Dobrý den pani doktorko, moc Vás žádám o Váš názor a radu na moji situaci. S přítelem jsme spolu 7 let, od úplného začátku spolu bydlíme, 3 roky v podnájmu, 4 roky ve vlastním, na hypotéku. před Vánoci se přítel choval odtažitě, na vše říkal, že mu je jedno. V lednu jsem z něho vytáhla, že se ve vztahu necítí šťastný, že všechen čas trávíme spolu, co jest pravda, máme společné kamarády i práci, že se v něm něco zlomilo, že mě má rád jako kamarádku. Na základě tohto zjištění jsem Vás kontaktovala a Vy jste mi odepsala, že trávit veškerý čas spolu je až zabiják vztahů, že přítel na základě tohto ztratil perspektivu našeho vztahu. Ptala jsem jse, zda jjít do pauzy, Vy jste odpověděla, že nemusíme, ale máme hodně vecí změnit.. Bohužel, tři měsíce jsme se snažili být spolu, ale nedalo se to, asi kvůli tomu, že jsem se nedokázala uvolnit a s danou situací smířit. Takže bylo hodně dusno, neustále jsem jse ho na něco dotazovala.. Přítel zůstaval se mnou v našem společnem bytě, protože říkal, že svým odchodem nechce udělat chybu.přítel má svou stálou práci a dá se řćt, že pak zbytek dne a víkendy tráví za počítačem děláním další práce a nebo zábavou. Řekla bych, že poslední měsíceneměl, nebo spíš si neudělal časpomalu ani na spánek.Vzhledem k tomu, že mě tahle situace moc mrzela (připadala jsem si víc sama jako ve vztahu), byl počítač jednou z hlavních příčin našich nedorozumění a konfliktů.. Když jsme o tom mluvili, přišlo mi, že mě jenom vyslechl a pak to šlo dál ve starých kolejích.žádne aktivně společně strávené chvíle, stále jenom počítač.. Nakonec jsem se dozvěděla, že to prý všechno dělal kvůli mě, že si myslel, že já to tak chcu.. Při naší komunikaci, většinou jenom seděl, poslochal, málokdy jse k něčemu vyjádřil a těměř vůbec o svých pocitech, toužbách ve vztahu. Taťka jich i s mamkou opustil asi v pubertě, mamka pila, dělala dluhy, vše musel rovnat sám. Začli s mamkou komunikovat až před 2 rokama.. S moji rodinou á přítel myslím velmi pěkný vztah. Začátkem dubna se přitel odstěhoval, že již nechce trápit ani sebe ani mě. Při odchodu brečel a říkal, že nechápe proč to dělá.. Řekl, že ví, že jsem milá a hodná, ale musí. Nad odstěhováním rozmýšlel již předtím, ale v jeho plánech jej ještě vice utvrdila paní psycholožka, ke které jsem ho nakonec donutila. povykládal ji, že ho poslední dobou nic nebaví, ani koníčky, ani práce na počítači, ani žádne mnou navrhovaé aktivity. Řekla mu, ať se odstěhuje, že se vydal z energie, a doslovně mu řekla, že musí najít svou mužskou polaritu, že to nemáme nazývat pauzou, že se toho nemáme bát, co mě moc nejde, že když k sobě patříme, tak se k sobě vrátíme. Uběhlý měsíc co jsme od sebe, jsme v nějakém kontaktu byly, ale ne ve fyzickém ale ja mám pocit, že jse ic nezměnilo. Přítels tále neví co má nebo co chce ve svém životě dělat. Když s ním chcu teda pořešit náš byt, protože hypotéka mě samotnou zmáha, tak mi říká, že by to teď ještě nechtěl řešit, ale přitom mi říká, že si mám dělat co chu, že mi nemůže v ničem bránit. Říká, že uvidíe jak se vše vyvine, že možná budeme opět spolu. nějakou jinou ženu neustále popírá a tvrdí, že teď chce být sám. Mě je 32 a příteli 35. Chtěla bych se Vás zeptat, jestli tohle má ještě nějakou cenu zachraňovať, nebo se připravit na njhorší?Nerozumím proč nechce řešit vyspořádaní bytu, když se mnou nechce být. Doopravdy neví co chce nebo si jenom nechává zadní vrátka. Mockrát děkuju za Váš čas
Viera