena s tím, že pro něj nejsem priorita. On žije hlavně tím sportem. Nepotřebuju vyznávání lásky ani velká gesta. Jsem silná, sebevědomá…ale touha po rodinném životě mě začíná zužovat čím dál tím víc. V létě jsem to nevydržela a partnerovi sdělila, že velmi toužím po svatbě. A že se kvůli jeho nečinnosti velmi trápím.
On mi na to řekl, že si myslí, že je možné mít děti i bez svatby, ale že mě rád potěší, jen čeká na vhodnou příležitost ohledně žádosti o ruku. No jo, jenže měsíce běží a to téma je opět absolutní tabu.
Renáta1
svatba-důležitost manželství
Jsem atraktivní, muži o mě mají zájem, a možná o to víc se cítím špatně, že vlastně ten můj o mě asi zas tak vážně nestojí. Zkoušela jsem si racionálně vysvětlit, že přeci jde jen o papír, ale nejde mi to a velmi mě to trápí. A zároveň partnerovi přeci nemůžu říct, že se s ním rozejdu, pokud nebude svatba. Bylo by to vydírání a pak už bych ani o takové manželství nestála. Ale přitom vím, že to tak je. Přítel je, myslím, je mnou šťastný a spokojený. Navíc tato situace se mi už přihodila. S předchozím partnerem jsem byla šest let, se stejnými pocity. Rok jsem se vnitřně odpoutávala, nedokázala si říct, co potřebuji, až jsem se s ním rozešla. Pro něj to byla rána, začal mi nabízet sňatek, ale já už byla jinde. Bylo to pro mě pozdě, už jsem asi neměla ráda a bylo by to vydupané. A o to jsem nestála. A teď nějak cítím, že se vše bude opakovat.......Máte pro mě nějakou radu? Moc děkuji za Váš čas i celou poradnu, kterou moc ráda pročítám.
Míša 3.část
svatba-důležitost manželství
Vlastně mám pocit, že se nuceně musím přizpůsobovat jeho modelu soužití. Stačilo by mi slyšet, že někdy v budoucnu ano, ale připadá mi, že čekám na něco, co nikdy nepřijde a ztrácím čas. V takovém vztahu cítím nepohodlí, nejistotu, nebo jak jinak to nazvat. I když si samozřejmě uvědomuji, že manželství se také může rozpadnout. Mám strach cokoli s přítelem budovat, ať člověk chce nebo ne, společným soužitím tak nějak samovolně přibývá "společný majetek", který vlastně společný není. Proto se všemožně bráním pořizování dražších věcí, auto atp. Možná to zní jako malichernosti, když jinak je nám spolu dobře, oba dobře vycházíme s dětmi i rodiči. Ale já si nemůžu pomoct. Chtěla jsem už na to téma zavést znovu řeč, ale je to pro mě tak příšerně ponižující, že jsem to neudělala a vím, že zřejmě neudělám. Ale začínám být čím dál častěji nepříjemná a je mi jasné, že vztah tak časem skončí. Já už se trošku vnitřně odpoutávám a chystám si půdu pro případný rozchod. (pokr.) - otázka upravena poradcem
Míša 2.část
svatba-důležitost manželství
Dobrý den paní doktorko,
jsem dva roky s přítelem (44 a 49 let), před více jak rokem se ke mně z vlastní iniciativy přistěhoval, přestože bydlení má. Ani jsme se na tom nedomlouvali, vzniklo to nějak samovolně, přibývaly u mě jeho věci, až prostě zůstal. Oba máme již delší dobu za sebou manželství, dítě každý dospělé. Vše mezi námi bylo krásné, skvěle si rozumíme, kromě jedné věci. A to je manželství. Již na začátku vztahu přítel někdy naznačoval, že podle něj je manželství zbytečné. Já mu na to řekla, že pro mě určitě význam má. Že než život na psí knížku, tak raději bydlet každý zvlášť a jenom se scházet ve volném čase. Ale více jsme to nerozebírali, bylo to opravdu v prvních měsících vztahu. Od té doby jsme se o tom nebavili a mně tato situace začíná čím dál víc vadit. Pro mě je manželství hodně důležité, pocitově, vztah na psí knížku, který jemu vyhovuje, pro mě není. Necítím se tak dobře. Zvlášť, když nevnímám, že by to ke svazku časem mohlo směřovat.
