Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| děti partnerů| problémy v komunikaci| nešťastná láska| Rodič a dítě| deprese a vztah| zamilovanost| osamělost| fáze "namlouvání"| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| sexualita| problematické vztahy s rodiči| vztahové problénmy v širší rodině| psychické poruchy| rozvod a děti| otázky početí, těhotenství| spolupráce s psychologem/psychiatrem| věkový rozdíl mezi partnery| alkohol u jednoho z partnerů| stres| vztahy na pracovišti| vlastní právo na život podle sebe| první láska| agresivita a vztah| pauza ve vztahu| ekonomické problémy ve vztahu| nenaplněná láska| svatba-důležitost manželství| vztah na dálku| smrt blízkého člověka| generační soužití| prevence problémů ve vztahu| psychický teror ve vztahu| partner odmítá dítě| nemoc partnera| separace dospělého dítěte od rodiny| závislost partnera na jednom z rodičů| snižování sexuálního apetitu v manželství| výchova| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| alkohol v rámci širší rodiny| problém navázat vztah| neimponující muž| manželovy kamarádky| problematické manželství rodičů| osudová láska| ekonomicky silnější žena| kamarádi partnera...| sourozenecké vztahy| poruchy příjmu potravy| životní nezdary| seznamování| sny| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| ženské přátelství| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| podezření na vedlejší vztah| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| vliv osoby rodiče na výběr partnera| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| problémy se spánkem| vliv alkoholu | "pauza" ve vztahu| společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

nevyrovnaný vztah
Dobrý den, paní doktorko. Jsme s přítelem rok a půl ve vztahu. Pro mě je to první pořádný vztah "se vším všudy", byť je mi už sedmadvacet. On je o dva roky mladší. Nemá dodělanou školu, věčně o tom jenom mluví. Jsme sestěhovaní, byt je můj. Snaží se finančně přispívat, ale většinu táhnu já - mám stálou práci a on jen brigády. Pořád slibuje, že školu dodělá, ale tyhle sliby padají po celou dobu našeho vztahu a nic se neděje. Je hodně citlivý, zmatkař, ze všeho nervózní... Snažím se být mu oporou. V čem ale poslední dobou vězí mnohem větší problém, to je v sexu. Bývalo to jiné, spali jsme spolu prakticky obden, vymýšleli nejrůznější "dobrodružství". Teď je to tak jednou za měsíc, v posteli, rychle... Faktem je, že tuhle oblast asi neřeším nejlépe, vždycky to v sobě dusím a pak večer před spaním vybouchnu, brečím, prosím, zlobím se... Pak jsem naštvaná na sebe. Jednak že se ponižuji, jednak že tohle řešení určitě není. Většinou se ani nic nedozvím, rozzlobí se. Jaký na to máte názor? - otázka upravena poradcem
Jana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jano. Můj první pocit?  Jste s přítelem nespokojená, v mnoha ohledech mu děláte matku - mluví o dokončení vzdělání, ale zůstává u mluvení, finančně většinu nákladů v rámci bydlení ve vašem bytě, táhnete vy. On slibuje - jako mamince - že školu dodělá, ale "skutek utek". On je zmatkář, vy jste mu oporou. Jak můžete dobře fungovat v oblasti sexuálního života, když on vlastně ve všem pokulhává? Ve vztahu jste nejspíš tou dominantní, on se ztrácí. Nevím, vše jsou jen mé hypotetické úvahy o tom, že opravdu nejste vyvážený vztah. Myslíte si oba, že se k sobě hodíte? Pokud ano, budete muset oba dva něco změnit, abyste byli více harmoničtí, abyste se cítili prostě jako vyvážený pár :-)
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, paní doktorko. Jsme s přítelem rok a půl ve vztahu. Pro mě je to první pořádný vztah "se vším všudy", byť je mi už sedmadvacet. On je o dva roky mladší. Nemá dodělanou školu, věčně o tom jenom mluví. Jsme sestěhovaní, byt je můj. Snaží se finančně přispívat, ale většinu táhnu já - mám stálou práci a on jen brigády. Pořád slibuje, že školu dodělá, ale tyhle sliby padají po celou dobu našeho vztahu a nic se neděje. Je hodně citlivý, zmatkař, ze všeho nervózní... Snažím se být mu oporou. V čem ale poslední dobou vězí mnohem větší problém, to je v sexu. Bývalo to jiné, spali jsme spolu prakticky obden, vymýšleli nejrůznější "dobrodružství". Teď je to tak jednou za měsíc, v posteli, rychle... Faktem je, že tuhle oblast asi neřeším nejlépe, vždycky to v sobě dusím a pak večer před spaním vybouchnu, brečím, prosím, zlobím se... Pak jsem naštvaná na sebe. Jednak že se ponižuji, jednak že tohle řešení určitě není. Většinou se ani nic nedozvím, rozzlobí se. Jaký na to máte názor? - otázka upravena poradcem
Jana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jano. Můj první pocit?  Jste s přítelem nespokojená, v mnoha ohledech mu děláte matku - mluví o dokončení vzdělání, ale zůstává u mluvení, finančně většinu nákladů v rámci bydlení ve vašem bytě, táhnete vy. On slibuje - jako mamince - že školu dodělá, ale "skutek utek". On je zmatkář, vy jste mu oporou. Jak můžete dobře fungovat v oblasti sexuálního života, když on vlastně ve všem pokulhává? Ve vztahu jste nejspíš tou dominantní, on se ztrácí. Nevím, vše jsou jen mé hypotetické úvahy o tom, že opravdu nejste vyvážený vztah. Myslíte si oba, že se k sobě hodíte? Pokud ano, budete muset oba dva něco změnit, abyste byli více harmoničtí, abyste se cítili prostě jako vyvážený pár :-)
problematické vztahy s rodiči
(Pokračování)Občas tento křik přejde i do hádky a oni mi vyčítají, že jim s ničím nepomáhám a že z nich "pouze vysávám peníze"(přitom bratr si nikdy nic platit nemusel a doteď si vydělává jen občasně) Nemyslím si, že je to pravda ale občas s nimi i argumentuju a oni to vždy přejdou tím, že jsem ještě dítě a nevím o čem mluvím a nebo že oni jsou rodiče a rodiče mají vždycky pravdu před dětmi apod. Opravdu mě to mrzí, proto často po nocích brečím a tím se mi zhoršují školní výsledky, což je ještě více štve (ven s kamarády prakticky nechodím, jelikož mě jednak naši nepustí a také kvůli učení).Dále mi občas u některých hádek vyhrožují vyhazovem z domova i když ještě nejsem plnoletá.Jde to?Vím, že mě můžou vydědit, ale opravdu mě mohou vyhodit na ulici?Bojím se, že se to stane,protože oni ví, že si vydělávám, jenže ještě se opravdu neuživím a ani nevím, jak by to vzali ve škole.Co mám prosím dělat aby mě začali brát vážně nebo aby alespoň trochu slevili ze svých nároků na známky? Děkuji moc - otázka upravena poradcem
Tereza 2
PhDr. Jitka Douchová
Terezo, vyhodit vás rodiče nemůžou. Ale je evidentní že je mezi vámi a jimi množství problémů ve vztahu. Oni si nevědí rady s vámi, v si nevíte rady s nimi. Pro ně působíte nejspíš jako vzdorovitá slečna, a netuší, že po nocích pláčete a jste z toho všeho nešťastná. A blok mezi vámi a jimi se rozšiřuje. Nemáte aspoň k někomu z nich blíž??? Někde je důležité začít pracovat na změně. Jinak se samozřejmě můžete obrátit na linku bezpečí po mladistvé.
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den, chtěla bych se poradit jak zlepšit vztahy se svými rodiči. Momentálně je mi 16 a už jen odpočítávám dny kdy mi konečně bude 18 a já budu moct odejít z domu. Sama si vydělávám a platím si z toho naprostou většinou výdajů (kromě školních obědů), všechny svačiny,školní pomůcky,učebnice,oblečení prostě skoro všechno. Zároveň si šetřím na podnájem protože rodiče mi dost často vyhrožují vyhazovem z domova. Mám staršího bratra, který vždy měl na škole perfektní prospěch a naši mě s ním neustále porovnávají a když náhodou mám horší známku než dvojku, hned křičí. Opravdu mě to ničí, protože já se opravdu hodně snažím mít dobré známky, ale jim to prostě nikdy nestačí, nikdy mě za jedničku nepochválí. Zároveň musím doma neustále pomáhat s úklidem, který musí být všude a neustále dokonalý. Často dorazím domů o pár minut dříve ze školy než moji rodiče z práce a hned na mě křičí, jak to, že není v celém bytě uklizeno, vyžehleno atd. (pokračuji dále)
Tereza 1
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Terezo. 2 roky, to je 730 dní, nemá smysl počítat...Co popisujete, je varovné, ale nemůžu rozpoznat, kdo má pravdu. Vy, nebo rodiče? Každopádně se doma necítíte dobře, cítíte se být neustále na pranýři, nepřijímaná, neoceňovaná, což vás samozřejmě ovlivní ve vašem budoucím dospělém životě. Ale nemluvíte o matce zvlášť, otci zvlášť. Mluvíte prostě o "nich". A cítíte se být srovnávaná se starším bratrem, který je preferovaný. Přecházím na druhou část.
nejistota ve vztahu
Dobrý den, seznámila jsme se z jedním mužem přes seznamku měli jsme asi 6 schůzek a už i spolu spíme je pozorný a hodný, ale nevím co chce. pořád mi píše že by jsme to asi měli zkusit že si o tom popovidáme až se uvidíme ale k ničemu se nemá třeba plácne je nám ale spolu hezky vid a když jsem se ho naposled na to zeptala odpovedel ze by jsme se asi vídali málo ale ze by me chtel tak ja nevim co si o tom myslet? dekuji za odpoved
Kateřina
PhDr. Jitka Douchová
Kateřino, budu stručná. Nic neuspěchávejte. Co to je šest setkání pro zvažování případného celého budoucího společného života?...
nedotažený rozchod
Dobrý den, je mi 19 let. Měla jsem přítele, kterému je 24 let. Byli jsme spolu rok a půl. Vídali jsme se každý víkend, vše bylo super a klapalo nám to. Rozešla jsem se s ním v listopadu 2016. Důvod byl ten, že jsme se pořád hádali a já mu pořád v nečem nevěřila ale to je moje povaha. Rozchod došel do takové fáze že jsme se navzájem všude zablokovali, ani jeden jsme o sobě nevěděli, už jsme si totiž nadávali dost ošklivě. Moji rodiče ho od té doby nenávidí a jeho mě taky. Od února 2017 jsem měla přítele 3 měsíce, háček je v tom že jsem k němu nic necítila a pořád myslím na mého EX. Teď si píšeme normálně dokážu si představit i to že by jsme to možná zkusili znova ale bojím se reakce mích rodičů, nerada bych je zklamala. Hrozně mi chybí a já jemu taky. Nevím co s tím mám dělat. Děkuji
Patrika
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Patriko. Vše bylo ve vašem vztahu super a klapalo vám to, ale v poslední době jste se pořád hádali a vy mu pořád v něčem nevěřila - je to vaše povaha. Cituji jen to, co píšete.Od listopadu 16 jste se určitě oba posunuli někam dál, přemýšleli jak každý o sobě, tak o vašem vztahu. Co vám ten vztah dával, co bral. Nebrala bych tolik v potaz názory rodičů, ale hlavně to, jak to cítíte spolu vy dva. No ne? :-)
žárlivost
Dobrý den,

zajímá mě Váš pohled na tuto věc. Pracuji v jednom baru, kde si včera přisedli dva Američani. Po práci jsem s nimi šla na drink, bavili jsme se o cestování o životě atd. Přišla jsem přibližně o hodinu a půl později. Příteli jsem napsala, že jsem doma a taky jsem řekla, že jsem byla s dvěma kluky s Ameriky na jednom drinku. Proč to taky neříct. O nic nešlo a zakládám si na upřímnosti. Přítel mi udělal scénu, že to údajně není normální, jakoby on šel někam s neznámýma holkama, jak bych se cítila, atd. Dle mého názoru není nic špatného na tom, že člověk někam zajde s opačným pohlavím, třeba jen pro výměnu názorů. Nemusí jít nutně o sex. Osobně by mě nevadilo, pokud by šel i on. V případě, že by to nebylo často. Nicméně, chtěla jsem znát Váš názor. Jak se mám zachovat, stát si za svým, nebo říct, už se to nestane? To je ale hloupost...proč.
