Poraďte se s psycholožkou Jitkou Douchovou

vydáno 6.1.2005 10:00
Psycholožka odpoví na Vaše dotazy do týdne po jejich zveřejnění.
Možná mají podobné problémy i další čtenářky. Podělte se s nimi o svůj příběh. Pište na adresu: ona@idnes.cz

Konec rozhovoru

Osobnost již neodpovídá. Čtenáři se ptali do 22. září 2006 do 13:00

OTÁZKA: Chceme se s pritelem brat. Mame velmi pekny vztah, lety provereny, ale presto... Jaka je pravdepodobnost, ze se po svatbe zmenime? Bojim se, aby me nezacal pokladat za samozrejmost. Dalsi problem tkvi v tom, ze se mi nevenuje, ma svoje konicky - PC :-), a prestoze jsme stale spolu (v jednom pokoji), jakobychom spolu ani nebyli. Jakym zpusobem si mame hledat spolecne zajmy? Janicka
ODPOVĚĎ: jano, ve své otázce máte více problémů najednou - aby vás partnwer po svatbě nebral jako samozřejmost, a on - má jiné koníčky, žijete spolu, ale spíše vedle sebe... Tak se mi zdá, že si nejstže jista perspektivou vašeho vztahu, který je dlouhý, a nastartovaný k něčemu dalšímu, potřebujete si to utvrdit? Nevím, myslím si, ýže pokud člověk vstupuje do manželství, měl by si být jistý tím, že jim vztah bude stále jiskřit, že spolu leccos zvládneme, že se nebojíme společné budoucnostri. Pokud se máte opravdu rádi, měli byste hledat hlavně společné impulzy, mít společné zájmy i přátele, mít obdobný hodnotový systém. Zdá se, že si je váš přítel vámi hodně jistý, něco udělejte, buďte jiná, záhadnější, dobrodružnější, co já vím. Držím palce. 13.1.2005 16:29
OTÁZKA: Dobry den! Muj partner se velmi nerad mazli, casto se chova znudene. Neumi projevit lasku, nerad mne rika ta dve hezka sluvka. Ja jsem s nim uz nekolikrat o tomto hovorila, pripada mne, ze s tim snad ani nedokaze nic udelat. Premyslela jsem nad tim snad tisickrat, pripada mne, ze je to diky dospivani - v jeho rodine se city moc nenosi, tak jsem uz parkrat i rezignovala s tim, ze jsem se utvrdila v teto myslence. Vim, ze me ma rad, vim, ze ho to trapi, ale mam pocit, ze s tim nic nesvede... Jsem uz bezradna a nevim, co si pocit.. Nemate radu, jak ho primet, aby se ke mne choval laskyplne? Moc Vam dekuji za radu a preji hezky den. Eva P. Eva
ODPOVĚĎ: Evo, přimět ho k tomu asi nemůžete jinak, než svým vzorem chování - jste - li vy k němu něžná, umíte projevopvat své city a nevzdáváte to, měl by se to alespoň trochu naučit i váš partnmer. Nevím, do jaké míry o tom hovoříte, jak moc mu to vyčítáte,to by nebylo dobré- Viděla bych jako důležité si s ním častěji povídat o jeho rodině a poté o tom, jak byste si to přála vy sama ve vaší budoucí rodině. Něha od vás a projevování citu musí ale přeci vyvolat totéž, ne?:-) 13.1.2005 16:35
OTÁZKA: Hrozně ráda bych věděla, jestli by šlo nějak poznat, jestli je vztah „dobrý“. Nejsem si jistá, jestli prostě jenom pořád v duchu všechno zbytečně nerozebírám a nehledám chyby tam kde nejsou. Nebo jestli opravdu vztah skřípe a nebylo by lepší ho ukončit. Je mi 26 a moc se bojím rozchodů. Máte nějaký tip? K.
