Olga Menzelová: Můj muž je moje první láska

Říká se, že láska hory přenáší. Olgu Menzelovou Kelymanovou hravě přenesla přes několik desetiletí, která ji dělí od jejího manžela, režiséra Jiřího Menzela. "Jsem člověk okamžiku," říká Olga.

Jiří Menzel a Olga Kelymanová - S manželem Jiřím Menzelem jsou pravidelnými návštěvníky filmového festivalu v Karlových Varech. Nechyběli ani letos. | foto: Archiv Olgy Kelymanové

Dokážete si představit, že by vás s partnerem od sebe dělilo 40 let? Hlasujte v anketě ZDE

Jaká byla vaše první láska?

Ježišmarjá, to jste mě teda překvapila! Já nevím, to už je strašně dávno...

Zas tak dávno snad ne, nejste přece žádná stařena...

Ale stejně si nevzpomínám... Víte, myslím, že těch opravdových lásek má člověk v životě tak jednu nebo dvě. Dětské lásky do toho nepočítám, nějaké vodění za ručičku ve školce, to není láska. Mou první velkou láskou je můj muž.

Tak to jste překvapila zase vy mě! Takže před manželem nebylo nic?

Bylo, a bylo to moc hezké, ale nedá se to srovnat s tím, co je teď. Tím nechci ty ostatní urazit, mimochodem - moc jich nebylo, ale prostě je to tak.

Takže žádné dětské lásky...?

Ani ne. Já jsem na to jako malá ani neměla moc čas.

Co jste dělala?

Odmala pořád někde lítám. Nejdřív to byl tenis, pak lehká atletika, lyže, běžky... Myslím, že u sportu je převážná většina lidí fajn, mají dobrý charakter, mezi sportovci jsem vždycky našla dobré kamarády. Jsem z Písku, ale moc dlouho jsem tam nepobyla. Ve čtrnácti jsem odešla na sportovní gymnázium do Českých Budějovic, kde to bylo skvělé. Bydlela jsem na intru a byla to nejlepší léta, jaká jsem zažila. Měli jsme skvělou partu, dodnes se s některými lidmi přátelím, jsou to opravdoví kamarádi. Sport nás stmelil dohromady.

Takže umění vás nezajímalo? Divadlo, literatura...

Vůbec ne, to přišlo až s Jiřím Menzelem.

Znala jste před tím, než jste se seznámili, jeho filmy?

Znala, ale ne všechny.

Byla jste jeho fanoušek?

To ne, ale filmy se mi líbily. Jsou lidské, hezké, veselé, chce se vám u nich zároveň brečet i smát. Mají lidský rozměr, který se mi líbí. Taky jsem mu to na tom našem prvním setkání řekla. On byl protivnej, příšernej, kyselej, a já jsem byla strašně zklamaná z toho, jak se chová. Pak jsem se překonala a řekla jsem mu, že dělá pěkné filmy. A protože je ješitný jako každý chlap, tak se nafoukl a pozval mě do divadla. To bylo zlomové.

Zaujal vás na první pohled jako chlap?

Ne.

Jak to tedy přišlo?

Strašně pomalu. Dlouho jsme se oťukávali... Jsme hodně rozdílní. Asi se přitahují. Zřejmě to tak mělo být. Dokonce i pan Antonín Baudyš, který nám sestavoval horoskopy, řekl, že za celou svou kariéru ještě neviděl dva lidi, kteří by k sobě takhle sedli. „Vy se nemůžete nikdy rozejít, to byste byli hloupí,“ říkal. A musím říct, že za ta léta - je to už sedmý rok, co jsme spolu - mu musím dát za pravdu. Trefil se. Bylo by samozřejmě špatné na to spoléhat a říkat si - máme to ve hvězdách, tak se už nemusíme snažit. Vztah je dřina. Člověk se musí tomu druhému ať chce, nebo nechce nějakým způsobem přizpůsobit, aby to soužití bylo harmonické. Nám se to zatím docela daří.

Seznámili jste se, když jste byla ještě dost mladá. Měla jste předtím nějaký dlouhodobý vztah? Nebo kde jste nabírala zkušenosti?

