Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

archiv|nejistota ve vztahu|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| bývalí partneři| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| nešťastná láska| děti partnerů| problémy v komunikaci| deprese a vztah| Rodič a dítě| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| zamilovanost| osamělost| sexualita| problematické vztahy s rodiči| fáze "namlouvání"| psychické poruchy| vztahové problénmy v širší rodině| otázky početí, těhotenství| věkový rozdíl mezi partnery| spolupráce s psychologem/psychiatrem| rozvod a děti| alkohol u jednoho z partnerů| stres| vlastní právo na život podle sebe| agresivita a vztah| pauza ve vztahu| ekonomické problémy ve vztahu| nenaplněná láska| vztahy na pracovišti| první láska| svatba-důležitost manželství| vztah na dálku| smrt blízkého člověka| generační soužití| psychický teror ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| partner odmítá dítě| nemoc partnera| separace dospělého dítěte od rodiny| závislost partnera na jednom z rodičů| snižování sexuálního apetitu v manželství| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| výchova| umění projevovat city| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| alkohol v rámci širší rodiny| problém navázat vztah| neimponující muž| ekonomicky silnější žena| problematické manželství rodičů| manželovy kamarádky| sourozenecké vztahy| kamarádi partnera...| osudová láska| poruchy příjmu potravy| životní nezdary| seznamování| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| sny| ženské přátelství| krize středního věku u mužů| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| podezření na vedlejší vztah| vliv osoby rodiče na výběr partnera| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| problémy se spánkem| vliv alkoholu | "pauza" ve vztahu| společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

osudová láska
Dobrý den,
po dlouholetém přátelství, známe se asi 15 let z práce, oba v manželství oba děti na ZŠ jsme nedokázali překonat vzájemnou přitažlivost a lásku, stojíme oba na rozcestí, kdy srdce nám velí začít žít společně ale rozum dvá jasnou STOP kvůli dětem. Oba trpíme, protože naše manželství jsou prázdná a plná smutku. Bohužel se náš poměr provalil. A tak nevíme jestli lepit něco co zjevně bude fungovat jenom pro děti a nebo se přes tu bolest přenést a začít spolu od 0 a poučit se z chyb našich současných vztahů. Oba cítíme lítost k našim partnerům, nechtěli jsme nikoho ranit, ale stalo se, už vím, že platí nikdy nikoho nesuď dokud sám nepoznáš..... Odpustí nám jednou děti naši slabost? Máme začít žít jen pro ně a dát jim všechem svůj čas a zůstat v současných manželstvích a doufat, že i naše protějšky někdy pochopí, že srdci se poručit nedá a lze zapomenout na osudovou lásku a zůstat jen přátelé?
Lenka
PhDr. Jitka Douchová
Lenko, záměrně jsem zařadila vaše vyprávění do této kategorie dotazu. Pokud se cítíte jako osudová láska, v manželství byste se oba trápili , vaše rodina by nebyla plnohodnotná. Existuje samozřejmě hodně moralistů, kteří tvrdí, že pokud jsou tu děti, nemá člověk právo rodinu bořit. Já si to nemyslím, jsem partnerský psycholog, který zná hodně příběhů a dokážu vidět za roh. V současné době srdci s manželem opravdu neporučíte, možná by bylo užitečné udělat definitivní rozhodnutí po nějaké době, s plnou zodpovědností vůči všem zúčastněným. Jednoduché to nebude, musíte si být s přítelem vědomi toho, že budete mít na cestě k sobě, ale dále i při společném životě, hodně překážek a problémů, kterým budete čelit. Jestli cítíte, že to spolu zvládnete, pak do toho jděte. Bude to v delším časovém horizontu lepší i pro vaše manželské protějšky, i pro vaše děti. Ale bude to dlouhá cesta, to ano...
