Ona

Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

PremiumPoradna

Na otázky odpovídá

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

| všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

iDNES.cz je pouze zprostředkovatel, neovlivňuje obsah odpovědí a není jejich autorem. Poradny neslouží jako náhrada lékařské péče. V případě potíží navštivte lékaře.

zvažování smyslu vztahu
Zdravím, potřebuji názor. Baví mě spousta věcí, život je fakt hezký...mám ambice v životě byt podnikatelem a manažerem...zkrátka mam pořád v sobě motor , oheň , důvod proč žiju. No moje partnerka 22let se kterou jsem asi přes 3 roky ...kdybych ji měl definovat , tak si představte něco co je bez chuti...a jo, ráda by jela na dovolenou...a to je všechno. Muj problém s ní je, že ona pro mě není osobnost...jeji smysl života je náš vztah...a myslím že v budoucnu to bude dítě (a to by bylo hodně zlé) . Jak mám milovat někoho, kdo je zaměnitelný , bez vášně , bez chuti , bez smyslu života? Já bych rád věděl jestli je normální že smysl života žen je "dovolená na Bali"? Nejvíce mě trápí, nevím jestli je to normální...ten vztah z me strany je prostě vlažný...avšak netuším, jestli nejsem jen zbytečně náročný...ale fakt že je mi ten vztah trochu jedno je realita. Problém s ní řeším dlouhodobě avšak bez vysledku (asi už je taková) Děkuji za ochotu - otázka upravena poradcem
Anonym26
Pro zobrazení odpovědi se přihlaste k iDNES Premium
zvažování smyslu vztahu
Pro Janu:
Napadá mě, že důvod, proč se Váš přítel rozčílil, mohlo být to, že srovnáváním se s jeho zemřelou ženou, ve kterém jste se vyhodnotila jako ta, co není na piedestalu, snižujete svoji skutečnou hodnotu, kterou v jeho očích máte.
Chlapi nemají rádi, když někdo neuzná jejich bezchybnou volbu?? - otázka upravena poradcem
Šárka
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, jsem krátce po rozvodu a našla jsem si partnera.Je to vdovec, žena mu zemřela před rokem. Zdá se, že je s tím vyrovnaný, ale možná to je jen zdání. V domě, do kterého mě zve visí její portrét, a on mi k němu přidal navíc i spoustu informací o tom, jak byla skvělá. V prvním momentě a ve stavu akutní zamilovanosti jsem vše zvládla, ale teď se mi zdá, že TO nepůjde.Vnitřně se užírám a srovnávám, a když jsem dala příteli najevo co cítím, vyrazil do útoku tím, že NECHÁPE proč TO dělám, když on mi přece JASNĚ řekl, že nelze srovnávat nesrovnatelné. Že ON mě s ní NIKDY nesrovnával, a že je šťastný, že jsem naprosto jiná. Nebyla to vysloveně hádka, jen velmi imperativní až despotické sdělení, po jehož doznění jsem měla krátce pocit, že v TOM nemá cenu pokračovat. Tj. nemá cenu se snažit nastoupit na místo ženy, která je na příliš vysokém piedestalu. Ale člověk, se kterým jsem se seznámila je ( a to už bez růžových brejliček) skvělý chlap, rovný,férový,citlivý, kulturně až téměř renesančně založený, a tak se stále snažím .....v TOM vydržet.Děkuji za radu.Jana
Jana
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den všem. Vlaďko, rozhodnutí bude zcela na Vás. Jedná se o Váš život, máte jen jednu šanci ho prožít, trocha sebestřednosti je zcela na místě. Můžete se pokusit potlačit své ženství a vztah postavit na vděku, lítosti a přátelství. Můžete rozumově potlačovat své instinkty a pocity, být navenek milá, tvářit se spokojeně, ale co uvnitř? Tělo i duše jsou propojené, více než si myslíme. Vaše tělo Vám teď něco říká, chemie neproběhla, motýlky nelze pěstovat tam, kde nikdy nebyli. Ptejte se sama sebe, proč tuto zkušenost potřebujete, proč v takovém vztahu setrváváte Vy a proč asi Váš partner? Jeho sexuálně neuspokojivý vztah naplňuje? Čeká na zázrak nebo nahrnul zodpovědnost za rozhodnutí na Vás? Na život máme všichni jen jeden pokus, pokud Vám teď pomůže pauza, dopřejte si ji. Dopřejte si klid na naslouchání nejen rozumu, ale i srdci a tělu. Držím Vám palce.
Pro Vlaďku a motýlkářky
zvažování smyslu vztahu
Vladko, myslím, že se paní Douchová moc plete, když vám radí pauzu a udělat inventuru vztahu. Myslím, že budete litovat.

