Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

archiv|nejistota ve vztahu|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| diskusní příspěvek| rozchody| bývalí partneři| žárlivost| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| děti partnerů| nešťastná láska| problémy v komunikaci| deprese a vztah| Rodič a dítě| zamilovanost| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| osamělost| sexualita| problematické vztahy s rodiči| fáze "namlouvání"| psychické poruchy| vztahové problénmy v širší rodině| otázky početí, těhotenství| věkový rozdíl mezi partnery| spolupráce s psychologem/psychiatrem| rozvod a děti| stres| alkohol u jednoho z partnerů| vlastní právo na život podle sebe| agresivita a vztah| pauza ve vztahu| vztahy na pracovišti| ekonomické problémy ve vztahu| nenaplněná láska| svatba-důležitost manželství| vztah na dálku| první láska| smrt blízkého člověka| generační soužití| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nemoc partnera| separace dospělého dítěte od rodiny| závislost partnera na jednom z rodičů| snižování sexuálního apetitu v manželství| výchova| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| umění projevovat city| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| alkohol v rámci širší rodiny| problém navázat vztah| neimponující muž| manželovy kamarádky| ekonomicky silnější žena| problematické manželství rodičů| kamarádi partnera...| sourozenecké vztahy| osudová láska| poruchy příjmu potravy| životní nezdary| seznamování| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| sny| ženské přátelství| krize středního věku u mužů| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| podezření na vedlejší vztah| vliv osoby rodiče na výběr partnera| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| problémy se spánkem| vliv alkoholu | "pauza" ve vztahu| společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

generační soužití
Dobrý den, mám problém s manželovými rodiči a manželovou babičkou. Neudělali jsme správné rozhodnutí( z mého pohledu) a přistavili v dvougeneračním domě další patro, takže máme teď třígenerační dům. než jsme se dali do nádstavby, Potlačovala jsem pochybení společného bydlení, protože jsem čekala prvího syna a zájem byl jinde. Po narození syna jsme bydleli já, manžel a syn v jednom patře společně s manž. rodiči a to necelé dva roky. Za tuto dobu jsem se přesvědčila, že tady nedokážu žít, ale dávala jsem naději, že až se přesuneme výš do patra, změní se to. Nezměnilo. jsem alergická na tchána jen ho vidím. Už ve společném soužití nám lezl do věcí, proto se zamykáme. jakmile to zjistil, natruc se také začal začali zamykat. To my nevadí- moje hrdost by tam nevešla, pokud nejsou doma- ale to on nechápe. No a takových věcí je spousta- My něco uděláme ba naopak neuděláme- snaží se nám to jakymkoliv způsobem vracet. Nevím o co mu jde, připadá mi to jako soutěž, ale netuším, s kým hraje. já o to zájem nemám, manžel též ne. Snažím se jim vyhýbat, nemám chut jít na zahradu, pokud tam jsou oni. Další kapitola je manželovala babička. Ta si myslí, že všechno řídí, i nás. S tou už jsme si jakž takž poradili, prostě tam nechodíme a nehlásíme se, což se jí nelíbí a pořád dokola to řeší. Jsem zoufalá, nejraději bych se odstěhovala, ale mrzí mě, že jsme to tady zrekonstruovali a ted odejít. Manžel říká, že kdyby věděl, jak se rodiče za ty dva roky vybarví, v životě by tady nezůstal bydlet, ale už je pozdě. Jsem opravdu na konci, k tomu v 6 měsíci těhotenství a stres co prožívám každý den je neuvěřitelný. někdy mám chuť sbalit syna a opravdu odejít.
petra
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, petro. Tady je každá jiná rada, než odstěhovat se, drahá. V rámci vícegeneračního soužití, kdy se jedná o manželovu rodinu, by měl ve všem zasahovat váš muž. Hranice mezi vámi a jimi by měly být jasně dané. Nevím, jak je to s vaší ekonomickou závislostí na manželových rodičích. Pokud není žádná, pak si musí vaše nově vzniklá rodina hranice jasně vymezit - slovně a nahlas. Ale přesto mám pocit, že pokud je vaše alergie na tak vysoké úrovni, bylo by lepší, kdybyste se finančně vyrovnali, co se týká rekonstrukce dalšího patra, a odstěhovali se, abyste mohli být opravdu samostatní se vším všudy.
generační soužití
Dobrý den,je mi 23 let, už 1,5 roku žiji s přítelem,momentálně čekáme miminko, přestěhovala jsem se k němu do dvougeneračního domku kde spolu s námi(pod námi) bydlí jeho matka se sestrou. Sestra je téměř mým vrstevníkem,je to hodná a milá osoba,přítele nemá,hodně času tráví doma,za ten rok a pul jsme se velice moc nesblížili,i přes to že jsem obě doma nejsme vůbec v kontaktu jen se pozdravíme, cítím jakoby nezájem.Matka má dvě nepovedené manželství,její názor na muže je zvláštní a trochu jí dávám za vinu,že její dcera doposud přítele neměla.Má poslední slovo, člověk má strach cokoli říct, ihned většinou zaútočí arogantním tonem.Od doby co ví o těhot. mě skoro ignoruje. Ani dříve nejevila žádný zájem se sblížit.Nehledě na to,že nám to nedávno vyčetla že ji neznáme,protože snimi nikde nejezdíme.ale velice nikde nejezdí jen je v práci.Do toho přítel jezdí pozdě z práce.Firma je v rozjezdu.Je to dočasné, asi tak na rok, říká. Pak bude chodit prý v 6.Cítím se sama.Co dělat?Děkuji za odpověď
Ivet
PhDr. Jitka Douchová
Milá Ivet, dobrý den. Co si myslíte vy sama, že by vám nejlépe pomohlo ke změně a sblížení se s přítelovou rodinou? Může to být snaha porozumět jeho sestře? Nebo primárně jeho matce? Se "švagrovou" by to šlo určitě snáze. Zkuste nějak rozbít jejich sounáležitý tandem. "Tchyně" je jiná generační skupina, má negativní zkušenosti v rámci partnerských vztahů, potřebuje k sobě někoho přimknout, jakoby jej vlastnit. Vycházím z toho, když citujete tchyni v  množném čísle - "my", pokud mluví o sobě a její dceři.Vy jste její konkurentka. Ale čekáte s přítelem miminko, vše se mění - pro vás samotnou, pro přítele, pro celou rodinu. V rámci rodiny se cítíte osamělá, protože jste se stala součástí celku, který vám nesedí. Potřebujete získat přítelovou sestru, povídat si s ní. Věřte tomu, že bude ráda. Ať se mezi vámi neprohlubuje iracionální hradba cizoty. Zkuste najít něco pozitivního pro vás dvě holky :-)
generační soužití
Dobry den, s partnerem jsme spolu dva roky, od zacatku spolu bydlime v jeho dome ( ja jsme se k nemu pristehovala) , cekame spolu miminko jsem v 7 mesici, partner byl prede mnou dlouho sam, jeho rodice si zvykli mu domu chodit jak k sobe domu, snazim se nastolit od zacatku nejaky rezim,aby napriklad kdyz chteji prijet na navstevu zavolali a neobjevili se nam v loznici nebo v obyvaku ( maji klice od domu) coz se stava docela casto, jsem z toho uz nestastna partner to vi, nekolikrat matce rekl ze maji dat vedet, tchan nejspise pochopil drzi se stranou, avsak tchyne stale pochopit nechce, s ohledem na me tehotenstvi bych rada mela klid a nemela ji tu nalezlou kazdy den nebo obden 8-10-12 hodin denne (hlavne v lete, kdy je zvykla se jezdit koupat do naseho bazenu) co s tim ? Narazek a slusnych naznaku jsem jiz vycerpala mnoho. Jinak je tchyne fajna mam ji rada- kdyz potrebuju pomuze s cimkoliv, avsak stale nechce pochopit, ze ja a i partner potrebujeme svuj klid a soukromi, dekuji
Elena
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Eleno. Měli byste se především na pravidelech primárně domluvit s partnerem. Pomoc tchyně bych na vašem místě raději oželela. Jste samostatná partnerská jednotka a držet hranice mezi soukromím by měla být naprostá samozřejmost. Nicméně, ne každý rodič si to uvědomuje, pokud nedokáže přestřihnout pupeční šňůru mezi sebou a dospělým dítětem, je to výpověď o tom, že nemá své vlastní zájmy, přátele, koníčky, a ctí na prvním místě svou velkou rodinu - ovšem  - bez ohledu na potřeby "mladých". Vstupuje bezostyšně do jejich území, ale pocit práva má - vždyť přeci pomáhá...Nenechávejte si pomáhat v ničem, buďte samostatní a vymezte si své soukromí.
generační soužití
Dobrý den paní doktorko, mám problémy se společným bydlením s manželovými rodiči, je to trochu složitější a dlouhodobý problém. Maminka a sestra manžela mi dělají dlouhodbě naschvály, napadjí mne, uráží, zároveň však pravidelně chodí zda jim nepůjčíme peníze protože manželova sestra se nechová zodpovědně k penězům, takže každý druhý měsíc řešíme že nemá na nájem, že má exekuce, že přivedla maminku do insolvence, protože na ni převedla všechny svoje půjčky.... atd...manželova sestra, často tchýni proti mně poštvává, když tu nebydlela, byl klid. Máme navíc 3 děti, manželova maminka se o naše děti ale nezajímá ač je v důchodu, zajímá jí jen syn její dcery. a já začínám být po 5 letech už vyčerpaná a dlouhodobě frustrovaná, nevím co dál. Manžel se stěhovat nechce, vše tu spravil vlastníma rukama, zainvestoval spousty peněz... a máme to tu rádi...
nevím jak situaci řešit, abych byla zase spokojená a v pohodě jako dřív a měla radost z práce kolem dětí, zahrady a ze všeho. Děkuji JK.
Jana K.
