OTÁZKA: Hezky den pani doktorko, jemi 35 let a mamnzelka je o 10 let mladsi, jsme manzele temer 8 let, mame 2 male deti a poslednich 6 let zijeme v zahranici. V pulce unora jsme pricestovali na navstevu CR a manzelka chtela nvstivit jeji rodice a o 3 dny pozdeji jsem mel prijet ji vyvednout. Jenze behem tech 3 dnu jsem dostal e-mail ze se se mnou rozvadi, je ukryta i s detma a ceka az odleti. Nekomunikuje se mnou, jedine e-mailem, coz si nejsem jisty ze je ona kdo mi odepisuje. Nechce se mnou mluvit po telefonu, jen mne e-mailama zada o spoustu penez. Odmita sdelit duvod, chova se tak trosku jako partyzan. Jsem ted zpet v zahranici nebot mam pracovni povinnosti. Jsem z toho vseho nanic. Meli jsme velmi hezke manzelstvi, vztah se svymi syny(3 a 6 let) byl skvely a nedovedu si predstavit zivot bez nich. Manzelku miluji a nechci ji ztratit. Jedine na co jsem prisel je ze v poslednich 6 mesicich mela vztah po internetu s kytaristou rockove skupiny. Vymenovali si fotografie, e-maily a on ji posilal pisne co nazpival. Slysel jsem ze nekdy kdyz se zeny vdaji v 18 a maji hned deti se v urcite fazi zivota "zblbnou" a chteji si uzit svobody. Jestli byste mela pro mne i jen malicko radu, anebo doporuceni kam bych se mel se svym problemem obratit, byl bych za to vdecny. Predem moc dekuji a preji hezky den. Richard

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, já už jsem svůj problém s partnerem psala jinému panu doktorovi v jiné internetové poradně a on mi doporučil návštěvu psychologa - slíbila jsem mu, že tam určitě zajdu. Ale zatím jsem nezašla, nějak se bojím. (Znám návštěvy psychologů jen z amerických filmů) - třeba mi pomůžete (neznalost odpovědí na následující otázky jsou moje záminka proč se tam bojím, tak třeba, když mi odpovíte, tak se nebudu mít na co vymlouvat :o)): Jak taková návštěva vypadá? Platí se za to nebo návštěvu hradí pojišťovna? (pokud se platí, kolik to tak stojí?), Jsou návštěvy opakované - kolik jich tak je? (Nechtěla bych příliš zameškat v práci + se trochu stydím za omluvenku od psychologa) Pracuji v centru Prahy nedaleko od Vaší kanceláře/ordinace - mohla bych zajít i k Vám nebo k nějakému Vašemu kolegovi v okolí, pokud jste Vy příliš zaneprázdněná...(v tom případě, můžete mi nějakého kolegu doporučit?) Mockrát Vám děkuji a přeji Vám jen vše dobré. Eva eva

OTÁZKA: Dobrý den. Můj manžel chce jezdit každý víkend + týden jarní prázdniny lyžovat na hory. Doma se o víkendech jinak nudí. Já se doma nenudím a na hory bych sice jela, ale rozhodně ne pokaždé. Navrhuji kompromis- jednou jo, podruhé ne, ale když nepojedu, chce jet sám. OK, ale co s dětma? On je chce vzít s sebou, ale ony většinou nechtějí a manžel chce po mně, abych jim prostě poručila, aby jely, protože prý samy ještě neví, co mají chtít, a tak prý o svém volném čase nemohou rozhodovat (je jim 9 a 11 let). Já nemám tu sílu je proti jejich vůli třeba i brečící nutit ať jedou, když ani já sama nechci. Děti se v tom docela plácají..Proto často ustoupím a pak jedeme všichni, protože ani dětem nic jiného nezbývá a já se je snažím všemožně přesvědčit, jak tam bude krásně.:-) Co s tím? Jana

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko.Již jste mi na jeden dotaz odpovídala.Na mou otázku zda má vztah s mým přitelem jste odpověděla, že podle Vás ne.Já si také myslým, že ten vztah cenu nemá.Ale je tu problém, že mě můj bývalý přítel neustále kontaktuje a delá mi histerické scény plné pláče.Vyhrožuje mi,že beze mě nebude a hrozí sebevraždou.Už do tohoto problému zapojil mého bratra, kterého získal na svou stranu.Přítele mám ráda a záleží mi na něm¨,ale vím,že vrátit se už nechci.Je to pro mě hrozně těžké a nevím co s tím mám dělat.Za odpověď předem děkuji Jitka

