Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Dobrý den,chtěla bych poradit co mám dělat.Máme u nás vpaneláku sousedku která je moc uskostlivá a má problémy se spánkem a myslím si,že i problémy psychycké.Jednou byla u nás jestly nemáme něco na spaní,že zase nemuže spát a opravdu vypadala špatně vím,že se to nemá dělat tak jsem ji dala antidepresiva které mám na předpis,taky na spaní v mím případě,jsu slabá.V čera a dnes zas u nás zvonila a dokonce byla hodinu na schodech,čekala až pujdu kouřit a žebrala zas ty prášky.Já ji říkala,že ji nic už nedám,že mě slíbyla,že pujde k doktorovy a nebo k psychiatrovy.Mám o sousedku strah,myslím si a projevuje se jak závislá na prášcích.Chci ji nějak pomoct ale nechci to práskat její dceři.Prosím Vás jak mužu pomoct.Děkuji Pika

Dobrý den,pí.doktorko.
Jmenuji se Petra.
A můj problém spočívá v tom,že svým chováním od sebe odrazuji své nejbližší.
Hlavně svého přítele,se kterým jsem 2 roky.
Snad mě pomůžete.
Před rokem jsme si spolu pořídili 2 kočičky.Slíbil mě,že mě bude pomáhat,jak s kočičkami,tak normálně v bytě.Slíbil mě,že se polepší.Spíše naopak.Ale dojedeme k němu na barák,
tak se přetrhne.Nechápu proč.Proto se hádáme.A to nechci.Svým chováním od sebe posílám spoustu lidí pryč.Ale dosud nám to klapalo.
Jasný,byli nějaké hádky,ale nebyli to hádky velkého rázu,jako skoro na rozchod.Víte,už si sama uvědomuji,že o toho chlapa nechci přijít,proto chci toto podstoupit.
Chci to řešit za včasu abych nepřišla o spoustu lidí okolo sebe.Celou noc jsem probrečela,a brečím pořád.
Myslíte,že by jste mě dokázala pomoci.Vážně chci jít do sebe,a řešit to za včasu.Miluji ho celým srdcem.
Děkuji Petra

Dobrý den, rozpadá se nám vztah, ačkoliv se máme oba rádi. Bydlíme v baráku s pritelovou babičkou už 7 let. Před 4 lety na můj nátlak vzali babičku k psychiatrovi a stanovili ji Alzheimer. V té době jsem byla těhotná a zažívala jsem doslova peklo, sprosta, zlá ale na ostatní v poho,tak mi nevěřili. Mateřská byla náročná sama o sobě, syn je hodně kontaktní a chce hodně pozornosti. Babička má vykyvy nálad, je zlá, agresivní, zoufalá, nešťastná. Pořád chce domů ke svým rodičům anebo aspoň domů ( nepoznává svůj dům). A doslova mi jo hodili na krk, ale teď už chodím do práce. Já už se rok chovám šíleně k partnerovi, neustále jsem hnusná, křičím, spím s ním jednou za měsíc, dělám scény i před synem, vyhrozuji že odejdu, nechci aby někam chodil a nechával mě tu samotnou, nejím, mám noční můry,ze uhorime. Rodina už sice řeší presun babičky do pecovatelaku, ale může to trvat ještě dlouho. Ale bojím se, že už jsem opravdu zralá na hospitalizaci, že naš vztah už prostě nemůže nikdy fungovat. Děkuji

Jiřino, jasně, jděte do toho!! Manžel Vás chce mít doma pěkně pod kontrolou a na něm závislou - to chcete? Teď třeba dobře vydělává a rodinu finančně utáhne. Ale co později? Platil by za Vás takové odvody, abyste jednou měla slušný důchod? A proč byste měla sama zařizovat domácnost? Manžel snad doma nejí? Nespí?? Tohle má být přece hrazeno fiftyfifty, jste manželé, polovina jeho výdělku je Vaše, polovina Vašeho je jeho. Taková je podstata SJM, před zákonem vystupujete jako společná účetní jednotka. Nenechte po sobě přece dupat. Přeji mnoho zdaru!!

Dobrý den, vracím se po MD do práce a asi rok jsem nemohla sehnat práci. Nyní mi vyšly dvě, které při troše snahy půjde zvládnout. A peníze se nám hodí. Ale manžel, když jsem mu to říkala, nechce ani slyšet. Sám podniká, volnosti má dostatek, vpodstatě se mu vše podřizuje - stěhovali jsme se kvůli němu, doma nemá žádné povinnosti, protože já jsem doma (takhle mi to řekl). Já bych o to moc stále, prootže jedna práce je z oblasti snů, třeba to nepůjde společně, třeba si pak budu muset vybrat. Mám to zkusit nebo mám poslechnout manžela? V MD bylo málo peněz, když jsem nevyšla, tak mi žádné peníze navác nedal, ač měl, tak mě láká vydělat i nějaké peníze a koupit to, co potřebujeme - postele, skříně, lepší nádobí, sporák...

Dobrý den, partner je uzavřenější povahy... umí se kontrolovat ( na mě až moc)...Do všeho nasazuje mozek. Já jsem spontánnější a i temperamentnější... emocionálnější v projevu...ale také se umím kontrolovat, nejsem hysterka nebo tak. Všímám si ale že nám to oběma moc nejde skloubit. Partnerovi to jaká jsem vadí. A mě vadí zase to jaký je on ( co se týče pocitů). Myslíte, že to jde skloubit, nebo budeme spíš oba nešťastní? Prosím o nějaké rady, jak z toho kolotoče ven:) Děkuji.

