Rodičovská poradna Evy Popelkové a Hany Hlaváčkové
vydáno 15.6.2006
Eva Popelková (více ZDE), kterou znají diváci televize Prima z reality show Chůva v akci, odpovídá čtenářům na otázky týkající se výchovy dětí.
Odpovědi na otázky najdete na webu to týdne od jejich zadání.
Odpovědi na otázky najdete na webu to týdne od jejich zadání.
Konec rozhovoru
Osobnost již neodpovídá. Čtenáři se ptali do 24. září 2006 do 13:00
OTÁZKA:
Dobrý den, mám 10měsíční dceru Verunku, kterou ještě ráno, v podvečer a večer kojím a ted zrovna máme období růstu zoubků. Verunka je čiperka, hodně se pohybuje a žádá si o pozornost hlasitým křikem. Všechno by bylo v pořádku, je to převážně štastné dítě, ale jestli je to možné, tak už má období jakéhosi vzdoru. Při přebalování, nebo dávání do autosedačky či golfáče mívá často takové záchvaty vzteku, brekotu a neuvěřitelného vzpinání do mostu, že si s ní nevím rady. Váži už 10 kg a někdy se bojím, že mě i upadne, když ji držím a snažím se jí uklidnit. At si jí všímam nebo ne a snažím se jí zaujmout hračkou či slovem, tak je to snad ještě horší. Je pak spocená, uvzlikaná a uražená. Je to hrozné, když jsem její matka a nevím, co chce a proč tak řádí. Třeba je to jen období prosazování, ale potřebovala bych poradit, jestli to odezní nebo mě poradíte nějaký fígl. Děkuji za odpověd a přeji hezký den.
Lenka Hájková
ODPOVĚĎ:
Pravděpodobně to bude silná osobnost a takto se prosazuje a upozorňuje na sebe, aby byla středem pozornosti. Bude to chtít pouze trpělivost a snažit se , nevěnovat tomu velkou pozornost, což znamená, stále ji sledovat, aby si něco neudělala, neublížila, ale jinak pouze pevně sevřít a čekat, až to odezní.Když to bude bezpečné, neberte ji ani do náruče a zkuste se jí nevšímat. Jestliže by tyto stavy, po realizaci mé rady ,trvaly i třeba po půl roce - ozvěte se mi. Přeji pevné nervy.
12.7.2006 13:10
OTÁZKA:
Mám 10 letého syna ve své péči. Jsem čerstvě rozvedená, býv. muž ještě bydlí s námi ve společném bytě. Problém, který se synem mám je následující: ačkoli se k synovi snažím chovat láskyplně a před spaním se s ním i pomazlím, syn se k ostatním dětem chová, pokud ho naštvou, zlomyslně až agresivně (byl to jeden z důvodů, proč dostal na konci školního roku třídní důtku). Obdobné chování vykazuje i jeho otec a bylo jednou z mnoha příčin rozvodu. Na svůj věk má syn velmi pesimistické názory, pokud ho někdo podle jeho názoru urazí, vyhrožuje útěkem a vede řeči typu "stejně by bylo lepší, kdybych se vůbec nenarodil". Když ho upozorním, že se chová špatně, hrubě, mluví vulgárně nebo že někomu ublížil a měl by se omluvit, odbyde mě, že se chová jako tatínek a protože rodiče mají být pro něho příkladem, tak proč by měl být lepší. Syn byl za dobu trvání mého manželství svědkem jak prudkých hádek, tak agresivních výpadů mého bývalého muže proti mně. Mám trochu obavy, zda se tohle všechno dá ještě zvládnout nějakým výchovným působením, nebo zda už je to na návštěvu psychologa či dokonce psychiatra. Můžete mi prosím poradit (pokud to lze tak na e-mail MDun@seznam.cz)? Děkuji
Miroslava D.
ODPOVĚĎ:
Já bych určitě navštívila rychle psychologa v Pedagogicko psychologické poradně. Je to přesně tak, jak píšete - chlapec napodobuje vzor otce. Přesto bych asi ale využila jeho kamarádů, kteří se chovají dobře, pozvala bych je k vám domů a zavedla rozhovor na toto téma. V tomto věku jsou chlapci již schopni takovýchto rozborů. Vysledujte, jak se chová také k jiným dospělým. Důležité je také, na čem jste dohodnuti, když bude lepší chování ve škole, jaká bude odměna. Vyslechnout si jeho názory k jeho chování a využít návštěvy školy - třídní učitelky na společné postupy.