osudová láska
Zdravím Vás, asi před 5 lety jsem se dala dohromady s mužem.Znali jsme se už dříve a hodně jsme si rozuměli. Byla jsem do něj hodně zamilovaná, ale on měl přítelkyni. Když jsme s tou situací chtěli něco dělat tak mám do toho zasahovalo spousty lidí a jeho přítelkyně si vůbec nepřipouštěla že se něco takového mohlo stát a odmítala se s ním rozejít. Nakonec jsme se po celkovém nervovém vypětí obou rozhodli že se rozejdeme my. Bylo to velmi těžké a bolestné. Já jsem se za celé roky snažila potlačit city tím že jsem že jsem se snažila vidět všechny chyby jen na něm. Asi po 2 letech jsme se znovu viděli a byli jsme schopni se chovat k sobě normálně. Během dalších dvou let jsme se viděli víckrát a city se daly potlačit jen velmi těžko. Jak je možné že po tom všem co jsme si museli prožít že k němu stále cítím tolik lásky? Je možné že je osudový partner? Nebo si to jen namlouvám? Teď nevíme zda má smysl dávat se dohromady, bylo by to ještě složitější. Oba jsme zadaní. Jak je možné to řešit?
Věra
PhDr. Jitka Douchová
Milá Věro, kolik lidí může říct, že prožilo osudovou lásku? Už to je dar, který ne každý prožije...Ale nenaplněné lásky tohoto druhu bolí o to víc.....Jestli je váš citový vztah v dané intenzitě oboustranný, k nějakému průlomu dojít musí, city se nedají spoutat. Ale z rozumového hlediska je tu vždy riziko - pokud byste se kvůli sobě nakonec rozešli s vašimi protějšky, nemusí to ve finále vyjít. Máte váš vztah tak trochu vysněný a z toho vyplývají leckdy i nadměrná očekávání. Navíc do toho vstupují právě i další aktéři, kteří předpokládanou pohodu mohou velmi komplikovat. Ale jestli k sobě opravdu patříte, budete v budoucnu spolu.
osudová láska
Část třetí:
Ale cítím, jak už jsem vyčerpaná, na konci sil, a nevím, zda má cenu dále čekat.
Prosím Vás o radu, jako odbornici,která se s podobnými případy setkává často. Už opravdu nevím kudy kam.
Předem děkuji za odpověď.
Jana
PhDr. Jitka Douchová
Jano, jsem sice odbornice, ale nežiji váš život a nevidím do toho, jak silný vztah mezi vámi dvěma je. Vy ho popisujete jako osudovou lásku - napsal by to váš přítel stejně? Jste pro něj osudová? Je tu nerovnoměrný "boj" - přítelovy děti a jeho manželství. Za mě- racionálně s odstupem nezávislého člověka nemám pocit, že by měl váš vztah šanci na dobrou perspektivu. Je vám spolu dobře, je mezi vámi charismatická chemie, toužíte po sobě, cítíte zamilovanost. Ale oběť, která by měla přijít, kdybyste měli být spolu ne, jako milenci, ale jako partneři pro život, by byla příliš vysoká na to, aby mohla zaručit vám dvěma štěstí...
osudová láska
Část dvě:
chtěla jsem se s tímto mužem zas po dlouhé době sejít, mezitím měl dvě děti a třetí na cestě.
A od tohoto období začal náš vztah, který trvá už skoro dva roky. Chtěli bychom být spolu, ale cítí velkou zodpovědnost za své děti, jak jeho rozhodnutí ovlivní jejich život, a zda jim toto může udělat. Trávíme spolu mnoho času, každý den sme v kontaktu. S manželkou se nehádají, oba jsou celkem klidní, takže spíše tichá domácnost. Ona o něj pořád velice stojí (o našem vztahu ale neví).
Jelikož už to pro mě několikrát bylo neúnosné, dohodlij sme se, že vztah ukončíme, vždy se ale max. za dva dny ozval, také skoro na zhroucení, že ať udělá to nebo ono, tak bude v háji. Nevím, zda je dobré zůstávat spolu jenom kvůli dětem, a toto dilema řeší i on. Je lepší zachovat úplnou rodinu, i když otec bude nešťastný nebo odejít, i když dětem něco vezme.
Nevím si rady. Jsem si vědoma toho, že jsem velmi mladá (22let), a že život "mám před sebou",ale nechci se tohoto vztahu jen tak vzdát.
- otázka upravena poradcem
Jana
PhDr. Jitka Douchová
Jano, nejprve dočtu poslední část.
osudová láska
Část První:
Dobrý den,
pročítala jsem zde mnoho příběhů, kde jste moc pěkně poradila a tak jsem se i já rozhodla Vás poprosit o radu.