Vztah jsem měla, ale nejvíc mi dala moje máma. Je neskutečně moudrá. Díky ní mám spoustu věcí daných citem. Pro mnoho věcí, i pro ten vztah, člověk musí mít ,tykadla‘. A pokud je nemá a chce třeba partnera předělat k obrazu svému, jak to občas bývá zvykem, je to špatně. Mít ,tykadla‘, být citlivý vůči tomu, co cítí ten druhý, a hlavně si vzájemně vyhovět, je velice důležité. Myslím, že mám schopnost empatie, a to mi pomáhá nejenom ve vztahu, ale třeba i v pracovním jednání s lidmi. Snažím se vždycky si představit sama sebe v kůži toho druhého.

Ve vztahu to hlavně musí být z obou stran. Když se snaží jen jeden a ten druhý se nechává opečovávat, tak to nemůže fungovat. Jak je na tom váš manžel?

On je velice citlivý. Rychle oba vzájemně poznáme, když se něco děje s tím druhým. Když má ten druhý nějaký problém a nechce o tom hned mluvit, stejně to na sobě oba poznáme. Znám spoustu párů, kdy jeden má problém, a když to neřekne, partner nic nepozná. A to je špatně. My tuhle vzájemnou citlivost naštěstí máme. Myslím, že partner by neměl být jen člověk, se kterým sdílíte domácnost, ale člověk, na kterého se můžete spolehnout, podělit se o své zážitky... Vědět, že máte někoho, komu můžete kdykoliv zavolat a on vám pomůže. To je pro mě partnerství. Protože co s chlapem, na kterého není spoleh?

Řešila jste někdy ten věkový rozdíl, který je mezi vámi?

Žádnej není.

Možná to nevnímáte, ale fakt je, že mezi vámi je rozdíl dvou generací. Nikdy jste o tom neuvažovala?

Ne. Já jsem člověk okamžiku. Nežiju v minulosti ani v budoucnosti, žiju teď. Možná je to krátkozraké, ale pro mě je ztráta času a energie přemýšlet nad tím, co kdy jednou asi bude a jestli pro mě věkový rozdíl je problém. V tuhle chvíli žádný věkový rozdíl nepociťuju. Je to fajn a to mi stačí. Myslím, že jsem dostatečně silný člověk na to, abych spoustu věcí zvládala řešit, aniž jsem na ně byla připravená dopředu. Tak uvidíme.

O budoucnosti tedy nepřemýšlíte. Ani o dětech?

To si nechám pro sebe, to nechci zveřejňovat.

Chápu. Ale člověka to hned napadne, když myslí na to, co s vaším vztahem bude za pár let.

Uvidíme. Ani v téhle otázce nic neplánuju. Co bude, to bude. Zatím jsme oba rádi a vděční za každý den, kdy jsme spolu.

Tak se necháme překvapit.

Já vám dám vědět, až to přijde!

Ještě by mě zajímalo, jaká byla první reakce vašich rodičů, když jste si přivedla staršího pána...?

Mám skvělé rodiče. Vím, že zvenku se náš vztah jeví jako něco, co nezapadá do stereotypu, ale je mi to jedno. Nemusím být součástí davu. Vždycky budu jiná, chci se odlišovat a dělá mi to dobře. Ne záměrně, ale prostě to ve mně je. Je zvykem, že partneři bývají stejně staří nebo s malým věkovým rozdílem. * Jakmile se někdo odlišuje, hned je na tom něco divného, a lidi mají potřebu to řešit. A co se týká mých rodičů, Jirku mají nesmírně rádi, váží si ho, přátelí se s ním. Ani jednou nepadlo z jejich úst, že jsem si přivedla někoho staršího a jak si to představuju. Tahle tolerance mi dává svobodu. Nenechám se svázat od nikoho a musím říct, že z mých přátel se nenašel jediný, kdo by mi řekl - co blázníš, koho sis to našla? Jestli má někdo potřebu o nás mluvit, ať to dělá; mně je to fuk.

Co dělají vaši rodiče?

Mamka je učitelka a soudní překladatelka z němčiny a táta je státní zástupce, právník. Mám ještě mladšího bratra a sestru. Ta je teď v Americe, jinak studuje vysokou školu. Brácha dokončil právnickou přípravku.

Vy jste tedy ta ,velká sestra’...