Omlouvám se Vám, ale odpovídáme pouze touto cestou a ne e-mailem.Přeji hodně pevných nervů.
12.7.2006 13:16
OTÁZKA:
Dobrý den.
mám dvě děti,13 a 5 let.Je to velký věkový rozdíl a je to hrůza.Je u nás stále křik,řev,samé hádání,ta chce to,ten zase něco jiného a já jsem pomalu na prášky.Máma mi říká,že je to tím velkým rozdílem a že je to všude stejné.Chůvičko,myslíš,že se někdy dočkám toho,že by si ty děti rozumněli a nehádali se pořád?Chápu,že syn /13 let/ má jiné zájmy než dcera /5/ a že si spolu moc nehrají,ale proč se teda hádaj jako báby na trhu?Někdy je to fakt síla a nedá se to vydržet.Díky za radu.M.
Marcela
ODPOVĚĎ:
Je to normální vztah, protože se oba jako osobnosti prosazují a každý chce získat výsadní postavení. Je na pouze na vás rodičích, jaký postoj k tomu zaujmete. V klidu dávat oběmas lásku najevo, neprosazovat jednoho před druhým a hlavně už s tím 13tiletým diskutovat a rozebírat jeho chování. Ať též už pomáhá s mladší sestrou a dohodněte se společně s ním, jaká odměna bude následovat, splní-li vaše požadavky.
Určitě ho dostatečně motivujte, dávejte možnost denního vyžití mezi kamarády, jeho zájmové kroužky a pak v podvečer, když přijde domů, bude unavenější a nebude mít tolik síly na hádky. Je nutné synovi dát pevný denní režim s povinnostmi a právy.
12.7.2006 13:21
OTÁZKA:
Dobrý den, syn má dva a půl měsíce a večer neusne bez uspávání či při kojení. To že usne u prsu je asi v pořádku, ale nevím, zda je správné, že ho uspáváme např. dudlíkem. On ještě nedokáže dudlík dumlat dlouho, zatím nepochopil, že když vyplázne jazyk tak dudlík letí ven. Takže začne ihned brečet. Já osobně si zatím myslím, že je malý na to, aby dokázal sám usnout, ale je to tak ? A ještě jsem se chtěla zeptat do jakého věku dítěte není návykové spání v posteli s rodiči. Četla jsem, že do půl roku to nevnímá jako závislost, ale později by měl spát ve své postýlce. Chtěla bych, aby cítil, že je u nás v bezpečí a načepal tím jistotu a nebál se potom osamostatnit. Děkuji za Váš názor. MOC SE MI LÍBÍ CHŮVA V AKCI - jsou tam super rady. Děkuji za to.
Lucie
ODPOVĚĎ:
Vše co píšete, je velká pravda a souhlasím s Vámi. Když syna budete takto zodpovědně vychovávat, myslím si, že bude vše v nejlepším pořádku. Ta postýlka by mohla být u vás v pokoji, jestli nebude , tak nechávejte otevřené dveře. Těch půl roku ve vaší posteli si hezky užívejte, ale já bych už začala i nyní jej dávat do postýlky. V tom půl roce si bude už hůře zvykat, i když si zvykne, ale bude to pravděpodobně už trochu s pláčem a vynucovat si přítomnost ve vaší posteli. Pak už buďte důsledná a neustupte. Přeji hodně tradosti z vašeho synka.
13.7.2006 11:14
OTÁZKA:
Dobrý den,
máme pětiletou dcerku. Je slečna dvou tváří, půl dne je miloučká a přítulná jako andílek, v druhé půlce dne pak jen kňourá, trucuje nebo vzdoruje. Sledujeme Chůvu v akci, takže spoustu dobrých rad pro výchovu už jsme okoukali. V posledních měsících se však potkáváme s novinkou, a to, že dceruška se často a hluboce "zamiluje" do někoho z našich známých. Nechce ho pak pustit ani domů, bere mu klíče, drží za nohu, po odchodu brečí... a říká, že ho miluje, nedokáže bez něj žít a podobně. Máme tulivý a láskyplný vztah, proto mě tato její potřeba překvapuje. Je to v jejím věku normální? Jak na toto chování máme reagovat? Děkuji Vám a přeji hezký den.
