Poraďte se s psycholožkou Jitkou Douchovou

Jitka Douchová
velikost textu:
vydáno 6.1.2005 10:00
Psycholožka odpoví na Vaše dotazy do týdne po jejich zveřejnění.
Možná mají podobné problémy i další čtenářky. Podělte se s nimi o svůj příběh. Pište na adresu: ona@idnes.cz

Konec rozhovoru

Osobnost již neodpovídá. Čtenáři se ptali do 22. září 2006 do 13:00

OTÁZKA: Dobrý den, s přitelem jsme spolu sice krátce,ale za to o to intenzivněji, vlastně jsme spolu začali po týdnu bydlet. Ted jsme si pronajali náš první společný byt a doufáme, že vše bude super. Jenže jsme si oba prošli vztahem,který nás na konci moc bolel a máme oba strach z toho věřit někomu. Prostě v sobě máme blok, který bude asi docela těžké překonat. Ani jeden se nevyjadřujeme o hlubších citech, bojíme se, že to zase bude bolet. Ale normálně si říkáme, že se máme rádi, je nám spolu dobře atd. Jak nám poomoct, aby se tohle překonalo???? Kristýna
Jitka Douchová ODPOVĚĎ: Víte, Kristýno, já si myslím ( a mám zkuąenost ), ľe je tohle zákonité, pokud jste se oba s přítelem seąli souběľně po bolavém rozchodu. Vlasně jeątě nejste asi vůbec zahojení, vy dva jste si léčbou. Jak byste se mohli nebát daląího bolavého rozchodu? Chce to čas. Teď vám oběma "pracují" obranné mechanismy, které vám poměrně smysluplně podvědomě brání v tom, obnaľit své city, otevřít se, dát se vąanc tomu druhému aľ na dřeň. Nechte čas volně plynout, ono to bude mít postupný vývoj.Drľím palce:-) 11.2.2005 22:58
OTÁZKA: Dobrý den, už 3 roky chodím s přítelkyní a ted poprve zažívám těžké období. Přítelkyni miluji jako nikoho jiného, ale mám pocit, že ona mi nedává tolik lásky jako já ji. Trvá to už měsíc co se jí musím ozívat první já a ona mi nenapíše ani nezavolá, protože ví, že to udělám dřív já. Radši si pořád dopisuje se známýma a ja mám pocit, že na mě kašle. Když ji zavolám tak je znuděná a nemá vůbec chut se se mnou bavit. Vím, že mě má ráda,ale nevím co mám dělat.... Karel
Jitka Douchová ODPOVĚĎ: Karle, závislost na partnerce není rozhodně ľivnou půdou pro touhu se stále vidět. Je - li si partnerka vámi absolutně jistá, vy jste stále iniciátorem kontaktů, můľe ji to nejen nudit, ale uľ i obtěľovat a svazovat, rozhodně to prostě lásce nepřidá. V kaľdém vztahu, trvajícím jakkoli dlouho, musí být stále vyváľený podíl nejistoty, který zajią»uje jiskření a dynamiku. Kaľdýá byste měl mít svůj svět, své známé, svá tajemství, kus ľivota jen pro sebe. Obávám se, ľe to vy asi nemáte. Chcete s tím něco dělat? Nemyslím pro ni, ale vy sám pro sebe.:-) 11.2.2005 23:03
OTÁZKA: dobrý den, jsem s partnerem 2 roky. První rok našeho,,vztahu,, jsem byla pouhou milenkou. Nechtěl se rozejít s dnes už bývalou partnerkou. Krom prvních 3 měsíců, kdy to bylo více méně nezávazné a zamilované mi po celou dobu vztahu lhal, nikdy by ji neopustil, kdyby ona neodešla. Po rozchodu žil v představě, že ji musí získat zpět a nehodlal to vzdát, docela dlouho. Byla jsem mu více méně oporou a kamarádkou, kterou najednou nemiloval, nechtěl dítě, co s ní počal. Celý rok mě jeho přítelkyně obtěžovala, volala apd. On mě usvědčoval jak mě miloval, každou volnou chvíli trávil s ní, říkal jak mě nemůže opustit a na víkendy a dovolené jezdi s ní a vypínal mi telefony. Teď jsme spolu, vzhledem k tomu, že je to pohledný muž a neponaučitelný svůdník, jsem nyní já v situaci koho podvádí, laškuje s 3 najednou, vybudoval ve mě tak hluboký pocit nedůvěry a strachu, že s tím už nemám sílu bojovat. Snažím se od něj odprostit a našla jsem si milence, bohužel ženatého. Byl by milý partner, ale nemám to už podruhé zapotřebí. Vím, že bych ho měla opustit a začít znovu jinde s jiným, ale myslím, že ho miluju furt stejně. Podvádět ho nechci, nedělám to z nedostatku sexu ani protože by byl nekvalitní, ale z důvodu citového strádání. Bojím se, že nalítnu znova, tak proto ženatý milenec. Je to odstrašující.Neumím si pomoct sama. pípa