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jano K.Klíčovou postavou je tedy, zdá se, vaše švagrová, která je matkou preferovaná. Měl by to řešit váš muž, vy s tím toho tolik nezmůžete - oni tři do domu patří odjakživa, jsou rodina, vy nejste tak přijata, jak jste si představovala, takže do toho nemůžete zasahovat nějak rasantněji. Sestra manžela je klíčová proto, že dokud v domě nebydlela, byl klid a byli jste tam všichni šťastni.
generační soužití
dobrý den, s manželem a dvěma syny bydlíme v domě společně s rodiči manžela a s matkou jeho matky. Takže mám v domě dvě tchýně. Mladá tchýně je celkem na pohodu, ale ta stará no to je děs. Chová se k nám jak k nesvéprávným osobám, pořád radí jak a co máme dělat, uklízí mě věci co nechám ve společných místnostech (boty, bundy) a to i když je nutné to neudělat (bundu třeba suším po dešti, šup a už je uklizená pak to zasmrádne a ...) já jsem tvrdohlavá a stojím si tvrdě za svým, i když vím že to vyvolá konflikt, ale po dobrým to nejde. Ted se plete i do dětí např pošlu pětiletého syna pro jednu cibuli do sklepa a hned slyším: to néé seš na to malej já i to donesu a to je tak ve všem. dělá z nás blbce a mě už to leze krkem. doma jí nikdo jiný nic neřekne protože ona je stará a musí se respektovat....... k tomu není slov
aj
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, aj. Jeho matka je na pohodu a generál celé rodiny je babička. Váš tchán je z toho taky "na pohodu"? Jak to zvládl? Rezignoval, nebo si jede po svém, ale nepouští se do sporu s repektem k pozici jeho tchyně, která velí celé rodině a má svůj věk ? Vaše pratchyně za to nemůže, myslí to určitě v dobrém, i když je neústupně přesvědčená o svých pravdách. Jestliže jste první, kdo se jí snaží postavit, pak to bude tvrdý oříšek. Ale mohla byste přizvat ke spolupráci za podporu i vaši tchyni a manžela. Příklad s věcmi ve společných místnostech je výmluvný. Ale je tu důležitá komunikace s respektem k ní a s prosbou s vysvětlením vašich důvodů. Předpokládám, že dům patří pratchyni? Vše chce diplomacii :-)
generační soužití
(8) Společné aktivity: Téměř spolu netrávíme volný čas. Permanentka na badminton odpočívá na polici, volné chvíle doma trávíme každý u svého PC nebo každý u své TV, 1 - 2x týdně jdeme na procházku, kde mě vyvenčí jak psa a má odbyto... Partner téměř neorganizuje nic pro nás oba (v posledním čtvrtletí zajistil vouchery do aquacentra) aby nás společně strávené chvilky sbližovaly. Míjíme se doma při odchodech a příchodech do a z práce. Já chodím běhat, občas do bazénu a badminton si pokouším domluvit s někým jiným. Partner tvrdí, že je unavený, vyčerpaný. Každý víkend tráví jednu noc jako DJ a zbylé večery se často setkává s přáteli. Pak do poledne spí a po zbytek dne je unavený. Takto prožíváme jeden týden za druhým.
Stáňa
PhDr. Jitka Douchová
Co mohu říct? Chodíte 4 roky do psychoterapie, tam můžete získat síle k životní změně. Držím vám k tomu palce :-)
generační soužití
(7) Ještě ohledně bytu: partner se v podstatě stěhovat nechce z pohodlného domu do nepohodlného malého bytu. Vlastně nikdy nechce opustit co je mu pohodlné, včetně stereotypního chování a třeba i nezdravého jídla, které mu neprospívá. Tyto potraviny nakupuje jeho matka (důchodkyně), která mu každé ráno dělá svačinu do práce - to já pravděpodobně dělat nebudu. Kvůli stěhování byla mezi námi napjatá atmosféra, kdy jsem byla odhodlaná jít podnájmu a za ušetřené peníze si koupit auto - kvůli své práci i když by mi bylo velice těžko samotné a život bych musela táhnout z pracně našetřených úspor. Nakonec partner (ano, nevzali jsme se, nepožádal mě o ruku) se stěhování souhlasí (je to půl kilometru od domu jeho matky) s tím, že ho nebaví starat se o cokoliv spojeného s koupí a rekonstrukcí bytu. Takže to dělá jen kvůli mně.
Stáňa
PhDr. Jitka Douchová
Jestli máte mužskou nergii, zvládnete vlastní život za sebe. Jste mladá.
generační soužití
(6) 4 roky chodím k psychologovi. Mám silnou mužskou energii, já jsem ten, kdo řeší. Můj partner je jemnější, vše jen hrne před sebou, nic neřeší. Roky si stěžuje na to, že je unavený a přetížený. Není divu... Nic s tím ale nedělá. Jeho mužská energie je celá léta ztracená někde na dně jeho osobnosti. Ač se zdám pro okolí křehká a zranitelná, jsem velmi silná a více mužská než on. Děti nemáme. Nevím kudy kam...
Stáňa
PhDr. Jitka Douchová
Stáňo, čeká tu na mne vaše pokračování. Ale vlastně vyprávíte svůj životní příběh s tím, že pokud potkáte někoho nového, příležitost si již ujít nenecháte. Odpověď znáte sama, nevím, co vám k tomu říct.
generační soužití
(5) Vím, že to asi není správné, jít do společného závazku v takovém stavu našeho vztahu, ale po osamostatnění se od bydlení s jeho matkou velmi toužím, vlastně jsem si ještě nezkusila žít ve své domácnosti a o vše se starat i když mi bude už 40 let. Velmi o ten byt stojím. Vím, že kdybych se potkala s mužem, který by splňoval mé představy, odešla bych od svého současného partnera, už bych si nedovolila propásnout další šanci. Stále vzpomínám na toho muže, který o mě před 5ti lety stál. Sama se odstěhovat nemůžu, jsem oficiálně na úřadě práce už 3tím rokem a nemám příjem takový, abych mohla někde samostatně žít. Také podstata mého zaměstnání mě přikovala na určité místo, závisím na klientele. Se svým současným partnerem jsme už dlouho jen kamarádi a spolubydlící, ekonomicky fungující jednotka sdílící společné peníze i běžné starosti. Nesdílíme ale jeden druhého, nedokážu říct, jestli mezi námi zůstalo nějaké zrnko lásky.
Stáňa
PhDr. Jitka Douchová
V něm asi zrnko lásky zůstalo, ale oba jste převálcovaní životem. Jdu dál...
generační soužití
(4) Za roky mého neúspěšného snažení o vztah s vlastním mužem se dostavilo odcizení, které se prohloubilo za poslední rok a půl, kdy jsem změnila profesi i sama sebe - doufám, že k lepšímu - tedy toto mi potvrdili moji přátelé i můj muž. Setkávám se v práci s lidmi a mnohým mužům se líbím. Jsou ale zadaní a jde jim o sex.
Můj muž mě už fyzicky dávno nepřitahuje... Neumím si po 11 letech představit, jaký by byl sex s ním. Nedotýkáme se, až na formální pusu při návratu z práce, velmi vyjímečná obejmutí a občasná, spíše formální, držení se za ruku na procházkách. Nedělá nic, aby byl pro mě zajímavý, atraktivní, nepečuje o svoji postavu, nosí roztrhané ponožky a prodřené prádlo, brká, prdí „naschvál“ přede mnou a vulgárně nadává i když celé roky říkám, že mi to vadí. Já jsem poměrně atraktivní, dbám na oblékání.
Za týden máme podepsat smlouvu na byt, za který vyměníme celoživotní úspory a uvážeme se ke společným splátkám úvěru po 7 let.
- otázka upravena poradcem
Stáňa
PhDr. Jitka Douchová
Jdu dál...
generační soužití
(3) Nakonec jsem se po 3/4 roce rozhodla, že to udělám, ale bylo pozdě. Nový partner už se vrátil ke své původní přítelkyni, mě to neřekl a užíval si se mnou sexu. I když jsem se pak dozvěděla, že s ní čeká dítě, dál jsme se scházeli velmi nepravidelně ještě asi 3 roky.
Ještě do nedávna jsem se snažila jsem se dát do kupy vztah se svým mužem a dotlačit ho znovu k psychologovi (o mých paralelních vtazích nic neví), ale nedařilo se, vyhýbá se intimitě a sexu. Přitom mi občas napíše SMS, že mě má rád, chodíme spolu občas na procházku, občas jedeme někam na výlet a fungujeme v jedné domácnosti, každé ráno při odchodu do práce mě nezapomene pohladit po ruce, když já ještě spím. Vím, ale, že roky balancuje na hranici deprese kvůli „nepovedené“ kariéře, které odčerpala čas a velké peníze a nejspíš i kvůli své hodnotě jako muže. Měl vzor ve svém otci, který zajišťoval finančně rodinu a on sám to nedokáže. Je v tlaku mezi mnou a matkou a musí dělat zaměstnání, které ho nenaplňuje. - otázka upravena poradcem
Stáňa
PhDr. Jitka Douchová
Jdu dál...
generační soužití
(2) Smrt jeho otce překazila naše stěhování do bytu. Od té doby jsme neměli prostředky na odstěhování, takže stále bydlíme u jeho matky, se kterou si já nerozumím.
2 - roky jsem žila úplně bez sexu, až jsem potkala muže, do kterého jsem se bezhlavě zamilovala, on do mě. Byl ale zadaný a po čase mě opustil (Mimochodem nakonec opustil i manželku se dvěma dětmi pro jinou ženu). Mě trvalo 3 roky, než jsem se z toho vzpamatovala. V tom vztahu jsmem byla silně závislá a klesla jsem až na dno sebeúcty k sobě.
Pokoušela jsem se vzkřísit vztah a sex s mým mužem, ale selhalo postupně vše, o co jsem se pokusila. Sliboval, že se mnou půjde do poradny, ale dlouhé roky nic. Nakonec jsme přeci jen byli 2x u párového terapeuta, ale bylo to fiasko. Do toho jsem potkala člověka, který o mě stál, měl pro mě snad všechny superlativa, které jsem si u muže vysnila. On se v té době rozcházel se stávající přítelkyní. Měla jsem obavy opustit svého muže a vlastně jsem necítila, že to chci udělat. - otázka upravena poradcem
Stáňa
PhDr. Jitka Douchová
Zařadila jsem vás do špatné kategorie dotazu po prvním přečtení. Jdu dál.
generační soužití
(1) Dobrý den, paní doktorko, prosím o Váš názor, radu. Jsem v nesezdaném svazku s mužem 19 let. Od druhého roku našeho soužití začal pokulhávat sex, v té době zemřel jeho otec, ke kterému měl muž úzkou vazbu, poprvé a naposled v životě jsem ho viděla zoufale brečet. V té době mi byl také nevěrný. Na nevěru jsem přišla po dalších dvou letech a odpustila jsem mu. Sex skomíral na 2 - 4x ročně, je to už 11 let co spolu nespíme vůbec.