Liba
ODPOVĚĎ:
Mohu přiznat, že jsem se s něčím takovým ještě nesetkala, ale domnívám se, že vaše dcera chce na sebe upoutávat pozornost, tak trochu vás citově vydírat a čekat na vaši reakci, jak se zachováte. Úplně zcela běžné to není, ale doufám, že to věkem odezní. Jestliže by se to i ve školním věku stupňovalo, tak bych asi doporučila navštívit Pedagogické psychologickou poradnu a poradit se se školním psychologem, který se školou bude spolupracovat. Nyní bych to pouze přecházela slovy a pochopením, že když má někdo někoho rád a ten ho opouští-odchází domů, tak je normální, že je z toho smutný, ale tak to chodí. Těšit se na další setkání a váš tulivý i láskyplný vztah udržujte dále a vyslovte pouze pochopení.Nedělejte před dcerou z toho problém, spíše toho příbuzného na to upozorněte, bez její přítomnosti. Můžete tomu předejít, že při odchodu toho dospělého člověka ji vezmete už předem do náručí nebo ji zabavíte tím, co má ráda za hru apod. nebo naopak ji zaúkolovat, co má při loučení udělat - např. nakreslit obrázek, vystřihnout... a tím se s dotyčným rozloučí svým dárkem pro něj z lásky.
17.7.2006 13:05
OTÁZKA:
Dobrý den.Mám tříletou dcerku,s ní problém nemám, ale v sousedství žije pětiletá,podle mě citově velmi zanedbaná holčička, která kdykoliv zjistí,že jsme doma,už je u nás a velice ráda si s naší tříletou hraje.Problém mám ten,že malá sousedka u nás tráví více času,než doma.Její vlastní matka ji odložila a holčičku vychovává babička,která je ještě v produktivním věku, pracuje na směny,někdy i celý víkend.Babička žije se svým druhým manželem, který ví,že po dobu její nepřítomnosti je o jejich vnučku u nás dobře postaráno.Já nemám to srdce dívenku odhánět např.v době oběda či večeře. Večer,když ji pošlu domů,mívá slzy v očích.Holky si spolu rozumí,dívenka je sice divoká,ale dá se sní pracovat.Je zbytečné sousedům domlouvat,ale nevím,jestli já dělám dobře,že se stejně věnuji cizímu, jak vlastnímu dítěti.Vzájemná žárlivost mezi holkama je, ale dá se zvládnout.Když zavedu časový režim, bude dívenka nedočkavě čekat za plotem na určenou hodinu.Děkuji za jakoukoli radu.
Jana
ODPOVĚĎ:
Od vás je to moc hezké, ale nejde to dělat věčně. Vy chcete pomoci, ale myslíme si, že vaše pomoc je zneužívaná. Děvče by mělo chodit přes týden do mateřské školy, tím by byly vyřešeny obědy a na večeře můžete pozvat pouze občas. Náš názor je, že byte měla vaši iniciativu omezit. Přes týden ať to řeší školkou a u vás návštěvy pouze po domluvě s babičkou.
19.7.2006 19:16
OTÁZKA:
Dobrý den, mám deseti letou dceru a právě jsem se vdala za muže, s kterým již šest let spolu žijeme. Dcera je skvělá, společenská, má manžela moc ráda, ale je hrozně hubatá a chvilkami strašně moc zlá na ostatní. Je něco co by ji přimělo chovat se lépe? Děkuji
anonym
ODPOVĚĎ:
Dcera začiná přicházet do puberty, tak to chce z vaší strany pouze velkou trpělivost a také pochopení , ale v mezích.Pokuste se sní promluvit, ať vám řekne, proč a co ji vadí, že se tak chová. Myslíme si, že "kamarádským" přístupem lze tyto problémy vyřešit. Věnujte ji dostatek času, a to pravidelně denně. Stále potřebuje cítit , že ji máte rádi, i když nastávají pro vás někdy neřešitelné chvilky.Zjistěte co má ráda. Pozvěte její kamarádky k vám a možná, že se dozvíte příčinu jejího chování. Využijte této situace.
19.7.2006 19:22
OTÁZKA:
Naše tříleté dítě zásadně na všechno odpovídá NE a přesvědčit ho splnit nějaký požadavek je nadlidské úsilí.Kyž mu něco zakážeme,vleze si někam,kde to není vidět a stejně si to udělá.Kfdyž něco potřebuje,nejde za mámou,ale tak dlouho řve až máma nevydrží a jde za ním.Co děláme špatně?