Jitka Douchová ODPOVĚĎ: "Pípo", potkala jste se s muľem (respektive zamilovala jste se do muľe), který se stále hledá, stále potřebuje od ľen satisfakci, potvrzení svých hodnot, potřebuje evidentní a markantí zájem ľenských, potřebuje okolo sebe i pořád pohyb, neumí si váľit jistoty, protľe má někde v hloubce problémy se sebou. Přemýąlím nad tím, jakou asi měl matku, jak ona mu poskytovala stabilní lásku, citovou odezvu bez hranic, ocenění, pochvaly atd. Myslím, ľe tady by mohl být "zakopaný pes". Nenapravitelný svůdník není muľ, který by nemohl najít ľenu, s níľ je opravdu spokojený. Je to v podstatě nezralý, slabý muľ, který čerpá svou sílu u jiných, aby ji pak rozdával dál. Nevím, jestli je to v mém podání srozumitelné - chci říct, ľe je to jakýsi začarovaný kruh, z něhoľ byste měla vystoupit vy! 11.2.2005 23:18
OTÁZKA: Vážená paní doktorko, známe se s přítelem 4 roky, přes dva spolu žijeme. Je to celkem v pohodě, ale čím dál víc mi vadí, že mi neumí dát najevo, že mě má rád, sám od sebe mě nepohladí, neřekne nic hezkého. Připadá mi, že mě snad bere jako kamarádku. Když s ním o tom mluvím, řekne, že mě má rád a že moc přemýšlím - toť vše. Ten stejný přístup má i v řešení různých problémů souvisejících s chodem domácnosti. Všechno je na mě, všechno musím zařídit, postarat se. Když se ho zeptám, jak co bude, tak vždycky odpoví - NEVÍM. Už mi to hrozně vadí a začínám přemýšlet o tom, jestli je to on, koho si vedle sebe představuji. Myslíte, že ho změním? Děkuji Vám za odpověď Eva
Jitka Douchová ODPOVĚĎ: Změnit by se měl přístup k sobě u vás obou, Evo. 4letý vztah s 2 letým společným souľitím - to je dost dlouhá doba na to, abyste si sice přestali být vzácní, aby zamilovanost přeąla v trvalejąí vztah jiné kvality, v lásku, ale ve vaąem modelu souľití chybí vzájemná domluva, úcta,vyslovení vaąich očekávání od sebe nahlas - něco jako kultivace vztahu.K tomu patří i schopnost vzájemné kooperace na péči o domácnost. Jestliľe přítel na vąe odpovídá "nevím", asi bere sféru domácích činností jako zcela vaąi kompetenci, ale proč? Zkuste se nad tím zamyslet nejdříve vy sama, pak rozhodně oba společně:-) 13.2.2005 13:41
OTÁZKA: Dobrý den. Jsem vdaná skoro 17 let. Máme dva syny 16 a 11. Máme....připadá mi, že je mám spíš já sama, manžel hodně pracuje a nemá čas, úracuje i do noci, v noci..dříve měl volné alespoň víkendy, ale poseldní dobou už ani to ne. Vymění si prádlo a jede zase na důležité jednání. Sice mi pořád říká, že si toho váží co dělám pro rodinu,že mě má rád, ale to mě jaksi moc neuspokokuje :) Je mi to líto hlavně kvůli synům, hlavně maldšímu...domluvili si, že bude chodit do lyžařského oddílu a teď nemá čas ani ho odvézt na trénink, natož na závody./auto máme jen manželovo služební/ Nic o nás neví, když s námi není, pak se diví, když někde něco vypravujeme jakto že to neví? Společných zážitků...ubývá. Nechci být hysterická, dělat scény. Mám své koníčky a kamarádky, nejsem osamělá.....Mrzí mě taky, že máme velkou hypotéku na dům a teď rozhodl, že se bere druhá....na topení a okna. On vydělavá víc. on je platí ze svého platu. ALe zase ne tolik, na to kolik času práci venuje, predstavovala bych si to tak, ze se nam to bude snazit nak vynahradit, ale zivot neni pry jen zabava. Dovolene organizuji a setrim na ne ja. Jinak bychom nejeli ani na tyden v lete. Já jsem ráda, že je pracovitý...nesnesla bych lenocha...Tak jak si to ujasnit a nebyt za hysterku a za tu co mysli jen na zabavu/ i kdyz i pro nase deti? Diky za odpoved a vas cas. Hezky den. Dáša
