Poraďte se s psycholožkou Jitkou Douchovou

Jitka Douchová
velikost textu:
vydáno 6.1.2005 10:00
Psycholožka odpoví na Vaše dotazy do týdne po jejich zveřejnění.
Možná mají podobné problémy i další čtenářky. Podělte se s nimi o svůj příběh. Pište na adresu: ona@idnes.cz

Konec rozhovoru

Osobnost již neodpovídá. Čtenáři se ptali do 22. září 2006 do 13:00

OTÁZKA: Vážená paní doktorko, před 3 měcíci jsem se po 5 letech rozešla s přítelem kvůli ochabnutí citů. (poslední rok byl vztah udržován uměle - jako že by bylo škoda toho nechat když jsme spolu už tak dlouho). Nicméně v zápětí po rozchodu jsem se seznámila s mužem (28 let), který mě velmi zaujal, problém je ale v tom, že je rozvedený a z prvního manželství má 5-letého syna (nemá jej v péči). Kvůli této skutečnosti jsem se mu velmi bránila, byl to opravdu citový boj, avšak bylo to silnější a nakonec jsem se zamilovala. Jsem s ním velmi šťastná. Problém tedy není mezi námi dvěma (jsem moderní člověk a vzhledem k tomu, že nikomu dnes nepřeskočilo, nepovažuji rozvod až za tak strašný problém), nicméně problém je v mých rodičích. Jsem v situaci, kdy si nemůžu dovolit riskovat s nimi psychický boj, popř. nějaké ultimáta jako "buď my, nebo on". Studuji a potřebuji od nich psychickou podporu, které se mi od nich vždy dostávalo. Bývalého přítele rodiče znali, měli ho rádi a mám obavy že současného nepřijmou, právě kvůli tomu, že je rozvedený a má dítě. Bývalý přítel byl v podstatě ideálním partnerem, příjemný muž, chytrý, finančně zabezpečený... ale už jsme se nijak nepřitahovali, byl to v podstatě zvyk. Současného přítele má situace dost trápí, nepřeje si, abych s rodiči bojovala, nechce abych se trápila. Musím tedy doma zapírat a lhát (což není vůbec můj styl). Jako jediné řešení vidíme fakt, že se musíme sami pořádně poznat, abychom si byli jisti a teprve potom to napřímo oznámit mým rodičům. Názor na rozvedené lidi je mi od rodičů znám, je absolutně negativní, na což má vliv i pár špatných zkušeností z rodiny (podle nich je každá rozvedená osoba "zkrachovanec"). Takže mám opravdu strach, jak tohle dopadne. Můžete mi prosím Vás poradit, jak na tuto skutečnost rodiče připravit, popř. jakým šetrným způsobem jim to oznámit a jak se mám zachovat v případě, že by se to vyhrodilo tak daleko, že by opravdu nastal psychický nátlak??? Jen bych ještě chtěla poznamenat, že nejsem žádná naivka, jsem vychovaná k tvrdé realitě, takže o nějakých růžových brýlích ve vztahu u mě nemůže být řeč. Vím do čeho jdu a dostatečně jsem si to rozmyslela. Děkuji za odpověď. Xenie (23)
Jitka Douchová ODPOVĚĎ: Milá Xénie,myslím, že by to vše nemusel být takový problém,jak se obáváte a dopředu se jím stresujete. Často se něčeho bojíme na základě předchozích negativních zkušeností, a tím si emočně intentitu strachu ještě více prohlubujeme. Píšete, že s vašimi máte velmi blízký vztah, k němuž patří asi i vzájemná důvěra.Jestliže rodiče věří své výchově, tomu, co do vás vložili, budou asi důvěřovat i vaší volbě v rámci partnerství. Člověk se nedá odsoudit na základě toho, že je rozvedený, život není tak jednoduchá skládanka, aby se vše dalo odhadnout hned. Odsuzovat někoho propto, že se mu nepodařilo manželství, je velké zjednodušení. Je na vás, kdy to doma zveřejníte, já si myslím, že čím dříve, tím lépe, aniž by z toho mělo plynout to, že s přítelem, kterého znáte teprve 3 měsíce, budete někdy opravdu žít. Ale pro sebe si tím potvrdíte svou dospělost , tzn. i nezávislost na rozhodování druhých. Vy můžete akceptovat pochybnosti rodičů, porozumět jim, ale partner je to váš, jen vy víte, jaké jeho kvality milujete, a je to snad váš život, nebo ne?:-))) 27.3.2005 11:29