Byla jsem v podobné situaci. V pauze jsem se utvrdila v tom, že to co nemám skutečně chci. Tak jsem hledala a taky našla někoho, kdo mi způsobil ty motýly v břiše. A pak se to stratilo.
Naučila jsem se, že Marcel Proust měl pravdu, když řekl, že to je naše představivost, co způsobuje lásku a vášeň, ne ta druhá osoba.
Když jsem tohle pochopila bylo mi smutno z mého předchozího zivota. Přestala jsem hledat motýly, ale naučila jsem se motýly pěstovat.

Naučila jsem se pracovat s pocity. Nemyslím pocity utiskovat a popírat, ale nedávat vinu partnerovi za moji neschopnost ho vidět v pravém světle, ve kterém je pomilováníhodný. Teď mám to co chci, a vím, že jsem to mohla mít dávno.

Nečiňte vinným partnera za to, že nejste schopná vidět jeho vzrušujici tvář. Sama bych si přála, aby mi někdo tehdy poradil, že nemám hledat u jiného muže,to co chybí v mé hlavě.
Jana
zvažování smyslu vztahu
Možná je ve ztah v základu ok.
Radím začněte mluvit (před poradcem),najdete kořen nesouladu a oboustranně výhodné řešení.
Možná problém je vaše vira, že partner není žádoucí. řešením je, ukázat
vaši amygdale že jiná by si dala ráda říct. (Nemvujim orealizaci sexu).
Nebo se potřebujete dovědět,že motýlci v břiše jsou o novosti a nutně zhynou. Potřebujete radu, jak se dají motýlci více než nahradit něčím lepším. Nevylučují, že jste se současným partnerem natolik odlišné bytosti, že pokračovat nemá smysl.
Je daleko lepší způsob jak přivést oba partneři k poznání, že do budoucna se jejich vztah z partnerského promění v něco jiného. A možná taky najdete partnera s kterým budete ráda na vztahu pracovat.
Pauza je jen pokračování "hraní jen na sebe" a neupřímnosti.
Ale možná potřebujete životní lekci, že 26 týdnů motýlku v břiše nestojí za to, vše zahodit. Až motýlci zhynou a vy budete stát v popelu předchozích vztahů jako stovky, tisíce žen před vámi myslete na to, že ta lekce za to stála. - otázka upravena poradcem
Pro Vladku část 3
zvažování smyslu vztahu
Možná je problém, že jste nebyla upřímná ve vztahu vy. Ne během nemoci. Když je člověk nemocný tak člověk musí přijímat a nevyjednává. Tam problém není.
Problém je, co se dělo pak, když jste se postavila na nohy. Byla jste upřímná a otevřená? Jestli ne, možná je čas to změnit.
Nepotřebujete pauzu, aby jste se zeptala sama sebe co chcete.
Pracovat na vztahu a něco změnit, mít se lépe. Nebo si přiznat, že jste utíkala před realitou.
Můžete utíkat před sebou až do jeho/vaši smrti. To je ve vašem případě tzv.vztah z rozumu.
Myslíte, že 3 měsíční odklad zmenší bolest partnera? Pauza je v této chvíli sobectví, které pomůže zmenšit vaši bolest a obavu z ukončení.
Pro Vladku část 2
zvažování smyslu vztahu
Vlaďko, je dobře, že přemýšlíte. Naše staré matky dobře říkali dvakrát měř a jednou řež.
Je cítit z vašich slov, že partnera respektujete, ale něco chybí.
To co vám radí p. Dochová je konzumní způsob uvažování. Vztah je věc, která plní poslání nebo neplní, a když ne, tak se jí třeba zbavit. Doporučuje finální zkoušku... Odložte nepotřebnou věc do skladu a když nebude chybět, vyhoďte ji. Skončete to.
P.Douchová není dva krát dobrá na řešení partnerských krizí.
Její přístup je vhodný pro velmi malou skupinku lidí.
Zvažte sama Vlaďko co je vztah pro vás. Něco co denně vytváříme mezi partneři, nebo věc co je mezi vámi a partnerem.
