Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

PremiumPoradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| děti partnerů| závislost ve vztahu| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| problematické vztahy s rodiči| deprese a vztah| zamilovanost| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| vztahy na pracovišti| otázky početí, těhotenství| alkohol u jednoho z partnerů| psychické poruchy| stres| spolupráce s psychologem/psychiatrem| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| ekonomické problémy ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nenaplněná láska| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| generační soužití| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| ženské přátelství| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| sourozenecké vztahy| přetažený vztah| manželovy kamarádky| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| kamarádi partnera...| alkohol v rámci širší rodiny| problematické manželství rodičů| osudová láska| problém navázat vztah| sny| ekonomicky silnější žena| seznamování| neimponující muž| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy
generační soužití
Ale nevím, jestli je vůbec nějaká šance. Možná, kdybych pořád s ním vše neřešila........ jenže, na druhou stranu jsem psychicky nezvládala jeho odjezdy za ní. Stýská se mi po něm, moc mi chybí i přesto, že mi dlouhé roky lhal, zahýbal a choval se ke mně špatně. Smutek mě úplně pohltil, ale vím, že tu musím fungovat pro mé šikovné děti, které mi dělají radost. Nikdy jsem nebyla stíhačka, žárlivka, ani mrcha, umím vařit, postarat se o domácnost, mám ráda sex, pečuji o sebe. Tak se pořád ptám: proč?? V čem je ta osoba lepší, že mě za ni vyměnil?? Jak se s tím smířit? Po novém roce manžel přijede, abychom domluvili podmínky rozvodu, který nechci, ale vím, že mi nezbude nic jiného, než na to přistoupit, aby byl volný pro svou přítelkyni. Děkuji moc za Vaši radu. (6) PS. Omlouvám se, opravdu jsem nebyla moc stručná.
Danča
Pro zobrazení odpovědi se přihlaste k iDNES Premium
generační soužití
planou naději, že nezahodí pro jednu holku 20 let společného života. Za toto období jsem přečetla spoustu knih, článků na internetu, snažila jsem se zachovat manželství. Ale nakonec mi manžel řekl, že kdybych se tak nesnažila, možná by zůstal.... To byl šok, protože jsem si uvědomila, že jsem ho svým chováním nevědomky odehnala. Teď jen pláču, život mě bez něj nebaví, navíc nedokážu skousnout jeho vztah s holkou, o kterou by si dříve neopřel ani hrábě. Mrzí mě, že vlastně spálil mosty kvůli, z mého pohledu, malichernostem a že při prvních problémech utekl jak malý kluk. přitom to je typ hodného, inteligentního chlapa s VŠ. Oba jsme uznali, že jsme udělali chyby, já jsem se omluvila a chtěla začít znovu s čistým štítem ..... ale on už nechce. Je příliš zaláskovaný a posedlý tou holkou, mladší o 15 let. Ona není hezká ani chytrá a přitom ulovila chlapa, kterého mi všichni záviděli. Celé Vánoce jsem probrečela, poprvé po svatbě se mnou ani s dětmi nebyl. Chci ho zpět. (5)
Danča
generační soužití
A já byla trpělivá a čekala, že to s ní ukončí. Manžel mi říkal, že neví, pro koho se rozhodnout, že ona není příčinou naší krize, že je to mé chování. Občas jsem to psychicky nezvládla a měla záchvat, mluvila jsem o sebevraždě. Nakonec jsme chodili do manž. poradny. Ta nám nepomohla, protože manžel se odmítl rozejít s milenkou a ke mně byl stále odtažitý a dával mi najevo svůj odpor ke mně. Pořád opakoval, že to nemá smysl, že se ke mně nikdy nevrátí, že mě má dost, že to nebude fungovat. Ani mi nedal šanci něco změnit. Chtěla jsem na sobě s pomocí psychologa zapracovat - řekl ať se nesnažím, že mu sice ničím nevadím a nic proti mně nemá, ale že je definitivní konec. Když jsme měli pauzu, stále to prodlužoval, tvrdil, že se nechce rozvést, ale stále byl o víkendech u milenky. S tím se ani netajil. Celkem tedy toto období trvá asi 4 roky, které jsem víceméně probrečela, musela jsem se koukat, jak za ní jezdí, vzal k ní i děti. Občas tvrdil, že s ní nevidí budoucnost, to mi dávalo (4)
Danča
generační soužití
A roztočila se krize. Manžel se mnou nemluvil, trucoval a já taky. Vyčítali jsme si kdeco. Ale vždy se to nějak urovnalo. Teď to zkrátím: manžel ve své nespokojenosti oznámil, že odchází do Prahy, kde bude mít lepší plat a kariérní postup. Byla jsem proti. První rok to šlo, ale pak se začal chovat divně, mé problémy se vyřešily, ale on se mnou přestal spát a dotýkat se mě, byl lhostejný. Chodil ven telefonovat a na víkendy jezdil sporadicky. V Praze si našel milenku. Nejprve ji zapíral, že je to jen dobrá kamarádka, která mu hodně naslouchá, když měl velké problémy v práci v Praze (čelil velkému podrazu ze strany kolegů). Mně se s ničím nesvěřoval. Byl s ní na dovolené, večeře, wellnes, kino. S ní jen randil a neměl starosti, protože ona bydlí v domě za Prahou s matkou, která se o vše postará.Takto mě informoval dobrý kamarád, který s mužem pracuje a je z našeho města. Manžel se k nim nastěhoval a choval se k ní jako k přítelkyni, bez ohledu na to, že je ženatý se 2 dětmi. (3)
Danča
generační soužití
s matkou a já nejednou byla 5.kolo u vozu, také pro to, že se nesvěřoval mně, ale matce a svému bratrovi. V novém bydlišti jsme si koupili byt, ale problém byl s mou prací, kdy mě vzali jen za kasu, byť jsem VŠ. Pak se narodily děti a celkem to šlo, a když táta zemřel (maminka též 2 roky před ním), ostatní dědici chtěli onen domek prodat. Manžel se do něj chtěl vrátit, ale to jsem zamítla - jednak tady už měly děti školu, zázemí, ale mně se nechtělo stěhovat. V té době jsem už měla vysněnou práci a stěhovat se 200 km daleko kvůli polorozbořenému domu už jsem nechtěla. Také proto, že bychom šli do nejistoty (zatím tam nebyla práce ani pro jednoho z nás + velká hypotéka. ) Manžel mé argumenty nebral v potaz, jemu se ten domek líbil, vždy snil o domě. Tak jsem navrhla, že si tady k bytu pořídíme chalupu, kde by se mohl realizovat. To z trucu odmítl. Začal být protivný, vyčítal mi chování táty, já byla špatná z jeho smrti. Začaly mě sužovat nemoci, které znemožnily sex. (2)
Danča
generační soužití
Dobrý večer, paní doktorko, je to již několik let, co jsem Vám psala poprvé, ale situace se nezklidnila a dopadla nejhůře, jak mohla. Budu se snažit být co nejvíc stručná, abych nastínila současný stav. Jsem na dně ze svého muže, který mi poslal návrh na rozvod. Jsem vdaná 21 let, máme dvě děti (12, 15). Spolu jsme překonali hodně překážek, manželovi jsem se často přizpůsobovala, přesto mě miloval. Dával mi tu lásku najevo. Já ho miluji dodnes. Ještě než se narodily děti, cca 3 roky jsme žili v domě po babičce, jehož majiteli byli můj otec a jeho bratr (můj strýc). Starali jsme se tehdy o o babičku a tím se vyřešilo i naše bydlení. V domku jsme chtěli zůstat, koupit ho a přestavět s tím, že babička tu bude mít doživotní věcné břemeno. To ale strýc a pak i táta odmítli, byli moc majetničtí. Tak jsme se s mužem přestěhovali blíž k jeho matce, na kterou je hodně fixovaný a ta nám dost mluvila do života. To občas přispívalo k hádkám mezi námi, protože manžel vše podřizoval jí,vše řešil (1)
Danča
generační soužití
.... Naopak bratr začal z celé situace těžit a vytahuje z rodiny peníze. Myslíte, že je možné z této situace nějak slušně vybruslit, aniž by otec celou rodinu rozhádal?Opravdu není možné s ním o ničem diskutovat, bojím se ho i pozdravit. Máma chce mít doma klid a je pod jeho vlivem tak, že je bez vlastního názoru, spíš jí dělá dobře, že není terčem ona a přisazuje si. Čeká mě stěhování a brzo i změna zaměstnání. Jak mám z toho všeho odejít tak, aby to neodnesl můj syn a aby jsem si nezavřela všechny dveře k rodině v budoucnu?