OTÁZKA: Dobrý dne paní doktorko, napřed stručně popíšu okolnosti. Je mi 27, rok a půl chodim s přítelkyní, které brzo bude 23, bydlím sám ve vlastním bytě, přítelkyně odjela na 3/4 roku do Anglie dělat au-pair, jsem z dvojnásobně rozvedené rodiny, s rodiči moc nevycházím, přítelkyně má pevná pouta se svojí rodinou, s jejími rodiči vycházím zatím velmi dobře. Už z těch předchozích vět je asi vidět, proč může docházet ke konfliktům. Ještě bych dodal, že jeden druhého milujeme, ale asi každý trochu jinak, jsme každý v jiné životní fázi. Ona hodně lpí na rodičích, já už bych ale potřeboval mít doma někoho, o koho se můžu opřít, vzhledem k tomu, že se neobracím na svoji rodinu, o to víc spoléhám na ni. Přiznám se, že často žárlím, že svoji lásku dělí mezi mě a rodiče, občas jí to i vyčítám a to asi není dobře. Může fungovat vztah dvou lidí, pocházejících z tak odlišných rodin? Pořád doufám, že jo! Kdo komu by se měl víc přizpůsobit? Začne časem víc přemýšlet na případnou naši společnou rodinu, než na tu svoji současnou? Na závěr bych dodal, že současné odloučení nesnáším moc dobře, ale nikdy jsem jí odjezd, vzhledem k jejímu věku, nezakazoval a pořád doufám, že je to dobrá zkouška našeho vztahu a že se nakonec vrátí o trochu dospělejší. Ulehčuje mi to tím, že se nikde přehnaně nebaví a nezavdává mi příčinu žárlit, ikdyž bojím se i tak. Věřím, že nikoho jiného nehledá, stejně jako já. Děkuji za Váš čas! Jirka
Jitka Douchová ODPOVĚĎ: Jirko, není pobyt vaší přítelkyně v Británii důkaz o tom, že se učí mj. být méně závislá na své rodině? Jak to popisujete, nemám pocit,že by z odlišných vztahů k rodině musel nutně vzniknout větší partnerský problém, pokud o všem budete otevřeně hovořit, pokud vaše obavy nejsou podávány formou výčitek, pokud vaše žárlivost nepřesahuje meze únosnosti. Jirko, hodně důležité o všem mluvit, vyjasnit si vzájemně i svá očekávání - jak si budete představovat frekvenci kontaktů přítelkyně s její rodinou do budoucna, jak moc se rodinných setkání chcete zúčastňovat vy, atd. Tím předběhnete následnému rozčarování a zklamání. Je jen důležité rozlišit, zda jde u přítelkyně pro prostě ještě nedokončenou citovou separaci od rodičů, či o závislost na "celý život", kdy pro ni bude vždy maminka s tatínkem na 1.místě. Ale tak nějak se mi zdá, že se bude jednat spíše o tu první alternativu:-) 27.3.2005 11:39
OTÁZKA: Dobrý den, pokusim se co nejstrucneji - jsem vdana 17 let, 2 deti. Pred cca 5 lety mi byl manzel neverny, priznal se sam, nejakou dobu to pak jeste trvalo, ale pak vztah sam ukoncil. Rozvest se celou dobu nechtel, ja taky ne. ("ona" ho mela jako hracku, byla mnohem mladsi, akorat mu trvalo nez na to prisel). Vztah jsme casem vratili do "normalu" a mame se opet radi. Muj problem je takovy. V soucasnosti se manzel potkal se svou byvalou spolupracovnici a protoze ona je lecitelka a manzel ma zdravotni problemy, tak k ni chodi na masaze. Jenze to neni jen vztah na teto urovni, ale pisou si SMS a volaji si skoro kazdy den, nekdy pracovne, nekdy soukrome. A ja strasne zarlim a mam strach - pisete, ze je to otazka sebevedomi, ale ja mam "jen" strach, ze by se neopakovalo neco, co bylo nejtezsim obdobim meho zivota. Velmi me to psychicky nicilo a odpustit jsem odpustila, ale zapomenout neumim. Manzel mi rika, ze uz by mi v zivote neublizil, myslim a vim, ze to mysli vazne, ale i tak mi skube rukama precist si, co mu pise apod... Doufala jsem, ze casem se budu umet povznest nad jakekoliv kamaradky (vzdycky nejakou mel a ja uznavam kamaradstvi mezi muzem a zenou, pracuji se samymi muzi a taky mam kamarady), ale ted mi to nejde. A tajne jsem doufala, ze si uz zadnou kamaradku nenajde. :o)) Je pet roku malo na "vyrovnani se" ? Jde mi nejak pomoci? Diky. Michaela
Jitka Douchová ODPOVĚĎ: Milá Michaelo, nechcete přijít osobně? Nedokážu odpovědět obecně, jak dlouhou dobu potřebujeme k tomu, abychom se srovnali s partnerovou nevěrou, protože jsme každý jiný,okolnosti nevěry bývají různé.Nemohu ani odhadnout, pokud o tom nehovoříme spolu podrobněji, do jaké míry je kontakt léčitelky s manželem takový, že přesahuje hranice profesionálního vztahu do osobní roviny.Tady je podstatné to, že není jen anonymní léčitelkou, kterou aktivně vyhledal díky svým zdravotním problémům, je to i jeho bývalá kolegyně, neboli od začátku je jejich vztah nastavený jinak, než klient - pacient a terapeut. Může to být zcela nevinné a nemusí. To jsem vám moc nepomohla, že? Naprosto vám rozumím, že se bojíte, oč se mezi nimi jedná, budete to tak asi mít už vždy, kdy se něco přesune z běžného stereotypu do netypické podoby,protože máte zkušenosti, které máte. Ale budete - li pochybovat, trápit se, vrátí se to do charakteru vašeho vztahu, který se může zhoršit.Ale taky naopak. Jen si dejte pozor, abyste nedělala scény, nevyčítala, abyste byla příjemná a milá,manžel se domů těšil. Ale, Míšo, myslím, že byste potřebovala podporu a s někým to probrat opravdu důkladně,nejen současnou strategii, ale i sebe, protože vy jste manželovu nevěru stále nezpracovala. Zde působí jen čas od doby jejího skončení. Držím váým palce. Kdybyste chtěla, mé číslo je 603454953 27.3.2005 11:55
OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, je mi 45 let a jsem s manželem 26 let.Máme jedno dítě a před 12 lety jsme postavili rod.domek. Manžel je velmi manuelně zručný a na nátlak kamaráda vstoupil do sboru jako dobrovolný hasič a začal se po práci skoro každý den zdržovat v hasičárně a posléze v hospodě, kde to většinou zavíral a tudíž začal chodit domů podnapilý.Veškeré práce zůstávaly na mě, vznikaly mezi náma hádky a sex přestal být pro mě zajímavý.Když jsem manželovi řekla, že se mi nelíbí jeho příchody domů a sex, tak mi řekl ať si zapamatuji co jsem řekla, že toho budu jednou litovat.Netrvalo dlouho a já jsem zjistila, že má rozvedenou paní a kdy může tak u ní tráví odpoledne, někdy se stalo i noc. Když jsme spolu o tom jeho vztahu mluvili,trvá to už přes rok,tak říkal, že mosty pálit nebude a mám tomu dát čas. Mám ho stále ráda, i když něco ve mě zlomil, ale nedovedu si zatím život bez něj představit.Ona o něj bojuje a chtěla by ho mít pro sebe. Jemu to dělá dobře, že o něj bojují dvě ženy. Naházel mi, jak se říká, spoustů klacků pod nohy a já pořád nevím jak dál, zda mu dát nějaké ultimátum nebo ho postavit před hotovou věc s rozvodovými listy. Nebudu mu už po tom všem věřit.Děkuji za odpověď Šárka
Jitka Douchová ODPOVĚĎ: Šárko, pocit, že nebudete manželovi již nikdy věřit, ve vás bude časem asi slábnout, ale bude velmi záležet na tom, v jakém stavu vaše manželství opravdu je,jakou má šanci na citový návrat vás dvou k sobě, co jste ochotná pro to udělat i vy. Něco asi vyprchalo mezi vámi dříve, jste spolu dlouho, od vašich 19 let, dítě máte asi již dospělé,takže máte více času pro sebe, stavěli jste rod.domek, to asi nebylo období, kdy jste měli čas rozvíjet váš vztah,je to více práce,než radosti. Nevím, jen tak nahlas fantazíruji...,přemýšlím, jestli manžel do hospody a hasičárny utíkal z něčeho, co mohl cítit jako domácí nudu, nebo poznal nový svět a nové možnosti náhodně.Také nevím, jaké byly hranice vaší tolerance v době, kdy jste se ještě cítila ve vztahu silná, zda jste dělala scény, či nikoli, atd. Každopádně, teď je situace nastavená tak, že si asi moc vybírat nemůžete. Ad ultimátum - i žádost o rozvod může být ultimativní záležitost, ale příliš bych ji nedoporučovala, pokud si nejste jistá tím, že rozvod určitě chcete. Devalvace rozvodu není příliš smysluplná, jiný boj o uchování manželství by asi byl konstruktivnější.Nicméně u svých klientek tento způsob vídám často jakožto poslední varování pro manžela, který nevnímá problémy.Žádost o rozvod se dá totiž kdykoli stáhnout. Měla byste,Šárko,ale bojovat elegantněji a důstojněji.Zkuste přemýšlet nad tím, co jste podcenila v průběhu posledních let,co můžete a chcete změnit u sebe i mezi vámi dvěma.Ztratit nic nemůžete, jen získat, pokud začnete něco znovu.Je to krize, která se může obrátit ve velkou šanci pro vás dva - říkáte, že manžel nechce pálit mosty, vy si také nedovedete nakonec představit život bez něj. 27.3.2005 12:32
OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko,potřeboval bych poradit.Náhodně na internetu jsem se seznámil se ženou,jí je 30 a mně 50,ona se rozvádí,já jsem ženatý a chci zůstat s rodinou.Ze začátku to byl jen flirt,ale já se zamiloval a moc,na nic jiného nemyslím než na ni,nespávám,práce mi nejde.Ona z počátku byla snad i zamilované,ale časem jakoby se zamilovanost z její strany vytrácela.Chtěl bych na ni zapomenout,poraďte jak?????? Moc Vám děkuji. Ctibor
Jitka Douchová ODPOVĚĎ: Ctibore,na ženu, do níž jste se zamiloval, zapomenout prostě nejde, zde působí jen čas a vaše vůle,čas více:-) Nevím, jak dlouho váš vztah trval,, neboli - o co se u vás jedná spíše - hluboká láska, nebo zamilovanost a dominující sexuální touha,typická pro první vývojovou fázi vztahu? Ona vás odmítla, i tím "přiživila" touhu a posedlost po ní. Ale - byli jste nerovnocenný pár v tom, že ona někohp hledala pro život, rozváděla se, vy jste chtěl manželství uchovat, nebyl jste pro ni perspektivní, nic jiného jste nemohl čekat!Nezbude asi nic jiného, než to zvládnout, ověřil jste si tím, že pokud chcete rodinu a manželství uchovat, neměl byste jít do vedlejších vztahů,pokud dopředu cítíte, že to přeroste rovinu nezávazného flirtu. Nespavost a neschopnost koncentrace pozornosti jsou příznaky deprese, měl byste vyhledat psychiatrickou ordinaci, antidepresiva jsou velkým pomocníkem pro začátek.Asi bych vám, Ctibore, doporučovala i psychologa se specializací na partnerské vztahy, abyste mohl o všem hovořit s profesionálem, dostat ze sebe vaše trápení ven.Věřte, že vám to velmi uleví. S problémy, jaké vy máte, se ve své psychoterapeutické práci setkávám nejčastěji. 27.3.2005 12:53
