Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Příběh Eriky: Tchán mě osahává, manžel i tchyně z toho mají legraci

  3:00
Jsem vdaná dva roky a po celou tu dobu se potýkám s jedním problémem - s chlípným tchánem. Zpočátku jsem si myslela, že je to jen bodrý "stařík", který se rád předvádí, ale poslední dobou už mi to přerůstá přes hlavu. A co na to manžel? Ten se tomu jen směje.
Ilustrační fotografie

Mám si nechat líbit tchánovo nevhodné chování? Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Se svým mužem se znám od studií. Studovali jsme stejnou vysokou, on byl o dva roky výše. Začali jsme spolu chodit, když mi bylo 22 let a Petrovi 24 let. Akorát měl před státnicemi. Rok jsme spolu chodili, rok bydleli v pronajaté garsonce. Pak nám jeho rodiče nabídli (když se odstěhoval starší syn s rodinou do svého), že můžeme bydlet s nimi. Mají velký dvoupatrový dům a jedno patro máme celé pro sebe.

Tchán to na mě zkoušel s dvojsmyslnými vtipy

Své rodiče mi Petr představil asi po roce, co jsme se poznali. Pozvali nás (tedy spíš mě, Petr tam ještě tenkrát s nimi bydlel) k nim domů na odpolední kávu a skleničku. Prý zvaní na oběd je takové moc oficiální a oni si jen chtěli přátelsky popovídat se synovou přítelkyní.

Na první pohled se mi oba moc líbili. Matka i otec vypadají dobře, je na nich vidět, že sportují a pečují o sebe. Oba mi hned nabídli tykání. Prý nemá cenu si na něco hrát. Od Petra mě už dobře poznali a moc se jim líbím. Přišli mi opravdu pohodoví. Původně jsem měla strach, co si s nimi budu povídat a jak se budou oni chovat ke mně, ale bylo to naprosto zbytečné. Z Petrovy matky čišelo nadšení, jak si její syn dobře vybral a z otce zase sršely takové jiskry zájmu o mě. Přiznám se, že jsem byla svým způsobem v šoku. To jsem opravdu nečekala.

Napište i vy svůj příběh

Příběhy jsou upraveny redakcí, vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce, v partnerské poradně nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu.

Setkání začalo asi ve čtyři odpoledne a skončilo skoro o půlnoci. Vypili jsme tři lahve vína. Jediné, co mi vadilo, bylo chování Petrova otce. Je velmi společenský, chytrý a pohotový. Umí udělat legraci, vtipně reagovat skoro na všechno. Jenže jeho vtipy a narážky jsou hodně lechtivé a dvojsmyslné. Celý večer se navážel především do mne. Tolikrát, kolikrát jsem se začervenala za ten večer, jsem se nečervenala nikdy v životě. Všichni kolem mě se výborně bavili a mně do smíchu moc nebylo. Styděla jsem se.

Přičítala jsem to ale tomu vypitému vínu. Jenže jsem se spletla, při každém dalším setkání můj budoucí tchán dělal nějaké dvojsmyslné narážky na mě, náš sexuální život s Petrem a podobně. Nevěděla jsem, jak reagovat. Když jsem to řekla Petrovi, jen se smál, že táta je už prostě takový. Nikdy si neodpustí příležitost, aby si z ženských utahoval právě tímto způsobem. Nemám si toho prý všímat.

Po svatbě tchán "přitvrdil"

Snažila jsem se tedy chovat, jak mi Petr doporučil. Kdykoliv jsem se s tchánem, ještě před tím než jsme se tam přistěhovali, viděla a on začal se svými narážkami, pokusila jsem se zmizet z jeho dohledu. Jenže po svatbě a našem přistěhování to bylo mnohem horší. To už jsem se mockrát s tchánem potkala i sama. Kolikrát nebylo kam utéct a navíc by to bylo dost trapné.

Sprosté (až nechutné) vtipy a narážky bych ještě zvládla, jenže on si mockrát nenechal ujít příležitost, aby mě objal i jen tak kolem ramen. Mačkal se na mě, třeba když jsme si sedli vedle sebe (tedy on si ke mně vždy přisedl). Poplácal mě po zadku, párkrát mě i štípl. A to všechno nejen, když jsme se střetli sami dva, ale i před svou ženou a synem. A oba na to nijak nereagovali, občas se jen zasmáli, když to tchán doprovodil nějakou narážkou.