Markéta
generační soužití
...ani se na nás nepodíval. Jeho změna nálady je pro mě záhadou, už toho bylo na mě moc, protože jsme úřes víkend udělali vše, co bylo doma potřeba (dlouho jsme se na to chystali) a těšili jsme se, jak budou mile překvapeni, že už nemusí nic dělat. Místo toho výčitky řev a agrese. Neustála jsem to a koupila si byt v jiném městě a stěhujeme se. Syn byl ze zprávy nadšený (vůbec jsme to nečekali) a těší se. Z otcovi strany začali domácí i pracovní naschvály a výpady slovní agrese. Do našeho sporu (pokud to je spor, protože já ani nevím, čeho by se týkal) zatahuje i naše zaměstnance (máme rodinnou firmu). ...
Markéta
generační soužití
Dobrý den,je mi 40 let, jsem rozvedená bydlím s dítětem, a přítelem s rodiči v jejich domě, oddělených bytech. Mám profesně úspěšného bratra, ženatý, 3 děti. Můj problém pramení z otcovu přístupu k rodině. Snaží se být stále u moci a postrkovat druhé tam, kam on chce. Nejvíce k tomu využívá peníze i psychický teror. Bratr není ochotný s ním tuto hru hrát a slyší jen na peníze, kdy je ochoten ho pak navštívit, někdy i s dětmi. Já, vychovávaná k tomu, abych se o rodiče postarala, bydlím s nimi a stále jim nejsem po chuti, ať udělám, co udělám. Otec mívá výkyvy nálad, kdy si vždy vybere jednu osobu v rodině a tu pak psychicky terorizuje, někdy i několik měsíců, než se mu samotnému psychicky uleví. Jakékoliv diskuse s ním nejsou možné, jeho potřeba moci a vlivu na všechny mu nedovolí si přiznat chybu, natož pak o čemkoliv diskutovat. Poslední výpad byl namířený na mě a já už ho neustála. Přijel z víkendu a ačkoliv v pátek byl milý a vše bylo OK, najednou na nás jen řval a ani se na nás ...
Markéta
generační soužití
Dobrý den,prosím Vás o radu. Bydlíme 31 let v rodinném domku spolu s manželovými rodiči. Občas se vyskatly nějaké problémy, ale vše se vyřešilo. My máme byt v patře a rodiče v přízemí. Jak přibývají roky, tak babička málo a špatně větrá. Od podzimu do jara větrá do společných prostor dovnitř a okno hlavně v ložnici otevře kolem poledne na chviličku. Ložnice je již zamořená zápachem , jsou načíchlé skříně , kvanta zbytečného prádla. Šetrně jsme se snažili říci ohledně větrání, navrhli jsme vymalování ložnice, přebrání věcí, nové skříně. Ale o tom nechtějí ani slyšet. Došlo to tak daleko, že když se vrátíme z práce schodiště k nám je zamořené zápachem - komínový efekt. Schodiště vede ze společné verandy, a do bytu k babi a dědovi jsou dveře, ale ty nikdy nezavírají. Prosili jsme je ,jestli by je mohli zavírat. Ale samozřejmě se urazili a zrovna je zavírat nebudou. Jsme z toho nešťastní, nevíme si rady. Nechceme válku, vážíme si jich. Ale každý příchod domů hýbe psychikou.....Moc děkuji
Miluše Jungbauerová
generační soužití
Dobrý den,
je nám s manželem více jak 30 let, máme 3 děti ale žijeme s mými rodiči v jednom domě. Chtěli jsme se několikrát odstěhovat, manžel si našel práci v zahraničí, ale nikdy jsme to nedotáhli. Můj otec mi předemnou plakal, že chceme odejít a sebrat mu děti. Několikrát denně jsme zažívali takovéhle psycho vydírání.
Už jsme z toho zoufalí, nechceme prásknout dveřmi, ale pořád jim nedochází, že to jsou naše děti a ne jejich. Že jim nebudem říkat, kdy přijdeme domů apod. Máme sice oddělené domácnosti, ale to vůbec niz neznamená.
Protože u nás babička bydlela se svojí maminkou a mě se to moc líbilo, jaký měli pěkný vztah z počátku jsem to nechtěla vidět, říkala jsem si, že je to super pro děti i pro nás - zajít si do restaurace apod.
Ale klady jsou dávno převážené negativy a podaná ruka je dávnou ohlodaná.
Máte nějakou radu?
Děkuji
Jana
generační soužití
Dobrý den, mám problém s manželovými rodiči a manželovou babičkou. Neudělali jsme správné rozhodnutí( z mého pohledu) a přistavili v dvougeneračním domě další patro, takže máme teď třígenerační dům. než jsme se dali do nádstavby, Potlačovala jsem pochybení společného bydlení, protože jsem čekala prvího syna a zájem byl jinde. Po narození syna jsme bydleli já, manžel a syn v jednom patře společně s manž. rodiči a to necelé dva roky. Za tuto dobu jsem se přesvědčila, že tady nedokážu žít, ale dávala jsem naději, že až se přesuneme výš do patra, změní se to. Nezměnilo. jsem alergická na tchána jen ho vidím. Už ve společném soužití nám lezl do věcí, proto se zamykáme. jakmile to zjistil, natruc se také začal začali zamykat. To my nevadí- moje hrdost by tam nevešla, pokud nejsou doma- ale to on nechápe. No a takových věcí je spousta- My něco uděláme ba naopak neuděláme- snaží se nám to jakymkoliv způsobem vracet. Nevím o co mu jde, připadá mi to jako soutěž, ale netuším, s kým hraje. já o to zájem nemám, manžel též ne. Snažím se jim vyhýbat, nemám chut jít na zahradu, pokud tam jsou oni. Další kapitola je manželovala babička. Ta si myslí, že všechno řídí, i nás. S tou už jsme si jakž takž poradili, prostě tam nechodíme a nehlásíme se, což se jí nelíbí a pořád dokola to řeší. Jsem zoufalá, nejraději bych se odstěhovala, ale mrzí mě, že jsme to tady zrekonstruovali a ted odejít. Manžel říká, že kdyby věděl, jak se rodiče za ty dva roky vybarví, v životě by tady nezůstal bydlet, ale už je pozdě. Jsem opravdu na konci, k tomu v 6 měsíci těhotenství a stres co prožívám každý den je neuvěřitelný. někdy mám chuť sbalit syna a opravdu odejít.