OTÁZKA: Paní doktorko, náhodou jsem zabrousila na Vaši rubriku, několik případů jsem si přečetla a šla na mně hrůza! Vždyť Vy musíte mít z toho všeho hlavu jako věrtel! Náhle jsem si uvědomila jak těžké je být psychologem, Držím palce všem psychologům, ať hodně vydrží, dodré zdraví, pevné nervy! Terezie Terezie
Jitka Douchová ODPOVĚĎ: Díky, Terezie.A co vás dovedlo k brousení na psychologické poradně?:-))) 27.3.2005 13:09
OTÁZKA: Paní doktorko, prosím o váš názor. Jsem 20 let vdaná a máme 2 syny - 20 a 16 let. Manžela jsem si brala už s tím, že je to sportovec neustále zaneprázdněný - fotbal, trénink, práce. Pokud byla starost s dětmi, nebyl čas přemýšlet nad tím, že jsme spolu málo. Ale během let, jak děti dorůstali, naše zájmy a společné soužití se stále více oddalovalo. Z manželova sportu a práce narostly navíc ještě pravidelné návštěvy hospody a dluhy z nevydařeného podnikání. V tomto období, kdy manžel zůstal bez práce začaly neshody nabývat větších rozměrů. Vlastně veškerý chod domácnosti závisel na mně. Nyní pracujeme oba ve stejné firmě, ale nevím, zda je to to nejlepší řešení. Neshody vyvrcholily asi posledního půl roku, kdy jsem přišla na to, že manžel má asi rok zvláštní vztah s jednou ženou. Ona je rozvedená, s 2 dětmi a údajně v manželství dost trpěla. Můj manžel prohlásil, že nemá rád nespravedlnost a začal ji ochranovat a zařizovat jí různé životní a pracovní problémy problémy. Na moji otázku co s ní má, mi odpověděl, že ji má rád, a že nemám řešit věci, s kterýma stejně nic nenadělám. Pro mě to byl zpočátku strašný šok, protože jsem si myslela, že mě nemůže nic takového potkat a nedokážu se s tím nijak vyrovnat. Manžel se chová dál doma úplně stejně, jako by se nic nestalo. Na toto téma se se mnou odmítá bavit. A já to prostě nedokážu přejít. Nemám žádnou kamarádku, se kterou bych se dělila o takovéto trable a tak jsem udělala jednu věc. Na internetu jsem si našla inzerát hledám kamarádku na povídání si o radostech a starostech, bez narušení chodu našich rodin. Ozval se mi pán, se kterým jsem si začala dopisovat a všechny mé strasti a problémy jsem najednou měla komu říct. A on poslouchal a odpovídal. Jenže došlo k tomu, že jsme se domluvili a 2x se sešli v kavárně. Moc pěkně jsme si povídali a rozuměli si. A já najednou poznala, že život může být také o něčem jiném, než jen čekání na manžela, který se v noci vrací z hospody. Najednou jsem si mohla s někým povídat o běžných věcech a ten někdo mě poslouchal. Což už v našem manželství dávno nefunguje. My si už totiž spolu ani nemáme co říct a společné nedělní odpoledne skončí u televize v absolutním mlčení. A já ted mám strach, že se něco zlomilo. Nevím, jak se zachovat, protože mám pocit, že nevinné povídání s přítelem by mohlo přerůst v něco důvěrnějšího. Můj život najednou nabral úplně jiné obrátky, mám pocit že mám zas pro někoho cenu, že někoho zajímám. A přestože vidím, že naše manželství jede jen tak ze setrvačnosti, mám strach co se bude dít dál. Libka
Jitka Douchová ODPOVĚĎ: Libko, možná bude dobré, když si nejdříve ze všeho pojmenujete, čeho se všeho bojíte,a čeho se bojítenejvíc! Bojíte se toho, že už se úplně vytratí láska z vašeho manželského vztahu? Že už nebudete mít díky vztahu s přítelem motivaci upevňovat vaše manželství? Pokud se bojíte právě tohoto, asi byste měla rozvíjející se vztah s přítelem co nejdříve ukončit. Ale co když tímto vztahem získáte větší nadhled nad manželstvím, začnete se chovat jinak vůči sobě i vůči svému okolí? Co když vám tento vztah všestranně prospěje? Víte,Libko, je asi důležité, abyste si sama pro sebe nějak vnitřně zmonitorovala, co opravdu chcete, potřebujete, co jste schopná zvládnout, za jakou cenu.Čeká vás ale určitě více cesta za vlastním sebepoznáním, asi už bylo na čase, děti jsou skoro dospělé a vy si můžete žít více za sebe. Nechcete zajít k psychologovi? I ten vám bude naslouchat, můžete si o sobě plno věcí vyjasnit, ale váš vztah bude opravdu čistě profesionální, což neznamená, že nikoli lidský a účastný, zainteresovaný:-) 27.3.2005 13:40