Někdy není možné pokračovat ve vztahu, tak jako není možné kráčet s někým kdo jde jiným směrem. Nicméně, často se ukáže, že to není jiný směr, jiný cíl, jenom jiný nápad jak obejít překážku. Proč radši spolu nemluvit o směru, cílů a překážkách?
Je faktem, že něco chybí. Proč myslíte, že člověk, který pro vás tolik udělal, by pro vás teď ještě něco nepřidal?
Pro Vladku část 1
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, ráda bych se s Vámi poradila, jestli je dobré být ve vztahu tzv. z rozumu, a teď rozhodně nemám na mysli finančně výhodný vztah (o takovém v mém případě nemůže být řeč), ale takový, kde partner pro mne dělá první poslední, drží při mě stůj co stůj (dali jsme se dohromady, když mi bylo zdravotně nejhůř a společně jsme vše překonali), ale nepřitahuje mě. Jsem s ním cca 2 roky a za tu dobu jsem si na něj strašně zvykla. Trhá mě to na kusy, když si představím, že bych jej měla opustit a cítím obrovskou lítost, ale chybí mi pocit, kdy k muži vzhlížím a těším se na fyzický kontakt s ním. Do sexu s ním se už od počátku vztahu vyloženě musím nutit a i když spolu o tom komunikujeme a on už dlouhou dobu ví, co mám ráda, není to nikdy ono. :( Nerada bych učinila rozhodnutí, které nelze vzít zpět, v minulosti jsem se s jedním člověkem hluboce zklamala a bojím se, že když náhodou narazím na někoho, s kým budu ty "motýlky v břiše" mít, bude zase, s prominutím, hajzl v normálním životě a při prvním problému mě opustí. Jak se na věc díváte Vy? Děkuji. - otázka upravena poradcem
Vlaďka
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, jsem je mi 37 let, manžel 54(bez dětí), jsme spolu od mých 19let. Protože manžel stárne a nechce už nikam chodit, jezdit a v podstatě se mnou trávit volný čas, trávím ho bez něj - výlety, zájezdy apod., ve kterých mi ani nebrání. Po prázdninách jsem se rozhodla, že od něj odejdu, protože žijeme jen vedle sebe, ze zvyku. Ale samotné mi bylo v bytě smutno (sama jsem byla asi měsíc) + korona, kdy jsem odtržená od přátel a rodiny. Manžel mě vzal zpátky. Jenže jsem nešťastná s ním a i bez něj. Byt jsem zatím nepustila, ale musím se už rozhodnout - být s ním (občas vytrpět jeho nálady a protivenství?) anebo sama (mám to vydržet sama? přejde časem ten stesk po něm?). Předem děkuji za odpověď.
Magdalenka
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den,odešla jsem s dětmi 13 A 15 let,od manžela.bil mě a nadával i klukům. Nastěhovali jsme se k příteli,kluci ho respektují.pritel má syna17 let,kterého si chce nastěhovat k sobě tj.k nám. Obyvame horní patro domů,dole jeho rodiče.ja spím v obýváku na gauči,kluci sdílí pokojik 4x4m.predtim byli zvyklí každý na svůj pokoj.nyni se navzájem ruší v učení a do toho puberta,trpi nesoukromim.do volného pokoje vedle chce přítel svého syna.tento nestuduje,moc si s nimi nerozumí,kouří trávu. Přesto jej tam přítel chce.rovnez já si nemám kam zalezt,jsem prakticky pořád v obýváku kde i spím nebo v propojené kuchyni. Vadí nám tento malý prostor,partner to nechápe.sam se nikdy neučil a sourozence má o 10 let starší, nezná běžné dětské hádky.o tom,že by jeho syn zůstal u matky,kde měl dosud zázemí, nechce slyšet.moji kluci říkají, že jak se tam syn navštěvuje,nebudou tam.trpi malým prostorem i si se synem partnera moc nesedli.zvazuju že odejdeme. Co jiného nevím.děkuji
Hanka polakova
zvažování smyslu vztahu