Jitka Douchová ODPOVĚĎ: Jak nebýt za hysterku, Dáąo? Přemýąlím nad tím, proč jste si vyslouľila tuto nálepku, jediné, co mě napadá, je forma vaąeho vyjádření nespokojenosti se stavem doma v rámci rodinného i partnerského souľití. Jestli se k manľelově časté absenci stavíte prostřednictvím vyčítek a scén, pak se asi určitě nic moc nevyřeąí. On vás dokáľe ocenit, řekne, ľe si váľí vaąí péče o domácnost i o děti. Dokáľete vy také ocenit jeho finanční přínos rodině? Máte určitě i volný čas, kdybyste si mohli spolu o vąem popovídat v klidu, udělat harmonogram toho, co je priorita a co můľe počkat.Poku na sebe lidé nemají čas a přestávají sdílet něco společné, zákonitě se sobě odcizí. Aľ budou hypotéky splaceny, mohlo by se také stát, ľe si v konečně vaąem domově nebudete mít co říct a půjdete si kaľdý svou cestou. Tak s tím oba něco dělejte, ale v klidu a s rozvahou. Jeątě mě napadá, intimní ľivot vám funguje dobře? Doufám, ľe alespoň tam ano:-) 13.2.2005 13:53
OTÁZKA: Dobrý den, já mám trošku jiný problém. Dva roky jsem rozvedená, a s bývalým manželem se naštěstí moc nevidíme. Máme dvě dospělé děti (26 a 23), které občas za tátou jezdí. Ovšem on na ně křičí a vyčítá jim kde co, hlavně to, že se nechtějí hned kamarádit s kařdou jeho novou přítelkyní (střídá je tak po 3 měsících). Snažily se mu svůj postoj vysvětlit, ale ani je nenechal domluvit, byl na ně hrubý a sprostý a křičel na ně. Děti jeho chování dost dprimuje. Nechá se s jeho chováním něco dělat? Nebo jak by se měly zachovat děti? Děkuji za odpověď, Alena Alena P.
Jitka Douchová ODPOVĚĎ: Aleno, vaąe děti jsou dospělí lidé, kteří si řeąí, nebo by měli řeąit, vztahy s otcem podle sebe. Nechte to na nich, poikud si vám postěľují, neměla byste to s nimi rozebírat dopodrobna a na bývalého manľela nasazovat, spíą se jako jejich matka jen zajímat o jejich problémyobecně, které s vámi probírat opravdu chtějí, vyslechnout je, ale s otcem si vąe musí vyřeąit opravdu oni sami. 13.2.2005 14:05
OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko.Jsem &382;enatý 14let a mam dv&283; d&283;ti.Dceru 13let a syna 10let.Nejsem rozvedený,ale s man&382;elkou ne&382;iju od ledna 2004.S d&283;tmi se stýkám pravideln&283; ka&382;dý druhý týden p&345;es víkend.Man&382;elka se odst&283;hovala z d&367;vod&367; pro ní dlouhodobých nezhod.V n&283;kterých chvílích ve spole&269;ném &382;ivot&283; jsem se nechoval zrovna nejvhodn&283;ji a je mi to stra&353;n&283; líto, proto&382;e ji miluju nade v&353;echno na sv&283;t&283;.Je to &269;lov&283;k ,který je stra&353;n&283; ob&283;tavý jak v práci(chápu ji,ale nevím jestli nám to zrovna ne&353;kodí),tak doma.Její obrovské plus byla její velká tolerance.Z 90% si myslím,&382;e nikoho nemá a ani já nemám zájem n&283;koho hledat,proto&382;e pro jinou &382;enu nemá smysl &382;ít.Za ten rok bylo spoustu v&283;cí které by napovídaly tomu ,&382;e by se mohla vrátit(nap&345;.minulý týden jsme byli spolu na ly&382;ích v&353;ichni 4).Jsem ve znamení vah apro mn&283; je ka&382;dý den bez mých nejmilej&353;ích lidí stra&353;n&283; deprimující.U&382; jsem zkou&353;el n&283;kolikrát si s ní promluvit .Bezvýsledn&283;.Ona je st&345;elec a má "fantastickou vlastnost" problémy ne&345;e&353;it a nechat je být(po rodi&269;i).Nemám u&382; odvahu se na co koliv ptát proto&382;e se bojím záporné odpov&283;di,která by mn&283; u&382; asi slo&382;ila.Myslím,&382;e velký podíl na odchodu mé &382;eny má taky podíl má matka,která cht&283;la pro mn&283; to nej.,ale p&345;i tom mi stra&353;n&283; ublí&382;ila.N&283;kolikrát mn&283; napadly ty nejhor&353;í my&353;lenky proto&382;e jsem nev&283;d&283;l jak dál.Po&345;ád ji miluju i kdy&382; jsem u&382; byl 2krát u soudu(d&283;ti a majetek).Nade v&353;echno miluju své d&283;ti a vím ,&382;e jim ten stav stra&353;n&283; ubli&382;uje.ale nevím jak dál.Moje sebev&283;domí a psychika je na bod&283; mrazu.Jak z toho ven.Pom&367;&382;e mi ka&382;dá odpov&283;&271;.DÍK KAMIL(JE SPOUSTY DETAIL&366; KTERÉ BY NAPOV&282;D&282;LY VÍC ALE BYLO BY TO NA STRA&352;N&282; DLOUHO) Kamil L.