OTÁZKA: Vazena pani doktorko, jsem s partnerem dva a pul rokou, z toho rok a pul jsme svoji. Me je 23 let, jemu 30. Myslim, ze nas vztah je velice krasny, plny lasky a ucty k druhemu. Posledni dobou se ale i u nas vyskytl problem, se kterym bych potrebovala poradit. Zijeme uz skoro rok v zahranici(v cervenci se vracime domu) a problem je v tom, ze se manzel citi za vsechno strasne zodpovedny a ma pocit, ze ja nedokazu nic poradne zaridit. ja vim, ze chyba je i ve me, protoze jsem docela dost pohodlna, ale i v nem, protoze na me zadne povinnosti neprenecha, protoze se boji, ze bych je nevyridila spravne. Z pocatku naseho pobytu v zahranici to byla tak trochu nutnost, protoze ja jsem neumela jazyk a bylo skvele, ze se manzel o vse postaral. Nyni uz mluvim docela obstojne, ale jaksi jsme zustali v zabehnutem kolotoci. Vim, ze ho ta obrovska zodpovednost hodne tizi a svazuje, citi se unaveny, frustrovany, je vice pesimisticky nez byval drive. Hodne se o tom s nim snazim mluvit, prebrala jsem na sebe nejake povinnosti, ale i ty veci o ktere se tedy staram ja se on snazi take kontrolovat, coz je podle me vpodstate skoro stejne, jako by je zarizoval on sam. Myslite, ze to je tim, ze je o sedm let starsi a ma zkratka vetsi pocit zodpovednosti. Musim uznat, ze ja jsem tak trochu lehkomyslna, ale vzdycky vse zaridim bez problemu a vcas. Omlouvam se za tak dlouhy dotaz a predem moc dekuji za odpoved. Martina
Jitka Douchová ODPOVĚĎ: Martino,a dříve, v Čechách, to tak nebylo, že by vám manžel nedůvěřoval? Z toho byste asi měla vyjít. Jsou to pro mě totiž 2 věci - zda vás manžel podceňuje zásadně a ve všem, nebo jen, co se týče jazykové bariéry a neznalosti poměrů v zemi, kde dočasně žijete. Pak by mě rovněž zajímalo, zda je to problém více váš, nebo opravdu i jeho? Třeba mu dělá dobře, že se o vše může starat, dává tak najevo svou moc a sílu, což je pro muže důležité. Mně přijde, že nemůžete dělat více, než co děláte, tj.,že s ním hovoříte o svých pocitech, že deklarujete potřebu změny. Zkuste se domluvit na nějaké akci, která bude opravdu od A do Z vaše záležitost, ale na níž nebude manželovi záležet na 100 %. To by mohla být pro něj i pro vás zkouška vašich schopností tak trochu nanečisto. Pokud to on nevydýchá a bude plný kontroly a starosti, pak je to zásadnější vztahový problém, který bych řešila aktivně s psychologem. 27.3.2005 14:11
OTÁZKA: Dobry den, jsem uz asi devet mesicu s jednou pritelkyni. Je to supr holka a ma vsechno co sem kdy od holky chtel. Problem je ze k ni najednou jakoby nic necitim. Vite ona zije v dost hrozny rodine a poslednich par mesicu trpela dost silnejma depresema, ze kterejch se teprve ted dostava a ja sem pro ni nejdulezitejsi clivek na svete. K nikomu jinymu nema tak blyzko jako ke mne a ja sem se ji snazil byt celou dobu oporou. A v podstate jsme byli kazdy vikend po tech devet mesicu spolu plus nejaky prazdniny. A ja se po tom vsem ted citim hrozne vycerpanej a unavenej a citim za ni i velkou zodpovednost. Ja vim ze ma vsechno co sem kdy od holky chtel, vim ze sme spolu zazily spoustu hezkejch dni, vim ze nechci bejt sam, vim ze jestli se s ni rozejdu tak budu za cas hledat holku se stejnejma vlastnostma. Tohle vsechno vim, ale sem hrozne unavenej a nevim jestli ve mne nejaka laska zustala. Je to divny. Dycky sem vedel co chci a ted kdyz to mam tak .......... . Jirka
Jitka Douchová ODPOVĚĎ: Jirko,únava ve vztahu je docela samozřejmá, když jste byl dlouhou dobu maximální oporou vaší přítelkyně a byl jste sazován zodpovědností vůči ní. Partnerský vztah musí být vyvažován tím, že jednou je oporou jeden, pak zase druhý, pokud je to dlouhodobě jednostranné, je jasné, že si potřebujete odpočinout. Zkuste se spolu dohodnout na nějaké oddechovém čase, vysvětlete jí, že jí pořád milujete, jen se bojíte, avy váš vztah úplně nevyprchal. Vy si to hlavně musíte pro sebe dovolit a netrápit se pocity viny a neustálé zodpovědnosti. A dál se uvidí. 27.3.2005 14:17