Před pěti lety jsem potkala jednoho muže, o kterého jsem se půl roku snažila-signály z jeho strany, jestli má zájem,pro mě nebyly úplně čitelné. Po půl roce jsem se dozvěděla, že je ženatý a má jedno dítě. Byl to pro mě šok, ale přesto sme se vídali a cítila jsem, že ta zamilovanost je vzájemná, ale vše probíhalo pouze na platonické rovině.
Když jsem si našla přítele, tak jsem tuto svou, pro mě osudovou lásku, úplně ostřihla.
Jen jednou sme se sešli, chtěla jsem vědět,co ten náš "vztah" měl celou dobu znamenat. Dozvěděla sem se, že svou ženu si vzal kvůli neplánovanému dítěti a tak se to od něj očekávalo (je věřící), a že já sem dívka jeho snů (omlouvám se za patetičnost)- Smířil se s tímto manželstvím, i když cítil, že do tohoto vztahu nemůže dát, to co by měl.
Po tomto setkání Jsme se 1,5 roku neviděli.¨
Když se můj vztah s přítelem rozpadl, - otázka upravena poradcem
Jana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jano. Jdu na další část vašeho vyprávění.
osudová láska
a tam jsem jej poprvé viděla naživo. Vyměnili jsme si jeden pohled (zamával na mě a další fanynky) a já se "zbláznila" docela. Zkázu dokonal jeden známý z internetu, se kterým jsem si 3 měsíce psala a on mi tvrdil, že herce zná osobně a zprostředkuje mi setkání s ním (herec měl údajně přijet do Prahy). Moje fantazie se rozběhly naplno a já nežila ničím jiným. Věřila jsem najednou, že to, o čem jen sním, se může stát. :/ Nakonec se samozřejmě ukázalo, že je dotyčný lhář a podvodník a k setkání nikdy dojít nemělo. Vím, že je můj problém v mém věku dosti "trapný" (bude mi 33 let), jenže nějakým způsobem jsem bohužel svůj "vztah" k onomu herci začala vnímat jako osudový. :( Nedávno jsem si řekla, že je to vše nesmysl, musím zapomenout a najít si "normálního" muže. Seznámila jsem se přes seznamku s mužem, který se mi líbí, vyhovuje i mým požadavkům na partnera...brzo by mělo dojít k setkání, jenže místo, abych byla šťastná, myslím jen na herce. Mám pocit, že ho "zrazuji"...poraďte prosím.:( - otázka upravena poradcem
Emily - pokračování
PhDr. Jitka Douchová
Emily, máte pocit, že zrazujete své vysněné touhy, svou zamilovanost. JEHO nezrazujete. Žijete svůj náhradní život, ale jakkoli je to úžasné,není to naplněné a vzdaluje vás to od života, který je pro vás třeba příliš normální. Ale čím dříve se přiblížíte opět k realistickému životu, tím to bude pro vás lepší. Velká láska na celý život je reálná životní zkouška, doprovázená nádherou láskyplných okamžiků, stejně tak, jako všedností společného života, stejně tak, jako silou překonávat životní krize spolu.A ty se vždy vyskytnou - o tom život je...Přeji vám hodně štěstí do toho reálného života, zkuste to:-)
osudová láska
Dobrý den,
vždy jsem snila o velké lásce, ta mě ovšem nějak míjela. Svůj první vztah jsem prožila až v 19, byla to bouřlivá láska se zahraničním studentem, která trvala něco přes půl roku, a skončila opuštěním z jeho strany a mou velkou depresí. Ve 21 letech jsem se seznámila se svým (stále) manželem, také zahraničním studentem, se kterým jsem byla celých 11 let. Po pár letech jsme si už příliš nerozuměli, stále se hádali a před necelým rokem jsme se dohodli, že rozvod je nejlepší řešení. Byla jsem s ním celá léta spíše ze strachu, že bych nenašla nikoho jiného a byla sama. Odvahu odejít jsem sice nakonec našla, trápí mne však jiná věc. Před 2 lety jsem se "osudově zamilovala" do hollywoodského herce. Vím, že takové věci se stávají náctiletým dívčinám, a mně bylo už 30...přesto mi snění o něm vynahrazovalo citovou vyphrahlost v mém reálném životě. V podstatě není dne, kdy na něj nemyslím. Letos v létě, poté, co jsem odešla od manžela, jsem jela na premiéru jeho filmu do ciziny - otázka upravena poradcem