OTÁZKA: Dobrý den. Obracím se na Vás s dotazem ohledně vztahu mezi mnou a mít přítelem. Je mi 32 let a příteli je 29. Jsme spolu 3roky. Před několika měsíci jsem zjistila, že přítel udržuje již delší dobu vztah se svou dle jeho slov dlouholetou kamarádkou. Dle jeho slov je to pouze vztah přátelský. Jelikož jsem měla možnost hovořit i s výše uvedenou ženou, která mi sdělila, že vztah její a mého přítele je na bázi milostného vztahu,ale ona mu nechává volné pole působnosti zeptala jsem se přítele otevřeně na celou situaci. Bylo mi řečeno, že jsou pouze přátelé. Jelikož jsem zjistila, že je z její strany stále kontaktován a nikoliv jako přítel nejsem si jistá, zda přítel hovoří pravdu a jde pouze o citové vzplanutí z její strany a nebo zda se přítel snaží utajit již delší dobu udržovaný vztah. Mohu Vás požádat o radu. Děkuji Jitka

OTÁZKA: Dobrý den, paní doktorko, chtěla bych se zeptat, jak vysvětlit svému partnerovi, se kterým bydlíme ve společné domácnosti, že není jeho právo, když se mu něco nelíbí nebo nepodaří, se hned vztekat, nevadilo by mi, kdyby se vztekal normálně, ale on se vzteká agresivně a kvůli nepodstaným věcem, třeba když mu něco upadne. Téměř při každým jeho výstupu cítím v břiše okolo žaludku nepříjemné šimrání, mám asi trochu strach, i když vím, že bych ho cítit neměla. Partner se dle mého názoru vzteká i proto, že není spokojený s našim sexuálním životem, téměř se nemilujeme (je nám 29), je to moje vina, neumím oddělit sex a něhu, a mám ráda milování, ne soulož, jestli mi rozumíte, neumim se milovat jen kvůli prožitku, to bych se asi nemilovala vůbec, protože mě k vrcholu partner nedostane, i když i to je moje vina, protože i když cítim vzrušení, tak mě žere, že jsem to nechtěla takhle narychlo, ale pomalu, aby zkoumal moje tělo, abych neměla pocit, že ho zajímá jen to co nosím pod sukní. Když se chci bavit o jeho chování, tak se buď naštve, že ho vidím ve špatném světle, nebo to bagatelizuje, nechce vůbec uznat, že to není v pořádku, ale nejvíc mi vadí, že on mi kolikrát vysvětlí, že ten výstup měl právo, já chápu, že každý jsem jiný nátury, a že se kvůli mě nikdo nebude měnit, ale nechci, aby jeho chování narůstalo, je to nedospělí jedinec a někdy i sobec, ale to asi každý muž. Není to zrovna člověk na kterého bych se mohle spolehnout, ale i to je dáno tím "sexem" aspoň myslim, ale radu bych chtěla hlavně na ten vztek. já vím, že když se budu chovat, jako že je naprosto jedinečný a že mi nic nevadí, že všechno dělá dobře, tak že bude spokojený a vlídný a bude klid, ale já na tyhle hry nemám. Nechci aby to vyznělo jako že je lump, to ne je to docela hodný kluk. děkuji za odpověd Irena