Magda
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Magdo.Můj soukromý názor není asi důležitý, důležité je, jak vše řešit dál tak, abyste oba byli s přítelem v pohodě. Za mě - setkání s Američany, které popisujete, mi přijde naprosto v pohodě. Měla jste vše pod kontrolou a vztah není klec a vězení. Důležitá je ve vztahu důvěra. Reakce přítele znamená, že vám úplně nedůvěřuje. Víte, proč? Vaše otázka, jak se zachovat příště :-) Máte to postaveno černobíle - buď si stát za svým, nebo slíbit, že už se to nestane. Myslím, že důležitá je vaše vzájemná komunikace na toto téma. Přeci se nebudete v rámci vztahu limitovat v kontaktech s jinými lidmi. To by se vám oběma stejně vymstilo. Spíš si řekněte něco víc o svých očekáváních od vztahu, normálně si to všechno pojmenujte, ať víte, na čem jste. To mi přijde jako nejdůležitější platforma kvalitního vztahu :-)
nejistota ve vztahu
Dobrý den,byla jsem vdaná, v práci jsem se zakoukala do kolegy, city byly oboustranné. Manžela jsem opustila, začala žít sama a s kolegou se scházet. Ze začátku mne uháněl on, strašně hnal, chtěl ať se k němu nastěhuji a stále mi projevoval lásku. Pak se něco přihodilo, láska ho přešla, city ochably a sdělil, že mě má rád, ale není to to co na začátku. Byli jsme spolu 7 měsíců, kdy z jeho chování bylo patrné, že mne bere už spíše jen jako kamarádku s výhodami.Nakonec jsem si promluvili, rozešli se, kdy mi sdělil, že vlastně nechce vztah a chce si dělat věci po svém. I když jsem ho nikdy v ničem neomezovala.Jediné co jsem žádala, aby mi tři dny dopředu sdělil, zda spolu nějaký den o víkendu budeme, či nikoli.Nyní jsem nešťastná, stále ho miluji, neumím to překonat. Zlobím se, že mě takhle podrazil, vše nasliboval, přesvědčil a pak tohle. Nejhorší je, že to je kolega a vídáme se denně. Je už to 5 týdnu a já na něj pořád myslím a kdykoliv ho slyším se smát, trhá mi to srdce. Nevím jak dal
Marie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Marie.Asi jste se nerozváděla jen kvůli kolegovi, ale prostě vaše manželství nebylo úplně to, co jste si představovala ( ? ) Teď již jen fantazijně spekuluji - po rozchodu s manželem jste mohla více "viset" na příteli kolegovi, najednou jste byla single a něco jste si přála, více vztahově. Důvěřovala jste jeho touze po společně sdíleném vztahu. Ale dokud jste byla vdaná, byla jste nedostupná. Po rozvodu je to jinak, možná jste pro něj přestala být tak atraktivní. Každopádně jej vnímám jako nezrale nezodpovědného. Jste si jistá, že ho milujete, nebo jste jím spíš zamilovaně fascinovaná??...
závislost ve vztahu
Dobrý den,

řeším nyní mnoho problémů, ale vše se týká mého partnera. Jsme spolu rok a půl a hodně jsem mu pomohla především finančně, s prací atd. Problém je ale, že jsem na něm psychicky závislá. Když není doma nebo někam jde, jsem vyřízená. Vždy vidím černé scénáře, že je někde s nějakou ženskou. Poté vždy nastanou scény on se brání, že ho pořád ve všem sleduju a kontroluju, poslední dobou se mnou ani nechce sex. Kolikrát si říkám, radši to vše ukončit a budu mít klid, ale nedokážu to. V tomto stresu se ale nedá žít, není pomalu den, kdy není nějaká scéna. Problém je taky v tom, že přítel docela dost pije a já mu stále vyčítám pití a dělám žárlivé scény. Neplní si ani povinnost splácet mi peníze. V dřívějších vztazích jsem taková nebyla, žárlivá ano, ale zdravě. Můžete mi poradit čím to je? Tím, že mu stále ve všem pomáhám a cítím se tím, aby mi byl zavázaný? Předem děkuji za odpověď
Sandra
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Sandro. Možná vám bude připadat, že jsem s vaším problémem rychle hotová. Ale mám pocit, že nejste kompatibilní pár, že je ve vzájemném vztahu hodně rizik - u vás závislost na něm, kterou jste dříve u sebe nepoznala, u něj finanční nezodpovědnost a příliš pozitivní vztah k alkoholu. Na vašem místě bych z tohoto vztahu rychle odešla...
psychický teror ve vztahu
Dobrý den, žiju s ani nevím jak ho nazvat. Děti společné nemáme, ale každé svoje. Celou dobu mě uráží a řve, je hnusný na děti a vyhazuje mě z bytu. Když jsem mu řekla, že se tedy odstěhuju, tak se celý otočil začal mě vydírat přes děti, vyvíjí na mne psychický tlak ať zůstanu, že beze mne nemůže být a že se změní a že mě miluje a že všechno bude v pořádku. Už jsem úplně na dně a chci odejít, už mu nevěřím. Co mám dělat prosím?
Děkuju
Jana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jano. Vidíte nějaký smysl v tom, zůstávat v daném vztahu? Jedná se o zoufalého manipulátora, a vy se musíte jen otřepat a nebýt manipulovatelnou obětí...
sexualita
Zdravím,
mám přítele se kterým chci prožít zbytek života, ale občas mám potřebu se prostě..uspokojit. Příde to a já si pustím video. Hodně mě vzrušuje naprř videa kde je nevěra, ale ve skutečnosti to nesnáším, když se o toim začne bavit tak je mi až zle a prostě odsuzuji a to an ikdy to nechci dopustit abych něco takového udělala..
Ale bojím se že bych toho byla schopná protože se mi to na videích "líbí" :/ Může to mít nějakou souvislost? :/ Děkuji za odpověd :) - otázka upravena poradcem
Káťa
PhDr. Jitka Douchová
Též zdravím, Káťo. Řekla bych, že jedna věc je racionální vyhodnocení toho, že s někým chceme prožít život, disponuje všemi atributy, které jsou zárukou kvalitního společného života, druhá věc je vaše vlastní sexualita, vaše potřeby, ať již se to týká frekvence, nebo kvality milování. Vzrušuje vás primárně nevěra. Vy jste tou první, která by měla umět rozklíčovat, proč, a čím.Kdo jiný, než vy ?:-)
diskusní příspěvek
Zdravím, dlouhodobě jsem nemohl usnout a měl jsem poruchy spánku (kolikrát jsem nespal celou noc), kvůli nedostatku spánku jsem měl psychické poruchy a deprese. Známý mi doporučil Meladol ( http://growmart.cz/zbozi/meladol-poruchy-spanku/?ref=2056&campaign=poruchy-spanku ), je to čistě přírodní výtažek, dokonale mě uklidní a spím 7-8 hodin kvalitně denně. KAŽDÉMU vřele DOPORUČUJI.
- otázka upravena poradcem
mirek zdrazil
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, tato poradna není prostorem pro reklamu na cokoliv, ale předávám vaše doporučení přesto dál, třeba někoho osloví.
rozvod a děti
Dobrý den,ráda bych,alespoň slovně,pomohla svým 3 dětem (16, 14, 12 let).Mám je v péči, žijeme 2 roky s mým novým partnerem +ob týden s jeho 2 dětmi.Není to jednoduché, ale fungujeme dobře.Problém je u otce mých dětí.Založil novou rodinu, má dvě děti (3 a 1 rok),čekají další. Mé děti jsou, myslím, velmi tolerantní,tudíž se snažily vyjít s jeho novou partnerkou a respektovat ji.Nová partnerka ale na ně a na cokoliv z minulosti mého bývalého asi velmi žárlí,po počátečním stýkání s dětmi přestala mluvit, pak se jim začala vyhýbat,děti nesmějí do jejich domácnosti(otec se nimi vídá u babičky) Viděly jen svého prvního nevlastního sourozence coby miminko.Partnerka stále utahuje smyčku,takže otec styky stále více omezuje i o celé dny.V době společných jezdí s novou rodinou pryč,děti nechává babičce nebo zcela samotné. Obhajuje to tím, že to jeho partnerka má velmi těžké,že to ony pochopí až jako dospělé.Dochází i k jejich a mému vydírání,útokům a obviňování.Vidím, že přicházejí o tátu a trpí
Markéta
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Markéto. Váš problém je závažný a stojí za hlubší prodiskutování s odborníkem - psychologem. Nechtěla bych pár větami klouzat po povrchu, to by nebylo profesionální. Určitě si vy, i vaše děti, váš současný partner, zasloužíte důkladný rozbor toho všeho!. Na vašem místě bych trvala na konzultaci s psychologem - rodinným terapeutem, který bude nezávislý profesionál a v zájmu všech zúčastněných nabídne optimální řešení
bývalí partneři
Dobrý den, s bývalým přítelem jsme se léta scházeli jako přátelé. Neustále se točíme kolem otázky, zda se k sobě vrátit. Já ze začátku chtěla, on měl vždycky nějaký důvod, proč ne. Za tu dobu měl i několik přítelkyň. Nedávno jsem se dozvěděla, že se bojí, že by mi znovu ublížil, kdyby nám to podruhé nevyšlo. I já se bojím, že bych se znovu trápila. Přesto "to" je neustále ve vzduchu. Poslední dobou je tam i nějaká přitažlivost. Došlo i na nějaké intimnosti. Jsem z toho zmatená. Snažila jsem si o tom s ním nějak promluvit (moc mi to nešlo) a on to chce nechat plynout (prý na všechno pravidla nepotřebujeme). Ale já teď nevím, jak se chovat. Nejsme ani pár, ani kamarádi a v podstatě ani kamarádi s výhodami. Plujeme mezi tímhle vším a já potřebuju pevný bod, který nemám. Co mám dělat? Nechci ho ztratit, mám strach, že to nezvládnu (ať už to dopadne jakkoli - budeme spolu a nevyjde nám to, budeme kamarádi a on bude mít jinou, přestaneme se vídat). Děkuji - otázka upravena poradcem
Lucie
PhDr. Jitka Douchová
Milá Lucie. Kdo se z vás dvou točí více kolem otázky, zda se k sobě vrátit? Mám pocit, že byste potřebovala hlavně cítit VY, že vás chce on znovu získat jakožto partnerku. On se bojí, aby vám znovu neublížil, cítí tedy zodpovědnost. Poslední dobou je "to" neustále ve vzduchu, jak říkáte. Ale pak  mluvíte o tom, že je tam "nějaká přitažlivost". To slovo "nějaká" jste použila ze strachu, abyste to nepřepálila, nebo je opravdu "nějaká"? On to chce nechat plynout a je nyní na vás, zda to tak budete brát i vy, nebo je to pro vás těžké. Každopádně je mezi vámi dvěma nejspíš nepoměr mezi tím, kdo by chtěl obnovit vztah víc. Dostaňte se do stavu emoční nezávislosti Lucie :-)
separace dospělého dítěte od rodiny
Dobrý den,partnera jsem poznala před víc jak rokem,láska na první pohled,bylo to krásné,velmi brzy jsem se s ním nastěhovala k jeho mamince(otce nema),abych neplatila kolej(jsem studentka) a hledali jsme vlastni bydleni,jeho maminka je general a on uz si nechtel nechat od ni rozkazovat.Po roce jsme se konecne prestehovali a bylo to bajecne,alespon ja byla opravdu stastna,on nikdy nepusobil,ze by to citil jinak.Jeho maminka se vsak strasne snazila porad nam ridit zivot,snazila jsem se to nejak ukocirovat,ale po ctrnacti dnech v novem(pred tydnem),prisel se svymi kamarady,ze konci,ze mu matka napsala,ze ho nechce rodina uz nikdy videt,protoze je se mnou.Sbalil se a rekl,at se vystehuji,sam odjel asi zpatky k mamince,nevim.Nechapu to,vzdycky jsem s jeho rodinou vychazela a verila,ze on si za me bude bojovat.Ted nevim,co mam delat.Snazim se prijmout rozchod,ale porad nemuzu prestat doufat,miluji ho.Muze jeste dospet,kdyz v 27 letech utika pod mamincinu sukni? Ma smysl na neho cekat? Dekuji
Bety
PhDr. Jitka Douchová
Bety, pokud je vše tak, jak popisujete, pak mi přijde oddělení se od sebe jako nejlepší varianta. Problém má jak váš přítel, tak jeho matka. A to ve schopnosti dospělé separace od sebe navzájem. No, láska na první pohled na začátku, ale společné bydlení s matkou generálem a citlivost vůči jejím názorům. Nevím, co k tomu říct, protože takto to vidíte vy, jeho matka by to jistě popsala jinak, on by to popsal jinak. Neexistuje tu objektivní pravda, jen subjektivní prožitky.Řekla bych, že máte oba dva čas na to, abyste vše promysleli a vymysleli. Pokud budete chtít být oba spolu, tak o tom všem musíte hlavně mluvit...