Emily
PhDr. Jitka Douchová
Milá Emily, dobrý den. Krásně to vše spojujete dohromady - vždy jste snila o velké lásce - měla jste v sobě hlavně ty SNY, jimiž jste si zaplňovala svůj vnitřní citový svět a nemohla jste tak možná vždy vidět to, kdy o vás stál někdo, o koho byste stála i vy. Laťku jste měla vysoko. V 19 letech bouřlivá láska na půl roku - to je skvělé, poznala jste i něco nového, jiného, než je sen, ale konec z jeho strany, a vaše následná deprese - mohla jste svým způsobem ztratit důvěru v možnost delšího trvání opravdového vztahu se vším všudy. Sny a realita...Sny jsou zdánlivě bezpečnější. Druhý vztah přešel hned do manželství. Cítím v sobě, že jste potřebovala zažít více vztahů, než byste se dokázala usadit a lépe odhadnout dobrou partnerskou volbu :-) A teď přecházím k vašemu snu, 2 roky trvajícímu. Ten je zase bezpečný, ale nenaplňující vše, co od vztahu s mužem potřebujeme. Nicméně jdu číst druhou část vašeho dotazu.
osudová láska
3.část:M. mě zase ignoruje, byli jsme tento víkend na zábavě.... :( Nevím, jak dál. Nevím, jak na něho zapomenout. Zda to vůbec jde... Bydlí u rodičů,není možné ani abychom byli spolu. A myslím, že on se mnou být ani nechce... vlastně nevím. A já jsem si jistá, že nemám ani "koule" na to, odejít od manžela, hlavně kvůli dcerce.... Děkuji moc za Vaši radu. - otázka upravena poradcem
Mirka
PhDr. Jitka Douchová
Mirko, nenapadá mne nyní nic jiného, než při mé předchozí odpovědi. Potřebujete odstup od člověka, který vás sexuálně přitahuje, je to vzájemné, ale - co váš reálný život? Jak by se k němu postavil? Můžeme být zamilovaní, můžeme prožít různá dilemata, ale zodpovědnost vůči dítěti je základ našeho rozhodování... Vidíte sama, že s vámi onen muž být v životě se vším všudy ani nechce. Takže to vypadá na variantu konec, nebo být občasnými milenci, kteří si pro sebe kradou svůj vzácný čas. Jestliže vás ale v mezidobí "ten pán" ale ani nepozdravil , vypovídá to o něm víc. Stojí vám takto nezralý a nevyrovnaný muž za to trápení?...
osudová láska
2.část:Avšak i potom, co jsem přítele (manžela) podváděla, nerozešla jsem se sním a M. si nakonec začal s jinou holkou. Přestal mi psát, přestali jsme se vídat, dokonce mě ignoroval, nepozdravil mě (to mě vytáčelo....). Byla jsem z toho zoufalá... Vdala jsem se v roce 2014 v domnění, že na něho zapomenu... Odstěhovala i do jiné vesnice..3 roky jsme se spolu nebavili, občas jsem ho viděla na zábavě... Nemyslela jsem už pak na něho denně, občas tak jednou za měsíc, když hráli nějakou písničku, která mi ho připomínala.... Ale: po třech letech jsem se opila a napsala mu k narozeninám (číslo si pamatuju), bylo to hlavně proto, že na mě mluvil na jedné zábavě (já se červenala, tep jsem měla snad 150...). No, napsala jsem a on volal.... Pak jsme si psali. Zase tolik sms denně, o sexu.... o všem. Byla jsem zase mimo.... Nakonec se to zvrtlo, manžel se mi podíval do telefonu... Psali jsme si chvilku ještě přes mail, ale nebylo to ono.... Nakonec už si zase nepíšeme.
