Rodičovská poradna Evy Popelkové a Hany Hlaváčkové

Eva Popelková
velikost textu:
vydáno 15.6.2006
Eva Popelková (více ZDE), kterou znají diváci televize Prima z reality show Chůva v akci, odpovídá čtenářům na otázky týkající se výchovy dětí.
Odpovědi na otázky najdete na webu to týdne od jejich zadání.

Konec rozhovoru

Osobnost již neodpovídá. Čtenáři se ptali do 24. září 2006 do 13:00

OTÁZKA: Dobrý den, Sleduji Váš pořad a moc se mi líbí. Konečně něco zajímavého a poučného pro lidi. Máme 2 letého kluka a podle mne je docela v pohodě. Občas si postaví hlavu, ale to většinou zpraví to že ho postavíme do kouta a nehrajeme si s ním ať se vyvsteká. Jediné co nám nejde je večerní usínání. Jenda usíná v podstatě až s námi okolo půl desáté a dřív prostě neusne. Nevím zda je to vůbec špatné protože nevím kolik toho vlastně děti mají deňě spát a on spí i po obědě. Jen mi vadí že s manželkou nemáme v podstatě volnou chvíli pro sebe. Chtěl bych se proto kdy by podle Vás měli děti spát a jak dlouho. Popřípadě nějakou fintu jak na to. Děkuji. Picolik
Eva Popelková ODPOVĚĎ: Každé dítě je jiný spáč. Není na tom nic špatného. NIkde není přesně dáno, kolik MUSÍ dítě naspat a v kolik hodin musí jít spát. To je důležité až ve škole, aby neusínal v lavici. Dobré je nejméně 8 hodin spánku. Vás syn je pravděpodobně tzv. sova. Nenutila bych ho, ale zkusila bych , nedávat ho spát po obědě. Nebo večer bych ho začala učit , aby si hrál sám - klidné hry, kreslení, prohlížení knih, práce s papírem a to bez vaší asistence, abyste měli čas na sebe s manželem. Ale stále na něj vidět, když si bude hrát, z důvodu bezpečnosti. Vytvořit takový večerní rodinný rituál a stále ho opakovat s obměnami. 24.6.2006 13:50
OTÁZKA: Můj 13tiletý vnuk se vždy učil výborně, bez příspěvku rodičů. Náhle se jeho prospěch zhoršil, nemá kamarády, je zaražený a jediné, co ho zajímá, je počítač. Podle jeho matky - mé dcery, mu dává tzv. americkou volnost. Nemá sebemenší zá zájmy. Je to správné? Majorová Dana
Eva Popelková ODPOVĚĎ: Bohužel je to v dnešní době dost častý trend. Ale nemít zájmy, je dost nevhodné. Tak ať chodí do počítačového kroužku, kde se stýkají děti stejného zaměření. Bez kamarádů by nebyl vývoj dítěte ten nejsprávnější. Počítač povolte na pravidelnou časovou dobu - určit časové rozmezí a víc ne. Ostatní čas řešte společně s chlapcem - diskutujte co má rád, co by kromě počítače ještě chtěl dělat. Je potřeba promluvit s učiteli ve škole, v čem oni vidí, proč se prospěch zhoršil a proč ztratil kamarády. Nebude-li nikdo vědět, obraťte se na školního psychologa. 24.6.2006 13:54
OTÁZKA: Dobrý den paní Evo,ráda bych se také zeptala na radu. Mám syna, letos mu bude 7 let a v září půjde do školy.Musím říci, že někdy umí být poslušný,ale někdy je to s ním k nevydržení, odmlouvá,vzteká se,umí být i drzý.Někdy stačí mu říct jednou,jindy to musím opakovat třeba 5x.Snažím se být důsledná a stát si za svým a nepovolit,ale jak na něj "vyzrát" aby pochopil,že je lepší poslechnout hned napoprvé než nakonec dostat na zadek.Když něco provede,tak stejně se za chvíli přijde omluvit že to