petra
generační soužití
Dobrý den,je mi 23 let, už 1,5 roku žiji s přítelem,momentálně čekáme miminko, přestěhovala jsem se k němu do dvougeneračního domku kde spolu s námi(pod námi) bydlí jeho matka se sestrou. Sestra je téměř mým vrstevníkem,je to hodná a milá osoba,přítele nemá,hodně času tráví doma,za ten rok a pul jsme se velice moc nesblížili,i přes to že jsem obě doma nejsme vůbec v kontaktu jen se pozdravíme, cítím jakoby nezájem.Matka má dvě nepovedené manželství,její názor na muže je zvláštní a trochu jí dávám za vinu,že její dcera doposud přítele neměla.Má poslední slovo, člověk má strach cokoli říct, ihned většinou zaútočí arogantním tonem.Od doby co ví o těhot. mě skoro ignoruje. Ani dříve nejevila žádný zájem se sblížit.Nehledě na to,že nám to nedávno vyčetla že ji neznáme,protože snimi nikde nejezdíme.ale velice nikde nejezdí jen je v práci.Do toho přítel jezdí pozdě z práce.Firma je v rozjezdu.Je to dočasné, asi tak na rok, říká. Pak bude chodit prý v 6.Cítím se sama.Co dělat?Děkuji za odpověď
Ivet
generační soužití
Dobry den, s partnerem jsme spolu dva roky, od zacatku spolu bydlime v jeho dome ( ja jsme se k nemu pristehovala) , cekame spolu miminko jsem v 7 mesici, partner byl prede mnou dlouho sam, jeho rodice si zvykli mu domu chodit jak k sobe domu, snazim se nastolit od zacatku nejaky rezim,aby napriklad kdyz chteji prijet na navstevu zavolali a neobjevili se nam v loznici nebo v obyvaku ( maji klice od domu) coz se stava docela casto, jsem z toho uz nestastna partner to vi, nekolikrat matce rekl ze maji dat vedet, tchan nejspise pochopil drzi se stranou, avsak tchyne stale pochopit nechce, s ohledem na me tehotenstvi bych rada mela klid a nemela ji tu nalezlou kazdy den nebo obden 8-10-12 hodin denne (hlavne v lete, kdy je zvykla se jezdit koupat do naseho bazenu) co s tim ? Narazek a slusnych naznaku jsem jiz vycerpala mnoho. Jinak je tchyne fajna mam ji rada- kdyz potrebuju pomuze s cimkoliv, avsak stale nechce pochopit, ze ja a i partner potrebujeme svuj klid a soukromi, dekuji
Elena
generační soužití
Dobrý den paní doktorko, mám problémy se společným bydlením s manželovými rodiči, je to trochu složitější a dlouhodobý problém. Maminka a sestra manžela mi dělají dlouhodbě naschvály, napadjí mne, uráží, zároveň však pravidelně chodí zda jim nepůjčíme peníze protože manželova sestra se nechová zodpovědně k penězům, takže každý druhý měsíc řešíme že nemá na nájem, že má exekuce, že přivedla maminku do insolvence, protože na ni převedla všechny svoje půjčky.... atd...manželova sestra, často tchýni proti mně poštvává, když tu nebydlela, byl klid. Máme navíc 3 děti, manželova maminka se o naše děti ale nezajímá ač je v důchodu, zajímá jí jen syn její dcery. a já začínám být po 5 letech už vyčerpaná a dlouhodobě frustrovaná, nevím co dál. Manžel se stěhovat nechce, vše tu spravil vlastníma rukama, zainvestoval spousty peněz... a máme to tu rádi...
nevím jak situaci řešit, abych byla zase spokojená a v pohodě jako dřív a měla radost z práce kolem dětí, zahrady a ze všeho. Děkuji JK.
Jana K.
generační soužití
dobrý den, s manželem a dvěma syny bydlíme v domě společně s rodiči manžela a s matkou jeho matky. Takže mám v domě dvě tchýně. Mladá tchýně je celkem na pohodu, ale ta stará no to je děs. Chová se k nám jak k nesvéprávným osobám, pořád radí jak a co máme dělat, uklízí mě věci co nechám ve společných místnostech (boty, bundy) a to i když je nutné to neudělat (bundu třeba suším po dešti, šup a už je uklizená pak to zasmrádne a ...) já jsem tvrdohlavá a stojím si tvrdě za svým, i když vím že to vyvolá konflikt, ale po dobrým to nejde. Ted se plete i do dětí např pošlu pětiletého syna pro jednu cibuli do sklepa a hned slyším: to néé seš na to malej já i to donesu a to je tak ve všem. dělá z nás blbce a mě už to leze krkem. doma jí nikdo jiný nic neřekne protože ona je stará a musí se respektovat....... k tomu není slov
aj
generační soužití
(8) Společné aktivity: Téměř spolu netrávíme volný čas. Permanentka na badminton odpočívá na polici, volné chvíle doma trávíme každý u svého PC nebo každý u své TV, 1 - 2x týdně jdeme na procházku, kde mě vyvenčí jak psa a má odbyto... Partner téměř neorganizuje nic pro nás oba (v posledním čtvrtletí zajistil vouchery do aquacentra) aby nás společně strávené chvilky sbližovaly. Míjíme se doma při odchodech a příchodech do a z práce. Já chodím běhat, občas do bazénu a badminton si pokouším domluvit s někým jiným. Partner tvrdí, že je unavený, vyčerpaný. Každý víkend tráví jednu noc jako DJ a zbylé večery se často setkává s přáteli. Pak do poledne spí a po zbytek dne je unavený. Takto prožíváme jeden týden za druhým.
Stáňa
generační soužití
(7) Ještě ohledně bytu: partner se v podstatě stěhovat nechce z pohodlného domu do nepohodlného malého bytu. Vlastně nikdy nechce opustit co je mu pohodlné, včetně stereotypního chování a třeba i nezdravého jídla, které mu neprospívá. Tyto potraviny nakupuje jeho matka (důchodkyně), která mu každé ráno dělá svačinu do práce - to já pravděpodobně dělat nebudu. Kvůli stěhování byla mezi námi napjatá atmosféra, kdy jsem byla odhodlaná jít podnájmu a za ušetřené peníze si koupit auto - kvůli své práci i když by mi bylo velice těžko samotné a život bych musela táhnout z pracně našetřených úspor. Nakonec partner (ano, nevzali jsme se, nepožádal mě o ruku) se stěhování souhlasí (je to půl kilometru od domu jeho matky) s tím, že ho nebaví starat se o cokoliv spojeného s koupí a rekonstrukcí bytu. Takže to dělá jen kvůli mně.
