Ale zároveň uznává, že jsou situace, kdy stejně musíme sáhnou i k nějkému trestu.
"Přesto ale zkuste dát najevo své pocity tak, aniž byste znevažovali osobnost dítěte, sdělte své očekávání, dejte dítěti na výběr z nějakých možností a zapojte je do hledání řešení výchovné situace. Když může být dítě aktivní a necítí se napadeno, bude líp spolupracovat," odpověděla psycholožka v online rozhovoru se čtenáři iDNES.cz.
Odpovědi psycholožky Evy Hradilové najdete zde |
"Pokud se o své děti zajímáme, hovoříme s nimi, nasloucháme jim, tak nás jistě problémy ve škole či s kamarády nepřekvapí, budeme už něco tušit. V první řadě bychom měli zachovat klid a odstup. Pokud máme důvěru svého dítěte, tak se nám dokáže svěřit se svým problémem," říká Hradilová.
A dodává, že za zhoršeným prospěchem se mohou schovávat i jiné problémy než nedostatek snahy. Tím, že se zaměříme jen na špatnou známku a kritiku dítěte, ztratíme možnost porozumět tomu, co se doopravdy děje. Zkusme tedy prvně problém popsat, zjistit všechny okolnosti a nedělat soudy předem (typu "jen se flákáš a nic pak neumíš", "kdoví, jestli si nezačal s tou rvačkou sám, vždyť tě známe"...). Akceptujme pocity dítěte a nechme ho, aby zkusilo i samo navrhnout řešení, aby sdělilo, co potřebuje k překonání problému.
I děti potřebují respekt
Častou chybou rodičů je totiž podle slov psycholožky to, že automaticky předpokládáme, že naše děti jsou stejné jako my. Že budou mít stejné ambice v životě nebo dokonce, že naplní ambice rodičovské.
Mgr. Eva Hradilová  Po studiích v roce 1996 začala pracovat jako psycholog v Masarykově onkologickém ústavu v Brně, poté pracovala v nemocnici v Kyjově, dále spolupracovala jako psycholog pro několik společností a nyní je psychologem a psychoterapeutem na poliklinice Medicon, a.s. Absolvovala několik odborných kurzů zaměřených na psychoterapii u nás i v zahraničí. |
"Málo je respektujeme, málo nasloucháme jejich pocitům i myšlenkám. Předpokládáme, že je pro ně dobré to, co pro nás. Často jsme jako rodiče buď příliš přísní, nepřiměřeně je trestáme a vyhrožujeme, nebo naopak jsme příliš povolní a nedůslední. A ne vždy jim dáváme najevo, že je máme rádi takové, jaké jsou," vysvětluje Hradilová.
Pokud ale chceme být respektováni, tak musíme také respektovat osobnost našeho dítěte. "Znamená to naslouchat jeho pocitům, projevům, snažit se jej pochopit. Vzdát se projevů, kterými snižujeme druhého, jako je obviňování, vyhrožování, posmívání, moralizování, rozkazování. Od nízkého věku podporujme samostatnost dítěte, oceňujme jeho snahu, nechme je hledat vlastní způsoby řešení, ale stůjme při něm," radí psycholožka.
Důležitá je důslednost
A jak je to s trestáním dětí? "Obecně řečeno jsou přísné tresty daleko méně účinné, než se zdá. Vždy je lepší se soustředit na projevy, které jsou žádoucí, a ty odměňovat. Lépe funguje povzbuzení, pochvala, pochopení dítěte. Vaše dítě přece ví, že 4 nebo 5 jsou špatné známky. Zkuste také konkrétně a stručně formulovat vaše očekávání od dítěte místo výčitek, vyhrožování nebo dlouhých přednášek ("očekávám, že si budeš věci do školy připravovat už večer"), formulujte své pocity a nenapadejte osobnost dítěte ("naštvalo mě, že..." místo "jsi úplně neschopná..."), hledejte společně řešení."
Pravidla musejí být podle psycholožky Evy Hradilové zřejmá, jasná a pevná. Pokud totiž jednou trestáte a podruhé ignorujete stejné chování, tak je to pro dítě nečitelné a ztrácí motivaci snažit se o změnu k lepšímu.
V horším případě můžete odejmout některé výhody, jako je televize, počítač, sladkosti, ale vždy raději podporujte dobré projevy.