ODPOVĚĎ: Jestli je vztah dobrý, to asi nějak vycítíme, není - li to tak, je dobré mít pro sebe nějaká kritéria, která si stanovíme na základě vlastních zkušeností z předchozích vztahů, neboli - je dobré vytvořit si vlastní hodnotový systém, podle něj pak partnera testovat. Ale stejně bych dala nejvíc na intuici. Pak je určitě důležité mít někde vzadu pocit, že nás ten druhý nenechá na holičkách, ocitneme-li se v kritické situaci. 13.1.2005 16:39
OTÁZKA: Muj otec neni zrovna vzorem idealniho manzela. Jsem si toho vedom, ale neco z jeho vztahu s matkou ve mne zustalo. Moje manzelka mne pri kazde hadce vycita, ze jsem stejny jako on a ze se nema co divit.... co s tim???? acol
ODPOVĚĎ: Vypadá to na první pohled jednoduše, že? Jasně, každý jsme formování svými identifikačními vzory z dětství, nic jiného před sebou nemáme, a ještě navíc jsou zde geny...Zdá se mi, že vám chování otce vyčítá více manželka, než byste byl ochoten to přijmout vy? Snažte se o věcech spolu s manželkou hodně mluvit, hlavně si zdůrazňovat to hezké mezi vámi, to, co vás spojuje a drží při sobě, pak je otevřený konstruktivní prostor i k tomu, co vadí. 13.1.2005 16:43
OTÁZKA: Manzelka je velmi poradna, ja jsem trochu v tomto smeru laxnejsi - casto kvuli tomu vznikaji hadky. Mate nejakou radu???? karl
ODPOVĚĎ: Rozdělte si pravomoce, kdo se bude o co starat, vy jste určitě dobrý v jiných věcech, jimiž manželce vynahradíte vaěši laksnost v úklidu. Nebo jsou kvůli tomu velké hádky? Pak by stálo za to, snažit se aspoň občas udělat jí překvapení trím, že uklidíte celý byt:-) 13.1.2005 16:45
OTÁZKA: Dobrý den, mám možná problém s přítelkyní. Je velmi radikální a typ člověka "ředitel", její rodiče se spolu nebaví. Já jsem člověk velmi citlivý a na ní velmi upjatý. Než jsme spolu začali chodit žil jsem velmi divokým životem, nyní již však žiju jen a jen s ní. To ji velmi vadí i nyní (žárlí, nemohu se podívat na žádnou jinou...) Nedovedu ji však vysvětlil, že jsem se změnil. Velmi mi na ní záleží, ale asi mě příliš moc "utlačuje"? Anonym
ODPOVĚĎ: Nevím, vypadá to tak, že jste se dostal dio stavu citové závislosti, která není zdravá pro žádný vztah, jakákoli nesymetrie ve vztahu je čekající rozbuškou pro budiöucí problémy, nevěru.Snažte se více se vrátit k sobě, ke svému JÁ, uvědomujte si své kvality, mějte svůj vlastní svět - zájmy i přátelé, nenechte se vlastnit. Pro vás by to byla stále více opravdu klec, pro ni byste byl stále více nezajímavým člověkem. 13.1.2005 16:50
OTÁZKA: Moje zena je velmi pracovne vytizena, kdyz prijde vecer domu je unavena a casto frustrovana z prace, pak staci mala jiskra a je hned hadka...Jak se mam spravne chovat abych predesel hadkam fukol
ODPOVĚĎ: Měli byste si spolu se ženou vytvořit nějaký signalizační systém o tom, že teď zrovna je někdo z vás utahaný a nemá kapacitu na nic, stačí třeba jedno domluvené slůvko, a pak nemá cenu začínak jakoukoli komunikaci, protože by vznikla hádka. Vy tomu budete již rozumět, a v závislosti na vaší kapacitě se budete buď snažit manželku nakazit svou dobrou náladou, nebo jí necháte být v klidu. Hlavně si nevztahujte její špatnou náladu zvenčí k sobě a neřešte problémy.:-) 13.1.2005 16:54
OTÁZKA: Dobry den pani doktorko, mam dotaz tykajici se moji zarlivosti. Zarlim na pritelkyni a nemuzu se toho zbavit, vim jak bych mel reagovat, ale stale se mi nedari. Muzete mi nejak poradit jak bych mohl potlacit svoji zarlivost? Pavel
ODPOVĚĎ: Žárlivost je většinou spojena s nedostatkem sebeúcty, vlastní sebejistoty, závislosti na partnerovi. Příčin může být samozřejmě spousta, bylo by nejlepší se vydat k odborníkovi - psychologovi, abyste společně rozklíčovali příčinu i další postupy.Nedá se odpovědět jednoduše a oébecně, vyžadujue to určitě individuální rozhovor. 13.1.2005 16:57