Jsem nejstarší, ale nemyslím, že by mě brácha se ségrou někdy brali jako nějakou autoritu nebo dohlížitelku, to jsem nikdy nebyla. Můj jedenadvacetiletý brácha se například teď, kdy jsou naši na dovolené, stará o celý dům, a dokonce zavařuje okurky, což já jsem nikdy neuměla. To, že jsem starší, neznamená, že bych byla ta, která všechno umí.

Ale vařit prý umíte dobře. Učila vás maminka?

Ne. Já jsem od 14 nebydlela doma a vařit jsem se učila, až když jsem se přestěhovala do Prahy. Baví mě to, hlavně když můžu vařit pro někoho, kdo to ocení. Je to pro mě odpočinek od práce, kreativní zábava. Jsem schopná běžet pro správné koření přes půl Prahy. Což Jiří nechápe, a když jdeme spolu nakupovat, má spoustu řečí, proč kupuju tohle a tamto, ale pak to ocení.

Opravdu? Dřív jste si myslím stěžovala, že Jiří není moc velký gurmán.

Spíš byl líný, co se týče jídla. Připadalo mu zbytečné moc s tím nadělat. Já to vnímám jinak a myslím, že i on už pochopil, že jídlo může být událost a zábava.

Hádáte se někdy?

Ne. Jen jedna věc je u nás problém. Já mám strašně málo času, což Jiří nechápe. A mám problém s dochvilností. Vždycky se snažím vyrazit včas, ale nedaří se mi to. Ostatně zažila jste to sama. Nerada nechávám toho druhého čekat, ale prostě nestíhám. Když jdeme někam společně, je to příšerné, protože já ještě stojím nahá v koupelně a Jirka už čeká oblečený u dveří. Teď už si nosí stoličku, na kterou se posadí, a tváří se pekelně naštvaně. Ale když ho vidím, jsem ještě nervóznější... V tom máme velký spor. Já myslím, že se snažím; on si myslí, že se snažím málo.

V čem se ještě lišíte?

Máme úplně jiný biorytmus. Já vydržím být vzhůru a pracovat dlouho do noci, protože mi vyhovuje ten noční klid. Nevadí mi jít spát ve dvě ve tři, ale zase ráno si potřebuju přispat. No a Jiří chodí spát v jedenáct a vstává brzo. Toho jsme využili tak, že Jirka dělá ráno snídani a nosí mi ji do postele, kde snídáme spolu.

Vy pořád hodně sportujete. Berete s sebou i manžela? A stačí vám?

Jiří se velice rozumně o to ani nesnaží. Já jsem sportovní maniak a stačí mi málokdo, což myslím není záležitost věku. Je to moc i na moje spolužáky z DAMU, kteří jsou daleko mladší než já. Takže třeba na bruslích jezdím nejraději sama, protože nemusím na nikoho čekat. Ale rádi oba plaveme, jezdíme na lyže. Jirka lyžuje velice dobře.

Zmínila jste se o spolužácích. Jak vás berou? Jako paní Menzelovou?

Nejdřív si mě prý všichni projeli na internetu, což mě pobavilo. Drbů asi moc nenašli... byli zvědaví, já taky. Je mi s nimi dobře. Jsme taková partička. Oni dokonce říkají, že nás není v kruhu deset, ale jedenáct, ještě s Jirkou.

On se nějak účastní?

Jasně, občas u nás pořádáme party, kam přijdou všichni spolužáci. Většina z nich je ve věku mého bráchy, což mi přijde vtipné, když na to pomyslím, protože Tomík je pro mě pořád ten mladší bratříček, kterého jsem kontrolovala, aby se neodkopával, a byla na něj nazlobená, když nechtěl spát... Ale oni jsou moc fajn. Jirka jim vždycky na závěr večírku udělá citronový sorbet. Jsem ráda, že znovu chodím do školy, člověk získá nadhled, je hezké mezi nimi být.

Říkala jste, že máte hodně práce. Co všechno děláte?

Dělám hodně produkční záležitosti, pořádání a mediální zastřešení akcí - sportovních, kulturních, společenských. Taky mediálně zastupuju operní zpěvačku Andreu Kalivodovou nebo teď třeba výjimečný hudební projekt skupiny Čechomor Vlak tour Krušovice 2006. Do školy jsem šla proto, abych se naučila věci z autorského práva, z financování, účetnictví, abych se naučila termíny, věděla, jaký je rozdíl mezi platem a honorářem...