hledání sebe sama
(pokračování 2) skoro problém vzít si na své oslavě narozenin kousek tiramisu, které jsem sama dělala pro hosty. Dávám si pozor, abych neochutnávala, když peču něco sladkého pro ostatní. Protože mám strach, že bych si pak dala kousek, a byly z toho zase kila nahoře. Jím teď pravidelně a cvičím gravid jógu (4x týdně). Ale pořád mám pocit, že to není dost. Můj muž mě miluje, vím, že se mu líbím. Milujeme se v těhotenství sice míň, než bych chtěla, protože bývá unavený z práce, ale pořád dost často a je to skvělé. V tom problém nemám. Poraďte mi, prosím, co můžu s tou svou přehnanou sebekontrolou dělat.
Karolina
PhDr. Jitka Douchová
Karolino, milujte sebe samu tak, jak vás miluje váš muž :-))))
hledání sebe sama
(pokračování) Po půl roce mi došlo, že to takhle nejde, protože jsem se opravdu necítila dobře, tak jsem si změnila režim a postupně začala jíst se synem a pravidelně cvičit jógu. Bojuju už víc než 10 let s váhou. Jsou období, kdy to neřeším (ale nikdy jsem se nepřejídala, spíš hladověla - po celém dni v práci si vzpomněla, že jsem nic nesnědla), a období, kdy se snažím s tím něco dělat, jím pravidelně a cvičím. Nikdy se mi nepodařilo zhubnout víc než 10 kg, i když zdravý režim dodržuji měsíce i roky. Teď jsem těhotná a už na začátku jsem vážila o pět kilo víc než na začátku prvního. Pak jsem něco zhubla a nyní - ve 20tt jsem jen +1kg. Přesto mám ale neustálé výčitky a nutkavé myšlenky, že bych měla tu váhu udržet, protože není nízká a protože mám nějaký psychický problém, kdybych se dostala zase přes 90kg (měřím 170cm). Vím, že kdybych nejedla, tak tím nic nevyřeším, že jsem těhotná a měla bych jíst normálně zdravě, ale přesto cítím, že mám tendenci strašně se kontrolovat. Měla jsem
Karolina
PhDr. Jitka Douchová
Karolino, váš problém není opravdu malicherný, jak píšete v úvodu. Přecházím na poslední část vašeho vyprávění o sobě. Co vnímám jako klíčové zatím - SEBEKONTROLA,nedostatek SEBEDŮVĚRY, tendence k PERFEKCIONISMU, "NUTKAVOST".Ale máte v sobě i zdravý a rozumný korektiv, který vás upozorní na rizika. A váš perfekcionismus se pere s vašimi rozumnými korektivy... Komu byste fandila, aby vyhrál? :-)))...
hledání sebe sama
Dobrý den! Může se to zdát malicherné, ale mám asi problém ve vztahu sama k sobě. Je mi 30 let, jsem vdaná, mám 18 měsíčního kluka a nyní jsem podruhé těhotná. Vždycky jsem měla nízké sebevědomí, co se týče vzhledu (i když z objektivního hlediska jsem nikdy neměla problém si najít přítele, měla jsem tříletý a šestiletý vztah, než jsem poznala manžela). Jsem chytrá a mám přehled. Všichni mě vždy pokládali za velice vyrovnanou a klidnou osobnost. Moje máma je pyšná na to, že ze mě a mých sester nevychovala fifleny. Sama o svůj vzhled a ženskost příliš nepečuje. Já jsem proto o všechno ženské začala zajímat víc až na vysoké škole, ráda se hezky obleču a nalíčím. Problém je, že mi příliš záleží na tom, co si o mně myslí ostatní a že dávám ostatním přednost před sebou. Když se mi narodil syn, přestala jsem skoro jíst, pít, spát a jen se starala o miminko. Na konci dne jsem někdy zjistila, že jsem se nestihla osprchovat. Raději jsem uvařila pro manžela a uklidila, než bych si chvíli odpočala
Karolina
PhDr. Jitka Douchová
Milá Karolino. Vypadá to, že jste ve vztahu k sobě velká perfekcionalistka. Dokážete mluvit s přehledem o svých výkonově pojatých úspěších, ale někde vzadu pokulhává vaše čistě ženská sebedůvěra. Máma vás se sestrami nijak v důrazu na ženskost nepodpořila, pro ni samotnou to byla nejspíš nevýznamná hodnota, nebo naopak, péči o sebe mohla vnímat jako povrchní a marnivou záležitost. Netuším.Ale vy jste se na vysoké škole z jejího modelu vymkla :-) Rozumíte tomu, kde se vzala potřeba hodnotit sebe sama podle mínění druhých, a ne podle sebe? Přijde mi jako skvělé, když jsme každý sám svým vlastním posuzovatelem. Ale jdu číst dál...
generační soužití
Dobrý den,prosím Vás o radu. Bydlíme 31 let v rodinném domku spolu s manželovými rodiči. Občas se vyskatly nějaké problémy, ale vše se vyřešilo. My máme byt v patře a rodiče v přízemí. Jak přibývají roky, tak babička málo a špatně větrá. Od podzimu do jara větrá do společných prostor dovnitř a okno hlavně v ložnici otevře kolem poledne na chviličku. Ložnice je již zamořená zápachem , jsou načíchlé skříně , kvanta zbytečného prádla. Šetrně jsme se snažili říci ohledně větrání, navrhli jsme vymalování ložnice, přebrání věcí, nové skříně. Ale o tom nechtějí ani slyšet. Došlo to tak daleko, že když se vrátíme z práce schodiště k nám je zamořené zápachem - komínový efekt. Schodiště vede ze společné verandy, a do bytu k babi a dědovi jsou dveře, ale ty nikdy nezavírají. Prosili jsme je ,jestli by je mohli zavírat. Ale samozřejmě se urazili a zrovna je zavírat nebudou. Jsme z toho nešťastní, nevíme si rady. Nechceme válku, vážíme si jich. Ale každý příchod domů hýbe psychikou.....Moc děkuji
Miluše Jungbauerová
PhDr. Jitka Douchová
No, tak to je opravdu citlivý problém. Je potřeba zvolit taktní formu, ale zároveň účinnou. Rodiče manžela budou už asi opravdu starší ročník a to, co cítíte vy, oni necítí. Mám kamarádku, která se stará od 94 letou babičku, má ji doma, babička má velký problém ve svém věku s inkontinencí, a to nejde jen o malou stranu...Ale tato babička je velmi hrdá, odmítá pleny pro seniory, je si vědoma svých problémů, ale nejde s tím nijak hnout. Chci tím jen dokumentovat, že věkem člověk neztrácí osobní hrdost, ale schopnost udržovat čistotu a vůni kolem sebe ano. Miluše, já myslím, že byste to měla nechat na manželovi, který jako syn snad něco laskavého vymyslí, abyste byli vyslyšeni aspoň trochu :-)
krize vztahu
Dobrý den, s přítelem jsme spolu přes 4 roky a bydlíme spolu v podstatě stejnou dobu. Máme spoustu společných zájmů, známe se mnoho let. V našem vztahu byly v průběhu let hádky, převážně kvůli maličkostem. Před měsícem jsme se kvůli jedné takové dost ošklivě pohádali a den na to z něj vypadlo, že v nás nevidí budoucnost a že to chce ukončit. Ze dne na den přepnul a je jak vyměněný. Domluvili jsme se, že spolu ještě pár měsíců budeme bydlet a uvidíme. Včera přišel mi však oznámil, že by bylod obrý, kdybych se za měsíc odstěhovala, abychom si oba nekrátili čas. Když s ním mluvím o našem vztahu, vybavuje si akorát hádky. Za poslední měsíc jsem šla hodně do sebe, žijeme v harmonii. Vnitřně jsem sice úplně zničená, ale snažím se, aby to nebylo moc vidět. Chci věřit tomu, že má jen nějakou momentální krizi, která přejde a bude to zase dobré. Ráda bych Vás poprosila o radu, jak se chovat a co dělat/nedělat, aby byla alesmoň nějaká šnce na záchranu vztahu, děkuji.