OTÁZKA: pani doktorko,manzel si dopisuje s jinou zenou,nekolikrat jsem to vytkla,ale zbytecne.nejsem tolerantni prej.strasne mi to vadi,zarlim a nevim jak se mam chovat,porad sleduji telefon kdy mu prijde sms.dekuji za odpoved petra 35
Jitka Douchová ODPOVĚĎ: Petro,chápu, že vám to není příjemné, ale určitě si nepomůžete tím, když budete stále nervózně střežit každé pípnutí jeho SMS, nepomůžete ani sobě, ani vašemu vztahu.Rovněž výčitky vnímám jako kontraproduktivní. Nevíte - předpokládám - nic o charakteru jeho vztahu s touto ženou, nezbývá vám, než předpokládat, že se jedná o kamarádství a snažit se zaujmout manžela něčím u sebe, obnovit ve vašem vztahu jiskření, ale i jemnost a něhu, pozitivní zájem o jeho osobu, poskytovat ocenění a uznání, zároveň se více věnovat i svému vlastnímu životu - vaše zájmy, vaši přátelé.Prostě by to chtělo z vaší strany více sebedůvěry a nezávislosti. 2.4.2005 12:58
OTÁZKA: Jsem se ženou 7 let máme krásnou šestiletou dceru ,ale manželka najednou ztratila o všechno zájem sexuální život je už několik měsíců v háji.Když se snažím s ní o tom mluvit tak je podrážděná a nenávidí celý svět.Pry mě bere jako spolubydlícího a kamaráda.Myslím že nikoho nemá na to by neměla asi čas.co stím řešit nebo se zbalit a odejít? Tonda
Jitka Douchová ODPOVĚĎ: Tondo, pochybuju, že se to stalo najednou, myslím si, že jste si toho možná spíše "najednou" všimnul. Nevím, jaký charakter, nebo formu, má vaše hledání příčin ztráty zájmu o sex na její straně., Je-li to ve formě naléhání a vyčítání, může to nejsnáze dovést manželku do stádia podrážděné averze - pak už vás opravdu může brát více jako "spolubydlícího a kamaráda". Řešit byste to měli zcela rozhodně, ale je to velmi křehké téma. Rozhodně byste nejdříve vy měl zajít za psychologem a pokusit se o analýzu vašeho chování i vašeho vztahu. Pak je možné hovořit o všem i s partnerkou, u psychologa je to ale lepší - bude nezávislý moderátor. 2.4.2005 13:07
OTÁZKA: Dobrý den, paní doktorko,chtěla bych vám v kostce nastínit můj problém.Po více než 20.letém manželství jsem zjistila, že má můj muž milenku.Bydleli jsme 14 let v rod.domku s tchýni, ale museli jsme se odstěhovat.Po tuto dobu bylo naše manželství skvělé.Máme jedno dítě a nesrovnalosti, které mezi námi vyvstaly, tak byly většinou ohledně dcery.Manžel byl na ni velice přísný.Má zálibu v myslivosti a střílení na asfaltové terče.Vzhledem k tomu, že jsme měli dospívající dítě, tak jsem s ním vždy nejezdila na závody.Dnes mi to vyčítá. Dokud žil můj otec, který měl také toto zalíbení, tak jezdili spolu a po skončení jezdívali domů. Po jeho smrti začal jezdit sám s kamarády a jeho návraty byly pozdní. Měla jsem k tomu výhrady, ale tolerovala jsem to, protože jsem si myslela, že bude natolik taktní a začne chodit dříve domů, ale to jsem se mýlila. U něho s jídlem roste chuť. Jemu to tak vyhovuje, tak se nebude ohlížet na druhé. Po propuštění z práce si hned našel zaměstnání, které je časové náročné obzvláště přes letní sezonu. Zvykla jsem si dělat a vyřizovat vše sama, protože to časově nestíhal.Máme svůj rod.domek, kde je stále co dělat a ještě nebyly dokončeny všechny věci od novoty,tak jsem chtěla, aby jsme to postupně dodělávali, ale jemu se už nechtělo, že už toho za život udělal dost /postavení v mládí chaty, oprava rod.domku babičky, dohotovení rod.domku rodičů a nakonec svůj vlastní/, tak si chce užívat.Když jsem chtěla, abychom jeli někam na výlet, tak mi řekl, že se mu nechce, protože za celý týden pobytu venku má dost, ale kdykoliv zavolali kamarádi,tak šel.Samozřejmě to skončilo na pivě, pozdní příchody v podnapilém stavu domů a já jsem si musela poradit sama.Náš pohlavní život začal být pro mě nezajímavý protože se odbýval honem ráno, protože přicházel pozdě domů z piva nebo to byla televize. Každá žena má ráda vonícího muže a ne páchnoucí hospodou. Když jsem mu řekla, že bychom měli s našim pohl.