Jitka Douchová ODPOVĚĎ: Dobrý den, Kamile, bohužel vám nemohu odpovědět, protože vaše otázka mi přišla v nečitelném kodu.Jitka Douchová 13.2.2005 14:12
OTÁZKA: Vážená paní doktorko, je mi 20 let a studuji vysokou školu. Bohužel nemůžu najít partnera. V podstatě jsem ještě žádný vztah neměla. Mezi kamarády jsem oblíbená, tvrdí o mě, že jsem hezká, sympatická a stále dobře naladěná. Už ale začínám mít deprese, že si nemůžu nikoho najít. Nechci skončit jako stará panna. Děkuji Vám za odpověď. Lenka
Jitka Douchová ODPOVĚĎ: Lenko,nevím, v čem může být problém, mohu jen fantazírovat: - je možné, že se kluků a erotických vztahů bojíte, proto se pořád tváříte hlavně jako parťačka do nepohody, neboli jako rovnocenná partnerka - kamarádka, která chlapům stačí ve všem, neprojeví slabost a potřebu opory (podpory?), takže si na vás nikdo netroufne? - kluci ve vašem věku se hledají, mají v sobě spoustu otazníků a nejistot, takže i kdyby se mohli vevnitř sebe z vás zbláznit nadšením, "šáhnou" po někom, kde se nebudou bát odmítnutí... Prostě - možná působíte příliš sebejistě a ti, kteří o vás sní, si vůbec netroufnou vás oslovit v partnerském kontextu. Kamarádit s vámi je něco jiného, než s vámi začít chodit, udělat ten 1. krok. Vše je otázka vzájemné "akce a reakce", co kdybyste se někdy chovala k tomu, kdo vás opravdu zajímá, jinak než dosud? Zkoušejte si být i křehkou zranitelnou ženskou, která potřebuje mužskou pomoc, podporu. Vy to tak v sobě máte, ale potenciální partneři to nevědí, je možné, že se bojí toho, že nemají co nabídnout. Jako stará panna určitě neskončíte, pokud si v sobě srovnáte, co můžete ve vztahu nabídnout vy, a po čem toužíte od partnera. A pokud z vás bude vyzařovat ne "ženský šovinismus", ale i potřeba se opřít o někoho silnějšího, než jste vy. Zjednoduším - li to - pak zkuste používat více vlastní emoce a řeč těla, než racio, které je víceč obranným mechanismem:-)Přeji vám co nejdřívé nádhernou lásku, jen k sobě nusíte někoho pustit, a NEBÁT SE LÁSKY 14.2.2005 23:38
OTÁZKA: Dobrý den. Je mi 33 let. S mojí manželkou jsme spolu 12 let, 10 let jako manželé, máme 4 letého syna. Naše manželství je relativně šťastné (alespoň z venku se tak jistě jeví). Moje žena vzhledem k mému zaměstnání pracuje pouze na část.úvazek s tím, že se více může věnovat synovi a domácnosti, je hodná, chytrá, ale na druhou stranu zase není úplně nejlepší hospodyně a příliš nevaří. Co mi ovšem vadí nejvíc je její nechuť k sexu (která před těmi x-lety nebyla a která se postupně víc a víc objevovala)kdy já musím již několik let být ten, který vyvíjí aktivitu (většinou bez výsledku), což už mne - přiznám se - příliš nebaví. Mluvit na toto téma žena odmítá, prostě to pro ní není důležité (aniž bych ji chtěl očerňovat). Před cca 6 měsíci jsem se v zaměstnání sblížil s kolegyní (známe se již řadu let, ovšem teď to nějak "zajiskřilo"), která je vdaná zhruba stejně dlouho jako já a jejíž manželství příliš šťastné není. Ve spoustě oblastí je podobná mé manželce a v těch "pro mne důležitých" ji překonává. Máme spolu vztah a já přemýšlím jak pokračovat dál. Nechci být tím, který "zkazil život" mé manželce, synovi, rodině (pro zajímavost, moji rodiče mou manželku přijali jako svou dceru), na druhou stranu mám pocit, že moje známost je Ta s velkým "t", se kterou bych si dovedl představit žít (i když se pochopitelně nabízí otázka, co lze poznat za šest měsíců, že?). Myslíte, že na tuto situaci existuje nějaká rada? -Vob-
