Jana Kubelová | foto: Petra Pikkelová

Parfumérka Jana Kubelová: Namíchala jsem i vůni peněz

  • 44
Má jeden z nejvnímavějších a nejcitlivějších nosů v Česku. Jana Kubelová je totiž parfumérka studovaná v zemi vůním zaslíbené - ve Francii. Rozezná a dokáže pojmenovat stovky vůní a pachů.

Venku je dneska celkem zima a prší, akorát na nachlazení. Může si vlastně parfumérka dovolit chytnout rýmu?

To neuhlídáte. Párkrát jsem rýmu měla. Stalo se mi, že jsem necítila nic, absolutně nic. Naštěstí to trvá třeba jen dva dny, pak se to zase rozbíhá, nejdřív cítíte mentol, svěžejší vůně, pak se vrací ty další.

Musíte si nos šetřit?

Špičkoví parfuméři si nos nechávají dokonce pojistit. Ale do těch špiček mám hodně daleko. Snažím se vyhýbat zakouřenému prostředí, které mému čichu neprospívá, ale já nemám ráda cigaretový zápach obecně, takže to ani nesouvisí s profesí. Setkala jsem se i s parfuméry, kteří kouřili.

Jana Kubelová

A co váš nos a těhotenství? Jste na rodičovské s dvouletým synkem. Nezměnila vám hormonální mateřská bouře čich?

Možná trochu ano. V těhotenství určitě, to pozná každá žena, že určité věci přestanou vonět. Co dřív úžasně vonělo, najednou páchne. Výrazné změny jsem však nezaregistrovala, ale nemůžu to moc srovnávat, protože jsem se do práce ještě nevrátila. Koření a bylinky, které mám doma, vnímám stejně. A dál cítím i skupinu mošusových látek, kterou mnozí lidé vůbec nerozeznávají. Někteří je nikdy v životě neucítí.

Kdy se vrátíte do práce?

Zaměstnavatel by mě tam chtěl co nejdřív, ale my chceme ještě jedno miminko. Já jsem si nejdřív dělala představu, že se nejpozději po roce vrátím, ale realita je nakonec úplně jiná. Dítě vás pohltí, navíc máme dům a zahrádku. Manžel je lékař, ortoped ve vojenské nemocnici, slouží kolikrát celý víkend, musím se starat o dům a domácnost. Spíš to vypadá, že si časem udělám laboratoř doma. Ono to není náročné na nějaké vybavení, potřebujete váhy, vzorečky, senzorické papírky. A pak už jen počítač. A nos. Ale ten si nosím pořád s sebou.

Rozeznáte můj parfém?

Spíš je to těžší vůně, žádné citrusy. Ale přiznám se, že nevím.

Sensi od Armaniho, nosím ho do psího počasí.

Jistě, už se mi to vybavuje. Zlatavý flakon... Víte, do parfumerie se teď nedostanu a firmy chrlí a chrlí jeden za druhým, je toho strašně moc. Dřív jsem měla větší přehled.

Firma, pro kterou pracujete, ale parfémy nevyrábí.

Aroma Praha nevyrábí parfémy - konečné výrobky, ale pouze parfémové kompozice jako polotovary, ty dál prodává výrobcům kosmetických a drogistických produktů - mýdel, šamponů, ale i pracích prášků, mycích prostředků, aviváží, vonných svíček. Luxusní parfémy jsou spíš záležitost zahraničních firem.

České se vůbec nedělají?

Pár firmiček se snaží, ale mají problémy se uplatnit. Mají své dealery, svůj styl prodeje a své věrné zákazníky, ale se zahraniční konkurencí se nemohou srovnávat.

Čím se voníte vy?

Léta používám parfém Noa od Cacharel a taky mám jeden od Lacoste. Ten jsem si pořídila ještě na studiích ve Francii, nechala jsem se úplně svést reklamou. Ten parfém jsem si oblíbila, ale kdybych tu reklamu neviděla, nekoupila bych si ho, má to zjevně velký vliv.

Věříte, že dobrým parfémem může žena získat zájem muže?

O tom jsem přesvědčena, takovou zkušenost má asi každý. Když trávíme čas s milovaným člověkem, všechny smysly jsou v maximální pohotovosti: hltáme partnera očima, chceme se ho dotýkat, nasloucháme mu. Pokud je to umocněno ještě příjemnou vůní, zážitek je o to silnější a právě díky vůni se stane nezapomenutelným. I po mnoha letech se vám při stejné vůni vybaví.