OTÁZKA: Dobry den,jsem povahou na rozdil od manzela spis citliva a uzkostna,coz mi vnasi do manzelstvi problemy jako obavy o ztratu partnera, zarlivost, hadky a podobne.Existuje nejaka terapie,jak ziskat vice nadhled a zbavit se svych obav, ktere si v podvedomi stale vytvarim ? Dekuji za odpoved. Lenka
ODPOVĚĎ: Záleží na míře a intenzitě vaší úzkostnosti a citlivosti, zda by stačila pomoc psychologa v podobě psychoterapie, nebo pomoc psychiatra v podobě medikamentů. Ale nebojte se, určitě je vám pomoci, vidělaq bych jako nejsmysluplnější první krok návštěvu psychologa, a přesvědčila bych i manžela k párové terapii. Více takto na dálku nemohu poradit 13.1.2005 17:00
OTÁZKA: Dobry den, rada bych Vas poprosila o nazor... ziju s pritelem 5 let, zatim nam to klape bez vetsich problemu, ale mam strach z budoucnosti, az nastoupi starosti s detmi, financemi, bydlenim, jestli se cel asituace jeste nezhorsi? Zatim nic zasadniho neresime, ale v nekolika malo krizovych situacich se pritel zacal "vybarvovat" jako pekny despota... je podnikatel, vydelava mnohem vic nez ja, a uz casto jsem od nej slysela odpovedi typu "moje penize, ja rozhoduju co s nimi" nebo "ty nemas zadne starosti, tvoje prace neni dulezita, doma nemas skoro nic na praci"... Jsou to jen naznaky, ale citim ze v budoucnosti by to mohl byt problem... Navic se mi zda, ze pritel ma z detstvi pekny komplex, jeho matka se rozvedla a o nej se nikdo nikdy moc nezajimal, pritel je na mne dost fixovany ale schovava to za tohle "chlapactvi" a okazale gesta... Kdyz se s nim o tom pokousim bavit, castecne uzna svou chybu, ale v praxi se pak chova zase stejne... Poradite mi neco? Eva
ODPOVĚĎ: Tak se mi nějak zdá, že váš přítel bude mít asi opravdu problém v potvrzení sebe sama, své pozice, co se týče citového života. Jistý si je pouze ve výkonové oblasti - tj. peníze atd., a tím se ohání asi vždy, když cítí, že mu dost nevYjadřujete lásku, nebo jeju tolik neoceňujete, nemá od vás satisfakci. Není to tak? Snad by stačilo více autentické vřelosti a komplimentů? 13.1.2005 17:05
OTÁZKA: Vážená paní doktorko,přeji Vám příjemný den. Ráda bych se zeptala na Váš názor, radu.Mám o pár let staršího přítele,vztah trvá tři roky, jeden rok spolu již bydlíme. V době,kdy jsme se poznali byl ženatý, našel ve mně oporu, blízkého člověka,neboť jeho manželství bylo v rozpadu (byl pod neustálým psychickým tlakem, o vše se staral on sám, děti, nákupy, volný čas atd.). Přesto se však přihodila spousta věcí, na které nemůžu zapomenout a upřímně - bojím se na ně zapomenout a odpustit je, protože mám strach, že si už nikdy partner neuvědomí, že se zachoval nedobře a třeba se zase něco přihodí. Velkou ránou pro mě bylo po krátké době zjištění, že probíhají nějaké intimnosti s manželkou (když tvrdil, že s ní mu není dobře atd.), poté se do našeho vztahu připletla jiná osoba a on se se mnou na čas rozešel a poslední věcí, která mi vyrazila dech, bylo oznámení, že jeho manželka čeká další dítě (od začátku mě přesvědčoval, že to je věc, které se nemusím bát, že to nepřichází v úvahu, že on to nechce). Tohle všechno je sice už minulost, přesto však hodně bolavá a jak říkám neumím na ni zapomenout. Prosím, poraďte, jak se s tím vším vypořádat. Já ho mám velice ráda a není to nějaká slepá láska. Kdyby mi na něm nezáleželo, nepřestála bych vedle něj to všechno, nečekala bych a ani nejsem typ, který by se bál zůstat sám. Někdy je mi z toho hodně úzko a zle. Děkuji Daniela