Jitka Douchová ODPOVĚĎ: Moc otázek najednou:-), ale to základní je jasné. Já bych asi přemýšlela nad příčinou manželčiny nechuti k sexu. Problém bude asi na obou stranách a určitě se nebude vztahovat k sexuální dysfunkci kohokoli z vás, problém bude v psychické bariéře vaší ženy. Je zajímavé, že před pojmenováním hlavního problému, který vás trápí, zmiňujete nedostatky vaší ženy ohledně domácnosti. Nevím, jak jste kritický vůbec, jak svou nespokojenost dáváte najevo, co děláte pro to, aby se něco změnilo. Ženy potřebují pro náladu na sex (i když jim sexuální apetit nechybí) pocit ocenění a uznání.Pokud je ale vaše žena více konfrontována tím, že nic není dobře, těžko může mít chuť na sex s vámi... Paralelní vztah s vaší kolegyní je adekvátní situaci, ale být vámi, byla bych velmi ostražitá v činění nějakých závěrů. Jedna věc je zamilovanost a s ní související sex. touha, druhá věc je každodenní život se vším všudy - počínaje rozvody obou manželství, dělení majetku, dohody ohledně kontaktu s dětmi,problémy ve vztahu dětí k novému partnerovi. Neboli - rozvod a nástup nové životní cesty má smysl tehdy, kdy jsme si opravdu jisti, že jsme opravdu potkali toho pravého(pravou), s nímž budeme umět překonávat kromě každodenního stereotypu i problémy, nastartované naším původním manželstvím - kontakt s dětmi, atd. Pokud budete cítit, že chcete, respektive musíte, udělat zásadní krok, tak jo, udělejte to. Ale zvažte to zodpovědně. Mileneckých paralelních vztahů můžete mít - konec konců - více, přijdou, odejdou, ale manželství s vaším dítětem? to je něco jiného. 15.2.2005 22:11
OTÁZKA: Dobry den, Je mi 25 let, memu partnerovi je take 25, zijeme ve spolecne domacnosti asi 2 roky, problem je v tom ze jsem na nem financne zavisla, studuji vysokou skolu a i kdyz pritom pracuji na polovicni uvazek, na placeni najemneho uz to treba nestaci. Obcas mi svym chovanim dava najevo,(hlavne kdyz je nastvany) ze vsechno plati on a ja se pak citim jako nejaky doplnek jeho bytu. Samozrejme jsme o tom mluvili, takze vysledkem je ze se vubec nebavime o penezich, mam ale strach ze kdyz budeme mit dite a budu na nem doopravdy zavisla, bude to mnohem horsi. Dalsi vec je ze me zacal v posledni dobe ponizovat pred lidma, nerada resim jakekoli nase konflikty pred prateli, takze to vzdycky prejdu a resim to az odejdou. Sliboval mi ze uz to neudela a ze je mu to lito. Jsme oba dost vybusne povahy, takze nevim jestli tomu mohu verit, ze az bude zase nastvany tak neco podobneho neudela. Jinak se mame radi a vsechno je v poradku. Poradte mi, jaky pristup k nemu mam zvolit? diky za odpoved Katka
Jitka Douchová ODPOVĚĎ: Katko, z vašeho dotazu mi není jasné, v čím bytě spolu s přítelem žijete.Nevím též, na čem je váš vztah postavený, jakou má základnu, co máte jeden na druhém rádi, zač si svého partnera vážíte vy, zač on vás. Prostě mám z vašeho dotazu pocit nejasnosti, který bude asi i mezi vámi dvěma. On vám delší dobu dává najevo, že nedosahujete jeho úrovně... To ale do kvalitního vztahu s představou perspektivy nepatří. Muž, který vás ponižuje na veřejnosti, má především problémy sám se sebou, vy jste terč, kde si je může odreagovat,skrze vás může hledat svoji identitu. Nechcete zajít spolu k psychologovi? 15.2.2005 22:29
