Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Hezký večer paní doktorko, obracim se na Vás, abych slyšela objektivní názor na můj problém. S manželem jsme spolu 7 let v pěkném, bezproblémovém vztahu. V bezproblémovém možná v uvozovkách, protože jsem zjistila, že manžel je celou dobu v telefonickém kontaktu(převážně sms) se svou bývalou přítelkyní, která má nevydařené manželství. Stydím se, že jsem manželovi prohlížela mobil, ale stále na to myslím. Pokaždé, když jsem tam našla zprávu od ní, nevydržela jsem to a zeptala se proč si píšou. Vždy mi vysvětlil, že je nešťastná a má špatné manželství a z toho důvodu se obrací na něj.Zároveň slíbil, že už na zprávy odpovídat nebude, ale nestalo se tak! Pokaždé mě ubezpečoval, že mě moc miluje , že se nemám čeho bát. Ale stejně mě zužuje tísnivý pocit, proč jsou stále v kontaktu.( sms od ní byla i typu : miluji tě a to se nezmění..)Nevím, jak reagovat, nevím, jestli je to normální. Nemám pocit, že by mezi nimi byl intimní vztah,ale proč tedy ten dlouholetý kontakt? Poraďte,jak se chovat a jak se s tím vyrovnat? Předem moc děkuji

Dobry den pani psycholozko, mam problem, ktery zrejme povede ke skaze pekneho vztahu s mym pritelem. Jsem z toho nestastna a nevim co mam delat. Pritel by moc chtel dite, i ja chci deti, ale mam hrozny strach z porodu, uz jsem precetla vsechno mozne, vyslechla zkusenosti kamaradek, a strach narusta. je mi 31 a citim,ze je ten pravy cas otehotnet. s pritelem nemame zadne jine problemy, jen tohle nam kazi vztah, uz se o tom ani nemuzem bavit, vzdy to skonci spatne. Stale to oddaluji a vymyslim si duvody proc prave ted nemuzu vysadit antikoncepsi. Deti mam rada, moc bych si prala mit miminko s mym pritelem, ale strach z porodu je vetsi. Kamaradka odrodila cisarskym rezem na doporuceni psycholozky, mela stejny problem. Cisarsky rez mi ale nikdo nemuze zarucit, dela se jen v pripade problemu a ohrozeni zdravi matky nebo ditete. Neumim si predstavit jak bych zvladla tehotenstvi, zila bych v neustalem stresu a strachu z bolesti a utrpeni, to by mohlo miminku skodit. jinak jsem psychicky v poradku, nemam zadne problemy ani zdravotni, leta jsem toto tema odkladala, ale uz nemohu, bojim se ze sveho pritele ztratim.

na koho je spolehnuti, s kým můžu sdílet, s kým se umím smát ….. ale jdu na druhý konec světa a mám zároveň strach, že mě přestane bavit, nemluvit svým rodným jazykem, ze mi bude smutno po mé vlasti, přátelích a rodičích a sestře ………… A hlavně , nejsem do Australana zamilovaná, v mém srdci je ten, s kterým vím, ze život by nebyl peříčko. Ale když s tím člověkem usínám, miluji se , jsem v jeho blízkosti – tak je mi krásně a chci víc a víc. A když sme pak odloučení, tak na něho neustále myslím. Jsme oba dva asi příliš hrdí nebo se bojíme, ze zraníme své city, když se na rovinu zeptáme, jestli spolu chceme byt? Bojíme se možná vzájemného odmítnutí. Chodíme kolem horké kaše. Možná teď,když sem tohle všechno napsala, s tím, ze dostanu od Vás nějakou radu,tak sem k ni došla sama - ZEPTAT SE HO PŘÍMO a pokud budeme chtít oba dva to samé,tak to spolu zkusit. Jenže ja neumím udělat to rozhodnuti, bojím se že bude špatné . Možná jediná otázka pro Vás, která mi teď vyplynula je:“ je dobré následovat ROZUM nebo SRDCE ? „ Tereza