Eva
PhDr. Jitka Douchová
Evo, dobrý den. Viděla bych to na pauzu. Potřebujete si od sebe oba odpočinout, být bez sebe alespoň několik měsíců, abyste měli příležitost uvědomit si, co pro sebe znamenáte, co vám ty 4 roky vztahu daly, a ne, co vám vzaly, jak to teď vidí přítel. Oddělte se od sebe, nekontaktujte se, dejte si spolu čas,kdy se opět sejdete, abyste si řekli, nač jste přišli.Vždy to vnímám, a mám s tím jako partnerský psycholog velmi dobré zkušenosti, jako bojový prostředek o záchranu vztahu, který je z jakéhokoliv důvodu unavený.
ekonomické problémy ve vztahu
Dobrý den. S přítelem jsme spolu rok, z toho půl roku spolu žijeme v pronajatém bytě. Máme krásný vztah, přítel je skvělý ve všech ohledech. Je tu jen jeden zádrhel. Přítel přispívá na chod domácnosti, jídlo, nájem apod. každý měsíc jen minimální částku. Není to jeho vina, do práce chodí. Bohužel, za poslední půlrok vystřídal několik zaměstnání a ve všech měli jeho zaměstnavatelé problém s vyplacením výplaty nebo mu dali jen směšnou zálohu a to je vše. Začínám z toho být zoufalá. Na jednu stranu vím, že za to nemůže, na druhou stranu mě to štve. Na nákladech by se přeci měli podílet oba a ne že se jeden z partnerů spoléhá, že když šéf nezaplatí, postará se o něj partner! Přítele jeho situace taky trápí, cítí se neschopně, že mi delší dobu nemůže s náklady vypomoct. Jsem s ním jinak moc šťastná, ale bojím se, že pokud se nic v tomto ohledu nezmění, bude to hrob našeho vztahu. Co myslíte, mám počkat, jak se to ještě vyvrbí v novém zaměstnání nebo to ukončit? Děkuji.
Jana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jano. Souhlasím s vámi naprosto v tom,že rovnoměrný a vyvážený ekonomický podíl na provozu domácnosti je jeden z důležitých stavebních kamenů vztahu. Přemýšlím nad tím, jak by přítel vyšel s penězi, kdyby žil nazpět sám? Postarat by se musel, neboli - musel by něco změnit. Toto vše je o jeho zodpovědnosti a vztah vám může běžet jakkoli krásně, pokud necítíte od muže za zády oporu, je to problém. Proto bych navrhovala nikoliv rozchod, to by byla škoda, ale rozstěhování nazpět. Až se ekonomická situace u přítele upraví do plusu, můžete přemýšlet o dalších variantách společného života.
krize vztahu
Dobrý den paní doktorko,
nemám odvahu na to jít osobně do poradny, ale cítím, že potřebuji znát názor odborníka, zkouším to tedy touto cestou. Je mi 26, a osm let žiji ve vztahu s přítelem, který je o pár let starší, než já. Myslím si, že máme hezký vztah, bohužel ale poslední dobou zažíváme celkem často vyhrocené situace. Je to především kvůli mé žárlivosti.
Mému partnerovi se líbí hezké ženy, které o sebe rády pečují, a i mě ,,nasměroval" za tu dobu k o něco aktivnějšímu stylu života, za což jsem ráda. Poslední dobou od něj ale často poslouchám, že ho kontaktují jiné ženy, které by o něj měly zájem. Vím, že mě nepodvádí, ale ani tak není příjemné to poslouchat. Nakonec nevydržím, a bouchnu. Bohužel se dost často stává, že si ošklivě nadáváme. Oba víme, že se v takovém vztahu nedá žít. On se chce rozejít, ale mně se to v hlavě vždy rozleží, a pak mě ty výstupy mrzí. A nechci se s ním rozcházet. Mohla byste poradit, zda ještě je nějaké východisko? Mnohokrát děkuji. - otázka upravena poradcem
Adéla
PhDr. Jitka Douchová
Milá Adélo, dobrý den. A proč nemáte odvahu jít osobně do poradny? :-) To je škoda, protože byste mohla více otevřeně vše s odborníkem v dialogu probrat. Mohu jen spekulovat - je to něco o tom, že se nedokážete úplně uvolnit? Cítíte se v neznámých situacích nejistá, a tedy v napětí? Nevím, třeba jsem vedle jak ta jedle, ale pokud se v něčem blížím realitě, pak by to mohlo vést i k vysvětlení vaší nejistoty ve vztahu s přítelem. Jste spolu opravdu dlouho, on vás vlastně svými řečmi o jiných ženách provokuje. Je to od něj netaktní, ale zamyslela bych se nad tím, proč to dělá. Co mu ve vztahu schází? Pokud máte ráda sama sebe a ráda o sebe, jakožto o ženu pečujete, pak se nemáte čeho bát. Cítíte se být ohrožená jinými ženami, ale měla byste se chovat tak, aby se i přítel cítil být ohrožený jinými muži, kteří o vás stojí. Co takhle chodit víc do světa s přáteli, něco změnit na svém vzhledu, naučit se být více vyzývavá? :-)
hledání sebe sama
Dobrý den,
nějak si nemůžu připustit,že se asi chci rozejít se svým přítelem.jsme spolu 3 roky,je mi 23,jemu30.Už skoro rok cítím,že to není ono,neumím dát ale jeden jasný důvod.přítel je na mě hodný,ale uplně asi neumim zapomenout,ze me pred 5 lety opustil po 0,5 rocnim vztahu kvuli jiné slecne.vratili jsme se k sobě za 2 roky,co jsme nebyly v kontaktu,on byl můj první.V poslední době se nevidíme casto,kdyz jsme spolu,rekneme si navzajem jak jsme se meli,ale vlastne na sebe poradne nereagujeme.jsme vedle sebe,ne spolu.nejhorsi je,ze ja citim,ze to ani nechci zlepsovat.zaroven chci ale,abych to chtela.nikdy jsem nebyla holka,co by se rozchazela kvuli tomu,ze se nudi..nejak se chci primet,abych zase citila co driv.nechci se rozchazet..ale nejsem takhle stastna.asi se bojim,ze bych nebyla ani tak,nikoho jineho,lepsiho nenasla a litovala toho.nevim,jak se rozhodnout,jak si to dovolit.nechci abych citila,ze chci byt nekde jinde s nekym jinym.neumim se s tim vyrovnat,ze se asi chci rozejit
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová
Milá Zuzano, je evidentní, že ve vztahu buď potřebujete oba dva udělat změnu, nebo postrádá další smysl v něm pokračovat v dané podobě. Vy jste ze vztahu unavená, už vás ničím nenabíjí, nic vám nedává. Možná to přítel cítí podobně jako vy a ani jeden si to nedokážete říct nahlas, protože se bojíte závěrečného verdiktu - rozchod. Může jít o setrvačnost, u vás jde o strach z rozchodu. Ale tady není jiná možnost, než zkusit to změnit - neboli, bojovat :-)
bývalí partneři
se dozvěděla, že se bude brát a čekají miminko na něho začala myslet a nemůže se s tím rozchodem srovnat. Začala daleko více pracovat. a já jsem šel úplně bokem. Přestával jsem z její strany cítit jakoukoliv lásku. Mě to hezké chybělo proto jsem ji prosil ať tak hodně nepracuje a ať podnikneme něco společně. Nijak se nic nedařilo a teď čtyři dny zpátky už jsem to nevydržel protože jsme se znova jako celou dobu od 1 měsíce pohádali a já odešel k rodičům s tím že si dáme pauzu. Já ji osobně hrozně moc miluji a udělal bych cokoliv pro to aby se to vrátilo zase zpátky ale ona říká že teď cítí tu volnost že se nemusí nikou svěřovat atp. už nevím co dále dělat. V pondělí je objednaná k psychologovi a chce to tam řešit. ale já i přes to mám obrovský strach co bude.
Roman
PhDr. Jitka Douchová
Co kdybyste se k psychologovi objednal i vy, Romane? Pokud můžete být s odborníkem v dialogu, cítíte se lépe, volněji. To internetová poradna neumožní, ať se snažím, jak se snažím. Cítíte se ve vztahu nyní nejistý, pauza vás pocitově ohrožuje. Nemusela by, pokud byla myšlena tak, že budete mít oba dva čas na uvědomění si toho, co pro sebe znamenáte, a proč stojí o to, o vztah bojovaT. Je otázka, jestli je pro partnerku pravým důvodem to, že ex přítel s novou partnerkou čeká dítě. Nesrovnávejte se s ním, vy dva jste měli půl roku ve vašich očích skvělý vztah. Přemýšlejte, na čem byl postavený, co bylo jeho základem. Držím palce, ať vše dobře dopadne :-)
bývalí partneři
Dobrý den paní doktorko, jsem momentálně s přítelkyní (27) a mě(24) jsme spolu necelý rok začali jsme spolu v červenci. Začátky byly nádherné. Vypadalo to jako osud. Já se rozešel s ex a ona taky(poznali jsme se až po rozchodech)... Já si říkal že žádnou ženu nějakou dobu nebudu chtít ale ona se do mě zamilovala a tak nějak se to stalo i u mně. Já v té době ještě studoval + v noci pracoval, takže jsme se viděli minimálně protože jsem buď spal nebo byl ve škole nebo spal. Asi v říjnu jsem se k ní nastěhoval na její barák. Pak se mi v práci stala nehoda a já té práce nechal s tím že si dodělám školu a začnu regulérně s prací. Do vánoc to byl stále nádherný vztah. Jen s tím že jsme se od té doby viděli každý den hned po škole/práci a byli pořád spolu. Po vánocích se dozvěděla o tom že její ex čeká miminko s novou a že se bude ženit. Oni dva spolu byli 7 let a ona ho požádala o ruku a on ji odmítl pak se ona rozhodla že to dále nemá cenu a rozešla se s ním. Jenže teď když se dozvěděla že
Roman
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Romane. Počkám si na vaše pokračování.
otázky početí, těhotenství
Dobrý den,
uctivě prosím o radu. Jsme spolu s přítelem 7 let. Mě je 30 let a partnerovi 32. Jsme finančně zajištění, máme společnou domácnost a vztah relativně funguje. Tento rok jsem dostudovala (dálkové studium VŠ). Přítel znovu otevřel téma "dítě". Jenže já se na mateřství necítím, nemám žádný vztah k dětem, ani tendence si je brát do ruky, když někde pláče dítě jsem podrážděná, vadí mi jejich přítomnost. Porod je pro mne neskutečně děsivá představa. Celkově si v současné době nedokáži představit přijmout roli matky. Samozřejmě připouštím možnost, že se to někdy změní, ale pokud můj postoj zůstane stejný, nebudu se trápit, což jsem zmínila partnerovi na začátku vztahu, ale ponechala mu naději. Také bych ráda zmínila tlak okolí. Maminka přítele se neustále dotazuje, kdy už budeme mít dítě a že už máme věk, že potom budu mít problémy otěhotnět atd. Je mi to silně nepříjemné, připadám si jako nějaká nádoba, která má jen jeden účel. Musím se opakovat a zároveň mi to přijde dost osobní. Nehledě na to, že čím víc poslouchám tyto narážky, tím větší odpor cítím. Hrozně mne mrzí, že se nyní s přítelem neshodneme. Když jsme se o tom naposledy bavili, tvrdil že počká, až budu připravená, ale já si myslím, že připravená nebudu nikdy a tím ho obírám o čas. Tedy mám obavu, že když budu čekat 5, 10, 15 let a dítě nebudu chtít, já trpět nebudu, ale přítel bude nešťastný a bude to jen má vina. Protože během této doby si mohl najít partnerku se kterou by si miminko pořídil. Zkoušela jsem s ním o tom otevřeně diskutovat, ale zastává názor, že se to změní a nedokáže si připustit jinou variantu. Nevím, co mám dělat. Nechce se mi zahodit dlouholetý vztah, ale také nechci bránit příteli v jeho potřebách. Nevím, jak se zachovat, aby mé rozhodnutí bylo, co nejvíce ohleduplné. - otázka upravena poradcem
Petra
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Petro. Jedna věc je přesah do vašeho partnerského vztahu, druhá věc je tlak vnějšího okolí. Vůči němu se musíte vymezit poměrně jasně - vysvětlit, jak to s otázkou mateřství máte. Řekla bych to nahlas a otevřeně - nejsem si jistá, zda dítě chci. Ale v rámci vztahu je to jiný problém. Nicméně - s partnerem o tom mluvíte, váš postoj zná. Nevím, co byste měla dělat jinak?
