OTÁZKA: Dobrý den, díky za Vaši poradnu, moc Vám fandím. Mám problém se svou téměř tříletou dcerou. Od začátku jí necháván poměrně velký prostor k rozhodování - diskutujeme, kam půjdem ven, co si vezme na sebe, co si dáme k jídlu ... Stává se, že si vybere nějakou možnost a v zápětí se rohodne pro jinou. Příklad: ptala jsem se, zda si dá ještě něco malého na druhou večeři než půjde spát, řekla, že ano. Nabídla jsem, co. Ona souhlasila. Vše jsem nachystala a ona řekla, že nic nechce a že už půjde spát. Dříve jsem si myslela, že má možná problém, představit si důsledky svých rozhodnutí, teď mi to připadá spíš jako vynucování si pozornosti a zábava na můj účet nebo i forma agrese. Na jaře se jí narodil bráška, na něj je moc hodná, ale my dvě teď spolu někdy válčíme. Co s tím? Irena

OTÁZKA: dobrý den chtěla bych se zeptat co mám udělat aby má dcera nedělala na ulici,v obchodě v tramvaji,prostě všude si lehne na zem a nechce chodit.a při tom se vzteká.když jí řeknu pa pa já jdu pryč tak mi zamává otočí se zády a hraje si s kamínkama.má 18 měsíců.ale musím jí taky pochválit,že když jí řeknu at si uklidí hračky tak je uklidí.děkuji za radu. anna s.

OTÁZKA: Děkuji za odpověď.Jedná se o 9letého syna s ADHD.Fax Bohužel nemám mám jen internetovou adresu:cabrnochovamonika@seznam.cz Do pedagogické poradny již chodíme a nyní nás po opakování problému odeslali do poradny Klíč na Praze 9 kde pracují s problémovými dětmi monika

OTÁZKA: Dobrý den,žiju s rozvedeným mužem, který má 3 holčičku, v péči ji má matka (žije s partnerem).My ji máme ob 1 víkend a 2x i přes prac.týden.Dříve mě brala,poslouchala,ale poslední dobou mě ignoruje, vzdoruje,neposlouchá.Nemám zájem ji vychovávat,ale také nemůžu přehlížet některé návyky,které má.Také nedokážu odhadnout,zda si je "nosí" od mámy nebo to na nás zkouší a doma je vedena přísněji.Otec ji velmi miluje a někdy i sebekriticky musím říct,ze se jakoby bojíme ji vynadat,aby ji "neztratil".Já osobně bych byla přísnější,ale nechci do toho moc zasahovat,respektuji roli rodičů.Kde najít míru důsledné výchovy z mé strany,ale zároveň o ni nepřijít?Bojím se,aby k nám časem nepřestala jezdit,ale zároveň cítím, že by potřebovala pevnější ruku.Už začíná dobře vnímat vztahy a rozdělení rodiny.Děkuji za opdověď. Veronika T.

OTÁZKA: Dobrý den, máme skoro 4letou holčičku - je strašně šikovná, pěkně mluví, se vším pomáhá - akorát občas když není po jejím, tak ztropí strašnou hysterickou scénu, ječí a je neutišitelná - zkoušíme to po dobrém, nebo se jí snažíme nevšímat, ale jediné co pomůže je většinou "jedna" na zadeček. Chvíli ještě brečí, ale pak najedou otočí o 180stup. a je úplně skvělá. Nevíme, co s tím - výplata na zadek nás vždycky mrzí a rádi bychom zvolili lepší "metodu". Moc děkuji za radu MartinaS

OTÁZKA: Dobrý den, prosím o radu týkající se usínání mé 4leté holčičky. Má problém usnout sama bez mé přítomnosti. Od malička jsme jí uspávala a byla jsem u její postýlky do té doby, než usnula. Asi rok zkoušíme samostatné usínání bez mé přítomnosti. Přečtu jí pohádku a pak z pokoje odejdu. Nechávám jí v pokoji rozsvícenou lampičku a otevřené dveře. Přesto sama v pokoji nechce být, pláče a nechce ani ležet v postýlce.Někdy se pláčem tak unaví, že v deset hodin večer nakonec usne, ale spí špatně a často se v noci budí, pláče a chce k nám do postele. Většinou usínání ale řeším tak, že si sednu k její postýlce, ona si vezme svojí hračku a bez problémů za půl hodiny usne, pak klidně spí celou noc.Poraďte mi, prosím, jak vyřešit samostatné usínání. Moc děkuji. Marcela