V té době jsme také přišli oba o zaměstnání a na střídačku jsme nezaměstnaní, nějaké roky jsem živila já jeho a nyní on mě. Rozhodl se pro změnu povolání a do nové kariéry vložil všechny úsporu po tátovi. Trvalo 7 let, než se k vysněné profesi dostal a po roce o zaměstnání přišel. Dnes je to 4. rok.
Od druhého roku, co jsme spolu, žijeme v jednogenerační domácnosti jeho matky, kde ona vládne železnou rukou. Smrt jeho otce překazila naše stěhování do bytu.
- otázka upravena poradcem
Stáňa
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Stáňo, přecházím na další část vašeho vyprávění.
generační soužití
Argument přítele je ten, že si nebude platit byt/hypotéku, když má zadarmo bydlení u rodičů, že jeho děti (které má co 14 dní) se mohou vídat s prarodiči a že rodiče budou starší a někdo o ně pak musí pečovat. Argument o šetření však trochu pokulhává, stejně si bude muset časem vzít hypotéku na vyplacení sourozenců. Nyní je praxe taková, že on je párkrát v měsíci u mě, o víkendech jsme spolu, a když jsme s dětmi, tak vždy v domě u rodičů. Mé děti za chvíli „vyletí z hnízda“ a otázka bydlení bude aktuální. Přítele mám velmi ráda, rozumíme si, máme stejné koníčky a co teď? Rozejít se kvůli bydlení? Žít každý sám a občas se vídat? To mi nevyhovuje. Obětovat se a jít bydlet k němu? Jak to mám vyřešit??? Už jsme o tom několikrát mluvili, ale shody jsme se nedobrali. Mám pocit, že já jsem ochotná přistoupit na různá řešení, ale přítel má jen to své. Děkuji část2
Milada D.
PhDr. Jitka Douchová
Milado, těžko vám v tom poradím. Vaše argumenty jsou citové, přítelovy argumenty racionální. Vy máte negativní zkušenosti z minulosti, které podporují vaše současné obavy. Zároveň se znáte a víte, že soukromí je pro vás důležitým předpokladem pro pocit psychického komfortu. Bez kompromisu se neobejdete, ale jak jej vykomunikovat? Jestliže vám ale na sobě opravdu tolik záleží, měla by být probířským kamenem vašeho vztahu právě dohoda o vašem společném domově...
generační soužití
Vážená paní Douchová, nejdříve chci ocenit spoustu skvělých rad, které u vás pravidelně čtu. A můj dotaz: jsem rozvedená s 2 dospělými, VŠ studujícími dětmi. Mám partnera, který má 2 menší děti. (oba jsme 45). On bydlí v rodinném domě s rodiči, kde má byt, ale dům vlastní rodiče. Já bydlím v nájemním bytě. Jsme spolu 2 roky, máme se rádi a vztah nám klape až na jednu zásadní věc – společné bydlení. Partner vidí jedinou možnost a to jít bydlet k němu. A to já zase nechci, protože jsem v dřívějším manželství žila 15 let s manželovou babičkou, která byla velmi zlá a nepříjemná žena, soužití s ní bylo velmi těžké a částečně i přispěla k rozpadu mého manželství. Já jsem ochotná se přestěhovat, jít bydlet do bytu, domku, jen už nemohu a nechci žít s někým jiným, třeba dalšími rodiči. Rodiče partnera jsou skvělí lidé, ale já mám velkou potřebu svého soukromí a občas i samoty a takovéto širší soužití mě upřímně děsí a vím, že bych v něm nebyla šťastná. část1
Milada D.
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Milado D.,než budu reagovat, přejdu na další část vašeho vyprávění.
generační soužití
Dobrý den, potřebuji poradit. Chodím s přítelem rok a půl a z toho 3/4 roku spolu bydlíme. Mezi námi to klape bez problémů. Bydlíme u jeho babičky a strejdy, pro sebe máme celé vrchní patro, jeho mamka už nežije. Za to je ho babička je double tchýně. To, že nám v bytě předělávala věci atd., to jem ještě překousla, přítel se mě zastal a domlouval ji, to celkem pomohlo,a le to co se stalo teď o víkendu bylo nad moje síly. Přítel slyšel jí a strejdu (jejího syna), jak mě pomlouvají, že se od přítele nechávám vydržovat, že nic nedělám, jsem shnilá, s ničím nepomůžu atd. Okamžitě se mi zprotivili. Studuji VŠ, která je časově náročná, to je pravda, přítel mě živí, ale souhlasil s tím a nestěžuje si. Uklizeno máme, když jsem se jeho babičce několikrát nabízela, že ji pomyju nebo uklidím, ne o na nechce, všechno si udělám sama. Nevím co mám dělat, nechce se mi tam bydlet, nejraději bych se vrátila k rodičům, neícítím se tam už jajko doma. Ale nechci opustit přítele, máme už vše nahoře zařízené
Petra S
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Petro S. Máte 2 možnosti. Buď se k rodičům vrátit, nebo zůstat, ale s tím že si vyjasníte kompetence společného bydlení, neboli si nastavíte pravidla. Babička předpokládá, že se ujmete automaticky části péče o dům, když v něm žijete, ale neuměla vám to říct. Jste v domě dvě ženy a dva muži, ona počítá s vaší podporou a pomocí. Chyba je v komunikaci. Potřebujete ale podporu přítele, a zrovna tak i s ním domluvit jasné kompetence.
generační soužití
Pro Vendulu: je mi 47 a vztah s mou tchyní před 25 lety byl stejný. Dceři dávala jíst jindy a něco jiného, žádný režim, žádné dohody. Na rovinu ale musím říct, že moje matka se chovala stejně. Štvalo to mě i mého muže. Pomohlo jediné pravidlo: pravdu má ten, kdo je doma. Takže pokud byli prarodiče u nás, tak to bylo podle našeho. Pokud jsme byli odpoledne u prarodičů, byli to oni, kdo velel. A nebylo jednoduché se smířit s tím, když tchyně ochotně dělala kaši nebo špagety, když si dcera vyřvala, že dneska nejí řízek. U nás by v tu chvíli nedostala nic. Dávala jsem dítě na hlídání s tím, že v každé domácnosti jsou jiná pravidla a u babičky se poslouchá babička a doma maminka. Ale pro děti jezděte až ráno, když si je babička neuspí, tak to bude ona, kdo s nimi bude ponocovat. Věřte, že příště už na režim bude myslet sama. A nebojte se toho, že u dětí ztratíte autoritu. Děti pravidla pochopí rychle. A nebojte se o děti, prarodiče je mají rádi, nejste jediná, kdo pro ně chce to nejlepší.
Lenka
PhDr. Jitka Douchová
Nádhera, Lenko, děkuji za reakci a posílám hned dál :-)
generační soužití
2)část - pak možná i tím vzniká dusno a jdou ven moje emoce. Vyloženě hádky to nejsou, ale asi neumím ustát to, že oni něco řeknou, já něco řeknu, manžel se mě v tu chvíli nezastane,jen stojí a mlčí a já se tím pak cítím jak ta největší trubka a už si neumím obhájit to svoje :(. Asi možná toto mě trápí, že v tu danou situaci to neumím podávat diplomaticky :). Ale díky Vám se mi zvedla sebedůvěra, tak snad to už půjde lépe. Ještě jednou Vám moc děkuji, zapracuju na tom všem :). Hezkou neděli, Vendula
Vendula
PhDr. Jitka Douchová
Výborně, vše jste si už opravdu pojmenovala a to je základ, a zvýšení sebedůvěry může vést i ke kompromisům, které budete potřebovat obě strany jakožto platformu pro spolupráci. Mějte se krásně :-)
generační soužití
Dobrý den, moc Vám děkuji za radu a za Váš čas :). Je pravda, že takhle nějak se to snažím dělat. Dnes mi manžel zas přesvědčoval, proč nemůžou jít s nima ven do kočáru, nenechá si vysvětlit, že ta starší 3,5 letá se v kočáru nevyspí tak dobře jako v posteli, minulý týden jsem to zkoušela a ze 4h procházky spali asi půl hodiny a večer byli protivný. Jeho rodiče přijeli, když byli zastlaný a když viděli, že už spí, tak na nich bylo vidět, jako kdybych jim to dělala naschvál nebo co. Ale nic neřekli, tak jsem také nic neřekla. Špatný je to, že manžel spíš vždy vyhoví jim, i když je to narušení režimu dětí. Ono se sice pro jednou nic nestane, ale proč by jako oni nemohli respektovat režim dětí co mají od narození? Já řeknu A oni B a manžel se přikloní k nim, tak je to pak těžký :(. Spíš jsem jen potřebovala to v sobě nějak srovnat, poskládat, abych si věřila a věděla, že jednám správně. Tak aspoň vím, že jdu správnou cestou. Oni mě vždycky tak znérvozní, že pak jen nevím co říct a 1)část
Vendula
PhDr. Jitka Douchová
Tak jo, ono se to všechno poskládá, když proti sobě nikdo nepůjdete:-)
generační soužití
3) část - po obědě spí, tak oni při další návštěvě se ptají manžela, jestli můžou s nima ven, nebo jestli přijedem na kafe v 8h večer atd. Tak to si pak připadám jako páté kolo u vozu. Jak jste se ptala, jestli jsem si to s nima někdy vyříkala, aby mě respektovali, tak to moc nejde no :(. Moc předem děkuji a přeju hezké jaro :) Vendula
Vendula
PhDr. Jitka Douchová
Klid. Důležité je jim nabídnout, že pokud se chtějí s dětmi vidět, bylo by dobré, kdyby přijeli tehdy a tehdy, pozvěte je klidně na odpolední svačinu. Nebo mohou přijet někdy dopoledne o víkendu a vzít si děti ven, vy pak můžete v klidu uvařit slavnostní oběd. Nemělo by to být těžké, ne? Držím palce.