Vladimír V
ODPOVĚĎ:
Zbytečně z toho děláte velký problém. Dítě je ve věku negativismu a to chce jenom pochopení a trpělivost. Bohužel by maminka měla vydržet, protože vaše děcko takto vyžaduje pozornost a publikum. Když ho nebude mít, časem se zklidní. Chce to jen pevné nervy , ale stůjte si za svými požadavky a neustupujte, musí se naučit znát své meze.
19.7.2006 19:29
OTÁZKA:
dobrý den, mám 3 měsíčního chlapečka a zdá se mi, že je dost plačtivý. Probouzí se s brekem a po nakojení začíná zase brečet a většinou ho uklidní, až když ho někdo nosí. Nevydrží ani když leží a povídám si s ním nebo se s ním zkouším hrát. Většinou chce pořád nosit.Pí doktorka mi řekla, ať ho nechám v postýlce brečet, že jinak bude rozmazlený, ale on v breku přidává na intenzitě až k hysterii. Bojím se, abych z něj nevychovala hysterika, který si bude všechno prosazovat brekem
Blanka
ODPOVĚĎ:
Podle našeho názoru bychom tříměsíční dítě ještě chovaly, protože on potřebuje mít pocit tělesného kontaktu a jistoty. Myslíme si, že časem toto samo odezní. Víte, že nepláče hlady? Máme zkušenost, třeba po vykoupání a po nakrmení, chvíli pohoupat a pak opatrně uložit do postýlky a být u něho. Bude mít pocit bezpečí a v klidu usne. V noci opět chvilku pochovat a zase uložit. Někdy pomáhá, vzít si děcko do postele, tím také nic nezkazíte. Pokud se toto nezmění do třech měsíců - do jeho půl roku, tak se nám zase ozvěte.
19.7.2006 19:36
OTÁZKA:
Přeji pěkný den a prosím o radu ohledně našeho 15timěsíčního syna. Již zhruba měsíc se u něj projevují záchvaty absolutního vzteku, když cokoliv není tak jak si zrovna přeje (beží kam nemůže a já ho zastavím, nedostane věc kterou zrovna chce, nedaří se mu stavět "komín" z kostek atpod.) Hračkami vztekle hází okolo, příšerně ječí, kope nohama, sedá si na bobek nebo si rovnou sedne (případně upadne a lehne) na zem. Domluvy nepomáhají (asi je stále ještě malý na to aby pochopil), metoda pevného sevření se mi také neosvědčila (mám pocit, že pak je to ještě horší). Vše nejrychleji odezní pokud ho nechám být a nevšímám si ho. Jenže jakmile se uklidní, tak jde a zkusí to samé znovu (klidně i několikrát za sebou, vždy se záchvaty vzteku mezi tím). Mám pocit, že trpělivější už být nemůžu, ale občasnému plácnutí přes plínku se neubráním. Zkuste mi prosím poradit jak na něj. Děkuji.
Lucie
ODPOVĚĎ:
Tak jak situaci popisujete, tak vidím, že ji správně zvládáte. Jde vlastně o to, kdo z koho - víc vydrží. Syn zkouší vaše reakce, chce na sebe upoutávat pozornost, a proto se takto projevuje. Pravděpodobně bude silnou osobností a tímto to dává najevo. Zkuste - při záchvatu vzteku a čehokoli jiného , ho sledovat pouze po očku, aby se mu něco nestalo, aby byl v bezpečí , ale nevěnujte mu pozornost, nevšímejte si ho. Když vzteklý člověk nemá diváky, nemá pro koho se předvádět a po čase ho to přestane bavit. V tomto smyslu to chce tu trpělivost a nenechat se "vytočit" a nereagovat. Když se to stává doma, jde to zvládnout, ale na veřejnosti přesto se pokuste jej pevně sevřít a držet a nemluvit na něj / nevěnovat tu pozornost /. Zkrátka jenom vydržet, až záchvat vzteku přejde. Až bude starší , učte ho, aby vám své zlostné pocity popisoval, tím je nebude muset předvádět. Buďte příkladem, když se něco nelíbí nebo nedaří - říkat to slovy a nevztekat se. Přeji hodně pevné nervy, ale výsledek se určitě dostaví.
21.7.2006 10:32
OTÁZKA:
Dobrý den,náš syn (zatím jedináček,půjde letos do 1.třídy) se v poslední době před cizími lidmi strašně předvádí,upoutává na sebe pozornost,skoro na každou otázku odpovídá "nevím".Zkoušeli jsme mu to vysvětlit po dobrém,že se nám nelíbí,když se tak chová,i po zlém,že dostal na zadek a pokud jsme mu zakázali např. jeho oblíbený fotbal,odpověděl nám slovy:"To nevadí, já fotbal nemusím hrát" místo toho,že už bude hodný.Z toho dokáže být jak andílek,kdy pomáhá,neodmlouvá,nemusím mu říkat všechno 10x.