OTÁZKA: Skládám poklonu před tímto pořadem. Myslím, že hodně lidem pomůže.Zatím nemám děti, jen partnera, který se jako dítě občas chová. Je poměrně pasivní, rád spí a dosti dlouho. Já jsem pravý opak, když se mi podaří ho vytáhnout někam na výlet nebo na koncert, pak to ocení a je rád. Dává mi to ale dost zabrat, nechci ho nutit, to pak dělá pravý opak. Jak ho mám motivovat? Kateřina

OTÁZKA: Dobrý den, mám 4letou dceru. Chodí do školky, občas jí hlídají babičky. U jedné babičky nemá vůbec žádný problém, skoro bych řekla, že se jí tam líbí víc než doma. Ale u druhé babičky (moje matka) má problém, nechce tam být. Bohužel tam bývá častěji, protože bydlíme ve stejném městě. Když dcerce řeknu, že pojedeme k babičce, tak tam nechce jet. Nakonec jí nějak přemluvím. Ale když tam přijedeme o ona uvidí babičku, zapříčí se a nechce ani jít k ní do bytu. Po dlouhém přemlouvání jde dovnitř a třeba hodinu nechce s nikým mluvit, na nikoho se nechce podívat, mačká se na mě a chce chovat. Většinou jí necháme být, nevšímáme si jí,pak jí to naráz přejde, třeba se něčím zabaví a je už zase v pohodě a s babičkou vesele komunikuje a nakonec od ní nechce ani odejít. Při příští návštěvě se ale opakuje to samé. Bohužel to dělá pouze u mé matky a začalo to v době, kdy začala dcerka navštěvovat školku (nevím, jestli to má souvislost). Velmi to mrzí mě i babičku. Rozhodně na dcerku není zlá nebo přísná, naopak jí dost rozmazluje, kupuje jí dárky, až se mi někdy zdá, že to přehání. Ale mám pocit, jako když si jí tím chce "koupit". Děkuji Vám za radu. Marcela

OTÁZKA: Dobrý den, máme 6letého přeškoláka, který mi dělá starosti, možná je to spojené s narozením sestřičky. Je neustále v opozici, na všechno má svou /jinou/ odpověď, skáče mi do řeči, občas na mě zvyšuje hlas. Je dost nezodpovědný, zapomíná co má udělat, neuklízí si po sobě věci. Ve společnosti je hlučný a strhává na sebe pozornost /pískání, překřikování.../ Mám pocit, že ho pořád jenom napomínám a okřikuji. Dost mě to trápí, asi jsem podcenila přípravu na příchod sestřičky a výchovu k zodpovědnosti. Prosím o radu, jak toto napravit. Kamila

OTÁZKA: Dobrý dne,potřebovala bych poradit ohledně počůrávání v noci. Mám 4letou holčičku, která má stále plenku v noci. Před spaním se jde vyčůrat,po 2-3 hod.( okolo 22 hod. )ji dáváme na WC a do rána plenka mokrá.Jednou načůráno tam má.Dcerka se prostě nevzbudí.Vím, že když ji budu po třech hod.budit, že bude suchá, ale já potřebuji,aby se vzbudila sama.Doktorka nás chce poslat v říjnu na vyšetření,ale bojím se, že malou úplně zradím.Můžete prosím poradit? Děkuji Lenka

OTÁZKA: Dobrý den. Potřebuji poradit co s naším 16-ti měsíčním synkem. Už jako uplně malé miminko neměl rád když ho choval někdo jiný než já nebo můj manžel. V součastnosti ho můžou pochovat ještě babičky, ale to nesmíme být s manželem na "obzoru" Když jdeme k někomu na návštevu tak musím být stále u něj, nemohu se nikam vzdálit. Každý mi radil, že musíme co nejvíc mezi děti tak jsme spolu a ještě s několika maminama odjeli na dětsko- dámskou dovolenou a musím konstatovat, že to bylo peklo. Syna jsem celých 7 dní nesměla opustit ani na metr pokud byl někdo "cizí" v dohlednu. Zkoušela jsem ho nechat "vyřvat", ale to vůbec nepomáhá- chlapík má hroznou výdrž a ani mě to nedělá moc dobře. Ještě se chci zeptat jestli nemůže mít vliv na jeho chování fakt, že je narozen o 2 měsíce dříve. Děkuji za odpověď. Jana