Jakým parfémem jste svého muže sváděla vy?

Můj muž přece sváděl mě! (směje se) Vážně, v té době jsem o vůních vůbec nic nevěděla, já se k nim dostala až po vysoké škole. S mužem se známe od malička, dohromady jsme se dali kolem maturity. Na první rande jsem se našplíchala možná nějakým máminým "fáčkem" nebo "impulsem". Jinak jsem holka z moravské vesnice. Žila jsem vždycky obklopena zvířectvem, hospodářstvím a polem.

Dětství zalité zemitými pachy?

Jasně, ale v tom je taky kouzlo. Třeba kravská vůně, to je krásně voňavé.

Takže k voňavému průmyslu jste se dostala až po studiích chemie. Jak vlastně?

Když jsem končila, na katedře se objevil inzerát, že firma hledá někoho na pozici aromatizér/parfumér. Šla jsem na konkurz, dostala místo. A ta práce mi sedla.

Zavoněla.

Přesně tak. Do té doby mi ale vůně nic zvláštního neříkaly.

Proč jste šla na chemii?

To byla taková z nouze ctnost. Hlásila jsem se na medicínu, ale asi jsem nebyla dost pilná, nevzali mě. Tak jsem šla na chemii a nějak se tam udržela. A dneska jsem moc ráda. Studovala jsem katedru mléka a tuků, byla tam i kosmetika, spíš jako okrajová záležitost, ale chytlo mě to. A od kosmetiky k parfumerii je už jen malý krůček.

Jana Kubelová

Co vlastně jako parfumérka děláte?

Naši zákazníci přicházejí s různými požadavky na vůně pro své výrobky. Třeba chtějí na trh uvést nový čisticí prostředek. Někdy mají o parfému svoji vlastní představu, jindy chtějí, aby to vonělo podobně jako jiný, konkurenční výrobek. Takže se musím orientovat na trhu.

Chodíte po drogeriích a očicháváte jary?

To taky. Ale zákazníci většinou sami nosí vzorky. Také si do laboratoře nakupujeme všechny možné výrobky, abychom měli přehled. Když přijde zákazník s určitou představou, snažíme se mu maximálně vyhovět. Náš zákazník, náš pán.

Je umění rozeznávat vůně talent, nebo dřina?

Čichová paměť se vylepšuje tím, jak člověk cvičí, jak pořád čichá. Stačí normální čichový smysl, talent taky hraje roli, ale důležitější je houževnatost, trpělivost, a to i tehdy, kdy by člověk nejraději se vším praštil. Jedna složka vám může zničit celou kompozici. Nejdůležitější je paměť a trpělivost neustále zkoušet a zkoušet. Rozeznám několik stovek vůní.

Stalo se vám někdy, že jste to s čicháním přepískla a z těch vůní se zfetovala?

Ze začátku se mi stávalo, že mě pořádně bolela hlava. Strkala jsem nos do každé lahvičky a nasávala tu nádheru. Samozřejmě mně v té chvíli vůbec nedocházelo, že si tak velmi rychle zahltím čichové buňky a po několika málo vzorcích nebudu schopna vnímat vůbec nic. To jsem se pak po práci cítila opravdu otupělá a omámená. Ale časem se člověk naučí čichat efektivně, aby zvládl co nejvíc vzorků, ale minimálně zatížil čichové ústrojí. Proto se používají senzorické papírky, jak je znáte z parfumerií. Vůně se lehce nanese a čichá se krátce a soustředěně.

Máte tady knížky o aromaterapii. K čemu čicháte, aby vám bylo dobře?

K citrusům - bergamot, citron, limeta, ty nezklamou nikdy, nabudí vás, máte pusu od ucha k uchu. Pak třeba kardamom, ten zbožňuji. Obecně působí jako osvěžující vůně také máta, eukalypt, borovice a řada aromatických bylin.

Máte ještě kapacitu přijímat a pamatovat si další vůně?