Mirka
PhDr. Jitka Douchová
Jdu na poslední část vašeho psaní...
osudová láska
I.část: Dobrý den paní doktorko,
jsem už zoufalá, proto se na Vás obracím. Je mi 27, mám 10ti letou dcerku,jsem rok a půl vdaná (není pravý otec mé dcery). Manžel je hodný, snaží se a je to můj nejlepší přítel....Jenže myslím na jednoho muže, se kterým jsem strávila 2 románky. Je to muž, do kterého jsem se tehdy bláznivě zamilovala. To, co jsme prožili bylo neuvěřitelně silné (myslím, že pro oba). Je tedy mladší než a já před třemi lety mu bylo 21. Abych tedy začla od začátku... Rok 2012. S mužem M. jsme si psali, několikrát se sešli, měli sex, já tehdy byla sama, dcerce bylo 6 a on byl mladý...měl strach a tak se nakonec stáhnul... Pro mě to tehdy nebylo nějaké strašné okouzlení... Nechala jsem to být. Začala jsem chodit s nynějším manželem, který je jen o rok starší než M., ten mi pak napsal.... Psali jsme si asi pět měsíců několik sms denně, nakonec prožili nádherné 3 měsíce plné sexu, večeří.... Bylo to silné, nádherné, úplně mimo realitu.... Já tehdy studovala vysokou školu.
Mirka
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Mirko. Před chvílí jsem odepisovala na váš krátký dotaz, teď si jdu tedy vše přečíst s větší detailností popisu...:-)
osudová láska
dobrý den, jsem rok po rozchodu , po dlouhém 15-ti letém vztahu. nebyl nejrůžovější , ale přítele jsem milovala a si pořád miluji. Rozešel se se mnou neočekávaně , a mě to zlomilo. Natolik, že jsem onemocněla a skoro rok jsem se léčila, dvě operace . Přítel se to dozvěděl, v nemocnici mě navštívil, a semtam jsme byli v kontaktu. nyní má přítelkyni ( další ) už jinou, kvůli které se semnou rozešel. nevím jak se odmilovat a jestli je nějaká naděje se vrátit.... už jsem zkoušela všechno, nevolat mu , nepsat , nebo i volat , prosit ... asi jsem ztratila i hrdost , ale moc mě to bolí. nejsem žádná mladice, bude mi 50 let brzy a bojím se , že už nedokážu se zamilovat. moje srdce touží pořád jen po něm. Psychologa jsem nevyhledala, nebo vlastně teď vás. Děkuji Vám předem za radu a všem podobným s tímto trápením hodně sil. Simona
SIMONA
PhDr. Jitka Douchová
Milá SIMONO. Naděje se vrátit k němu? Vy se potřebujete od přítele citově odpoutat, abyste měla volné srdce pro někoho dalšího. Jeho si v sobě schováte jako 15 let vašeho života a jako vaši lásku. Odmilovat se je hodně těžké, ale pokud člověk nechce zůstat zakletý ve vztahu k jednomu muži, ale chce žít dál svůj vlastní život, má cíl, za nímž si může jít. Vyhledání této poradny může pro vás být prvním krokem k tomu, abyste pak vyhledala někoho naživo a mohla si v dialogu ujasňovat mnoho dalších souvislostí, díky tomu i cest, kudy ven ze zakletého zámku :-) Držím palce...
osudová láska
Dobry den,uz je to 14 let co miluji jednoho cloveka,milovali jsme se oba ale on byl v te dobe zenaty ne ze by mu zalezelo na manzelce ale hodne lpel na sveho tehdy nezletileteho syna.Ja kladla vetsi napor na to aby byl co nejvice semnou a zacala byt postupne stejna histerka jak jeho manzelka.Jednoho dne uplne nas vztah ukoncil bez jedineho slova,proste naprosto mrtvi brouk a ja se strasne trapila.Rok mi trvalo nez jsem se vubec mohla podivat na nejakeho muze.Po roce jsme se dali zase na chvilku dohromady ale opet to ukoncil,proplouvala jsem ze svoji bolesti jak se dalo a nekdy i z alkoholem coz me dostavalo na dno!Jednoho dne jsem se ze vzteku provdala a zjistila ze stejne v mem srdci zustava onen vyvoleny,alespon pro me.Muj manzel byl takovi ze jsem nic nemohla a ja to par let snasela,mezi tim jsme se obcas sesli jen na nahodny sex ,a stejne to nikam nevedlo.Ja se rozvedla a zila dal v nadeji ze jednoho dne se mi muj sen splni,kdyz to stale neprichazelo provdala jsem se opet a myslela ze uz snad opravdu zapomenu a zase nic!! A asi pred 14 dni zjistila ze moje laska uz musi zkoncit a doufani take nybrz on se rozvedl a take ozenil.Polozila jsem mu do tel.otazku ...ty jsi vazne zenaty..odpoved ano preci nezustanu do konce zivota sam.Vim ze ma pravdu ale jak na nej mam prestat myslet???Stale totiz mam v hlave to ze my dva partily k sobe.............