tak nemyslel a už to neudělá,a já vždy jeho omluvu přijmu.Chci aby jsem ho vychovávala co možná nejlépe aby z něj byl dobrý člověk a proto chci, pokud jsem udělala ve výchově nějakou chybu,napravit ji ještě teď dokud je ještě malý,protože jak bude větší a větší bylo by to horší.Mne i manželovi je 27 let,bydlíme v rodinném dvojdomku společně s mými rodiči,takže máme výhodu,že babička,která je již v důchodu nám syna pohlídá,je-li to třeba,někdy pro něj dojde do školky atd..Ale zase druhá strana je,že pokud něco provede,já nebo manžel ho pokáráme,on si jde postěžovat dolů babičce a dědovi a tam ho litují,pak si připadám jako kdyby to co jsem mu vytkla nemělo žádnou váhu.Děkuji za Vaši odpověď. Romana
Eva Popelková ODPOVĚĎ: MUsím říci, že to děláte dobře. Žádné dítě, nebo jen výjímky , neposlechne hned napoprvé. Už dlouho se říká, opakování je matka moudrosti. Říci pokyn vícekrát, neznamená, že dítě je zlobivé. Chce to trpělivost. To že prarodiče kluka litují, není nic špatného, to je úloha dědečků a babiček. Určitě vědí, že to děláte co nejlépe, podle nejlepšího vědomí a svědomí. Z vašeho vyprávění si myslím, že vás syn vyrůstá v dobrém a vhodném prostředí a že neděláte zásadní chyby, ale pouze možná někdy chybičky, které jsou člověku vlastní. Přeji hodně sil na výchovu dětí. 24.6.2006 14:00
OTÁZKA: Dobrý den, pořad je super, dobrý napad. Uvažuje se o knižním vydaní, nebo od vydaní pořadu na DVD ? Přeji pěkný den. kveta
Eva Popelková ODPOVĚĎ: NIc takového se myslím nepřipravuje, ale je pravdou, že já o tom nemám přehled. Kromě pořadu Chůvy... odpovídáme ještě zde na internetu a 1x týdně večer ve čtvrtek ve 20,00 hodin na radiu Hey. Děkuji za kladné hodnocení. 24.6.2006 14:04
OTÁZKA: Dobrý den! Mám dva syny ve věku 6 a 4 roky. Dost často řešíme problém "trefení se do mísy":-). Je obtížné vysledovat, který z nich má ten problém. Možná že oba. Starší svádí klasicky vinu na mladšího. Chodit za nimi pokaždé je prakticky neuskutečnitelné a nemyslím si, že by to bylo někomu příjemné být stále kontrolován. Vysvětlení o zapáchajícím záchodu nefunguje. Co s tím? Díky za odpověď! Kateřina
Eva Popelková ODPOVĚĎ: Tento problém znám z mateřsé školy. To samé tam řešíme. Bohužel musíme mít trpělivost a stále opakovaně připomínat a hovořit o tom, jedná se o výchovu hygienického návyku. Ale alespOń několikrát s nimi jděte k míse a zůstaňte a dívejte se. Aby viděli, že to myslíte vážně a namátkově vždy zkontrolujte. Také můžete požádat pí. učitelky, kam chlapci docházejí, aby tento problém zařadily do rozhovorů ve třídách. Nebo své prarodiče. Čím více dospěláků se zapojí do výchovy, tím lépe. 24.6.2006 14:09
OTÁZKA: Dobrý den chůvo :-), potřebovala bych poradit, jak si hrát s 15-ti měsíčním dítětem. Samozdřejmě si hrajeme, ale mám pocit, že si raději hraje sám. Stále něco kutí a montuje, nejraději rádio, kolečko u topení, vyndavá hrnce, montuje kolečka u kočárku. Ale hraní s knížkama, s kostkama..ho moc nebere. Vždy za chvilku uteče za "svými" kutilskými aktivitami. Mám kutit s ním, nebo ho nějak přesvědčit aby si hrál se mnou? Děkuji za radu Jitka Jitka Ch.