OTÁZKA: Popisi Vam svou situaci, s přítelkyni (23let) jsme přes 2 roky, mame se radi, je nam spolu hezky, dobře si rozumime i jako kamaradi. Jenomže- problem je v tom, ze jsme každý jiny, když prijde na reseni nějakého problemu, zasadne mame na věc jiny pohled, mame rozdilne zajmy a jeden s druhym do nich jde vzdy z donuceni nebo vubec. Mame jiny vkus ve vyberu veci, proste shodneme se málokdy. Ja byl odmalicka veden k aktivnimu zpusobu zivota, ona je typicke městské dite, které zjednodusene receno nejradeji chodi na vylet do obchodniho centra. Když se neshodneme, vždy navrhuji abychom zvolili kompromis, ale nakonec k mym pranim stejne nedojde, nebo alespoň mam ten pocit. A pokud uz dojde, vim ze ji to nebavi a nemam z toho radost ani ja. Co mame udelat abychom byli oba spokojeni? Myslite ze tento vztah muze přerůst v manzelstvi a fungovat? pavel
Jitka Douchová ODPOVĚĎ: Ale jo, Pavle, váš vztah může mít dobrou perspektivu do budoucna, máte-li se pořád rádi (přes 2 roky) i s odlišným životním a hodnotovým stylem. Ale - umění řešení problémů je základem dobře fungujícího vztahu.Říkáte, že je vám spolu hezky, rozumíte si i jako kamarádi - takže soulad bude asi na všech frontách:-)... Jakoby se mi zdá, že dominantní osůbkou ve vašem vztahu bude ona, ona vše určuje, vy se nakonec podřídíte i proti vaší vůli, vaším zájmům. Partnerství je samozřejmě závislé i na umění kompromisu, ale kompromisy musí být schopni a ochotni dělat oba dva. Vy se ale podřizujete savé přítelkyni. Tak - mám pocit, že váš problém bude spočívat v nerovnocenných pozicích ve vztahu a z toho vyplývající nesymetrické komunikaci. Pavle, vy jste tím závislejším ve vztahu, začněte jinak - nově. Budete-li si více věřit, budete i vy moct udávat tón vašim aktivitám i diskusím a polemikám. 15.2.2005 22:47
OTÁZKA: Dobrý den, paní doktorko, je mi 31 let, partner je o osm let starší. Známe se dva roky a rok spolu žijeme. Myslím si, že jsme spolu oba rádi, rádi se spolu smějeme, vycházíme si vstříc(studuji, pracuji na plný úvazek, a tak se o domácí práce střídáme). Myslím si, že je to vyrovnaný vztah. Nedávno jsme se ale neshodli kvůli penězům. Platíme vše napolovic, i když vydělávám méně, nechci, aby partner měl vyšší náklady. Jenže budeme-li chtít mít děti, přijde okamžik, kdy na něm budu závislá. Bojím se toho, zvlášť potom, co partner prohlásil, že si naštěstí každý žijeme za své a že je to tak nejlepší. Přiznám se, že mě to zarazilo a dotklo se mě to. Co si o tom mám myslet? Jsem příliš hrdá na "rovnost"? Moje druhá otázka se týká intimního života. Jsem v tomto směru aktivnější, partner mi dá často najevo, že je unavený (časově ani fyzicky nemá práci náročnější než já). Snažím se to pochopit, ale v noci mě budí jeho erotické aktivity. Bohužel o intimních záležitostech se odmítá bavit. Poradíte mi, jak spolu mluvit, aniž bych se dostala do role toho, kdo vyčítá? Děkuji Vám mnohokrát za odpověď. Petra
Jitka Douchová ODPOVĚĎ: Petro - děkuji za vaši otázku, ale je tam příliš mnoho věcí najednou.Vaše touha po rovnocennosti ekonomické, která je propojena s pocitem nezávislosti, zároveň potřeba opory a jistoty - s přítelem chcete založit rodinu. Nevím, jestli zrovna váš nynější přítel je ten "pravý". V intimním životě je nesoulad a není to dáno jeho nižší sexuální potřebou, pokud provozuje autoerotiku ve vaší přítomnosti. Petro, nevím, jestli jste s přítelem na stejné vlně a chcete totéž. Měli byste si spolu o těchto věcech normálně otevřeně povídat, výčitky jsou do diskuse opravdu kontraproduktivní, ale jasné pojmenovávání pocitů, potřeb, patří k dobře fungujícímu vztahu. Tak o to usilujte:-) 15.2.2005 22:58
