Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Oklepala jsem se a chci další miminko!

aktualizováno 
Cesta za naším Jakubem trvala 1,5 roku. Doktoři nad námi zlomili hůl, že děcko přirozenou cestou nikdy nepočneme, a tak jsem se psychicky připravovala na cestu do Centra asistované reprodukce.

Těhotná žena | foto: Profimedia.cz

Asi si každý, kdo tuto situaci zažil, dovede představit, co to je, když Vám někdo řekne, že není jiné cesty než umělé oplodnění.

VŠECHNY VAŠE PŘÍBĚHY ČTĚTE ZDE

A ejhle příroda je mocná čarodějka a doktory zase jednou přečůrala a nám se za dva měsíce od této zprávy povedlo zplodit našeho Kubíka.

Až do konce těhotenství jsem tomu nemohla věřit a celé "těhu" jsem byla dost na nervy. Bála jsem se každého ultrazvuku, každého testu z krve, když jsem pár hodin necítila pohyby atd.

V těhotenství jsem přibrala 11 kilo a během prvních měsíců jsem měla strach, abych nepotratila. Měsíc před porodem už mi nebylo nejlépe, malý byl od začátku uložený nízko takže mě dost brzy tlačil na močový měchýř a sotva jsem chodila.

Termín jsem měla na 15 prosince. Celé těhotenství jsem si dělala srandu, že by byla dobrá bžunda, kdybych začala rodit 7 prosince, v tento den jsem s manželem oslavili 10 výročí seznámení. 6 prosince mi odešla hlenová zátka a nebylo mi nijak do zpěvu cítila jsem, že budu určitě rodit dříve než bylo plánované datum. Měla jsem nízko položenou placentu takže už předem jsem měla stanovený rizikový porod, který by v případě krvácení byl zakončen císařem.

Byla jsem z toho hodně smutná, protože jsem chtěla rodit normálně a bez epidurálu. Sedmého prosince ráno mi praskla voda. V první chvíli jsem nevěděla jestli se mi nechce ve spaní čůrat (!), ale jak jsem vstala a šla na záchod tak ze mě vychrstla plodová voda a já  dostala hrozný záchvat smíchu, že fakt snad porodím toho 7 prosince.

V porodnici se mnou sepsali povinné papíry a pak mě šupli na čekací pokoj. Tam už mi do smíchu nebylo. Ležely tam dvě další maminy a jedna z nich nechci ji soudit, ale vím, jak porod hrozně bolí, ale to co tam předváděla bylo pro mě jako prvorodičku něco tak strašného, že jsem tam brečela do polštáře.

Druhá mamča měla taky silné bolesti, ale bylo vidět, že se snaží brát ohled a nejančila u toho jak hysterka. Až v půl páte odpoledne jsem začala mít kontrakce. V půl osmé večer zjistili, že mám kontrakce, ale jsem pořád málo otevřená tak mi dali nějaký čípek po něm se kontrakce ještě zesílily, ale pořád jsem měla svůj smysl pro humor. Jenže zase paní doktorka zjistila, že nejsem otevřená na 5 takže poslali manžela domů, že mi dají injekci pravdy, bud se to rozjede nebo budu moc spát.

Manžel odjel a já začala mít teda bolesti šílené, myslím si, že kdyby mě něchali přes bez jakýchkoliv medikamentů mohla jsem tu bolest snášet lépe. Za hodinu doktorka zjistila, že jsem otevřená na pět, takže manžel sotva dojel domů tak musel jet zase nazpět.

Šla jsem na přípravu tam jsem teda nevěděla jestil mě bolí břicho s průjmu nebo z kontrakcí bylo to docela síla. Ve tři ráno mi sestra nabídla, že mi dají epi abych si odpočinula, ač jsem byla proti němu tak jsem ho přijala, protože mi bylo jasný, že tenhle porod hned tak neskončí. Sice mě na chvíli přešli kontrakce, ale měla jsem nucení na tlačení a to snad 4 hodiny nevím co je horší jestli kontrakce nebo tohle. Sice jsem byla už dostatečně otevřená, ale malý asi nebyl pořádně dorotovaný a ještě ke všemu mi místo epidurálu pak zase dávali oxytocin no myslela jsem, že už vidím všechny svaté do toho mě sestra řekla ať jdu do sprchy hopsat na míč. Musím říct, že mě dělalo dobře ležení.