Dobrý den pani doktorko, přes kamarádku, která mi Vás doporučila Vám píši. Je mi 33 let, jsem svobodna,bezdětná a jsem před otázkou,která mě sžírá, ubíjí a nedá mi spát.V roce 1994 jsem se seznámila s Australanem,nebyl to člověk,kterého bych si všimla na ulici,ale presto-oslovil mě a bylo několik příležitostí,jak se více poznat.Zjistila sem,že si hodně rozumíme a je mi s nim fajn a máme společně stale úsměv na tváři a máme stále o čem mluvit.Jenže poznali jsme se ve špatné době - měla jsem přítele.Pak bylo po letech zase setkání a to mel přítelkyni uz i on, ale vždy sme oba cítili,ze je nám spolu dobře.Pak sem se já s přítelem rozešla,ale on měl stále přítelkyni.Musím říct,že on je do toho citově zainvestován mnohem více než já.On se zamiloval hned na první pohled a trvá to u něj už nějakých 12 let. Ač žije v Austrálii,tak sme se několikrát sešli a naposledy si řekli,ze když budeme oba dva jednou bez partnera,tak si dáme šanci.A to se taky teď stalo.Jenže mezi tím já se znala už s mužem, který je pro mě magnet!!!!Přitahuje mě nejen fyzicky,ale i svou osobností,bohémstvím,inteligenci.Znám se s nim už šest let a udržujeme zvláštní "VZTAH" - užíváme si spolu,ale nikdy sme to nedotáhli do VAZNEHO VZTAHU.Vždy se vidíme a pak se rozloučíme a dva měsíce,tři měsíce nebo pul roku o sobe nevíme,pak se zase k sobě vrátíme. A známe se spíš z té stránky – večírky, alkohol, tanec, sex – pár výletů a několik společně strávených víkendů. Oba dva sme měli mezi těmi šesti lety nějaké partnery – krátkodobé vztahy.Pokud tomu tak bylo, nestýkali sme se. S Australanem sme se ale dohodli,ze já teď za nim odletím a zkusíme spolu rok, dva žít a uvidíme, co dál.Přesto že sem udělala toto rozhodnuti, tak se užírám, protože moje srdce touží po druhém muži,ale rozum mi říká,že správná cesta je AUSTRALAN. Mám neskutečný vnitřní BOJ, sevřený žaludek. Toužím po muži, kde rozum říká,že tohle by byl vztah nejistý, komplikovaný. Tak jdu raději za někým, kdo mi umí dat najevo, jak moc po mně touží, [tato otázka byla zkrácena]

POKRAČOVÁNÍ....nechávám to ještě "uležet". Ráda už bych se usadila, měla rodinu. Je mi 27 let. Prosim pani doktorko, je to normalni že ve svých 27 letech nevim, jak se rozhodnout? děkuji vámza vaši práci MOC... Lucie

Dobrý den paní doktorko,často si pročítám vaše odpovědí a je to velmi poučné. Chtěla bych vás tedy též požádat o radu. Připadám si v koncích (i když vím, že samozřejmě lidé mají "opravdové potíže" to moje je asi malicherné..., Týká se to mé duše, vůbec se v sobě nevyznám a moc mě to trápí, nevím si rady. Žila jsem s partnerem skoro čtyři roky, byl o 14 let starší. Rozešli jsme se, pravé důvody jsem vlastně nikdy nevyřkla nahlas, bylo to z mé strany (ale on to tušil, vím to). Byl to sex, nebavil mě. Ale jinak vše celkem fungovalo hezky a dobře. Ale miluji ho, myslím i teď, začli jsme se znovu vídat (po 5 měsících), cítím, že by byl dobrý otec pro naše děti, dobrý partner, manžel (on by chtěl), ale ten náboj, ten tam zkrátka z mé strany není, vždy si říkám, musím se víc snažit a taky se snažím, ale necítím to. Jsme potom vždy tak zklamaná a trápí mě to, připadám si jako lhářka. Snažili jsme o tom mluvit, ale nepomohlo to. On tak nějak ví, že mě to neuspokojuje, prostě to se mnou neumí, nevím, jak na to, snad sexuolog? nechci s někým žít a mít milence, tohle nechci. Teď se někdo objevil, je jen o 4 roky starší, je na mě velice milý a přátelíme se asi tři měsíce (celkem se známe skoro 7 let, ale vzdy jsme byli jen přátele, vídali jsme se velmi zřídka, až teď intenzivněji. Jsem si téměř jistá, že se se mnou nechce jen vyspat, jsem v tom až po uši, začínám být do něj zamilovaná, ale bráním se tomu, nechci podvádět. Můj přítel (te''d už spolu ale nežijeme, vídáme se velice málo tak 2x týdně, je příliš zaměstnaný, ja sice též, ale ne tolik, chtěla bych s partnerem trávit více času, on říká ať si to dobře rozmyslím, on chce hodně pracovat a "něco vybudovat" aby se případná rodina měla dobře. Já si ho velice vážím, ale stejně tak toho druhého. Vlastně co se týče harmonie, tu mám s oběma. ale ten druhý mě přitahuje (ale spíše to přikládám...tomu, že jsme spolu nikdy nebyli intimně, co myslíte?) ale chová se tak hezky, chtěl by být se mnou, ale já to zatím ustávám a nechávám [tato otázka byla zkrácena]