ekonomické problémy ve vztahu
Moje sestra měla manžela, který šel po penězích, ale ona to neprokoukla a bezmezně mu věřila. On ji nadělal dluhy a ona to doteď splácí a ještě k tomu přišla o dům. Bohužel ji nemůžeme rozmluvit, aby si nedělala půjčky na půjčky. Trošku si vydělává jako živnostnice, ale neuživí ji to a nechce se nechat zaměstnat i když je manuálně vzručná, ale její hrdost to nedovolí.Už žádnému muži nevěří a upnula se na mne a rodiče. Jelikož si moc nevydělává a nemá kde bydlet, tak ji občasně necháváme přespat. Ale už je to několik roků a nic neřeší, protože ví, že my ji nevyhodíme a jídlo jí zaplatíme. Co s ní mám dělat jak na ní? Děkuji Luďka
Luďka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Luďko. To je velmi smutný příběh, bohužel, ne dnes již tak vzácný. Vaše sestra se spoléhá na pomoc rodiny podobně, jako se její ex manžel spoléhal na její pomoc. Vy můžete udělat jediné, pomoc v této podobě jí odříct a donutit ji k aktivnímu řešení problému, do něhož se dostala nešťastným způsobem, jistě je z toho zdecimovaná, ale musí se k tomu postavit aktivně. Neboli - aktivizujte ji i vy.
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den,
mám problém s mojí mamkou. Stále radí mému příteli co má dělat, když se třeba pohádáme, co má dělat na moje narozeniny. Přítel se ji na nic nikdy neptá. Nevím, jak to mamce vysvětlit. Chtěla jsem, aby přítel byl trochu samostatný a neptal se mě na různý otázky co a jak. To se také povedlo, ale tohle s mamkou je jediný problém, který mi nejde odstranit.
Týna
PhDr. Jitka Douchová
Milá Týno. Budete muset vaši mamku požádat, aby to nedělala, ale s vysvětlením. Příteli to asi zdvořilost nedovolí. Vaše matka to myslí dobře pro vás, takže je pro vás možná těžké do toho nějak zasahovat, abyste se jí nedotkla, ale ve finále bude váš zákrok užitečný a prospěšný pro všechny zúčastněné, nikdo nebude na nikoho naštvaný :-)
nešťastná láska
Dobrý den již jsem Vám psala o problému-soužití s manželem kterého nemilují a lásce ke kamarádovi,řádila jste,abych si dala pozor,aby mě city nepřemohly,to se však již dávno stalo,moc toho kamaráda miluju,toužím po něm,ale on mi stále opakuje,že nechce žádný vztah,že je mu dobře samotnému,že nepotřebuje ani sex,tudíž nechce ani nezávazný vztah.Má spoustu kamarádek,které taky obejme a políbí na přivítanou a nic víc,totéž i se mnou..nevím co dál,nedal mi žádnou naději na lásku a přitom je to jediný chlap,kterému se líbím a záleží mu na mě..moc toužím po lásce a on mi ji nikdy nedá,kamarádství mi nestačí a jiní muži mě nechtějí..
Karollina
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Karollino. Ale jak vám v tom mohu jako psycholog pomoct? Jste zamilovaná, toužíte po lásce i intimitě, kamarád vám ji nenabízí, respektive ne nahlas, nevíte, jak to má v sobě uvnitř. Dělá to na mne dojem, že se lásky bojí. 
nejistota ve vztahu
Dobrý den, třeba rozumíte víc mužům než já, proto se ptám ;-) Jsem 2 roky rozvedená po 16ti letém manželství, mám dvě malé děti. Cca 3 měsíce po tom, co jsem odstěhovala ex, jsem potkala ex č.2. Myslím, že to byla láska, ale neměla jsem nic vyřešeného (práci, rozvod), tak jsem ses ním rozešla asi po půl roce vztahu. On se urazil. Nicméně po půl roce se ozval s "nabídkou kvalitního sexu", přijala jsem s tím, že budeme přátelé s výhodami. Nicméně na mne byl fakt protivnej, tak jsem to během 14 dnů skončila znova. Chtěl ještě jeden pokus, kdy na mne už byl milejší, ale prostě to nebylo ono, ta uražená ješitnost tam stále byla a to jsem se vážně snažila být milá. Takže 3. rozchod. A teď se po 9ti měsících ozval znovu. Ono nám to velmi sedí v sexu, ale povahově jsme opravdu někde jinde, ani jeden nemáme čas. Asi ho vnímám tak nějak osudově, nicméně tak nějak tuším, že to je slepá ulice. Proč mi nechce zmizet ze života, jsem pro něj taky trochu osudová nebo protože má sex s minimálním úsilím? Díky, Petra - otázka upravena poradcem
Petra
PhDr. Jitka Douchová
Petro. Říkáte - myslím, že to byla láska, ale já neměla ještě po rozvodu nic vyřešeného, tak jsem to ukončila. Ex 2 je už tedy ex minimálně počtvrté. Něčím jej pořád přitahujete, možná i vaše vznešená odmítavost - je to výzva a on se rozhodl být s různými pauzami vytrvalý a jednou zvítězit.To znamená opustit vás. Nevím. Jako partnerský psycholog se v mužích vyznat musím :-), ale nic nejde generalizovat. Nevím, o jaký magnet tam jde. Každopádně si musíte pro sebe hlavně uvědomit VY, co chcete. Sice ho vnímáte "tak nějak osudově", ale zároveň cítíte, že je to slepá ulice. To, co se mezi vámi děje, je taková hra, rozehrává ji vždy on.V tom je vítěz, protože se vždy znovu "chytíte". Ale vztah není soutěž a soupeření :-) Má odpověď je skrytá mezi řádky. Sama si musíte uvědomit, zda, a hlavně PROČ, chcete nechat ex č.2 vstupovat stále znovu do života...
nevěra
Dobrý den, několik měsíců udržuji vztah/nevztah s ženatým kolegou. Pro něj podle jeho slov sexuální, z mé strany jsou i city, i když jako trvalého partnera bych ho nechtěla, stejně moc stojím o to, aby ke mne také něco cítil a chci s ním trávit čas. Nicméně, momentálně bych potřebovala radu, jak se připravit na zátěžovou situaci, kdy k nám do podniku nastoupí jeho manželka. Setkání s ní je mi hodně nepříjemné (výčitky?) a za měsíc tomu budu muset čelit denně? Prý je i hodně žárlivá. Tuším, že budu ve stresu, protivná, nepříjemná a obrátí se to proti mne; stejně si se svými negativními pocity budu muset poradit sama. Předpokládám, že ani já ani on se nebudeme chovat stejně jako teď. Nemám možnost, jak se tomu vyhnout, zvažovala jsem i hledání nové práce, ale mám svoji práci i lidi kolem ráda a nechci o ně přijít a jít do další nejistoty. Můžu se nějak obrnit, připravit, abych situaci dokázala ustát bez výraznějších emočních výkyvů? Mám z toho velký strach. Děkuji za váš čas, Katka.
Katka Z.
PhDr. Jitka Douchová
Milá Katko Z. Jste ve vztahu/nevztahu emočně zaangažovaná. Takže nejde jen o sexuální nevěru, jak to za sebe deklaruje přítel/kolega. Můžete si připravit jakýkoliv obranný scénář, ale nejsem si jistá, jak to zvládnete, jestliže jste zamilovaná. Najednou budete svědkem jejich kontaktů , komunikace, atd.  Obrnit se tedy musíte, ale mám pocit, že to povede ke konci vztahu. Jestli on nelže, je to pro něj románek, chrání si tím své manželství. Ale pro vás je to něco víc, proto je celá situace nakonec možná dobrou příležitostí, jak vše ukončit, aby se vaše city k němu neprohlubovaly...
deprese a vztah
Reakce na Barboru. Pokud srovnavate celiakii s dusevni chorobou tak mi opravdu nestoji na vas reagovat. Vychazim ze zkusenosti, pokud je neochota spolupracovat a navyk na alkohol coz u techto nemoci jde v ruku v ruce, tak nema smysl pokracovat. Vychazim z osobni zkusenosti. Ano, mate pravdu, ze v zivote tomu kazdy muze celit a to po nejake dobe, ale reagoval jsem na mladou slecnu studujici VS s partnerem o deset let starsim a citove zavislym a k tomu s dusevni poruchou Tam bych opravdu na nic " nevyckaval" jak zde pi dr. radi. - otázka upravena poradcem
Tomas
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Tomasi a Barboro, propojuji vás.