Stáňa
generační soužití
(6) 4 roky chodím k psychologovi. Mám silnou mužskou energii, já jsem ten, kdo řeší. Můj partner je jemnější, vše jen hrne před sebou, nic neřeší. Roky si stěžuje na to, že je unavený a přetížený. Není divu... Nic s tím ale nedělá. Jeho mužská energie je celá léta ztracená někde na dně jeho osobnosti. Ač se zdám pro okolí křehká a zranitelná, jsem velmi silná a více mužská než on. Děti nemáme. Nevím kudy kam...
Stáňa
generační soužití
(5) Vím, že to asi není správné, jít do společného závazku v takovém stavu našeho vztahu, ale po osamostatnění se od bydlení s jeho matkou velmi toužím, vlastně jsem si ještě nezkusila žít ve své domácnosti a o vše se starat i když mi bude už 40 let. Velmi o ten byt stojím. Vím, že kdybych se potkala s mužem, který by splňoval mé představy, odešla bych od svého současného partnera, už bych si nedovolila propásnout další šanci. Stále vzpomínám na toho muže, který o mě před 5ti lety stál. Sama se odstěhovat nemůžu, jsem oficiálně na úřadě práce už 3tím rokem a nemám příjem takový, abych mohla někde samostatně žít. Také podstata mého zaměstnání mě přikovala na určité místo, závisím na klientele. Se svým současným partnerem jsme už dlouho jen kamarádi a spolubydlící, ekonomicky fungující jednotka sdílící společné peníze i běžné starosti. Nesdílíme ale jeden druhého, nedokážu říct, jestli mezi námi zůstalo nějaké zrnko lásky.
Stáňa
generační soužití
(4) Za roky mého neúspěšného snažení o vztah s vlastním mužem se dostavilo odcizení, které se prohloubilo za poslední rok a půl, kdy jsem změnila profesi i sama sebe - doufám, že k lepšímu - tedy toto mi potvrdili moji přátelé i můj muž. Setkávám se v práci s lidmi a mnohým mužům se líbím. Jsou ale zadaní a jde jim o sex.
Můj muž mě už fyzicky dávno nepřitahuje... Neumím si po 11 letech představit, jaký by byl sex s ním. Nedotýkáme se, až na formální pusu při návratu z práce, velmi vyjímečná obejmutí a občasná, spíše formální, držení se za ruku na procházkách. Nedělá nic, aby byl pro mě zajímavý, atraktivní, nepečuje o svoji postavu, nosí roztrhané ponožky a prodřené prádlo, brká, prdí „naschvál“ přede mnou a vulgárně nadává i když celé roky říkám, že mi to vadí. Já jsem poměrně atraktivní, dbám na oblékání.
Za týden máme podepsat smlouvu na byt, za který vyměníme celoživotní úspory a uvážeme se ke společným splátkám úvěru po 7 let.
- otázka upravena poradcem
Stáňa
generační soužití
(3) Nakonec jsem se po 3/4 roce rozhodla, že to udělám, ale bylo pozdě. Nový partner už se vrátil ke své původní přítelkyni, mě to neřekl a užíval si se mnou sexu. I když jsem se pak dozvěděla, že s ní čeká dítě, dál jsme se scházeli velmi nepravidelně ještě asi 3 roky.
Ještě do nedávna jsem se snažila jsem se dát do kupy vztah se svým mužem a dotlačit ho znovu k psychologovi (o mých paralelních vtazích nic neví), ale nedařilo se, vyhýbá se intimitě a sexu. Přitom mi občas napíše SMS, že mě má rád, chodíme spolu občas na procházku, občas jedeme někam na výlet a fungujeme v jedné domácnosti, každé ráno při odchodu do práce mě nezapomene pohladit po ruce, když já ještě spím. Vím, ale, že roky balancuje na hranici deprese kvůli „nepovedené“ kariéře, které odčerpala čas a velké peníze a nejspíš i kvůli své hodnotě jako muže. Měl vzor ve svém otci, který zajišťoval finančně rodinu a on sám to nedokáže. Je v tlaku mezi mnou a matkou a musí dělat zaměstnání, které ho nenaplňuje. - otázka upravena poradcem
Stáňa
generační soužití
(2) Smrt jeho otce překazila naše stěhování do bytu. Od té doby jsme neměli prostředky na odstěhování, takže stále bydlíme u jeho matky, se kterou si já nerozumím.
2 - roky jsem žila úplně bez sexu, až jsem potkala muže, do kterého jsem se bezhlavě zamilovala, on do mě. Byl ale zadaný a po čase mě opustil (Mimochodem nakonec opustil i manželku se dvěma dětmi pro jinou ženu). Mě trvalo 3 roky, než jsem se z toho vzpamatovala. V tom vztahu jsmem byla silně závislá a klesla jsem až na dno sebeúcty k sobě.
Pokoušela jsem se vzkřísit vztah a sex s mým mužem, ale selhalo postupně vše, o co jsem se pokusila. Sliboval, že se mnou půjde do poradny, ale dlouhé roky nic. Nakonec jsme přeci jen byli 2x u párového terapeuta, ale bylo to fiasko. Do toho jsem potkala člověka, který o mě stál, měl pro mě snad všechny superlativa, které jsem si u muže vysnila. On se v té době rozcházel se stávající přítelkyní. Měla jsem obavy opustit svého muže a vlastně jsem necítila, že to chci udělat. - otázka upravena poradcem
Stáňa
generační soužití
(1) Dobrý den, paní doktorko, prosím o Váš názor, radu. Jsem v nesezdaném svazku s mužem 19 let. Od druhého roku našeho soužití začal pokulhávat sex, v té době zemřel jeho otec, ke kterému měl muž úzkou vazbu, poprvé a naposled v životě jsem ho viděla zoufale brečet. V té době mi byl také nevěrný. Na nevěru jsem přišla po dalších dvou letech a odpustila jsem mu. Sex skomíral na 2 - 4x ročně, je to už 11 let co spolu nespíme vůbec.
V té době jsme také přišli oba o zaměstnání a na střídačku jsme nezaměstnaní, nějaké roky jsem živila já jeho a nyní on mě. Rozhodl se pro změnu povolání a do nové kariéry vložil všechny úsporu po tátovi. Trvalo 7 let, než se k vysněné profesi dostal a po roce o zaměstnání přišel. Dnes je to 4. rok.
Od druhého roku, co jsme spolu, žijeme v jednogenerační domácnosti jeho matky, kde ona vládne železnou rukou. Smrt jeho otce překazila naše stěhování do bytu.
