Veronika Vieweghová | foto: David Neff, MAFRA

Vieweghová: Pro děti je lepší různorodý kolektiv, než stejně staré děti

  • 41
Individuální vzdělávání v Česku pomalu nabývá na popularitě, doma se učí na 1400 českých dětí. Veronika Vieweghová vzdělávala doma své dvě dcery Sáru a Báru, které momentálně studují na víceletém gymnáziu. Online odpovídala na vaše otázky.

Podle české legislativy by měli mít rodiče závažné důvody pro to, aby se jejich dítě vzdělávalo individuálně. Patří mezi ně například zdravotní stav, výjimečné nadání, poruchy učení nebo třeba problémy v sociální oblasti. Mnozí rodiče ale nutnost zdůvodňovat rozhodnutí vzdělávat dítě individuálně považují za neopodstatněnou. Doma se totiž často učí i malí sportovci a domácí učení volí také lidé, kteří chtějí dětem sami předávat životní hodnoty, nesouhlasí se současným systémem vzdělávání nebo s ním mají špatné zkušenosti.

Odpovědi na položené dotazy najdete zde

Kritici současného školského systému mu vyčítají hlavně přílišný důraz na memorování informací a znalosti, které nemusí dítě pro svůj budoucí život vůbec potřebovat. Těžko z dnešního pohledu odhadneme, co bude důležité za dvacet let a co zůstane zapomenuto. Mnozí rodiče vyučující děti doma se proto zaměřují více na schopnost kritického myšlení a získání si relevantních informací a zdrojů sám.

„Neznám žádné rodiče, kteří by se s dětmi doma neučili, po té, co děti stráví 5 a více hodin ve škole, nebo jim nepomáhali s úkoly (a mnozí je za děti i píšou). Takže asi je někde chyba,“ odpověděla Veronika Vieweghová v online chattu se čtenáři OnaDnes.cz.

Podívejte na Show Jana Krause, kde Veronika mluvila o práci duly (květen 2014):

23. května 2014

Výhoda pro nadané děti i dyslektiky

Rodič je při individuálním vzdělávání vždy plně soustředěn na potřeby a pochopení probíraného tématu dítětem, což při frontální výuce ve třídě se třiceti žáky příliš nejde. Pokud jde žákovi matematika nebo ho baví písmenka, může se hned v „první třídě“ naučí psát vlastní příběhy nebo třeba malou násobilku a nenudí se ve třídě s dětmi, které teprve skládají písmenka do slov nebo počítají do dvaceti. Mnoho rodičů se navíc zaměřuje na rozvíjení přirozené zvídavosti svých dětí, které škola v mnohých z nás svým uniformní přístupem semlela.

„Oba dva s Michalem jsme prošli školským systémem, který v nás zanechal nějaké stopy a nechtěli jsme, aby si děti procházely něčím podobným. Doba, po kterou jsem Sáru a Báru učila doma, byla jedna velká výzva, velké učení a pochopení. Mojí odměnou a vlastně vysvědčením je, že obě jsou nyní na víceletém gymnáziu. Ale to nejdůležitější je, že mají stále tu přirozenou touhu se dozvídat více o světě, v kterém žijí, vzdělávat se, pozorovat a zkoumat. Oceňují, co pro ně učitelé dělají, jaké programy připravují a jak zajímavě dokážou vysvětlit to, co učí. Zároveň jsem z reakcí učitelů pochopila, že to u ostatních studentů vůbec není běžné,“ popsala Veronika Vieweghová pro magazín Rodina.

Co je kmenová škola?

Individuálně se v Česku vzdělává necelých 1400 dětí. Musí se zapsat do vybrané kmenové školy, na prvním stupni by to mělo jít na každé základní škole, na druhém stupni je od letošního září individuální výuka také možností (doposud probíhalo pokusné ověřování na několika málo školách). Rodiče při tom musí doložit příslušné vzdělání (SŠ s maturitou pro první stupeň a VŠ pro druhý stupeň), popsat podmínky pro vyučování v domácnosti a dodat seznam využívaných knih a učebnic. Rodiče postupují podle daných osnov, znalosti dětí ověřují kmenové školy dvakrát během roku na hodnocení, na druhém stupni čtyřikrát do roka.

Nejčastější výtkou na adresu „domškoláků“ pak od odpůrců bývá, že se dostatečně nesocializují a nebudou se umět pohybovat v kolektivu. „Jsou děti, které kolektiv potřebují, ale nejsem přesvědčena o tom, že to má být kolektiv stejně staých dětí. Ony si totiž nemají moc co předat. Když je kolektiv různorody, probíhá pak ve skupině přirozená komunikace, mladší napodobují starší, učí se respektu, starší se učí trpělivosti, vnímat a předávat zkušenosti. A tím se všichni neustále obohacují. Tak, jak to dřív bylo v kmenech a ve vesnicích,“ odpověděla čtenářům Veronika Vieweghová.

Rodiče individuálně vzdělávaných dětí je proto často zapisují do nejrůznějších zájmových kroužků a chodí s nimi na nejrůznější workshopy, exkurze a výstavy společně s dalšími domškoláky. některé pak vzdělávají i soukromí učitelé - často se uplatňují třeba při výuce cizích jazyků.

„Domácí vzdělávání není pro každé dítě ani pro každého rodiče. Důvody jsou různé. Nejčastěji od rodičů slýchám, že by to nezvládli, nemají trpělivost, fantazii, vzdělání, energii, někdo přizná, a to oceňuji, že si nedovede představit trávit s dětmi veškerý čas. Je důležité najít v sobě tu pravou motivaci a také si třeba přiznat, že představa byla jiná, a že s domácím vzděláváním prostě skončíme,“ uvedla v rozhovoru Veronika Vieweghová. Na vaše dotazy ohledně toho, jak probíhá individuální vzdělávání doma, odpovídá právě teď.

, pro iDNES.cz