Když jeho tým porazí Velkou Británii, odveze si domů bronzovou medaili.
Oliver je cukrovkář. Ale také český reprezentant. S národním dresem bojoval na letním Mezinárodním fotbalovém šampionátu Junior Cup - Diabetes v Ženevě.
Nebýt toho, že si před a po zápase musel změřit hladinu cukru v těle, diváci by ani nepoznali, že Oliver - stejně jako ostatní hráči - je nevyléčitelně nemocný. Všichni hráli jako o život. A na svou chorobu zapomněli. Aspoň na chvilku.
Vypil sklenici vody a chtěl další
Cukrovka se u Olivera objevila, když byl v první třídě. Začalo to tím, že měl neustále žízeň. „Vypil tři deci vody a za deset minut přišel, že má zase strašnou žízeň a vypil další tři deci,“ mluví o prvních příznacích nemoci maminka Monika. Krevní testy pak ukázaly, že trpí diabetem prvního typu.
Cukrovka 1. typuU tohoto typu diabetu se úplně zničí buňky slinivky břišní produkující inzulín, takže v organizmu inzulín chybí. Léčba proto vyžaduje jeho celoživotní dodávání. Několikrát za den si tak pacient musí kontrolovat glykemii a reagovat na naměřené hodnoty. Musí si vážit a přesně počítat množství potravy a upravovat dávky inzulínu při fyzických aktivitách. |
Oliver měl při prvních krevních testech na lačno glykemii 28. U zdravého člověka je naměřená hodnota do šesti. „Okamžitě nás poslali do nemocnice, kde byl Oliver deset dní na inzulínu, aby ho dostali dolů,“ vzpomíná Oliverova maminka.
„Byl to šok, když jsme se dozvěděli, co nás všechno čeká, mysleli jsme, že to je konec. Konec všeho, konec sladkostí, konec se sportem, konec s normálním životem,“ dodává.
Přitom do šesti let byl Oliver zdravé dítě, bez vážnějších nemocí.
Sportovat jako zdravé děti
I turnaj ve švýcarské metropoli ovšem ukázal, že i s touto chorobou se dají prožít velké věci. Byť se zdravotním omezením.
Jak říká doktor Martin Jiruška z diabetologického centra Krajské nemocnice v Liberci: Zdravotní handicap, jeho zvládání se musí přizpůsobit životu mladého člověka, nikoli naopak.
„Sportovní aktivity jsou v životě diabetika velmi důležité. Nedostatek pohybu může později způsobit problémy. Po mnoho let bylo považováno za nemožné, aby děti trpící diabetem sportovaly. Dnes už víme, že mít cukrovku neznamená, že si lidé nemohou užívat života a dělat vše, co dělali před tím, než jim byla nemoc diagnostikována,“ vysvětluje doktor Jiruška, který dva týmy mladých českých diabetiků do Ženevy doprovázel.
Při první injekci matka plakala
Rodina malého Olivera byla poté, co jim lékaři oznámili diagnózu, v šoku. Nikdo z příbuzných přitom diabetem prvního typu nikdy netrpěl. „Pak jsme ale zjistili, že není konec všeho, že jsou i horší věci na světě. Museli jsme se s tím ale vypořádat a psychicky smířit,“ svěřuje se paní Monika.
Nejzásadnější opatření v životě pacienta s touto chorobou je to, že si musí neustále kontrolovat svou hladinu cukru, dávat tělu inzulín a přesně si hlídat přijímané sacharidy. V praxi to znamená, že se musí každá porce jídla vážit. Nemocný musí mít přesný režim.
„Když jsem mu píchala inzulín poprvé, brečela jsem,“ vzpomíná maminka. „A když jsem u svého prvního bramborového salátu počítala, kolik má sacharidů, popsala jsem papír velikosti A4. Teď už s tím mám ale zkušenosti a spočítám to hned. Trvá to minutku.“
Paní Monika dokonce nechodila půl roku do práce, aby si na všechno zvykla a přizpůsobila se na nový životní režim. Rodina najednou nemohla jen tak vyjet třeba na výlet, aniž by neměla přesně naplánované svačiny pro malého Olivera.
„Syn nemůže jet sám na školní výlet nebo na školu v přírodě, ani chodit se třídou na plavání. Vždy s ním musím být já, nebo manžel.“ Jak říká Monika, i přesto je teď samostatnější, protože si uvědomuje, že cukrovku je potřeba hlídat a v momentě jeho onemocnění se stal daleko zodpovědnější a spolehlivější.
Například třídní učitelka Jitka Vlčková v Druhé základní škole v Berouně, kam Oliver chodí, už si na jeho nemoc zvykla a rodiče jsou vděční za její pomoc. Když vidí, že je pobledlý, sama ho vyzývá, ať si změří cukr. Vstřícné jsou i kuchařky v jídelně, nedělá jim problém Oliverovi přesně zvážit jídlo na míru.
Vzor? Sparťan i Slávista
Ani na svůj milovaný fotbal nemůže jít Oliver sám. „Fotbal ho hodně baví, podporujeme ho v tom, pohyb je zdravý pro každého, snižuje glykemii, takže dávky inzulínu mohou být nižší. Zároveň může být i strašně nebezpečný. Jsem vždycky poblíž. Nemůže se stát, že by upadl do bezvědomí a nikdo nevěděl, co dělat,“ upozorňuje paní Monika. Kromě fotbalu, který hraje za přípravku v Berouně, se ještě věnuje florbalu a karate.
Z turnaje v Ženevě je Oliver nadšený. Nejen, že na hřišti patří mezi nejlepší, zároveň je mezi kluky se stejnou chorobou, takže si mohou vyměňovat informace o tom, jakou kdo má „glymču“.
Má i své fotbalové vzory. „Teď fandím Slávii, mým vzorem je Standa Vlček, a ve Spartě mám rád Martina Zemana,“ říká Oliver.
Ze začátku Olivera nejvíce trápilo to, že si nemůže dát tolik sladkostí, kolik by chtěl a kdy by chtěl. „Už od mala byl jedlík a tak se s tím těžko vyrovnával,“ dodává paní Monika.
„Jsme na něj velice hrdí, že se s cukrovkou naučil žít a je tak zodpovědný, přestože je to ještě dítě,“ chválí ho maminka.
Kluci z Oliverova týmu nakonec porazili své vrstevníky z Velké Británie 3:0 a ze Švýcarska si odvezli bronzové medaile. Jejich starší spoluhráči v boji o třetí příčku pohráli na penalty s Francií.
Choroba, které se nedá předejítDiabetes 1. typu je nejrozšířenější chronické onemocnění dětí, čítající více než 90 procent diabetických případů u dětí. Je to autoimunitní onemocnění, proti němuž neexistuje žádná preventivní léčba. Cukrovka 1. typu je na vzestupu, každý rok přibude 5 procent dětí předškolního věku a 3 procenta školáků a dospívajících. Nedostatečně řízená glykemie může způsobit ztrátu zraku, selhání ledvin nebo amputaci končetin a vést až ke kómatu a smrti. Je také jednou z hlavních příčin kardiovaskulárních nemocí a impotence. Průměrná doba dožití u těchto nemocných dětí je kratší až o 15 let. |