- otázka upravena poradcem
Stáňa
generační soužití
Argument přítele je ten, že si nebude platit byt/hypotéku, když má zadarmo bydlení u rodičů, že jeho děti (které má co 14 dní) se mohou vídat s prarodiči a že rodiče budou starší a někdo o ně pak musí pečovat. Argument o šetření však trochu pokulhává, stejně si bude muset časem vzít hypotéku na vyplacení sourozenců. Nyní je praxe taková, že on je párkrát v měsíci u mě, o víkendech jsme spolu, a když jsme s dětmi, tak vždy v domě u rodičů. Mé děti za chvíli „vyletí z hnízda“ a otázka bydlení bude aktuální. Přítele mám velmi ráda, rozumíme si, máme stejné koníčky a co teď? Rozejít se kvůli bydlení? Žít každý sám a občas se vídat? To mi nevyhovuje. Obětovat se a jít bydlet k němu? Jak to mám vyřešit??? Už jsme o tom několikrát mluvili, ale shody jsme se nedobrali. Mám pocit, že já jsem ochotná přistoupit na různá řešení, ale přítel má jen to své. Děkuji část2
Milada D.
generační soužití
Vážená paní Douchová, nejdříve chci ocenit spoustu skvělých rad, které u vás pravidelně čtu. A můj dotaz: jsem rozvedená s 2 dospělými, VŠ studujícími dětmi. Mám partnera, který má 2 menší děti. (oba jsme 45). On bydlí v rodinném domě s rodiči, kde má byt, ale dům vlastní rodiče. Já bydlím v nájemním bytě. Jsme spolu 2 roky, máme se rádi a vztah nám klape až na jednu zásadní věc – společné bydlení. Partner vidí jedinou možnost a to jít bydlet k němu. A to já zase nechci, protože jsem v dřívějším manželství žila 15 let s manželovou babičkou, která byla velmi zlá a nepříjemná žena, soužití s ní bylo velmi těžké a částečně i přispěla k rozpadu mého manželství. Já jsem ochotná se přestěhovat, jít bydlet do bytu, domku, jen už nemohu a nechci žít s někým jiným, třeba dalšími rodiči. Rodiče partnera jsou skvělí lidé, ale já mám velkou potřebu svého soukromí a občas i samoty a takovéto širší soužití mě upřímně děsí a vím, že bych v něm nebyla šťastná. část1
Milada D.
generační soužití
Dobrý den, potřebuji poradit. Chodím s přítelem rok a půl a z toho 3/4 roku spolu bydlíme. Mezi námi to klape bez problémů. Bydlíme u jeho babičky a strejdy, pro sebe máme celé vrchní patro, jeho mamka už nežije. Za to je ho babička je double tchýně. To, že nám v bytě předělávala věci atd., to jem ještě překousla, přítel se mě zastal a domlouval ji, to celkem pomohlo,a le to co se stalo teď o víkendu bylo nad moje síly. Přítel slyšel jí a strejdu (jejího syna), jak mě pomlouvají, že se od přítele nechávám vydržovat, že nic nedělám, jsem shnilá, s ničím nepomůžu atd. Okamžitě se mi zprotivili. Studuji VŠ, která je časově náročná, to je pravda, přítel mě živí, ale souhlasil s tím a nestěžuje si. Uklizeno máme, když jsem se jeho babičce několikrát nabízela, že ji pomyju nebo uklidím, ne o na nechce, všechno si udělám sama. Nevím co mám dělat, nechce se mi tam bydlet, nejraději bych se vrátila k rodičům, neícítím se tam už jajko doma. Ale nechci opustit přítele, máme už vše nahoře zařízené
Petra S
generační soužití
Pro Vendulu: je mi 47 a vztah s mou tchyní před 25 lety byl stejný. Dceři dávala jíst jindy a něco jiného, žádný režim, žádné dohody. Na rovinu ale musím říct, že moje matka se chovala stejně. Štvalo to mě i mého muže. Pomohlo jediné pravidlo: pravdu má ten, kdo je doma. Takže pokud byli prarodiče u nás, tak to bylo podle našeho. Pokud jsme byli odpoledne u prarodičů, byli to oni, kdo velel. A nebylo jednoduché se smířit s tím, když tchyně ochotně dělala kaši nebo špagety, když si dcera vyřvala, že dneska nejí řízek. U nás by v tu chvíli nedostala nic. Dávala jsem dítě na hlídání s tím, že v každé domácnosti jsou jiná pravidla a u babičky se poslouchá babička a doma maminka. Ale pro děti jezděte až ráno, když si je babička neuspí, tak to bude ona, kdo s nimi bude ponocovat. Věřte, že příště už na režim bude myslet sama. A nebojte se toho, že u dětí ztratíte autoritu. Děti pravidla pochopí rychle. A nebojte se o děti, prarodiče je mají rádi, nejste jediná, kdo pro ně chce to nejlepší.
Lenka
generační soužití
2)část - pak možná i tím vzniká dusno a jdou ven moje emoce. Vyloženě hádky to nejsou, ale asi neumím ustát to, že oni něco řeknou, já něco řeknu, manžel se mě v tu chvíli nezastane,jen stojí a mlčí a já se tím pak cítím jak ta největší trubka a už si neumím obhájit to svoje :(. Asi možná toto mě trápí, že v tu danou situaci to neumím podávat diplomaticky :). Ale díky Vám se mi zvedla sebedůvěra, tak snad to už půjde lépe. Ještě jednou Vám moc děkuji, zapracuju na tom všem :). Hezkou neděli, Vendula
Vendula
generační soužití
Dobrý den, moc Vám děkuji za radu a za Váš čas :). Je pravda, že takhle nějak se to snažím dělat. Dnes mi manžel zas přesvědčoval, proč nemůžou jít s nima ven do kočáru, nenechá si vysvětlit, že ta starší 3,5 letá se v kočáru nevyspí tak dobře jako v posteli, minulý týden jsem to zkoušela a ze 4h procházky spali asi půl hodiny a večer byli protivný. Jeho rodiče přijeli, když byli zastlaný a když viděli, že už spí, tak na nich bylo vidět, jako kdybych jim to dělala naschvál nebo co. Ale nic neřekli, tak jsem také nic neřekla. Špatný je to, že manžel spíš vždy vyhoví jim, i když je to narušení režimu dětí. Ono se sice pro jednou nic nestane, ale proč by jako oni nemohli respektovat režim dětí co mají od narození? Já řeknu A oni B a manžel se přikloní k nim, tak je to pak těžký :(. Spíš jsem jen potřebovala to v sobě nějak srovnat, poskládat, abych si věřila a věděla, že jednám správně. Tak aspoň vím, že jdu správnou cestou. Oni mě vždycky tak znérvozní, že pak jen nevím co říct a 1)část
Vendula
generační soužití
3) část - po obědě spí, tak oni při další návštěvě se ptají manžela, jestli můžou s nima ven, nebo jestli přijedem na kafe v 8h večer atd. Tak to si pak připadám jako páté kolo u vozu. Jak jste se ptala, jestli jsem si to s nima někdy vyříkala, aby mě respektovali, tak to moc nejde no :(. Moc předem děkuji a přeju hezké jaro :) Vendula
Vendula
generační soužití