Míša 1.část
svatba-důležitost manželství
Dobrý den,ráda bych znala Váš názor. Jsme s partnerem spolu 4roky,milujeme se,ale jsou určité překážky,které mě trápí.Partner je o třicet let starší,s tím problém nemám,protože si skvěle rozumíme,ale je stále ještě papírově ženatý,kvůli vyrovnání na které nemá ani jeden peníze.O naší budoucnosti se nebavíme,protože bych ráda aby si nejdříve vyřešil minulost,ale začínám se bát,že se to jen tak nevyřeší.Ráda bych si ho vzala,ale jak s ním mám řešit tyhle věci,když formálně patří jiné.Jak se s tím vyrovnávat a jak dlouho podle Vás mám čekat?Děkuji
Klára
svatba-důležitost manželství
Dobrý den, paní Jitko,
mám dotaz na to,jak dál postupovat ve vztahu. Jsme s přítelem sedmým rokem, oba dostudovaní, první roky v práci. Oba jsme úspěšní v tom, co děláme, nic nám nechybí, jsme finančně zajištění. Poslední dva roky toužím po dítěti a po svatbě. Bohužel partnerovi rodiče se teď rozvádějí, vlastně se jejich krize táhla poslední tři roky a přítel se to snažil hasit. Za tu dobu se stává čím dál více apatickým. Stává se, že své emoce neunesu, sesypu se a pláču, protože je mi líto, že on mě jak ve svatbě, tak v dětech odmítá. Moje projevy smutku ho skoro nerozhodí a jsou mu docela lhostejné. Říká, že na to není připravený a chce se věnovat kariéře. Mě se však nechce zahodit tolik let ve šťastném vztahu a jít hledat "dárce spermatu". Nevím co mám dělat, mluvili jsme o tom několikrát. Představa, že to bude čekat ještě x let mě děsí. Od poslední hádky mám záchvaty kašle a drží se mě to už měsíc (jsem astmatik). Co byste nám poradila?

Děkuji - otázka upravena poradcem
Julie
svatba-důležitost manželství
Dobrý den, je mi 44 a mám syna z předchozího manželství a je mu 6 let. Se současným přítelem jsme se seznámili na inzerát a jsme spolu 4 roky. On má 2 dcery. S jednou se nestýká a druhá 15 let je víceméně u něho. Nyní je na internátě, ale většinu volna tráví u otce. Přistěhovala jsem se k příteli a žiji v jeho domě. Hned na začátku vztahu jsme se domluvili, že budeme budovat domácnost a dostavíme dům. Do vztahu jsem hodně investovala. Kupuji ze svého platu některé vybavení domu, hradím veškeré nákupy jídla a oblečení. Hradím velkou část poplatků za dovolenou. Toto jsem brala jako samozřejmost - rodinný život. Vše se trochu změnilo po zakoupení vozu. Ten jsem zaplatila já, mám úvěr. Vozidlo je napsáno na partnera - podniká. Abych měla trochu jistotu, začala jsem mluvit o svatbě. Nemám vlastně nic a už mě nebaví věřit slibům, neboj miluju tě. V poslední době jsem se s přítele začala o svatbě bavit víc a trochu jsem projevila svůj pocit, že nic nemám. Přítel mě uzemnil slovy: Víš já potřebuju čas a nechci mít pocit, že jsem do něčeho tlačen. Přiznávám, že mi to vyrazilo dech. Co mám dělat. Poraďte mi prosím. Děkuji
bezejmenná
svatba-důležitost manželství
Dobrý den paní doktorko,ráda bych Vás požádala o Váš pohled na věc. Jsme spolu s přítelem 4roky,z toho 3roky spolu bydlíme.Partner je dvakrát starší než já a je stále ženatý,ale pouze papírově,protože jak říká jsou tam určité majetkové problémy.Poslední dobou mě trápí myšlenky typu,že se nikdy nerozvede (a ani už nemám chuť se ho na to vyptávat) , že jsem se nechala nachytat (přitom mě miluje,žije semnou) a taky jsem začala toužit po svatbě.Děti ani jeden nechceme,ale co se týká budoucnosti,tak to jsme nikdy neprobírali,protože jsem ho nechtěla zatěžovat touhle věcí když ještě není rozvedený.Je špatné chtít se za něj vdát?Děkuji za odpověď
Klára
svatba-důležitost manželství
Dobrý den. S přítelem spolu chodíme už 7 let a z toho 5 let spolu bydlíme. Po pěti letech jsem se snažila zavést řeč na svatbu, děti a budoucí bydlení. Vždy se tvářil kladně a zdálo se mi, že se shodneme. Po šestém roce chození jsme jeli na dovolenou do Řecka, byla dražší ale přítel chtěl mermomocí tam. Vnitřně jsem si říkala, že už možná přijde žádost o ruku, ale nic. Rozhovory o svatbě jsem tedy vzdala abych ho neotrávila a snažila jsem se zjistit zda chce děti. I přesto, že jsem mu dost jasně řekla, že děti bych brala klidně hned a že jsem děti vždy chtěla mít do 30 nic se neděje. Připadám si teď v téhle situaci tak nějak sama a jako bych pro něj nebyla dostačující. Nevím co teď?!