generační soužití
Zítra mají zase přijet, od té doby, co jim manžel řekl to naše třetí těhu, tak tu nebyli. A zase - tchýně prý chce vzít děti ven, přijedou v 13h, ale manžel ví, že děti v tu dobu chodí spát. V kočáru neusnou, to jsem ted zkoušela po půl roce. Tak zas budu vypadat jako ta megera, co jim je nepučí. Ale oni to vědí, že chodí spát, a v době, kdy se probudí, tak to už asi pojedou domů. Manžel bude zas chtít, abych je ven dala, ale proč se mám (nebo spíš děti) přizpůsobovat tomu, jak oni si vzpomenou? Mě spíš vadí tyhle praktický věci, vím že s nima nikdy kamarádka nebudu, i přesto, že mi tykání nabídli už na začátku před 5lety. Na jednu stranu je mi jich spíš líto, že ještě nemají přestřihlou pupeční šňůru se svým synem. Že spíš oni se s tím neumí srovnat, že jejich syn je už samostatně myslící jednotka a bude žít po svém. Ať řeknu co řeknu, tak oni když vidí, že manžel mlčí (mlčení je souhlas), tak si myslí, že ho mají na své straně, tak mě prostě nerespektují. Když vysvětlím, že děti
Vendula
PhDr. Jitka Douchová
Je to opravdu hodně na dohodě s manželem. Jestliže dnes přijedou na oběd ve 13 hod, pohostěte je, buďte příjemná, žádné emoce do toho netahejte, berte je jako návštěvu, která občas přijede, a pak zase odjede. Jestliže chcete dát pak děti spát do postýlek, tak to udělejte. Ani se nemusíte nijak zvlášť obhajovat, je to váš režim, váš styl, a vy víte, proče jej praktikujete. Případně požádejte o sdělení tohoto vašeho muže.
generační soužití
Dobrý den paní doktorko, moc děkuji za odpověď a za radu :). Dnes jste mi odpovídala na moje tchánovce, kde mám za manžela jedináčka, čekáme třetí mimčo. Abych to ještě doplnila, tchán je v tomto ohledu uplně stejný, asi jsem psala jen o tchýni, protože ona toho namluví možná víc, ale většinou jsou u toho oba tchánovci. Jsou prostě zvyklí, že jejich syn udělá vše, co mu poradí, a ted jim vadí, že už to tak není. Rada, že bych je nemusela radši vídat je sice dobrá, ale jak to mám udělat? Což o to, když se sami pozvou a přijedou, tak návštěva se vydržet dá, ale jak si mám poradit s tím, když nerespektujou mojí výchovu, režim dětí, když se zeptají manžela, ten jim vše odkýve a co řeknu já, tak nemá žádnou váhu. Pak vypadám já, jako ta, co dělá naschvály. Když řeknu, že to bude tak, tak by to měli respektovat. Proč to nemůžou nechat na mě, až já budu cítit, že jim důvěřuju natolik, že jim děti svěřím. Nevim, třeba to přijde brzy, třeba dýl, ale určitě to přijde.1) část
Vendula
PhDr. Jitka Douchová
Vendulo, zdravím vás ještě v neděli, abychom měly vše začerstva dovypovídané :-)Oni vaši výchovu respektovat musí, matka jste vy, otec je jejich syn.Nedovedu si představit, jak by vám do toho mohli mluvit jakožto prarodiče. Ale s ohledem na popisované vzájemné napětí se vám těžko buduje nějaký prostor a vyváženost názorů. Vy si pro sebe jen určete základní pravidla - být diplomatická a formálně zdvořilá, to je celé. Nezavdávejte jim žádné důvody k otevřenému nepřátelství. Ale obhajte si své výchovné představy, domlouvejte se o nich hlavně také s manželem.Potřebujete být s mužem ve shodě, to je to nejpodstatnější. A nenechávejte na sebe dopadat názory tchyně, pro sebe to můžete brát tak, že je to její problém, ne váš.
generační soužití
6)Tohle mě prostě štve.Kecaj nám do výchovy,jednou mi tchýně odpověděla stylem,že my jsme tu situaci zvládli líp a bez tebe,jsem pro ně prostě někdo nadbytečný,jako kdyby chtěli výchovu a vše okolo mít pod kontrolou a zasahovat do toho.Kdyby šlo jen o ty návštěvy,tak se řídím radami co mi radí všichni okolo „kašli na ně,nech je vykecat“,ale mě trápí to ostatní,jak se s tím mám poprat sama,když manžel nic nevidí.Každou jejich návštěvu čekám,co zas vymyslej,furt si stěžujou,že vnoučata neviděj, ale když jsem jim řekla, jestli s námi půjdou do zoo,tak mi tchýně řekla,že ne,že oni přeci jezdí každý víkend na chalupu.Kam já jezdit nechci,protože je tam vždy dusno,manželovi děti taky dát nechci,protože vím,že by se o ně starala stejně tchýně,ale když vidím ten její přístup,tak nemám důvěru,abych jí svěřila děti.Až jim bude třeba 10,tak klidně,ale ted jsou malý,nechci,aby zaváděla jiný režim,aby vše měnila.Poradtě prosím,jak se s tím mám vypořádat.Děkuji moc a přeju hezký den :-)
Vendula
PhDr. Jitka Douchová
Vendulo. Napětí mezi vámi a tchyní se bude s největší pravděpodobností stále stupňovat. Prostě jste si vy dvě nesedly, důvody nemá smysl rozebírat. Přitom jste možná v mnoha ohledech podobné. Jste zásadové, v něčem možná zarputilé. Ve vašem vyprávění neslyším nic o tchánovi, neslyším ale nic ani o tom, jak jste se snažila si s ní věci vykomunikovat tak, abyste obě k sobě získaly nějaký respekt.Obě jste na tom delší dobu tak, že se skoro nemůžete vystát, což nemusí mít vůbec racionální důvod. Vy se cítíte ukřivděná a oprávněně čekáte manželovu podporu. On je ale jedináček, který vyrůstal v rodině s dominantní matkou. Kde má v sobě nalézt umění matce oponovat, aby se zastal své ženy? Jste jeho první partnerka - do 25 let žil doma a jak řekla matka, tak bylo. Když si to vezmete kolem a kolem, projevil velkou statečnost v tom, že si vás obhájil. Vy dva a vaše rozrůstající se rodina jdete v životě dál, on si do ničeho od své matky nenechává mluvit. Naprosto chápu, jak pro vás musí být ponižující její hodnotící postoje vůči vaší rodině, především vůči vaší matce. Ano, je to velice těžké slyšet to, co si dovolí na adresu vůči vaší rodině a vůči vám samotné. Vy se ale umíte vymezit - možná jen ne úplně diplomatickým způsobem, takže tchyně pokračuje v dalším tahu proti vám. A manžel? Ten neví, kudy z toho ven a chtěl by určitě především klid. Nemějte mu to za zlé. Vybrala jste si ho za svého muže, máte spolu děti. I fakt existence vaší rozrůstající se rodiny jej může vychovat k větší samostatnosti. Vy se srovnejte s tím, že s tchyní nikdy kamarádky nebudete, ale nepěstujte v sobě vůči ní nenávist, to by vám nijak nepomohlo, leda tak k problému s žlučníkem ( tam by se to mohlo psychosomaticky promítnout ).Rada? Nic od nich neočekávejte. Vzala jste si jejich syna, tchyní jste nebyla přijatá, tchán je asi v jejím vleku, takže nic neřekne a jen si myslí své. Vy s manželem jste dospělí, jste rodiči svých dětí, máte se rádi. To vidím jako to nejdůležitější. No ne? S tchyní se nemusíte vídat vůbec, není důvod, přiostřovat konflikty a hádky :-)
generační soužití
5)Co je to za blbost.Já sice neměla rodiče jako manželský vzor,ale myslím,že tak to chodí všude,že muž většinou vydělává víc,žena se stará o děti o domácnost,práci má takovou,aby mohla děti vyzvednout ze školky a tak.A dítě jsem si neudělala sama.Sice vím,že ty jejich poznámky můžu přecházet vždy jen mlčením,myslet si svý,mě spíš trápí,že nemám manželovo zastání.Že i co se týče denního režimu dětí,tak spíš vyhový rodičům,když oni řeknou,že se máme stavit dovést klíče,a my jedem okolo až kolem 20h,děti spící v autě,tak by člověk čekal,že tchýně seběhne,at nemusíme vyndavat děti,ale né,my museli nahoru,protože tchýně chtěla vidět děti.Vždyť i ona sama musí přeci nabídnout at rovnou jedem,že je pozdě pro děti na návštěvu.A toho je víc,manžel prostě nestojí na mé straně co se týče denního režimu.Na chalupě taky říkám,dejte malou spát po obědě,já si šla se synem lehnout a pak jsem zjistila,že jí spát nedali a ta byla večer tak protivná,že to jsme si ale vyžrali my při koupání a uspávání.
Vendula
PhDr. Jitka Douchová
U poslední části vašeho dotazu se vyjádřím :-)
generační soužití
4)..16měs.,takže to žádná dovolená zrovna není.Manžel mi pomáhá a to jí asi vadí.Ona to má doma zavedený tak,že dělá manželovi služku.Myslím,že je normální,když manžel přijde z práce a třeba mi pomůže je vykoupat nebo u stolu nakrmit.Zas se mě manžel nezastal.Jen sbalil věci a jeli jsme domů.No ted jsme koupili dům,který budem rekonstruovat,do toho jsem nečekaně otěhotněla.Oni se to dozvěděli až ted,jako poslední.Naštěstí jim to manžel říkal venku,nebyla jsem u toho.Byl tam 45 min,jen jsem z okna viděla,jak ho tam dusí L.Prý jsem to dítě stejně chtěla jen já,podle nich,a taky říkali,že se bojí,že manžela nepodpořím,že se budu starat jen o děti.Ale nevím,co bych jako měla dělat jinýho.Kdybych těhotná nebyla,tak bych se i tak starala o děti.Přeci nečekaj,že vemu montérky a půjdu dávat cihlu k cihle,nebo nevim.A taky říkali,že si myslí,že „si děti pořizuju“ abych nemusela do práce,kterou si stejně hledat nebudu a ani stejně mít žádnou nebudu,protože děti budou furt marodit...