Zítra mají zase přijet, od té doby, co jim manžel řekl to naše třetí těhu, tak tu nebyli. A zase - tchýně prý chce vzít děti ven, přijedou v 13h, ale manžel ví, že děti v tu dobu chodí spát. V kočáru neusnou, to jsem ted zkoušela po půl roce. Tak zas budu vypadat jako ta megera, co jim je nepučí. Ale oni to vědí, že chodí spát, a v době, kdy se probudí, tak to už asi pojedou domů. Manžel bude zas chtít, abych je ven dala, ale proč se mám (nebo spíš děti) přizpůsobovat tomu, jak oni si vzpomenou? Mě spíš vadí tyhle praktický věci, vím že s nima nikdy kamarádka nebudu, i přesto, že mi tykání nabídli už na začátku před 5lety. Na jednu stranu je mi jich spíš líto, že ještě nemají přestřihlou pupeční šňůru se svým synem. Že spíš oni se s tím neumí srovnat, že jejich syn je už samostatně myslící jednotka a bude žít po svém. Ať řeknu co řeknu, tak oni když vidí, že manžel mlčí (mlčení je souhlas), tak si myslí, že ho mají na své straně, tak mě prostě nerespektují. Když vysvětlím, že děti
Vendula
generační soužití
Dobrý den paní doktorko, moc děkuji za odpověď a za radu :). Dnes jste mi odpovídala na moje tchánovce, kde mám za manžela jedináčka, čekáme třetí mimčo. Abych to ještě doplnila, tchán je v tomto ohledu uplně stejný, asi jsem psala jen o tchýni, protože ona toho namluví možná víc, ale většinou jsou u toho oba tchánovci. Jsou prostě zvyklí, že jejich syn udělá vše, co mu poradí, a ted jim vadí, že už to tak není. Rada, že bych je nemusela radši vídat je sice dobrá, ale jak to mám udělat? Což o to, když se sami pozvou a přijedou, tak návštěva se vydržet dá, ale jak si mám poradit s tím, když nerespektujou mojí výchovu, režim dětí, když se zeptají manžela, ten jim vše odkýve a co řeknu já, tak nemá žádnou váhu. Pak vypadám já, jako ta, co dělá naschvály. Když řeknu, že to bude tak, tak by to měli respektovat. Proč to nemůžou nechat na mě, až já budu cítit, že jim důvěřuju natolik, že jim děti svěřím. Nevim, třeba to přijde brzy, třeba dýl, ale určitě to přijde.1) část
Vendula
generační soužití
6)Tohle mě prostě štve.Kecaj nám do výchovy,jednou mi tchýně odpověděla stylem,že my jsme tu situaci zvládli líp a bez tebe,jsem pro ně prostě někdo nadbytečný,jako kdyby chtěli výchovu a vše okolo mít pod kontrolou a zasahovat do toho.Kdyby šlo jen o ty návštěvy,tak se řídím radami co mi radí všichni okolo „kašli na ně,nech je vykecat“,ale mě trápí to ostatní,jak se s tím mám poprat sama,když manžel nic nevidí.Každou jejich návštěvu čekám,co zas vymyslej,furt si stěžujou,že vnoučata neviděj, ale když jsem jim řekla, jestli s námi půjdou do zoo,tak mi tchýně řekla,že ne,že oni přeci jezdí každý víkend na chalupu.Kam já jezdit nechci,protože je tam vždy dusno,manželovi děti taky dát nechci,protože vím,že by se o ně starala stejně tchýně,ale když vidím ten její přístup,tak nemám důvěru,abych jí svěřila děti.Až jim bude třeba 10,tak klidně,ale ted jsou malý,nechci,aby zaváděla jiný režim,aby vše měnila.Poradtě prosím,jak se s tím mám vypořádat.Děkuji moc a přeju hezký den :-)
Vendula
generační soužití
5)Co je to za blbost.Já sice neměla rodiče jako manželský vzor,ale myslím,že tak to chodí všude,že muž většinou vydělává víc,žena se stará o děti o domácnost,práci má takovou,aby mohla děti vyzvednout ze školky a tak.A dítě jsem si neudělala sama.Sice vím,že ty jejich poznámky můžu přecházet vždy jen mlčením,myslet si svý,mě spíš trápí,že nemám manželovo zastání.Že i co se týče denního režimu dětí,tak spíš vyhový rodičům,když oni řeknou,že se máme stavit dovést klíče,a my jedem okolo až kolem 20h,děti spící v autě,tak by člověk čekal,že tchýně seběhne,at nemusíme vyndavat děti,ale né,my museli nahoru,protože tchýně chtěla vidět děti.Vždyť i ona sama musí přeci nabídnout at rovnou jedem,že je pozdě pro děti na návštěvu.A toho je víc,manžel prostě nestojí na mé straně co se týče denního režimu.Na chalupě taky říkám,dejte malou spát po obědě,já si šla se synem lehnout a pak jsem zjistila,že jí spát nedali a ta byla večer tak protivná,že to jsme si ale vyžrali my při koupání a uspávání.
Vendula
generační soužití
4)..16měs.,takže to žádná dovolená zrovna není.Manžel mi pomáhá a to jí asi vadí.Ona to má doma zavedený tak,že dělá manželovi služku.Myslím,že je normální,když manžel přijde z práce a třeba mi pomůže je vykoupat nebo u stolu nakrmit.Zas se mě manžel nezastal.Jen sbalil věci a jeli jsme domů.No ted jsme koupili dům,který budem rekonstruovat,do toho jsem nečekaně otěhotněla.Oni se to dozvěděli až ted,jako poslední.Naštěstí jim to manžel říkal venku,nebyla jsem u toho.Byl tam 45 min,jen jsem z okna viděla,jak ho tam dusí L.Prý jsem to dítě stejně chtěla jen já,podle nich,a taky říkali,že se bojí,že manžela nepodpořím,že se budu starat jen o děti.Ale nevím,co bych jako měla dělat jinýho.Kdybych těhotná nebyla,tak bych se i tak starala o děti.Přeci nečekaj,že vemu montérky a půjdu dávat cihlu k cihle,nebo nevim.A taky říkali,že si myslí,že „si děti pořizuju“ abych nemusela do práce,kterou si stejně hledat nebudu a ani stejně mít žádnou nebudu,protože děti budou furt marodit...
Vendula
generační soužití
3)..plánovali svatbu,3týdny před svatbou jsem zjistila,že jsem 3měs. těhotná,tak jsme to oznamovali na svatbě.Všichni měli radost,jen oni ne.Celou svatbu se tvářili spíš jak na pohřbu,ani si neuměli zajistit hlídání svýho psa,když se žení jejich jediný dítě.Odešli brzy.Vlastně tam zůstala jen moje rodina.Byli jediný,kdo nám nepogratuloval.Neřekli vůbec nic,ano to bů.Jako by to ani neslyšeli.Každý víkend jezdí na chalupu,to je taky důvod,proč ani nemají čas na vnoučata.Né že by nechtěli,ale asi si myslí,že jim je furt budem vozit pod nos.A když přijdou k nám,tak je půl 8 večer,tak to nemůžou čekat,že si s nima děti budou hrát.Zdrží se vždy půl hodky a jedou.V létě jsme s nima na chalupě byli,slyšela jsem z vedlejší místnosti,jak tam s mojí „macechou“ pomlouvají mojí mámu.Ráno jsem se ozvala a bylo zle.Tchýně mi,když jsme se balili domů,řekla,že jestli to mám zapotřebí,taky to,že se nestarám o své děti,že je jen mám,pořizuju si je prý ze stejného důvodu jako moje máma.Mám je od sebe...
