Zároveň upozornila, že se mu lze bránit správným hygienickým režimem, výběrem potravin, používáním pitné vody a to i na oplachování ovoce apod. Důležitý je i dostatečný pitný režim.
Odpovědi lékařky Daniely Fránové najdete ZDE. |
Cestovatelé by měli mít dostatečné znalosti o zdravotních rizicích v místech jejich plánované dovolené, ať už budou souviset s hygienickými podmínkami, typem a délkou pobytu nebo zvyklostmi dané země.
"Mezi nejčastější infekční nemoci, které ohrožují cestovatele, patří různé virové i bakteriální nákazy z potravin, virové žloutenky typu A a B či sexuálně přenosné nemoci," říká lékařka Daniela Fránová z Oddělení očkování a cestovní medicíny Plzeň.
Zároveň dodává, že pozor by si lidé měli dávat také na úrazy, které na cestách tvoří 60 procent zdravotních problémů, úžeh a úpal, nebo onemocnění přenášená hmyzem.
MUDr. Daniela Fránová  Vystudovala lékařskou fakultu UK v Plzni, obor všeobecné lékařství, dále se specializovala v oboru epidemiologie. Pracuje na Oddělení očkování a cestovní medicíny Plzeň, které spadá pod Zdravotním ústavu se sídlem v Ústí nad Labem. Jako externista vyučuje na Fakultě zdravotnických studií ZCU. Specializuje se na problematiku cestovní medicíny, rizikového chování dospívajících, prevenci HIV/AIDS a dalších infekcí. |
Obecně platí, že čím vzdálenější je cílová země, tím dříve by se měla dovolená začít plánovat. K zajištění dostatečné ochrany je někdy nutné zahájit očkování dva až tři měsíce před odjezdem.
Očkování proti žloutence je základ
"Nejběžnější cestovatelské očkování proti žloutenkám typu A a B je ideální zahájit nejméně šest týdnů před odjezdem. Právě žloutenky typu A a B jsou jedny z nejrozšířenějších cestovatelských nemocí, proti kterým se dá chránit očkováním. Vzhledem k dlouhodobé ochraně by očkování proti nim mělo představovat cestovatelský základ," uvádí lékařka.
Ostatní očkování se jen doplňují podle povinných očkování do vybrané destinace a aktuální místní epidemiologické situace. Sem patří například očkování proti břišnímu tyfu, žluté zimnici či choleře, která jsou na rozdíl od očkování proti žloutenkám spojená zejména s cestami do exotických oblastí.
Podle záznamů center cestovní medicíny se nejvíce Čechů před odjezdem chrání očkováním proti žloutence typu A. Nejčastěji se lidé touto nemocí nakazí požitím virem kontaminovaného jídla nebo nápoje. Žloutenka typu A se vyskytuje na všech světových kontinentech, včetně Evropy.
Celosvětový výskyt zaznamenáváme také u žloutenky typu B. Na rozdíl od typu A se ale žloutenka typu B přenáší tělními tekutinami. Žloutenka typu B je až 100% nakažlivější než virus HIV, k přenosu může stačit mikroskopické množství krve.
Pozor na nechráněný sex
Mezi nejčastější způsoby nákazy patří ve vyspělých zemích nechráněný sexuální styk, rizikové může být i ošetření zubařem či drobný operační výkon při úrazu, především v zemích s vyšším výskytem žloutenky typu B.
Zcela bezpečná nemusí být ani návštěva kosmetického studia. Pokud si cestovatel dopřeje manikúru či pedikúru, i zde může dojít ke krvavému poranění a přenosu žloutenky typu B. To samé samozřejmě platí i u akupunktury nebo ještě rizikovějšího tetování či piercingu.
Virus žloutenky typu B je navíc velmi odolný, v zaschlé kapce krve dokáže přežít týdny. Nakazit se tedy lze například i sdílením ručníků, nebo holicích strojků.
Základním vybavením cestovatelů, které se hodí vždy a všude, by mělo být i zdravotní pojištění a dobře vybavená lékárnička s léky proti horečce, bolesti a průjmu.
