"Pocházím z rodiny, kde nebylo moc peněz, a přestože se u nás za oblečení...

"Pocházím z rodiny, kde nebylo moc peněz, a přestože se u nás za oblečení vydávalo minimum, babička i maminka byly elegantní," říká Olo Křížová. | foto: Lucie Robinson

Musí vymřít generace, aby se móda dostala do popředí, tvrdí módní guru

  • 228
Její jméno zná v Česku každý, kdo se pohybuje ve světě módy. Olo Křížová byla modelkou, později vyzkoušela různé profese z módní branže a před pár lety začala pracovat jako stylistka v Miláně, kde ji zastihla nabídka podílet se na prestižních přehlídkách Prague Fashion Weekend.

Vizitka

  • Narodila se 12. 7. 1975 v Brně jako Oldřiška Křížová. Vystudovala technologii pletařství na Střední průmyslové škole textilní v Brně.
  • V roce 2006 založila vlastní značku OLO-Dressing, je jednou ze zakladatelek projektu Shooting Fashion Stars na podporu nastupující generace módních designérů v Česku.
  • Působí jako kreativní ředitelka společnosti Czech Fashion Council a sdružení Fashion Live! – obě podporují českou a slovenskou módu.
  • Žije napůl v Praze a Miláně, kde dříve pracovala jako stylistka.

Z hlavního města módy se přesunula zpátky do země, kde ještě před pár lety lidé chodili v teplákách. "Miláno je úžasné. Tam kolem sebe máte tým lidí, které baví jejich práce a vědí, jak ji dělat. V Česku se to mění postupně," říká Olo Křížová v rozhovoru pro pondělní magazín Ona DNES.

Vysvětlete mi, proč úspěšná stylistka odjede z Itálie dělat módu někam, kde vůbec není v popředí.
Ale ona tady je, jinak bych do toho nešla. Zatím tady však chybí vzdělaní klienti. Chtějí reklamu, přinesou magazín a řeknou: "Chci to přesně takhle." Na tom není nic kreativního, všechno jen kopírujeme. My máme vnášet do práce vlastní autentičnost, jenže toho se klienti bojí. Potrvá to ještě pár let, musí vymřít celá jedna generace.

Generace, kterou ovlivnil socialismus?
Ano. Komunismus tady popřel jakoukoliv individualitu. Chtěl vytvořit stádo, dělnickou třídu v modrákách, což se mu povedlo. Generace našich rodičů i mých vrstevníků žila nebo vyrůstala v době, kdy móda nebyla vůbec důležitá. Mámy byly doma v teplákách nebo odporných zástěrách, kultura odívání byla zdevastovaná a v lidech to pořád přetrvává. Viděla jsem to na svém tátovi, s nímž jsme se o některých tématech nemohli bavit. Absolutně mě respektoval, ale vůbec nerozuměl tomu, co dělám.

Kritizovala jste ho za oblečení?
Nebylo to nutné, bavilo ho se oblékat, měl k tomu docela dobrý vztah, naráželi jsme někde jinde. Koupila jsem si třeba prsten od šperkaře, který stál šest a půl tisíce, což tehdy vyvolalo obrovské nepochopení: Tolik peněz a prsten není ani zlatý! Rodina z tátovy strany ještě dokázala pochopit nákup zlata, což byla investice, ale investovat do umění? Tomu nerozuměli. Lidé tady za socialismu byli sice zaměstnaní, ale nic nevytvářeli, protože nemohli. Proto neumí ocenit práci někoho jiného.

Přetrvávají v naší společnosti nějaké mýty, které se týkají oblékání?
Největším mýtem je značka. Lidé ji nosí viditelně, obléknou se do ní od hlavy až k patě a vůbec jim to nesluší. Okázale se snaží ukázat, kolik mají peněz. A pak je tady druhý extrém: Nerozumím módě, tak se o ni nebudu zajímat, nebudu se oblékat a zůstanu ve své outdoorové bundě a sandálech.

Obléká se mladší generace lépe?
Vidím tam velký posun, což se změnilo s tím, že móda je dostupnější, díky internetu vznikla spousta módních blogů. Ale tady zase platí, že když je po něčem hlad, tak se toho přejíme. Každý druhý je dnes bloger a odborník na módu. Ale to se za chvíli vyselektuje.