Paní Douchová, úpotřebovala bych poradit, jestli to rozseknout definitivně. Po rozvodu jsem se seznámila s mužem, který i v 55 letech žije sám. Nějaká partnerka tam kdysi byla. Rok to docela fungovalo, sám říkal, že dva musí mít společné aktivity, hodně mi to imponovalo. Sice jsem postupně zjišťovala, že má nějaký sociální blok, možná trochu autista, ale to všechno se dalo. Pak se to začalo zhoršovat. Snažila jsem se pořád nějaké aktivity plánovat, ale párkrát se stalo, že jsem sama seděla na hotelu, protože plánování je něco, co on neumí - prostě si žije takový lážo plážo život, jak to vyjde - a to je prosím šéf desítky lidí. Momentálně se vidíme v sobotu v noci, když chci na túru nebo někam, má tisíc výmluv - nemohu na nohu, musím být v práci - přitom si jede svůj život, svoje televizní seriály, svoje rajčata na zahradě. I jeho bratr nad ním kroutí hlavou, že prioritu dává nějakým pochybným "povinnostem", jenže přítel je tvrdohlavý a všichni to víme. A když už není ani odpolední procházka, tak si říkám, nač se s ním vlastně potkávám. Nezavolá, zjevně mu to moc nevadí, jednou za půl roku vyjedeme na víkend, ale na tom posledním jsem brečela, protože si vpodstatě dělal, co chtěl, neustále byl v opozici - a to jsem fakt hodně tolerantní člověk, který ve vztahu kvůli klidu ustupuje. A tak tu sedím, se starostmi po rozvodu bych se potřebovala k někomu schovat a ono není kam. Čekat, že možná zavolá, že chce za hodinu přijet? Děkuji. - otázka upravena poradcem
Lucie
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, paní Douchová. Před časem jste mi poradila, jak se starším přítelem, který po 2 letech zajel do svých lenivých kolejí samotáře. Tak jsem nevrhla dovolenou. Souhlasil, ale jen 2 dny a zase jen v jeho termínu. To mi trochu dělalo problém, ale přizpůsobila jsem se. Nechala jsem ho řídit a 200 km v autě měla připojený počítač a pracovala. Vezla jsem i s sebou jídlo, protože nebylo jisté, jak to bude (naštěstí, jinak bychom byli hlady), ale on se naučil v poslední době tak nějak rýt - tohle nejím, ty jsi nechtěla jít do restaurace atd. Nakonec to, nad čím tak kafral, snědl všechno. Další dny jsme chodili po horách a tam zase klasika - byla jsem unavená, nestačila mu, takže zase řeči, nahoře on sedět nebude a vpodstatě hned odešel na trasu, kterou si večer našel (která byla dlouhá a vědělo se, že ji nezvládnu). Že mi moc nefunguje v těch horách telefon, že nemám peníze (nevzala jsem si je), to neřešil. Šla jsem tedy z hory dolů, samozřejmě bez mapy zabloudila, ale naštěstí jsem se lidí (moc jich nechodilo) doptala, kudy jít. Když už jsem měla signál, tak se dovolal, kde jsem (čekal dole hodinu), a šel mi naproti, s úsměvem, který už znám a který vždycky nasadí, když udělá nějaký průser a nechce, aby se o něm mluvilo. Další dny to bylo podobné. Nepopojedeme autem (to pořád chceš ty, protože jsi lenivá), je to tady samá rovina, 30 km zvládneme (v Beskydech to fakt rovina není, vynutila jsem si popojetí a ušli jsme do těch kopců jen 12 km, protože jsme se museli vracet do hotelu kvůli nějakým dalším aktivitám). Večer zapnul televizi a do noci koukal na TV. Bylo mi to líto, televize mu řvala, zacpala jsem si uši polštářem a díky dobrému spaní usnula. Další den krátká túra k zajímavé přírodní památce a řeči typu - důchodcovský výlet apod. Byla jsem ráda, že jedeme domů. To je snad čím dál hůř. Já to asi vzdám. Myslíte, že se to ještě dá nějak změnit anebo mám jít dál? děkuji
Rada
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, paní doktorko.