OTÁZKA: Vážená paní doktorko, ráda bych Vás požádala o pomoc. Můj problém trvá dlouho a je poměrně zásadní, bohužel nejsem schopná ho sama vyřešit. Mám 5 letého syna a partnera, s nímž 4 roky žiji ve společné domácnosti. Partner je 13 let rozvedený a z prvního manželství má 17 letého, mentálně postiženého syna (střední stupeň mentální retardace, je schopen se sám najíst, vykonat osobní potřeby, ale tím to v podstatě končí, ačkoliv navštěvuje zvláštní školu, není schopen přečíst větu, mluví tak, že mu není rozumět). Jeho matka se podruhé vdala a má dvě malé, zdravé děti. Partner si svého syna, bere každý druhý víkend a na všechny prázdniny, což dělal od začátku, pouze s tou výjimkou, že ho vozil ke své matce, tedy k babičce jeho syna. Pak jsme si zařídili vlastní byt a syna dál jakoby vozil k babičce, ale ten je stále u nás. Musím podotknout, že právě mentální postižení partnerova syna je onen kardiální problém našeho vztahu. Vznikají u nás kvůli němu četné konflikty, které se bohužel neřeší a tak prostě za ty 4 roky společného soužití narůstají, nabalují na sebe další problémy a výsledkem je absolutní nechuť spolu sdílet společný život. Chci jen říct, že vychovávat a pečovat o takto mentálně postižené dítě, které už v podstatě žádným dítětem není, je strašně náročné, zvlášť pro člověka, k němuž ho nepojí žádné osobní ani citové vazby. Právě naopak. Chování partnerova syna je prostě pro mě neúnosné, a můj vztah k němu vygradoval v jednoznačně negativní emoce vůči němu. Partnerův syn fyzicky ubližuje mému malému synovi, bije mu hlavou o zeď, shazuje z patrové postele, hází mu kameny do hlavy, atd., malého schválně navádí, aby dělal věci, které nesmí a má z toho ohromnou legraci, když malý dostane vynadáno. U jídla krká, prdí, vymýšlí pitomosti, kterým se neustále dokola směje. Ovšem co je nejhorší, že v sobě má jakousi přebujelou sexuální aktivitu, což není schopen rozumem ovládat. Stalo se že už „ležel“ na své nahé malé sestřenici, pak i na mém synovi a neustále chce po mém synovi, aby se vyslíkal do naha. Je pro mě i mého syna velkým nebezpečím. Snažím se vždycky zasáhnout, ten velký slíbí, že to neudělá, ale dělá to zas a zas. Musím je každých 10 minut chodit kontrolovat do pokojíčku, jestli tomu malému něco nedělá. Mám z toho už nervy nadranc, je to takové nepříjemné napětí, kterého se v přítomnosti partnerova syna u nás nemůžu zbavit. Ačkoliv mi to je z lidského hlediska velmi líto a za tento pocit se stydím, na základě těchto zkušeností s partnerovým synem jsem si k němu během času vypěstovala obrovskou averzi. Bojím se každého jeho příjezdu, který je bohužel více než častý, po jeho odjezdu se z jeho chování léčím týden, týden je u nás vše ok a za týden znovu. Už opravdu nemůžu, jsem zoufalá, trpím úzkostí a mám pocit, že se zblázním, pokud to takhle půjde dál. Teď se dostávám k tomu, že jsem se nesčetněkrát snažila o tom s partnerem mluvit. On tohle všechno ví, ale jakoby nechtěl vidět, slyšet, řešit. Myslím, že se za celou dobu s postižením svého syna nevyrovnal. Nechce se se mnou na toto téma vůbec bavit, jakmile začnu, že si přeji, aby snížil frekvenci návštěv svého syna u nás, nechce o tom slyšet. V tom ho bohužel podporuje i partnerova matka, tedy babička, která je v neustálém kontaktu s matkou partnerova syna a samy se spolu domlouvají, kdy partner přiveze syna k nám. Mě se bohužel nikdo nezeptá na nic. Dostala jsem se do stádia, kdy nevím, co mám dělat. Jediné co vím je, že takhle už dál žít nechci a nemůžu, protože mi to strašně bere energii a vyčerpává mě to. Partnera do žádné psychologické ani jiné poradny nedostanu, protože jak tvrdí, on nemá problém, problém mám já. Omlouvám se za tak rozsáhlý dotaz, ale abyste mohla posoudit veškeré souvislosti, bylo to třeba. Moc děkuji za radu, i když vím, že mi odpovíte, že partnerská poradna je nevyhnutelná. L.