osamělost
Dobrý den. Ráda bych reagovala na příspěvek slečny B. Tak velmi mi to připomíná moje starosti, velice podobné, i mě je přes třicet, nikdy jsem neměla vztah a diagnostikovali mi též "věc" díky které bych mohla přijít o dělohu a možnost mít děti. Už se to táhne nějakou dobu a začala jsem upadat do silných depresí, až někdy nevím, co se životem... Je to hrozně vyčerpávající, když si člověk přeje mít rodinu, děti, ale současně na to psychicky nemá- mít vztah. Taky mám problém s tím, že mi přijde, že muži o mě nestojí a já neumím dělat první krok (flirtovat a t d), jsem i stydlivá. Stejně tak jsem se nikdy neopíjela, nehulila,... Možná pro ostatní působíme upjatě a nedobytně??? Nevím... - otázka upravena poradcem
Marie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Marie. Myslím, že váš problém, i problém slečny B. není nijak ojedinělý. Nejistota nás vede k tomu, že po světě nechodíme jako lvice, ale jsme nenápadné- tím neumožňujeme druhým, aby měli chuť se k nám přiblížit. Omlouvám se za ten plurál, mám tím na mysli ty, kteří se trápí podobně. Jenže to trápení se nikam nevede, je to pak již svým způsobem jakoby smutná kapitulace. Jenže v životě má vždy do poslední chvíle smysl bojovat. A tak bojujte:-) Nemusíte vypadat úžasně jen tehdy, když "hulíte a opíjíte se", jak tu píšete. To je přeci nesmysl. Jen najděte váš vlastní potenciál, co máte na sobě ráda vy, co na vás mají rádi vaši blízcí, a to pak rozvíjejte :-))))
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, chtěla jsem se Vás zeptat jestli je normální když, můj vztah upadá. S přítelem jsem skoro 2 roky, já jsem studentka a on osobní trenér. Můj přítel bere steroidy, a čím jsem s ním déle tak je hnusný a agresivní. Neustále mi nadává že jsem nic doma neudělala, že jsem úplně k ničemu, že jsem přibrala a už nevypadám tak jako předtím. Vůbec se skoro spolu nebavíme, nemám chuť se bavit s člověkem, který mě uráží slovně. Vím že je i chyba na moji straně, ale snažím se, aby měl všechno co si přeje. A on má svoje nálady a chová se jak kdyby mě neznal, trápí mě to. Protože mám jenom jeden život, a pokud se takto rychle změnil, tak mám strach, jak se bude chovat k mím dětem. Dále na začátku vztahu mi pomáhal s domácností a momentálně změnil názor že mi vůbec nebude pomáhat a mám dělat všechno sama. Neustále na mě útočí. Sama nevím co už mám dělat, trápí mě to, protože ho miluji. Připadá mi že na prvním místě je jeho práce, pak soutěže kde závodí, pak cvičení, a pak já, zkoušela jsem si s ním promluvit ať mi pomůže nebo něco ale vůbec to nejde. Přestala jsem dokonce jít, hrozně moc mě to trápí a láme srdce, ale on dělá jako kdyby nic. Poradíte mi co mám dělat? Jsem úplně zoufalá :(
Alexx
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Alexx. Asi byste si měla aktivně uvědomit a pojmenovat, co na svém příteli milujete. Popisujete jen negativa, nepochybuji o tom, že je ve vašem vztahu i spousta krásných a pozitivních věcí. Jinak byste musela být masochistka - nechat se neustále urážet a kritizovat, inkasovat slovní agresivitu, atd.? Vztahy nejsou nikdy dlouhodobě růžové,ale váš vztah je nestabilní stejně, jako je nestabilní váš přítel. Zda tam hrají roli steroidy, jako psycholog tak úplně neposoudím, ale nejspíš v určité míře ano. Vy se potřebujete vzchopit a umět se obhájit a vymezit. Potřebujete získat jeho respekt jako žena, on je nejspíš příliš posedlý sám sebou. Nenechávejte se negativně ovlivňovat, choďte mezi své přátele, kteří vás mají rádi a cení si vás, travte svůj volný čas podle sebe. Potřebujete si narovnat záda a hlavu dát vzhůru :-)
psychický teror ve vztahu
prosím o pomoc...žiji s partnerem již 23let...život s ním je jen o přežívání.Snaží se mě izolovat od společnosti,vyčítá mi i když navštěvuji staršíího syna ,vnuka nebo rodinu..on sám nikam nechodí ,nemá přátele.Chodí jen do práce a domů a pak se válí na kouká na tv.Za celí život jsem nebyli nikde na dovolený i když si to můžeme finančně dovoli ani nebyli na společné navštěvě. K nám nikdo nemůže jinak dá jasně najevo že mu to vadí takže už to všichni vzdali a niko nás nenavštěvuje.Připadám si jako odříznutá od světa.Neustále krtizuje cokoliv co udělá za co mě jiní pochválí tak on to pohaní.Snažila jsem od něj utéct ale mám svázaný ruce neboť byt je psaný na mě a pokud bych odešla on by musel z bytu taky a to bych měla pak ze života peklo z jeho strany.Je tam i strach který ve mě vyvolává svým chováním a psychyckým nátlakem..mám z něj strach...vyřešil by to rozchod ale to on nechce připustit.Musím s ním žít proti svojí vůli.Co mám dělat už to nevydržím..prosím o pomoc!!!
Helena
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Heleno. Já vám od stolu nepomůžu. Jste de facto dlouhodobou obětí domácího násilí, jste separována od okolního světa, on vámi manipuluje a za tu dobu 23 let společného života jste se z partnera naučila mít pořádný STRACH. Váš strach je váš největší nepřítel. Jestliže je byt psaný na vás, máte vyhráno. Potřebovala byste na nějakou dobu spolupracovat s psychologem, abyste znovu získala své sebevědomí a nenechala se terorizovat. A pak oznamte rozchod. Pokud by se vám partner jakkoliv mstil, jsou tu různé instituce, kde to můžete nahlásit a ochránit se tak. Heleno, uvědomte si, že život máme opravdu jen jeden, tak si jej užívejte, místo toho, co popisujete...
nedotažený rozchod
Dobrý deň, chcel by som sa opýtať, ako sa vyrovnať s rozchodom s priateľkov. Boli sme mladý pár, kt bol spolu 3r. No potom sa somnov rozišla, z dôvodu že som si ju nevážil, a nevenoval som jej dostatočnu pozornosť, a zaujímal sa o iné. Teraz prešla určitá doba, a nikdy som si tak rozchod medzi nami neuvedomoval, až dokím si nenašla iného, a namňa to všetko doľahlo. Ako veľmi mi nanej záležalo, a ako veľmi chcem byť s ňou, no ona tvrdý že už nic necíti, a ja neviem, či sa mám snažiť si ju získať späť a dokázať jej že som sa poučil z vlastných chýb, alebo ukončiť všetok kontakt, a snažiť sa na ňu zabudnuť. Ďakujem za radu.
Max
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Maxi. Možná jde více o vaši mužskou ješitnost a žárlivost , než o opravdovou potřebu vztah obnovit a změnit. To tak bývá, že pokud o někoho evidentně definitivně přicházíme, vzedme se v nás uvědomění si ztráty, a přitahuje nás to zpět. Na vašem místě bych nechal přítelkyni prostor pro rozvíjení nového vztahu a pro vás je to opravdu "poučení" o tom, že je třeba si vztah hýčkat, vážit si ho a toho druhého, stále jj rozvíjet a dynamizovat:-)
sexualita
Dobrý den.
V poslední době jsem naprosto zmatený. Nyní je mi 15; od svých 13 vím, že jsem na kluky. Sám to přijímám a odhodlávám se to říci kamarádům. Ti mě mají skutečně rádi a věřím, že to přijmou. Ovšem dějí se mi nanejvýš podivné věci. Poslední dobou se vzruším i při pohledu na pěknou holku a přitahuje mě představa vztahu s někým opačného pohlaví. Aby toho nebylo málo, trpím depresí (mám to i diagnostikované), a v lepší fázi se mi líbí více holky, v depresivní bych zase dal cokoliv za to být s klukem. Jak byste si tohle vysvětlovala? Děkuji a přeji hezký den.
Robert
PhDr. Jitka Douchová
Ahoj Roberte. Jestli je ti opravdu 15, pak formuluješ slova neuvěřitelně vyspěle. Klobouk dolů :-) Ale co se týče tvého dotazu, ten ti nedokážu zodpovědět. Jak mohou deprese souviset s přesmyčkami ohledně objektu vzrušení. Ty vlastně nemluvíš moc o vztazích, ale o vzrušivosti a touze. Netuším, sexuální orientace je daná, zakládá se vlastně již v prenatálním období. Ty víš dávno, jak to v sobě máš. Ale pokud máš lepší chvíle, než depresivní, zatoužíš po holkách. No, na tyto věci až takový odborník nejsem.
fáze "namlouvání"
Dobry den, posledni dobou nad sebou hodne premyslim. Prijde mi, ze neco delam spatne. Jdu na rande s klukem, vse probiha dobre. Je videt, ze si to uziva a snazi se schuzku prodluzovat. Na konci rekne, ze se tesi az se uvidime priste. Dlouho me nekontaktuje a napise az tak za 2-3 tydny.
Mam to brat, ze se mu tolik nelibim? Vzdy jsem vychazela z toho, ze kdyz muz chce, tak je aktivnejsi?
Stava se mi i jina situace, ze se kluk ozve hned, ale porad si jenom se mnou pise, ale nikam me nepozve. Takto mi treba vypisuje mesic az dva. Mam to taktez brat, ze nema moc zajem a poohlednout se jinde?
Dekuji,
Lenka
Lenka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lenko. Beru to stejně jako vy. Pokud muž chce, je aktivnější, dává tím najevo svůj opravdový zájem o vás. Takto to vypadá, že si je jistý vaším zájmem o něj a podle toho se chová - "brnkačka", Lence napíšu za 2 - 3 týdny a ona se ozve. Nevím, co byste měla dělat kromě toho, zapomenout na něj a jít v partnerském životě dál. Protože ve fázi zamilovanosti to bývá jinak, o hodně intenzivnější...
nedotažený rozchod
Partner se ke mě vrací, už mě dvakrát opustil. Rozchod vždy incioval on, po posledním rozchodu psal,že nedokáže být ve vztahu, hned na to měl jinou, po rozchodu se stále zajímal, pak se chtěl vrátit, nový vztah mu nevyšel. Nejdřív jsem nechtěla, ale šanci jsem mu ještě dala, tvrdil že ona byla náplast za mě. Proč se ke mě vrací a nedokáže být chvíli po rozchodu sám, jak mě mohl milovat začít po jiném rozchodu zase tak milovat, když mě opouštěl s tím,že mě nemiluje ...a pak se vrátí s tím, že zase ano, když se vracel tvrdil že ona byla zlá a dominantní a to mu nevyhovovalo - navíc je to jeho spolužačka, a prý jsem hodná - neznamená to že potřebuji hodnou v jeho podání znamená asi: potřebuji blbku, která mi bude vše tolerovat a když mi nebude tolerovat bývalky a to že na ní nemám čas, tak není hodná, měla bych být nedostupná a nebýt holka na zavolání? Jeho matka v jeho životě také zabírá velkou část, studiu....a já jsem až někde na konci. V jeho bytě osobní věci nemám, vždy mi je doveze.
Laďka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Laďko. Partner mi nepřijde jako partner, ale spíš jako nezralý experimentátor, který nemá zodpovědnost vůči vám, jako své stabilní partnerce. Připomínáte jeho matku. Přijde mi, jako by se i on vracel k vám, jakožto k matce. Nakonec jej vždy přijmete a dáváte "mu" šanci. Nevím, jaké si dáváte "podmínky", ale měla byste, aby si vás začal vážit a vážit možnosti návratu do vztahu. Mluvíme zde o vztahu vás dvou, a ne o něm, který ve své nezralosti kolísá od jedné ženy k druhé, ne? :-)...
problémy v sexu
Dobrý den, paníJitko.Mám problém s milováním.Žiju s přítelem více jak rok.Moc jej miluji, ale sexuální soužití jde z mé strany úplně do vyhastnutí.Nic z toho nemám. Menopauzu mám taky velmi obtížnou.Moc bych si přála, aby to bylo jako dříve.Co mám dělat?Děkuji za odpověď.