Vendula
generační soužití
2)..se vším.Vydržela jsem u nich bydlet 1,5měs.,vše jim vadilo,třeba že jsem chodila brzy spát,ráno jsem vstávala v půl 5,a nedávala jsem si s nima po večerech kafíčko.Říkali,že tak nemají možnost mě poznat.Ale já jsem taková už od mala,spíš si někam zalezu.Nebo řešili to,že mě jejich syn vozil do práce autem a tak.No už se to stupňovalo.Asi dvakrát jsme si sedli,že si promluvíme,ale akorát to skončilo hádkou,uráželi mě,tchýně mi řekla,že jsem jim ukradla syna (a to řekla doslovně),že až přítel zjistí jaká jsem,že čekaj jen na to,až se se mnou rozejde,taky o mojí mámě,kterou v životě neviděli řekli,že si ani chlapa neumí udržet,no tak to mě už nazdvedlo a odešla jsem od stolu.Přítel se mě nikdy u tohodle nezastal,jen seděl a mlčel.Odstěhovali jsme se,ale je to furt stejné.Pak jsem otěhotněla poprvé.Šli jsme jim to oznámit s UTZ fotkou,zase nastalo ticho a pak dusno.Kecy a kecy, že si představovali, že jim takovou věc řeknem dopředu,že na to nejsme připravený a já nevim co.Pak jsme...
Vendula
generační soužití
1)Dobrý den,prosím o radu,nevím jak si s tím poradit.S manželem jsme spolu 5,5 let,máme 3letou dceru a 2letýho syna a třetí dítě je na cestě.Manžel je jedináček.Když jsem ho poznala, bylo vše fajn,asi po 3 týdnech si jeho rodiče všimli,že si našel holku (jsem jeho první holka, poznali jsme se, když jemu bylo 25),tak mě hned zvali,první asi dva měsíce to bylo takový normální,i jsem si říkala,že jsou fajn,pak mi ale nabídli (po tom, co se dozvěděli, že chci s jejich synem bydlet) jestli nechci bydlet u nich.Váhala jsem,protože vím, že to nedělá dobrotu,ale nakonec jsem souhlasila.Těsně před tím a po nastěhování jsem si ale všimla,že kdykoliv o sobě mluvím,nebo o své rodině (jsem z 5 dětí a máma nás vychovávala dá se říct převážně sama),tak na mě koukají skrz prsty,bylo na nich vidět,že se jim prostě nezamlouvám,jako kdybych pocházela z nějaký zavšivený rodiny.Když jsem např. řekla,že dělám na poště pošt. doručovatelku,tak mi na to tchýně řekla „hm, pro začátek dobrý“ atd.No tak to bylo..
Vendula
generační soužití
Dobrý den, žijeme s manželem již 23 let. Máme zdravé děti. Už jako dítě jsem chtěla mít vždy rodinu a děti. A také bydlet sama bez rodičů. Opak je pravdou a před 15 lety jsme s mými rodiči koupili na půl dvougenerační starý barák, kde je společný vchod. A v tu chvíli začali problémy, protože my jsme byli nejhorší oproti mým mladším sourozencům, kteří si zakládali své nové rodiny a vlastně jsme nejhorší dodnes. Hrozně bych přála mým dětem skvělé prarodiče, ale tady prostě cesta nevede. Moji rodiče mají prostě jiné priority a já jsem se s tím smířila. Zrovna včera mi bylo vyčteno mou matkou(je dominantní), že jsem si vzala takového manžela. Vůbec nechápu, jakým právem se míchá do mého života. Nejhorší je, že mně řekně, že mi nic zlého nepřeje, ale abych jednou nenarazila. Já osobně bych tohleto svým dětem nemohla nikdy říct, kdyby se rozhodli pro svůj život. Nejraděli bych se odstěhovala s rodinou. Hezký večer Agneta
agneta
generační soužití
Ty se nemáš dívat na to, jestli tě pozdravím, ale máš mi podat židli (to mi vešla neohlášeně do kuchyně), na dotaz -proč mě nenechá být- odp. byla proč bych tě měla nechat být. Když se mě kamarád zastal před ní, po jeho odchodu jsem si vyslechla-to ti to vyšlo, to ti povím, počkej, až ti řeknu ještě něco horšího....No je toho dost.Já pocházím ze 7 sourozenců, otec zemřel, byl také alkoholik, ale takovou agresi, podlost a zlobu jsem doma nezažila. Situace mě tady donutila si stanovit hranice, přimět manžela o jejich respekt a zvládat situace, když babič´ka řádí.Já mám pocit z celé situace, že babička je si hodně jistá, přitom chodí ven do dílny za manželem brečet, jak má nervy pryč, přede mnou ne, to naopak je až moc silná. S manželem nás to hodně vyčerpává a nejvíce mě mrzí vztah jeho sourozenců, což se ani tak už nazvat ani nedá.Podle manžela by bab, chtěla omluvy za vše i to, co jsme neudělali, vpustit ji do naší domácnostu a velení nad vším. Ale to já neudělám.Děkuji za radu. Naďa R
Naďa R. 5
generační soužití
V poslední době to došlo tak daleko, že při hádce jsem šla já k sobě domů, protože jsem nechtěla poslouchat to její nadávání a ona se vrhla na vstupní dveře a snažila se za mnou dostat silou. Když jsem se jí pak ptala, co to mělo být, tak to bagatelizovala a řelka, když jsem před ní utekla! A v poslední větší hádce, když jsem řekla starší dceři ať si zacpe uši, protože babička nadává dost hrubo, tak jí v té zlosti zezadu servala ruce z uší, aby slyšela to nadávání. Po tomto pro mne už otřesném zážitku jsem vyhledala pomoc u psychologa, co s ní máme dělat, protože s ní mám i strach, ale nesmím jí to dát najevo,bohužel pokud ona nikam nepůjde, tak neuděláme nic. V současné době je stav takový, že když má potřebu, nadává mi venku kdykoli před dětmi, manželem, svádí na mě věci, co jsem neudělala a pevně tomu věří a někdy slovně vyjíždí na starší dceru.Žijeme na vesnici asi 400 obyv. a když se jí něco nelíbí, hned to roznese po vsi, ale jen výňatky ze situací, nikdy vše,
Naďa R. 4
generační soužití
Bylo to na podzim 2010 a toho roku jsme šli ke tchýni na vánoce, kde jsme si vyslechli spoustu ošklivého a závěr byl ten: babička tu byla první, tak já si musím nechat od ní líbit vše i to, že mi nadává apd. byly to nejhorší vánoce u tchýně, tutu rodinu nemusím. Závěr je ten, že se s manželem plácáme v něčem, co nemá asi řešení. Tchýně mě nezdraví, ignoruje, chce být zadobře s manželem a dětma, ale mám jí dělat hromosvod. Ona se tu starala o svou tchýni, než umřela. ale dobré vztahy neměly. Po rozhovoru se sousedkou, která jí zná, mi sama řekla, že tchýně nesnese v domě 2. ženskou. Dům opravujeme, už za tu dobu jsme se chtěli stěhovat, oba jsme z toho špatní, dost se hádáme a od tchýně slyšíme, jak já se musím chovat, změnit se, co dělat a tchýně dělá vše nej. přitom když tchýně začne na dvoře nadávat, musím s dětma pryč, protože to její nadávání nebere konce. Odstěhovat se??