OTÁZKA: Dobry den, pani doktorko. Mam mozna netradicni dotaz... Meho manzela mrzi, ze se vyhybam jeho matce a nechape proc si od ni udrzuju odstup. Chtela bych se poradit o tom zda mu mam rict pravdu... Vsechno vlastne vzniklo kdyz jsme pripravovali svatbu. Problem byl ten, ze my dva jsme se nedokazali dohodnout jak by svatba mela vypadat. Ja chtela po obradu jen slavnostni obed v nejuzsim rodinnem kruhu a vecer oslavu s kamarady. On si predstavoval velkou svatbu se vsim co k tomu patri, tedy poradnou hostinu, vice pribuznych i vzdalenejsich, vysluzky atd. Shodli jsme se jen na tom veceru. Ohledne svatby samotne kompromis udelat nesel. Manzelova matka ho v jeho predstave vsemozne podporovala, organizovala a radila jak co se ma udelat, co byt musi aby to k necemu vypadalo a tak. On s ni ve vsem souhlasil a tvrdil, ze prvni svatba musi byt poradna a takova verze jakou navrhuju ja byla pro nej neprijatelna, malo slavnostni. Stalo me to hodne slz, ale nakonec jsem ustoupila. Prestala jsem se o cokoliv starat a nechala to na nem a jeho matce. Na svoji svatbe jsem byla v podstate hostem. Je pravda, ze ten den jsem si uzila, to ano (jinak to ani neslo), ale dnes kdyz si vzpomenu na svatbu, tak citim akorat horkost. A od te doby se vyhybam tchyni. Ona tak nejak zkousela najit si ke mne cestu, ale ja o to nemam zajem. Myslim si, ze podvedome jsem ji ucinila zodpovednou za to, ze se mi nepovedla svatba. Protoze jinak bych asi musela citit odstup vuci manzelovi a to neslo, pokud mame jako manzele fungovat, proto jsem to prenesla na ni. Ale nevim, jestli tento muj vyklad neni prilis laicky. Myslite, ze to tak je? Jinak manzelstvi mame zatim velice pekne a rekla bych, ze vztah mame kvalitnejsi nez pred svatbou. A ted se vratim k puvodni otazce - myslite, ze mam rict manzelovi proc se jeho matky stranim? Dekuju Vam za odpoved. Pavlina
Jitka Douchová ODPOVĚĎ: Myslím, že váš vhled do vztahů je velmi bystrý a téměř profesionální, skoro jakoby - nemám co dodat. Působí to na mě jako špatný příběh s dobrým koncem - s jeho matkou jste před svatbou v podstatě soupeřily vy dvě o mocenskou pozici, vy jste "prohrála" tím, že jste rezignovala.To jí budete mít za zlé celý život, pokud se nestane nějaká mimořádná událost, kdy se ve vás odpor vůči ní zlomí. Manželství ale máte krásné, tchyně vám do ničeho nezasahuje, takže pozici jste si uhájila vy. Pokud je váš vztah dobrý, měla by do něj rozhodně patřit otevřená komunikace o všem, co se týká vás dvou. Týká se váš problém vás dvou? Pokud si odpovíte pro sebe, že ano, měla byste to otevřít, i když jemně, bez úplného popisu emocí, které se k tomu váží.Každý sym lpí na své matce a má potřebu ji chránit. Ale vy jste JEHO ŽENA.Důvěra a sdílení jsou základními stavebními kamínky dobrého vztahu. 20.2.2005 12:12
OTÁZKA: Dobry den, pani doktorko. Mela bych na Vas dotaz ohledne partnerske neshody v nazoru na vychovu ditete. Nasi dcerke budou 4 roky, je velmi uminene povahy a casto me stoji velke usili ji presvedcit, ze by se prave ted mela obleknout do skolky-napr. Nejvice se mi osvedcilo,tzv. odvezt jeji pozornost jinam a po chvili uz v pohode udela, co potrebujeme...Ale manzel nema tolik trpelivosti a temer vzdy takovou situaci resi fyzickym trestem (..na zadek). Casto se preme, ci metoda je ucinnejsi...Muzete poradit, popr.i co se vychovy tyce. Dekuji za odp. P.S. Manzel ma dodnes nevyreseny vztah se svym otcem,v mladi odesel i z domu, kvuli neshodam, fyzickym trestum a autoritativni vychove jeho otce. Petra