životem něco udělat, tak se ho to dotklo a vyřešil to milenkou, protože já jsem "prý" řekla, že v posteli nestojí za nic.Je pravdou, že mi dovedl říkat,než si našel milenku, že mě moc miluje a nedovede si život beze mne představit. Dovedl tuto náklonost ukazovat před známými. Mě to dělalo dobře, že po tolika letech manželství dává tyto city najevo. Ne jedna známá mi to záviděla.O to byl pro mě velký šok, když jsem zjistila, že má jinou ženu. Je stále ještě zamilovaný, přestal chodit s kamarády, každé ráno se sprchoval, začal chodit navoňěný a pozdě domů.Po zjištění této skutečnosti jsem se chovala trochu histericky, kdy jsem mu pořád volala, dokonce jsem si zjistila i kde dotyčná bydlí a jak se jmenujeObčas jsem se tam jela podívat zda je tam.Začala jsem s ním jezdit na závody, abych ho měla pod kontrolou a kdykoliv s ním spát.On se rozvést nechce, ale chtěl by si dělat co chce. Já s ním nedovedu mluvit, tak jak on někdy mluvil se mnou, že po mě bezdůvodně křičel a je náladový.Chová se takhle i k dceři, která už je vdaná a má rodinu.Nechce asi ublížit oběma, tak v tom lítá a neví co udělat.Myslela jsem si, že ví co má doma, že má lásku a kamarádství manželky, rod.zázemí a dvě vnoučata, a že to bude jen flirt, ale přerostlo to v něco víc. Co mám dělat já? Mám mu dát ješztě čas a smířit se s tím, že má milenku, která je rozvedená a jezdí k ní a s ní na výlety? Myslím si, že to nehodlá nijak řešit, protože mu to takhle vyhovuje.Rozvádět se také zatím nehodlám, ale nevím jak se mám s touto situací ještě dlouho potýkat a vyrovnat se s ní. Jiřina
Jitka Douchová ODPOVĚĎ: Jiřino, děkuji Vám za důvěru a za to, že jste mi převyprávěla skoro celý váš životní příběh. Vaše manželství prošlo základními fázemi rodinného cyklu - tj. obdobím "vytváření hnízda",obdobím vychovávání dcery. Bylo to stále o vytváření si něčeho jak společného, tak i individuálního. Mám z vašeho popisu dojem, že jste se po určité době, kdy jste dotáhli spolu všechny povinnosti dokonce (stavby domu, vychování dcery do dospělosti ),začali rozcházet v názorech na životní styl, způsob trávení volného času, hodnoty. Vyvíjelo se to nenápadně, postupně, aniž byste si uvědomovali, že se vzájemně odcizujete. Tak to v urč. fázi manželství bývá, chce to nové impulzy. Manžel asi prožíval vše jako stereotyp více, než vy, přesto vám dlouho dával najevo svou lásku, mluvil o ní. Věřte, že to je vzácné. Z toho, co popisujete, mně - jakožto profesionálovi v oblasti partners. vztahů - vyplývá jako jedna z alternativ "řešení" - nalezení mimomanželského vztahu. To mohlo nastat na obou stranách nikdo z vás by asi nebyl nijak vinen. Píšete, že jste to nějakou dobu brla jako manželův flirt, který jste byla schopna na nějakou dobu tolerovat. Myslím, že na sebe můžete být pyšná už v tom, že jste to byla ochotna přijmout a odpustit. Přerostlo to v hlubší vztah, ale pořád jste tu i vy dva. Jiřino, zkuste vydržet bet výčitek, zkuste se podívat retrospektivně na 20 let vašeho vztahu se vším všudy, a na základě toho hledejte,co dál. Zkuste si i odpovědět na otázku, zda manžela opravdu stále milujete. Pokud ano, čeho si na něm vážíte nejvíce. Za co stojí - kromě společného života, dcery a vnoučat, ještě bojovat v rámci partnerství vás dvou? Pokud naleznete jasnou a zřetelnou odpověď pro sebe na tuto otázku, můžete jít dál. Pokud si nebudete vědět rady, obraťte se na zkušeného psychologa, spec. na partnerské vztahy, - hlavně nedávejte z uražené ješitnosti, nebo pocitu bezmoci, prory, žádost o rozvod. Byla byste možná proti sobě. 4.4.2005 23:39
OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, je mi 35 let(rozvedená) , mám přítele (39)jsme spolu 2 roky, žijeme spolu ,máme mezi sebou velmi pěkný vztah, on je také rozvedený má 4 děti z toho dvě nemanželské(každé s jinou ženou) ne tedy v době, kdy byl ženatý,ale svobodný, bohužel existenci svých dalších 2 děti mi přítel zatajoval cca 2 roky(což je síla) prý se bál mi to říct(což trochu i chápu)....před Vánocemi(2004) mi zavolala jeho bývalá žena tuto radostnou zprávu s gustem, že mne to pěkně vánočně naladí......dále jsem se dozvěděla od ní, že to přítel se mnou nemyslí vážně, že u mne bydlí z důvodu finanční výhodnosti(o nájem se dělime a přispivá na ostatní věci), že je notorický lhář, že střídá milenky....úplně jsem se z toho složila(takže super Vánoce)...s přítelem jsme si věci vyřikali a byl klid.Tento telefonát se opakoval zase před Velikonocemi(2005).......stejné řečí, teď dokonce zaznělo, že má i falešný diplom o absolvování vysokoškolského studia a že přítel potřebuje psychologickou pomoc a že se k ní stále chce vracet a přitom mi řekla, že se bude vdávat.No nevím, co si mám myslet...samozřejmě nemám důvod věřit cizí ženě, ale to zrníčko nedůvěry je ve mne....na druhou stranu si říkam, která normální ženská bude takové věcí volat před Vánocemi:-))mám z toho pocit, že se ještě bývala manželka nevyrovnala s tím, že přítel od ní odešel(je to už cca 5 let), svoji bývalou ženu si nechtěl vzít, ale nutila ho k tomu vlastní matka(jinak mu nedá dům)........tím ho neomlouvám , sám udělal spoustu chyb a je slaboch, ale nemůžu žít z toho co bylo v jeho minulosti............ke mne se chová dobře.Existuje nějaká rada, jak se k takové věci postavit??Předem moc děkuji Hedvika