OTÁZKA: Dobrý den, paní doktorko, chodím s přítelem 11 měsícu a půl roku spolu bydlíme. Pro mě to znamenalo změnit svůj život o 180°..přestěhování do cizího velkoměsta, nechat svoji rodinu a mé milované přátele daleko za sebou. Problém je, že se mi nedaří jaksi se "zaklimatizovat", uzavřela jsem se do sebe a začíná to výrazně ničit náš vztah s přítelem. V práci trávím 9 - 10 hodin denně a domů jezdím mnohem později než přítel. Připadám si jako robot, který tráví dny v autobuse, kanclu a bytě. Nějak se mi nepodařilo začít si žít nový život, najít si nové přátele..tak nějak si nastavit tu svoji pohodičku..Doma jsem pak nervozní, vzteklá a za svoje splíny obviňuji partnera, protože mám pocit, že jsem kvůli němu obětovala svůj předchozí život, který měl jedinou chybu a to tu, že mi chyběla láska...no a on si dál žije svůj pohodovej život, akorát si k tomu přibral mě. Vím, že je to blbost, ale začíná to pro mě být začarovaný kruh..nechci ho ztratit, šla jsem za ním dobrovolně :-), ale nevím jak se zbavit těch svých depresí a špatných nálad, jak se zase stát tou usměvavou pohodovou holkou, která nemívala problém s ničím a všechno řešila s nadhledem, jak přestat být hysterická a směšná..úplně se za to, jaká jsem nenávidím, ale nemám jaksi vůli nebo sílu nebo co se tomu vzepřít. Děkuji, alespoň za to, že jsem se mohla někomu vypsat. misha

OTÁZKA: Dobrý den, paní doktorko, tíží mě jedna otázka, kterou Vám položím až po krátkém popisu situace. Jsem středního věku (děti dospělé) a již delší dobu mám neuspokojivý vztah s manželem. Nerozumíme si skoro v ničem, jako člověka si ho nevážím, jeho dotyky se mi protiví. Vloni jsem podala žádost o rozvod. Chodili jsme do manželské poradny,některé věci si vyříkali a slíbil, že na sobě bude pracovat, ať mu ještě dám šanci. Žádost o rozvod jsem stáhla, ale ve vzhahu bohužel spokojená nejsem. Moc věcí se za dlouhou dobu pokazilo. Po mnoha letech jsem se setkala s bratrancem, který je také ženatý, ale zdá se, že se mu život také nevydařil podle jeho představ. O partnerských vztazích spolu nemluvíme. Během 2 let naše dobré přátelství přerostlo v hlubší milenecký vztah. Máme šanci jako příbuzní někdy žít spolu? Děkuji za odpověď Jana

OTÁZKA: Dobry den, pani doktorko, nejsem si jista, jestli otazka, kterou se chystam polozit, patri do vasi sfery, ale zkusim to - mym problemem je, ze nedokazi udrzet dlouhodoby vztah. Pripada mi, ze cim jsem starsi {a blizim se k tricitce}, me naroky jsou vyssi a vyssi a nedokazi z nich slevit. Dokazi se pomerne snadno zamilovat, ale pomerne brzo me to prejde a zacnu hledat chyby. Vim, ze sama jich mam dost, ale ocekavam od partnera inteligenci, financni stabilitu a spolecne zajmy a proste se mi nedari najit nikoho, kdo by tyto podminky splnovat. Mohu udelat neco, abych se stala tolerantnejsi, nebo je to tim, ze jsem proste jeste nepotkala toho praveho? Daniela

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, s manželem jsme 7 let, vzal si mě s dítětem,nyní je mu 15 let a my dva bychom chtěli spolu mít dítě. Problém je v tom,že manžel má se mnou sex tak dvakrát do roka a já samozřejmě nemohu otěhotnět.. Myslela jsem si,že mě již nemiluje,protože ze začátku tomu tak nebylo, a nabízela mu sama rozvod, že se domluvíme jako rozumní lidé, i když ho miluju a chybí mi sex. Trpím, je mi 36 a manželovi 38 let,mám psychické problémy,cítím se velmi špatně,přibývám na váze a trvá to již 3 roky,přesto si vážím jeho charakteru,je velmi hodný,rozumný,ctí mne,nepodvádí mě (nebo alespoň o tom nevím,protože je pořád se nmou).Je spolehlivý a je toho hodně,ale prostě prý nemá tu potřebu. Já jsem ho také nepodvedla,přestože se mužům velmi líbím,mám sexapel,ale nemůžu to udělat,nemohla bych se mu podívat do očí.... Přesto hodně trpím a zároveň se začínám cítit méněcenná,když po mě netouží... Mluvím o tom sním,ale nikam to nevede,pokaždé se mi omlouvá,je mu to líto... Co mám proboha dělat,je mi hrozně... Děkuji za odpověď Pavla