A co vás nejvíc zaměstnává právě teď, na čem pracujete?

Největší věc, která mě do téhle chvíle zaměstnávala, je výstava francouzského fotografa Yanna Arthuse-Bertranda Země krásná neznámá. Bylo to strašně moc práce, protože jsem hlavním organizátorem, ale výsledek myslím stojí za to. Jsem ráda, že se mi realizace za pomoci Magistrátu a Městské části Praha 1 nakonec podařila. Doufám, že se výstava bude lidem líbit a třeba i někoho přiměje, aby se zamyslel nad tím, jak žije. Nechci říct, že jsem přímo ekologický aktivista, ale trápí mě, jak se lidi chovají k přírodě, jak jsou nevzdělaní, přitom si tím řežou sami pod sebou větev. Proto dělám i tuhle výstavu - nejde jen o hezké obrázky, ale i o její humánní a ekologické poselství. Ty fotografie mají člověku ukázat, jak moc změnil svým působením naši planetu, a výstava má sloužit k tomu, aby se člověk pozastavil nad tím, jak se chová, třeba jak plýtváme zdroji.

Jak jste se z toho poučila vy?

Třídím odpadky, používám k přírodě šetrnější čisticí prostředky, snažím se nakupovat bio potraviny, hlavně maso. Je důležité, aby se zvířata, když už je zabíjíme pro naši potravu, před smrtí netrápila. Byla bych ráda, kdyby tahle výstava aspoň trochu přispěla k tomu, aby si lidé uvědomili, v jakém blahobytu tady žijí a že zdroje naší planety nejsou nevyčerpatelné. Každý by se měl starat o to, v čem žije. Věřím, že moje snažení má smysl, i když si někdy připadám jako Don Quijote.

OLGA MENZELOVÁ KELYMANOVÁ (28)
Narodila se 25. ledna 1978 v Písku. Vystudovala sportovní gymnázium v Českých Budějovicích, poté Vyšší odbornou školu publicistiky v Praze. V současné době studuje na katedře produkce na DAMU. V roce 2004 se po pětileté známosti provdala za režiséra Jiřího Menzela.

Autoři:
  • Nejčtenější

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

26. března 2024,  aktualizováno  8:54

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za...

Obří melouny už nejsou in, i muži mohou kojit a další zajímavosti o prsou

24. března 2024

Ňadra obvykle poutají pozornost mužských očí, jsou ovšem také částí lidského těla, která je...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Sex se zajíčkem je super, ale... Sedm důvodů, proč nechodit s mladším mužem

28. března 2024

Vztahy s výrazným věkovým rozdílem jsou stále častější a už dávno nepatří do kolonky „podivné“....

Dvaadvacetinásobná matka přiznala závislost na těhotenství

22. března 2024  8:15

Sue Radfordová z Velké Británie má dvaadvacet potomků. Třiadvacetkrát byla těhotná a nevylučuje, že...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Žena si vysnila plastiku prsou v Turecku, život se jí změnil v horor

25. března 2024  7:59

Třiatřicetiletá Stephanie Briggsová z Velké Británie roky šetřila na operaci, po které měla mít...

Kate podstupuje chemoterapii, aby se jí rakovina nevrátila, vysvětluje lékařka

29. března 2024

Když princezna Kate oznámila, že má rakovinu, uvedla, že jí bylo doporučeno, aby podstoupila...

Zrušte rande. Tyto typy mužů své špatné stránky odhalují už v začátku

29. března 2024

Po schůzce s nimi se cítíte nejistá, po vztahu s nimi z vás zbytečně zůstane vyprahlá poušť....

OBRAZEM: Jarní detoxy, které doporučují slavné tváře

29. března 2024

Tělo si po zimě žádá úplně jiné zacházení, proto i slavné osobnosti na jaře volí trochu jiný režim,...

Osa střevo-mozek. Mikrobiolog o léčbě vlastní stolicí i vlivu na duševní zdraví

28. března 2024

Premium „Dejte svoji stolici do banky, bude se vám hodit,“ vyzývá molekulární biolog Petr Ryšávka, který...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...