Pavla
svatba-důležitost manželství
Dobrý den, paní doktorko. Mám přítele, jsme ve středním věku, žijeme spolu krátce, šest měsíců, báječně se rozumíme, vše klape. Načali jsme obecně téma svateb, a partner se vyjádřil v tom smyslu, že svatba má význam, jen když jsou děti nebo jiný praktický důvod, hypotéka atd. Já argumentovala,že pro mě má větší význam svatba jen z lásky, ne když "musím". Na to se nevyjádřil. Je brzy na svatbu, nicméně chtěla jsem jen znát jeho názor na pro mě důležitou věc do budoucna. Dost mě to zamrzelo, protože jsme ve středním věku, dítě máme každý již velké, ale pro mě je svatba důležitá, jako potvrzení lásky, jsem v tomto konzervativní. Jinak cítím, že mě má moc rád a intuice mi říká, že kdybych řekla, že svatbu chci, tak by asi byla. Ale to se mi příčí, chtěla bych, aby to vzešlo od něj. Četla jsem tuto rubriku, kde radíte ženskou strategii, aby na svatbu vlastně partner přišel sám. Ale jak by měla taková strategie vypadat? Co přesně dělat, říkat atd? Můžete dát pár tipů? Děkuji za odpověď - otázka upravena poradcem
Jana1
svatba-důležitost manželství
..pokračování....že nedokážu už myslet na nic jiného, z ničeho se radovat, pouze pořád na to, kdy mě konečně požádá, proč to ještě neudělal, proč se chce začít snažit o dítě, když ví, že nechci být svobodná matka, zda mě chce požádat až jako těhotnou a pokud ano, jestli mu za to sakra nestojim já sama, prostě mám pocit, jako by mi přeskočilo. Kolem nás je několik párů, které jsou spolu přibližně stejnou, nebo i kratší dobu a téměř všichni jsou svoji a mají dokonce už i dítě nebo děti....asi si říkáte, co po Vás vlastně chci. Poraďte mi, prosím, jestli můžete, jak se zbavit takových hloupých myšlenek? Přítel mi říkal, ať to necham na něm, já bych ráda, ale bojím se, že s mojí netrpělivostí nevydržím čekat dost dlouho. Upřímně, už teď mi to přijde až moc dlouho. Omlouvám se za změť informací,které nejspíš nemají hlavu ani patu, možná jsem to jen potřebovala někomu říct, protože i před kamarádkami se stydím za to, že ještě nejsem vdaná a i za to, jak to strašně prožívam. Děkuji za Váš čas
Hanka 2
svatba-důležitost manželství
Vážená paní doktorko, už dlouhou dobu si to snažím v hlavě srovnat sama, nicméně zjevně se mi to nedaří, proto bych Vás ráda požádala o Váš názor. S přítelem jsme spolu 4,5 roku, o svatbě jsme spolu mluvili, přítel tvrdí, že si mě chce vzít. Chtěli bychom se také začít snažit o miminko, už je nám oběma 32 let. Příteli jsem už dávno řekla, že bych se chtěla vdát, že je pro mě úplná rodina důležitá, a to jak z právního, tak z citového důvodu a že bych nechtěla mít dítě jako svobodná matka. Letos na jaře jsem mu v hádce vyčetla, že si myslím, že si mě nikdy ani vzít nechtěl (už nevím, o čem ta hádka byla, každopádně jsem byla přehnaně hysterická), tak mi řekl, že mě náhodou chtěl v létě na dovolené požádat....to jsem mu vyčítala o to víc, že ten moment takhle uplně zkazil a proč nemlčel...prostě jsem husa a zkazila jsem si to leda tak sama. Už je to 3/4 roku, byly Vánoce, nový rok, o víkendu mám narozeniny a vím jistě, že ani tentokrát to nepřijde. Nenávidím se za to, ...pokračování....