OTÁZKA: Vážená paní doktorko, náš problém spočívá v následujícím. S přítelkyní jsme spolu přes rok a máme pár měsíců před svatbou. Náš problém spočívá v tom, že od té doby, co se o této události mezi náma mluví, po mě vyžaduje více přítomnosti s ní, než je pro mne ´normální´ a přirozené a než tomu bylo doposud. Takže mi, připadá, že mne trochu omezuje a mám obavy,aby se daná situace ještě více nezhoršovala. Mám pocit, že cokoliv dělám bez ní, je pro ni výrazem toho, že ji nemám rád. Co si o tom mylsíte?Děkuji Petr

OTÁZKA: Vážená paní doktorko,chtěl bych Vám popsat okolnosti svého vztahu a budu rád pokud mě vyslechnete. Nevím jak se to stalo, je mi 27 let ale potkal jsem holku o 9 let starší (je jí 36) a rozpoznali jsme veliké sympatie. Tenkrát byla vdaná, prý špatné manželství. Rozvedla se a jsme už spolu tři roky. Je to naprosto báječná osůbka a šel bych za ní třeba bos kamkoli, je to prostě stejná nota jako já. V soukromí a mezi přáteli nám to klape (ve všem) prostě jedním slovem super. Plánujeme spolu společnou budoucnost. Našel jsem si kvůli ní práci v jejím bydlišti (je to dálka) nabídla mi, abych se k ní přistěhoval. Ovšem všechno má i druhou stranu mince. Mám občas divný pocit, že se má přítelkyně za mě stydí. Ne snad za můj vzhled, ale mívám pocit, že pro můj věk. Prostě když jsme v jejím městě na ulici, odmítá mě vzít za ruku, chová se jak cizá. V soukromí v žádném případě ale ne! Už mockrát jsem se pokoušel si s ní v klidu sednout a tohle si vyjasnit, ovšem vždy nepřipouští na tohle téma debatu a omluví to problémama s rodiči, kteří o mě defakto nevědí vůbec nic...nedokážu se na ní zlobit, vše mi s přáteli a v soukromí vynahradí, ale v koutku duše mě to trápí a moc. Je mi nepříjemný pocit, když ji nevědomky vezmu na veřejnosti za ruku a ona se odtáhne a chová se divně, stydí se? snažím se jí chápat, ale... :-( v souvyslosti s tím jsem se bohužel v černých a těžkých úvahách dostal až k tomu, že mi začíná vadit, když občas zajede do domu svého bývalého manžela a tam stráví noc, váže ji tam láska ke svému psovi, který tam zůstal a bývalý manžel ji to defakto takhle umožnil. Trápí mě, když tam zůstane, je mi v tu dobu hrozně (žárlivost? na co?..?...?) myšlenka, že se za mě stydí pro můj věk je strašlivá. Myšlenka, že tráví čas tak jedenkrát do měsíce se svým bývalím partnerem je ještě strašnější (prý kvůli psovi....) a pokud si má černá duše dá do dohromady tyhle dvě věci, je mi fakt ouzko a nezřídka i sůl zapálí v očích. Ale teď jsem ji vykreslil v ošklivých barvách, když spolu trávíme volný čas, je s ní ráj, jen kdyby tohodle nebylo.... Máte prosím i pro mě nějakou odpověď? děkuji moc. Pavel pavel

OTÁZKA: Dobrý den,mám na Vás jediný dotaz. Může fungovat vztah na dálku kdy se lidé vídají jen o víkendech a jakou z tím máte zkušenost z praxe? Připadám si jako ta zlejší ve vztahu, ale jsem ze stavu věcí unavená. změna je možná za rok a téměř rok již žijeme odděleně. Janka

OTÁZKA: Dobrý den, mám problém. Můj 30 letý přítel našel zalíbení v chatu - píše si s ženami a dává jim své tel. číslo. Vím o tom, protože se mi tím netají a ještě mi s předstíranou lítostí říka, že mu žádná nenapsala (tak o co jde). Jenže já udělala hloupost - znám jeho přezdívku a na chatu jsem si ho našla. Chytl se hned, dal mi své tel. číslo a dokonce si se mnou chtěl smluvit schůzku. Nedokázala jsem to dohrát do konce a raději jsem s toho elegantně vybruslila. Nic jsem mu neřekla, ale co kdyby šel? Máme spolu hezký vztah a zrovna si zařizujeme byt, tak nevím proč si hledá jinou? Mám mu říct, že mě málem pozval na rande a proč to vlastě dělá? Moc ho miluju, ale překvapilo mě jeho chování. Děkuji za odpověď Lucie