Jsem ve vztahu že svým přítelem cca 1rok, nyní čekáme miminko. Přítel má bohužel z minulosti pár exekucí. Nyní u mě nebydlí, jelikož si má dát do pořádku své dluhy. Ale zvažují jestli tento vztah má cenu, i přesto že ho mám ráda, jeho dluhy jsou velké, a navíc nepracuje.
Sabina Sab
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, s manželem jsme se po 17 letech rozvedli, protože jsme měli neshody a podvedl mě atd. Nebyli jsme spolu cca 3 roky. Celou tu dobu žádal, prosil, abych se k němu vrátila. Svolila jsem za určitých podmínek, že mi nebude lhát, bude se ke mě chovat hezky a nebude mě podvádět. Jsme spolu rok. Chtěla jsem zkusit společné bydlení, ale on nechce. Přijde mi, že se je úplně jiný než na čem jsme se dohodli. Před kamarády o nás nechce mluvit. Pokud se ho někdo zeptá tak říká že bydlíme kazdy zvlášť, že spolu nejsme. Do rodiny nemá problém mě vzít. Když s ním chci mluvit o důležitých věcech tak říká, že mu to nedělá vnitřně dobre a tím to končí. Mě vnitřně dobre není už celý rok, protože mám nevysvětlitelné otázky, ani vlastně nevím co mezi námi je. Žijeme od sebe 13km ale já jsem ta co většinou dojíždí. Občas říká věci, kterým nerozumím a nechápu. Jakože jemu je jedno jestli přijedu, když nepřijedu tak zjišťuje co se děje. Za ruku mě nechytne, nepohladi, neřekne mám tě rád. Má to smysl?
Jana
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den paní Douchová,
s přítelem nám to ve vztahu poslední dobou skřípe jak v intimní oblasti, tak i co se týče názorů a hodnot. Jsme spolu tři roky, druhým rokem spolu bydlíme, ale najednou jako kdybych žila vedle úplně jiného člověka. Partner toto vnímá podobně a už nejednou to při hádce nadhodil.
Řešíme, zda má cenu pokračovat - vztah máme navzdory těmto neshodám nadále hezký a víme, že bychom rozchodem hodně ztratili.
Do toho si mě v práci začal všímat kolega, se kterým jsme doteď byli přátelé. Nevím, jak si vykládat jeho flirtování, úslužnost, narážky atd., když mi sám potvrdil, že mě bere "jen jako kamarádku". Jiní mužští kamarádi pro mě takové věci jako on nedělají. Na druhou stranu jsou dny, kdy se míjíme takřka bez povšimnutí. Po práci spolu čas také netrávíme a mimo pracovní dobu si píšeme spíše sporadicky.
Nejsem si jistá, zda kolega čeká na příležitost, nebo na to, až se s přítelem rozejdeme a on dostal svou šanci? O mé situaci ví. Jak se v tom vyznat?
- otázka upravena poradcem
Žaneta
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, paní doktorko. Mám přítele, je mu 37 let, mi je 34 let, budem spolu už 3 rokem. Nebydlíme spolu, žije v bytě se svojí matkou - cca 73 let, není na tom moc zdravotně dobře, ale je jinak soběstačná, mobilní. Já bydlím v rodinem domě s mojí mamkou a jejím přítelem. Přítel opravuje asi už 4 roky barák. Ale mi se vidíme, pouze pokud mám přes týden čas mezi práci a pokud mám volný víend. Nechce se kemě přestěhovat. Prý až se opraví baráček. Jenže já už bych ráda bydlela sním a založila rodinu. Připadá mi, že mu vyhovuje, že je doma u maminky a já o 20km dál. Když pracuji o víkendu, propije ho snad celý s kamarády a ani na baráču nepracuje. Vždycky chytnu záchvat vzteku a chci vztah uončit protože po 3 letech se vůbec nikam neposunul. Nehledě na to, že ho musím nutit do práce na baráku, ho to prostě nenapadne. Nevím co už mám dělat, za 3 roky jsem snad několikrát uvažovala o ukončení vztahu. Mu prostě vyhovuje to, že je v tzv. mama hotelu. Je prosím náš vztah normální? Děkuji.