Kromě toho nechápu, proč má v pouhých 20 tak nutkavou potřebu být vdaná a navíc za někoho, kdo na ni převážně kašle. Navíc její maminka ten jejich vztah nepodporuje, tak to by se vdala mamce na truc? Navíc se ho už několikrát ptala, zda si ji vezme, on se k tomu nemá, tak nechápu, proč už se dávno na něj nevykašlala a na co čeká. Předstírat na cizí svatbě, že to byla moje svatba mi přijde pěkně dětinské, nemyslíte? Ještě bych ráda zmínila, že jsem o toho kamaráda kdysi stála, ale už je to minulost, tak nevím, co si tím dokazuje, když mi zalhal, že je ženatý. Myslí si, že by mě to zlomilo? Vždyť by byl za blbce, kdyby si ji vzal a o ní by se říkalo, že ho konečně uhnala, tak nevím, proč se tak trapně zviditelňují.

Dobrý den, kamarád zveřejnil na instagramu fotku ze svatby, ale nikoho nezajímalo, jestli to byla jeho svatba nebo jen byl někomu s přítelkyní na svatbě. Tak jsem se ho zeptala na rovinu, jestli je ženatý a on řekl, že ano. Bylo mi ale divný, proč tedy jeho "žena" nemá po svatbě jeho příjmení a zjistila jsem, že to žádná jeho svatba nebyla, takže vůbec nevím, z jakého důvodu mi lhal. Samozřejmě, že to není žádná tragédie, že si ze mně veřejně vystřelil, ale, že za to Ano, které napsal veřejně začal přijímat gratulace mu nepřijde vůči novomanželům blbý? Jedné holce, která mu popřála hodně štěstí v manželství jsem vše uvedla na pravou míru, protože nechápu, jak může cizí svatbu propagovat, jako svou vlastní. Navíc to neudělal poprvé. Vloni s ní byl na svatbě svého kámoše a budili tam větší pozornost, než ženich s nevěstou a pomalu nebylo jasné, kdo se vlastně žení. Jeho přítelkyně měla na obou svatbách lepší účes a šaty, než nevěsta a divím se, že ho v tom podporuje. - otázka upravena poradcem

Paní Douchová, prosím, s manželem jsme 10 let a máme dvě děti. V průběhu manželství jsem pochopila, že potřebuje volnost a samostatnou ženu - obojí má. Rodina je pro mne vším (moji rodiče se rozvedli a já se musela vystěhovat z bytu, kde jsme žili), tak se snažím, aby to u nás klapalo. S manželem to není vždycky jednoduché, ale já se podřídím, domácnost zajistím, takže je spokojený. Ale potřebovala bych poradit s jednou věcí. On často na nás zakřičí, někdy se vysměje nebo škaredě rýpne, až to hodně bolí, urazí, poníží. Je to taková jeho součást života, někdy se mi to daří omezit, když mu řeknu, že mi to vadí, někdy ne a naopak toho využije. neustále chce znát moji "13. komnatu" - pořádně nevím, co chce, ale vím jedno, že ty bolestivé věci už párkrát proti mě použil, včetně toho, že jsem z rozvedené rodiny. Nechci se hádat, tak se stáhnu, někdy se pohádáme, stáhnu se taky a jakoby se od něj vzdaluju. Pak mi nějakou chvilku trvá, než se k němu přiblížím (je to vše obrazně řečeno), jenže on je vždy hned v klidu (dokonce bych řekla, že mu to někdy dělá dobře) a naléhá na intimitu, sex, pochvaly a další věci, což mi v tu chvíli moc nejde a je zase zle. Co s tím? někdy na to bolestivé slyší, ale většinou zesměšní (jak nerozumím vtipu, jak se hned urážím, případně to používá proti mně). nechci ztratit manželství, ale prostě asi nejsem splachovací. Děkuji. - otázka upravena poradcem

Dobrý den,
chtěla bych se poradit ohledně náladovosti mého partnera. Je mi 37, jemu 39 a máme ročního chlapce. Manžel byl vždy komplikovaný, neměl jednoduché dětství, myslím, že je jím poznamenaný. Za ty roky co jsme spolu u něj nicméně došlo k velkému pokroku v chování a proti tomu co to bylo, je to teď už docela dobré. Přesto mě trápí pár věcí;
1) manžel je docela kritický a málo chválí. Beru si to osobně, což mi hodně vadí. Chtěla bych se na to umět povznést, ale ne vždy se mi to daří. Nemyslím, že bych neměla v pořádku sebevědomí, ale jak se říká "stokrát nic by umořila i vola".
2) manžel je náladový a doma bývá docela často dusno. Tvrdí, že je to kvůli práci, já ta dusna ale špatně snáším. Vypadá to tak, že třeba celý večer nemluví. A pokud, tak velmi úsečně. Ani za ty roky co jsme spolu nad tím neumím mávnout rukou. Už jsem se ale aspoň naučila si dělat svoje věci, nevšímat si ho a to funguje.

Prosím o radu, jak s tím pracovat, aby mi toto jeho chování neubližovalo.

Díky - otázka upravena poradcem