Světlana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Světlano :-) Chtělo by to konzultaci/konzultace s psychologem, bude tam nějaký psychický blok, který od stolu nerozklíčuji. Nemyslím, že by větší roli hrála menopauza, i když?...Gynekolog nejsem.Ale nepředpokládám tak úplně, že by šlo o vyhasnutí touhy díky hormonální změně, viděla bych to opravdu na něco psychicky skrytého. Ale rozhodně je to řešitelné :-)
rozchody
Dobrý den, paní doktorko, jsme s manželem relativně krátce rozvedení (proti mé vůli, ale děti jsou větší, soud nic neřešil). Manžel odešel za mladší ženou a přerušil veškerý kontakt, zablokoval si i telefon a mail. Musíme totiž řešit ještě majetek a to on nechce, takže hraje mrtvého brouka, případně vymýšlejí s právníkem fiktivní smlouvy a svědky. Bohužel bydlím s dětmi v domě, který jsme sice úplně zrekonstuovali v době manželství, ale je napsán jen na manžela (snažila jsem se několikrát, by na mě polovinu přespal, ale vždy se mi jen vysmál). Čas od času přijde od jeho právníka výzva k vystěhování - právně na to jisté právo má. Já ale nemám kam a ani nemám peníze (všechny blokuje manžel), navíc jsem asi rok po rozvodu přišla o zaměstnání a už 8 měsíců nemůžu najít nové - poslala jsem už 120 životopisů, dokonce i mimo můj obor a za minimální mzdu. Bez práce mi totiž nikdo nedá ani půjčku a ani kartu do banky k novému účtu. V domě se navíc rozbil starý kotel, ale manžel odmítl udělat opravu, a tak jsem si musela půjčit u rodičů 100 tisíc na nový. Jsem v hodně patové situaci a nevím si rady. jak zaměstnat hlavu, abych se z toho nezbláznila? De facto jsem se stala uklízečkou v domě, ani pro ostatní instituce nemám žádná práva, protože jsem nezaměstnaná. Přitom jsem předtím vykonávala vysoce kvalifikovanou práci. Manžel si života užívá, jezdí s novou partnerkou na zahraniční dovolené do Ameriky a dalších destinací, já jsem na úrovni téměř bezdomovce. I alimenty jsme museli řešit soudně - bez nich bychom asi už nežili. Prosím, poraďte.
Zlata
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Zlato. Jako psycholog, který čte váš dotaz na počítači, vám těžko mohu konkrétně pomoct. Je to složité, na prvním místě potřebujete právní pomoc. A jinak? Potřebujete si zvednout svou vlastní sebedůvěru, i když nyní nemůžete najít zaměstnání, přihlížíte tomu, jak si manžel užívá s novou ženou radovánky v zahraničí. Nevíte, co hezkého na vás v budoucnu čeká. Ale když budete věřit tomu, že určitě něco ano, budete něco navenek vyzařovat. A právníka potřebujete jednoznačně. Majetkoprávní vyrovnání je součástí rozvodového řízení. Držím palce :-)
výchova
Dobrý den, s manželem se neshodneme úplně v přístupu k výchově našich dvou dětí. manžel vyrůstal sice jako druhorozené dítě, ale s určitým věkovým odstupem, starším rodičům a jako vymodlené dítě - navíc chlapec matce, která žila v rodině bez otce (padl ve válce). Tchán mi jednou přiznal, že na jeho výchovu již nebyly síly, navíc tchýně se v manželovi vidí a je k němu nekritická, dokonce i v prokazatelných průšvizích se staví na jeho stranu namísto aby syna donutila se k nim postavit zodpovědně. O to víc mne překvapuje, že manžel je k dětem dosti despotický. Sám se úplně dobře neučil, ale děti trestá za každou trojku, vyhrožuje jim zákazem jejich aktivit, prodejem jejich oblíbených věcí i zvířat (máme doma psy). Dokonce mi několikrát volali ze školy, že dcera se bojí jít domů, že zas táta bude křičet. Já jsem v tomto mnohem shovívavější, jedna trojka nic neznamená, děti mají své povinnosti doma i do školy, chci, aby měly prostor pro své rozvíjení. Diskuze s manželem na toto téma jsou plané, když se mu to hodí, zbavuje se zodpovědnosti za děti, vinu za nějaký jejich i třeba domnělý prohřešek dává mně, nebo naopak je "vychovává". Starší dcera už to začíná špatně snášet a utíká se schovávat za mnou, což on špatně nese. Jenže jak se s ním dohodnout? On je hned - chceš facku, dám ti facku (zatím jen k dětem, na mne ruku nevztáhl), někdy dětem i přistane, předevčírem tohle křičel i na cizí děti, co si přišly k nám hrát. Zakročila jsem a snažila se mu vysvětlit, že může mít kvůli tomu problém i s rodiči těch dětí, uraženě odešel. A co ještě nesnáší, když děti ukazují, co umí anebo si chtějí dělat věci po svém. Já to fakt nechápu, doma byl rozmazlovaný a mohl si dělat, co chtěl. Proč je ke svým dětem takový? Děkuji za vaši odpověď. - otázka upravena poradcem
Lucie
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Lucie. Sice jsem váš dotaz zařadila do kategorie výchova, ale myslím, že je vše hlavně o osobnosti vás dvou a jejich odlišnostech.Máte ve vaší otázce hodně rovin - jeho postavení v původní rodině, vztah jeho matky k němu - nekriticky oceňující, jeho nevyrovnanost ve výchově k vašim dětem. Tu je podporující, tu se chová despoticky. Jako velmi varovný signál vnímám to, že se dcera bojí chodit někdy domů. Nevím, kolik jí je, ale každopádně se cítí ve škole bezpečněji, než doma, pokud je schopna toto říct své učitelce.Váš manžel má problém s nezpracovanou vnitřní agresivitou a měl by to řešit s psychologem. K tomu by ovšem musel být sám motivovaný.Váš muž si nese nějaký vzorec ze své původní rodiny a neumí se přes něj přenést dál. Moc nevím, co vám poradit, bylo by lepší, kdybyste navštívila osobně psychologa a vše s ním probrala, abyste věděla, jak s manželem komunikovat.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, moc moc děkuji za Váš pohled (jen pro připomenutí - manžel generál). S ním je totiž problém se domluvit - třeba v případě těch studií uvádí vcelku pochopitelné "obavy" (těžká škola, zhorší to psychiku dítěte) - navrhla jsem tedy, aby to dítě zkusilo, že skončit může vždycky - odkýval, ale asi nepřijal, protože za pár dní přišlo plačící dítě, že mu táta vyhrožoval, že když na tu školu půjde, že ho nebude finančně podporovat. V rámci zklidnění jsem dítěti přislíbila, že peníze na studium budou a než jsem stihla s manželem to celé probrat (čekala jsem na vhodnou chvíli), zaútočil znova, dítě pod tlakem řeklo, že mamka řekla, že peníze na studium budou. Takže se naštval. Vím, moje chyba, jenže rozhodovala jsem se, jestli dítě, které již jezdilo na přípravku nechat v nejistotě anebo situaci zklidnit. Já už to nějak nestíhám všechno promýšlet, co by mohlo nastat a jak na něj zase jít, co raději říct nebo ne, protože takových konfliktů je v poslední době hodně - člověk ani nedomyslí, co najednou mu bude zase vadit - namátkou tři oleje v šuplíku v kuchyni, hrnec na schodech na verandě, , dítě, které po jeho příchodu okamžitě nevyskočilo a nezačalo uklízet... Dokud doménu domácnosti a výchovy dětí vnímal jako pro něj nedostatečně zajímavou, měli jsme klid, musela jsem být i hodně samostatná, protože to všechno nechával na mně. Teď se nějak rozhodl, že do všeho bude rýt, někdy mám dojem, že to dělá i naschvál, aby do něčeho zaryl. ve chvílích klidu se snažím být příjemná, milá, domácnost v pořádku. Diskuze zkouším, jenže jsou z jeho strany plné ponižování, někdy iracionálních rad, často "dobře míněných" rad, jenže když se to začne blížit kompromisu anebo přání mému/dětí, jsem najednou prý manipulativní, umím to "otočit" a nedá se se mnou bavit. Psychologa a mediátora odmítá. Děkuji. - otázka upravena poradcem
Míla
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Mílo. Máte to sakra těžké. Ale stále mne nenapadá nic jiného, než společně vytvořený konsensus s manželem na postupu okolo všeho, co se vás dvou, i vaší rodiny, týká. Manžel podrývá vaši podporu dětí, má pocit, že vy podrýváte jeho  autoritu, kterou se snaží zuby nehty udržet. Ale mně tento stav přijde neudržitelný. Pokud manžel odmítá spolupráci s psychologem ( to se dalo čekat ), choďte vy sama za sebe, abyste mohla vše více dopodrobna probrat :-)
nejistota ve vztahu
Pravda viděli jsme se nedávno, ale asi jen na 20 min. Popravdě šlo jen o sex, ten ovšem oba milujeme. Přiznávám, vysvětlil mi, že má několik hodin denně rehabilitace a je pak zkrátka vyčerpaný. Na druhé straně když se domluvíme na schůzce, tak den před tím napíše, že nemůže, protože rodiče jsou doma a sejít se někde na veřejném místě taky nejde, protože nemůže moc chodit a je v podstatě ted závislý na rodičích. Já se i tohle nějak snažím pochopit, ale už si nějak nedokážu vyložit, proč mi na sms odepíše třeba až po dvou dnech. Vždycky má nějaké vysvětlení, ale stává se to poměrně často. A ted najedou, kdy mi celou dobu tvrdí, že zdraví je důležité pro něj a nechce nic podcenit a k tomu říká, že se nic neděje a bude vše ok. Tak mu jen tak napíšu a on mi řekne, že ho tatka veze na pracovní pohovor do Brna (pz. oba jsme z Ostravy), že dostal unikátní příležitost a ta se nezahazuje. Když jsem se ho zeptal, jestli dál počítá se mnou, tak odpověděl, že je to relevantní otázka. A nakonec jsem se dozvěděl, že se může jednat o práci mimo ČR. Tak a nevím jak dál, miluju ho, jsem schopen se za ním i postupně odstěhovat, ale mám pořád pocit, že je na druhé straně nezájem a vše to vede ke konci. Prosím poraďte.
Jakub 2.část
PhDr. Jitka Douchová
Jakube, je mi to líto, ale i já mám z vašeho popisu pocit, že nejste jeho priorita. Je mezi vámi 15 letý věkový rozdíl, měl by mít jasno, co je schopen do závaznějšího vztahu dát, ale nejspíš si není jistý tak, jako vy, láskou k vám. Nechtěl by o vás přijít, ale vztahu nic nedává. A vztah je o vzájemném dávání a braní. Nedokážu vám poradit, co máte dělat. Vy se snažíte o udržování blízkosti víc, než on. On je ve svém věku nezvykle vázaný na rodinu...Chápu, že odmilovat se nemůžete jen tak snadno, ale naděje do tohoto vztahu bych moc nevkládala.
nejistota ve vztahu
Dobrý den,
Mám o 15 let staršího přítele. Jsme spolu již půl roku. Vše to začalo tak, že jsme se seznámili v době, kdy hledal práci a já nastupoval na vysokou školu. První dva až tři měsíce byly moc fajn, scházeli jsme se jednou týdně, několikrát si volali a psali. Oba jsme si dávali lásku najevo, jak jen se dalo. Najednou se mu stal úraz, zlomil si patní kost a vše se obrátilo úplně jiným směrem. Od začátku jsme se scházeli v době, kdy rodiče nebyli doma. On sám mi později řekl, že na seznámení je čas. Já to respektuji dodnes. (jeho rodiče vědí, že je jinak orientovaný a bývalého přítele představil až po roce). S tím by tedy nebyl problém, jenže od doby co se mu stal ten úraz jsme se neviděli skoro tři měsíce. Najednou se komunikace omezila, přestal volat. A já jsem ten, kdo projevuje zájem, alespoň to tak vidím. Od začátku mu tvrdím, že mi nejde o to, vídat se s ním každý den, ale alespoň jednou týdně či do 14 dnů.