Jana
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den,
mám přítele, se kterým v srpnu budeme 2 roky (mně je 32 let, partnerovi 38). Nikdy mě nepřitahoval (na začátku přímo až odtahoval a bylo mi ho spíše líto). Po mém boku dost zmužněl a pomohl také mně, když jsem se dostávala z nejhoršího po zdravotní stránce, ale stále si místo sexu s ním raději čtu knížku... :( Nedokáži si představit, že bych se měla po zbytek života nutit k sexu s ním a tajně se užírat tím, jak to mezi druhými krásně jiskří... Představa, že jsem zase sama a hledám protějšek mě děsí, když se tak dívám na ten "výkvět" kolem... ;) Rodina mého přítele miluje a z našeho rozchodu by je nejspíš kleplo, ale já v něm zkrátka nevidím chlapa, ale jen perfektního kamaráda... Rozejít se...? Děkuji. - otázka upravena poradcem
Anonym
zvažování smyslu vztahu
Dobry den,
Je mi 21 let, stejne jako memu priteli, se kterým chodim 5 let. Mezitím jsme se parkrat rozešli, kvuli jeho potrebe se bavit. Nakonec vzdycky prisel s omluvou a ja jsem nasemu vztahu znovu dala sanci. Pozorne chovani mu vydrzelo pokazde jen chvili. Před rokem jsme zacali bydlet spolecne. Já studuji a muj pritel (po půl roce nic nedelani) zacal o víkendech pracovat. Mam dlouhodobe pocit, ze ja davam a on jen bere. Delam takrka vsechny domaci prace, protože on si jich nevšimne a nebo to udela s velkou nechuti. Davam mu jasne najevo, ze nechci byt jen doma. Nakonec jdu na zmrzlinu, do parku,... vsude sama. Rodice meho pritele ho miluji nade vse, protoze je jejich jedine dite a plne ho ve vsem podporují. Ja uz z nej prestavam byt paf. Mam pocit, ze me taha dolu a krome hrani pocitacovych her a pohodlí o nic v zivote neusiluje. Muj pritel je hodny, chytry a proto, je pro me rozhoupat se k rozchodu tezke. Zároveň, ale nechci byt s někým, o kom si nemyslim, ze spolu budeme navždy
Stella
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den,
jsem ve svém prvním vztahu, už čtyři roky, ale já i partner docela často pochybujeme, jestli by nebylo lepší se rozejít a ještě něco zažít. Jsme oba hodně mladí (oba 21) a je to pro nás oba první vážný vztah, už jsme spolu opravdu dlouho na náš věk. Nejsme ani jeden připraven se usadit a někdy spolu mluvíme o tom, jestli by nám s někým jiným nebylo líp. Třeba když se mě nebo jemu někdo líbí. Ale taky pak oba říkáme, že sami zjistíme, že chceme být spolu. Jsou takové pochyby (asi i vzhledem k věku) normální, nebo je to známka toho, že se k sobě asi nehodíme, nebo musíme ještě něco zažít. Jak to poznat? Nechci abychom spolu teď byli a ve třiceti zjistili...aha, tudy asi cesta nevede a má nejlepší léta jsou ta tam, nemluvě o dítěti...
Eva