Martina
PhDr. Jitka Douchová
Martino, možná je on váš osudový, ale nedovolený. Míjíte se. Bylo by pro vás dobré, kdybyste si jej uložila do pomyslného šuplíčku vaší minulosti, který si nějak pojmenujete - třeba "láska mého života, kterou jsem nemohla mít", ale nebuďte zakletá na doživotí. To by byla škoda - pro vás, i pro vaše následné partnery. Bylo by dobré, kdybyste se uměla z toho zakletí odemknout a jít životem dál, vidět hezké věci  i na dalších mužích, a hlavně neporovnávat. Každý, koho v životě potkáme, je originální bytost, a je na nás, jak budeme toto spojení rozvíjet. Nemusíte na něj zapomenout, to ani nejde, ale dejte ve vašem srdci prostor i někomu dalšímu.
osudová láska
Dobrý deň,
Mám problém so vzťahom s jedným mužom. Na začiatok by som ešte uviedla že som docela introvertná povaha s nízkym sebavedomím. S touto vecou sa snažím bojovať a prekonávať to, avšak občas to nejde. Jedná sa o môjho kolegu. Poznáme sa 3 roky. Má 29 rokov.(ja 23) Začalo to asi pred rokom a pol keď som ho stretla na jednej párty .V tom momente sa mi začal šialene páčiť. Tá intenzita s ktorou som prepadla týmto pocitom ma zarazila. Mala som vzťahy pred tým, bývala som so svojím priateľom a nikdy som nič podobné necítila. On ma hneď na druhý deň pozval na skutočné rande a začal vymýšľať plány kam môžeme ísť budúci týždeň atd..Prepadla som tomu. Pre mňa sa z neho stal môj pán božský. Avšak, povedal mi že ma chce byť so mnou ale má priateľku, a preto mi nemôže dať vzťah aký by som chcela ale veľmi so mnou chce byť. Tvrdil že ona veľmi fajn žena má ju rád ale neľúbi ju. Pochopila som to tak , že nemá o mňa záujem. Podľa mňa chcel len flirt a ďalšiu ženu do postele ( tak to chápem ja, ale niekedy realita a moje vnímanie sa veľmi líši) V tom momente som príšerne trpela, nedokázala som byť s ním ani bez neho. On mi veľmi nepomáhal keďže sa stretávame skoro každý deň v páci. Cítila som sa strašne, moje sebavedomie kleslo na bod mrazu, cítila som sa akoby som si nezaslúžila aby ma mal niekto rád naozaj, ale iba občas keď si na mňa spomenie. Pred tým som nikdy nezažila sklamanie v láske alebo odmietnutie od muža ktorý sa mi páčil. Hľadala som chybu v sebe na svojom výzore a utápala sa v tom. Cítila som sa ako nikto. Veľmi som trpela a nedokázala sa sústrediť ani na prácu. Nedokázala som túto situáciu vyriešiť inak a tak som na pol roka odišla do zahraničia. Veľmi mi to pomohlo. Zabudla som na neho, a uvedomila si že väčšina vecí záleží od mojej reakcie na neho. Avšak počas tejto doby aj keď som stretla pár mužov už nič necítim. Vôbec. Ostala som chladná a aj keď stretnem atraktívneho muža s ktorým si veľmi rozumiem , nič necítim. Zanevrela som na neho, nahnevala som sa na seba aj na neho ako sa so mnou hral a ja som to dovolila. Po návrate sa mi ešte trocha páčil ale môj postoj sa zmenil, cítim sa pri ňom o mnoho istejšia sebou. Raz