Eva Popelková ODPOVĚĎ: Bylo by úžasné, kdybyste ho mohla nechat kutit. Ale zároveň ho veďte k tomu, aby vždy po sobě uklidil. Třeba i s vaší pomocí. Ty hry která moc nevyhledává, zařazujte též pravidelně,ale jen na velmi krátkou dobu - např. 10 minut, aby byl rozvíjen i po jiných stránkách. Nemusíte ho přesvědčovat, že si musí hrát s vámi. 24.6.2006 14:13
OTÁZKA: Dobrý večer,ráda sleduji pořad Chůva v akci.a měla bych dotaz.Mám9 leteho syna,který má ADHD s poruchou pozornosti,chodíme do poradny na neurologii kde mu dali Ritalin.V posledních 3 měsících opakovaně ukradl doma peníze a nakoupil si za to hračky domlouvali jsme po dobrém a nakonec dostal i na zadek.Můžete mi poradit co mám dělat dál?Jak postupovat při opakování?Děkuji Monika Monika
Eva Popelková ODPOVĚĎ: Vás chlapec s touto diagnozou nezlobí, ale má poruchu - ve vývoji a funkci mozku. Bohužel zde je nutná trpělivost a doporučila bych vám dojít do Pedagogicko-psychologické poradny a sehnat si literaturu k tomuto problému ADHD. Je to běh na dlouhou trať. Máte-li fax, pošlete mi ho , já vám mohu poslat nějaké články k tomuto problému. Buďte trpěliví, protože jeho chování se bude opakovat. A nikdo vám neurčí jestli porucha bude pokračovat i v dospělosti. 24.6.2006 14:22
OTÁZKA: Přeji hezký večer, mám syny 8 a 5 let.Starší syn chodí do druhé třídy /dyslexie a porucha soustředění/ a je potřeba se mu věnovat na 100%.Je to náš bohém, který žije ve svém světě.Mladší je jeho opak, dalo by se říct bezproblémové dítko.Staršímu můžu věc říkat 100x a nakonec stejně musím křičet,mladší většinou poslechne a když ne stačí jen zvednout hlas.Musíme za starším stát jako policajt - připravenou tašku do školy je schopnej během rána roztahat po celém bytě a to neumytej,nenasnídanej.Stále má důležitější věci.Mladší vše O.K.Bohužel na staršího žárlí, že se mu věnujeme více než jemu.V přítomnosti staršího se snaží za každou cenu na sebe upozornit, když jsme spolu sami vůbec o něm nevím.Když je starší za něco pokáranej jde to mladší správně udělat, aby byl pochválenej.Starší pak zas nezvládá, že mladší je více chválenej, že na prcka nekřičíme jako na něj apod.Má pocit, že ho nemáme tolik rádi.Samozřejmě se snažíme chválit a podporovat i st. ,ale neni tolik příležitostí jako u jeho bratra.Chápu, že je to velice stručné ,ale ráda bych věděla jak jejich rivalitu zmírnit.Děkuji a s pozdravem Alena Alena
Eva Popelková ODPOVĚĎ: Rivalitu můžete zmírnit pouze postupným a stálým opakováním, že starší chlapec potřebuje také chválit, i když jako by zlobí, protože on vlastně nezlobí, on má diagnozu pravděpodobně ADHD a on za to nemůže / jedná se o poruchu ve vývoji a funkci mozku /. K tomu je potřeba hlavně trpělivost a ze strany dospělých studium - četba článků a literatury o této diagnoze. Buďte prosím spravedliví, určitě i mladší chlapec to čassem pochopí. Jestli jste nebyli jestě v Pedagogicko psychologické poradně ,se starším synem , určitě se tam zastavte s chlapcem a požádejte o informace o této poruše. 24.6.2006 14:29
OTÁZKA: Dobrý den, mám doma ročního chlapečka a chci se poradit, od kdy je možné tak malé dítě dát někomu jinému než tatínkovi na hlídání. Jak s tím začít, na jak dlouhou dobu. Zatím je zvyklý na hlídání jedné z babiček jednou za 14 dní tak na 2 hodiny a z toho je tak polovinu času ukňouraný. Děkuji za odpověď Věra Věra