ODPOVĚĎ: Rozvedl se přítel kvůli vám, nebo ne? Máte pocit, že vás balamutiál o nefunkčnosti svého manželství, aby získal vás, ale bylo tomu juihnak? Manželka je těhotná s ním? Mám na jazyku spoustu otázek k idebntifikaci problíémuý, jednoznačná odpověd asi nejde, ale to důležité je - musíte si být jistá sama sebou a svou hodnotou pro něj, musíte si ochraňovat vědoémí své jedinečnosti a tu rozvíjet dál. Hlavně nedělat scény, hádky, nevyčítat, nesledovat, nekontrolovat. Kvlaitní vztah je založený na vzájemné důvěře. Odpíchněte se od minulosti a začněte od zítřka jinak, nově, sebevědomě:-) 13.1.2005 17:17
OTÁZKA: Dobrý den, taky bych měl jeden dotaz. S přítelkyní žiji už několit roky. První rok a půl jsme se stále hádali, pořád něco řešili. Poslední dobou je ale klid. Chováme se k sobě hezky. Srovnali jsme se. Jsme každej úplně jinej (počítače x zpěv) a dlouho nám trvalo než jsme se srovnali plus je parnerka o pár let starší. Bojím se dvou věcí: Že si ji vezmu a zjistím, že jsem přiliš mladý (24) a že jsem neudělal správně či že naše hádky začnou nanovo ... Přítelkyni moc miluju a rozcházet se nechci, ale raději než zkazit oběma celej život ... ? Charles
ODPOVĚĎ: Zdá se, že vám jen trvalo delší dobu, než jste našli prostor pro souhru, souznění, a dokážete se nyní vzájemně respektovat. Mám pocit, že vzájemná úcta je základní předpoklad (kromě přetrvávající sexuální přitažlivosti:-) ) pro dobře fungující vztrah. Nemůžu posoudit, jestli je v poslední době klid proto, že jste si na sebe zvykli, nebo se prostě nic neděje, ale vzhledem k rozdílnosti osobností a povah předpokládám, že se něco děje pořád. Takže, nebojte, a hlavně se naučte o všem, co koho trápí nebo nebaví, otevřeně komunikovat. 13.1.2005 17:22
OTÁZKA: Dobrý den, s přítelem jsme se skoro po 5letech známosti brali. Dnes jsme skoro 7měsíců manželé. Předpokládala jsem, že jsme spolu dost dlouho, abych ho znala. Po necelých 5měsících od svatby mi řekl, že má přítelkyni se kterou si velice dobře rozumí a po dalších pár dnech mi řekl že se s ní vyspal, má jí rád a chce rozvod. Byly to pro mě velice těžké chvíle a jsou i do teď. Vždyť jsem si brala přece někoho, kdo mi říkal jak mě miluje a nemohl by mi být nevěrný a najednou tohle. Aby toho nebylo málo, tak se k ní chtěl odstěhovat a řekl mi, že svatba byla opravdu omyl a že se to nemělo stát. Jediné čeho jsem byla schopna bylo brečet a brečet. I jsem přemýšlela odkud bych skočila nebo to jinak ukončila. Můj život byl naprosto v troskách. Nakonec se neodstěhoval, ale náš rodinný vztah byl na bodu mrazu. Jelikož jeho rodiče bydlí ve stejným domě a zrovna rekontrouvali byt, tak jsem jim slíbila, že tam ještě chvilku zůstanu, tj. než se udělají potřebné věci a jdu. Pár dní mi na to ale manžel poslal sms, že nechce abych odešla, že mě má rád a chce ať s ním zůstanu bydlet. Byla jsem ráda že to napsal, ale hned mi došlo, že mě by měl doma a jí v práci (je to kolegyně kterou se mi nestyděl představit). Odpověděla jsem mu, že na to nemám nervy a ať se rozhodne kterou. Odpověď jsem chtěla ještě ten den. Nakonec se rozhodl pro mě. Ze začátku jsem byla naprosto šťastná, že chce se mnou zůstat, ale... S ní je pořád kamarád a to se mi nelíbí. Já prostě nesnesu pomyšlení, že jdou spolu na kafe nebo ven. Denně má tajné sms, pořád nosí mobil sebou a nedej bože, když se ho jen dotku. To je pro něj naprosto něco svatého. Stále si s někým píše. Nedělá mu problém mi říct, že zrovna si dopisuje s ní. Pořád mi hlavou vrtá to, že když to udělal jednou, tak mi to udělá znovu. Kvůli mě se s ní nechce ani přestat stýkat. Poslední dobou mám kvůli tomu strašné depky a dokonce přemýšlím, jak jí ublížit (psychicky), abych se jí za tu bolest pomstila. Můj dotaz zní: myslíte, že to časem "přebolí" nebo bych měla navštívit nějaké doktora?? Manžel vůbec nechce slyšet o tom, že udělal něco špatně. Dokonce sama přemýšlím o tom, že ta svatba opravdu byla chyba a nejlepší řešení bude rozvod. Vůbec nevím co mám dělat, ale vím, že to strašně bolí. Zkuste mi prosím nějak poradit, co bych měla asi tak dělat. Moc děkuji za odpověď. Renata