Vendula
PhDr. Jitka Douchová
Přecházím na následující část vašeho vyprávění...
generační soužití
3)..plánovali svatbu,3týdny před svatbou jsem zjistila,že jsem 3měs. těhotná,tak jsme to oznamovali na svatbě.Všichni měli radost,jen oni ne.Celou svatbu se tvářili spíš jak na pohřbu,ani si neuměli zajistit hlídání svýho psa,když se žení jejich jediný dítě.Odešli brzy.Vlastně tam zůstala jen moje rodina.Byli jediný,kdo nám nepogratuloval.Neřekli vůbec nic,ano to bů.Jako by to ani neslyšeli.Každý víkend jezdí na chalupu,to je taky důvod,proč ani nemají čas na vnoučata.Né že by nechtěli,ale asi si myslí,že jim je furt budem vozit pod nos.A když přijdou k nám,tak je půl 8 večer,tak to nemůžou čekat,že si s nima děti budou hrát.Zdrží se vždy půl hodky a jedou.V létě jsme s nima na chalupě byli,slyšela jsem z vedlejší místnosti,jak tam s mojí „macechou“ pomlouvají mojí mámu.Ráno jsem se ozvala a bylo zle.Tchýně mi,když jsme se balili domů,řekla,že jestli to mám zapotřebí,taky to,že se nestarám o své děti,že je jen mám,pořizuju si je prý ze stejného důvodu jako moje máma.Mám je od sebe...
Vendula
PhDr. Jitka Douchová
Jdu číst dál.
generační soužití
2)..se vším.Vydržela jsem u nich bydlet 1,5měs.,vše jim vadilo,třeba že jsem chodila brzy spát,ráno jsem vstávala v půl 5,a nedávala jsem si s nima po večerech kafíčko.Říkali,že tak nemají možnost mě poznat.Ale já jsem taková už od mala,spíš si někam zalezu.Nebo řešili to,že mě jejich syn vozil do práce autem a tak.No už se to stupňovalo.Asi dvakrát jsme si sedli,že si promluvíme,ale akorát to skončilo hádkou,uráželi mě,tchýně mi řekla,že jsem jim ukradla syna (a to řekla doslovně),že až přítel zjistí jaká jsem,že čekaj jen na to,až se se mnou rozejde,taky o mojí mámě,kterou v životě neviděli řekli,že si ani chlapa neumí udržet,no tak to mě už nazdvedlo a odešla jsem od stolu.Přítel se mě nikdy u tohodle nezastal,jen seděl a mlčel.Odstěhovali jsme se,ale je to furt stejné.Pak jsem otěhotněla poprvé.Šli jsme jim to oznámit s UTZ fotkou,zase nastalo ticho a pak dusno.Kecy a kecy, že si představovali, že jim takovou věc řeknem dopředu,že na to nejsme připravený a já nevim co.Pak jsme...
Vendula
PhDr. Jitka Douchová
Vendulo, zařadila jsem váš dotaz na základě čtení první části do špatné kategorie, to je mi teď jasné, ale již to udržím do konce v zájmu kontinuity.V hlavě už mám hodně myšlenek, ale nebudu se unáhlovat a jdu dál...
generační soužití
1)Dobrý den,prosím o radu,nevím jak si s tím poradit.S manželem jsme spolu 5,5 let,máme 3letou dceru a 2letýho syna a třetí dítě je na cestě.Manžel je jedináček.Když jsem ho poznala, bylo vše fajn,asi po 3 týdnech si jeho rodiče všimli,že si našel holku (jsem jeho první holka, poznali jsme se, když jemu bylo 25),tak mě hned zvali,první asi dva měsíce to bylo takový normální,i jsem si říkala,že jsou fajn,pak mi ale nabídli (po tom, co se dozvěděli, že chci s jejich synem bydlet) jestli nechci bydlet u nich.Váhala jsem,protože vím, že to nedělá dobrotu,ale nakonec jsem souhlasila.Těsně před tím a po nastěhování jsem si ale všimla,že kdykoliv o sobě mluvím,nebo o své rodině (jsem z 5 dětí a máma nás vychovávala dá se říct převážně sama),tak na mě koukají skrz prsty,bylo na nich vidět,že se jim prostě nezamlouvám,jako kdybych pocházela z nějaký zavšivený rodiny.Když jsem např. řekla,že dělám na poště pošt. doručovatelku,tak mi na to tchýně řekla „hm, pro začátek dobrý“ atd.No tak to bylo..
Vendula
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Vendulo. Budu rychle pokračovat ve čtení vašeho příběhu s manželem, ale i s jeho rodiči.
generační soužití
Dobrý den, žijeme s manželem již 23 let. Máme zdravé děti. Už jako dítě jsem chtěla mít vždy rodinu a děti. A také bydlet sama bez rodičů. Opak je pravdou a před 15 lety jsme s mými rodiči koupili na půl dvougenerační starý barák, kde je společný vchod. A v tu chvíli začali problémy, protože my jsme byli nejhorší oproti mým mladším sourozencům, kteří si zakládali své nové rodiny a vlastně jsme nejhorší dodnes. Hrozně bych přála mým dětem skvělé prarodiče, ale tady prostě cesta nevede. Moji rodiče mají prostě jiné priority a já jsem se s tím smířila. Zrovna včera mi bylo vyčteno mou matkou(je dominantní), že jsem si vzala takového manžela. Vůbec nechápu, jakým právem se míchá do mého života. Nejhorší je, že mně řekně, že mi nic zlého nepřeje, ale abych jednou nenarazila. Já osobně bych tohleto svým dětem nemohla nikdy říct, kdyby se rozhodli pro svůj život. Nejraděli bych se odstěhovala s rodinou. Hezký večer Agneta
agneta
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den,agneto. Beru to jako váš zoufalý výkřik do tmy, já vám s popsanými věcmi jako psycholog těžko pomohu. Ale chtělo by to situaci více řešit. Z jakého důvodu se neodstěhujete? Jste teď asi v období velké křehkosti a citlivosti a tak si věci více berete. Možná by tedy bylo fajn, kdybyste si domluvila sezení s psychologem, abyste si vše více v sobě prostřednictvím dialogu vyjasnila. Cílem by mělo být vylepšení vztahu s rodiči a získání jejich respektu vůči vašemu životu.
generační soužití
Ty se nemáš dívat na to, jestli tě pozdravím, ale máš mi podat židli (to mi vešla neohlášeně do kuchyně), na dotaz -proč mě nenechá být- odp. byla proč bych tě měla nechat být. Když se mě kamarád zastal před ní, po jeho odchodu jsem si vyslechla-to ti to vyšlo, to ti povím, počkej, až ti řeknu ještě něco horšího....No je toho dost.Já pocházím ze 7 sourozenců, otec zemřel, byl také alkoholik, ale takovou agresi, podlost a zlobu jsem doma nezažila. Situace mě tady donutila si stanovit hranice, přimět manžela o jejich respekt a zvládat situace, když babič´ka řádí.Já mám pocit z celé situace, že babička je si hodně jistá, přitom chodí ven do dílny za manželem brečet, jak má nervy pryč, přede mnou ne, to naopak je až moc silná. S manželem nás to hodně vyčerpává a nejvíce mě mrzí vztah jeho sourozenců, což se ani tak už nazvat ani nedá.Podle manžela by bab, chtěla omluvy za vše i to, co jsme neudělali, vpustit ji do naší domácnostu a velení nad vším. Ale to já neudělám.Děkuji za radu. Naďa R
Naďa R. 5
PhDr. Jitka Douchová
Naďo, vyčerpala jsem všechny své nápady v předchozích odpovědích. Nic dalšího mne nenapadá. Jen ještě jedno upozornění - ona je na vás a vaší rodině závislá. Potřebuje dělat dusno i problémy, i se pak cítit ukřivděná a být litovaná. Je taková, asi neměla snadný život. Ona není zlá ze své podstaty, jen ji život naučil fungovat vámi popsaným způsobem . Získává z toho jakoby profit. Klid byste získala asi tehdy, kdybyste jí vše odkývala a dělala si dále věci po svém, včetně udržování vámi vymezených hranic. Ona by si na ně za nějakou dobu zvykla. Ale vy musíte v kontaktu s ní být zcela bez emocí a věcná a to i přesto, že je to tak těžké. A přitom korektně usměvavá. Věřím tomu, že pokud to zvládnete, byť je to těžké, budou z vás jednou sblížené duše. I takové paradoxy se dějí. Ale ona vás musí začít respektovat...
generační soužití
V poslední době to došlo tak daleko, že při hádce jsem šla já k sobě domů, protože jsem nechtěla poslouchat to její nadávání a ona se vrhla na vstupní dveře a snažila se za mnou dostat silou. Když jsem se jí pak ptala, co to mělo být, tak to bagatelizovala a řelka, když jsem před ní utekla! A v poslední větší hádce, když jsem řekla starší dceři ať si zacpe uši, protože babička nadává dost hrubo, tak jí v té zlosti zezadu servala ruce z uší, aby slyšela to nadávání. Po tomto pro mne už otřesném zážitku jsem vyhledala pomoc u psychologa, co s ní máme dělat, protože s ní mám i strach, ale nesmím jí to dát najevo,bohužel pokud ona nikam nepůjde, tak neuděláme nic. V současné době je stav takový, že když má potřebu, nadává mi venku kdykoli před dětmi, manželem, svádí na mě věci, co jsem neudělala a pevně tomu věří a někdy slovně vyjíždí na starší dceru.Žijeme na vesnici asi 400 obyv. a když se jí něco nelíbí, hned to roznese po vsi, ale jen výňatky ze situací, nikdy vše,
Naďa R. 4
PhDr. Jitka Douchová
Naďo, máte s rodinou 2 možnosti. Buď si urychleně začít zařizovat jiné bydlení, nebo ignorovat cokoliv z tchyniných výtek a výčitek. Je starší, v lásce vás prostě nemá a je v tomto stavu úplně jedno, z jakých důvodů - ono se vždy něco najde, i kdybyste byla skoro svatá- Asi je to opravdu o tom, že dům bere jako svůj hrad, vy jste tam pro ni na návštěvě a tudíž budete respektovat ji se vším všudy. Když nem, budete potrestána. Připadá mi, že z toho kouká věčný boj. Máte na to sílu?...
generační soužití
Bylo to na podzim 2010 a toho roku jsme šli ke tchýni na vánoce, kde jsme si vyslechli spoustu ošklivého a závěr byl ten: babička tu byla první, tak já si musím nechat od ní líbit vše i to, že mi nadává apd. byly to nejhorší vánoce u tchýně, tutu rodinu nemusím. Závěr je ten, že se s manželem plácáme v něčem, co nemá asi řešení. Tchýně mě nezdraví, ignoruje, chce být zadobře s manželem a dětma, ale mám jí dělat hromosvod. Ona se tu starala o svou tchýni, než umřela. ale dobré vztahy neměly. Po rozhovoru se sousedkou, která jí zná, mi sama řekla, že tchýně nesnese v domě 2. ženskou. Dům opravujeme, už za tu dobu jsme se chtěli stěhovat, oba jsme z toho špatní, dost se hádáme a od tchýně slyšíme, jak já se musím chovat, změnit se, co dělat a tchýně dělá vše nej. přitom když tchýně začne na dvoře nadávat, musím s dětma pryč, protože to její nadávání nebere konce. Odstěhovat se??