Do firmy pořád přicházejí vzorky od výrobců, dvakrát i třikrát týdně jsme se tři parfuméři sešli a dělali hodnocení, společně jsme čichali. Zapisujeme si, po čem daný vzorek voní a jak ho pak rozeznat. Někdy se stane, že se zasekneme a každý se snaží přijít na to, co mu to připomíná, každý v tom cítí něco jiného. Já jsem třeba v jednom vzorku naprosto jasně cítila čerstvě useknutou řepu, když se sklízí z pole. Kolegyně Pražačka se smála, že musí jít někdy na pole, aby zjistila, jak to voní.

Vybavují se vám třeba nějaké silné vzpomínky na dětství v moravském Strání?

Určitě, při každodenní práci se stovkami různých vůní se takové zkušenosti nelze ani vyhnout. Třeba látka stemone má vonět po nezralých fících a po fíkových listech, když jsem ji ucítila poprvé já, okamžitě se mi vybavila vůně sušených kopřiv, ze kterých babička často vařila čaj. Ty fíkové listy jsem objevila až po dalším soustředění. Jinak jsem vzpomínala jen na babičku a její čaj. V látce styralylacetát, jejíž obecný popis je, že voní po rebarboře, cítím zase pražené lískové oříšky, které znám z maminčiných dobrot z dětství. Vůbec, připodobňování vonných látek k něčemu, co známe ze života, je nepostradatelné při jejich studiu. Čím konkrétnější je naše osobní představa o dané surovině, tím snadněji si ji zapamatujeme a tím lépe se nám s ní potom pracuje.

Namíchala jste někdy opravdový parfém?

Třeba ve škole ve Francii. Tam jsme pracovali na různých projektech. Byli jsme rozdělení na dvě skupinky, každá byla zadavatel i výrobce, musela vymyslet zadání pro druhou skupinu a sama zpracovat její zadání. Zadali nám: Vůně peněz. Měla to být sexy vůně dámy, která se pohybuje po nočních barech, používá špičkovou kosmetiku, má luxusní oblečení a neví, co by ještě tak roupama dělala. Pro ni máme udělat parfém. Můj návrh byl vybrán jako nejzajímavější.

V čem byl jiný než ty ostatní?

Představovala jsem si, jak voní peníze, nebo možná jak smrdí. Mají specifický pach, cítíte v nich zbytky jídla, hospodu, lidský pot. Ve školní laboratoři jsem vybrala látku, kterou jsem do té doby neznala, měla s tímto pachem hodně společného. Použila jsem ji do základního akordu. Profesorka pak můj návrh vybrala jako výchozí bázi pro parfém naší skupiny. Zadavatelům se to líbilo, i když já bych to dneska asi dělala jinak. (Zarazí se) Vůbec, často nejsem úplně spokojená s tím, co vytvořím. Cítím, že by to ještě něco chtělo... Už se mi ale mnohokrát potvrdilo, že moje představa vůbec nemusí korespondovat se zákazníkovou. Když mám pocit, že se mi kompozice podařila, říkám si, jak se to bude líbit. A pak se jí prodá hrozně málo, zákazníky nezaujme. A naopak, něco potřebujete odevzdat strašně rychle, tak se to nějak splácá, a ejhle, zákazník je z toho nadšený a výrobek se velmi dobře prodává.

Na to si někdy stěžují i reklamní tvůrci. Když vymyslí něco nevšedního, tak to klient často odmítne jako příliš odvážné. Spíš přijme věc, která se líbí všem.

V tom to je někdy podobné. Módní domy dělají velké spotřebitelské testy. Než vyjdou s novinkou na trh, dají anonymní vzorečky stovkám spotřebitelů a zjišťují, které nejvíc zaujmou. Vzorek, který dostane nejvíc bodů, jde na trh. Velká reklamní kampaň, která parfém provází, je otázka velkých peněz, firmy nemohou riskovat. Trh je zahlcený. Dřív se počítalo s věrností zákazníků, teď se i vůně střídají. I když jsou některé, které se drží. Třeba J´adore od Diora.

Proč zrovna ten?

Je udělaný tak, aby se líbil všem. V Evropě i v Americe.

Jak?

Udělali test, co letí v Evropě i v Americe, parfém namíchali tak, aby neurazili nikde. I ve vůních se projevuje globalizace.

Jana Kubelová

V čem se liší vkus Američanek a Evropanek?

Američanky si potrpí na čistší, květinovější vůně, jakoby upjatější a střídmější, nejsou tam tolik populární orientální hřejivé dřevité tóny jako v Evropě.