ODPOVĚĎ: Vaše reakce jsou adekvátní situaci, vše vás to natolik znejistilo, že teď budete manžela asi podezřívat opravdu pořád,a hned tak to nepřebolí a nezmizí. Možná by to bylo jiné, kdybyste spolu prožili více let společného života, kdyby dával jednoznačnou přednost před všemi vám. Vy jse si toto neužila a byla to pro vás rána z čistého nebe. Přesto vás manžel označil jako svou jedničku. Vezměte to tak, ale jinak bych vám vřele doporučila návštěvu psychologa se specializací na partnerské vztahy, kde byste toé probrali více. 13.1.2005 17:28
OTÁZKA: Má bývalá holka (devět let zpátky) mi přibližně jednou za čtvrt roku pošle naprosto neutrální mejlík, na který jí odpovím, protože nemám důvod neodpovědět - rozešli jsme se v pohodě. Nic mezi námi už dlouho není, z mé strany možná nebylo už tenkrát. Má současná partnerka se to dozvěděla (narazila na to v mé poště a já to považoval za nepodstatné, tak sem jí o tom pověděl) a teď je naštvaná a žárlí. Vím, že nemá důvod žárlit i to, že mi nemá koukat do pošty, tak jsem se s ní náležitě pohádal. Otázka je, jak to udělat, aby dokázala takovéto drobnosti tolerovat. Díky. Petr
ODPOVĚĎ: Ujistěte ji prostě o tom, že v partnerském slova smyslu je tu pro vás jen ona, kamarádek - i z ranku bývalých přítelkyň - máte a budete mít vždy více, s tím se musí smířit. Měl byste si včas jasně vymezit své hranice - váš mobil, vaše mailová pošta, to je vaše soukromí. S žárlivým a nedůvěřivýnm člověkem se žije obtížně, takže je dobré opravdu stanovit mantinely.Přeji vám v tom úspěch. 13.1.2005 17:31
OTÁZKA: Dobrý den! Paní doktorko, jak mám psychicky zvládnout soužití s rodinou mého muže? Pocházíme každý z úplně odlišného prostředí. Byla jsem zvyklá žít skromně a v klidu. S mužem jsme si rozumněli, dokud byl student, pak jsme si našli pronájem a náš vztah fungoval. Postupem času převzal po otci rodinnou firmu (z úcty k rodičům), přestěhovali jsme se do jejich rodinného domu a narodily se nám dvě děti. Přistěhovala se sem i jeho rozvedená sestra se dvěma dětmi a od té doby je všechno špatně. Nerozumím si s tchýní ani švagrovou, zejména ve výchově dětí. Manžel se mě nezastane, spíš naopak. Neváží si mě, ponižuje mě, uznává jen svou ovdovělou matku, která mu pomáhá s firmou. Já se věnuji dětem a domácnosti, což se v jejich rodině netrpí, je to známka mé lenosti. Manžel se změnil, má spoustu svých starostí a koníčků a já jsem na všechno sama. Není nejhorší otec, ale vzhledem k tomu, že se práce řeší i doma, tak ho s dětma vyrušujeme a zdržujeme. Prosadila jsem si stěhování, společné soužití s jeho rodinou nedělá dobrotu. Jenže i tak k nám budou mít pár kroků. Nevím, jak se chovat. Tchýně se ve svých dětech vidí, pořád mi opakuje: nebije tě, nemá ženskou, nechlastá, má plno peněz. Co chceš víc? Připadám si v jejich rodině jako hadr. Jedinou útěchou jsou moje děti a matka, která mě navštěvuje. Mám pár kamarádek, ale jinak jsem pořád doma. Za dva roky mi končí mateřská, chtěla jsem pomoci v rodinné firmě, ale mám obavy, že přibude konfliktů v rodině. Prosím, poraďte mi, jak se chovat k manželovi a jeho příbuzenstvu, aniž bych někomu ublížila. Děkuji. Eva
ODPOVĚĎ: Myslím si, že si co nejdříve musíte nalézt něco svého, svou práci, něco, čím získáte na důležitosti nejen pro jeho rodinu, ale hlavně sama pro sebe. V žádném případě byste neměla vstupovat jako další zaměstnanec do rodinníé firmy, musíte mít něco svého, a manžel by se měl podílet na péči o děti, t. - nejen si s nimi občas pohrát, ale i je hlídat, vyzvedávat ze školy atd. Musíte asi vybudovat pozice rovnoprávné partnerky, i když asi vždy budete vydělávat méně, než on. 13.1.2005 17:36