Naďa R. 3
generační soužití
Moje mamka a sourozenci mě „drželi nad vodou“.Nic se za tu dobu nezměnilo, spíše zhoršilo. Navíc kolem nás bydlí dva manželovi bratři s rodinou, jejichž manželky mě nemají rádi ani naše děti a dělají a chovají se k nám tak, jak tchýně chce. Je to psycho, protože to má stále stejný scénář: tchýně mi vynadá za něco, ale před rodinou vše popře a udělá ze sebe trpitele či oběť. Když držím pusu a nechám si vše líbit, tak je klid. V opačném případě běhá po zmíněných 2 rodinách a posílá své syny řešit k nám situaci. Oni bohužel opakují jen její verzi, navím tchýně si spoustu věcí domýšlí a převrací, nikdy neřekne o sobě nic špatnýho-přitom je silně věřící!Když to švagři udělali(tu návštěvu), byla jsem po 2.IVF a čekali jsme, jak to dopadne. Je pravda, že jsem byla lehce nastydlá, ale já se s nima tak rozčílila, že jsem hned na druhý den po hádce začala krvácet a obě embrya šla pryč (přitom to vypadalo, že se něco chytne). Takže to byla pro mne dost bolestivá záležitost.
Naďa R. 2
generační soužití
Je mi 34 let, 16 let jsme s manželem chodili a letos to byly 2 roky, co jsme se vzali. Bydlíme v přízemním rodinném domku, kde jsou 2 bytové jednotky, v menší jsme bydleli dříve my, opravili jsme ji, nyní tam bydlí jeho maminka a my ted bydlíme ve větší půlce a opravujeme ji, dvůr a zahrada je společná. Máme dvě děti a problémy se vystunovaly, když jsme se přestěhovali na větší část – v roce 2008. Začalo to tak, že tchýně za mnou chodila domů, když byl tehdy ještě přítel mimo domov a nadávala mi, protože věci v domě - v naší půlce nešly podle ní-ona žila s alkoholikem, vše v domě řídila, o všem věděla a vše rozhodovala. Nerespektovala naše soukromí, ani rodinu. Přítel nevěřil, co jeho maminka dělá, stál nějakou dobu proti mě, já i 2× odešla ke své mamce, ale vrátila jsem se.
Naďa R. 1
generační soužití
Dobrý den, žijeme v jednom rodinném domě s rodiči manžela. Manžela velmi trápí, že jeho rodiče o něj vůbec nemají zájem. Otec s ním normálně nepromluví, jen má neustále připomínky, že něco dělá špatně, nadává na všechny kolem a když nám přřijde návštěva dělá ostudu.Neustálá kritika někdy přerůstá v nepříjemné hádky. Tchán se takto chová i k našemu synovi, který s ním také přestal komunikovat. V poslední době se to stupňuje (npř. zastavení tepla, teplé vody,). Tato situace je již neúnosná. Nezvládám to psychicky. Velmi mě to trápí, když jsem doma, cítím úzkost.Tchyně s námi nesmí mluvit, protože jí to zakázal, chce mít klid, proto se do ničeho neplete a sedí zavřená doma a s nikým nemluví.Jeho chování obtěžuje i sousedy, chtěli by nám pomoct,ale neví jak. Prosím poraďte mi na koho se můžu obrátit, takhle to dál již nezvládnu, potřebovala bych radu jak mám doma normálně fungovat a jak se s tím vyrovnat. Takové situace neznám, v mé rodině máme příjemné vztahy s rodiči i sourozenci.
Nela
generační soužití
je chyba na mé straně..přiznám se, že už jsem na ně značně alergická a že jsem docela ráz, ale mám ráda ve věcech jasno a pořádek a hlavně své soukromí. Moji rodiče ze začátku taky jezdili o víkendech, ale to příteli vadilo, tak jsem jim to řekla a oni to pochopili. Nevím co mám dělat…vím,že je chyba i na mé straně, že je chci předělat, ale jsem už na ně vážně hodně alergická.Taky z toho v noci nespím. Jenže přítel se odstěhovat nechce, prý to až tak hrozné není???Jenže on je na to zvyklý a já ne.
Vinisek
generační soužití
když přijde nedoplatek, musím ho jít zaptatit já, aby byla jistota, že je zaplacený (už se stalo, že jim před 3 lety odpojili plyn)...tchána tyhle věci nazajímají. Nehledě k tomu, že jsou na mě naštvaní, že jim nahoru nedám malého a řekla jsem jim, ať se k nám staví na malého podívat, ale ne každý den a hlídat jim ho taky nedávám...prvně není proč, jsem na mateřské a malého si beru vždycky sebou a za druhé, že z tchýně jde pravidelně cítit alkohol a dost často to jde i na ni vidět a není spolehlivá, z kolečka kolem domu, kdy bude za dvacet minut doma, udělá dvouhodinovou vyjíždku a my ji pak hledáme všude možně a pak je uražená, že jí něco řeknu. Teď s přítelem plánujeme svatbu, ale už za mnou byl tchán, jestli ji nezrušíme, prý mám jedno, jestli se jmenuju tak nebo tak. S přítelem nám to klape, řekl mi , že si mám nastavit pravidla, jak potřebuju já, abych se tady cítila dobře, ale že to za mě vyřízovat nebude...nejraději bych se odstěhovala a měla od nich klid...
Vinisek
generační soužití
Když jsem jí řekla, že za celé dva roky co tu bydlím, uklidila společné prostory pouze dvakrát, že bychom se mohly po týdnu střídat, byla hrozně uražená a stejně uklidila jen to, co se jí hodilo a to ještě odflinkla. Navíc mají chlupatého psa, kterému neutřou tlapky ani když je venku bláto, takže to mám pak až v bytě, nemluvě o chlupech. Donedávna jí pes s kočkou spal v prádelce ve špinavém prádle, které tam měla hozené v plesnivých bednách, kočka se jí tam i vykadila a v tom stejném prostoru jsem měla sušit čisté voňavé prádlo pro miminko.Tak stejně je to i s tchánem s pracemi okolo domu...to dělá z 90%přítel. Je to jejich syn, zvyklý na to, že to u nich takhle funguje, ale přeci takhle to není správné. Prvně nechápou, že my máme svou rodinu a své soukromí a hlavně, že na nás nemůžou házet své problémy a fungování domu. Co se stane až tchýně nebo tchán přijdou o práci...kdo bude platit jejich půjčky, nebo složenky..máme společné energie, když přijde nedoplatek,
Vinisek
generační soužití
program, to se jí nelíbilo.V průběhu posledního půl roku jsem si s ní ujasnila další záležitost a to půjčování peněz...společně s tchánem mají větší příjem než máme my s přítelem, ale jakékoliv investice do domu, platby za přeplatky elektřiny, vody, plynu, uhlí na zimu, dřevo, to všechno musíme zaplatit my a ona nám to pak splácí (nedáváme jí pak peníze na inkaso, což je cca 3. tisíce) a ještě si k nám chodí půjčovat cca 2-4 tisíce tak 8 měsíců v roce. Nabrala si totiž hodně půjček a při jejím hospodaření a kouření ji z jejich příjmu nezbude nic. Takže jsem jí řekla, že už jí nebudeme půjčovat, mám mateřskou a přítel podniká a bohužel teď taky nemá moc práce, ať řekne manželovi, ten má ještě boční příjem, ale jinak celou výplatu ji odevzdá. Jenže oni spolu moc nekomunikují, jen když se jim to hodí a jdou proti mě. Jinak nepřijdou na jméno.A další problém byl s uklízením a pracemi kolem domu...tchýni a tchánovi se nechce nic moc dělat.
Vinisek