On-line rozhovor s psycholožkou Renátou Hegedüšovou

Klinická psycholožka Renáta Hegedüšová
velikost textu:
vydáno 17.2.2016 13:00
Na syndrom vyhoření se můžete ptát ve středu od 13 hodin.

Konec rozhovoru

Osobnost již neodpovídá. Čtenáři se ptali do 17. února 2016 do 13:30

OTÁZKA: Máte i jinou radu, než posílat lidi k psychologovi? )) Jakub Přecechtěl
Klinická psycholožka Renáta Hegedüšová ODPOVĚĎ: Dobrý den, chci věřit, že jsem napsala více než jen, aby člověk navštívil psychologa. I když jsem přesvědčená, že konzultací s terapeutem člověk nic nezkazí. Když mne bolí zuby, jdu k zubaři a nezaváhám ani chvilku. Psychohygienu obecně velmi zanedbáváme, bolesti duše snadno nerozpoznáváme či odsouváme i když včasné vyhledání odborníka může pomoci předejít somatickým onemocněním již s konkrétními tělesnými příznaky. 17.2.2016 15:07
OTÁZKA: Dobrý den, je mi dvacet let a mám problém. Poslední půl rok mě nebaví žít, nebaví mě práce, všechno mě nudí a v ničem nedokážu najít zálibu. Jsem zlý na partnera a můj den probíhá tak, že buď spím, nebo se nudím na internetu. Dokonce i můj obličej je divný, většina lidí říká, že se tvářím jako "vrah". Kolikrát přemýšlím nad tím, že ukončím svůj život, nebo odejdu do zahraničí. Chci si užívat života a cítit se jako ostatní. Bohužel to nejde, díky tomu jsem ztratil veškeré své přátele. Děkuji Tomáš
Klinická psycholožka Renáta Hegedüšová ODPOVĚĎ: Dobrý den, nepíšete, zda vaše obtíže vznikly a jsou vázány na pracovní vypětí, spíše mi přijde, že Vám není dobře napříč celým životním spektrem. Doba trvání obtíží půl roku je již hodně dlouhá, alarmující jsou pak úvahy na ukončení života ! Neodkládala bych návštěvu psychiatra či psychologa, problémy mohou narůstat a síly je zvládnout sám opravdu mít nemusíte. Vůbec to není ostuda, když člověk neví, jak dál. Od toho lékaři a terapeuti existují. 17.2.2016 15:13
OTÁZKA: Dobrý den. Přečetla jsem si Váš článek a musím říct, že mnoho bodů na mě bohužel sedí. Práce už delší dobu není optimální, platové ohodnocení nízké. Před půl rokem mi byla přislíbena lepší pozice a vyšší plat, takže práce je opravdu podstatně více, ale plat se nezvýšil, ačkoliv jsem se připomněla a zopakovali, že tak učiní, a tlak na výsledky obrovský. Už mám nechuť ke služebním cestám a dalším věcem, které mě v práci nejvíce bavily, mám pocit, že se snažím zbytečně, stejně to nikdo neocení. Zvažuji změnu zaměstnání, ale cítím se na to slabá, bez odvahy, nehledě na to, že změna zaměstnání by znamenala i stěhování. Nevím, jakým stylem se s tímto vypořádat. Víkeny prakticky prospím. S přáteli se moc nescházím, nemám na ně náladu, nechci se bavit jen o svých problémech, ale už ani nedokáži poslouchat moc druhé. Budu ráda, pokud mi můžete nějakým způsobem poradit, co by bylo nejlepší nyní udělat. Moc děkuji Klára
Klinická psycholožka Renáta Hegedüšová ODPOVĚĎ: Dobrý den, jste v těžké situaci. Snažila jste, snažíte a výsledek nikde. Chápu, že Vám docházejí síly, může se dostavit pocit bezradnosti, ztráty energie, marnost. Také si uvědomuji, že není snadné se stěhovat za prací. Tedy: znovu zaměstnavateli zdůraznit, že Vám slíbil zvýšení platu, vymezit se vůči přidávání pracovních povinností, žádat o přehlednější strukturu a organizaci práce. Změna je nutná, to co popisujete by posléze mohlo dojít až k Vašemu vyčerpání úplnému. Víkendy byste měla trávit nejen spánkem, ale i zájmovou aktivitou, koníčky, pohybem apod. S přáteli se bavit nejen o své práci, ale i o jiných věcech. Jste patrně v kruhu, ze kterého nevidíte cestu ven. Jak už jsem psala ostatním - často je nutné se ze zaměstnání vzdálit (dovolená, pracovní neschopnost) a věci si v klidu promyslet, získat odstup a pak konat. 17.2.2016 15:21

Upozornění

Redakce si vyhrazuje právo na odstranění otázek s vulgárním nebo urážlivým obsahem.