Hanka 1
svatba-důležitost manželství
Dobrý den, s partnerem jsme spolu již 12 let (letos v prosinci). V září mě dokonce požádal o ruku já samozřejmě souhlasila, protože ho velmi miluji a on mě. Minulý týden, když se nás známá zeptala, zda už vybíráme místo a datum, tak se úplně rozčertil, že to stojí moc peněz, a že zatím nemáme vybráno nic. Doma jsme o tom mluvily, a on mi přiznal, že mě požádal o ruku jen proto, abych se sním nerozešla, protože sem mu v březnu řekla, že pokud mě nepožádá o ruku, že ho opustím ale bylo to myšleno z legrace. A dále řekl, že svatba je dle něho zbytečná a nepotřebuje papir na lásku, že mě miluje i beze svatby. Ale já se cítím ublížená, proč mě tedy o ruku žádal, když svatbu sám od sebe nechce? A má to s ním smysl, když chce semnou být, miluje mě ale o svatbu nestojí. Myslí to tedy vážně? Řekl mi ještě, ať to neřeším, že chce být semnou, a že svatba bude. Jak se mám teda zachovat? Je mi z toho docela špatně....Děkuji velice za radu Lenka
Lenka
svatba-důležitost manželství
Dobrý den paní doktorko, s partnerem jsme spolu již 12 let (letos v prosinci). V září mě partner požádal o ruku a já souhlasila. Nyní jsem ve fázi, kdybych ráda už začala svatbu plánovat, ale jemu se do toho nechce. Minulý týden mi řekl, že mě požádal o ruku proto, abych se s ním nerozešla kvůli tomu, že se náš vztah nikam neposouvá. Bohužel tuto větu jsem mu sama kdysi řekla, ale nemyslela jsem to úplně vážně. Nyní toho samozřejmě lituji, ale teď nevím co dál. Velmi se tím trápím, a když sem o tom s partnerem mluvila, řekl mi ať to neřeším, že mě miluje a chce být prostě semnou a když chci svatbu bude svatba. Dále dodal, že na lásku, kterou ke mě cítí nepotřebuje papír a že na svatbu nevěří. Bohužel mám dojem, že je to z mé strany vynucená žádost o ruku, a on bude za čas nešťastný a bude z toho manželství chtít útect. Abych dodala úplné info, jsme spolu od svých 16 let a nikdy jsme ani jeden neměl jiného partnera. Teď nevím, zda ještě o svatbě mluvit a nebo už ne. Děkuji Vám Lenka
Lenka
svatba-důležitost manželství
Dobrý den paní doktorko, je mi 28, příteli 32 let. Jsme spolu 1,5 roku. Přítel je z velmi dobře zabezpečené rodiny, rodiče spolu žijí, před 15ti lety se rozvedli, ale nakonec se k sobě vrátili. Přítel je velmi inteligentní, vzdělaný schopný, vede rodinnou firmu a v kariéře stoupá. Mně stále opakuje jak jsem krásná, šikovná, mám skvělou práci, já se o něj starám jak umím, vařím, dělám vše.. Kupuje mi dárky, vozí mě na dovolenou,bydlíme spolu ale..ráda bych věděla, co plánuje do budoucna. Všichni jeho kamarádi v jeho věku jsou svobodní, děti neplánují a jejich přítelkyně chtějí hlavně kariéru. Já jsem výjimka. Přeji si rodinu a svatbu. Ač jsem z Prahy a z rozvedené rodiny, mám velmi tradiční hodnoty. Partner říká na děti fuj haranti a když jsem zavedla řeč na svatbu, říkal, že je to zbytečné, kus papíru a ať mu řeknu relevantní důvody proč ano. Musela jsem si obhajovat argumenty, ale výsledek je stále stejný. Poraďte prosím, jak se zachovat. Bohužel nemládnu a svatba a děti jsou můj cíl.
Blondie
svatba-důležitost manželství
Dobrý den, chtěla bych se poradit co dál. S partnerem jsme spolu pět let, máme spolu miminko, žijeme spolu čtyři roky, pracujeme/pracovali jsme ve stejné firmě.V celku dlouhou dobu jsem si myslela, že jsme osudový pár. Partner již ženatý byl, v mládí asi dva měsíce, sám uznal, že to bylo ukvapené a zbytečné. Nic méně s bývalou manželkou jsou stále v kontaktu, na můj vkus až přehnaně dobrém, když vezmu v potaz jejich minulost.Nic méně, nechci je nijak soudit.Ovšem i díky tomu začínám být frustrovaná, že my dva jsme se nedostali nikam dál.Náš vztah tak nějak přežívá pod tíhou denních povinností, nikam se neposouváme. Snažím se si nepřipouštět, že si mě nechce vzít, ale díky jeho chování se cítím frustrovaně a začíná se to projevovat na mém přístupu k němu.Cítím se poníženě, že bych ho měla přimět k diskuzi o svatbě. Myslím, že by on sám měl chtít posouvat náš vztah, obzvlášť teď, když máme rodinu.Připadá mi, že vedle mě jen čeká na lepší.Upřímný rozhovor asi od něj čekat nemohu.Jak dál?
Erika