Eva Popelková ODPOVĚĎ: NIkde není dáno, od kolika let dítěte, můžete dát dítě na hlídání někomu jinému. Záleží to jen na vašem rozhodnutí a především na důvěře v toho člověka, že vaše děcko zvládne. Já např. hlídala již 2 měsíční dítě. Nekojíte-li , tak klidně i na celý den, ale ne denně. Aby se vám neodcizil. Aby váš synáček nekňoural, záleží práve na tom dospělém, co bude hllídat, jak to zvládá. Proto je důležitý ten výběr hlídajícího a důvěra v něj z důvodu bezpečnosti. 24.6.2006 14:35
OTÁZKA: Dobrý den, mám dotaz naše devíti měsíční dcera se velmi bojí cizích lidí,jediné koho bere jsem já a tatínek, babičky jen když jsou s ní v mé přítomnosti třeba celé dopoledne,pak se nechá odpoledne od nich i pochovat a dokáže být s nimi i ňákou dobu sama,ale pokud je zase nevidí třeba dva dny tak na ní nemůžou ani šáhnout hned brečí, vždy byla taková sice dřív stačilo aby se někdo podíval do kočáru a hned začala brečet, dnes začne brečet až když na ní někdo sáhne, při pohledu do kočáru naštěstí už nebrečí,ale je vidět že je ve střehu, v žádném případě se neusměje ani na babičky které vidí dost často kort tu jednu která bydlí s námi v baráčku.Začala jsem s ní chodit na plavání mezi děti a dospělé a začátky byli hodně špatné,brečela v šatně v bazénu ve sprše...no už jsem to chtěla vzdát,ale po šesti hodinách můžu konečně říct,že se jí plavání líbí už mi tam nebrečí a dokonce se tam i směje,ale jen pokud jsem u ní jakmile jdu třeba na záchod tak hned začne brečet.Paní instruktorka říkala,že některé děti potřebují víc času než si zvyknou v cizím prostředí...Dále se chci zeptat na to jestli je normální když dcera přes den spí 30 až 45 minut a v noci se budí tak po třech hodinách a vyžaduje mlíčko,zkouším jí vždy uspat dudlíkem a nebo čajem,ale málokdy se to povede spíš začne řvát ještě víc. Poslední dobou nás taky trápí,že jí trvá strašně dlouho než usne, dřív mi usínala už u kojení a neměli jsme s tím problém, no a nyní tam musíme s ní být a hladit jí dokud neusne, mám strach aby nebyla rozmazlená....poradíte??? Moc Vám děkuji. Monika
Eva Popelková ODPOVĚĎ: Je pravdou, že podle vašeho popisu, vaše dcera začíná zkoušet co vy vydržíte a proto je potřeba věnovat čas sama sobě a dcerku nechat jen tak volně v kočárku, v postýlce pár minut samostnou. Sledovat ji jen po očku, aby se něco nestalo. Doopravdy je ještě malá na to, abyste z toho musela mít strach, ale také je pravdou, aby vás citově nezačala vydírat. Pravděpodobně bude méně adaptabilní, ale choďtě hodně někam - jak píšete o plavání, nebo do parků, aby se stýkala s podobně starými dětmi. To ji ulehčí situaci. Vždy na nové prostředí si zvykat pomaleji, po menších časových úsecích.Myslím si, že to děláte dobře, že jste si vědoma toho rozmazlování, takže k tomu snad nedojde. Doopravdy je vaše dcera ještě malá, ale určitě podle své úvahy, jak vy potřebujete, neustupujte a stujte si za svými rozhodnutími. Na usínání buďte sní, vytvořte určitý rituál - např. zazpívání písničky a pak odejděte z pokojíčku , nechte otevřené dveře a trvejte na atom aby zůstala v postýlce. Vyžaduje-li v noci mlíčko, není na tom nic špatného. Ale v noci neskákejte okolo ní , nedělejte jí sluhu. Pouze v klidu trvejte na tom ať je dále v postýlce. 24.6.2006 14:46