večer som bola s kamarátmi v kaviarni a on prišiel za mnou. Mojich kamarátov nemá rád ale bol tam s nami celý večer a venoval sa mi. Bývame na jednej ulici dva domčeky vedľa seba a tak vždy keď som v meste ide ma odprevadiť aj keď namietam že nie. V ten večer mi začal rozprávať ako som mu veľmi chýbala, a že ho mrzí ako sa choval. Že ho to všetko trápi ako to dopadlo. Rozprával mi o svojich pocitoch(čo mi prišlo u muža ako je on nemožné) že ku mne cíti niečo silné čo ešte necítil a že ma veľmi chce a už nechce byť bezo mňa. Toto ma prekvapilo, zvlášť po tom ako sa choval pred tým ku mne. Ja som mu povedala niečo v zmysle že mu neverím a ak mu na mne záleží nech ma nechá. Povedal že mi neverí ale chce byť so mnou aspom kamarát. Naozaj sa nám to docela darilo, niektoré týždne sa ignorujeme, potom sa to ukľudní atd..Avšak stále je tam to napätie, pre mňa to akoby nieje dohrané , vždy keď idem von s kamarátkami/kamarátmi, kamkoľvek, vždy sa objaví ale už nejde ku mne a len ma pozoruje. Momentálne sa chcel so mnou stretnúť a tk som šla ,s nádejou že si ujasním svoje pocity a bude koniec. Lenže opäť ma raz očaril, s nikým mi nieje tak ako sním, je neskutočný gentleman ,veľmi sa o mňa stará a krásne sme sa zabavili. Brala som to ako kamarátske stretnutie. Hneď sa mi ozval a chce so mnou stráviť víkend a vymýšľa plán kde a čo. Ja som veľmi zmätená. Neviem ako to brať, chcem túto hru už dohrať a netuším ako. Prosím bola by som veľmi rada keby ste mi pomohli, poradili, čokoľvek. Znova sa zamotávam do toho kruhu aj po tak dlhej dobe. Nechcem sa už trápiť. Jedna moja časť túži byť sním pretože som nikdy necítila nič podobné a bojím sa že je to unikátne a už sa mi to nestane. Na druhej strane sa bojím že sa znova so mnou iba hrá. Neviem ako to dohrať. Help.
Alexandra
Alexandra
PhDr. Jitka Douchová
Milá Alexandra. Musela jsem si vaše vyprávění přečíst dvakrát, abych se v tom všem nějak orientovala. Vy jste zakletá do pocitu nesmírně silné vazby k člověku,který vám potvrdil u sebe podobné pocity, ale sdělil vám, že je zadaný. Na samém začátku jste sdíleli oba totéž vůči sobě navzájem, ale na jeho straně byly limity. Nehrál s vámi podle mne žádnou hru, zakotvil vás ve své realitě . Pro vás, jako single ženu, to bylo těžké přijmout, tomu rozumím. Mluvíte o svém nízkém sebevědomí. Nezdá se mi, že byste se o sebe neuměla poprat. Oba vás to k sobě silně táhne, i přesto, když jste odjela do zahraničí. Cítíte velkou míru přitažlivosti a chemie - nejen fyzické, ale i psychické. Jste si pro sebe charismatickými lidmi. Nejen vy se zamotáváte do kruhu, i on. Důsledkem vašeho zakletí je, že nic necítíte, pokud jste v přítomnosti jiného muže, kterého zajímáte. Nejste schopna vidět a cítit někoho jiného. Přemýšlela jste o tom, jak by šlo vaše zakletí přetnout? Na začátek bych vám doporučovala spolupráci s partnerským psychologem.