Naďa R. 3
PhDr. Jitka Douchová
Odstěhovat se by bylo rozhodně to nejlepší, ale patrně to provozně a ekonomicky nejde?
generační soužití
Moje mamka a sourozenci mě „drželi nad vodou“.Nic se za tu dobu nezměnilo, spíše zhoršilo. Navíc kolem nás bydlí dva manželovi bratři s rodinou, jejichž manželky mě nemají rádi ani naše děti a dělají a chovají se k nám tak, jak tchýně chce. Je to psycho, protože to má stále stejný scénář: tchýně mi vynadá za něco, ale před rodinou vše popře a udělá ze sebe trpitele či oběť. Když držím pusu a nechám si vše líbit, tak je klid. V opačném případě běhá po zmíněných 2 rodinách a posílá své syny řešit k nám situaci. Oni bohužel opakují jen její verzi, navím tchýně si spoustu věcí domýšlí a převrací, nikdy neřekne o sobě nic špatnýho-přitom je silně věřící!Když to švagři udělali(tu návštěvu), byla jsem po 2.IVF a čekali jsme, jak to dopadne. Je pravda, že jsem byla lehce nastydlá, ale já se s nima tak rozčílila, že jsem hned na druhý den po hádce začala krvácet a obě embrya šla pryč (přitom to vypadalo, že se něco chytne). Takže to byla pro mne dost bolestivá záležitost.
Naďa R. 2
PhDr. Jitka Douchová
Naďo, podle toho, co čtu dále, mám pocit, že jsem vám již jednou odepisovala? Tak, zatím si z toho odnáším, že vy jste jako jediná svou tchyní nepřijímaná. Víte, proč? Co proti vám může mít? Asi jste silná osobnost a ona taky, jenže ona je zvyklá mít poslední slovo a ve všem pravdu? Ostatní jí ustupují, ale vy ne? Pak půjde možná hlavně o formu komunikace. Nemusíte jí přitakávat, hajte si své, ale buďte u toho příjemná a vstřícná, prostě i diplomatická :-)
generační soužití
Je mi 34 let, 16 let jsme s manželem chodili a letos to byly 2 roky, co jsme se vzali. Bydlíme v přízemním rodinném domku, kde jsou 2 bytové jednotky, v menší jsme bydleli dříve my, opravili jsme ji, nyní tam bydlí jeho maminka a my ted bydlíme ve větší půlce a opravujeme ji, dvůr a zahrada je společná. Máme dvě děti a problémy se vystunovaly, když jsme se přestěhovali na větší část – v roce 2008. Začalo to tak, že tchýně za mnou chodila domů, když byl tehdy ještě přítel mimo domov a nadávala mi, protože věci v domě - v naší půlce nešly podle ní-ona žila s alkoholikem, vše v domě řídila, o všem věděla a vše rozhodovala. Nerespektovala naše soukromí, ani rodinu. Přítel nevěřil, co jeho maminka dělá, stál nějakou dobu proti mě, já i 2× odešla ke své mamce, ale vrátila jsem se.
Naďa R. 1
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Naďo R.Tak vidím, že to bude asi těžké povídání. Jestliže žijete s manželem v domku, kterému vévodila jeho matka, je jasné, že se bude nejspíš stále cítit paní domu a bude chtít, aby šlo vše po jejích zavedených pořádcích. Je to její domov, nebere to, jako nový domov nově vzniklé rodiny...
generační soužití
Dobrý den, žijeme v jednom rodinném domě s rodiči manžela. Manžela velmi trápí, že jeho rodiče o něj vůbec nemají zájem. Otec s ním normálně nepromluví, jen má neustále připomínky, že něco dělá špatně, nadává na všechny kolem a když nám přřijde návštěva dělá ostudu.Neustálá kritika někdy přerůstá v nepříjemné hádky. Tchán se takto chová i k našemu synovi, který s ním také přestal komunikovat. V poslední době se to stupňuje (npř. zastavení tepla, teplé vody,). Tato situace je již neúnosná. Nezvládám to psychicky. Velmi mě to trápí, když jsem doma, cítím úzkost.Tchyně s námi nesmí mluvit, protože jí to zakázal, chce mít klid, proto se do ničeho neplete a sedí zavřená doma a s nikým nemluví.Jeho chování obtěžuje i sousedy, chtěli by nám pomoct,ale neví jak. Prosím poraďte mi na koho se můžu obrátit, takhle to dál již nezvládnu, potřebovala bych radu jak mám doma normálně fungovat a jak se s tím vyrovnat. Takové situace neznám, v mé rodině máme příjemné vztahy s rodiči i sourozenci.
Nela
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Nelo. Mluvíte o dvou věcech- manžela trápí nezájem rodičů - to je v 2.větě dotazu, a dále - soužití s manželovými rodiči je evidentně neúnosné. Předpokládám, že to, že s nimi bydlíte ve společném domě, je dáno ekonomickými limity na vaší straně? Jinak by se mi zdálo logické se osamostatnit. Co k tomu říct? Vztahy manžel a jeho otec - mají patrně své historické pozadí, navíc je asi váš tchán velmi problematická osobnost. Bojí se jej všichni, i jeho žena. Ta si netroufne ani vzdorovat, strach ji paralyzuje až tak daleko, že se nezastane ani syna, ani vnuka. Těžko vám na dálku cokoli účinného nabídnu. Na vašem místě bych odešla s vaší vlastní rodinou pryč, do svého, dokud je čas a nepokazíte si vztahy i vy mezi sebou.
generační soužití
je chyba na mé straně..přiznám se, že už jsem na ně značně alergická a že jsem docela ráz, ale mám ráda ve věcech jasno a pořádek a hlavně své soukromí. Moji rodiče ze začátku taky jezdili o víkendech, ale to příteli vadilo, tak jsem jim to řekla a oni to pochopili. Nevím co mám dělat…vím,že je chyba i na mé straně, že je chci předělat, ale jsem už na ně vážně hodně alergická.Taky z toho v noci nespím. Jenže přítel se odstěhovat nechce, prý to až tak hrozné není???Jenže on je na to zvyklý a já ne.
Vinisek
PhDr. Jitka Douchová
Vinisku. Vaše alergie vůči partnerovým rodičům je evidentní, a předpokládám, že je oboustranná. Oni předpokládají, že když žijete u nich, musíte se podřídit jejich režimu fungování. Vy jste pro ně cizorodý prvek... Přítel se nechce odstěhovat proč? Dělá mrtvého brouka, ale to kazí vztahy mezi všemi zúčastněnými. Nechává to na vás a nechce se namáčet do konfliktů, protože by si rozhádal obě strany a to nechce. Neumí v tom chodit - nenaučil se to a ani nepředpokládal, že by něco podobného mohlo nastat - když se vždy všemu přizpůsobil. Matka byla asi hlava rodiny a najednou jste tam dvě ženy, které mají své představy o životě - ale na společném působišti. A to tak, že na jejich...VY nejste paní domu, je to vaše tchyně. Vy se nedáte - fajn, ale... Jste vyčerpaná permanentním soubojem a pocitem spravedlnosti. Uvědomte si, že identický pocit má tchyně. A oba muži v zájmu klidu poslouchají ženy a nevědí, jak vše vybalancovat. Spoléhají na vás dvě, že vy to nakonec "dáte". Jen - mně se z vašeho popisu zdá, že teď "nedáte". Každá si budete stát na svém a každá bude přesvědčena o své pravdě. No, není to jednoduché, ale co s tím konkrétně, v tom vám neporadím. Potřebujete ta pravidla, ale také silné muže, kteří do toho vstoupí a udělají nějaký krok. Jenže oni vědí, že tím si proti sobě postaví vás dvě a neumějí to řešit. Nemám radu v konkrétních obrysech, spíš jen doporučení - sejděte se všichni u mediátora...
generační soužití
když přijde nedoplatek, musím ho jít zaptatit já, aby byla jistota, že je zaplacený (už se stalo, že jim před 3 lety odpojili plyn)...tchána tyhle věci nazajímají. Nehledě k tomu, že jsou na mě naštvaní, že jim nahoru nedám malého a řekla jsem jim, ať se k nám staví na malého podívat, ale ne každý den a hlídat jim ho taky nedávám...prvně není proč, jsem na mateřské a malého si beru vždycky sebou a za druhé, že z tchýně jde pravidelně cítit alkohol a dost často to jde i na ni vidět a není spolehlivá, z kolečka kolem domu, kdy bude za dvacet minut doma, udělá dvouhodinovou vyjíždku a my ji pak hledáme všude možně a pak je uražená, že jí něco řeknu. Teď s přítelem plánujeme svatbu, ale už za mnou byl tchán, jestli ji nezrušíme, prý mám jedno, jestli se jmenuju tak nebo tak. S přítelem nám to klape, řekl mi , že si mám nastavit pravidla, jak potřebuju já, abych se tady cítila dobře, ale že to za mě vyřízovat nebude...nejraději bych se odstěhovala a měla od nich klid...