Jitka Douchová ODPOVĚĎ: Milá Hedviko, zkuste dát na svou intuici -ženy jsou obdařeny vysokou mírou empatie - schopnosti vcítění se do druhého. S přítelem žijete již 2 roky - předpokládám, že první "slepou" fázi zailovaosti máte za sebou a dokážete se nyní na váš vztah dívat sice s láskou, ale již více realisticky:-) Tak si více všímejte toho, jak se k vám přítel chová, zkuste spolu otevřeně mluvit o tom, co od vztahu každý z vás očekává, zkuste se sladit. Zároveň - se pokuste vžít do kůže jeho exmanželky, která s ním má 2 děti, a je asi zainteresovaná na tom, bývalému manželovi vztah překazit. Asi by tím něco získala, ne? Proto vás strategicky zasahuje na slabých místech informacemi, o nichž ví, že vás znejistí, či zraní. Vaše vidění a cítění je ale přeci to nejdůležitější. 4.4.2005 23:52
OTÁZKA: Pani doktorko, mam kratky dotaz, jaky je Vas nazor na neveru? Dekuji Katerina
Jitka Douchová ODPOVĚĎ: Katerino,nemohu odpovědět jednou větou - téma nevěry je velice široké.Záleží na fázi vztahu, kontextu, na spoustě dalších věcí. Rozlišuji nevěru do mnoha kategorií,jediné, co na takto obecně položenou otázku mohu říct, je to, že může být nevěra někdy destruktivní, někdy však naopak pro trvalý partnerský vztah i velmi konstruktivní. Poslední publikace na toto téma má název Nevěra pro podváděné i podvádějící, autor - Petr Šmolka, vydala Grada v r.2003 4.4.2005 23:59
OTÁZKA: Vaši rubriku jsem už dlouho hledala.Dnes to byla náhoda,že jsem jí objevila.Už dlouho přemýšlím nad návštěvou manželské poradny,psychologa nebo něco podobného,ale přítel o tom nechce ani slyšet.Mám dvě děti,dceru 14 let a syna 12 let.Žiju s přítelem.Problém je často mezi přítelem a synem.Přítel mi zakazuje jakékoliv projevy lásky a náklonosti k synovi s tím,že už je velký a že máme oba dva oudipův syndrom.Není to žádná pravda,na mém vztahu k synovi nevidím žádný sexuální podtext.Přítel mu neustále nadává do maninčina mazánka apod.Naposledy v neděli jsem koukala na televizi z postele a řekla synovi,ať si jde ke mě zaležet. Koukali jsme se spolu na pohádky a v tom přišel do obýváku přítel a syna surově rval z postele pryč se slovy,ať vypadne z té postele.Mě pak říkal,že v jeho posteli se nebude válet nikdo cizí. Včera jsem šla do sprchy jen v kalhotkách a všimla jsem si,že syn má otevřené okno a usnul na zemi.Chtěla jsem vejít k němu do pokojíku okno zavřít,ale přítel mě surově chytil za ruku a od pokojíčku odstrčil,aby mě syn neviděl nahoře bez.Když jdeme na procházku a syn chce jít se mnou za ruku,tak ho přítel až surově odstrkuje a slovně ho ponižuje,že je můj mazánek,který nemůže být bez maminky. Jsem zmatená,nevím co je dobře a co ne.Nikdy bych nedala přednost nikomu před svými dětmi,ale přítel mě neustále nadává a přesvědčuje,že já nejsem normální.Prosím můžete mi poradit,co mám dělat??? Děkuji Hanka. Hanka
Jitka Douchová ODPOVĚĎ: Hanko, myslím, že je to na delší povídání, asi byste psychologa opravdu vyhledat měla, zdálky mohu těžko posoudit, o co všechno mezi vámi-všemi zúčastněnými-jde. Že přítel žárlí na vašeho syna, rivalizuje s ním, je zjevné, ale je potřeba asi naléz¨t příčiny jeho žárlení,ty budou vězet v jeho minulosti. O dceři se nezmiňujete vůbec, zdá se, že stěžejním členem rodiny bude asi opravdu váš 12letý syn,na jeho vrcholnou pozici váš přítel žárlí, je to u něj na podvědomé úrovni, argumentuje logicky a z jeho úhlu pohledu smysluplně. Nemůžu vám,Hanko, poradit takto na dálku, to by ode mě nebylo profesionální, důležité je najit PROČ... je syn jakoby bariérou mezi vámi dvěma. Kdybyste chtěla, můžete se na mě obrátit, tel. spojení na mě je 603454953, sídlím na Praze 1, v Senovážné ul.2 6.4.2005 21:50

Upozornění

Redakce si vyhrazuje právo na odstranění otázek s vulgárním nebo urážlivým obsahem.