Jakub 1.část
PhDr. Jitka Douchová
Milý Jakube, nejprve přejdu na druhou část vašeho společného příběhu.
krize vztahu
Dobrý den, mám následující problém: jsem vdaná 12 let, máme dvě děti 7 a 10 let. Manžel několik let podnikal se svým bratrem, ale vůbec podnikání organizačně a psychicky nezvládal, často pracoval celé noci, byl vynervovaný nebo naopak úplně vyčerpaný. Jeho bratr se jen vezl a žil si dál pohodový život, což manžel až do nedávné doby odmítal vidět. Před ca. půl rokem jako by prozřel a chce podnikání ukončit. Nyní je neustále podrážděný, hledá na mě samé chyby, vadí mu moje práce (částečný úvazek - překládání, průvodcovské služby, atd.), to, jak se starám o domácnost a děti. Mám pocit, že si ničeho neváží. Vztah mě už vůbec nenaplňuje, vadí mi, že manžel řeší jen provozní věci, ale nezajímá ho, jestli je doma pohoda a spokojenost. Nic se mnou nechce podnikat a mně už se s ním také nechce např. nikam jezdit, skoro vždy to skončilo tím, co jsem udělala nebo připravila špatně, atd. Už nevím jak dál, ale rozvádět se teď nechci, manžel má k dětem hezký vztah a oni k němu také. Poradíte mi?
Tereza
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Terezo. Odcizili jste se sobě, každý máte jiné zájmy a cíle. Prostě jste se od sebe vzdálili, pomalu a plíživě, aniž byste si to včas dokázali pojmenovat. Manžel investoval do podnikání velikánské množství energie, byl na to sám, proto je nyní v ohromném stresu, který se promítá do jeho reakcí vůči vám. Jeho nespokojenost v tom, co a jak zorganizujete, je výpovědí o jeho dojezdu toho, co musel několik let zvládat sám - vlastně se k vám chová jako nespokojený šéf.Podle mého byste potřebovali odbornou psychologickou pomoc zvenčí. Ale určitě to není situace, která by musela aktuálně vést k rezignaci!
problémy s tchyní
Dobrý den,s mužem jsme psali-jak se máme chovat když se tchyně urazila,protože jsme ji s mužem-s její synem-chtěli stanovit pravidla-ohledně naší 3 měsíční dcerky?Ano je to její první vnučka,žije s manželem,do práce nechodí a ani nebude.myslím,že před narozením malé jsme vycházeli dobře.Začalo se to měnit v mém těhotenství-nenápadnými příkazy co budu muset,co nemůžu,že snad nemyslím vážně,že na ni budu mluvit slovensky atd.Můj muž se ji snažil a snaží vysvětlovat pravidla stále dokola.Jak hrách o zeď,takže ho to přestává bavit a trápí se-což chápu.Nejde jen o mně,jemu se také nelíbili věci,které dělala a sám se rozhodl jít za ní a promluvit si s ní.Ale samozřejmě já jsem ta,která ho očkuje proti ní.V každém případě mi zavolala a řekla,že moje prosby ohledně malé a mé osoby bere jako šikanu.od syna jako buzerování a uzemňování a to si nenechá.Už nevíme jak to řešit.A myslím,že nikdy jsme nic neřekli tak závažného,stále jsme prosili-např.nezvedejPROSÍM bez zavinovačky má14dní.Ani náhodou
Z+P
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den. Nevím, co vám mohu doporučit, pokud nic nezabírá, kromě toho, nenechat se citově vydírat ( manipulace do pocitů viny )
partnerský trojúhelník
ještě pokračuji..Řekl mi, ať mu dám čas, že se srovná, že chce být se mnou a s dětmi, že bez nás nemůže žít a že to není jen kvůli dětem,ale kvůli mě...stále mě miluje. Jenomže já už pátý měsíc trpím, o manžela samozřejmě stojím, miluji ho. Problém je, že prý vztah s tou ženou ukončil, ale jsou stále v kontaktu...už několikrát od toho Silvestra to ukončil se vším všudy,a le vždycky si zase začnou psát...poslední verze je že je konec, ale....víte, chtěla bych znát Váš názor na věc..myslíte, že se mi muž jen bojí říct, že už se mnou nechce být, nebo naopak se bojí to samé říct milence? Mám být ještě trpělivá, nebo se vzdát nadějí? Manžel dokonce odejde v červenci z práce, plánujeme společnou budoucnost, vše vypadá na první pohled jako idylka..nikdo nic neví a netuší, jen mé nejlepší kamarádky. Můj muž se přiznal, že mě podvedl několikrát, neví proč, samotnému se mu to příčí a nechce to dělat... podle psychologa má nějaká komplikovaná "nastavení" :)...ale dál se tím zatím nezaobíral. Nikdy jsme neměli žádné problémy, vždycky to byl pro mě ten nejlepší manžel, partner a stejně tak on tvrdí, že mě vždy miloval...tak nevím...co si počít? - otázka upravena poradcem
Barbora
PhDr. Jitka Douchová
Jéé, promiňte, Barboro, ani jsem si nevšimla, že na mne čeká vaše pokračování. Ale řekla bych, že jsem vše důležité řekla v první části. To je skvělé, že z práce k červenci odchází. Ale když to čtu nyní, myslím, že byste potřebovali párovou terapii u partnerského psychologa!
partnerský trojúhelník
Dobrý den, paní doktorko,

píši Vám asi jako spousta žen :)...dostala jsem se do velmi tíživé situace. Mně i manželovi je 40 let, manžel miluje dvě ženy ani bez jedné prý nemůže žít - mně a milenku. Vše začalo loni na jaře, manžel se v práci zamiloval do kolegyně, 36let - vdaná, dvě děti, s manželem prý jim to neklape...potřebovala lásku, zachránit a můj muž se cítil prý být potřebný. Chodili spolu několik měsíců, až to na Silvestra prasklo...situaci jsem samozřejmě vnímala a cítila, že se něco děje, a tak jsem to z muže vytáhla. Původně byl prý rozhodnutý ode mě a od dětí odejít, domlouvali se spolu, jak na ní někde počká, že její manžel na to ještě není připravený a tak dále...jakmile však se přiznal a viděl mou reakci, došlo mu, že mě stále miluje a odejít není úplně to , co chce.
Barbora
PhDr. Jitka Douchová
Milá Barboro. Nedáváte mi konkrétní otázku. Zkusím nějak zareagovat - manžel miluje 2 ženy, ale s jednou z nich má za sebou dlouhou životní historii a vybudovaný život. Do té druhé je zamilovaný - ona je v úzkých a on najednou cítil, že by mohl být užitečný svou pomocí, což jeho mužské ego jistě hodně pozvedlo. Já ale nevím nic o vašem vztahu předtím, do loňského jara, co bylo původně platformou vašeho vztahu. Ale určitě bojujte, pokud víte, že to stojí za to. Ale musíte vědět, oč bojovat. Pokud bude mít manžel totální jistotu, že jej neopustíte, bojovat nebude. Myslím, že je teď velmi citově zmatený, vy jste ve velmi obtížné citové situaci také. Ale pokud by se vám podařilo zachovat chladnou hlavu a podpořit rozvoj vztahu právě vás dvou, je velká šance, že vám oběma to ve vztahu  v budoucnu pomůže, i když je to nyní velká a hluboká rána. Problém je, že jsou kolegové, to znamená, že se na pracovišti denně vidí. Co s tím, neumím poradit. Ale pokud na to máte sílu, dejte tomu čas. Z mé praxe znám mnoho příběhů, kdy manžel zůstal právě s manželkou, nedokázal odejít, najednou si uvědomil, oč vše by přišel. Mít dvě ženy je jakoby jednoduché, každá mu dává něco jiného, ale v případě, kdy si musí vybrat, je to složitější proces. Měl by na to dostat čas, ale jasně pojmenovaný, protože nemůžete oba lavírovat v trojúhelníku donekonečna. Doporučovala bych vám spolupráci s psychologem, abyste mohla vše popsat podrobněji a dostala jak podporu, tak doporučení, jak postupovat "strategicky"
problémy v komunikaci
Přeji pěkný den a děkuji za skvělou poradnu, kterou ráda už dlouho pročítám, a poprvé bych se také zkusila zeptat. Jsme s manželem 27 let, máme 2 fajn děti, celkem normální život, vlastně nám nic nechybí. Začínám ale pozorovat, že je s manželem stále horší komunikace, i když se jedná o maličkosti a snažím se být v klidu, reaguje někdy výbuchem, prásknutím dveří a odchodem, jindy uraženým mlčením a jeho názor se stejně nedozvím. Bohužel v tom vidím jeho otce, který se tak taky chová, vydrží mlčet třeba 2 týdny. Tak hrozné to u nás není, maximálně druhý den jedeme dál, ale ráda bych to "utnula" včas, aby se to nestalo pravidlem. Je fakt, že má manžel zdravotní problém, který se pomalu zhoršuje, může to být věkem, to jsem schopná pochopit, ale zase ne tolerovat do nekonečna. Napadá Vás nějaký postup, jak ho přimět k diskusi bez těchto obstrukcí? Dřív to tak nějak šlo, i když nikdy nebyl extra komunikativní, ale byli jsme schopní se domluvit. Děkuji za Váš čas a jakoukoli radu! - otázka upravena poradcem
Sofi
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Sofi. Manželství 27 let, 2 fajn děti, celkem normální život :-) Je těžké, snažit se reagovat ve chvíli, kdy je člověk naštvaný a v afektu. Uražené mlčení brzdí možnost vzájemnému porozumění, to bezpochyby. Je to vlastně zavření dveří a signál ve smyslu - "teď se mnou nemluv, jsem naštvaný" -Ale  co poté, když se vyčistí vzduch? Neosvědčilo se vám se k problematickému tématu vrátit? V klidu, strukturovaně, jasně, věcně, konstruktivně? Se snahou o porozumění. Manžel možná opakuje vzorec ze své rodiny, ať chce, nebo nechce, otec tam vtisknutý je, navíc je manžel ve stresu z progrese nemoci, takže jeho míra frustrační tolerance se snižuje. Ale určitě bych doporučovala návrat k tomu, co jej naštvalo, a PROČ, co tedy oba dva můžete dělat jinak a vzájemnému střetu včas zabránit. A také byste si mohli preventivně vytvořit nějakou "stopku", signál v podobě slova, gesta, kdy si dáte najevo, že teď nebudete v komunikaci pokračovat, protože někomu z vás v tom není dobře. Držím vám v tom palce :-)
hledání sebe sama
Dobrý den. Je mi už přes třicet a nikdy jsem neměla přítele (vztah). Dokonce jsem se nikdy ani nelíbala. Chtěla bych moc vztah a rodinu. Co mám dělat? Jsem aktivní na seznamce, jednou jsem měla s jedním mužem schůzku. Problém je v tom, že jsem moc úzkostná a nevím, o čem si mám s muži povídat, aby je to zajímalo... Strašně se scházení a bavení s nimi bojím. Poradíte mi, co mám dělat? Jinak na psychoterapie chodím, kdybyste mi chtěla poradit toto. Děkuji. Zdravím Vás. :)
Katka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Katko. A v rámci individuální psychoterapie nenacházíte postupně odpovědi na své vnitřní otázky a nejistoty? Máte problémy se sebedůvěrou, které nejspíš pramení z dětství, máte strach ze vztahu, s přiblížení se, i když po tom toužíte. Pokud s vaším terapeutem naleznete příčiny, bude napůl vyhráno, budete s tím moct bojovat, věřte, že úspěšně :-)





mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.