Vinisek
PhDr. Jitka Douchová
Odstěhování by bylo nejlepším řešením.
generační soužití
Když jsem jí řekla, že za celé dva roky co tu bydlím, uklidila společné prostory pouze dvakrát, že bychom se mohly po týdnu střídat, byla hrozně uražená a stejně uklidila jen to, co se jí hodilo a to ještě odflinkla. Navíc mají chlupatého psa, kterému neutřou tlapky ani když je venku bláto, takže to mám pak až v bytě, nemluvě o chlupech. Donedávna jí pes s kočkou spal v prádelce ve špinavém prádle, které tam měla hozené v plesnivých bednách, kočka se jí tam i vykadila a v tom stejném prostoru jsem měla sušit čisté voňavé prádlo pro miminko.Tak stejně je to i s tchánem s pracemi okolo domu...to dělá z 90%přítel. Je to jejich syn, zvyklý na to, že to u nich takhle funguje, ale přeci takhle to není správné. Prvně nechápou, že my máme svou rodinu a své soukromí a hlavně, že na nás nemůžou házet své problémy a fungování domu. Co se stane až tchýně nebo tchán přijdou o práci...kdo bude platit jejich půjčky, nebo složenky..máme společné energie, když přijde nedoplatek,
Vinisek
PhDr. Jitka Douchová
...
generační soužití
program, to se jí nelíbilo.V průběhu posledního půl roku jsem si s ní ujasnila další záležitost a to půjčování peněz...společně s tchánem mají větší příjem než máme my s přítelem, ale jakékoliv investice do domu, platby za přeplatky elektřiny, vody, plynu, uhlí na zimu, dřevo, to všechno musíme zaplatit my a ona nám to pak splácí (nedáváme jí pak peníze na inkaso, což je cca 3. tisíce) a ještě si k nám chodí půjčovat cca 2-4 tisíce tak 8 měsíců v roce. Nabrala si totiž hodně půjček a při jejím hospodaření a kouření ji z jejich příjmu nezbude nic. Takže jsem jí řekla, že už jí nebudeme půjčovat, mám mateřskou a přítel podniká a bohužel teď taky nemá moc práce, ať řekne manželovi, ten má ještě boční příjem, ale jinak celou výplatu ji odevzdá. Jenže oni spolu moc nekomunikují, jen když se jim to hodí a jdou proti mě. Jinak nepřijdou na jméno.A další problém byl s uklízením a pracemi kolem domu...tchýni a tchánovi se nechce nic moc dělat.
Vinisek
PhDr. Jitka Douchová
Vidím, že antagonismů a napětí je mezi vámi víc, než dost. Jen si myslím, že by toto měl řešit víc váš muž.
generační soužití
Dobrý den, chtěla jsem se zeptat na otázku soužití s partnerovými rodiči. Bydlíme s nimi přes dva roky v rodinném domě, oni bydlí nahoře a my dole (schodiště a vstup máme společný), zatím to jakž takž šlo, spousta věcí mi nevadilo, ale letos se nám narodil chlapeček a od té doby to začalo...nejprve u nás byla tchýně pořád, v sedm ráno nám vlezla do ložnice, kdykoliv malý jen pípl už tam byla a tchán taky (ten mi ji tam ještě posílal). Nemluvě o jejím každodenním klavírovaní, jak malého a sebe kojením trápím(malý trpěl na bolení bříška a při kojení se z začátku napil i vzduchu), o tom, jak ho opilá chtěla vyšetřovat a prohmatávat, jak mi chtěla kontrolovat kojení a prsa a další její nesmysly. Jednoho dne jsem jí řekla ať respektuje naše soukromí a že o její rady nestojím, ať se staví, nebo si řekne, že chce vzít malého ven do kočárku (nahoru do bytu jí ho nedám, kouří totiž u sebe v bytě 40 cigaret denně a smrdí to všude i když vyvětrá), ale dá mi to dopředu vědět, že máme taky svůj
Vinisek
PhDr. Jitka Douchová
No, pane jo, Vinisku. Jdu číst dál.
generační soužití
Dobrý den, dočetla jsem se ve Vaší poradně, že doporučujete mladým manželům spíše nebydlet s rodiči, ale raději odděleně, aby byla oddělená teritoria, aby si navzájem nezasahovali do domácnosti. Co ale říkáte modelu, který je v současné době dá se říci typický: Mladá maminka, osamělá, čekající na přepracovaného manžela, který nemá čas... Žena je na všechno sama, nikdo jí sice do ničeho nezasahuje, ale zároveň také s nikým celé dny nepromluví. Nemá hlídání, pomocnou ruku, je prostě na všechno sama. A co třeba stárnoucí ovdovělá maminka, sama v bytě, nemůže to finančně utáhnout. Úplně sama, upadá do depresí. Ráda by pomohla, ale nemá komu. Myslím, že partnerští poradci často doporučují bydlet odděleně, ale osobně si myslím, že člověk je od přírody uzpůsoben k soužití v širší rodině. My s manželem například žijeme u jeho rodičů a kdyby mi nepomáhali s dětmi, tak bych se asi zbláznila. Co si o tom myslíte Vy?
Daniela
PhDr. Jitka Douchová
Milá Danielo. Myslím si o tom to, že variant je více a každá má nějaké výhody a nějaká rizika. Každý se musí zařídit podle toho, co mu vyhovuje a nic nejde generalizovat...
generační soužití
Se svou tchýní dobré vztahy neměla.Už jsme se chtěli stěhovat.Od tchýně slyším, jak já se musím chovat, změnit se, co dělat a tchýně dělá vše nej.Tchýně když začne na dvoře nadávat, musím s dětma pryč, protože to její nadávání nebere konce. Zkoušeli jsme si společně o tom promluvit, 2x jsme se jí za něco i omlouvali, na čem trvala-k ničemu to nebylo. Nedávno se mě zastal kamarád,že mi před dětma nemá říkat, ať zavřu hubu. Problém byl v tom, že jí oponoval někdo cizí mimo její rodinu, která s ní ve všem souhlasí.Manželovi vyčítá,s kým se bavíme nebo kdo k nám chodí na návšt., lidem to pak zakazuje se s námi bavit.Také slovní útoky od tchýně o tom, že jsem něco udělala, přitom to tak není. Dobré slovo jsem od ní neslyšela ani nepamatuji, jen ignoraci, nadávky, obviňování.Navíc měla zdravotní problémy, za které obviňovala nás, manžela dost často citově vydírala, že když něco udělá, bude toi její smrt, že stojí už při mě a né při ní. Děkuji za radu.
Naďa 3.část
PhDr. Jitka Douchová
Milá Naďo, tady je každá dobrá rada drahá. Nemám žádnou po ruce, myslím, že to popisujete jasně a pravdivě. Jakoby tam nebylo řešení. Opravdu bych vážně zvažovala stěhování. Přeji vám hodně moc sil. Zatím si kolem sebe můžete udělat akorát pomyslný skleník a nenechávejte na sebe nic z její agresivity dopadat. Její nadávky neposlouchejte a myslete si své. Zároveň byste si měla utvořit kompenzační mechanismy pro odventilování emocí, které to ve vás musí vyvolávat.
generační soužití
V opač.případě běhá po zmíněných 2 rodinách a posílá své syny řešit k nám situaci.Oni bohužel opakují jen její verzi,tchýně si spoustu věcí domýšlí a převrací a nedá si nic vysvětlit,je o tom přesvědčena,nikdy neřekne o sobě nic špatnýho-přitom je hodně věřící!Hodně dá na svou čistou pověst mezi lidma na dědině.Když to švagři udělali(tu návštěvu), byla jsem po 2.IVF a čekali jsme, jak to dopadne.Je pravda, že jsem byla lehce nastydlá,ale já se s nima tak rozčílila,že jsem hned na druhý den po hádce začala krvácet a obě embrya šla pryč (přitom to vypadalo, že se něco chytne).Takže to je ta asi největší a pro mne dost bolestivá záležitost.Toho roku jsme šli ke tchýni na vánoce,kde jsme si vyslechli spoustu ošklivého od švagrových a závěr byl ten:babička tu byla první,může vše,tak já si musím nechat od ní líbit vše i to,že mi nadávái sprostě.Byly to nejhorší vánoce u tchýně.Tchýně mě nezdraví, ignoruje,chce být zadobře s manželem a dětma,ale mám jí dělat hromosvod.
Naďa 2.část
PhDr. Jitka Douchová
Tak to je horší, než jsem tušila. Viděla bych jako nejlepší řešení odstěhování někam hodně daleko...
generační soužití
Je mi 34 let,16 let jsme s manželem chodili,2 roky jsme manželé.Bydlíme v přízem.rod. domku,kde jsou 2 byt. jed.,v menší jsme bydleli dříve my,nyní jeho maminka,teď jsme na větší půlce.Máme dvě děti a problémy se vystuňovaly,když jsme se přestěhovali na větší část – v roce 2008.Tchýně za mnou chodila domů,když byl přítel mimo domov a nadávala mi,protože věci v domě nešly podle ní-ona žila s alkoholokem-zemřel,vše v domě řídila,o všem věděla a vše rozhodovala.Nerespektovala naše soukromí,ani rodinu.Přítel nevěřil,co jeho maminka dělá,stál nějakou dobu proti mě,já i 2× odešla ke své mamce.V dědině bydlí dva ze tří manželových bratrů s rodinou,jejichž manželky mě nemají rádi ani naše děti a dělají a chovají se k nám tak,jak tchýně chce.Má stále stejný scénář: tchýně mi vynadá za něco,před rodinou vše popře a udělá ze sebe trpitele či oběť.Když držím pusu a nechám si vše líbit,tak je klid.