OTÁZKA: Milá chůvičko, mám dotaz ohledně mojí dcerky - 19 měsíců (se kterou je na mateřské její táta, můj manžel, který svou roli zvládá na jedničku). Dcerka po zdravotní stránce prospívá skvěle, je to naše rodinné asi trošku rozmazlované zlatíčko, ALE v posledních měsících z ní máme dojem, že je stále negativně naladěná, na jakoukoli otázku vždy odvětí jen "ne, ne..", když není po jejím tak se stále vzteká, a směje se snad jen, když s ní "dělá hlouposti" její bráška (11 let)... Už delší dobu se taky snažíme vysazovat ji na nočník, ale stále si neuvědomuje ten "proces vylučování" – neříká ještě „aa“, tak zatím nejsme úspěšní, z čehož jsem hlavně já moc zklamaná - syn totiž ve stejném věku (na mateřské se mnou) byl daleko šikovnější - brzy bez plínek, brzy chodil, brzy mluvil, celkově byl více společenský... Chtěla bych se zeptat, jak reagovat na její výjevy vzteku, při kterých se nás třeba kolikrát i snaží plácnout (přičemž ona sama řekne „au!“). Jak docílit toho, aby chtěla více spolupracovat – třeba opakovat slůvka – učit se mluvit (zatím jen „mam, tati, ham, a ne…“ a být samostatnější při hraní. Doma se k sobě chováme hezky, hodně se s malou mazlíme (tulíme) – to má moc ráda, takže špatný příklad v nás snad nemá. Možná jen, že manžel se synem jsou hlučnější… Nejhodnější a nejspokojenější bývá dcerka venku mezi ostatními dětmi (pískoviště, hřiště). Napadlo mě, jestli se třeba nejedná jen o nějaké horší období, dané tímto věkem, které časem přejde? Sonja (32)

OTÁZKA: Dobrý den, mám dotaz naše dcera (9 měsíců) se často budí večer tak po hodině až dvou, bylo období tak asi dva měsíce kdy se budila po hodině, vyžaduje mlíčko,moc ho,ale nevypije a hned usne.Nevím jestli je to hlady a nebo něčím jiným, je pravda,že mi toho moc nesní když to porovnám s kamarádkou kde její malý sní ještě jednou tolik než malá a to je o měsíc mladší. K ránu už jsem vyřízená tak jí dám mezi nás do postele a to vydrží i tři hodině v kuse spát jen mám pocit,že si vždy překontroluje jestli tam jsme a spí v klidu dál, myslíte,že bych jí měla dávat mezi nás spát,že bude spát lépe? Mám,ale strach abychom pak s ní neměli potíže jí to odnaučit až bude větší.Děkuji za radu. Verunka

OTÁZKA: Dobrý den. Začínám mít pocit, že můj syn 26 měsíců je v noci závislý na dudlíku. Jakmile mu vypadne, tak se budí a kňourá. Zkoušeli jsme mu jej prostě nedat, ale potom sám usínal asi tak 2 hodiny. Takže usnul třeba až kolem 22:15. Máme si jej dát do postele a uspávat? Snažíme se ho teď také navyknout na spaní v jeho pokojíčku, ve své posteli. Tam ho uspáváme. Poradíte mi prosím, jaký zvolit postup, aby jsme to všechno zvládli, tedy spaní v pokojíčku, bez dudlíku a po pohádce usínání bez přítomnosti rodičů? Děkuji. Martina

OTÁZKA: Dobrý den,mám 17 letého syna,který nedokončil 1 ročník učiliště a má dělat reparát.Nevím co s ním,jak ho motivovat, na domluvy vysvětlování nereaguje.Musí doma pomáhat,takže by si měl být vědom co je práce. Ale je mu všechno jedno, nic ho nebaví a je věčně otrávený. Nemá žádné zájmy, snad jen počítač a ten má po dobu prázdnin zakázaný.Vztahy v rodině hodnotím katastroficky a v žádné poradně mi neporadili co mám udělat.Nedokáži ovlivnit vztah mezi mým synem a jeho nevlastním otcem.Manžel ze svých pozic neustoupí,vše řeší silou (ne fyzickou) a je z toho neřešitelná situace.S pedagogi,psychologi jednám já, manžel nemá zájem. Když mu pak konkrétní situaci vysvětlím, tak řešení nepříjímá a chová se přesně naopak. Z malých problémů dělá neřešitelné a atmosféra v rodině je před výbuchem. Já sama nevím co mám dělat a cítím že už to dlouho nevydržím. Jenže musím, protože mám ještě dvě malé děti.Jsem v začarovaném kruhu.Děkuji za odpověď Mirča