Zpověď švagrové mi otevřela oči

Vůbec nepomáhalo, když jsem si stěžovala Petrovi. Řekla jsem mu, že toho mám plné zuby, jak mě tchán otlapkává. A jestli by mu mohl říct, aby toho nechal, že mi to je nepříjemné. Petr se jen smál a prý, ať to nedramatizuji, že táta už prostě je takový a myslí to jen z legrace. Vždyť to dělá i před mámou, tak co.

Rozhodla jsem se, že se pokusím s tím nějak vyrovnat. Budu se snažit se tchánovi víceméně vyhýbat. Když to nepůjde a jeho chování "bude přes čáru", tak se prostě seberu a půjdu pryč. Nechtěla jsem vyvolávat nějaké konflikty, když nepříjemné to je jen mně a ostatní to berou jen jako legraci. Jenže rozhovor se švagrovou mě zavedl do úplně jiné roviny. Docela si spolu rozumíme, proto mě překvapilo, že se mi svěřila po tak dlouhé době. Prý to slíbila manželovi (Petrovu bráchovi). Daly jsme si spolu rande, že si půjdeme večer pokecat u skleničky vína. Já si jí postěžovala, jak mě tchán tím svým chováním, řečmi a osaháváním štve a jak se tím všichni baví a ona mi řekla, že právě kvůli tomu od rodičů odešli.

Tchán jí dělal to samé co mně, jenže časem (asi po pěti letech, co tam bydleli) jí prý párkrát mezi čtyřma očima naznačil, že by to mohli spolu zkusit v posteli. Jarka to zpočátku brala jako legraci, ale když jí to řekl poněkolikáté, svěřila se manželovi. Ten taky všechno bral na lehkou váhu, takže mu nakonec pohrozila, že sebere děti (mají dvojčata) a odejde sama. S chlípným tchánem prý pod jednou střechou nebude. To jejího muže konečně probralo. Vzali si hypotéku, koupili byt a odstěhovali se.

Jarka se mi svěřila zhruba před měsícem a od té doby přemýšlím, co dál. Nechci skončit jako ona, aby mi tchán navrhl sex a já na to musela nějak reagovat. Navíc těch jeho narážek, vtipů a ochmatávání už mám taky dost. Jenže co mám dělat. Manželovi je to jedno, tchyni taky. Tchánovo chování berou jako normální jev. Jenže jak by se oni dva tvářili, kdyby věděli, co navrhl Jarce? Taky by to brali jako normální?
Erika

Názor psychologa: Zvažte odchod do vlastního

Myslím, že v prvé řadě byste si měla ujasnit, co je pro vás důležité více a co méně. Objektivně vzato, nejste v příliš výhodné situaci. Žijete v domě svého tchána, váš manžel ani tchyně se situací nic dělat nechtějí (proč tomu tak je, se můžeme jen dohadovat). To, co se stalo švagrové (a co zřejmě čeká i vás), můžete těžko používat jako argument.

Stojíte tedy před rozhodnutím, zda to vydržet, nebo odejít (a doufat, že manžel půjde s vámi). Realisticky vzato tchána těžko změníte, a pokud situaci vyhrotíte k nějakému konfliktu, máte velkou šanci, že se vše nakonec obrátí proti vám. Stojíte tedy před volbou mezi pohodlím bydlení u manželových rodičů (vykoupeným tchánovým obtěžováním) a odchodem do vlastního (vykoupeným zřejmě vyššími finančními nároky). Osobně bych vám radil volit druhou variantu.
Držím palce.

Pavel Král, Psychologie.cz

Anketa

Co mám podle vás dělat?

Mám se tchánovi vyhýbat a případně jeho chování vydržet? 186
Mám se nad tchánovo chování povznést, a když to zase zkusí, vynadat mu i přede všema, že už toho mám dost? 1623
Mám trvat na tom, aby Petr s tchánem promluvil, že mi je jeho chování nepříjemné a že oba nechceme, aby se ke mně tak choval? 507
Mám Petrovi říct, co se stalo Jarce a trvat na tom, že se také odstěhujeme? 9069
Autoři:



Ford Mustang V6, GT,
Ford Mustang V6, GT,

r.v. 2012, naj. 1 000 km, benzín
1 068 000 Kč (s DPH)

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© Copyright 1999–2014 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.