Naďa
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Naďo. Máte velmi těžkou pozici, to je evidentní, a asi je pro vás těžké obhájit své hranice a vlastní teritorium, jestliže bydlíte v domě manželovy matky a ta není ani schopná ani ochotná respektovat vaše potřeby. Přesto by bylo dobré, kdybyste se pokusili si s manželem vytvořit nějaká základní pravidla soužití a ta by byla jím matce přednesena ve vaší přítomnosti.
generační soužití
Teď má momentálně pocit, že mám raději jejich syna než její dceru.Mě se nechce pořád obhajovat něco, co není pravda, raději se doma moc nezdržuji a ona se mi vyhybá.Je to jako začarovaný kruh, z kterého není východisko.Děkuji Vám za Vaši trpělivost i radu a snad to nějak zvládneme. Snad k Vám teď první část dorazila. Janka
Janka
PhDr. Jitka Douchová
Je to váš domov, byla by škoda, kdybyste se mu musela fyzicky vyhýbat...
generační soužití
Dobrý den, paní doktorko, ano, jsem to já. V první části jsem psala,jak jsem zůstala po smrti manžela sama se synem v RD, kde máme 2 byty.Já jsem se přestěhovala do menšího a synovi,který si tam po roce přivedl přítelkyni s dcerou,kterou měla z předchozího vztahu,jsem přenechala větší.Synovi jsem dala peníze na rekonstrukci bytu a investovala jsem nemalou částku do zateplení domu, aby mladí nemuseli do smrti zplácet dluhy.Naše soužití bylo zpočátku pohodové a já jsem byla ráda, že tam nejsem sama.I se synovou přítelkyní jsme vycházely dobře.Vše se změnilo až po narození jejich vlastního syna,pokračování už znáte.Děkuji Vám za Vaši odpověď a máte pravdu v tom, že ona se tam určitě také necítí dobře a syn se chová ke mě jinak,když ona není doma.Když je,tak se mi vyhybá.Myslela jsem, že jsme si po konfliktu, který tenkrát nastal, vše vyjasnili, ale ona si najde vždy jiný problém.
Janka
PhDr. Jitka Douchová
Janko, přečetla jsem si teď znovu svou odpověď pro vás ze včerejšího večera. Nejsem si teď jen jista tím, zda jsem byla srozumitelná. Chtěla jsem říct, že každý z nás máme nároky na to, abychom si určovali svůj život podle sebe, pokud jsme na svém území. A to vy jste. Jestliže jsem psala o vaší moudrosti, vzpomínala jsem na ta povídání z kdysi. Že nejste povinna být bezbřeze tolerantní, to je jasné. A tak mne teď jen ještě napadá, zda vaše lidská vstřícnost není někdy v některých vztazích i váš nepřítel. Pokud se budete snažit zprvu vyjít vstříc všem, může vás to ve finále přeprat. Důležité je umět klást hranice vůči druhým, a to i s tím, že se snažíme o vstřícnost, přijetí a porozumění. Myslím, že vy jste v nějakou dobu nestihla odhalit míru těch hranic - např. tehdy, když se začaly na vaší zahradě konat oslavy, jichž jste se ale nemohla zúčastnit. Přesto není pozdě - zkuste si udělat společný kulatý stůl, kde se bude mluvit o teritoriích. Vyslechnout se musíte všichni, ale přeci jen to hlavní rozhodující slovo byste měla mít vy...
generační soužití
Dobrý den, paní doktorko, ano, jsem to já. V první části jsem psala,jak jsem zůstala po smrti manžela sama se synem v RD, kde máme 2 byty.Já jsem se přestěhovala do menšího a synovi,který si tam po roce přivedl přítelkyni s dcerou,kterou měla z předchozího vztahu,jsem přenechala větší.Synovi jsem dala peníze na rekonstrukci bytu a investovala jsem nemalou částku do zateplení domu, aby mladí nemuseli do smrti zplácet dluhy.Naše soužití bylo zpočátku pohodové a já jsem byla ráda, že tam nejsem sama.I se synovou přítelkyní jsme vycházely dobře.Vše se změnilo až po narození jejich vlastního syna,pokračování už znáte.Děkuji Vám za Vaši odpověď a máte pravdu v tom, že ona se tam určitě také necítí dobře a syn se chová ke mě jinak,když ona není doma.Když je,tak se mi vyhybá.Myslela jsem, že jsme si po konfliktu, který tenkrát nastal, vše vyjasnili, ale ona si najde vždy jiný problém.
Janka
PhDr. Jitka Douchová
Vyvolala jste ve mně resentiment na ty dávné doby, Janko. Pamatujete? Hodně jste se podílela i na konverzaci s Tomášem. V té době byla tato poradna komornější, dotazů bylo méně,a leckdy se tak z toho stával užitečný i příjemný diskusní klub, to mne na tom všem fascinovalo - ta interaktivnost :-)Máte to těžké všichni zúčastnění, souhlasím...
generační soužití
Teď je relativně klid, ale to napětí je tu pořád a v chování "snachy" se nic podstatného nzměnilo.Vnuka ke mě nepustí, když ho potkám na zahradě a jde ke mě, hned mě kontroluje a mám pocit, že ho ode mě odhání. Syn asi moc šťastný také není. Občas za mnou zajde, ale asi má strach, aby mu to nevyčítala.Hlavně se bojí, aby nepřišel o syna.Mám pocit, že ona sama neví, co ode mě vlastně chce.Prosím, poraďte mi nějaký postup na to,jak se k ní mám chovat.Vždy jsem se snažila s každým vyjít po dobrém, ale s ní mi to připadá nemožné.Když mi občas něco sdělí,tak to vypadá jako rozkaz.Moc děkuji za Vaši trpělivost, tak dlouhý článek jste asi ode mě už nečekala.Snad k Vám dorazily všechny jeho části. Ještě jednou děkuji.Janka
Janka
PhDr. Jitka Douchová
Janko, jste to vy, s kterou jsme si psaly na samém začátku vzniku této poradny? :-)Jste moudrá žena, což neznamená, že musíte být bezhraničně tolerantní k někomu, s nímž si nesednete. Jakmile to nejde pocitově, pak je dobré si jasně vymezovat hranice a pravidla v rámci vzájemného soužití. Tím se obě strany dopředu vyvarují zbytečných střetů a nespokojeností, které se pak již nafukují dál a těžko se řeší, je - li v tom namočeno více lidí. Uznávám, že je to těžké. Na jednu stranu byste se měly domluvit vy dvě jako ženské, sdílející jeden prostor, na druhou stranu by komunikace měla běžet i přes syna. Ten ale - jako muž - moc tlumočník být neumí a navíc je mezi dvěma mlýnskými kameny. Přesto je svým způsobem on tím stěžejním. Se snachou jste rivalky, to je evidentní, ona si vás pro sebe pojmenovává jako nepřítelkyni. Netroufám si hodnotit nic z toho, co popisujete, nebyla jsem u toho, každá z vás máte své pocity a svou subjektivní pravdu. Co je ale objektivní pravda, je to, že se pohybuje na VAŠEM ÚZEMÍ. A to znamená, že VY určujete pravidla. Samozřejmě je možné se dohodnout na vzájemných kompromisech, ale pořád je to tak, že vy jste paní domu a pokud dohoda nejde, pak co?...Janko, prosíte mne o postup, jak se ke snaše chovat. Ale já nevím,co vám mohu nabídnout konkrétně - obě se pohybujete na vztahovém minovém poli. Zkuste si představit, co by asi napsala snacha, kdyby formulovala dotaz na vztah vás dvou...Předpokládám, že by v něm bylo hodně zášti, stížnosti na vaši intolerantní panovačnost. Co bych tak mohla napsat jí? Vždy by to muselo být o tomtéž. Zkuste si na neutrální půdě probrat, co kdo od koho chce, proč, a jak to udělat. Co je nezbytné dodržet, z čeho se dá ustoupit.Jsem srozumitelná? :-)
generační soužití
pochopil,protože mě zná od malička a ví,co jsem pro něho udělala.Pohádali se spolu a došlo to tak daleko,že ji ve vzteku vyhodil,ale pak se omluvil a vzal ji zase zpátky.Odnesla jsem to já.Chtěla jsem si s oběma o tom v klidu popovídat a vyřešit tuhle situaci,ale "vlítla"na mě sama a nařkla mě,že za vše mohu já.Bylo mi to moc líto,pak přišel syn a když mě viděl ubrečenou, přivedl i ji, ale před ním mluvila jinak.Vysvětlila jsem jim,proč jezdím často k dceři,že se jí snažím vynahradit tímto způsobem to,co jsem udělala pro ně,i to,že se nechci vnucovat,protože mám špatné zkušenosti s mou vlastní tchýní.Nestačilo to - syn pochopil,ona ne.Za nějaký čas došlo k dalšímu konfliktu (opět kvůli mým návštěvám u dcery),to už jsem se ohradila ostřeji a řekla jsem, že dům prodáma půjdeme si všichni po svém,protože v takové atmosféře žít nemohu.Buď tam budeme všichni a bude klid,nebo nikdo.Druhý den mě syn přišel přesvědčovat,abych to nedělala,že by byl v paneláku nešťastný.
Janka
PhDr. Jitka Douchová
Jdu číst dál...
generační soužití
Konec idilky nastal, když se jim narodil syn.Začala mít prý pocit, že ho nemám tak ráda jako syna mé dcery (jsou stejně staří,budou jim 2 roky).Hned po narození jsem jí nabídla, že malého pohlídám, povozím, její dceři jsem nabídla, aby mi říkala babi a jí tykání.Nic z toho nepřijala,tak jsem se přestala nabízet.Když přijeli její rodiče nebo sestra s rodinou,bylo to úplně něco jiného.Ještě musím předeslat, že mě požádala,aby si mohla na naší zahradě udělat sezení pro své návštěvy s tím, že rodiny se to týkat nebude.S tím jsem souhlasila,protože mezi její kamarádky se plést nechci.Ale dopadlo to tak,že slaví narozeniny dětí na mé zahradě s její rodinou a já tam ani nejsem pozvána.Chová se ke mě odměřeně a loni to vyústilo v konflikt.Syn neměl o našem "vztahu" tušenía některé věci mu nedocházely,protože mu byly zřejmě podávány jinak.Když se mě zeptal, co mezi sebou máme,,řekla jsem mu,jak to cítím já,že si ve vlastním domě a pozemku připadám jako na návštěvě já.On to
Janka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Janko. Sice mi schází první část, ale je zjevné, že jde o problém ve vztahu se snachou. Půjdu před svou reakcí na pokračování...





mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.