OTÁZKA: Ahoj chůvičko, moc Vás zdravím. Mám velký problém s "už odrostlým" dítětem. Dceři teď bylo 18. Celý život se výborně učila a neměla problémy. IQ nadprůměr. Nastoupila na SŠ, zajímavý obor, měla velkolepé plány. Na SŠ začala šikana, kterou škola neřešila. Z dcery se stala troska bez špetky sebedůvěry, začala být povrchní a max. se věnovat zevnějšku. Učení - prudké zhoršení, psych. konstatována porucha v důsledku špatných vztahů ve škole. Dcera přešla na individ. studium a vše si zlepšila. Když nastalo, po dvou letech, konečně období klidu, našla jsem doma dopis. Zkráceně: Odcházím, už 2 měsíce točím porno. Chci se mít dobře, školu dodělám, neboj (má ještě rok!!). Podotýkám, že naše vztahy byly, až na poslední cca rok celkem dobré, velká důvěra z obou stran. Toto mě šokovalo, i když náznaky byly - našla si už dřív přítele z "oboru". Napsala jsem jí, že to respektuji, že ji mám ráda i tak, a kdyby jí bylo nejhůř, ať přijde (Ovšem ne jako prostitutka.), že jí v rámci možností pomůžu. Teď je to asi měsíc co odešla. Hrozně se bojím, že se stane "nedobrovolným dárcem orgánů" nebo skončí bůhvíkde v cizině, ale zase ji nechci vyhledávat a násilím tahat zpět. Domluvila jsem se proto se svojí matkou (ta o ničem neví, neunesla by to, naznačila jsem pouze, že se dcera nastěhovala k bohatému příteli), že se jí dcera bude každý týden hlásit, že je v pořádku. Ty dvě mají celkem dobrý vztah. Dceři jsem ještě napsala, že pokud se ve stanovenou dobu neohlásí babičce, nahlásím na policii podezření na únos. Nevím, jestli díky zbytkům zodpovědnosti nebo strachu ze "skandálu", ale zatím se hlásí. Já jsem (naoko, samozřejmě) úplně bokem, nekomunikuji a tvářím se, že "taková, jaká je", mě nezajímá. Vždycky jsem za ni totiž vše vyřizovala a hodně přátel mi řeklo, že ji zachraňuji, když už má ústa centimetr nad louží, a že dokud si je v ní nenamočí, nic s tím neudělám. Znovu opakuji, že "chladný postoj" jsem opravdu zaujala až poté, co jsem dceru ubezpečila, že ji mám ráda. Poradíte mi něco? Zuzana
Eva Popelková ODPOVĚĎ: Chcete-li , přihlašte se do pořadu Chůva v akci. Možná vás vyberou a pak bychom to řešili touto cestou. Nechcete-li vaši situaci zveřejňovat nebo , když vás nevyberou , tak musím konstatovat, že vaše dcera je už dospělá, nese za sebe zodpovědnost a vy můžete pouze upozorňovat ji, co se vám nelíbí a proč. Jestliže ji ale stále finančně podporujete, tak zde by šlo ještě něco ovlivnit. Přeji vám a vaší matce hodně pevné nervy a přeji vám, aby situace s dcerou dopadla co nejméně tragicky. Nyní spíš budete muset řešit svůj život, protože jak se říká, vaše dcera už vyletěla z hnízka jako svobodný svéprávný člověk. Přesto budete-li s ní, pěstujte v ní stále sebedůvěru a přesvědčujte ji, že v ní věříte, že snad ten svůj život zvládne. Když to půjde, v mezích možností, tak ji pomáhejte, že se může k vám kdykoli vrátit, ale jako slušný zodpovědný člověk. Ještě jednou přeji hodně sil. 24.6.2006 14:58
OTÁZKA: Chůvo Evičko, zapomněla jsem dodat, že jsem vdova. Manžel, lékař, před několika lety zemřel. A dcera na něj byla dost fixována, ač nebyl biologickým otcem. Zuzana Ještě k "přerostlému dítěti"
Eva Popelková ODPOVĚĎ: Bohužel nevím, ke kterému dotazu tento dodatek patří. Mrzí mne to, ale těch dotazů je tolik, že nelze určit, ke kterému patří. Mějte se hezky. 24.6.2006 15:00
OTÁZKA: Dobrý den,velice ráda sleduji Váš pořad. Někdy vidím svoje klady, ale někdy i zápory. Snažím se jich vyvarovat, ale přesto se na Vás obracím s prosbou o radu. Mám 2 dcery 5 a 9 let, které byly obě předčasně narozeny. Mladší s velkýma zdravotníma probléma koncem 6. měsíce. Při prvním porodu jsem myslela, že už nic nemůže být horší. Pro dceru jsem dělala prvni poslední, pak se narodila Verunka a Miška se báječně ujala role staršího sourozence. V poslední době mi připadá, ale že přišlo období žárlivosti, můžu-li to tak říci. Nejhorší scény nám dělá, když má psát domácí úkol. Ve