Jitka Douchová ODPOVĚĎ: Milá Petro, první věc k řešení je vaše komunikace ohledně dcery, druhá potom to, co je výchovně dobře. Pokud se s manželem o těchto věcech dohadujete v klidu, po dobrém, ne před dcerou, tak hledáte svůj soulad, hledáte svou vlastní výchovnou linii - vaší svébytné rodičovské dvojice - už nebudete asi vy po nějaké době uplatňovat úplně model vašich rodičů, ani manžel model svých rodičů. Nějakou dobu trvá, než se ustálíte, není nutný ani úplný konsensus - ten vlastně ani nejde:-) Ale je důležité o věcech polemizovat a tím nacházet společnou "řeč", což by mělo pozitivně prohlubovat i váš partnerský vztah. Pokud se neshodnete na důvodech potrestání a na prostředcích potrestání, můžete si rozdělit kompetence - do čeho kdo bude zasahovat s právem posledního slova. Co se týče konkrétního příkladu - vy jste s dcerou prostě častěji, takže víte, jak na ni a děláte to, co se vám osvědčuje, určitě to konvenuje i vašemu naturelu, manžel jako chlůap to řeší prostě po svém. Ani to není špatně - maminka a tatínek přece používají rozlišné metody, proč ne? 20.2.2005 12:24
OTÁZKA: Dobry den,pani doktorko. S pritelem ziji rok a pul, dva roky se zname. Jeho predchozi (druhe)manzelství skoncilo po dvou letech, kdy byl naprosto psychycky i fyzicky vycerpany a nestastny. Pry si s manzelkou nerozumel, vyuzivala ho - podle jeho slov - jako logistickou a financni podporu. Po rozvodu ji nechal veskery majetek a odstehoval se. Z tohoto manželstvi se narodil priteluv syn, kterého velmi miluje a sve byvale zeny se hrozně boji, ze by ho o nej mohla "pripravit". Bydlime u me v byte (pritel ma malou garsonku), kde mame i zarizeny jeden pokoj pro pritelova syna. Jeho syna mám ráda a on mě. Vse hradime napul, oba mame dobrou praci a dobry prijem. Prítel je velmi pracovity, v domacnosti se doplnujeme, v intimnich otazkach si naprosto rozumime. Nez jsme se "sestehovavali", meli jsme "vykomunikovano", ze nas vztah bude vztahem vaznym a casem se, pokusime take o rodinu. Na jare mi bude 32, priteli je 40. Pred tydnem jsem se pritele ptala, jestli bychom se tedy nemohli v nejblizsi dobe zacit pokouset o rodinu. Vsechny jeho vymluvy, proc ne ted a az pozdeji..nekdy..treba v zari, pristi rok..nebudu vypisovat. Nechce o tom moc mluvit a tvrdi, ze ma strach a obavu, ze se zopakuje to, co se mu stalo v predchozim vztahu. Na jednu stranu ho chapu, ale pripadam si "podvedena". Ani o svych obavach nechce mluvit, ackoliv tvrdi, ze je v nasem vztahu stastny a miluje me. I ja jeho moc muluju a chtela bych mu pomoct. Rika ale, ze se s tim musi vyporadat sam, at mu dam cas. Chapu, ze tlakem nic nezlepsim, spis naopak, ale nevim, jak se zachovat a jak dlouho vlastne "cekat" na to,jestli jeho strach zmizi nebo ne. Moc dekuji za odpoved. Monika
Jitka Douchová ODPOVĚĎ: Milá Moniko,žijete s mužem, který má za sebou minimálně 2 negativní partnerské zkušenosti, předpokládám, že jeho syn z 2. manž. je jeho jediné dítě.Na ně a na vztah s vámi je asi nyní nejvíc zafixovaný, obavy z opakování negativních zkušeností mi v jeho věku a tomu odpovídající zralosti a zodpovědnosti připadají logické. Říkáte dobře, že tlak z vaší strany nemá cenu, mohl by být spíše kontraproduktivní. Na druhou stranu chápu váš "biologický tlak". Zkuste to jen tak, že nebudete chtít s ním nic řešit, nebudete na toto téma zavádět, někdy možná "úpornou"? komunikaci, spíš se jen dohodněte na tom, KDY byste chtěla vy mít dítě. Víte, je to složitější, není možné vám asi poskytnout jednoznačnou radu, spíš bych to viděla na návštěvu psychologa pro vás i pro něj zvlášť a poté dohromady. Ovšem jen tehdy, pokud by s tím váš přítel souhlasil a viděl to jako přínosné. 26.2.2005 13:08

Upozornění

Redakce si vyhrazuje právo na odstranění otázek s vulgárním nebo urážlivým obsahem.