Luccky.k@seznam.cz On 1976,ona 1976 Praha 13.09.2006 Dobrý den --------------------------------------- __________________________________________________________________________ Jsem po druhé ženatý již čtyři roky a od té doby co jsme se vzali máme problémy v sexu. Sotva proběhnul svatební obřad, tak to u nás začalo. Po narození druhého syna a antikoncepci,která do té doby nebyla užívána se problémy ještě více prohloubili.Nejdříve jsme neměli soukromí (bydlení u tchýně) takže se to dalo i pochopit,využívali jsme hodinové hotely alespoň byl sex jednou týdně.Při čemž si myslím že i jednou týdně je málo protože podle mě by to mohlo být i častěji,ale samozřejmě to už je na úvaze.Sex v té době byl myslím nádherný,ale když o tom přemýšlím,tak co když nádherný jen z mé strany,když je ve mně vypěstovaná nedůvěra,zklamání a provinilost. V této době už soukromí rok máme a myslím že se nic nezměnilo spíše naopak. Náš život se zdá jinak být docela fajn… jenže v této době jsem začal ve volném čase holdovat alkoholu,ale příčinou bylo také abych nenaléhal i když vím že to není omluva.Jenže mám ji moc rád nechci jí obtěžovat ani jí nějak ubližovat,navíc třeba jsem toho příčinou.Je pravda,že jen pohled na její odhalené tělo mě vzruší,dovede k šílenství a k touze po ní… i když v poslední době pro mě tato možnost už skoro vymizela,navíc mi několikrát bezdůvodně bylo řečeno,že se jí štítím z důvodu toho,že od malička má atopický ekzém,ale to z mé strany není pravda několikrát jsem jí to řekl. Myslím si, že právě v tom se projevil náš problém - nic si nepřipouštět a čekat. Velice mě to mrzí a štve, že nám nedokáži nějak pomoci. Domníval jsem se, že ji nedokáži plně u [tato otázka byla zkrácena]

Paní doktorko, před necelým měsícem jsem nastoupila do nové práce a zakoukala jsem se do jednoho kolegy. Nevím, jak mu to dát nenápadně a přitom jasně najevo. Sice po něm koukám a usmívám se, ale to v jeho očích nemusí nic znamenat. Udělat první krok se bojím, protože kdyby odmítl, nevím, jak bych s ním mohla dále pracovat. Co byste mi poradila? Předem děkuji.

Mila Bibino, tak zde čtu tu celou diskuzi a přidám také něco ze svého soudku.V každém případě to nevzdávejte, bylo by velká škoda přijít o svého manžela a své zázemí.Jsem matkou 16letého syna a jsem v opačné situaci, kdy se k nám přistěhoval můj přitel(jsou to 2 roky) a myslím, že on zažívá stejné pocity jako vy, vidí v mém synovi rozmazleného synáčka a stále se ho snaží něčím úkolovat,a že má v domáctnosti pomáhat a já stojím při přítelovi, nedovedete si představit jaké se ne mne pak snášejí výčitky ze synovy strany, že je v domáctnosti nežádoucí.Snažím se být důsledná, ale má to také svůj mantinel a je potřeba , aby vždy trochu slevily obě strany jak přítel , tak syn. Vyplývají z této situace dva pohledy, kdy je narušeno soukromí obou a jsou to hlavně dva rivalové, kde i funguje do jisté míry žárlivost.Takže čím více můj přítel na syna tlačí, tím můj syn více revoltuje a přitom vím, že některé věci by udělal úplně v pohodě, ale zasekne se už z principu.Já bych se snažila motivovat Vašeho manžela, aby spíše úkoloval dceru sám, protože to bude mít větší váhu, ale pokud se bude stavět s dcerou do polohy dvou spiklenců proti Vám je to špatně. Zamyslela jste se někdy nad tím, že určité věty dcery typu" tati budeme se společně dívat na TV ?při kterých odcházíte si radějí číst do ložnice je jen provokace a jistota dcery, že opustíte prostor a ona bude mít klid.Tohle když dítě:-) vycítí, tak provokuje o to víc, zkuste si těchto nepříjemných poznámek nevšímat, ono to provokatéry bez reakce toho druhého přestane bavit. Bibino držte se,zkuste některé věci filtrovat(je to těžké,vím) vztah za trochu úsilí stojí a hlavně mluvte s manželem o tom , že vás tato situace trápí, a že je hlavně na něm, aby dceru usměrňoval a před ní stál na Vaší straně.Určitě to zvládnete, nakonec nic není v životě neměné. Hed

Děkuji pani doktorko za Váš názor.Já jsem se asi nepřesně vyjádřila.S kolegou o žádný vztah nejde,jen si rádi popovídáme,probereme starosti naše pracovní i starosti s dětmi a o milování si jen povídáme a asi nás to vzájemně vzrušuje. Mezi námi došlo pouze jen na polibek a už jsem měla morální výčitky svědomí,jakože dělám něco, co není správné,ale nedalo se to zastavit.A to je asi to,co mne trápilo.Pani doktorko ještě jednou díky za názor.