Katka
ODPOVĚĎ:
Jde jenom o čas, kdo déle vydrží. Chlapec zkouší, kdo je silnější. Řešte to v klidu, učte ho, aby vám svoji nespokojenost a své jednání slovně popisoval, ať vám vypráví, co se mu nelíbí a proč to tak řeší, zkuste zjistit, až bude v klidu, jak by si to představoval a buďte příkladem v chování před lidmi. Chce na sebe upoutávat pozornost, pravděpodobně má pocit, že v přítomnosti cizích lidí se mu tolik pozornosti nevěnuje a řeší to tímto způsobem. Když bude mít dobrou náladu, řešte to s ním rozhovorem a hlavně ukazovat, upozorňovat na kladné situace třeba u jeho kamarádů. On asi doopravdy "neví", tak ho učte vyjadřovat svoji nespokojenost slovně a ne předváděním.
21.7.2006 10:38
OTÁZKA:
Moc děkuji za odpověď (dnes 10.38).Psala jste,že jeho "předvádění se" je možná způsobeno tím, že se mu málo věnujeme,což je asi možné,neboť jsme od rána do večera v práci.Ještě mám jeden dotaz chůvičko.Syn si přivlastnil mého plyšového medvídka (dostala jsem ho před lety k narozeninám) a bez něj neudělá ani krok.Medvídek s ním spí,všude ho tahá sebou.Je možné,že mu medvídek nahrazuje nějakým způsobem mou nepřítomnost i tedy přítomnost? Ještě připomínám,že letos půjde do 1. třídy).Děkuji moc za odpověď .
Katka
ODPOVĚĎ:
Je to možné, a dopřejte mu to, protože to ničemu nevadí a nepřekáží. Vlastně je to jeho talisman a taková jistota. I my dospělí máme rádi věci, které nám něco připomínají a věříme, že nám i pomáhají překonávat naše nejistoty a překážky. Přeji hezký a příjemný vstup do základní školy. Ani tam mu medvídka neberte, ať ho odloží sám, on to udělá, až se bude trochu stydět, že mu kamarádi na něj poukazují. Nebo bude tak silná osobnost, že to svým kamarádům patřičně časem vysvětlí, co pro něj znamená. A za to se stydět nemusí. Vždy mějte pro něj pochopení a stůjte za ním.
24.7.2006 13:29
OTÁZKA:
Dobrý den, mohla byste mi doporučit nějakou knihu o výchově dítěte od narození a o jejich psychologickém vývoji
Děkuji
Pavel
ODPOVĚĎ:
Velmi ráda doporučuji knihu od Steve Biddulpha : Proč jsou šťastné děti šťastné a Tajemství výchovy šťastných dětí. O psychologickém vývoji - je nejlépe navštívit prodejnu Portál a tam si vybrat knihy od p.Matějíčka.
24.7.2006 13:39
OTÁZKA:
Dobrý den. Mám holčičku, v říjnu jí budou 3 roky. Dokáže být jako andělíček, ale když něco není podle jejího přání, začne se vztekat, vřeštět a nic nedá na vysvětlování a přemlouvání, neplatí na ni ani zvýšený hlas. Začne pouze vřeštět ještě více a úplně zuří, prská na toho, kdo jí domlouvá. Prosazuje svou vůli v těch nejrůznějších situacích, ať se jedná o zásadní věci nebo o hlouposti. Pokud jsme o samotě, snažím se nenechat se vyvést z klidu a odejdu od ní až se vyvzteká, ale před lidmi se jí snažím uklidnit,protože je to vždy velká ostuda. Někdy se neubráním ani plesknutí na zadek nebo přes pusu, pokud opravdu hodně ječí. Na zmírnění vzteku nezabere nic, po chvíli pak odezní sám, ale někdy to trvá i pěkně dlouho. Třeba i půl hodiny. Můžete mi poradit, jak se nezbláznit:o)
Michaela
ODPOVĚĎ:
Víte, to jak to popisujete, tak to děláte správně, kromě toho plácnutí přes pusu. To je k ničemu . Plácnutí přes zadeček - někdy, ale ne často, protože to potom už vůbec nefunguje, dítěti to ničemu nepomáhá. Nejvíce působí vaše trpělivost a pro dítě zjištění, že vás to nevyvádí z míry a že tomu nevěnujete pozornost. Vy ale vždy musíte mít přehled, aby se dceři nic nestalo, ale ona nesmí nepoznat, že ji kvůli tomu věnujete pozornost. Protože o to jí jde - upoutat na sebe pozornost. Jak zjistí /časem se to povede /, že ji kvůli jejímu vzteku nevěnujete pozornost, tak se tyto reakce začnou pomalu vytrácet. Myslím si, že to dělá hlavně vám, že jiným dospělým to dělá méně nebo vůbec. A to je pro vás důležité. Až bude chodit do školky, tak také bude zjišťovat, že takto se pozornost neupoutává. Když je v klidu, učte jí, aby svoji nespokojenost se učila vyjadřovat slovně , co se jí nelíbí a ne vzteky. Buďte jí příkladem a sama můžete zůdaznit, že se vám něco nelíbí a že to řešíte tak a tak a ne vřískotem. Doopravdy to chce trpělivost. Jestliže by to neodeznělo např. do roka, navštivte i pedag.psychol.poradnu.