Bylo půl sedmé a po dvou hodinách tlačení malý ne a ne ven. Nakonec se kolem mě seběhlo spousta personálu a zjistilo se, že mám úzkou pánev. Celkem dobré zjištění po 15 hodinách kontrakcí a že mi musejí udělat císaře, malý už měl špatné ozvy. Takže se nakonec Kubík narodil císařem. No v jakém jsem byla stavu raději ani nepsat. Do toho problémy s kojením, které se nějak upravily až na konci 4 měsíce. Každé kojení byla jedna veliká bolest. No ale musím všem nastávajícím maminkám říci jedno, porod bolí, bolí hodně, ale můj osobní názor je ten, že ta bolest je tak přirozená, že to žena prostě tak bere jak to je, ale vidím veliký problém v přístupu personálu což v mém případě bylo dost tristní.

Vystřídaly se u mě 3 směny. Mám moc hezké vzpomínka na porodní asistentku , která byla se mnou na přípravě a pak se mnou strávila i hodinu na porodním sále. Byla strašně milá a příjemná. Bohužel se směna pak vystřídala a nedovedu si živě představit co by se asi dělo kdybych tam neměla manžela.

Takže se holky nebojte chce to jen mít štěstí na personál a věřte, že je jedno jaké mají na sále kachličky hlavně, aby se ten prťousek narodil zdravý. A všechny ty příběhy berte s rezervou. Já jsem se oklepala a chci další miminko!

Napište nám. Vybrané příběhy oceníme knihou z nakladatelství Zoner Press z edice Encyklopedie ženy.

Autor:




Nejčtenější

Zlatým hřebem 50. ročníku brněnského veletrhu módy Styl a Kabo se stala nedělní...
Modelky představily nejnovější kolekci návrhářky Vivienne Westwoodové

Zlatým hřebem 50. ročníku brněnského veletrhu módy Styl a Kabo se stala nedělní přehlídka Vivienne Westwoodové. Dámské a pánské modely z kolekce na podzim a...  celý článek

MOJE ROZMARNÉ LÉTO
Moje rozmarné léto: Hlasujte, posílejte a soutěžte o ceny za tisíce

Moje rozmarné léto je téma fotosoutěže, kam můžete celé prázdniny posílat své aktuální fotografie. Soutěžit můžete v některém z osmi kol, z nichž vítězové...  celý článek

Magazín Vogue je ikonou mezi dámskými magazíny.
Magazín Vogue udává trendy už 125 let. Nyní ho ohrožují sociální sítě

Magazín plný luxusu, který si zamilovaly ženy po celém světě, odstartoval kariéru mnoha topmodelek a návrhářů. A přestože je Vogue stále prestižní titul, ubývá...  celý článek

Osvěžující salát s rajčaty, okurkou a čerstvou mátou
Rajčata nejsou jen na špagety a na pizzu. Co s červeným nadělením?

Konec prázdnin je ve znamení dozrávajících červených plodů, které v sobě během slunečných dnů akumulovaly všechnu krásu a sladkost léta. Pokud jste propadli...  celý článek

Lake Bellová
Lake Bellová: Děti vychovávám tak, aby si vážily starých lidí

Herečka Lake Bellová (38) denně naráží na to, že si dnešní mládež neváží starších lidí. Své děti tak vede k tomu, aby ke starším lidem měly úctu. A hlavně po...  celý článek

Další z rubriky

Klidnou dovolenou bychom si přáli všichni, někdy se ale promění v noční můru.
Slibovali ráj, bylo to peklo. Co dělat, když na dovolené přijde problém?

Jste na dovolené a místo odpočinku se každý den nervujete s tím, že je něco špatně? Na nedostatky upozorněte hned na místě. Když nedojde k nápravě, reklamaci...  celý článek

(ilustrační snímek)
Zapomeňte na hádky o penězích, najděte si svůj model hospodaření

V životě jsou daleko důležitější věci. Třeba charakter. S tím nelze než souhlasit, pravda je ovšem taky ta, že jsou to právě peníze, kvůli kterým se ve vztahu...  celý článek

(ilustrační snímek)
Partner Lucii surově mlátil. Vzala děti, odešla a začíná znovu žít

Ovlivnit budoucnost dětí znamená změnit budoucnost jejich matek. Pomáháme maminkám začít po odchodu z azylového domu nový život, naučit se plánovat, spravovat...  celý článek

Další nabídka

Arome.cz

Pleťové masky v podobě smajlíků: roztomilé, nebo děsivé?
Pleťové masky v podobě smajlíků: roztomilé, nebo děsivé?

Že už jste toho v kosmetickém průmyslu viděli hodně? Novinkou jsou nyní plátýnkové masky s potiskem facebookových smajlí... celý článek

Mercedes Třída E 2,0 220d...
Mercedes Třída E 2,0 220d...

r.v. 2016, naj. 10 000 km, diesel
1 021 475 Kč (s DPH)

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.