škole patří k nejlepším žákům, má i spoustu mimoškolní činnosti, ale příprava do školy je pro mne někdy jak za trest. Vše pak odnese Verunka, nadává jí, ječí, zuří. Nejraději by ležela, četla a dělala si pohodlí. Když chci, aby mi pomohla, tak musí mít obzvlášť náladu.Mezitím ta mladší je velice ohleduplná a pracovitá. Sama vidí, že mám dost práce a přiskočí a už uklízí. Snažím se je chválit obě stejně, ale Verunku více, vždyť více udělá. To je potom taky zle. Nebo něco po mne chtějí, přislíbím jim to, ale za něco. Verunka to má v mžiku hotové, kdežto starší dceři to trvá třeba 2 hod. nebo vůbec. Nevím, jak se pak zachovat. Myslím, že spravedlivé, odměnu dát tomu, kdo to splnil. Pak jsem, ale zlá a nemám ji ráda.Vysvětlování nepomáhá a tělesné tresty neuznávám. Pokud mi můžete napsat aspoň pár řádků a rad, budu ráda. Přeji Vám mnoho osobní i pracovní pohody a samozřejmě krásné léto. Děkuji Vaše obdivovatelka Věra
Eva Popelková ODPOVĚĎ: Řekla bych, že to děláte dobře. Chvalte toho, kdo si to zaslouží. Druhému se nemusíte omlouvat, určitě ji pochválíte, až bude za co. Domácí úkoly dělejte s dcerou - 3x týdně a 2x týdně ať je dělá sama. A na vašem rozhodnutí si trvejte. Nebude-li splněno, následuje rozhodnutí, co uděláte - např. zákaz večerníčků, zkrácený pobyt venku s kamarádkami apod. Buďte důsledná ve svých rozhodnutí, ale než je učiníte, zvažte, jsou-li reálná. Přípravu na školu zařaďte tak, kdy dcera má ještě sílu se učit a zbytečně ať není dlouhá. Časově ji omezte. Vyžadujte na ní i domácí práce, ale méně náročné. Odměňujte nejen pochvalou, ale ať sama děvčata rozhodnou, jak by chtěla být za určitý úkol odměněna. Zkuste vytvořit denní režim, který bude mít určité prvky rituální, neměné a postupně ho zavést. Ale vytvořte ho společně všechny tři. Přeji hezké pořízení a věřím, že to společně zvládnete. 24.6.2006 15:10
OTÁZKA: Moje dcera mě bije. Mohu ji legálně nechat utratit? Děkuji za radu. Pepa Pepa
Eva Popelková ODPOVĚĎ: Nemůžete. A věřím, že si poradíte. Chlapi si většinou ví rady. Přesto děkuji, že jste se na mne obrátil a přejí vám hodně štěstí. 24.6.2006 15:11
OTÁZKA: dobrý den. Máme tři děti, nejstarší dceři je deset let. Poslední dobou s námi komunikuje tak, že buď křičí nebo še vzteká a pláče. Jinak je moc hodná, až moc citlivá. Neví, jestli zde pomůžou nějaké zákazy, s domluvou to končí tak, že slíbí, že už to nebude dělat,ale to trvá do prvního výbuchu. podotýkám, že se to netýká pouze nějakých témat, ale je to škola,kamarádi atd. Myslím, že tento problém nastal, když se manželovi zabil tragicky bratr a on už s ní nekomunikuje tak jako dřív. poraďte mi prosím co s tím, protože si uvědomuji, že dcera přichází do věku, kdy můžu vztah a důvěru mezi námi pokazit. děkuji anežka
Eva Popelková ODPOVĚĎ: Věnujte dceři čas , denně si spolu sedněte a hovořte o všem co má na srdci. Ať se uči vyjadřovat svoje pocity. Jestliže zvládne toto slovy, výbuchy zloby nebudou tak velké. Je se třeba tomu naučit. Doporučuji vám přečíst si knihu Proč jsou šťastné děti šťastné. Tam je hodně materiálu k tomu, jak zvládat vztek. Požádejte manžela, aby na dceru nezapomínal, ať i oni dva spolu hovoří o tom, co je bolí a co by jim pomohlo - slovně to vyjádřit. Zkuste si vytvořit takovou večerní či odpolední seanci - posezení při čaji a hovořit o svých problémech a vytvořte z toho rituál, který budete pravidelně v časovém období opakovat. 24.6.2006 15:17

Upozornění

Redakce si vyhrazuje právo na odstranění otázek s vulgárním nebo urážlivým obsahem.