24.7.2006 13:48
OTÁZKA:
Moc děkuji za odpověď. Budu se opravdu velice snažit zůstat klidná a nevěnovat pozornost dcerčiným vztekacím náladám.Ještě jsem se v té souvislosti zapomněla zeptat na jednu věc. Někdy též dělá to, že vůbec nereaguje na to co jí říkám. Provádí nějakou nepravost a dobře to ví, což je poznat z jejího výrazu, já jí vysvětluji, že to nemá dělat a proč, ale ona stále pokračuje, i když příkaz opakuji, popřípadě zvýším hlas. To samé se stane, pokud se někam rozhodne jít, tak jí vůbec nevadí, že říkám ne a jde si po svém přesto, že za ní nejdu a třeba říkám: ahoj, maminka jde pryč a nechá tě tady. Takto od nás odešla třeba i přes 300 metrů Bylo to na louce, nemohlo se nic stát, proto jsem za ní nešla a čekala, že se vrátí, když na ní volám. Nakonec to dopadlo tak, že pro ni manžel musel dojít a naplácal jí na zadeček. Co s tím? A poslední dotaz, jestli dovolíte. Je dobré dítě strašit něčím nebo někým, když zlobí. Jediné totiž, co na naši holčičku platí je, když jí manžel řekne, že zavolá policii, aby si pro ní přijeli, že zlobí a tak jí dají do vězení. To okamžitě přestane zlobit i vztekat se. Ale mě to nepřipadá zrovna jako dobrá metoda. Velice děkuji za všechny vaše odpovědi a pomoc.
Michaela
ODPOVĚĎ:
Myslím si, že své dítě vychováváte s manželem dobře. Chováte se zodpovědně a nad vším se zamýšlíte. I popis situace s "odcházením" dcerky neřešíte špatně. I to chce jenom trpělivost a výdrž z vaší strany. Ona zkouší , doopravdy, vše co vydržíte. Čím bude starší, tím se to bude zlepšovat. Bohužel teď nějaký čas ještě musíte mít oči všude , držet ji za ruku a stále ji sledovat. Zodpovídáte za ni. Zkuste, když nereaguje, ji upoutat nějakou věcí / kterou ještě nezná - např. píšťalku, klíče, rachtačku, švihadlo.../, ukázat ji a tím ji k sobě nalákat. To hlavně na veřejnosti, kde nechcete dělat scény. Večer před spaním jí můžete vyprávět pohádku, kterou si vymyslíte, a bude o holčičce, která odešla od maminky , ztratila se, vzal ji cizí pán, a pak byla smutná, bála se, neměla už svoje hračky...fantazii se meze nekladou, můžete používat různé obměny a tím ji učíte, jak je důležité pro její bezpečnost být s rodiči a neodcházet od nich.
S tím strašením to pouze nepřehánějte, ale je možné to použít. To je poučitelné do budoucnosti, vždyť se tak řeší nepolepšitelné děti. Čím bude starší, tím jí přiměřeně dovysvětlujte funkci policie, jaké má úkoly,aby to pro ní nebyl strašák, ale pouze respekt.
26.7.2006 12:04
| předchozí | ... 4 5 6 7 8 9 10 ... | další |
Upozornění
Redakce si vyhrazuje právo na odstranění otázek s vulgárním nebo urážlivým obsahem.
