OTÁZKA:
Dobrý den, domnívám se že se mě týká syndrom vyhoření.
Je mi 41 let, téměř 20 roků jsem pracoval v obchodních pozicích, posledních cca 5 let mě kontakt s klienty přestal naplňovat, nechce se mi nové zákazníky přemlouvat, často mám pocit, že moje práce nemá význam i přes to, že jsem změnil zaměstnavatele. Chtěl bych klientům pomoci či přinést přidanou hodnotu, ale mám pocit, že o to málokdo stojí. Přitom se cítím být fundovaným odborníkem ve svém oboru. Často a dlouhodobě jsem byl vystaven manažerskému tlaku na výsledky, můj smysl pro odpovědnost jsem přetavil do pravidla „když už nemůžeš, tak přidej“. Pak se mi přestalo chtít, do práce jsem chodil s nechutí.
Často odkládám důležité činnosti, moc aktivit mě radost nepřináší,
Zajímá mě, jak z takové situace ven. Najít si „jednoduché“ zaměstnání (manuální, řidič, atd.) ? Jak to jde dohromady s pocitem nevyužití mých zkušeností?
Děkuji za odpověď. Laco
Laco
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, opět úžasná reflexe vlastní situace. První krok k úspěchu :-). Píšete, že do situace Vás dostal tlak ze strany zaměstnavatele a nezájem klientů. Domnívám se, že řešením Vaší situace není najít si "jednoduchou" práci, protože pak by se patrně dostavila frustrace a prázdnota, že nevyužíváte schopnosti a zkušenosti, které jste roky poctivě budoval a rozvíjel. Pokud není možná změna organizace na pracovišti a přehodnocení vlastního očekávání od klientů, tak je na místě se zastavit. Píšete, že odkládáte důležité činnosti, vytrácí se pocit radosti z aktivit, což považuji za varovné příznaky. Zastavení, odpočinek, probrání s někým zvenčí (cizí optika často vidí věci, které přehlíží člověk do problému ponořený) mohou pomoci si věci srovnat, získat realističtější náhled, uvědomění si, kam chci směřovat.
17.2.2016 14:49