A vkus Češek zapadá do vkusu evropského?

Trošku se lišíme. Když jsem byla ve Francii, byly tam na prvním místě v prodeji takové těžší, až orientální vůně, u nás je to už léta Light Blue od Dolce Gabbana, svěžejší vůně. Ale jinak se náš vkus evropskému blíží. Samozřejmě, že v každém státě je jiný favorit. Analýzy se dělají asi čtyřikrát do roka. My se podobáme Němcům, jinak podobní jsou si Francouzi, Španělé a Italové.

Hrdina knížky Parfém od Patrika Süskinda vraždí panny, aby z nich dostal dokonalou vůni totální lásky a přitažlivosti. Dokážete tu jeho touhu pochopit?

Já bych nevraždila, ale jeho touhu chápu (směje se). Parfumeřina se přesně o to snaží, přijít na vůně, které budou ostatní přitahovat. Proto se zkouší přidávat do parfémů látky podobné lidským feromonům. Já jsem se sice přímo s takovým parfémem nesetkala, na běžném trhu se neobjevují, ale přes internet se prý sehnat dají.

Není to jen reklamní trik?

Nevím, neměla jsem tu čest. Ale podobnou funkci plní čtyři látky animálního původu, které se do drahých parfémů přidávají: cibet z divokých koček cibetek, mošus z kabara pižmového, příbuzného asijských jelenů, dále kastoreum z bobra a ambra z vorvaně. Kromě ambry, kterou vorvaň produkuje po poranění trávicího ústrojí, se tyto látky získávají z váčků poblíž pohlavních orgánů zvířat. V surovém stavu to jsou vesměs silně páchnoucí hmoty, které se dále čistí a nechávají až několik měsíců zrát. Teprve potom jsou připraveny k použití do parfémů. Umění je nadávkovat je tak, aby v závěru plnily tu správnou funkci. Špetička cibetu dokáže parfém krásně zaoblit, dodá mu na hřejivosti a sex-appealu, zkrášlí ho. Naopak když se to přežene, parfém má fekální zabarvení a nedá se to již nijak napravit. V poslední době jsou však tyto suroviny už jen okrajovou záležitostí, ozývají se ochránci zvířat a také cena hraje obrovskou roli. Rezervují se jen na ty nejluxusnější parfémy, jinak se používají srovnatelné syntetické deriváty.

Jaký máte nejstrašnější čichový zážitek?

Jeden mám. Opravdu se mi dělaly kruhy před očima a poléval mě studený pot. Tehdy nás požádal o pomoc provozovatel kafilerie, zda bychom si nevěděli rady se zápachem šířícím se z jeho fabriky, na který si stěžovali blízcí obyvatelé. Než jsme vešly do provozu, nanesly jsme si s kolegyní pod nos jistý parfém z naší laboratoře, abychom tak zmírnily vjem toho intenzivního a nesnesitelného zápachu. Byl opravdu neskutečný, nebylo jim pomoci. Od té doby nemůžu cítit ani ten náš parfém. Citlivá jsem stále víc i na lidské pachy, je to velmi nepříjemné, když lidé kolem sebe šíří nepříjemný zápach.

Pořád se Češi nenaučili používat deodoranty?

Zlepšilo se to, ale pořád je rozdíl mezi jízdou MHD u nás a třeba ve Francii. Tam z lidí cítíte maximálně cigarety.

Je opravdu nutné se vonět, nebo stačí, když se neodbývá hygiena?

Je dobré se vonět. I když si člověk myslí, že se nepotí, tak se potí. Celým povrchem těla se z něj odpařuje voda, těkavé látky z jídla, které snědl - cibule, česnek, koření. Jsem zastánce používání vůní. Naučila jsem to i svého muže.

A trvalo to?

Ano. (směje se) Nakonec mi dal ale za pravdu a začal používat vůně, které mu sama vybírám. Už bez toho neodejde z domu, kolikrát se i vrátí, když zapomene. Jsem ráda, že se to naučil. Je to plus, když člověk voní svou přirozenou čistou vůní smíchanou s parfémem.

Ale někteří lidé to s vůní naopak přehánějí.

 Máte pravdu. Všeho moc škodí. Ale já myslím, že pořád je lepší vonět, třeba i silně, než obtěžovat okolí zápachem.