osudová láska
Dobry den,chtel bych radu jak utlumit bolest z rozchodu.Zil jsem s pritelkyni 3 roky a uz pomalu pul roku nejsme spolu.dost jsme se hadali a proste jsme si prestali rozumet,2krat jsme si ale sanci dali,mame spolu 2letou holcicku,kterou ted sotva vidim.Podstatou je,ze ji porad silene miluji a stale cekam na nejaky zazrak.Nedokazu si predstavit,ze bych kdy mohl mit nekoho jineho,bohuzel,ted ma nekoho jineho a ja jsem ztoho nestastny.A porad a stale mam tak smisene pocity,nenavist,zloba,laska,vztek,jsem proste zamilovany do uzasne zeny,ktera o me uz nestoji.Proste me mrzi,ze jsem si ji nevazil a umrel bych pro jedinou sanci to napravit,kor kdyz mame dite,ale vim,ze uz to asi nepujde a tak se chci zeptat,jak se clovek muze vyrovnat se ztratou celozivotni lasky.Mockrat dekuji
Roman
PhDr. Jitka Douchová
Milý Romane, dobrý den. Neexistuje univerzální recept na to, jak se zbavit citu, bolesti ze ztráty. Říkáte, že jste se dost hádali a pak jste si přestali rozumět. Možná vaše přítelkyně byla díky narození dcery hormonálně disbalancovaná, proto psychicky labilnější, křehčí, více potřebovala stabilitu a oporu od vás? Možná vy jste očekával více klidu, harmonie a pozornosti od ní pro sebe? Nevím, běží mi fantazie hlavou, proč jste si přestali rozumět a hádali se v období, kdy jste již byli 3. Odešla do klidu s někým jiným, ale protože její odchod natolik zjitřil vaši touhu po tom, abyste k sobě patřili, pak nemůžete být přátelé a normálně se vídat. Ale nerozumím tomu, proč málo vídáte vaši společnou dceru. Romane, půlrok je krátká doba na to, abyste zvládl rozchod s ženou, kterou vnímáte jako svou životní lásku. Musíte si ještě dát více času, nespěchejte na sebe. Ale zároveň se v tom netopte příliš.To by k ničemu nebylo. Kdyby to vše trvalo příliš dlouho, je tu např. možnost psychoterapie.
osudová láska
Vážená paní doktorko. Chci vám poděkovat za tuto velmi smysluplnou poradnu a vaší skvělou práci. Mohu vám položit asi trochu zvláštní otázku?
Existuje něco takového, jako pojem osudová láska na celý život ? Považuje se to dnes vůbec za normální? Jako 19-ti letá holka jsem potkala muže, kterého jsem velmi milovala. Byl mým třetím klukem. Po 30 letech společného života odešel a já nejsem schopna žádného jiného muže "přijmout". Nemám s muži problém mluvit a nemám o ně ani nouzi. Ale víc jak na metr si je k sobě nepustím. Vůbec po nich netoužím a ev. lichotky mi jsou k smíchu. Mám vůči nim neskutečný blok, až snad averzi. Pokud si mohu vybrat strávený čas s nějakým mužem, nebo mít čas pro sebe, rozhodnu se pro čas pro sebe. Na ev. schůzky se vyloženě nutím a netěším se na ně!!! Doslova je přetrpím. Jinak mám skvělou práci se skvělým kolektivem. Výbornou dlouholetou kamarádku.Jsem společenská, aktivní, se smyslem pro humor. Jen ti muži v mém životě, až na toho jednoho, nějak umřeli ! - otázka upravena poradcem
Štěpánka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Štěpánko. Určitě existují osudové lásky na celý život. Někdy je v ní ale člověk zakletý na celý život a nepustí se dál ve svých životních šancích. Osudová láska v nás zanechává hluboké stopy a je svým způsobem nebezpečná pro ty, s nimiž dál spojíme svůj život. S osudovou láskou toho dalšího porovnáváme, což je leckdy nespravedlivé, protože pokud toho dalšího nevpustíme úplně do svého života, "spravedlivá" možnost porovnávání zákonitě pokulhává. Asi to nepíšu moc srozumitelně - chci tím říct, že ten, koho vnímáme jako osudovou lásku, je blokem a bariérou pro možnost plnohodnotně začít žít s někým dalším. Podle toho, jak to popisujete, zakletá jste a nechce se vám dál s nikým jiným do vztahu. Budete si muset dát čas sama pro sebe, abyste si "vyčistila srdce" a vpustila do něj i někoho jiného, kde přijmete jeho odlišnost od osudové lásky a až budete mít chuť tu jinakost přijmout :-)



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.